Nesouhlas rodiny...jak to vyřešit?

Pokud je jediné,co vás drží u přítele,je investice do vašeho domu,tak pryč od něj,dokud nemáte děti.Celý život se couvat a ustupovat nedá.Vše se dá vyřešit,pozemky pronajmout,snížit stav zvířat ,aby děla radost a náklady byly minimální.Jste mladá holka a celý život před sebou.Daleko lepší je plakat na začátku, než na konci a vy na začátku jste.Snažte se domluvit s otcem,ale pokud se nedomluvíte a on techniku prodá,taky si poradíte,vždy vede nějaká cesta a začátky jsou těžké. Těžký začátek prověří vůli a síly,jednou se to zlomí. Roklanka

Kde narazit na pořádného chlapa vám neporadím. Ani nevím, co to je - tedy neznám definici "pořádný chlap je...."
V každém případě úplně stejně by se k vám choval i v paneláku a možná hůř.
Pozemky jsou vaše, dům je váš. Když spakujete příteli kufry a vynesete je před vrata, tak uděláte jen dobře.
Tatínek vyhrožuje, že prodá stroje. Sama mám jen sekačku na zelenou trávu, jsem bez pozemků, dělat seno jsem už vzdala, raději je kupuji, je to levnější. Nebo jdu pomoci na velkou farmu se sklizní a místo peněz si řeknu o baštu pro zvířata. Ještě se mi nestalo, že by mne farmář nějak natáhnul. Sousedé, co mají po hektaru, dvou, se na hrubé polní práce spolu domlouvají se sedláky. Jak oře svoje, tak cestou domů přejede i jejich nudli, oni zase oplatí jinou protislužbou... Možná by to fungovalo i u vás.
Prodat půdu je jednoduché. Ale peníze jsou hned pryč.
Držím palce
jedovinka

Holka zlatá, stůjte si za svým snem a pokud to není i sen vašeho partnera tak bohužel to není to správné. Neustálé třenice vám budou do vašeho životního koníčku neustále přinášet chmury. Já vím mě se to třeba "kecá". Můj chůlap po tom co jsme se rozhodly chovat kozy přivezl první kůzle hned druhý den se slovy " na co čekat", ale pro změnu bojujeme oba dva se sousedy a s prostorem. Po takřka dvou letech shánění a neustálého přemlouvání "úředníků" a jim podobných se zase pro nás našli zlatí lidičkové, kteří nám pomohli a pronajali 2ha. Vše se nějak dá.Ve vztahu ke zvířatům je potřeba nadšení a lásky, stejně tak ve vztahu dvou lidí je potřeba láska a nadšení alespoň částečné pro danou věc. Jsem starší než vy a život hrozně rychle utíká. Neplýtvejte časem pro něco co nemá smysl ani pro chlapa, který nemá pochopení a asi ani stejný náhled na život jako vy.PetraK.

S tímto problémem se potýkám již přes 4roky. Zvířata mám u přítele a že jich není málo. On má zázemí, pozemky, krmivo a mě milostivě dovolí chovat kozy a mít v jeho stádě koní jednoho vlastního. Pořád mi diktuje, co smím a nesmím. Zamyká a nepustí mě třeba ani ke zvířatům. Bydlím jinde ve svém bytě a mám s ním dítě. Pravidelně mě z jeho statku vyhazuje, nadává mi do krav společně s jeho otcem a jiné speciality.

Trpěla jsem jeho manýry již hodně dlouho, sobectví a hulvátsví ke mě se neustále stupňovalo. Již je to u konce, protože se to vydržet nedá. K čemu krásné zázemí a spousta krmení, když mě pořád vydírá a tyranizuje. Kde není láska a pochopení není nic. A to jsem si myslela, jak nás společné zájmy stmelí a udrží pohromadě. Ani zájmy ani dítě, když je někdo sobec, tak to nefunguje.

Přesvědčila jsem svoji rodinu -sestru a šváru a kupujeme velký statek. Mám z toho strach, čekají nás velké dluhy a plno práce. Jenže se svého snu nechci jen tak vzdát. Ale pokud koupě tohoto statku nevyjde(už se to vleče dlouho), tak zůstanu v paneláku, kozy prodám a budu muset zatím žít hnusný konzumní městský život. Snad mi zbyde aspoń na ustájení své kobylky a tu si budu moct nechat. Až se vrátím z mateřské do práce(snad mě odtud nevyhodí), tak začnu pořádně šetřit a jednoho dne si své sny zase splním. Na chlapi už ale spoléhat nechci. Nemá to totiž cenu.

Myslím, že s vlastními rodiči se nějak domluvit dá, aspoň u nás to někdy jde. Ale zaskřípe to často také.

Máte dvě možnosti . Kopnout přítele do zadku a začít jakoby odznova. Chlapa si najdete vždycky .Nebo se zbavit zvířat a užívat si života.Ale s tím vaším despotou?
My chováme taky ovce a kozy a bez podpory rodiny to vůbec nejde . A být donekonečna vděčná ,jestli víte jak to myslím, taky nejde. Prostě já dělám tu každodenní práci a mužskej techniku ,sena ,navozit balíky atd. A nakonec je z toho ,malý zisk. maso,mlíko, vajíčka,udržované pozemky, nemusím sbírat spadané ovoce,ručně sklízet seno v sadu. Ale bez pomoci rodiny to opravdu nejde.
A aby mi manžel vyčítal,že jsem koupila liz za 100,- . To si dobře rozmyslete ,jestli ten váš stojí za to. Renata

Máte štěstí, že jste zdědila dům a půdu, co by za to kdo dal, držte se toho a nepouštějte. Pokud se v domě dá jakž takž bydlet, tak bych asi rekonstrukci pozastavila, hlavní je zbavit se dluhů. Protože jestli vám někdo ten dům může vzít proti vaší vůli, tak je to jen exekutor. Přítel asi není úplný přítel, když vás takto drží zkrátka, deptá a hlavně má asi hodně jiné představy o budoucím životě než vy. Přece vás nemůže držet pohromadě rekonstrukce domu a financování. Zkuste se dohodnout na nějakých splátkách...i když chápu, že zhrzený muž asi nebude ochoten vám zrovna vyjít vstříc. Bez techniky se obejdete, můžete pást a seno pro 1-2 ovce lze udělat s použitím kosy a hrábí, i když je to dřina. Nebo koupit. Část půdy můžete zatím pronajmout, nevím jak u vás, ale u nás je teď po půdě docela sháňka mezi většími zemědělci, kvůli dotacím (na které vy asi nedosáhnete).
U nás je to také tak, že zvířata jsou hlavně moje práce a odpovědnost. Manžel má hlavně stavbu...sice mi už vyhlásil na zvířata stop stav, taky se mě snaží krotit, ale mám v něm oporu, má k nim taky vztah, když odjedu, tak se postará, větší práce (kydání, seno) děláme spolu a oba se kocháme pohledem na spokojené svěřence. Jinak to snad nejde, v situaci, jakou popisujete, je asi těžké mít z chovu radost. Přeji vám hodně sil a vydržte....a s tím chlapem, nebojte se být chvíli sama...Adri

Děkuji všem...jsme spolu 8 let. Takhle hrotit se to začalo po jeho finanční injekci. Nejspíš uvažuje stylem, že má své už jisté. To, co teď napíšu, bude nejspíš vypadat blbě, ale mám i obavy z toho, co tomu řeknou lidi, když se s ním rozejdu. Bydlíme na malé vesnici, kde si všichni vidí do talíře. A už slyším ty řeči o tom, jak jsem ho vycucala z peněz a pak kopla do zadku. Už teď se na mě lidi koukají skrz prsty...po pěti letech jsem se vrátila z VŠ a pustila se do toho a hlavně starousedlíci mají srandu z toho, že ekonomka chová ovce a vytáčí je, že to i celkem jde (barák opravený, pozemky ohrazené, žádné houští, křoví, staré železo na dvorku). Proto je i nemožné, požádat místní zemědělce o dodávku sena...neprodají, neb to mají pro "své" lidi. Jenže já jsem už v takové fázi, že když vidím jeho-přítelovo číslo na mobilu jak mi volá, tak se mi sevře žaludek a čekám, co se zas stalo..."kur.., ovce ožírá jabloň". Veškerou péči a starost zvládám sama, proto ani nechci žádné zvířectvo prodávat. Je to více méně ta jediná radost, kterou mám. Prodat pozemek by šlo. Je i zájem na parcely. Jenže kolem se začíná rozrůstat satelit a jedině ty pozemky mě od něho jakž takž oddělují. Kdybych prodala, tak mám obavy z toho, že by se našel nějaký magor, kterému by ovce smrděly a já bych mohla skončit úplně.

P.S.: Co je pořádný chlap? Ten, který dokáže být oporou a neničí sny ostatních.
Ještě jednou se omlouvám za ty moje výlevy.

