Jak jste našli odvahu a sílu zapíchnout své miláčky?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojte,

už třetím rokem se chystáme na to, že už už konečně naplníme mražák, ale zatím tam jsou švestky a maso z obchodu.

Ovečky jsme původně brali s tím, že na jaře nasadíme na louku, na zimu zblajzneme. No jo, ale to byla pustá teorie. Ovečky dostaly jméno, syn si s nimi hrál, když se dával do kupy po zápalu plic. Tak uběhl první rok, druhý....

Když už se rozhodneme, že teda jo, že nám je někdo picne, vždycky "jako na potvoru" do toho něco důležitějšího vleze. Jenomže už jich máme dvojnásobek a louka nestíhá, neuživí je. Takže dokupujeme drahé krmení. Ale to není ono, čerstvé zelené je čerstvé zelené. A pohled na vypasenou louku, kde nestíhá tráva dorůst....

Teď už jsem nastartovaná, že opravdu už jo (pokolikáté už )....ale představa, že bude k obědu Bertík (ty jeho oči! a ta důvěra k nám) nebo rozkošná Amča.....

Nejhorší je, že člověk cítí tu obrovskou důvěru, kterou vůči němu ta zvířata mají. Ve vesnici z nás přistěhovalých měšťáků už mají legraci

Zase na druhou stranu si říkám, že kupuji drahé maso v obchodech, bůhvíčím vyhnané v bůhvíjakém prostředí vyrostlé..... ach jo.

Jak jste to dokázali? Vím, že asi jde o to napoprvé (jako ve všem), možná na podruhé , že jo?

Pozvěte si řezníka odborníka a jak píše Roklanka ukažte mu zvířata která chce porazit a odejděte. Maso je prostě maso a pokud chcete mít na zvíře nějakou památku nechte si jeho kůži vyčinit. Bohužel všechny zvířata není možné ani mít ani uživit. A stejně by po několika letech (sice přirozeným způsobem). Ale vše má svůj konec.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Našla jsem si řezníka,který používá jateční pistoli na omráčení,než je podřízne.Nejdřív jsem mu ukázala v chlívku jedince,kterého chci porazit a utekla jsem.Maso rozboural a já dala do mrazáku jen balíček masa bez jména. Postupem času jsem si připadala jako zbabělec,všechna moje zvířata mají jména,tak jsem je začala vodit sama a odcházela až když ležela.Dnes nosím kůzlata sama v náručí,jsou na to zvyklá a odcházejí v klidu,nic zlého netuše,je to doba,kterou ráda nemám,jsem ráda,když už není nic k zabití.Myslím si,že pokud chci jíst maso,musím snést pohled na odchod zvířete a mám jistotu,že tento svět opustilo bez zbytečných krutostí a stresu. Roklanka

Ahoj, plně Vás chápu. Ovce a kozenky chováme už pár let ale zblajzli jsme jen berana co byl zlej. Neumím si představit zbaštit kůzlata. Teda naše kůzlata nebo jehňata. Maso z obchodu mi nevadí, to neznám. Já vím že je to postavené na hlavu ale když odchovám kůzlata na flašce tak ta představa že mám na talíři Kaštánka nebo Conni je trochu divná. Třeba to jednou zvládnu ale zatím mi to nejde. Před pár dny u Nás zastavil vietnamec a chtěl kůzle " pani kozu na sezrani" . Ten se zastavil až pod kopcem. Kozlatům bylo teprve 14 dní. Možná až bude to naše stádečko větší tak nebudu taková cíťa. Olga farma-Klíny

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Našla jsem si řezníka,který používá jateční pistoli na omráčení,než je podřízne.Nejdřív jsem mu ukázala v chlívku jedince,kterého chci porazit a utekla jsem.Maso rozboural a já dala do mrazáku jen balíček masa bez jména. Postupem času jsem si připadala jako zbabělec,všechna moje zvířata mají jména,tak jsem je začala vodit sama a odcházela až když ležela.Dnes nosím kůzlata sama v náručí,jsou na to zvyklá a odcházejí v klidu,nic zlého netuše,je to doba,kterou ráda nemám,jsem ráda,když už není nic k zabití.Myslím si,že pokud chci jíst maso,musím snést pohled na odchod zvířete a mám jistotu,že tento svět opustilo bez zbytečných krutostí a stresu. Roklanka

