Já na ně "mlaskala" čupnula si na bobek a natáhla ruku s mrkví nebo pečivem. Na žrádlo přijdou i přes strach a postupem času se otrkají. Teď přijdou až ke mě a natahují hlavy, jestli jim něco nedám. Ale hodně to taky odkoukali od koz. Na úplném začátku jsem jim to házela z dálky, protože by mě kozy k nim nepustili. :-)
Když už jako fakt ochočení, aby měli důvěru, tak bych to zkoušela už od malička.
Uživatel s deaktivovaným účtem

dad
napsal(a):
Jako s chlapem ,😀
Mějte po ruce dobrý žrádlo, omezte jim prostor a minimalizujte množství. Jak to porušíte opět zdivočí.
😂😂😂😂🤣🤣🤣😉👍👌😜😂
Uživatel s deaktivovaným účtem

Dade, na necos zapomnel
Ivča kvitko: nejlip na malym prostoru, kousek chleba a lakat, zradlo zradlo zradlo
Klid a trpělivost a nějaká dobrota. Když jsme přivezli první kůzle, pár dní byla opatrná, ale rychle si zvykla. Výhodou teda bylo, že byla v omezeném prostoru (koňský box) a taky že byla malá (2 měsíce). Prostě jsem vlezla dovnitř, sedla si na zem, mluvila na ni, když přišla blíž, natáhla jsem ruku a nechala ji očichat..postupně jsem se jí mohla dotknout a pak i pohladit a nakonec drbat.. Dneska je tříletá a když si čupnu na zem, nacpe se mi do náruče a nejradši by mi vlezla až na hlavu.
S druhou to bylo mnohem mnohem horší (3 měsíce stará), původně ji měl týden doma jeden ... (příčí se mi napsat chovatel a pak ji původnímu chovateli vrátil, že "furt řve" (aby ne, kůzle oddělené od matky a stáda samo zavřené v chlívku.. Ta se bála neskutečně, jakmile jsem udělala nějaký pohyb, byla schopná běhat skoro po zdi.. Trvalo půl roku!!! než jsem se jí mohla lehoučce dvěma prsty dotknout pod bradou.. (nechci ani domýšlet, co musela za ten jeden týden zažít, když se tak strašně bála.. Dneska už je taky v pohodě, oproti první je sice stále trochu víc v pozoru, ale nechá se v pohodě hladit a drbat.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Ztriskat ho do modra :))) Ne. Vtip. Beran se neochocuje a jakmile zacne trkat je velika pravdepodobnost ze vas napali do zad kdyz to budete nejmin cekat. Muzete ho zkouset placat prutem, klackem do boku, prez zadni nohy nebo to jiz zminene nasili, povalit, pesti do stehna a chvilku si na nem polezet. A nebo posadit jako pri strihani a treba 15 minut si postat. Na nekteryho to ucinkuje ale jistota to neni.
Ano, beran se zásadně neochočuje, ignoruje se, říká se, že se nemá krmit z ruky a měl by mu zůstat ovčí respekt z člověka, ale nevyhýbat se mu. Rady si to s ním rozdávat vedou naopak k tomu, že bude agresivnější a bude jen čekat na svou příležitost, aspoň mě se to tedy neosvědčilo, když jsem začala praktikovat tato agresivní doporučení, začal být i beran agresivnější. Možná u chlapů to funguje jinak, možná tam je ta jejich dominance, kdo z koho. Když bude mít prostor, tak bude klidnější. Abych byla v pohodě, když by mě mohl srazit s rozběhem, tak jsem nosila hůl, a tu jsem si vždy opřela jen před sebe, rozběhl se ke mně - možná z lásky 😊, ale kdybych neměla tu hůl, tak nevím, nevím, zda bych si myslela, že za mnou běžel s láskou 😊, když se zastavil vedle, tak do hole nikdy nenarazil, ale nebyl hloupý naopak, zdálo se, že o třídu převyšuje zbytek stáda. Od předchozího chovatele přišel už velmi mazlivý a skoro se drbání dožadoval, byl jako pes, co vám hlavu strčí do klína a chce se pomazlit, a to bylo těžké ignorovat. Taky to bylo někdy těžké rozeznat, kde je ta hranice lásky a dominance a co má za lubem. Ale jakmile udělal pár kroků vzad, tak jasně odkryl své karty, pořád jsem na něj musela dávat pozor, a pořád to zkoušel. Můj muž říkal, že se nudí a že si se mnou jen hraje, že mi ublížit nechce, ale kdo je připraven, není ohrožen. Už ho nemám, nový majitel s ním prý neměl žádný problém, jen jedna návštěva se mu nelíbila. Takže určitě trkání berana do člověka má průvod v chování člověka. Pak taky v životním prostoru, který beran má, když ho bylo v zimě málo, byly tanečky na denním pořádku, jak začalo jaro a ovce chodily ven, tak se to v zásadě srovnalo.
Jitka