Nebo to můžete prodat úplně celé, dům i s pozemky, pokud by to bylo na parcely, mohlo by potom být peněz dost, aby jste i po vyplacení přítele mohla začít od začátku někde jinde....Šílená radikální a psychicky a organizačně náročná změna, já vím. Navíc máte určitě k domu a krajině vztah. Ale pokud tam zůstanete, tak by se mi zdálo dost nerozumné prodat ty tři hektary, zvlášť, když se můžete ocitnout obklopená satelitem. Na lidi fakt nedejte, vždycky se něco musí přetřásat. My jsme se do této malé vesnice přistěhovali před více než rokem a dodnes žasneme, co se dovídáme. Je tu vše- alkoholici, kriminálníci, nevěrníci, bývalí soudruzi, rodinní násilníci, zloději dřeva, příživníci... To je normální, drbny semelou každého, a samozřejmě by vám spousta lidí ráda diktovala, jak se máte slušně chovat. Seno se dá koupit z vedlejší vesnice nebo od velkého zemědělce, kterému je celkem fuk komu prodává. Adri

Jestliže se dnes ohlížíte na okolní lidi a jejich názory a partner si začal dělat nároky až po finanční injekci do vašeho majetku,co se stane,když budete mít s ním děti? Chvíli to vydržíte a pokud to budete chtít rozetnout,nezbyde vám nic jiného,než vše prodat a jít o dům dál. Nikdo vám na chleba nepřidá a máte jen jeden pokus o slušný život,jak si ho zařídíte,je jen vaše věc,nikoliv okoli.Prodej sena je jen obchod a pokud jste již nezkusila se poptat po okolí,tak nevíte ,jestli by se někdo nenašel,kdo by prodal. Když jsem začínala,koukali na mě místní jako na cvoka,Pražák ,který se rozhodl sedlačit. Když jsem sháněla na jaře seno pro kozy,tak mi místní sedlák řekl,že jsem si měla spočítat kolik ho budu potřebovat, díval se na mě s nadhledem vědoucího. Dnes,neboť jsem stálým odběratelem se na jaře zeptá,jestli mám dostatek a pak až prodá seno jinému,získala jsem si lety jeho úctu.Prodávat pozemky je nerozumné,lze je pronajmout,uskrovnit se ,žít svým snem a vykašlat se na názory okolí.Nebo vše prodejte a kupte si domek jinde a začněte s čistým stolem mezi lidmi,kteří vás neznají a názor na vás si teprve utvoří. Roklanka

Tak nějak mi vytanul na mysli termín "selská pýcha". Když to narazím na ten váš případ, vidím tohle :
VY JSTE VE SVÉM.
VY SI SE SVÝM MAJETKEM MŮŽETE NAKLÁDAT PODLE SVÉHO UVÁŽENÍ.
Jestliže jste se s přítelem předem dohodla, že budete spolu žít a hospodařit na vašem dědictví po babičce, nerušíte žádnou předchozí domluvu tím, že to děláte ! Naopak - tím, že se dovolujete a doprošujete, jestli smíte to neb ono ( dříve dohodnuté ), dáváte mu tím evidentně na sebe bič do ruky.

"Rozejít se s ním nemůžu, páč mi zafinancoval část opravy."
Ale můžete. Jestli s ním nehodláte být, protože zjistíte, že vám to nejde a nepůjde, tak se rozejděte. Dlužit se dá i expříteli. Nevím, jestli spolu kromě ústních dohod nemáte i některé psané - to by platila ta psaná, páč co je psáno, to je dáno - ale přišlo by mi spravedlivé, dokonce kdybyste mu tu půjčenou částku nevracela ani celou. On by totiž celou tu dobu, co žil s vámi, někde bydlel, a buď by nájemné platil sám, nebo by se na něm podílel.

S půjčováním techniky - jen jestli to není planý poplach s tím prodejem. Neznám vás ani vaši rodinu, ale co já už jsem se naposlouchala na svoji adresu podobných výroků !!! - ani jednou se nesplnily. A i kdyby se splnily - no tak prostě krmení nakoupíte, tak jak vám to už bylo tady raděno - vaše srdce hospodyně sice zapláče nad faktem, že nemůžete krmit svoje krmení a louky zůstaly nesklizené, ale ona to bude krátkodobá výjimka a posléze se to vyřeší.

Nehádejte se - křikem nic nespravíte, akorát vám to bere nervy. Dělejte s klidem svoji práci podle svého uvážení, nikdo vám do toho nemá co kecat. Kdybyste prodávala v obchodě nebo smolila čísla v kanceláři, taky byste si nenechala od nikoho kafrat do činnosti. Když žádáte ( o pomoc - o půjčení ... ), neponižujte se a nenechte se ponižovat. Nevyjde vstříc jeden, vyjde vstříc jiný - on ten neochota není jedinej na světě. Sice to nejspíš bude komentovat a komentář to nebude nijak lichotivý, ale jak říká jedno arabské přísloví "Psi štěkají, ale karavana táhne dál". A nemyslete si, že tady tak nezávazně klábosím na diskuzi - moc dobře vím, o čem je řeč
Přeju pevné nervy, dobrá rozhodnutí a hodně štěstí
Jiřina

To bych asi nezvládla...vše prodat. Bylo při tom hodně potu, slz i na tu krev došlo:). Navíc s nádherným výhledem na Beskydy. K tomu mám přes cestu k dispozici ještě 5ha co má brácha...kdybych si chtěla těch zvířecích kousků pořídit více. Vše se zdá ideální, jen ten chlap zlobí a zlobí fest! Na účtě mi visí nedočerpaný úvěr...skoro ve výši jakou bych mu měla vyplatit. Pak se na mě bude ale zubit nula, splátky do r. 2018 a barák, ve kterém teče voda, ale není hotova koupelna.

Pro holčinu na bytě s mimčem: Taky jsem měla valáška...můj sen od mala. Po jeho slibech, že budu moct chovat dva koně na druhého nedošlo a jednoho držet jsem nechtěla, aby mu nebylo samému smutno. Než aby koník trpěl sám, tak jsem se ho vzdala...bolí to pořád. A to, že jsem taky u něho často kráva a další zvířecí druhy nebolí tak, jak ten prodej.

Co řekne "hlas dědiny" po tom, co se rozejdete? Mohu vás ubezpečit, že jste propírána už teď a že se zcela bezpečně najdou hlasy, které vysloví, že jste to měla udělat už dávno.
Splátkový kalendář na dlužnou částku vám udělá každý právník. Jste ve SVÉM.
Požádat sousedy o pomoc můžete. Je možné, že ten první vás odmítne, i druhý, ale třetí něco málo "pustí".
Jsem elektrotechnička, VŠ. První rok sousedi okukovali, co se u nás děje, druhý rok se chechtali, až se za břicha popadali, třetí rok už ne. Pak jsem celkem vážně onemocněla. Sám se vyplel záhon před domem, samo se poseklo a uklidilo za zahradou, ve vratech přistálo kolo slámy.... Dodnes nevím odkud a ani po tom nepátrám. Ale na každý vesnický mejdan dám do tomboly bochánek sýra, vykrmenou kačenu, bez keců se zúčastním nějaké té brigádičky na zvelebení obce.
Máte výhodu, že jste s dědinou alespoň přes babičku spřízněna. My byli náplava, co koupila ten barák, co měl být Jindry, ale Anka mu ho ukradla a chudák Jindra už nemá domov...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To bych asi nezvládla...vše prodat. Bylo při tom hodně potu, slz i na tu krev došlo:). Navíc s nádherným výhledem na Beskydy. K tomu mám přes cestu k dispozici ještě 5ha co má brácha...kdybych si chtěla těch zvířecích kousků pořídit více. Vše se zdá ideální, jen ten chlap zlobí a zlobí fest! Na účtě mi visí nedočerpaný úvěr...skoro ve výši jakou bych mu měla vyplatit. Pak se na mě bude ale zubit nula, splátky do r. 2018 a barák, ve kterém teče voda, ale není hotova koupelna.

Pro holčinu na bytě s mimčem: Taky jsem měla valáška...můj sen od mala. Po jeho slibech, že budu moct chovat dva koně na druhého nedošlo a jednoho držet jsem nechtěla, aby mu nebylo samému smutno. Než aby koník trpěl sám, tak jsem se ho vzdala...bolí to pořád. A to, že jsem taky u něho často kráva a další zvířecí druhy nebolí tak, jak ten prodej.

Holka, já ani po osmi letech ještě nemám vodu a odpad v kuchyni, místo koupelny je v koutě strčený baumaxácký sprcháč, ve kterém meju kastroly a místo toaletního stolku stojí hned vedle něj myčka na talíře a hrnky. Hypotéku máme do 2021, předloni jsem přišla o práci ...... S padesátkou na krku jsem v regionu nezaměstnatelná.
K zoufání se vždycky najde důvod.
Ten chlap bude zlobit vždycky. Vykašlete se na něj.
Sory za expresivní oslovení
Jedovinka

Oželím koupelnu, oželím i postel, stačí mi matrace na zemi, vařit budu na blaše na kachláku, co tu zbyl po babičce (ten jsem před zbouráním ubránila vlastním tělěm:)), ale chybí mi ta druhá půlka, se kterou bych tohle mohla sdílet. Někdo výše psal, ať nemám strach zůstat sama...ale to je právě to, z čeho mám největší strach, větší strach než z toho, že bych měla zůstat o vodě a o chlebu. Jak Vás tak čtu, tak jste takové fajné rázné baby.

Po precteni tech vsech nazoru si rikam,ze nikdo nema na ruzich ustlano.Ovsem vsichni maji jedno spolecne - chov zvirat.Pro tento svuj konicek (pripadne chlebicek)si cestu nasli,ikdyz to treba nebylo vzdy jednoduche.Byl jsem zvykly na velke hospodarstvi,kde jsem byt nemohl z ruznych duvodu.Tak jsem si sam poridil malou chaloupku.Cekala me rekonstrukce,dluhy,prace.Ted jsem spokojeny,ale bohuzel nemam prostor na vetsi mnozstvi zvirat.Inu nemuze byt vse stoprocentni.Nemam temer zadne pozemky.Prvni rok jsem se desil,ze snad ani seno nenasusim.Opak byl pravdou.Zkuste se poohlednout jinde,jine zdroje,jini lide.Vy byste spokojena byt mohla,ale nejste diky lidem,kteri jsou vedle Vas.V prvni rade bych vymenil partnera :)Financni vyporadani jiste nebude jednoduche,ale reseni existuje.Tomas

Strach,kdo ho nemá? Co to je, proti zpackanému životu. Polské přísloví říká : kdo se bojí sere v síni.V tvém věku to není" navždy sama",jen o dočasný stav. Roklanka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Oželím koupelnu, oželím i postel, stačí mi matrace na zemi, vařit budu na blaše na kachláku, co tu zbyl po babičce (ten jsem před zbouráním ubránila vlastním tělěm:)), ale chybí mi ta druhá půlka, se kterou bych tohle mohla sdílet. Někdo výše psal, ať nemám strach zůstat sama...ale to je právě to, z čeho mám největší strach, větší strach než z toho, že bych měla zůstat o vodě a o chlebu. Jak Vás tak čtu, tak jste takové fajné rázné baby.

