Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

20.6.2005 23:07
Neregistrovaný uživatel

Prosím o radu - koupili jsme si asi tříměsíční Walliserskou kozičku, která byla vychována na pastvě s minimálním kontaktem s chovatelem. Již ji máme dva měsíce, ale stále se bojí. Je společenská, jakmile přijdu do její blízkosti, začne se předvádět, běhá, poskakuje, blbne. Nenechá však na sebe sáhnout ani nic dobrého z ruky si nevezme, i když je vidět, že na to má chuť. Pokud si druhé kůzle (mladší "obyčejná" kozička, kterou jsme koupili kvůli ní, aby nebyla sama) ode mě bere z ruky, závidí jí a trká do ní, aby ji odradila. Jinak je krásná a nerada bych, aby zůstala takhle bojácná. Je ještě šance na ochočení? Kolik času to může trvat?

Neregistrovaný uživatel

26.6.2005 23:25
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Prosím o radu - koupili jsme si asi tříměsíční Walliserskou kozičku, která byla vychována na pastvě s minimálním kontaktem s chovatelem. Již ji máme dva měsíce, ale stále se bojí. Je společenská, jakmile přijdu do její blízkosti, začne se předvádět, běhá, poskakuje, blbne. Nenechá však na sebe sáhnout ani nic dobrého z ruky si nevezme, i když je vidět, že na to má chuť. Pokud si druhé kůzle (mladší "obyčejná" kozička, kterou jsme koupili kvůli ní, aby nebyla sama) ode mě bere z ruky, závidí jí a trká do ní, aby ji odradila. Jinak je krásná a nerada bych, aby zůstala takhle bojácná. Je ještě šance na ochočení? Kolik času to může trvat?

Asi Vás nepotěším, ale rada žádná. Buď si sama zvykne, nebo ne. Máme koz celé stádo a některá se člověku plete pod nohy, že se nedá ve výběhu ani chodit a strká mu čumák do kapes. Druhá se nedá ani zahnat na dojení a skáče metr vysoko. Je taková už od kůzlete, mysleli jsme, že se to po prvních kůzlatech srovná ale je to pořád stejné, po druhých taky, tak půjde holka na guláš, dokud má ještě křehké maso, na takový móresy si zvykat nemůžeme. Přeji vám hodně trpělivosti, mě už s tou skákalkou došla.

Neregistrovaný uživatel

27.6.2005 16:30
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Asi Vás nepotěším, ale rada žádná. Buď si sama zvykne, nebo ne. Máme koz celé stádo a některá se člověku plete pod nohy, že se nedá ve výběhu ani chodit a strká mu čumák do kapes. Druhá se nedá ani zahnat na dojení a skáče metr vysoko. Je taková už od kůzlete, mysleli jsme, že se to po prvních kůzlatech srovná ale je to pořád stejné, po druhých taky, tak půjde holka na guláš, dokud má ještě křehké maso, na takový móresy si zvykat nemůžeme. Přeji vám hodně trpělivosti, mě už s tou skákalkou došla.

Děkuji za odpověď, skutečně jste mě nepotěšila. Holka se mi líbí, guláš by mi z ní asi z citových důvodů nechutnal. Tak mi držte palce, ať dostane koza rozum.

Neregistrovaný uživatel

30.6.2005 11:43
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Prosím o radu - koupili jsme si asi tříměsíční Walliserskou kozičku, která byla vychována na pastvě s minimálním kontaktem s chovatelem. Již ji máme dva měsíce, ale stále se bojí. Je společenská, jakmile přijdu do její blízkosti, začne se předvádět, běhá, poskakuje, blbne. Nenechá však na sebe sáhnout ani nic dobrého z ruky si nevezme, i když je vidět, že na to má chuť. Pokud si druhé kůzle (mladší "obyčejná" kozička, kterou jsme koupili kvůli ní, aby nebyla sama) ode mě bere z ruky, závidí jí a trká do ní, aby ji odradila. Jinak je krásná a nerada bych, aby zůstala takhle bojácná. Je ještě šance na ochočení? Kolik času to může trvat?

