Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.135.178
Napíšu Vám můj příběh. Měla jsem chovnou stanici Německé Dogy.Po šampionce zůstali dva psi mazlíčkové a nerozlučná dvojka. Po šesti letech jsem musela jednoho psa utratit kvůli nemoci a jeho brácha to nesl těžce. Sice žral,ale už to nebyl
ten pes co dřív.
Mám menší zkušenosti s chovem kozy z dřívějška a když jsem přemýšlela jakého společníka Césarovi pořídit,tak mě napadlo kozu.
Nechci si už pořizovat dalšího psa a tak jsem si řekla že pokud bude pes,bude i koza. Až pes nebude kozu někomu dám nebo půjde do klobás. Tak jsem sehnala kůzle bílé bezrohé kozičky. César si jí hned zamiloval a ona jeho.
Celé dny jsou spolu leží vedle sebe na sluníčku. Pes spí celé léto venku s Lízou,na zimu chodí spát domu a venku je podle počasí. Pokaždé když ho pouštím do zahrady tak běží hned za ní a ona mu běží naproti. Tak už je to 2 roky.
Ale příbeh jde dál. Líza se pořád dokola prskala a tak jsem si řekla,že když jí krmím proč nemít mlíko.
A začala jsem shánět kozla. V celém okolí zrovna žádný nebyl,jen jeden pár kilometrů odtud v Rakousku.
Chtěla jsem tam Lízu odvézt,ale pan chovatel starej pán měl už jen dva kozly bez koz a že si kozlíka musím koupit.
Byli to táta se synem,tak jsem si vzala radši toho syna prej rok a půl starej. Je šedočernej rohatej,má krásnou bradku hustou a jak rovně střiženou.Prostě fešák.Líza se akorát už 2 dny prskala a tak se jí hned první den líbil a postála mu.
Druhej den už nechtěla a co ted s kozlem?
Tak ted běhají na zahradě 3. Koza,kozel a pes.Nevím jestli Líza zabřezla,ale od té doby se už neprskala a je to už víc jak 2 měsíce. Když přinesu krmení,Líza jen stojí stranou a ten rohatej kozel jí ke žrádlu nepustí. Jinak je moc hodnej a chodí i na vodítku jako pes.Netrká a je klidnej. Ani nesmrdí.
Mají zděnej přístřešek a běhají volně po zahradě celý rok.S nima ještě 8 slepic. César je šéf je nejstarší a největší,má 74kg,ale i on má před rohama kozla respekt.
A Líza neví komu se věnovat dřív,ale pes vyhrává,to je srdeční záležitost.Vyrostla s ním a jsou na sebe zvyklí a kozel je spíš návštěva. No asi budu muset za našim řezníkem a vyřešit to.
Nenapsala jsem totiž ještě důležitou věc že bydlím ve městě a mám kolem sousedy s krásnýma zahradama a pergolama a až začne letní sezení a grilování,tak by jim tam asi kozel nevoněl. Stačí Líza,César a slepice.
Jestli budou kůzlátka nevím ale César v červenci oslaví 9 narozeniny a zatím je v plné síle a to díky Líze.
Dogy se běžně tak dlouho nedožívají a on běhá s Lízinkou jak mladík a je s ní moc rád a aby viděla jakej je štramák,tak občas i prožene slepice a koza se to naučila a někdy je prohání i ona a má s toho prču.
Tak to je můj kozo-psí příběh. Děkuji že jsem to tu mohla napsat. Určitě kdo to bude číst bude jen kroutit hlavou.