NE ! NE !!! NE !!!!!!!!

Ta půlka, která vás teďka začla titulovat zvířecíma titulama, nikdy nebude ten druhý do páru. Tedy do páru, který zabírá jedním směrem, tak jak se to má a jak se to předpokládá ! Když táhne jeden čehý a druhý hot, zaprve se NIKAM NEDOSTANOU a za druhé ten slabší ( a nezlobte se - to se jevíte vy ) bude usotoněn, vysát a zničen ...
Velmi moudře psala Roklanka, že slzy na začátku jsou lepší než na konci. Je vám 25 - kolik let tipujete, že spolu budete žít ? V nadávkách a despektu se žít nedá - no teda dá, ale co je to za život ? Odborníci na vztahy tvrdí, že jakmile se tento kolotoč jednou roztočí, bude to čím dál tím horší. Jste mladá, dlouho sama byste nebyla. Nebo teď to chcete lámat přes koleno ? Dobrá, vydržíte to třeba i několik desetiletí, ale co pak, až ve 40, 50 nebo později zjistíte, že už to fakt dál nejde - co pak ? Pak už se nepohrnou partneři jak na běžícím pásu ... navíc riskujete spoustu zranění - zranění duše - a ta se tak špatně hojí
Příliš dáte na své okolí, jak na vás hledí, jak o vás smýšlí - hmmm, nemyslím si, že to je dobře. Je na vás, co ze svého života uděláte - nebo co si z něj necháte udělat .... A jak jsem stará, tak už jsem mnohokrát slyšela, že někdo udělal někomu ze života peklo, ale že by někdo někomu udělal ze života ráj - to ani jednou ...
Když si dva spolu žijou hezky, je to dílo obou dvou , oba musejí chtít, oba se musejí snažit, oba musejí mít motivaci ... jeden to sám nevytrhne a napříky tomu druhému už teprve ne !
Pohledejte si a přečtěte něco o asertivitě, věřím, že vám to bude jedině ku prospěchu
Jiřina

O tom bych nepremyslel.Sama urcite nezustanete.Navic,nez spatny pritel,tak radeji zadny pritel.Tomas

Jirino,jak s Vami obcas nesouhlasim,tak ted tedy souhlasim uplne.Nejak jsem asi pri prvnim cteni nezaznamenal vek....ted uz vim,ze je slecne 25 let.Nooo,tak to se uz vubec nebojte,ze zustanete sama.Rozchody potkaly snad kazdeho,mene bolestne i takove,kdy se zdalo,ze rozchodem zivot konci....Nic lehkeho,ale takovy je zivot.Predpokladam,ze ani partner nebude ve vztahu uplne spokojenej.Nezname ho (Vas uz trochu ano),ale treba se s nim i nejak domluvite.Jen se snazte neco udelat!!!Seno,sousedy,noveho partnera,samotu reste take,ale pozdeji.Ted v prvni rade si v hlave srovnejte,co Vam dava a bere soucasny vztah.Moooc drzim palce a preju stesti.Tomas

Zdá se mi, že sama jste svým způsobem už teď. A k tomu nad sebou máte chlapa. Není tak špatné, být nějakou dobu opravdu sama a k tomu nezávislá, volná, nebuzerována...i když s finančníma trablema. Taky jsem se ve vašem věku rozešla, svět se hroutil. Sama jsem byla skoro rok a půl. Prospělo mi to. A vy se přitom rozhodně nebudete nudit, o rozptýlení máte postaráno :-) Adri

Nejsem života tak znalá, ale já bych ty ústrky od přítele prostě nesnesla. Na to, aby na vás takhle nadával jste ještě moc mladá a vážně to nestojí za to.

Na zvířata musí být 2 - ten, co se stará a ten, co je nemusí z hloubi duše milovat, ale když je potřeba, tak s nimi pomůže. Jak je vidno, váš přítel takový není a řekla bych, že nikdy nebude.

A co se týče krmení - např. toho sena, u nás to táta akorát poseká bubnovou sekačkou a nastupuji já s mamkou jako obracečky a dozorkyně, aby nám seno nezmoklo. V pohodě tak máme nasušíno pro ovečky, králíka a ještě něco do zásoby. A kdyby nejhůř, tak se holt přikoupí. Svět se z toho nepo...

Já si život bez zvířat nedovedu představit a jak tak čtu, tak ani vy ten případ nebudete...chce to sílu, uvidíte, že ono se nějak půjde. Zuzka F.

Také je mi 25, také mám velkou slabost pro zvířata, které sama chovám ale díky bohu nemám chlapa jako vy!!! Začali jsme oba dva třema ovečkama. Před rokem mě napadlo pořídit si kozu, přítel nelenil a překvapil mě jednoho dne mečící žebřiňačkou na zahrádce. Tenkrát mi jen srdce zaplesalo. Měla jsem za to, že kozeny si pořídím, až budu mít před důchodem a budu vnoučatům vyrábět dobrůtky z kozího mléka, ale děkuji svému příteli, že nečekal až do důchodu, kozu bych už nedala ani za nic. A vy si můžete jen pískat, máte stateček, pozemky. My bydlíme v bytě a za zvířectvem dojíždíme. Co bych tak dala za pár hektarů louky. Je to NÁŠ sen a to je hlavní, musí se k tomu mít oba, jak vy tak přítel. Nedokážu si představit mít partnera, který by mne trýznil ohledně zvířat. Ten by šel!!! Na kozu (mečící) si sáhnout nenechám! Když je potřeba cokoliv u zvířat, vše děláme společně, jak jde o kydání, krmení, navážení balíků atd. Jak Vám tu radí většina, nečekejte a začněte to s přítelem řešit, dejte mu buďto ultimátum, nebo ho něčím postrašte, nemyslím si že by se ale dlouhodobě zlepšil. Ono totiž kdo nemá rád zvířata, nemá rád ani lidi... Já být Vámi, nebyla bych s ním, sice by rozchod hodně bolel, ale zvířata by Vám to vynahradili. Je to nejlepší řešení, nejen kvůli zvířatům, ale zkuste si představit mít s takovým třeba děti. To by Vám zase volal : ku..a malej se zase po...... Tohle je na facku! Mějte se, držím palce a neprodávejte, budete si potom rvát vlasy. Jana

Úplně ze všeho nejtěžší je umět vydržet sama se sebou. Nejsme baby metrnice a ani ranařky, jen jsme se to už naučily.
Mám dceru jen o kousek starší, než jste vy. Měla před svatbou, když se s ní ze dne na den rozešel přítel. Teda rozešel. Odešel k jiné. To se stává. Zhroutil se jí svět. Nikdy do té doby nebyla sama. Až jsem se o ni, když se občas objevila doma, bála. Napřed bulela do polštáře na ubytovně, pak si prošla obdobím "všechno je špatně a svět spěje do záhuby, budoucnost už byla" Její žití-nežití trvalo přes rok. Vyrovnala se sama se sebou, začala se mít zase ráda, rozhodla se, že jí všichni kluci můžou políbit šos. A pak mi, tak po dalčím roce a půl, mail-la fotky nějaké garzonky a že potřebuje půjčit rodinnou dodávku, protože sehnala nájemní byteček a že se chce přestěhovat. Pro auto si přijela s novým fešákem, celá rozkvetlá. Toho předchozího jsem od první chvíle nemohla ani vystát a stálo mne mnoho sebeovládání, abych to na sobě před dcerou nedala znát. Navíc jeho chování vůči dceři naznačovalo, že se z něj klube despota a domácí násilník. Ten "nový" ve mě nevzbudil jedinou obrannou reakci. Spíš ochranné. Je submisivní. Ale s dcerou se doplňují a vypadá to, že jim to vyjde na ono bájné ".... a žili spolu až do smrti...."
No, i tak jsem ráda, že nájemní smlouva je na dceřino jméno.
Váš přítel je domácí násilník už teď a mohu vás ubezpečit, že bude hůř a že od titulování zvířecími druhy je k facce jen kousek.
Vzpamatujte se, sepište splátkový kalendář, zabalte mu kufry a žeňte jej svinským krokem ze vrat. Vybulte se do usnutí a ráno zjistíte, že zase vyšlo sluníčko a že se nic strašnýho nestalo. A až zase vyhrabete z hloubi duše sebevědomí a sebeúctu a zase se budete mít ráda, tak najednou zjistíte, že se kolem vás zase točí kluci.
V nadpise máte nesouhlas rodiny... Ale já mám z vašeho úvodního povídání a vašich následných reakcí pocit, že máte na krku mlýnský kámen - přítele, který je jediným zdrojem vašeho trápení a že vaše rodina (bratr, rodiče) to vidí a neví, jak vám pomoci, protože mají obavy, že když budou poukazovat na jeho chyby a nabádat vás k radikálnímu kroku, že jej i uděláte - těhotenství a sňatek na truc.
Neplácám si játro. Mám za sebou deset let soužití s násilníkem, které jsem snášela, aby dítě nebylo v neúplné rodině a které jsem právě kvůli dítěti nakonec ukončila, aby mělo klidný domov a bezpečné zázemí.
A "pantáta" se o zvěřinec nestará, to je moje parketa. Ale zase trpělivě opravuje zadřené motory a ucpané trysky a místo cetky k narozkám mi koupil centrálu, aby kuřátka v líhni při výpadku proudu nezdechla... Teď je na rok pryč. Našel melouch na druhém konci světa. Aby alespoň hypotéka na domě byla co nejrychleji odmázlá.
Vím, že moje zpověď není na kozí téma, ale vy zvířecí problém neřešíte.
Jedovinka

Tak,tak,vsichni Vam radi podobne.Mate pravo zit podle svych predstav.Zalezi na Vas jaky si zivot udelate.Rozejit se muzete kdykoliv a nemelo by tomu nic branit,resp.je skoda byt s clovekem jen kvuli strachu a podilnictvi na majetku,kdyz s nim byt vlastne nechcete....Pokud je ve vztahu financni zainteresovani,je rozchod slozitejsi,ale ne nemozny.Ikdybyste se kvuli priteli zvirat zbavila,verte,ze si najde neco jineho,aby Vam mohl zivot zneprijemnit.Zijou spolu lide,kteri maji naprosto odlisne konicky,ale pomahaji si,toleruji se a jsou stastni ...Samoty se nebojte.Ikdyby jste chvili byla sama,spis Vas to jen posili.Urcite mate pratele a navic zvirata,nudit se nebudete.Jen jeste mala rada:Nez na pritele uhodite (odhodlejte se k tomu!!!),zajdete radeji k pravnikovi.Tomas

Ještě napíšu jednou. Měla jsem se s ním rozejít dávno a obětovat všechna svá zvířata. Už jsem mohla dávno začít znovu. Takhle se v tom zbytečně plácám další dva roky. Je mi 30 a samoty se nebojím, i když mě také čekají finanční starosti.