Chovám kozy už 15 rok, za tu dobu jsem ani jednou nebyla u zabití. Tímto úkolem jsem pověřila syny a manžela. Se zvířátkem se vždy rozloučím, poděkuji mu za důvěru a za užitek, dovedu si ho do auta, před řezníkovým domem ho ještě jednou pohladím, a manžel ho odvede. Já sednu do auta, pustím nahlas rádio, zavřu okénka. Stejně nic bych neslyšela, protože řezník je zkušený a kůzle ani nekvikne. Potom už se jen nabalíčkuje maso a anonymně uloží do mrazáku. Od začátku vím, že je to maso. Horší je, když se musí porazit nutně nějaká koza z chovu, to nesu hůř. Nejhorší je smrt ve chlévě, bohužel i to patří k chovu. Vždy se snažím se zvířaty zacházet slušně, a i synové a manžel k tomu tak přistupují. Roklanko, já bych to nedokázala, držet kůzle a dívat se na nůž. Klobouk dolů, ale toto se už učit nebudu. Mně odcházejí kůzlátka z domu živá a veselá a taková je moje poslední vzpomínka na ně. Jarmila - kozí farma ROZINKA

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojte,

už třetím rokem se chystáme na to, že už už konečně naplníme mražák, ale zatím tam jsou švestky a maso z obchodu.

Ovečky jsme původně brali s tím, že na jaře nasadíme na louku, na zimu zblajzneme. No jo, ale to byla pustá teorie. Ovečky dostaly jméno, syn si s nimi hrál, když se dával do kupy po zápalu plic. Tak uběhl první rok, druhý....

Když už se rozhodneme, že teda jo, že nám je někdo picne, vždycky "jako na potvoru" do toho něco důležitějšího vleze. Jenomže už jich máme dvojnásobek a louka nestíhá, neuživí je. Takže dokupujeme drahé krmení. Ale to není ono, čerstvé zelené je čerstvé zelené. A pohled na vypasenou louku, kde nestíhá tráva dorůst....

Teď už jsem nastartovaná, že opravdu už jo (pokolikáté už )....ale představa, že bude k obědu Bertík (ty jeho oči! a ta důvěra k nám) nebo rozkošná Amča.....

Nejhorší je, že člověk cítí tu obrovskou důvěru, kterou vůči němu ta zvířata mají. Ve vesnici z nás přistěhovalých měšťáků už mají legraci

Zase na druhou stranu si říkám, že kupuji drahé maso v obchodech, bůhvíčím vyhnané v bůhvíjakém prostředí vyrostlé..... ach jo.

Jak jste to dokázali? Vím, že asi jde o to napoprvé (jako ve všem), možná na podruhé , že jo?

Děkuji vám všem, moc ráda jsem si všechny příspěvky přečetla. Nejsem v tom sama :-) Ale brečím tu jak starý krokodýl.

Roklanko, klobouk dolů, tohle je čítankový příklad zodpovědného chovatelského přístupu, ale tohle asi nikdy nedokážu. Před časem jsem viděla krásný dokument o obyčejných lidech z nějakého zapadlého koutu Francie, kteří žili tak nějak postaru. Zodpovědně a skromně. Líbil se mi hlavně jejich přístup ke zvířatům. Hodně jste mi je připomněla.

Ano všechno má svůj počátek a konec. A je to ode mne pěkné pokrytectví dát si s velkou chutí někde šťavnatej flák masa a doma neumět zabít ani mouchu.

Šikovného řezníka s omračovací pistolí už máme domluveného přes dva roky. Letos už to neodložíme.

Můj děda choval ovce, vzpomínám, že jsem na jednom beránkovi coby prtě spala venku na louce, pak za několik let přijel děda jednou na návštěvu s balíkem pod paží. Byla v něm kůže z beránka a klobásy.....

No jo. Při představě nemít vůbec ovce, protože je nebudeme umět zabít ani prodat na zabití, nebo mít ovce a sem tam nějakou holt porazit, volím variantu dvě.

Taky jsme měli, i asijské (oni jsou po skopovém diví a tady se shání prý špatně), zájemce o ovečky. No to rozhodlo, že ovečky sníme sami. Takhle vypiplané masíčko se nedá za rozumnou cenu prodat .