Mozna to nevyjde ,ale zkuste to obrovskou trpelivosti , jako by jste ochocovali divoke zvire.Ale mozna, ze jak byla bez lidi, uz nikdy tu duveru domaciho zvirete ziskat nemuze. Uz neni domaci, ale ochocena. V obdobi, kdy se vtiskavaji prislusnici druhu, proste lidi nebyli po ruce. Lepsi se to nejak ? Vypozorujte, jestli na neco je mene bazliva , nebo v jake situaci je s ni nejlepsi rec , zkuste opravdu pamlsky, jako u divokeho zvirete nejdriv na zem, pak postupne priblizovat. Nehonit, nehladit, pokud se brani.... Treba se to podari..Mame kocku, / nalezla si nas / kterou jsme ze zacatku temer ani nezahlidli jak se bála, a po pul roce se mi tak plete pod nohy, jen se objevim, ze ji jednou namoudusi zaslapnu. Zvirata si zvyknou , nebojte...Helena

Neregistrovaný uživatel

30.6.2005 21:06
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mozna to nevyjde ,ale zkuste to obrovskou trpelivosti , jako by jste ochocovali divoke zvire.Ale mozna, ze jak byla bez lidi, uz nikdy tu duveru domaciho zvirete ziskat nemuze. Uz neni domaci, ale ochocena. V obdobi, kdy se vtiskavaji prislusnici druhu, proste lidi nebyli po ruce. Lepsi se to nejak ? Vypozorujte, jestli na neco je mene bazliva , nebo v jake situaci je s ni nejlepsi rec , zkuste opravdu pamlsky, jako u divokeho zvirete nejdriv na zem, pak postupne priblizovat. Nehonit, nehladit, pokud se brani.... Treba se to podari..Mame kocku, / nalezla si nas / kterou jsme ze zacatku temer ani nezahlidli jak se bála, a po pul roce se mi tak plete pod nohy, jen se objevim, ze ji jednou namoudusi zaslapnu. Zvirata si zvyknou , nebojte...Helena

Děkuji za povzbuzení. Jdu na ní pomalu, moc se snažím (já víc než koza). Dneska udělala malinký pokrok - když jsem jí podávala pamlsek, sice si ho nevzala, ale opatrně k němu přičichla, tím se přiblížila úplně těsně k ruce. Závidí totiž té druhé malé kozičce, že si pamlsky bere a chroupá. Na jakou dobrotu bych ji mohla tak nejspíše nalákat?

Neregistrovaný uživatel

1.7.2005 09:07
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Děkuji za povzbuzení. Jdu na ní pomalu, moc se snažím (já víc než koza). Dneska udělala malinký pokrok - když jsem jí podávala pamlsek, sice si ho nevzala, ale opatrně k němu přičichla, tím se přiblížila úplně těsně k ruce. Závidí totiž té druhé malé kozičce, že si pamlsky bere a chroupá. Na jakou dobrotu bych ji mohla tak nejspíše nalákat?

Naucila jsem kozu prijit na detske piskoty.Jinak kousky mrkve tresni, jahody, cokoliv z ovoce , kedlubny nat z mrkve .strasne ji chutnaji kocici granule / to si delam srandu, ale nase koza je miluje. Ty ji pochopitelne nekrmim , jen je vzdycky ukradne kocce z misky / . Suche pecivo , kynute buchty miluje , vetvicku nejakeho ovocneho stromu s listim, nebo bezinku, malinu , proste to rosti u cesty nebo v lese, listnate stromy . Jo a taky miluje muskaty, afrikany , lobelky , begonie , skalniky a kuru broskvone a jablonovou kuru.. Bohuzel ...Helena

Neregistrovaný uživatel

1.7.2005 12:22
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Naucila jsem kozu prijit na detske piskoty.Jinak kousky mrkve tresni, jahody, cokoliv z ovoce , kedlubny nat z mrkve .strasne ji chutnaji kocici granule / to si delam srandu, ale nase koza je miluje. Ty ji pochopitelne nekrmim , jen je vzdycky ukradne kocce z misky / . Suche pecivo , kynute buchty miluje , vetvicku nejakeho ovocneho stromu s listim, nebo bezinku, malinu , proste to rosti u cesty nebo v lese, listnate stromy . Jo a taky miluje muskaty, afrikany , lobelky , begonie , skalniky a kuru broskvone a jablonovou kuru.. Bohuzel ...Helena

Děkuji, začnu kozu v jejím vlastním zájmu podplácet. Jinak kočičí granule mě nepřekvapily, naše kozičky z pytle tajně ukrádají granule pro psy. Doufám, že najdu něco, čemu neodolá a začne se kamarádit i se mnou.