Takových, kteří nám budou otravovat život se najde dost a je nám lépe bez nich. Nespokojený vtah, nám přináší akorát plno stresu a škodíme sami sobě.

Ono se to radí. Už se s ním rozcházím možná déle než 2roky. Vždy jsem to nějak strávila kvůli kozenkám, koni a nyní i kvůli dítěti. A to s ním nežiju ve společné domácnosti. A pravda je ta, že od nadávek k facce to opravdu spěje. Už jsem jednu koupila - prý výchovnou.

Pak mi sebral zvířata, zamkl a řekl, že nejsou má. Nakonec se umoudřil a teď to chtěl udělat znovu. Příběh se opakuje pořád dokola, jak zadrhnutá deska.

Zad: sedím doma a čekám až dorazí, abychom si promluvili a půlky mám staženy strachem. Máme mezi sebou sepsánou dohodu, že peníze, které dal na rekonstrukci (podle faktur) mu v případě rozchodu vrátím. Zatím to dělá 350tis. Takže o částce bude jasno. Teď zbývá určit časový horizont, do kdy mu je vrátím...a to bude boj.

Jinak Vám všem moc děkuji. Jak jsem si četla Vaše příspěvky, tak mi to hned vlilo energii a kuráž do žil. Snad mi to vydrží a nerozklepou se mi před ním kolena. A je pravda i v tom, že rodiče (hlavně táta) ho moc nemusí. Moje okolí ho ale zas považuje za fajn chlapa...zábavný, usměvavý, pro všechny ochotný. Ale doma to je pravý opak.

Ohledně té asertivity...v té si práci užiji až dost. Musím mít, jak se říká, ostré lokty. A možná proto mi doma už energie na to, abych vystupovala asertivně, chybí. Proto jsem se taky pustila do zvířat. Při práci kolem nich relaxuji, odpočinu si...i ten hnůj dělám s úsměvem na rtech.

Držíme palce!!!Jen do toho.Dobře,že máte tu smlouvu.Tomáš

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ještě napíšu jednou. Měla jsem se s ním rozejít dávno a obětovat všechna svá zvířata. Už jsem mohla dávno začít znovu. Takhle se v tom zbytečně plácám další dva roky. Je mi 30 a samoty se nebojím, i když mě také čekají finanční starosti.

Takových, kteří nám budou otravovat život se najde dost a je nám lépe bez nich. Nespokojený vtah, nám přináší akorát plno stresu a škodíme sami sobě.

Ono se to radí. Už se s ním rozcházím možná déle než 2roky. Vždy jsem to nějak strávila kvůli kozenkám, koni a nyní i kvůli dítěti. A to s ním nežiju ve společné domácnosti. A pravda je ta, že od nadávek k facce to opravdu spěje. Už jsem jednu koupila - prý výchovnou.

Pak mi sebral zvířata, zamkl a řekl, že nejsou má. Nakonec se umoudřil a teď to chtěl udělat znovu. Příběh se opakuje pořád dokola, jak zadrhnutá deska.

Prý výchovnou...jsou to hajzl.i. Facku mi zatím nedal, ale deptá mě jinak. On je prostě "pouze" neochotný mi nějak pomoc. Měla jsem minulý týden zdravotní potíže (natržené svaly v podbříšku, krvácení, dle doktora vše zhoršené stresem) a můj "miláček" mě včera nechal kopat přípojku na elektřinu (cca 80 cm do hloubky, 50 cm široké, 3 m dlouhé). Prý "pič... dělám, tak ať jdu makat". Aspoň jsem si mohla vyventilovu svou nasranost a přípojka je hotová. A můžu se léčit znovu.

Takových příběhů už jsem si zažila plno s jedním. Místo aby mi pomáhal překážky z cesty odstraňovat,tak mi je tam staví.
Rádím vám dobře, pošlete ho do háje. Bude vám chvilku sice špatně, ale o to lépe potom.

Mě se hodně ulevilo, když se se mnou rozešel a zakázal mi chodit ke zvířatům. Dokonce jsem se smířila s tím, že mi kozenky sebere a že mi nedá můj majetek. Pak se vše urovnalo a byl klid měsíc. A teď mi zase nadával. Už není cesta zpátky a jsem ráda. Myslela jsem si, že když nepije, nehraje automaty, neleze po hospodách a nekouří, že bude ten pravý. Spletla jsem se. Má rád jen sebe a své koně. Nic jiného ho nezajímá. Ano, krmil mi zvířata a dělal pro ně krmení. Občas s něčím pomohl, jenže si myslel, že ho budu na slovo poslouchat a stanu se jeho otrokem. Nevážil si mě a pořád urážel.

Sice pořád nevím, jak to dopadne s koupí našeho statku a zda-li vše vyjde. I tak nelituji, že už s ním nebudu. Radši dočasně bez koz než s ním.

A navenek vypadá tak sympaticky, jo jen do chvíle než mám jiný názor.

Moc držím palce, chce se to zapřít a vyložit karty na stůl. Nám se to všem radí, ale myslím si, že každý z nás má něco za sebou. Dejte vědět jak se věci mají. PetraK.

taky se přidávám a držím palce ať Vám to vyjde.takového chlapa kopnout do ...a pryč s ním.taky jsem takového měla.mimo domov ho měli všichni rádi,byl zábavný supr kamarád,ale doma....mám s ním dítě o kterém řekl ,,parchanta kterého ti vykopu z břicha" syn ho snad nikdy nepozná.ještě těhotná jsem ho vyhodila.než takového,radši žádného a byla jsem s malým tři roky sama s tím,že už žádného chlapa doma nechci.kamarádka mi dala inzerát právě sem do FAUNY a já teď mám toho nejlepšího chlapa.máme ovečky,kozy,prasata atd.a syn má toho nejlepšího tátu na světě.vždy se mezi spoustou gaunerů najde jeden hodný.DRŽÍM PALCE!!!!!!

Všude je něco,ale minimálně se k sobě musí mlidi chovat slušně. Domov je o klidu a zázemí a když to tak není ,tak je něco špatně. Když se budete obětovat a tiše všechno snášet ,tak to nikdo neocení a jenom to odnesete zdravotně. A děti? Bude se k nim chovat úplně stejně jako k vám. Do zadku ho kopněte a pěkně si dupněte ať vidí ,že si na hlavu sr.. nenecháte a facku bych mu vrátila. Chlap ,který bije ženskou je slaboch a zakomplexovaný parchant a ten zaslouží jenom samotu.

Napíšu vám příběh mé babičky. Byla to svatá žena ,rodinu držela pohromadě ,s dědou měla 5 dětí ,jedno ji zemřelo. Na růžích neměla ustláno. Děda jí vyčítal i ten žvanec na talíři,žárlil na ni jako blázen, nikdy si nevzpoměl na její narozenini,svátek,ani korunu jí nedal,jen doufám ,že ji nikdy neuhodil.Nikdy jsem nazažila ,že by jí pochválil ,nebo povzbudil, pěkné slovo pro ni nikdy neměl.
Házel někdy po ní takové ksichty. Střechu nad hlavou měla,ale koupelnu na stará kolena a žili skromě,žádný luxus.
No a jak to dopadlo ,žena ,která nikdy nekouřila ,nepila a celý život žila na vesnici a fyzicky pracovala zemřela na rakovinu tlustého střeva. Já to přisuzuji tomu neustálému stresu.
Jelikož taky chovám zvířata jako ona,často si na ni vzpomenu. Škoda ,že už tu není.Děda ji přežil o 25 let. Na nás byl děda hodný ,ale na ni byl jak vzteklý pes.

Děvče ,vemte rozum do hrsti ,jste mladá holka . Renata

Takže včera jsme sedli, že proberem co a jak dál. Řekla jsem mu, že už nemám sílu s ním být a že se chci rozejít. Dal mi půl roku na to, abych mu vrátila peníze, které vrazil do rekonstrukce. Do teď dělá 350tis. S tím jsme se tedy zvedli od stolu a šli každý po svém. V duchu jsem si říkala, že to jde nějak moc hladce. Pak přišel ale s tím, že chce peníze i za práci, kterou na baráku udělal (tohle ale nemáme mezi s sebou sepsáno). Pro svůj klid jsem mu navrhla, že mu tedy dám 50tis. navíc a on ne, že chce celkem vrátit 500tis. Takže mi asi nezbyde nic jiného, než si sehnat nějaké právníka a řešit vyrovnání přes něho:(.

žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří...vyúčtujte mu nájem za bydlení, elektřinu, vodu a klidně si započítejte i práci, kterou jste do něj investovala - praní, vaření, úklid... Pevné nervy vám přeju

Držím vám palce. Hlavně vydržte . Renata

Za žádnou cenu mu nic za práci neslibujte, nebuďte hloupá, ani proto abyste měla klid a vyúčtujte si vaši práci . Chce to určitě právníka. Vaše situace vůbec není beznadějná. Hlavně, že jste to už začala řešit. Možná, že se Vám i trochu ulevilo.