Ještě jednou vám všem díky! *j*

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chovám kozy už 15 rok, za tu dobu jsem ani jednou nebyla u zabití. Tímto úkolem jsem pověřila syny a manžela. Se zvířátkem se vždy rozloučím, poděkuji mu za důvěru a za užitek, dovedu si ho do auta, před řezníkovým domem ho ještě jednou pohladím, a manžel ho odvede. Já sednu do auta, pustím nahlas rádio, zavřu okénka. Stejně nic bych neslyšela, protože řezník je zkušený a kůzle ani nekvikne. Potom už se jen nabalíčkuje maso a anonymně uloží do mrazáku. Od začátku vím, že je to maso. Horší je, když se musí porazit nutně nějaká koza z chovu, to nesu hůř. Nejhorší je smrt ve chlévě, bohužel i to patří k chovu. Vždy se snažím se zvířaty zacházet slušně, a i synové a manžel k tomu tak přistupují. Roklanko, já bych to nedokázala, držet kůzle a dívat se na nůž. Klobouk dolů, ale toto se už učit nebudu. Mně odcházejí kůzlátka z domu živá a veselá a taková je moje poslední vzpomínka na ně. Jarmila - kozí farma ROZINKA

Žiji sama s vnukem,takže jinou cestu nemám.Kůzlata řezník také střílí.To,že jsem se pochlapila a začala mu je držet,mně donutily jejich oči,mně věří,cítím to jako svou povinnost.Jen jednou jsem byla u košér porážky ,od té doby bych to už nikdy nechtěla zažít,takže Vietnamci ani Arabové u mě nemají šanci. Nucená porážka dospělé kozy je daleko horší, z toho se vzpamatovávám dlouho. Roklanka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Děkuji vám všem, moc ráda jsem si všechny příspěvky přečetla. Nejsem v tom sama :-) Ale brečím tu jak starý krokodýl.

Roklanko, klobouk dolů, tohle je čítankový příklad zodpovědného chovatelského přístupu, ale tohle asi nikdy nedokážu. Před časem jsem viděla krásný dokument o obyčejných lidech z nějakého zapadlého koutu Francie, kteří žili tak nějak postaru. Zodpovědně a skromně. Líbil se mi hlavně jejich přístup ke zvířatům. Hodně jste mi je připomněla.

Ano všechno má svůj počátek a konec. A je to ode mne pěkné pokrytectví dát si s velkou chutí někde šťavnatej flák masa a doma neumět zabít ani mouchu.

Šikovného řezníka s omračovací pistolí už máme domluveného přes dva roky. Letos už to neodložíme.

Můj děda choval ovce, vzpomínám, že jsem na jednom beránkovi coby prtě spala venku na louce, pak za několik let přijel děda jednou na návštěvu s balíkem pod paží. Byla v něm kůže z beránka a klobásy.....

No jo. Při představě nemít vůbec ovce, protože je nebudeme umět zabít ani prodat na zabití, nebo mít ovce a sem tam nějakou holt porazit, volím variantu dvě.

Taky jsme měli, i asijské (oni jsou po skopovém diví a tady se shání prý špatně), zájemce o ovečky. No to rozhodlo, že ovečky sníme sami. Takhle vypiplané masíčko se nedá za rozumnou cenu prodat .

Ještě jednou vám všem díky! *j*

taky jsme tohle řešili. Je to sice 5 let zpět, ale i tak to byl blbý pocit.

Měli jsme 2 ochočené beránky - 1 mazlík, 2. si přišel pro jídlo, ale drbání už ne. Samozřejmě měli svá jména.

Když ,,to´´ přišlo, tak si to vzal na starost táta s tím, že mamka beránkovi převázala hlavičku tak, aby nebyla vidět ta krásná očka.

Člověk to musít tak brát - oni se narodili s tím, že budou poraženi. Ano, od narození do ,,té doby´´ byli mazlíci, ale vždycky se vědělo, že to nebude natrvalo.

Samozřejmě, že pak se do mrazáku dávaly pytlíčky beze jmén - psát tam jména mi přijde teda až moc morbidní - a normálně se pak beránci snědli.

Taky se to dá vyřešit s tím, že ovce sice budou, ale ne na porážku. Máme doma quessantské ovečky - beran v dospělosti 18-20 kg, ovečka kolem 15 kg. Mají menší spotřebu trávy a jehňátka se prodávají dál.

