Jak zvládáte porážku?

Přidejte téma
Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

26.8.2014 18:07
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.224.96

Zdravím všechny chovatele!
Já i partner jsme celoživotní měšťáci, budeme se v dohledné době stěhovat na vesnici (velký sen nás obou) a při té příležitosti uvažujeme o pořízení nějakého toho zvířectva. Ideálně dvě tři ovečky, na jaře pořídit, nechat vypásat pozemek, na podzim sníst, plus třeba slepice na vajíčka, nějaké králíky... Zatím je to vše velmi ve hvězdách (nejdřív příští rok, spíš později), veškeré informace si teprve zjišťuji, vše zvažuji, studuji dostupnou literaturu o chovu atd., ale jedna věc mi nedá spát. Bojím se, že se na zvířata upoutám a nedokážu je nechat zabít. Jak zabíjení zvířat zvládáte vy?
(nesmějte se mi, prosím...)

Neregistrovaný uživatel

26.8.2014 18:18
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.155.253

Zdravím,není proč se smát.U kačen,slepic a králíků to není problém tam není takové citové pouto.Horší je to u koz a oveček,jak se z nich stanou mazánci tak to potom bolí a nebo máte barák plný zvířat.Mládě které odmítne matka je mazánek natotata.Každý máme citovou vazbu nastavenou jinak ale takový je hold život.Začala jsem u jedné kozy,její kůzlátko byla taková hodná holčička.......Dnes jich mám 5.smajlík

Neregistrovaný uživatel

26.8.2014 19:00
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.94.186

Ze začátku blbě, teď s postupem času a narůstajícím množstvím porážek už líp, zvyknete si...

Neregistrovaný uživatel

26.8.2014 20:38
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.26.58

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím všechny chovatele!
Já i partner jsme celoživotní měšťáci, budeme se v dohledné době stěhovat na vesnici (velký sen nás obou) a při té příležitosti uvažujeme o pořízení nějakého toho zvířectva. Ideálně dvě tři ovečky, na jaře pořídit, nechat vypásat pozemek, na podzim sníst, plus třeba slepice na vajíčka, nějaké králíky... Zatím je to vše velmi ve hvězdách (nejdřív příští rok, spíš později), veškeré informace si teprve zjišťuji, vše zvažuji, studuji dostupnou literaturu o chovu atd., ale jedna věc mi nedá spát. Bojím se, že se na zvířata upoutám a nedokážu je nechat zabít. Jak zabíjení zvířat zvládáte vy?
(nesmějte se mi, prosím...)

Stejné téma jsem zakládal u králíků. Jmenovalo se to myslím, že naučit se zabíjet či něco podobného. A opravdu naučil jsem se to. Zatím jen drůbež a králíky. Kozy nikdy smajlík ty zemřou stářím, kůzlata doufám všechny prodám živé. Opravdu to ale není tak hrozné. Králíčků mi bylo také líto když si je vypipláte od maličkých. Musím se ale pochválit. Přesto, že jsem králíka zabíjel poprvé, měl to za sebou po první ráně, takže netrpěl. Horší pak bylo stahovaní a kuchání, maso jsem měl pořezané, kůže na vyhození. To pak záleží taky na cviku. Za chvíli půjdou pod sekyru kachny. Taky se mi do toho nechce, ale .... smajlík Hodně úspěchů

Neregistrovaný uživatel

26.8.2014 20:39
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.26.58

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zdravím všechny chovatele!
Já i partner jsme celoživotní měšťáci, budeme se v dohledné době stěhovat na vesnici (velký sen nás obou) a při té příležitosti uvažujeme o pořízení nějakého toho zvířectva. Ideálně dvě tři ovečky, na jaře pořídit, nechat vypásat pozemek, na podzim sníst, plus třeba slepice na vajíčka, nějaké králíky... Zatím je to vše velmi ve hvězdách (nejdřív příští rok, spíš později), veškeré informace si teprve zjišťuji, vše zvažuji, studuji dostupnou literaturu o chovu atd., ale jedna věc mi nedá spát. Bojím se, že se na zvířata upoutám a nedokážu je nechat zabít. Jak zabíjení zvířat zvládáte vy?
(nesmějte se mi, prosím...)

Stejné téma jsem zakládal u králíků. Jmenovalo se to myslím, že naučit se zabíjet či něco podobného. A opravdu naučil jsem se to. Zatím jen drůbež a králíky. Kozy nikdy smajlík ty zemřou stářím, kůzlata doufám všechny prodám živé. Opravdu to ale není tak hrozné. Králíčků mi bylo také líto když si je vypipláte od maličkých. Musím se ale pochválit. Přesto, že jsem králíka zabíjel poprvé, měl to za sebou po první ráně, takže netrpěl. Horší pak bylo stahovaní a kuchání, maso jsem měl pořezané, kůže na vyhození. To pak záleží taky na cviku. Za chvíli půjdou pod sekyru kachny. Taky se mi do toho nechce, ale .... smajlík Hodně úspěchů

Neregistrovaný uživatel

27.8.2014 12:58
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.104.146

Hlavně nepojmenovat, nemazlit a pak to jde...máme cca 30 ovcí, jen tři mají jméno a nechají se pohladit, ostatní necháváme úmyslně "divoké", bez emocí... na maso... mazlíka porazíte těžko... berana máme už čtyři roky, je to potvora, věřit se mu nedá, trká, kdy se mu zachce, když se oveny bahní, do výběhu chodím jen s holí, ale stejně se nám do výměny (a porážky) moc nechce... dáváme mu zase ještě jeden rok než skončí v klobáse

Neregistrovaný uživatel

28.8.2014 21:43
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.157.71

Mám sedmiletou kozu a letos po porodu měla problémy(nevyšla placenta a krvácela vet mi říkal že ztratila moc krve) a mám se rozhodnout co dál, kozy chová mnoho let a před třemi roky jsem jedla poprvé kůzlečí maso, dodnes mám divný pocit když jdu dát poslední večeři prasatům,nebudete jediná přeji hodně chovatelských uspěchu.smajlík

Neregistrovaný uživatel

28.8.2014 23:13
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.60.8

Taky jsem původem měšťák. Ovce chovám 13 let, ze začátku jsme každou porážku snášela špatně, jen jsem řezníkovi ukázala zvíře, které chci zabít a utekla do kuchyně, abych u toho nebyla. On mi pak přinesl jen hotové maso. Asi před 8 lety jsme tu ěmli malér, celé stádo se dostalo na čerstvé otavy a k tomu přikousli spoustu tvrdých rohlíků a všichni se z toho nadmuly. Beran to nepřežil, ovce se podařilo dostat z nejhoršího, ale měla jsem tam 4 beránky, co měli být za dva měsíce poražení. Bylo velké riziko, že budou následovat berana, takže je bylo potřeba narychlo porazit, aby se dali aspoň zužitkovat. Řezník nebyl po ruce, přijel kamarád a já mu musela asistovat, v tom stresu tenkrát jsem to zvládla. Pak jsem si koupila vlastní porážecí pistoli, abych mohla dát "poslední pomoc" v případě nutnosti, kdyby nikdo nebyl po ruce. No a už druhým rokem si porážím sama jehňata i kůzlata, tou porážečkou je to rychlé a pro zvíře bezbolestné. A to je důležité, aby při smrti netrpělo. Ale trvalo to 11 let, než jsem se k tomu dopracovala. Letos máme prvním rokem prasata, ale ty nechám porazit na jatkách.
Dana

Přidejte reakci

Přidat smajlík