Chodím na tyto stránky ráda pro info o kozách a tak za to taky děkuji
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.156.94
Pekný príbeh :) Myslím že aj keď psík nebude, Líza v klobásach neskončí :) Za chvíľu budú "lízatka:)" a ani nebudete vediet ako - zrazu budete mať malé stádočko :)
M
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.160.185
Krásny príbeh
A plne súhlasím s prvým komentárom ![]()
My sme si "požičali" kozu, ako "dočasného" spoločníka ku kobylke, kým poriešime niečo iné. Už je to rok a zatiaľ sme poriešili iba to, že sme si dovliekli ďalšiu kozičku
Čo vám budem rozprávať, je to láska ako hrom ![]()
"Dočasná spoločníčka" nám síce trošku "skoňovatela"
, ale už si zvyká aj na spoločnosť jedinca svojho druhu. Kozy už od nás neodídu, to viem naisto
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.135.178
Krásné odpovědi na můj příběh,asi máte pravdu. Kozy jsou moc hodná a chytrá zvířata. Líza přiběhne a nechá se hladit a drbat mezi ušima jako pes.Je to skvělá kamarádka. Jsem jí moc vděčná že Césara zase vrátila do života.
Tak jako není dobře člověku samému tak psovi zrovna tak. A spolu je jim dobře.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.133.32
můj pes kokršpaněl každý rok vychovává kůzlata a hlídá je jak oko v hlavě, letos ještě teda nemáme kůzlata a on sám na zahradě být nechce, tak alespon chodí se mnou krmit kozy suchými rohlíky a musím dávat i jemu, i na strouhanou řepu se mnou ke kozám chodí, sám by to nežral ale s kozama to vyžaduje, tak krmím 3kozy a jednoho psa
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.21.71
Já sypu kozám vždycky víc šrotu, protože vím, že jim s ním značně pomůžou naši dva hafani. Vždycky se musím smát, když vidím našeho retrívra, jak se vleče z chlíva s ohromnou řepou v tlamě. Pak si s ní půl dne hraje, ale skoro celou ji požvejká. Abych byla ale spravedlivá, když dávám psům granule, musím kozy zavřít. Okamžitě by to pejskům oplatily.
Hana
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.229.90
Jeden můj kamarád říká"samému je dobře jenom na záchodě" je jedno kdo s kým se spojí zvířata i když nemluví tak se vždycky nějak dohodnou.

A navíc kráááásně se to četlo.Tak ať jim to vydrží a Cézar ještě vychová pár kůzlátek


Milena
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.177.253
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já sypu kozám vždycky víc šrotu, protože vím, že jim s ním značně pomůžou naši dva hafani. Vždycky se musím smát, když vidím našeho retrívra, jak se vleče z chlíva s ohromnou řepou v tlamě. Pak si s ní půl dne hraje, ale skoro celou ji požvejká. Abych byla ale spravedlivá, když dávám psům granule, musím kozy zavřít. Okamžitě by to pejskům oplatily.
Hana
To musí byť podarený pohľad ako žuje tú repu :) Naša fena Bena je zasa veľký jabko- a slivkožrút, vie si aj lúskať vlašské orechy atď. :)
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.191.130
U nás spokojeně žila několik let téměř stejná dvojice : stará fena španělské mastinky hlídající veliký dvůr a s ní tam stále navolno a bok po boku koza Terezka. Koza bílá rohaté třeštiprdlo dvouleté, s manželem jsme chodili oba denně do práce tak jsme Terezku nějak nestíhali připustit a tak u nás žila jenom tak bez kůzlat, bez dojení, prostě bez užitku jenom proto, že dělala společnost staré Nikitě, ta totiž vedle Terezky omládla a myslím žila o pár let déle než se tito obři dožívají. Kozičky jsme se ujali nikdo ji nechtěl, zůstala po jedné zemřelé staré paní jako kůzle takové slabé, nevzhledné ale s tryskovým motorem...A udělali jsme taky jednoho dne špatné rozhodnutí a velkou chybu. Kozička se líbila jedné paní bydlící nedaleko