Zuzka F.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Žiji sama s vnukem,takže jinou cestu nemám.Kůzlata řezník také střílí.To,že jsem se pochlapila a začala mu je držet,mně donutily jejich oči,mně věří,cítím to jako svou povinnost.Jen jednou jsem byla u košér porážky ,od té doby bych to už nikdy nechtěla zažít,takže Vietnamci ani Arabové u mě nemají šanci. Nucená porážka dospělé kozy je daleko horší, z toho se vzpamatovávám dlouho. Roklanka

Roklanka mi mluví z duše. Jsme zodpovědní za to, co jsme k sobě připoutali. Tedy i za zvíře k zabití až do spoeldní chvíle. Zvíře určené na porážku jsme povinní nenechat trpět. Takže jatečná pistole a pevná ruka. Kdo to nedokáže / jako já,/ sežene řezníka . A před poslední chvíli poděkuje za živobytí. Zabíjíme abychom mohli jíst . Kdyby to bylo jediné maso, co můžete svým dětem dát, byla by to jiná situace? Berte to tedy z tohoto pohledu . Já byla vždy domluvená na čas. Kuzlata se vezla autem bud minimálně ve dvojících, nebo se svezla máma s jedním na zabití ,a zpět jela sama... kůzle jsem podala řezníkovi z náruče do náruče, zavřela jsem za ním dveře linky, on ho postavil na zem pokropil , vzal elektrickými kleštěmi a podal mi vodítko s obojkem ... trvalo to ani ne minutu. Druhý den jsem si přijela pro naporcovaný maso. Anonymní.. Já jsem zvířata na porážku nepojmenovávala.. Už nikdy bych zvíře nepodala někomu , dko ho asi zabije až zítra a mládě někde bude samo ve stresu. Zájemci si rádi řezníka připlatili . Helena

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
taky jsme tohle řešili. Je to sice 5 let zpět, ale i tak to byl blbý pocit.

Měli jsme 2 ochočené beránky - 1 mazlík, 2. si přišel pro jídlo, ale drbání už ne. Samozřejmě měli svá jména.

Když ,,to´´ přišlo, tak si to vzal na starost táta s tím, že mamka beránkovi převázala hlavičku tak, aby nebyla vidět ta krásná očka.

Člověk to musít tak brát - oni se narodili s tím, že budou poraženi. Ano, od narození do ,,té doby´´ byli mazlíci, ale vždycky se vědělo, že to nebude natrvalo.

Samozřejmě, že pak se do mrazáku dávaly pytlíčky beze jmén - psát tam jména mi přijde teda až moc morbidní - a normálně se pak beránci snědli.

Taky se to dá vyřešit s tím, že ovce sice budou, ale ne na porážku. Máme doma quessantské ovečky - beran v dospělosti 18-20 kg, ovečka kolem 15 kg. Mají menší spotřebu trávy a jehňátka se prodávají dál.

Zuzka F.

Ovce chováme 5 let,jehněčí jsem jedla jen první rok,pak jsme z bezpečnostních důvodů odvezli berana Matěje na jatka a od té doby nedokážu jehněčí sníst,dlouho jsme měla výčitky svědomí,že já jsme byla ten kdo zpečetil jeho osud
Manžel je na mě naštvaný,že odmítám jíst "naše maso",po ostrých hádkách jsme zvolili variantu jehněčí v neděli k obědu a já po návratu se psama ze cvičáku bramboryŽenský smekám před váma,já bych to nedokázala,dokonce jsem se dopracovala tak daleko,že v práci když vyřadím krávy na jatky chodím je večer zapíjet,protže mám výčitky svědomí,i když vím že to prostě jinak nejde.Klára

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Děkuji vám všem, moc ráda jsem si všechny příspěvky přečetla. Nejsem v tom sama :-) Ale brečím tu jak starý krokodýl.

Roklanko, klobouk dolů, tohle je čítankový příklad zodpovědného chovatelského přístupu, ale tohle asi nikdy nedokážu. Před časem jsem viděla krásný dokument o obyčejných lidech z nějakého zapadlého koutu Francie, kteří žili tak nějak postaru. Zodpovědně a skromně. Líbil se mi hlavně jejich přístup ke zvířatům. Hodně jste mi je připomněla.

Ano všechno má svůj počátek a konec. A je to ode mne pěkné pokrytectví dát si s velkou chutí někde šťavnatej flák masa a doma neumět zabít ani mouchu.

Šikovného řezníka s omračovací pistolí už máme domluveného přes dva roky. Letos už to neodložíme.

Můj děda choval ovce, vzpomínám, že jsem na jednom beránkovi coby prtě spala venku na louce, pak za několik let přijel děda jednou na návštěvu s balíkem pod paží. Byla v něm kůže z beránka a klobásy.....

No jo. Při představě nemít vůbec ovce, protože je nebudeme umět zabít ani prodat na zabití, nebo mít ovce a sem tam nějakou holt porazit, volím variantu dvě.