Ulevilo...tak trošku. Aspoň vím, na čem jsem. Ale křeč kolem žaludku trvá a nervy mám jak na pochodu. Ještěže se můžu aspoň těm svým holkám vypovídat.

Jinak díky všem. Člověk aspoň ví, že je víc takových "případů".

Také doporučuji obrátit se na právníka.
A přeji pevné nervy. Chlapec vás chce ošubat jak slepici. Ale chvála Pánu, že jste už situaci začala řešit. Navíc, jak už zde někdo uvedl, žádná kaše se nejí tak horká, jak se z plotny sundá.
Jo a počítejte s tím, že Vás začne pomlouvat kudy bude chodit. Pozitivní na té situaci pro Vás bude, že poznáte, kdo je Váš kamarád a kdo se jen tak tvářil. Taky cenné zjištění do budoucna.
Jedovinka

Všechno zlé,je k něčemu dobré.Můj první muž mě honil po soudech 14 let,díky němu znám právo, co se týká dětí a společného majetku velice dobře,naučil mě to. Byla to škola života,díky ní mohu dnes poradit. Právník je velice důležitý,najděte si ho.Sdělte rodině vaše rozhodnutí.Teď se oddělí zrno od plev a poznáte,kdo je váš přítel.S úvahami o placení jeho práce na vašem domě počkejte až co řekne právník. Roklanka

Bohužel jsem si jistá, že většina našich známých bude na jeho straně...on je ten usměvavý, společenský tvor, angažovaný v obecních spolcích. Je stolař a většinu zakázek má právě od lidí z dědiny, takže je s každým kamarád. Já dorazím z práce a dělám do večera kolem baráku a zvířat. Nějak mi chybí ta energie na společenský život. A když někam spolu vyrazíme, tak on je středem společnosti a já jeho ocásek. Pouze jedna kamarádka, která byla s námi týden na dovolené poznala i jeho druhou tvář. Ale věřím, že už bude jenom líp:).

Určitě bude líp. Zvířata za to stojí. Držte se Jana

Co řeknou lidi ,na to se vyprdněte. Dá se s ním žít nebo ne. Představte si s ním celý život a podle toho se rozhodněte. Vy byste sním strávila život a v živodě jsou i starosti a ne jenom radovánky. Renata

Prvni,a to ten nejdulezitejsi,krok mate za sebou.Podle reakce vaseho pritele usuzuju,ze o penize stoji,ale o Vas temer vubec.Na takoveho kaslete...Kolegyne z prace resi podobnou situaci,ale jeste trochu vic komplikovanou...Snad Vas povzbudim,kdyz to strucne popisu: Ona (kolegyne) a jeji sestra se staly sirotky a zustal jim baracek-vila na velmi lukrativnim miste.Ovsem baracek nebyl prilis udrzovany.Holky byly bez penez,obe kratce po skole.Starsi ze sester si nasla partnera (podnikatele),ktery do baracku zainvestoval 1,5 mil..Vilku docela slusne opravil.Z toho vztahu je navic trileta holcicka....Rozesli se (to uz maji narozdil od Vas za sebou),kluk chce sve penize zpet (chapu,ma na ne pravo).Jenze holky penize nemaji,pujcit si nemohou,protoze barak si hosik zastavil na urcitou sumu,kterou potreboval k podnikani.Navic je jedna divka na materske a druha absolventka.Nemovitost nemohou ani prodat....ale potesim Vas,je to na dobre ceste,vsechno se da resit,jen to chce pevne nervy,trpelivost a dobreho pravnika...Hlavne se nenechte nicim zastrasit,priznejte mu jen ty penize,na ktere ma pravni narok,nic vic!!!Drzim palce,Tomas.

Tak to napíšu také stručně. Kamarádka vystěhovala ( ze svého majetku ) nezdárného chlapce. A ejhle chlapec přišel s účtem na drobné předměty koupivše je jí k narozeninám, jmeninám a jiným událostem. Celkem sumička 100 tisíc dělala. Kamarádka nebojíc se také účet vytvořila, za dobu pobytu, nájem, vodu elektriku, plyn a výdaj spočítala. Jak chlapcovi z důlků oči lezly když dlužný on byl jí ještě nějaký ten tisíc.... ........Takže se nebojte spočítat vaše výdaje s ním.

Přečetla jsem si celou diskuzi "jedním dechem" - moc mi to připomnělo moji situaci před asi 5 lety. Stručně - taky jsem měla přítele, který byl moc oblíbený u přátel, známých, okolí, opravovali jsme dům, všechny úvěry jsem platila já (celkem 4), včetně kupní ceny domu. Ten šikulka byl ale v očích všech jen ON, protože tam rukama pracoval. A já jsem si dovolila (opět za své peníze) pořídit pár starých vysloužilých koní a všechen volný čas věnovat jim. Koupila jsem jim i starý statek, cpala tam všechny své peníze a dřela (s pomocí opravdových přátel) jak ten kůň. Přítel to nezvládl, sesypal se, k čemuž přispěly i výchovné problémy s mým tehdy 14 letým synem. Po našem (hodně zlém) rozchodu mi vyhrožoval pomstou od kamarádů z Balkánu (přítel pracoval jako bachař). Stálo mě to 600tis., které dosud splácím, ale lituju jen jednoho jediného - ŽE JSEM HO NEKOPLA DO ZADKU MNOHEM DŘÍVE!!! Byla jsem s ním 9 let a chtěla to skončit dřív, ale bála jsem se ZŮSTAT SAMA! Tak bych si za to dneska naliskala, kdyby to pomohlo! Dnes mám úžasného chlapa (tento měsíc mi bude 38), jsme před svatbou, a ta doba minulá se mi zdá jak zlý sen. NEZTRÁCEJTE ČAS S ČLOVĚKEM, KTERÝ SI TO NEZASLOUŽÍ! A vykašlete se na lidi, ti Vám nikdy nepomůžou - jen je cizí neštěstí vždycky potěší!
Nevím, v jaké situaci jste dnes - přece jen diskuze je z počátku května - kdybyste potřebovala, mohli bychom Vám pomoci např. s přechodným ustájením některých zvířat, jsme z okresu Nový Jičín a chováme koně, dvě ovečky, slepice, husy, psy...
Marketa z Albre

Jsem trdlo, diskuze není stará, to já mám v hlavě z té blížící se svatby pomotané, měla jsem za to, že je konec měsíce...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přečetla jsem si celou diskuzi "jedním dechem" - moc mi to připomnělo moji situaci před asi 5 lety. Stručně - taky jsem měla přítele, který byl moc oblíbený u přátel, známých, okolí, opravovali jsme dům, všechny úvěry jsem platila já (celkem 4), včetně kupní ceny domu. Ten šikulka byl ale v očích všech jen ON, protože tam rukama pracoval. A já jsem si dovolila (opět za své peníze) pořídit pár starých vysloužilých koní a všechen volný čas věnovat jim. Koupila jsem jim i starý statek, cpala tam všechny své peníze a dřela (s pomocí opravdových přátel) jak ten kůň. Přítel to nezvládl, sesypal se, k čemuž přispěly i výchovné problémy s mým tehdy 14 letým synem. Po našem (hodně zlém) rozchodu mi vyhrožoval pomstou od kamarádů z Balkánu (přítel pracoval jako bachař). Stálo mě to 600tis., které dosud splácím, ale lituju jen jednoho jediného - ŽE JSEM HO NEKOPLA DO ZADKU MNOHEM DŘÍVE!!! Byla jsem s ním 9 let a chtěla to skončit dřív, ale bála jsem se ZŮSTAT SAMA! Tak bych si za to dneska naliskala, kdyby to pomohlo! Dnes mám úžasného chlapa (tento měsíc mi bude 38), jsme před svatbou, a ta doba minulá se mi zdá jak zlý sen. NEZTRÁCEJTE ČAS S ČLOVĚKEM, KTERÝ SI TO NEZASLOUŽÍ! A vykašlete se na lidi, ti Vám nikdy nepomůžou - jen je cizí neštěstí vždycky potěší!
Nevím, v jaké situaci jste dnes - přece jen diskuze je z počátku května - kdybyste potřebovala, mohli bychom Vám pomoci např. s přechodným ustájením některých zvířat, jsme z okresu Nový Jičín a chováme koně, dvě ovečky, slepice, husy, psy...
Marketa z Albre

Zad: Trošku znám Vaše webovky. Když jsem na ně narazila poprvé, tak jsem si říkala, že je dobře, že ještě existují lidi, co si vezmou nastarost staré, vysloužilé koně.

U nás je to taky tak, že on je v očích všech ten dobrý, protože na baráku dělal rukama a já jen ta, co se vezla. I když mám na krku úvěr a bude druhý, abych ho mohla vyplatit. Zatím spolu nadále okupujeme společnou domáctnost. Tu opustí, až mu dorazí peníze na účet. To bude snad co nejdřív. Naštěstí o zvěřinu jsem schopna i nadále se starat a zajistit vše co potřebují...k jeho vzteku. A je to vlastně ta jediná radost, kterou teď mám. I když se mi už myšlenky ubírají tím směrem, že budu brzo dýchat čistý vzduch a nebudu se muset koukat na otrávený obličej, kterému vadí každý bobek na zahradě, či šlápoty od psa...a je hned líp. Strašně moc, moc děkuji za Vaši nabídku. Jak mám nervy na pochodu, tak mě až dojala k slzám...že se prostě v téhle době najde ještě člověk ochotný pomoct druhému, i když ho vůbec nezná. DÍKY MOC!!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jsem trdlo, diskuze není stará, to já mám v hlavě z té blížící se svatby pomotané, měla jsem za to, že je konec měsíce...

Ke svatbě vše nej...a ať Vás už provází jen radost a štěstí!