Neregistrovaný uživatel

1.7.2005 14:29
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Děkuji, začnu kozu v jejím vlastním zájmu podplácet. Jinak kočičí granule mě nepřekvapily, naše kozičky z pytle tajně ukrádají granule pro psy. Doufám, že najdu něco, čemu neodolá a začne se kamarádit i se mnou.

ty potvory nám každý den cestou na pastvu a z pastvy sežerou víc granulí než samotný kočky. Misku máme pod lavičkou u dveří do chléva a každá koza si dá tu práci a hlavu nasune pod lavici, jen aby neco ulovila.

Jirka

Neregistrovaný uživatel

2.7.2005 00:48
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Prosím o radu - koupili jsme si asi tříměsíční Walliserskou kozičku, která byla vychována na pastvě s minimálním kontaktem s chovatelem. Již ji máme dva měsíce, ale stále se bojí. Je společenská, jakmile přijdu do její blízkosti, začne se předvádět, běhá, poskakuje, blbne. Nenechá však na sebe sáhnout ani nic dobrého z ruky si nevezme, i když je vidět, že na to má chuť. Pokud si druhé kůzle (mladší "obyčejná" kozička, kterou jsme koupili kvůli ní, aby nebyla sama) ode mě bere z ruky, závidí jí a trká do ní, aby ji odradila. Jinak je krásná a nerada bych, aby zůstala takhle bojácná. Je ještě šance na ochočení? Kolik času to může trvat?

Tak se i já pokusím připojit "se svou troškou do mlýna". Od známých jsme kdysi dostali dvouletou kozu - kříženku kamerunky. Kontakt s lidmi v podstatě neznala. Byla zvyklá chodit po rozlehlých pastvinách a už její odchyt nebyl pro majitele nijak snadný, i proto, že oplývala opravdu obrovskou inteligencí. Vzali jsme si jí, abysme jí zachránili život, protože to byla koza "skákací" a ožírala sousedům okrasné stromky a majitele už opouštěla trpělivost. I u nás, ač čekala trojčátka, dokázala vyskočit do výšky 2 m, aby se nemusela účastnit občasných rvaček ve stádě. Chytit ji kvůli odčervení nebo úpravě špárů byl opravdu nesnadný úkol. Ani pro pamlsek si nepřišla. Když se prskala, věděla, kde je kozel a tak byla ochotná mě k němu následovat a "po" se sama vrátila k ostatním kozám. Časem se začala stále zmenšovat její útěková vzdálenost, byla ochotná si vzít něco dobrého z ruky. Vždycky ale vycítila, když jsme jí potřebovali chytit a to k ruce s pamlskem nepřišla. Po pěti letech se v ní něco "zlomilo" a konečně mi začala důvěřovat. Sama začala vyžadovat drbání na krku a mezi ušima. V jejích 8 letech, díky tomu, že se jí narodilo 1 kůzle mrtvé a druhé po dni umřelo, jsem jí prvně dojila (jinak mívala pod sebou kůzlata až do podzimu). Ani nekopala, spíš se krčila. Po pár dnech si zvykla a i po zaprahnutí měla tendence se zaparkovat na místě, kde jsem jí dojila. Loni necelé tři týdny před porodem nám náš Čertík náhle umřel (umřela). Nevzdávejte to, ona určitě jednou pochopí, že přátelství s Vámi je pro ni výhodné a příjemné. Hlavně na ni nenaléhejte s hlazením, a když už se Vám bude zdát, že Vám dovolí se jí dotknout, zkuste jí drbat na krku, tam to alespoň ty naše mají nejraději. Přeji hodně úspěchů! Martina