Taky jsme měli, i asijské (oni jsou po skopovém diví a tady se shání prý špatně), zájemce o ovečky. No to rozhodlo, že ovečky sníme sami. Takhle vypiplané masíčko se nedá za rozumnou cenu prodat .

Ještě jednou vám všem díky! *j*

Vyřešil jsem to už před deseti lety. Zvířata která jsou určena jako jateční dostávají příhodná jména. V chlívku chrochtají Bůček a Kotletka, na pastvině se pase býček Biftek a masná kříženka Roštěnka. U kůzlat a jehňat to nekomplikuju, beránci a rohatí kozlíci se jmenují "Maso". Malé Barče byly asi tři roky, když to pochopila a bere na vědomí, že kozička do chovu je Kájina nebo Lízina a beránek je Maso.
Porážím si sám a Blanka s Barčou mi podávají nože. Aby si zvykly. A Barča, ač nerada, má vždycky praktická cvičení z anatomie. ( Občas se vykroutí, ale jen občas)
Ivan

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vyřešil jsem to už před deseti lety. Zvířata která jsou určena jako jateční dostávají příhodná jména. V chlívku chrochtají Bůček a Kotletka, na pastvině se pase býček Biftek a masná kříženka Roštěnka. U kůzlat a jehňat to nekomplikuju, beránci a rohatí kozlíci se jmenují "Maso". Malé Barče byly asi tři roky, když to pochopila a bere na vědomí, že kozička do chovu je Kájina nebo Lízina a beránek je Maso.
Porážím si sám a Blanka s Barčou mi podávají nože. Aby si zvykly. A Barča, ač nerada, má vždycky praktická cvičení z anatomie. ( Občas se vykroutí, ale jen občas)
Ivan

Bůček, Kotletka, Biftek, Roštěnka !!!

U nás ve vesnici s tím taky děti starousedlíků vyrůstají, taky chodí kontrolovat řízečky do chlívku :-)). Naše městské děti a my si teprve zvykáme.... ale tohle je dobrý nápad :-) Jen doufám, že Stejček nebude dělat psí woči ;-) *j*

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vyřešil jsem to už před deseti lety. Zvířata která jsou určena jako jateční dostávají příhodná jména. V chlívku chrochtají Bůček a Kotletka, na pastvině se pase býček Biftek a masná kříženka Roštěnka. U kůzlat a jehňat to nekomplikuju, beránci a rohatí kozlíci se jmenují "Maso". Malé Barče byly asi tři roky, když to pochopila a bere na vědomí, že kozička do chovu je Kájina nebo Lízina a beránek je Maso.
Porážím si sám a Blanka s Barčou mi podávají nože. Aby si zvykly. A Barča, ač nerada, má vždycky praktická cvičení z anatomie. ( Občas se vykroutí, ale jen občas)
Ivan

Ahoj, no je to téma s kterou asi má každý nějakou zkušenost. Pořidili jsme si ovečky s tím, že budeme baštit jejich jehňata. Když nám jedno z dvojčat po týdnu umřelo, tak jsem brečel jak želva a ani to nešlo skrýt. Týden jsem chodil každé 4 hodiny oddojit ovečku a krmil doma u kamen Princeznu. Rodina se chytala zahlavu kdo ty ovečky zabije, když já bečel u mrtvého jehňátka co si naposled vzdychlo v mé náruči. Ale nakonec když jehnička vyrostla a byla na rožeň jsem se v chlívku rozloučil s jehnětem a poděkoval mu, že nám dělala radost a byla zdravá. Pak švára podržel a bylo omráčení - vykrvení a nakonec rožeň. Od té doby děkuju v duchu i stromku rybízu, když ho jdu otrhat. Ale naučilo mě to, že to co pěstujeme, chováme pro náš užitek a má to tak být. Pejsky a kočky máme pro radost a tak to má být. Ahoj a chovu i "odměnám" za dobré starání zdar. Honza Hal

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, no je to téma s kterou asi má každý nějakou zkušenost. Pořidili jsme si ovečky s tím, že budeme baštit jejich jehňata. Když nám jedno z dvojčat po týdnu umřelo, tak jsem brečel jak želva a ani to nešlo skrýt. Týden jsem chodil každé 4 hodiny oddojit ovečku a krmil doma u kamen Princeznu. Rodina se chytala zahlavu kdo ty ovečky zabije, když já bečel u mrtvého jehňátka co si naposled vzdychlo v mé náruči. Ale nakonec když jehnička vyrostla a byla na rožeň jsem se v chlívku rozloučil s jehnětem a poděkoval mu, že nám dělala radost a byla zdravá. Pak švára podržel a bylo omráčení - vykrvení a nakonec rožeň. Od té doby děkuju v duchu i stromku rybízu, když ho jdu otrhat. Ale naučilo mě to, že to co pěstujeme, chováme pro náš užitek a má to tak být. Pejsky a kočky máme pro radost a tak to má být. Ahoj a chovu i "odměnám" za dobré starání zdar. Honza Hal

