škopkova

XXX.XXX.4.147
Prosím o radu už měsíc po odstavu kůzlat se snažím dojit naši kozenku ale jí se to vůbec nelíbí musím jí vázat za hlavu i obě nohy a stejně to není moc platný nepomáhají ani pamlsky všeho druhu zlobí a zlobí dojení u nás je utrpení pro nás obě za každou radu předem velký dík
Zcela upřimně, ani jedna z mých koz by uvázaná za hlavu a nohy taky nestála. Jen jednu prvničku mám uvázanou za obojek.Je to plašan a taky nechce stát, ale lepší se den ode dne. Pokud má zlobivou, zvednu jí zadní a skroutím tak, že se ani nehne.(ohnu jí v kotníku tak, že pazneht směřuje ke stehně druhé nohy) Není to bolestivé pro kozu, ale nehne se a odrazit se nejde, to by jí bolelo. Kozy na dojírně mají jádro a žerou, dokud nepodojím.Je to jediný přístup k jádru, takže si holky hodně rozmyslí zlobení, na dojírnu se hrnou a stojí jak sloupy, jen mouchy občas odeženou podupnutím.
Chce to vagon trpělivosti na začátku, ale musí člověk vždy zvítězit. Jakmile koze něco projde, je natolik chytrá, že to bude zkoušet stále.
škopkova

XXX.XXX.4.147
Určitě vyzkouším ale na dojení potřebuju obě ruce nejdřív jsem jí nevázala ale to nešlo vůbec asi by mě zabila a sebe taky jádro taky má jen u dojení prostě se dojit nechce.
Někdy je to krocení zlé zvěře :-D. Nejhorší bývají ochočení, oprsklí dudlíkáři, měla jsem kozičku co ze stojky plavně přecházela do kotoulu, takže pak jsem jí kolenem namáčkla na zeď a dojila jednou rukou, než pochopila, že skončila sranda a musí stát.Než jsem měla kozy, tak jsem zcela nechápala pořekladlo-pláč nad rozlitým mlékem :-D už vím :-D.
linzii

