Tak to máme za sebou. Můj první porod v životě- nikdy jsem žádný na vlastní oči neviděla.Byla to obrovská zkušenost.Uvařila jsem si čaj a sedla nenápadně do chlívku připravena s foťákem, že budu jen koukat. Rozárka už rodila po třetí, tak jsem si to chtěla jen nečinně užít. Praskla jí voda a za chvíli z ní koukaly zadní nožky. Žádné obaly jsem neviděla. (Byl to můj první porod na živo, na youtube to fakt vypadalo jinak).Nějakou dobu se nic nedělo, tak jsem jí při stahu pomohla a kůzlátko bylo na světe - kozička Irenka(3,3 kg). Než jsme ho s Rozárkou usušily, už koukaly další zadní nohy.Tentokrát kozlík - Karel (4,6kg). Taky s pomocí.Zavolala jsem manžela a kochali jsme se dokonalostí přírody - jak se kůzlátka umí hned postavit, jak hledají mlíčko - nádhera.Byl tam asi hodinu a vzledem k tomu že byli 2 hodiny ráno šel spát. Koza pořád pomekávala - říkala jsem si že teď porodí asi lůžko a bude hotovo. Za další půl hodiny z ní zase koukali zadní nohy.Jenže tentokrát to nešlo -koza strašně naříkala a pořád nic.Chytla jsem nožky a že jí při stahu pomůžu - nešlo to. Jako by se tam nějak zaseklo. Zkoušela jsem to a nic.Koza vyčerpaně ležela na boku z hlavou položenou.Hladila jsem ji a říkala že jí pomůžu, že to zvládne, ať to nevzdává. Vypadala že každou chvíli umře. Veterinář by samozřejmě nezvedl ani telefon, bylo zbytečné to zkoušet..Napadlo mě že je asi nějaká špatná poloha.Zkusila jsem do ní šáhnout že to popravím -nešlo to.Kolem těch nožek byly takové balonky - asi ty předchozí obaly? Tak při jednom stahu jsem víc zatáhla a za šíleného řevu kozy se to narodilo.Bylo to omotané asi těmi obaly od předchozích kůzlat.Rozhrnula jsem to a uviděla něco šíleného.Kůzle vypadalo jako natřikrát složený papír - břicho na zádech a hlavu uplně divně na tom. Chtěla jsem ho porovnat, ale nešlo to a lezly mu střeva- nadechlo se.Nejhoší je že to muselo kozu strašně bolet -bylo to totiž jakoby naštorc proti těm nožkám.Ráno jsem zajela k doktorovi pro antibiotika a doktor(nepřijel by byl na oslavě) říkal že se to muselo už špatně vyvíjet v břiše. MÁTE S TÍM NĚKDO ZKUŠENOSTI? JE TO BĚŽNÉ? ČÍM SE TO MOHLO STÁT? Zajímá mě to pro to ať vím co příště udělat jinak.
Doufám že to holka moje zvládne a bude už vše v pohodě.Bylo to zláštní a jsem ráda že jsem u toho byla - i když jsem si to představovala opravdu jinak
p.s. - nejsem panikář, nejsem ve stresu a kozu jsem taky nestresovala.
Na druhé fotce Karel(po tatínkovi - linie Karele). Na poslední Irenka (měla zrovna svátek).
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem

bstad
napsal(a):
Děkuji bodlinko - vím že jste veterinář.No tak nějak to vypadalo. Čím to je? Můžu to nějak ovlivnit, aby se to už nestalo?Můžu Vás poprosit o vysvětlení jak se to stane?
Děkuji Barbara.
To je vrozená vada přežvýkavců. není to nijak zvlášť časté, ale šílená vzácnost to taky není, nejčastěji to mají asi telata. prostě se vývoj plodu fakt nepovede. podstata bude asi genetická.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Obvykle to končí císařem. nepřekvapivě.
Uživatel s deaktivovaným účtem

bstad
napsal(a):
Děkuji. Chtěla bych si tu narozenou kozičku nechat - myslíte si že by se jí to mohlo taky stát, že by se jí narodilo něco takového? A co Rozárka - může se to opakovat u dalšího porodu?