Teď odvezl manžel k řezníkovi dva bratříčky maso, v náručí jsme je nesli do auta, pěkně leželi vedle sebe, pohladili jsme je na rozloučenou. I tam budou spolu, nesmí být stres. Řezník je starý pán, který to umí s citem a klidem. Je to smutné, ale odměnou je nám vychované krásné zvíře, a zdravé jídlo pro rodinu. Je to jako nekrolog, svítí sluničíko, začíná den, ostatní kůzlata se jdou pást na louku, jejich kamarádi se budou pást na kozím obláčku. V duchu jim děkuji a přeji pěknou nebeskou pastvu. Je půl osmé, řezník je už určitě hotový s tím nejhorším, tak kluci Šťastnou cestu a ještě jednou děkuji.
Jarmila - kozí farma ROZINKA

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Teď odvezl manžel k řezníkovi dva bratříčky maso, v náručí jsme je nesli do auta, pěkně leželi vedle sebe, pohladili jsme je na rozloučenou. I tam budou spolu, nesmí být stres. Řezník je starý pán, který to umí s citem a klidem. Je to smutné, ale odměnou je nám vychované krásné zvíře, a zdravé jídlo pro rodinu. Je to jako nekrolog, svítí sluničíko, začíná den, ostatní kůzlata se jdou pást na louku, jejich kamarádi se budou pást na kozím obláčku. V duchu jim děkuji a přeji pěknou nebeskou pastvu. Je půl osmé, řezník je už určitě hotový s tím nejhorším, tak kluci Šťastnou cestu a ještě jednou děkuji.
Jarmila - kozí farma ROZINKA

Řešila jsem takový problém dokonce i u slepic- když jsem vybíjela 20 brojlerů najednou- nějak mi to zvedlo kufr. Mluvila jsem o tom s učitelem jógy (vynikajícím lékařem)- a ten mi řekl toto-" ber to jako svou práci, měj ke všemu úctu a pokoru. Kdyby nás Pánbůh chtěl stvořit jako býložravce, naučil by nás se pást." Takže od té doby poděkuji i každé huse - o jehňatech a zejména kůzlatech ani nemluvě- že poskytne mi a druhým jídlo a poprosím o jistou ruku- ať to nebolí. Ale stejně- kůzle je kůzle- do toho staženého krku stejně musím nalít aspoň 2 půlky a stejně ta slza někdy teče ať chci nebo nechci. Judyna

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Řešila jsem takový problém dokonce i u slepic- když jsem vybíjela 20 brojlerů najednou- nějak mi to zvedlo kufr. Mluvila jsem o tom s učitelem jógy (vynikajícím lékařem)- a ten mi řekl toto-" ber to jako svou práci, měj ke všemu úctu a pokoru. Kdyby nás Pánbůh chtěl stvořit jako býložravce, naučil by nás se pást." Takže od té doby poděkuji i každé huse - o jehňatech a zejména kůzlatech ani nemluvě- že poskytne mi a druhým jídlo a poprosím o jistou ruku- ať to nebolí. Ale stejně- kůzle je kůzle- do toho staženého krku stejně musím nalít aspoň 2 půlky a stejně ta slza někdy teče ať chci nebo nechci. Judyna

Vy jste mi dali, vy tři králové přede mnou !!! Bulím jako bulík - a to už jsem nůž odložila před svátkama.
Příroda je krutá. Býložravec je určen někomu k obědu - ať se mi to líbí, nebo ne. Když šelma loví kopytníka, je to hrozný pohled. Když zabíjí člověk, může to jít mnohem rychleji a mnohem humánněji. O to se snažím. Slzy se potlačit nesnažím - je lépe, když se emoce odplaví. Zvíře ve visu už je pro mě taky jen maso, pak už to jde.
Dlouho trvalo, než jsem se odhodlala zabíjet kozy. O kůzlatech ani nemluvě. Drůbež mi šla mnohem líp, k té nemám tak hluboký vztah.
V životě to tak prostě je - život a smrt jsou dvě strany jediné mince. Hleďme, aby ten život byl co k čemu a ta smrt co nejkratší a nejméně bolestná. Pak jsme to udělali dobře a nemáme si co vyčítat.
A začněte už k čertu o něčem veselejším
Jiřina