XXX.XXX.1.174
Naprostý souhlas s Roklankou, mám několik koz, učila jsem je postupně jak přibývaly a je to kousek od kousku. Tu první jsem měla štěstí, je to skvělá povaha, ochotná pro pamlsek cokoli a pro drbání taky, pochopila rychle a já byla přísná. U druhé kozy přesně naopak, vždy rozkopnuté vylité mléko a i kdybych ji uhodila, stát nebude! Dojili jsme tedy dva, dokud stála a žrala jádro v klidu, chválili jsme, jak začala odcházet, muž ji chytil za rohy, jak se zastavila a zklidnila, pustil ji. A tak dokola. Během týdne - 14 tero dojení maximálně - pochopila a již dojíme i bez obojku. Občas to ještě zkusí a uteče, dostane maličko za uši s velkým křikem a je zas hodná Když to jinak nejde, dodojuji jednou rukou, druhou si ji držím za obojek na místě. A je to fuška a díky ní mám velké svaly
linzii
napsal(a):
Naprostý souhlas s Roklankou, mám několik koz, učila jsem je postupně jak přibývaly a je to kousek od kousku. Tu první jsem měla štěstí, je to skvělá povaha, ochotná pro pamlsek cokoli a pro drbání taky, pochopila rychle a já byla přísná. U druhé kozy přesně naopak, vždy rozkopnuté vylité mléko a i kdybych ji uhodila, stát nebude! Dojili jsme tedy dva, dokud stála a žrala jádro v klidu, chválili jsme, jak začala odcházet, muž ji chytil za rohy, jak se zastavila a zklidnila, pustil ji. A tak dokola. Během týdne - 14 tero dojení maximálně - pochopila a již dojíme i bez obojku. Občas to ještě zkusí a uteče, dostane maličko za uši s velkým křikem a je zas hodná Když to jinak nejde, dodojuji jednou rukou, druhou si ji držím za obojek na místě. A je to fuška a díky ní mám velké svaly
Kozy jsme začali chovat v roce 1990. Tam jsem ještě byla mladá, pružná a plná síly. Měli jsme je asi 10 let. Pak jsme s chovem skončili. Jak jen to bylo možné, pořídili jsme je znovu. Jenomže se situace změnila - hlavně můj zdravotní stav. Manžel vyrobil něco jako stůl, kde se koza zafixuje za hlavu. Má tam malý kbelíček do kterého dostane šrot. Zadní nohy přivážu, aby mi nemohla kopat a já měla obě ruce volné na dojení. Postavím se za kozu a dojím ze zadu. Radši koze přivážu nohy, než bych se s ní prala. Tolik času to nezabere a dojení výjde časově nastejno, než když bych měla hlídat každé kopnutí. Zamezí se tím rozlití mléka a třeba i šlápnutí do dojačky. Kozy si zvykly a já mám jistotu, že mléko neteče po zemi. Během dojení koza ani nekadí, ani nečůrá, takže taky v pohodě.
Tak tohle přesně taky teď řešíme. Máme takovou "megeru", že ji pořád slibuju, že půjde do mrazáku .Ale má moc dobré mlíčko. Na první laktaci ji původní chovatel nedojil. Teď na druhé je to boj. Navíc má kraťoučké struky, tak pořádně ani není za co chytit a zadržuje mléko. Chystáme se taky postavit domácí dojící box, protože je to fakt na odstřel...
Chce to spoustu trpělivosti, taky jsme měli takovou kozenu, byla divoká až hrůza, začátky byly opravdu hodně těžké, připadali jsme si jako na rodeu, potvora nenechala na sebe sáhnout, uvazovali jsme ji za obojek a za obě nohy, bylo to o nervy, před sebou měla kýbl s dobrotama a nic. No nevzdali jsme to i když kolikrát takový nápad byl. Asi tak po měsíci bojů jsme docílil svého, a to citlivým přístupem, žádné mlácení, žádné nadávání, teď koza stojí jako když ji přiková a na dojení sama běží z pastvy, ale co je hlavní dojíme na volno bez úvazu
U nás citlivý prístup nezabral, kašlala na nás, robila napriek a bavilo ju to :) tak manžel vymysle že si nachystáme prútik a vždy keď bude robiť šoromoro je švihneme po rohoch a div sa svete expresne to pochopila, za pár švihnutí, odvtedy stojí špičkovo, netreba uväzovať, nič. A jej mama mi už niekoľko rokov robila drahoty a naschvály pri dojení, tak som skúsila prútikovú metódu a je neuveriteľné ako to hneď ten deň za pár chvíľ pochopila a odvtedy stojí vzoro. A ked pomyslím ako som sa s ňou 3roky predtým zbytočne trápila a skúšala to po dobrom :) Samozrejme som jej nešvihla silno, šlo tam o to zaregovať vždy keď to urobí aby si to dala do spojitosti, na to bola zrazu chápavá až až :) Skúšajú hranice, čo všetko im prejde :).
To moje kamarádka měla taky zlobivou kozu. Ne jen že nechtěla při dojení stát ale ona se do mléka i vykadila. Nnepomohlo ani domlouvání. Nakonec musela jít do mrazáku protože kamarádku při jednom dojení natrkla. To trknutí byla pro kozu konečná. Kamarádka od té doby kozu nechce neboť se koz bojí.
Tak hlavne to chce mit zmaknutou techniku dojeni... kdyz jsou obe jak dojicka tak dojnice prvnicky dojenim nepolibene tak to muze byt dost urputnej boj... takle jsem mela kozu kterou jsme po vsem dobrem svazovali, drzel ji manzel, ja ji dojila a stejne jsem kolikrat skoncila prekocena v podestylce... zkousela jsem davat jadro pri krmeni to se dojilo pokud ona luxovala... kdyz me videla tak lezla po zdi a kdyz se mi ji podarilo chytit za vemeno tak mi ho zalehavala a pry ne a ne.. takove cavicky jsem uz u zadne dalsi nezazila... nejlepsi je vyuizt toho ze jsou kozeny po porodu zblble... a zacit je oddojovat hned... je potreba tu techniku mit zmaknutou.. bejt sebevedoma... chytit veminko hlavu oprit o pupek a prostre odstrikat, nebyt nejista... kozu neni nutne pak ani vazat a kdyz se snazi kopat tak jednou rukou strikat a druhou si pridrzet jen na chvilku kopejtko...samozrejme nektere jsou plasanky a tak je nutne je prikurtovat... to doporucuju na kratko za krk v takove vysce aby se vam pripadne koza neobesila jelikoz do soku upadaji pomerne rychle... to se mi stalo ze koza chtela zalehnout vemeno... kozu privazat opravdu na kratko tak aby vam nemohla tancovat drepnout si k ni z boku a nohu kterou mate k sobe si prikotvit provazkem k vlastni noze... pokud koza zlobi normalne ji bezokolku vysvetlit ze to pujde bud po dobrem nebo po zlem.. tj nebat se kozu za zlobeni potresta a po podojeni ji pohladit a prinest jadro... moje to docela dobre chapou a kdyz je vyvadim z oplutky tak neprotestuji... do oplutky se ale vraci o to veseleji... chce to trpelivost, obcas prisnost... rozhodne si nenechat od kozy poroucet...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Selekce, zizli pizli :).
Já si kozu vážu zadní nohy a při dojení dávám kýbl s granulema.
Letos dojím prvničku (loni měla kozlata, ale uhynula a já nerozdojila). Po prodeji kůzlat jsem ji začala dojit. Mám je pastevně na velkých pastvinách a kozena byla zpočátku i velmi plachá, odchytávaly jsme ji i ve třech, zpočátku jsem vázala zadní nohy, byla přivázaná za obojek a ještě ji manžel držel, skákala a lehala si.
Nyní po měsíci je koza pořád plachá, chytit v ohradě se nechá jen s obtížemi, ale jakmile mě uvidí, sama se hlasitě dožaduje pozornosti a běží k místu kde dojím. Otevřu jí branku, ona vyjde z ohrady ke kýblu a už si s ní můžu dělat co chci, nechá se v naprostém klidu odchytit a podojit bez problémů. Nohy si vážu pořád.
Jamarov
napsal(a):
Tohle je první Lízino dojení u nás, nejdřív skákala, kopala a pak tohle...
Nemusím ani dojit -jen se dotknout vemene.Děti bych ještě dojit nenechala, ale už začíná chápat.že je koza na dojení
Tak hlavu vzhůru všem co maj potvory
Ta fotka