Neregistrovaný uživatel

2.7.2005 11:33
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak se i já pokusím připojit "se svou troškou do mlýna". Od známých jsme kdysi dostali dvouletou kozu - kříženku kamerunky. Kontakt s lidmi v podstatě neznala. Byla zvyklá chodit po rozlehlých pastvinách a už její odchyt nebyl pro majitele nijak snadný, i proto, že oplývala opravdu obrovskou inteligencí. Vzali jsme si jí, abysme jí zachránili život, protože to byla koza "skákací" a ožírala sousedům okrasné stromky a majitele už opouštěla trpělivost. I u nás, ač čekala trojčátka, dokázala vyskočit do výšky 2 m, aby se nemusela účastnit občasných rvaček ve stádě. Chytit ji kvůli odčervení nebo úpravě špárů byl opravdu nesnadný úkol. Ani pro pamlsek si nepřišla. Když se prskala, věděla, kde je kozel a tak byla ochotná mě k němu následovat a "po" se sama vrátila k ostatním kozám. Časem se začala stále zmenšovat její útěková vzdálenost, byla ochotná si vzít něco dobrého z ruky. Vždycky ale vycítila, když jsme jí potřebovali chytit a to k ruce s pamlskem nepřišla. Po pěti letech se v ní něco "zlomilo" a konečně mi začala důvěřovat. Sama začala vyžadovat drbání na krku a mezi ušima. V jejích 8 letech, díky tomu, že se jí narodilo 1 kůzle mrtvé a druhé po dni umřelo, jsem jí prvně dojila (jinak mívala pod sebou kůzlata až do podzimu). Ani nekopala, spíš se krčila. Po pár dnech si zvykla a i po zaprahnutí měla tendence se zaparkovat na místě, kde jsem jí dojila. Loni necelé tři týdny před porodem nám náš Čertík náhle umřel (umřela). Nevzdávejte to, ona určitě jednou pochopí, že přátelství s Vámi je pro ni výhodné a příjemné. Hlavně na ni nenaléhejte s hlazením, a když už se Vám bude zdát, že Vám dovolí se jí dotknout, zkuste jí drbat na krku, tam to alespoň ty naše mají nejraději. Přeji hodně úspěchů! Martina

Děkuji za další povzbuzení, koza je velmi inteligentní a občas mám pocit, že si ze mě dělá srandu. Pevně doufám, že to čas napraví, zatím ji máme necelé tři měsíce a stejně jako u té Vaší, byl u ní první bližší kontakt s člověkem velmi nepříjemný - chycení a spoutání k převozu. Takže si také asi s námi lidmi užila své.

Neregistrovaný uživatel

10.7.2005 10:51
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Prosím o radu - koupili jsme si asi tříměsíční Walliserskou kozičku, která byla vychována na pastvě s minimálním kontaktem s chovatelem. Již ji máme dva měsíce, ale stále se bojí. Je společenská, jakmile přijdu do její blízkosti, začne se předvádět, běhá, poskakuje, blbne. Nenechá však na sebe sáhnout ani nic dobrého z ruky si nevezme, i když je vidět, že na to má chuť. Pokud si druhé kůzle (mladší "obyčejná" kozička, kterou jsme koupili kvůli ní, aby nebyla sama) ode mě bere z ruky, závidí jí a trká do ní, aby ji odradila. Jinak je krásná a nerada bych, aby zůstala takhle bojácná. Je ještě šance na ochočení? Kolik času to může trvat?

Ja mam Kamerounskou kozu a trochu vam mozna pomuzu:kdyz jsme si koupili kozu tak jsem ji mnela na obojku a na voditkupak jsem ji pustila a ona za mnou zacla behat a chodi za nama behala a muze to trvat treba 1 tyden

Neregistrovaný uživatel

10.7.2005 18:51
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ja mam Kamerounskou kozu a trochu vam mozna pomuzu:kdyz jsme si koupili kozu tak jsem ji mnela na obojku a na voditkupak jsem ji pustila a ona za mnou zacla behat a chodi za nama behala a muze to trvat treba 1 tyden

Dnes se mi píše lépe, koza mi udělala radost a poprvé si vzala jídlo z ruky. Ještě se nenechá pohladit, ale komunikuje, hned mečí, když mě vidí a běží ke mně. Myslím, že je vše na dobré cestě (po 3měsících) a že bude ještě lépe. Všem děkuji za odpovědi.

Přidejte reakci

Přidat smajlík