Nechtěla jsem tady okatě prezentovat co děláme, o to vůbec nešlo, netušila jsem, že mě poznáte Držím palce aby se Vám podařilo ho odstěhovat co nejdřív - byla jsem v naprosto stejné situaci, odmítl opustit dům dokud nedostane ode mně ty peníze. Byl to neuvěřitelný stres (a i strach, protože mě v minulosti zbil) ho potkávat doma a dělala jsem všechno proto, aby k tomu nedocházelo. Pamatuju si, že jsem byla ochotná se tenkrát nastěhovat pod stan (v listopadu), jak strašně mě jeho přítomnost deptala. Držte se, ženská je vždycky silnější než chlap, ten kdyby byl ve Vaší kůži, už by měl dávno hnědo v gatích a možná by i strčil hlavu do elektrické trouby Nevím, jak to mají ostatní, ale v mém životě to vždycky bylo tak, že "musí být zle, aby pak zas mohlo být dobře". Takže vydržať, BUDE LÍP!!!
ps: nabídka ustájení zvířat není žádná velká extra pomoc
M.

Jj. Buďte ráda, že se ho zbavíte a pořád žijete ve svém i s dluhy. Mě statek nevyšel, dnes se koupě zbořila jak domeček z karet. A tak kozí stádo rozprodávám. Nedá se nic dělat, abych mohla znovu začít, tak musím nyní skončit.

Čeká mě život v paneláku, navíc bez zahrady, kterou jsem prodala, abychom mohli koupit vysněný statek. Hypotéka vyřizená, prodej bytu také a teď majitelka statek neprodá. Také se zřejmě někdo postaral.

Včera smrt jedné kozy, dnes začínám zvažovat prodej všech ostatních. Radši budu bez toho, co u něj mám než s ním. Táhne se to takto 4roky a už se to nedá. Třeba zase jednou začnu někde ve svém, ale asi už ne. Zpohodlním a budu si hnusně konzumně žít ve vlastním bytě v paneláku.

Jedu za kozenkami, jeden z posledních dnů s nimi.

Nesouhlasím s posledním příspěvkem. Kdo má v životě žít se zvířaty, tak tak nakonec žít bude. I když ho třeba na čas okolnosti donutí pobýt v paneláku, homopanelus se z něj nikdy nestane. Věřím, že Vás osud zase dovede zpátky ke kozenám, všechno má svůj pravý čas a (jak už jsem tu psala), někdy prostě musí být ouvej, aby zas mohlo být hej. Vydržte a nevzdávejte to
M.

Milé děvčátko, nevím, jak nadepsat z pozice mého věku. Nezoufejte. Život není tak krutý, i když se to teď možná tak zdá. Já také žila celý život ve městě, vychovala tři syny, věnovala se jim, sportu a různým zálibám. A na důchod jsem zcela změnila životní styl. Děti jsou z domu, já byt prodala, koupila domek na vesnici a pořídila si kozy. A teď dojím, dělám sýry, odchovávám plemeníky, chodím na ifaunu pokecat, sem tam nějaká akce na farmě a žiji. Všechno má svůj čas, jste pořád ještě na začátku. Hlavně je teď vaším úkolem vytvořit pěkný a klidný domov pro sebe a vaše dítě. A ty zvířátka určitě přijdou. Přeji vám moc štěstí a hlavně ať se vše daří. Jarmila- kozí farma ROZINKA

Taky jsem prožila něco podobného. Bála jsem se rozejít s přítelem, protože jsme měli společnou hypotéku, kterou jsem nebyla schopná sama splácet, ovce, kozy, psy. Byla jsem stále nemocná. Pak jsme se rozešli, první co odvezl byly sekačky, pila, sekera, prostě to, co bylo nejvíc potřeba. Dva roky jsme se soudili o můj baráček. Ale jsem ráda, že se to stalo. Mám dluhy, sekám kosou, suším hektar úplně ručně. Ale jak mám v sobě ten vzdor, že takovou radost mu neudělám, že bych to nezvládla, tak makám a ono to jde. Na dřevo vždycky někoho seženu, kdo pomůže. Taky od té doby, co jsem sama nemarodím. Takže se jenom přidávám a ze zkušenosti radím nezůstávat s někým, kdo za to nestojí. Přečkat to nejhorší a zase bude líp. Věřím, že jednou taky snad někoho potkám, kdo bude mít pochopení, trochu mi pomůže a nebude mu vadit, že jsem hrdou chovatelkou kozla. Petra z Brd

Jak to tak sleduju, mají ti naši bývalí chlapi jedno společné. Rádi by nás viděli "rýt hubou v bahně" - toto jsem se zprostředkovaně dozvěděla já o sobě od toho mého bývalého. Nepovedlo se mu to, jak jinak, ale kdy už konečně ti chlapi pochopí, že ženská v životě víc vydrží, zvládne, stihne, dokáže... A ani si přitom nemusíme hrát na amazonky a odřezávat části těla. Prostě nám to tak příroda dala a chlapi (ti zlí) mají smůlu Ale ty vyjímky - naši hodní, chápaví a obětaví chlapi poznají, že se o ně se stejnou vervou dokážem starat a vážit si jich, že jo
M.

Zdravím tě a přeji hezký den....Váš krátký ,,životní" příběh si čtu stále dokola, nemůžu říct jak byste se měla zachovat a co dál máte dělat,ale rozhodně ženu jako jste vy bych sám nosil na rukou...a pokud si je váš partner takový jak říkate,sám se divím že od něj nedáte ruce pryč...vím a věřím že to je těžké zůstat na vše sama,ale věřte mi jde to...jste šikovná ženská co se umí obracet a makat a tak nevím proč by měla ronit potoky slz kvůli nějakýmu pitomci co si toho neváží, právě že vás by si měl vážit jak on tak i rodina proto co děláte. můj mejl je tom.ro@seznam.cz tak kdyby jste měla chut a náladu můžete napsat třeba si popovídáme zatím se mějte krásně tomáš

Tak jakpak se vyvíjí situace u zadavatelky? Nekonalo se usmíření?

Zad: Kdepak, žádné usmíření se nekonalo. Jsme jak dvě sfingy. Já si řeším své a on své. Snažím se vyběhat navýšení úvěru ze stavebka a pak pa pááá. A já v hlavě už plánuji, jak rozšířím zvířectvo...chtěla bych hnědé kozenky a začít experimenty ze sýrem:). K tomu šetřím korunky na čuvače. Jen po večerech to na někdy lehne a je mi smutno.

Příjde mi, že se mi nějak pořád "daří". Teď mám nervy ze sousedů. Přistěhovali se na podzim. Nyní zažívají první trávu a jak jsem byla dneska v práci, tak se mi vrhli na můj pozemek se sekačkou a zkosili cca 20m2. Prý jim stíní ve výhledu, když sedí v altánku. Málem mě z nich jeblo. Tekly mi nervy a oni se mě ještě přitom zeptali, že by chtěli postavit nový plot. Jenže se jim nebude líbit, že půjde šikmo (hranice mezi není dle katastru rovná, je zešikmená) a tak si ho postaví rovně. Tím by mi přibrali pozemek. Prý mám svých dost, tak proč jim část nechci pustit....prostě radosti každý den.

Omlouvám se za překlepy. Myšlenky byly rychlejší než prsty na klávesnici.

Ty lidi jsou vůbec ,,vtipný´´. My máme taky zešikmený plot a to je vedle pozemek strejdy. A co jako? To mu jen tak řekneme(mamka je ze 3 dětí, tak se to rozdělovalo vše na třetiny), ale mě by se hodil tvůj kus, tak šup sem s tím? To by to pak v té rodině vypadalo. A s tím, že jim ta tráva stíní altének, jste mě dostala. Blbější výmluvu fakt nenašli, co?

Nic, držím palečky, aby byly i ty hnědé kozenky a i čuvač. Ten se mi už delší dobu též líbí. Zuzka F.

Tak z toho si nic nedělejte. Mě se daří také skvěle. Před týdnem uhynula jedna koza-pondělí, tohle pondělí další. Barák nevyšel a já čekám, kdy mi bývalý řekne, že mám kozy okamžitě vystěhovat. A prodat se mi je nechce, ani tak rychle kupce neseženu. Čuvače už jsem měla jako dítě a dalšího jsem také plánovala ke kozenkám. Věřím, že vše dobře dopadne a seženeme jiný baráček, i když v okolí nic vhodného není.

Všude plno krásné trávy a kozenky jsou zavřené ve stájích. Představovala jsem si, jak budou od dubna běhat někde po pastvě a dýchat čerstvý vzduch a já si odpočinu od kydání a kdepak. Lítám pořád s kolečkem a hnojem a snažím se to mít ve stájích čisté.

Navíc náš stařičký jezevčík(16let) je již tak špatný, že mě čeká další smutná cesta. Už vybírám nějaké hezké místo k jejímu odpočinku. Prožila se mnou víc jak polovinu mého života a že ho se mnou neměla lehký.

A k tomu všemu onemocněla i malá dcerka. Ta se určitě brzy uzdraví(klepu na futra).