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vy jste mi dali, vy tři králové přede mnou !!! Bulím jako bulík - a to už jsem nůž odložila před svátkama.
Příroda je krutá. Býložravec je určen někomu k obědu - ať se mi to líbí, nebo ne. Když šelma loví kopytníka, je to hrozný pohled. Když zabíjí člověk, může to jít mnohem rychleji a mnohem humánněji. O to se snažím. Slzy se potlačit nesnažím - je lépe, když se emoce odplaví. Zvíře ve visu už je pro mě taky jen maso, pak už to jde.
Dlouho trvalo, než jsem se odhodlala zabíjet kozy. O kůzlatech ani nemluvě. Drůbež mi šla mnohem líp, k té nemám tak hluboký vztah.
V životě to tak prostě je - život a smrt jsou dvě strany jediné mince. Hleďme, aby ten život byl co k čemu a ta smrt co nejkratší a nejméně bolestná. Pak jsme to udělali dobře a nemáme si co vyčítat.
A začněte už k čertu o něčem veselejším
Jiřina

Tak jsem myslela ,že se tady nebudu vykecávat,ale musím . Předchozí příspěvky jsem taky obulela. Mě je hrozně líto všeho živého,ale vegetarián asi nebudu.
Já osobně porazím drůbež a králíky ,ale vše ostatní dělá manžel. Vyjímku tvoří zvířata ve smrtelné křeči ,tak taky neváhám. Nafoukla se mi kozička a do rána bylo pozdě na všechno .Manžel to taky umí ,tak jsem klidná ,že odejdou rychle a než si uvědomí ,že nastal konec.
Nenašla jsem ještě odvahu ukázat na starou kozu a říct -dneska ji zabiješ,to ne.
I starou bábinu jsem léčila a nechtěla jsem si připustit ,že nejsem bůh a že nastal její čas. Až mi pojde nějaká zakladatelka stáda ,tak to bude 3 dny jako úmrtí v rodině. Nechci ani pomyslet.
S těmi kůzalaty a jehňaty je to jiné. Mám tři chlapy v rodině a rodiče a ti mají maso rádi a nemohu si nechat všechno co se u nás narodí a cizímu bych to na zabití nedala .

Přeji hezký a veselý víkend. Renata Chrastava

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak jsem myslela ,že se tady nebudu vykecávat,ale musím . Předchozí příspěvky jsem taky obulela. Mě je hrozně líto všeho živého,ale vegetarián asi nebudu.
Já osobně porazím drůbež a králíky ,ale vše ostatní dělá manžel. Vyjímku tvoří zvířata ve smrtelné křeči ,tak taky neváhám. Nafoukla se mi kozička a do rána bylo pozdě na všechno .Manžel to taky umí ,tak jsem klidná ,že odejdou rychle a než si uvědomí ,že nastal konec.
Nenašla jsem ještě odvahu ukázat na starou kozu a říct -dneska ji zabiješ,to ne.
I starou bábinu jsem léčila a nechtěla jsem si připustit ,že nejsem bůh a že nastal její čas. Až mi pojde nějaká zakladatelka stáda ,tak to bude 3 dny jako úmrtí v rodině. Nechci ani pomyslet.
S těmi kůzalaty a jehňaty je to jiné. Mám tři chlapy v rodině a rodiče a ti mají maso rádi a nemohu si nechat všechno co se u nás narodí a cizímu bych to na zabití nedala .

Přeji hezký a veselý víkend. Renata Chrastava

Tak jsem si posmutněla při chlazení masa, vám se mohu vypovídat, manžel to tak nebere. Ale i on je v té chvíli vážný a přistihla jsem ho, jak kozlíky hladí a tiše k nim mluví. V pondělí mně čeká těžká chvíle, k řezníkovi půjde moje nejstraší koza - devítiletá Janinka, která neporodila a musí uvolnit místo ve stádě. Vám se mohu svěřit se smutkem, doma u těch mých čtyřech chlapů nepochodím. Pojedu ji vyprovodit až k řezníkovi, a její kůži si nechám vyčinit. Já se bez masa už obejdu, ale chlapi ho chtějí a obzvlášť si zvykli na kůzlečí i na kozí. A i když je to maso od starší kozy, dá se udělat velice chutně. Ach jo, život chovatele není peříčko, chlívek není natahovací a ruce jsou jen jedny. Ale letos mám povoleno opět zvýšit stav. Takže co bylo před dvěma lety pesimistické, letos už zase vypadá dobře, a doma zůstane 5 nádherných koziček do stávajícího stáda. A nakonec se musím pochlubit, dostala jsem sponzorský dar - pán mi za propagaci koz dovezl dva kotouly sena. No nic, práce zase volá. Už nesmutněme za kozenkami, přejme těm živým jen to nej...
Jarmila - kozí farma ROZINKA