Děkuji Barbara.
Ano a ano. Ale to platí u každého porodu u každého zvířete.
asi bych teda neopakovala spojení rozárky a toho konkrétního kozla.
Moonika - Rozárka vypadá zatím dobře - žere, přežvykuje.Píchám jí antibiotika.Tak snad bude všechno v pořádku.Je starostlivá maminka a moje zlatíčko.
Vím že jste mi přála bezproblémový porod viz.- selen pro kůzlata - jaksi se to nesplnilo.Mě se dějí v životě pořád zvláštní věci - je to zajímavé. Nemyslím si že bych to nějak přivolávala, jen to tak je.
Barbara.
Jo a kůzlátkům jsem selen nedávala - byli čiperné hned po narození. Chtěla jsem být připravená na věci co se můžou stát, ale tohle mě fakt nenapadlo . Věděla jsem že je asi jediná možnost císařský řez - jenže bez veta asi těžko . A kdyby tam to kůzle zůstalo, tak bych asi neměla už ani Rozárku. Jsem ráda že to nakonec takhle dopadlo.
Barbara.
Ano stalo se mi to u ovecky... ne primo toto postizeni ale vypadalo to takto... jako na obrazku pro schmallenberg... https://www.landwirtschaftskammer.de/landwirtschaft/tiergesundheit/aktuell/schmallenberg.htm
nejprve koukalo ousko... tak jsem do porodu zasahla a snazila se jehne porovnat...nohy jsem nenahmatala a tak jsem vytahla hlavicku jehne bylo kupodivu zive... nic se nedelo... ovce tlacila a vytlacit nemohla... protoze to jehne melo srostle klouby a koncetiny do takovych topornych haku... cele krive... ve finale jsem tu obtezovala nejakeho pana dlazdice ktery chova kone a ten mi pomohl a povim vam ze s tim mel teda dost prace jehne za hlavu vytahnout... no a za nim bylo jeste jedno jehne zdrave...
verte mi Barbaro ze se to nestava jen vam... a berte to jako obrovskou vyhodu ze se vam podarilo tohle videt a tohle prozit... me prvni porod propojil se zemi... a druhy mi zasadil takovou cocku ze jsem myslela ze s chovem seknu... protoze puvodne jsem zamyslela najivne chovat pro radost... a zrovna takove zazitky radost neprinaseji pak uz jsem se stala imunni protoze kazdy rok prisla nejaka rana... ackoliv jsem se snazila trebas nic nepodcenit a naopak tomu venovala tu prehnanou peci a starost... v momente kdy jsem se oprostila od te uzkosti a proste si prestala pripoustet vsechno co by se mohlo stat... a nechala to svemu osudu uz tyhle rany nechodi... pro ted vam blahopreju k tem dvema zdravym prckum a at vam chov i pres osudove klacky prinasi radost
lilo
napsal(a):
Ano stalo se mi to u ovecky... ne primo toto postizeni ale vypadalo to takto... jako na obrazku pro schmallenberg... https://www.landwirtschaftskammer.de/landwirtschaft/tiergesundheit/aktuell/schmallenberg.htm
nejprve koukalo ousko... tak jsem do porodu zasahla a snazila se jehne porovnat...nohy jsem nenahmatala a tak jsem vytahla hlavicku jehne bylo kupodivu zive... nic se nedelo... ovce tlacila a vytlacit nemohla... protoze to jehne melo srostle klouby a koncetiny do takovych topornych haku... cele krive... ve finale jsem tu obtezovala nejakeho pana dlazdice ktery chova kone a ten mi pomohl a povim vam ze s tim mel teda dost prace jehne za hlavu vytahnout... no a za nim bylo jeste jedno jehne zdrave...