Jak rovne???Plot se snad stavi na hranici pozemku!!!!Jejich plot-jejich majetek bude na pozemku Vasem,cili je majetkem ci????Ja vim,ono se to snadno pise,ale hure rika sousedum,kdyz chcete udrzet dobre vztahy.Asi bych tam zasel a vysvetlil jim,ze by bylo dobry udelat plot zaroven s hranici pozemku.Vam to sice vuuuubec nevadi,ale co kdyby se nahodou pozemek prodaval (nevite nikdy),byly by pak jen neprijemnosti a tahanice.Radeji bych udelal plot tak,jak ma byt.Navic bych se jim snazil vysvetli,ze v asymetrii a nerovnosti je vlastne krasa....Nebo je jeste dalsi moznost:Vlitnout tam,servat je a verte,ze uz si nedovoli utrhnou z Vaseho ani steblo.Jenze v tom pripade budete ta nejhorsi kr...a bude po dobrych vztazich se sousedy...Na druhou stranu no a co?Pratele z Vas asi stejne nebudou,chvili se mozna budou mracit,ale budou jasne hranice nejen pozemku.A jeste se zeptam (mozna jsem blbe pochopil),to posekali Vasi travu???To snad ne???Jste asi moc mekka (nezlobte se)a hodna a Vas chlap nestoji za nic (je mu to nejspis jedno,naka trava...).Tomas

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jak rovne???Plot se snad stavi na hranici pozemku!!!!Jejich plot-jejich majetek bude na pozemku Vasem,cili je majetkem ci????Ja vim,ono se to snadno pise,ale hure rika sousedum,kdyz chcete udrzet dobre vztahy.Asi bych tam zasel a vysvetlil jim,ze by bylo dobry udelat plot zaroven s hranici pozemku.Vam to sice vuuuubec nevadi,ale co kdyby se nahodou pozemek prodaval (nevite nikdy),byly by pak jen neprijemnosti a tahanice.Radeji bych udelal plot tak,jak ma byt.Navic bych se jim snazil vysvetli,ze v asymetrii a nerovnosti je vlastne krasa....Nebo je jeste dalsi moznost:Vlitnout tam,servat je a verte,ze uz si nedovoli utrhnou z Vaseho ani steblo.Jenze v tom pripade budete ta nejhorsi kr...a bude po dobrych vztazich se sousedy...Na druhou stranu no a co?Pratele z Vas asi stejne nebudou,chvili se mozna budou mracit,ale budou jasne hranice nejen pozemku.A jeste se zeptam (mozna jsem blbe pochopil),to posekali Vasi travu???To snad ne???Jste asi moc mekka (nezlobte se)a hodna a Vas chlap nestoji za nic (je mu to nejspis jedno,naka trava...).Tomas

Nynější plot je jak má být, tj. na hranici pozemku. Jenže jim se nelíbí, že jde ze šikma, takže by si ho chtěli postavit rovně. Tím by mi přibrali můj pozemek. Ukazovala jsem ji katastrální mapu, kde je hranice taky zašikmená. Prý jsem si ji vyrobila doma na koleně . Tak jsem jim navrhla, ať si zavolají geodeta na nové zaměření pozemků a pokud podle něj vyjde, že mají nárok na "rovný" plot, tak nic nebudu namítat. S tím tedy souhlasili, jenže pak přišli na novo s tím, že chcou polovinu částky co si řekne geodet, zaplatit. Opět slušně jsem jim vysvětlila, že já to nepotřebuji, že si to dělají oni ve svém zájmu a nic tedy platit nebudu. A teď je tedy ticho po pěšině.

Jj, moji trávu. To, že posekali trávu i z vnější strany jejich plotu mi zas až tak nevadí. Je to asi takový metr široký remízek v délce 50m. Jenže pak vykosili i část louky cca 5m x 4 m, kde mám trávu na seno. Požužlali to benzínovou sekačkou. Nic nechovají, trávu hodili na kompost. Jinak máte pravdu, jsem měkota blekota. Prostě si nechci dělat zbytečně za zlé, ale tady jiná cesta asi nevede. A "mojeho" chlapa už vážně neřeším.

Udělala jste mi ohromnou radost. Už nepřemýšlíte nad tím, v jaké jste neřešitelné situaci, ale našla jste řešení a přemýšlíte do budoucnosti. Nesouhlasím s vámi, že jste měkká - na chlapa jste byla tvrdá, umíte to. Stejně nekompromisní, ale slušná buďte i na sousedy. Neustupujte jim, protože pak budou svoje požadavky stále zvyšovat a nakonec zjistíte, že oni vám určují, co máte chovat a tak. Teď jim vadí tráva, za chvilku to mohou být kozy, pak pes a nakonec vy...Při koupi pozemku museli vědět, že je šikmý, teď už s tím nic neudělají. Nebo jim navrhněte, že ho srovnáte - ale ve váš prospěch. To by se asi cukali . My jsme se kvůli sousedům nakonec odstěhovali na statek, který je sice v dezolátním stavu, ale skoro na samotě. Sice je tu práce až nad hlavu, ale svatý klid, když pominu lufťáky, kterým vadí, že na polní cestě kolem vsi jsou kozí bobky . Takže pevné nervy a hodně síly vám přeji. Dana U.

"Tak jsem jim navrhla, ať si zavolají geodeta na nové zaměření pozemků a pokud podle něj vyjde, že mají nárok na "rovný" plot, tak nic nebudu namítat. S tím tedy souhlasili, jenže pak přišli na novo s tím, že chcou polovinu částky co si řekne geodet, zaplatit. Opět slušně jsem jim vysvětlila, že já to nepotřebuji, že si to dělají oni ve svém zájmu a nic tedy platit nebudu."

Tak přesně tohle jsem měla na mysli, když jsem někde ze začátku této diskuze mluvila o asertivitě. Pěkně, slušně, ale pokud jsem v právu, tak stát na svém. Kamarádi buďme, ale dluhy si plaťme. A jak se říká v krkonošských pohádkách - "cizí svato, sousedovo nejsvatější".
Taky řeším podobný problém s hranicemi pozemku. Je tam plot, který drží už jen silou vůle, ale je náš ( je součástí odhadu a zaplacený ) a z naší strany řada vzrostlých stromů. Ty se sousedovi nelíbí - je to lesák, takže by chtěl mít všude smrky, a tam není smrk ani jeden. Tak mi je chodí ořezávat - ne větve, které trčí přes plot k němu do zahrady - na ty by měl nárok, ale celé kmeny od výšky plotu nahoru. Napřed jsem domlouvala po dobrém a chtěla jsem za pořezaný strom náhradu ( čekám na ni dodnes - a to už je hodně let ), pak jsem zvyšovala hlas a pak i nadávala. Dá se říct, že hodně sprostě . Pak byl asi dva roky klid, dokonce jsme se udobřili a začal ode mě brát sejra. Myslela jsem že se mi to zdá, když jsem před měsícem našla další ( celkově už 13. ) strom na zemi ! To už mi nedalo a zavolala jsem policajty. No a dozvěděla jsem se, že pan soused to má zdokumentovaný, že náš pozemek je jen 8 metrů od baráku a že tedy plot i stromy jsou jeho . Tak jsem mu řekla totéž co vy - ať si to nechá vyměřit, když se stávajícím stavem nesouhlasí. Odpověď je nereprodukovatelná a nic o vyměřování pozemku neobsahovala .
Volala jsem tedy na katastrál, jak to je, a velmi ochotná paní mi tam líčila, jak vytyčení hranice provádějí soukromé firmy, platby jsou na domluvě ( jestli se sousedé chtějí podílet, či nikoliv ) a když někdo ze zúčastněných s nově vytyčenou hranicí nesouhlasí, nepodepíše protokol a dále se věc postupuje soudu. Hu !!!!!!!!
Takže asi budu spořit na nový plot a pořádného hlídacího psa
Jiřina

Pokud mohu i já přispět radou,nedejte se a trvejte na svém,pozděli se to řeší daleko hůř. To je můj případ. Moje chalupa byla na polosamotě poslední barák,pak si koupili pozemek pod mou chalupou lidi z města s tím,že si postaví dům a budou tu trvale bydlet.Okolo mojí chalupy vede turistická cesta do vedlejší vesnice a tak lidi vyšlapali cestu ,pro ně příjemnějším terénem ( v té době jsem tu nebydlela,chalupa byla rekreační). Sousedovi jsem hned na začátku řekla,že cesta vede po mém pozemku,doložila snímkem z katastru,dokonce jsem mu jednu kopii dala.Soused stavěl a cesta byla stále stejná. Nemáme ploty ani jeden,tak jsem to neřešila,sousedské vztahy byly dobré.Soused podniká a asi se mu daří dobře,takže stále buduje,udělal si rybník a zušlechťuje podle svého vkusu okolí.Pak přišel,jestli by mi nevadilo veřejné osvětlení,byl velice překvapený,když jsem řekla ,že vadilo.Nyní přišel s tím,že tu bude asfaltová cesta ,a vztahy se ochladily na bod mrazu z jeho strany,neboť jsem řekla,že nepovolím na svém pozemku stávající cestu a že jí bude muset zastupitelstvo nechat vyměřit,což jeho značně zasáhne,vysadil si podél živý plot a původní cesta mu zničí jeho vybudovaný příjezd k baráku.Ze začátku mu zvířata nevadila v součastnosti mu vadí vše a ze všeho nejvíc já.Kdybych na začátku rázně trvala na vrácení cesty do původní,bylo by třecích ploch daleko míň,je to časovaná bomba. Už jsem přestala chovat krůty a husy a likviduji čínky,protože stále chodí na jeho anglický trávník,který každý týden hobluje traktůrkem.Oplotit pozemek není v mých finančních možnostech a on ho neoplotí,protože ví,že budu trvat na vrácení cesty do původního stavu.Jednejte hned,nenechávejte to na později,nevyplácí se to a nikdy nevíte,co se později stane. Roklanka

Bohužel jsem se poučila, že vztahy ze sousedy raději udržovat v rovině pozdravit a nic víc. Jak se přistěhovali a tak byli jak Alenka v říši divů - nevěděli, kde mají přípojku vody, jak řešit vývoz popelnic apod. Tak jsme jim pomáhali řešit provozní věci. Před zimou přišli s tím, jestli bychom jim nepřivezli okory z pily na topení. Tak se tedy zapla vlečka a jelo se. Byly to 2h zabitého času a vděk žádný. Čekala jsem aspoň nějaký ten příspěvek za projetou naftu...nic. Za týden se ukázali znovu, chtěli by odvést nějaké krámy do sběru. Tohle jsem už ale odmítla s tím, že vlečka nemá SPZku a nechci se s ní pouštět na hlavní cestu. Uraženě odkráčeli...pindali cosi o vysranosti balíku z dědiny.

