hanka mkf

Kdo má internet, může se podívat i on-line.
Na adrese:
http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/
maťa

hanka mkf
napsal(a):
Kdo má internet, může se podívat i on-line.
Na adrese:
http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/
Já se na to dívala, těšila jsem se celý týden
Bylo to neskutečně krásný, smutný....prostě něco úžasnýho
Kdyby takových dokumnetů chtěli dávat víc a častěji, aby se mi ta TV doma vůbec vyplatila
hanka mkf
napsal(a):
Kdo má internet, může se podívat i on-line.
Na adrese:
http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/
Nostalgický, veselý i smutný.. Chvílemi mi běhal mráz po zádech..Praděda taky sedlačil, pak nikdo, teď až já, táta mi vždy říkal, že jsem po pradědovi . Nevím, jsem úplně na jiné půdě, než byl on, ale když ráno vstanu, vylezu z chalupy a vkročím mezi ovce na pastviny, tak to tam je. Kam noha šlápne, tam moje půda, tam moje starost, radost.. jak říkal ten sedlák v dokumentu - na vlastním je to zábava i kdyby to byla dřina 16 hodin denně. Ovečky se pasou, občas zacinká zvonek, ztracené jehně zapláče..Přijdou, pomazlí se, odejdou a víme, že k sobě patříme. Ať se ti nahoře třeba postaví na hlavu, ale já tu zůstanu. A pokud i další generace, tak budu ráda
hanka mkf

mischa
napsal(a):
Nostalgický, veselý i smutný.. Chvílemi mi běhal mráz po zádech..Praděda taky sedlačil, pak nikdo, teď až já, táta mi vždy říkal, že jsem po pradědovi . Nevím, jsem úplně na jiné půdě, než byl on, ale když ráno vstanu, vylezu z chalupy a vkročím mezi ovce na pastviny, tak to tam je. Kam noha šlápne, tam moje půda, tam moje starost, radost.. jak říkal ten sedlák v dokumentu - na vlastním je to zábava i kdyby to byla dřina 16 hodin denně. Ovečky se pasou, občas zacinká zvonek, ztracené jehně zapláče..Přijdou, pomazlí se, odejdou a víme, že k sobě patříme. Ať se ti nahoře třeba postaví na hlavu, ale já tu zůstanu. A pokud i další generace, tak budu ráda
Jo, jo, taky tohle znám. Nemám se za co stydět. Když ještě žili děda a babička, ukazovali nám, co je naše, kde končí hranice pozemku. Učili nás ke skromnosti a pokoře, uctívat dobytek a dopřát mu dobrý život i když ho třeba čeká porážka. Nezapomenu nikdy na to, když nás babička učila na stéblo trávy navlíkat lesní jahody. Dělali jsme to rádi, ty červené náhrdelníčky strašně nádherně voněly, když jsme jezdívali z krmení, obvykle jsme je po cestě po jedné ujídali. Ale ta vůně!
Dnes mě to učí taťka, chodíme po pozemcích a on nám strašně rád ukazuje, kde je naše a kde je hranice, je to doslova magické, když víte, že tento kousek země patří vám a jste na to po právu hrdí.
Je fakt, že není nic příjemnějšího, než zavítat po ránu do chléva. Kozy na mě koukají, pozdraví mě, někdy jěště leží a přežvykují, jindy už stojí opřené o vrátka a dožadují se pamlsku, jindy je zase nádherné, když zachází sluníčko, po louce se povaluje zlatavý obláček, všude dlouhé stíny od smrků za zády a někde v dáli v té zlatavé záři se poklidně pase stádečko vašich koz...zavoláte na ně a ony oddaně přijdou, jsou rádi, že vás slyší, jdou se podrbat, popovídat, co je nového. Na jaře kůzlátka skotačí a vymýšlejí lumpárny.
Někdy je to starost, dřina, v mrazu dešti i v metrových závějích. Zamrzlá voda, neproházené cestičky...i to patří k životu sedláka. Někdy je to k pláči a zlosti, někdy je to štěstí a radost.
Tohle nám nemůže vzít nikdo na světě a já jsem hrdá na to, že jsem to po prarodičích převzala. Je vidět, že grunt se dědí a má prorostlé dávné kořeny zemědělské rodiny a tradice.
Žádná Evropská Unie ani komunismus nám tohle nemůže vzít a něco přikazovat....
Hanka MKF
hanka mkf
napsal(a):
Jo, jo, taky tohle znám. Nemám se za co stydět. Když ještě žili děda a babička, ukazovali nám, co je naše, kde končí hranice pozemku. Učili nás ke skromnosti a pokoře, uctívat dobytek a dopřát mu dobrý život i když ho třeba čeká porážka. Nezapomenu nikdy na to, když nás babička učila na stéblo trávy navlíkat lesní jahody. Dělali jsme to rádi, ty červené náhrdelníčky strašně nádherně voněly, když jsme jezdívali z krmení, obvykle jsme je po cestě po jedné ujídali. Ale ta vůně!
Dnes mě to učí taťka, chodíme po pozemcích a on nám strašně rád ukazuje, kde je naše a kde je hranice, je to doslova magické, když víte, že tento kousek země patří vám a jste na to po právu hrdí.
Je fakt, že není nic příjemnějšího, než zavítat po ránu do chléva. Kozy na mě koukají, pozdraví mě, někdy jěště leží a přežvykují, jindy už stojí opřené o vrátka a dožadují se pamlsku, jindy je zase nádherné, když zachází sluníčko, po louce se povaluje zlatavý obláček, všude dlouhé stíny od smrků za zády a někde v dáli v té zlatavé záři se poklidně pase stádečko vašich koz...zavoláte na ně a ony oddaně přijdou, jsou rádi, že vás slyší, jdou se podrbat, popovídat, co je nového. Na jaře kůzlátka skotačí a vymýšlejí lumpárny.
Někdy je to starost, dřina, v mrazu dešti i v metrových závějích. Zamrzlá voda, neproházené cestičky...i to patří k životu sedláka. Někdy je to k pláči a zlosti, někdy je to štěstí a radost.
Tohle nám nemůže vzít nikdo na světě a já jsem hrdá na to, že jsem to po prarodičích převzala. Je vidět, že grunt se dědí a má prorostlé dávné kořeny zemědělské rodiny a tradice.
Žádná Evropská Unie ani komunismus nám tohle nemůže vzít a něco přikazovat....
Hanka MKF
Holky když to po vás čtu, běhá mi mráz po zádech!!!
ale jo, uvědomuju si, že sice nemám vůbec sedlácké předky, ale babička mívala plně osázenou zahradu a v mládí taky kozu!
bohužel už se jí nemůžu vyptávat, umřela v roce 97, bylo jí 89roků...
pocházela z Vysočiny (ČM), ale žila s rodinou v Černošicích u Prahy. Pravda, my jsme úplně na severu, ale za jejího mládí prý bývaly pořádné zimy... (-30)
Koza měla zděný chlívek a vydržela všechno...
Snad nám terezka vydrží i v našem papundeklovém chlívku
Pozdrav všem bačům a bačovejm!!