verte mi Barbaro ze se to nestava jen vam... a berte to jako obrovskou vyhodu ze se vam podarilo tohle videt a tohle prozit... me prvni porod propojil se zemi... a druhy mi zasadil takovou cocku ze jsem myslela ze s chovem seknu... protoze puvodne jsem zamyslela najivne chovat pro radost... a zrovna takove zazitky radost neprinaseji pak uz jsem se stala imunni protoze kazdy rok prisla nejaka rana... ackoliv jsem se snazila trebas nic nepodcenit a naopak tomu venovala tu prehnanou peci a starost... v momente kdy jsem se oprostila od te uzkosti a proste si prestala pripoustet vsechno co by se mohlo stat... a nechala to svemu osudu uz tyhle rany nechodi... pro ted vam blahopreju k tem dvema zdravym prckum a at vam chov i pres osudove klacky prinasi radost
Mne sa od úzkostí nedarí oprostiť a keby sa malo splniť všetko čoho som sa obávala a čo mi chodilo po rozume, tie moje katastrofické scenáre tak mám po kozách už krátko po tom ako sme ich doniesli v 2010, a aj po mne by už dávno bolo, lebo tie scenáre si premietam aj o sebe a mojich blízkych, čo všetko by sa mohlo stať, no som prípad proste. (beriem to ako dar zhora že sa za tých 6rokov nič také nestalo, žiadny úhyn, aj keď nebyť mojej úzkostlivosti tak straty už mohli byť)
Uvedomujem si neustále ako málo máme pod kontrolou, tak aspoň to čo máme možnosť ovplyvniť úzkostlivo riešim a dbám o to:) Ale určite je zdravšie myslieť pozitívne a očakávať pozitívny vývoj, aj keĎ vtedy sa často skĺza k podceňovaniu problémov a neobozretnosti. Len chcem povedať že v chove úzkostlivosť neuškodí zvieratám ale v prvom rade majiteľovi, že sa ubíja. Nepodelíte ako sa vám podarilo oprostiť od tých úzkosti? :).
Moje babička měla nadedveřmi cedulky - "Bez Božího požehnání, marné lidské namáhání! ", a vedle - " Koho Bůh miluje, toho křížem navštěvuje! "
Tak si vyberte (nejlépe obojí ) a pak není proč si dělat těžkou hlavu!
Já osobně mimo to, že si na ty cedulky vždy vzpomínám, tak večer když si pustím zprávy, vždy zjišťuji jak se mám vlastně dobře, protože když nejde o život, tak jde o...
bstad
napsal(a):
Přesně tak profesore - souhlasím s Vámi.Život je moc krátký na to abychom se stresovali z toho co může nastat, nebo co bylo - stejně to nezměníme. Musíme si užívat toho co máme a radovat se ze života.
Barbara.
Sú takí jedinci, ktorí si dokážu užívať čo majú, tešiť sa z "maličkostí" a naoko bežných vecí, ale zároveň sa dokážu aj stresovať pre "banality" :D(ja). (omlúvam sa za spamovanie mimo témy, už mlčím).
Moonika jsme jen lidi.. kazdy mame strach, stres a kazdy se z nejakych malickosti muzeme radovat... dulezite je nevidet ten svuj zivot jako cisi poloprazdnou ale pokud mozno poloplnou a jeste lepe plnou... vzdyt i to spatne co se deje je k necemu dobre... a co si budem povidat vzdyt ono je to vsechno presne tak jak ma byt... preju vam i nam zivotni optimismus a nadhled.
lilo
napsal(a):
Moonika jsme jen lidi.. kazdy mame strach, stres a kazdy se z nejakych malickosti muzeme radovat... dulezite je nevidet ten svuj zivot jako cisi poloprazdnou ale pokud mozno poloplnou a jeste lepe plnou... vzdyt i to spatne co se deje je k necemu dobre... a co si budem povidat vzdyt ono je to vsechno presne tak jak ma byt... preju vam i nam zivotni optimismus a nadhled.
Moonika - vůbec se neomlouvejte! Nemáte za co.Já jsem taky někdy před zhroucením, ale pak si řeknu že to nejhorší v životě už mě potkalo a nic horšího už není.Samotnou mě překvapilo že to co se mi stalo ted s Rozárkou mě neskolilo.Beru to tak že když asi člověk prožije něco šíleného, a zvládne to (i když já jsem byla mimo cca 1rok- nic si nepamatuju) nějak ho to pak obrní proti dalším věcem.Život je strašně zajímavý a poučný.