a že by ji chtěla, na chov a mlíčko a věděli jsme že by se tam měla Terezka dobře. Tak jsme souhlasili, paní si přijela pro Terezku pěkným autem až na dvůr. Španělský mastin snad každý je vynikající hlídač, musela jsem tedy zavřít Nikitu do chodby domu aby cizí ženu nekousla. Vydalo by to na kvalitní krátký film beze slov co dělala Terezka a Nikita když se ukázalo, že cizí žena bude chtít naložit Terku do cizího auta, Terka se obrovskou silou utrhla z vodítka a letěla dvorem a schodama ke dveřím , za kterýma slyšela burácet svou kamarádku Nikitu. Máme ve tarých dřevěných dveřích prosklená okna, takže Niki viděla přesně o co jde a byl to pes obrovský a hodně ostrý, hlas jak hromburác. Chtěla ochránit svou přítelkyni Terezku která navíc žalostně mečela o pomoc a vzpouzela se nasoupit do auta, Nikita se snažila za hrozného řevu rozmlátit vší silou ty nebohé starodávné dveře. Což by se jí možná brzy povedlo. Já jsem totiž z celé té scény brečela
a byla jsem mimo naprosto nepotřebná pro slzy jsem neviděla a mozek vypnutý...manžel pryč v práci, naštěstí paní chovatelka byla velmi šikovná a fungovala jí myslivna bystře, najela s autem do průjezdu aby nebyli Nikitou vidět a pak zabojovala s Terezkou s výsledkem úspěšného naložení a fofrem odjeli vstříc novému smysluplnému Terezčinu životu. Dobře jsem za nima zavřela a zajistila vrata, pustila mastinku zpět do dvora...ta letěla k vratům a chtěla je rozmlátit, no hrůza co ta dělala, byla nepříčetná ještě nejmíň půl hodiny. Pak Terku všude hledala, dva dny nežrala a báli jsme se že zemře. Nakonec nějak zapomněla a na jaře jsem byla pozvaná se podívat na krásná Terezčina bílounká roztomilá kůzlátka, těšilo mně že bylo vidět jak se Terka má moooc dobře, čisťoučká, tlustá spokojená kozička. S dobrým pocitem jsem se vracela domů, že Terka žije ten správný kozí život nikoli psí. V ten kritický den jsmém totiž málem vyměkla a asi bych odvolala slíbené a Terku nechala u nás, tak mně to fakt vzalo jak strašně moc se ty dvě kámošky nechtěly rozloučit. Nedivte se, ony spolu byly stále, ležely blaženě třeba na sluníčku opřené jedna o druhou, nebo běhaly a hlídaly, pokud někam za náš dřevěný plot navážno bouřila mastinka tak Terka tam drcala do toho místa rozčileně rohama jen jen štěkat...A v noci spolu i spaly . A přesně jak tu kdosi psal - Nikita si ráda dala Terčin šrot a Terka zase mlsala psí granule pro obří plemena
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.212.193
Krásné a dojemné příběhy. Zatím nic takového nemám a tak přidám fotku jak se pastevecký roční komondor zajímá o jednodenní kůzle zakrslé kozy. JirkaŠ
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.204.224
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Já sypu kozám vždycky víc šrotu, protože vím, že jim s ním značně pomůžou naši dva hafani. Vždycky se musím smát, když vidím našeho retrívra, jak se vleče z chlíva s ohromnou řepou v tlamě. Pak si s ní půl dne hraje, ale skoro celou ji požvejká. Abych byla ale spravedlivá, když dávám psům granule, musím kozy zavřít. Okamžitě by to pejskům oplatily.
Hana
My to máme s mačkaným ječmenem a na zahradě naši psi sklízejí skoro všechno... Ještě, že se nedostanou na jahody, ale ze stromu na spodních větvích nemáme třešně, višně, jablka a kukuřici když zbavuji šustí, to je taky síla... Hrozné zlodějky máme :D Každý rok příjdeme i o nejlepší zahradní ostružiny. O komondorovi je známé, že si najde místo, odkud má dobrý přehled - náš se u toho cpe nezralýma třešněma :D Psi máme na syrovém, ale kdysi v době ještě když byli na granulích, tak zase ponička se chodila obsluhovat...
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.204.224