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahojte,

už třetím rokem se chystáme na to, že už už konečně naplníme mražák, ale zatím tam jsou švestky a maso z obchodu.

Ovečky jsme původně brali s tím, že na jaře nasadíme na louku, na zimu zblajzneme. No jo, ale to byla pustá teorie. Ovečky dostaly jméno, syn si s nimi hrál, když se dával do kupy po zápalu plic. Tak uběhl první rok, druhý....

Když už se rozhodneme, že teda jo, že nám je někdo picne, vždycky "jako na potvoru" do toho něco důležitějšího vleze. Jenomže už jich máme dvojnásobek a louka nestíhá, neuživí je. Takže dokupujeme drahé krmení. Ale to není ono, čerstvé zelené je čerstvé zelené. A pohled na vypasenou louku, kde nestíhá tráva dorůst....

Teď už jsem nastartovaná, že opravdu už jo (pokolikáté už )....ale představa, že bude k obědu Bertík (ty jeho oči! a ta důvěra k nám) nebo rozkošná Amča.....

Nejhorší je, že člověk cítí tu obrovskou důvěru, kterou vůči němu ta zvířata mají. Ve vesnici z nás přistěhovalých měšťáků už mají legraci

Zase na druhou stranu si říkám, že kupuji drahé maso v obchodech, bůhvíčím vyhnané v bůhvíjakém prostředí vyrostlé..... ach jo.

Jak jste to dokázali? Vím, že asi jde o to napoprvé (jako ve všem), možná na podruhé , že jo?

Já jsem holka z města, nedokážu zabít nic, bojím se, že bych to neudělala dostatečně rychle. Manžel i přes silný zrakový hendikep zabíjí bez problémů drůbež, jen mu jí musím podržet a přiložit nůž na správné místo, aby se trefil. Na zabíjení ovcí a koz máme moc šikovného řezníka, dělá to rychle, zvíře většinou ani nebekne. Řešili jsme situaci, co bysme dělali, kdyby se jednalo o akutní porážku, kdy byřezník nemohl přijet. Naštěstí ale mám skvělou dceru, která netrpí žádným falešným sentimentem a řezník jí učí, jak se správně a rychle poráží. Naštěstí jí to jde. Zvířata na zabití nepojmenováváme, s těmi pojmenovanými, co byli kdysi na chov a přišel jejich čas se loučíme s obtížemi.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já jsem holka z města, nedokážu zabít nic, bojím se, že bych to neudělala dostatečně rychle. Manžel i přes silný zrakový hendikep zabíjí bez problémů drůbež, jen mu jí musím podržet a přiložit nůž na správné místo, aby se trefil. Na zabíjení ovcí a koz máme moc šikovného řezníka, dělá to rychle, zvíře většinou ani nebekne. Řešili jsme situaci, co bysme dělali, kdyby se jednalo o akutní porážku, kdy byřezník nemohl přijet. Naštěstí ale mám skvělou dceru, která netrpí žádným falešným sentimentem a řezník jí učí, jak se správně a rychle poráží. Naštěstí jí to jde. Zvířata na zabití nepojmenováváme, s těmi pojmenovanými, co byli kdysi na chov a přišel jejich čas se loučíme s obtížemi.

Prosím neznáte náhodou někdo nějakého dobrého řezníka z olomoucka?
Někoho kdo umí humánně a rychle zabít ovce a kozy. Předem moc děkuu za radu

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Prosím neznáte náhodou někdo nějakého dobrého řezníka z olomoucka?
Někoho kdo umí humánně a rychle zabít ovce a kozy. Předem moc děkuu za radu

My jsme jednou řezníka měli na prase a při té příležitosti porazil i kozlíka . Manžel už mu to vícekrát nedovolil. A musím říct ,že manžel i prase zabíjí líp. Ono je to i tím ,že ho prasatko zná a tak nic netušíce se nesnaží o nic. Renata