Netuším proč si myslí, že jim, lidem z města, by měli ti vesničtí balíci pořád ustupovat. Pořád poslouchám, že mám svojeho dost, tak proč bych jim nemohla kousek dát a samo, že zadarmo. Hrajou si na chudáky, ale před barákem jim parkuje audina a jejich kluk má dvě motorky.

Já bych jim řekla ,ať si plot udělají rovně ,když jsou estéti,ale ať ukrojí ze svého.Panebože to jsou ty typy lidí ,kteří ze sebe dělají nemohoucí a pro korunu si nechají vrtat koleno a nejraději vše zadarmo. Nic společného s takovými.Podáte prst a urvou vám celou ruku. Nebo za ochotu na žebrotu. Mluvte s nimi věcně a rázně ,aby pochopili kde jsou hranice a nejen plotu. Renata

Tady se to teda rozjelo, ale myslím si, že všechny příspěvky přede mnou mají pravdu, "stát si za svým".Já mám se sousedy problém od té doby co jsem začala obývat svůj dům, chovat zvířata apod. A to já jsem ten lufťák co jim tady kazí dobré mravy kydáním hnoje a vracením původního hospodářství na vesnici. Dnes už ví, že neustoupím. Naposledy jsme zafinancovaly náš splečný plot se sousedem, aby k němu nedejbože nezdrhli naše zvířata. Plot byl v celku nákladný, ale obyč. Při napouštění planěk plotu se soused najednou objevil se slovy, že jakékoli napuštění či natření onoho plotu mu způsobuje neskutěčný problém při větrání jeho baráčku. Místo aby poděkoval či polovinu zaplatil zakázal nám plot jakkoli natírat a vůbec ošetřovat. Když jsem podotkla, že plot musí mít nějakou finální úpravu, jinak dřevo časem zhnije. Tak ho máme natírat něčím bez zápachu a hotovo.Prostě sousedské vztahy opravdu ponechat v bodu pozdravu. PetraK.

Debil. Renata

pekny,aj ked uprsany ,den vsetkym prajem.byvam v malej dedine,asi 50km od Bratislavy-byvam tu uz 10 rokov a zatial super!!!mam uplne raketovych susedov,chovam kedeco-okrem kravy a kona uz u nas behalo po dvore asi vsetko.susedov mam super,jedni mi nosia travu pre kraliky,dalsi zihlavu pre kurence.nezabudnem.....ked som mal na dvore 70 husi,tak som ich pasol vonku na ulici,pred domom.ked vsetko vypasli,prisli pred nasu branu a hroooozne hulakali..susedom absolutne neprekazalo,ze maju obsr..y chodnikdali si von stolicky a pozerali,ako so obrovske hejno hus pase..mali z toho radost.ak ku mne sla daka navsteva,tak na otazku,,ako ta najdem",som odpovedal,ze podla osr...j cesty.chcem tym len povedat,ze nie su vsetci stejny .zial vecsina susedov stoji asi za prd-na takych mam zas doma svojho milacika-super cholerickeho/zial/ pitbulla.vsetko sa da zvladnut,ale len za predpokladu,ze obe strany sa vedia zhodnut.a pre zadavatelku:ako sa vam dari?so zvieratami urcite nekoncite,moj vet mi raz povedal-ked som mal chut so vsetkym slahnut o zem a so vsetkym skoncit-ze ten kto to ma ,,v krvi",ten bez toho nebude vediet zit.ten vas pribeh mi tak trochu pripomina moj,tiez som vymenil komplet celu rodinu za zvierata a dedinsky sposob zivota.absolutne to nelutujem,,dnes si vobec neviem a ani radsej nechcem predstavit zivot v panelaku,bez zveriny.nebojte,tak ako aj ostatni vam viem povedat len tolko,ze uz to budete mat len a len lepsie.nie su vsetci chlapi stejni,ja to mam zas opacne,zohnat holku,co jej nevadi kikirikanie kohutov,uslintane obludy na dvore-moji mastifi,vona kozenek,kralikov a moje country -skoda miska tucneho,je asi nadludsky vykon, len to netreba silit a zbytocneč nahanat a tlacitraz sa ta karta otoci,treba len vydrzat a zivot si zariadit a vychutnat po svojom.budem vam rozhodne drzat palce,nech sa vam vo vsetkom dari.jano

Zad: Díky Jano za podporu. Zvířatek se nevzdám ani za nic. Jen už je toho na mě opravdu moc. Neustále prší a prší, cesta k baráku je zatopená, autem se nedá projet. Sklep zatopený. Na baráku jsou sundané stropy, takže z přízemí jde vidět až na střechu. Ta je stará, na jednom místě teče a kapající voda vyzkratovala "budíky" u podlahového topení. Škoda 12 tis. Vím, může to být horší, jenže já zrovna škudlím korunku ke korunce, takže 12 tis. celkem cítím. Chlap je mimo, je u dobrovolných hasičů a ti jsou už dva dny v terénu...takže nepomůže. Zvěřinec už je z počasí taky nešťastný. Sice mají neustály přístup na pastvu, ale ven nejdou ani za nic. Jsou zalezlí a tlačí seno. A z nebe neustále chčije a chčije. Já honím po dvoře a kopu žlábky na odtok vody, aby se mi nedostala do stodoly k balíkům. No, ale teď se zahřívám s lahvinkou vína. Je mi ale nějak smutno...chybí sluníčko, aby vysušilo slzy.

Buďte v klidu, já jsem doma zcela sama, chlap je na půl roku pryč (no vztahově jsem na tom líp). Přesně před týdnem jsem pomocí malého stavebního stroje odhalila (teda obsluha toho stroje) kus kanalizace ze stáje, co můj milý zapojil do kopce a pak byl udiven, že to neodtéká... no jo stane se. V pondělí jsem za přeprchání už růčo prokopala spád do už dobré části odpadů k místu, kde se dalo bezproblémově napojit. Ve středu jsem vykýblovala patnáct kbelíků napršeného a ukáplé močoviny, protože měl přijít kámoš zedník a připojit to (něco chlapům na práci nechat musím). Než to udělal (práce na půl hodiny, kdyby se nerozlilo jak z konve), tak to ve výkopu teklo do holin vrchem.
Sena mám tak na dva dny - musím denně na zelené pro krávy a ve chvílích kdy jen mrholí s kozama na pastvu. Výkop je plný vody, jílovitá zemina se rozlila po dvoře na klouzavý močál žeroucí boty, hlídám potok za zahradou a studánku ve sklepě (čerpadlo zatím stíhá) a přemýšlím, co dál. Jestli koupit kalovku a výkop odsát, abych to mohla zasypat dovezeným pískem a seškrabaným blátem z dláždění, nebo to nechat být, až to vyschne samo (ale zase za pár ušetřených stovek mne sežerou komáři), je mi jasné, že zahrada je i pro letošek v háji zeleném, prohřívám se kakaem, listuji bankovními výpisy a drobně hystericky se u toho pochechtávám. Auto mám už od velikonoc v servisu - převodovka zatoužila po zubaři, a servismen se nějak nemá k rychlejšímu pohybu...
Lakovala jsem si, kolik toho za tu dobu, co budu sama nestihnu a neušetřím a stačí pár deštivých dní a všechno je jinak.
Ve čtvrtek jsem chtěla do Brna, asi to vzdám - podle stavu vody. A z pátka na sobotu jsem zvaná do Týnce na Kosení louky a taky nějaké slepičí (drůbeží) odborné hlouposti, moc jsem se těšila, že uvidím jiné obličeje a že se pobavím, a nakonec z toho zase nic nebude.
Jedovinka
PS. Třeba se vám poničené termostaty podaří nějak podšoupnout pojišťovně. Vím, je to iluzorní, ale co kdyby...

Vím, že na tom nejsem sama blbě, ale máte to rameno, o které se můžete opřít, vybrečet...to je to, co mi zrovna chybí. A fest. Do sklepa se uz nahrnuly sračk...a to doslova a dopísmene. Žumpa je dělaná způsobem trativodu, je zkolaudována, jenže teď se to nahrnulo do sklepa spodní vodou. Byl tu ten "šikovný" soused. Topí ho a on neví co a jak. Tak jsme vzali krumpáš a šli čistit příkopu. Najednou koukám a on pryč, já mokrá jak šťur a kopu a kopu. Asi to mám napsáno na čele, že jsem naivní kráva co se snaží pomoct.

Tenhle víkend byl náročný, já jsem zralá na psychinu a omlouvám se za ty své stezky.

ahojte vsetci,mate vsetci pravdu,pocasie na prd,tece zneba jak zadarmo,vsade blato,kentus,my-ludia zavrety pri bedni,zvierata v klietkach,mastliach,je to cele na draka,ale nezufajte,bude to lepsie,ved nebude prsat naveky,tesme sa vsetci,ze po dazdi vyjde slnko,blato vyschne,zvierata sa zas rozbehnu po dvore.ta predstava ma drzi nad vodou.sadnem na dvor,,pustim von slepice,pustim country,dam si dobre kafco a mobil poputuje do studne.elektrika vyschne,aj strecha prestane tiect.depky a cierne myslienky odidu a ostane uz len to pozotivne a super,to co zivot so zvieratami prinasa,tesime sa jak malym kuriatkam,tak malym blaznivim kozenkam.hore hlavu,nenechajte sa zlomit.ja som bol kedysi na tom tiez hrozne spatne,bolo to ked mi zomrela mamka,necakane,zrazu,vzapeti za tym prisli nedoplatky za elektriku,o mesiac na to za plyn.bola to hrozna pakaren,nikomu to neprajem.bolo to vtedy hrozne na rit,cely svet bol cierny.pomohli mi len dve veci:praca-robil som naschval 16 hodin denne, a moji psy.ja sa dlhe roky venujem okrem ineho aj pitbullom,a od nich som si bral vlastne vzor:nanechat sa zlomit a stale bojovat..clovek vlastne bojuje sam so sebou,so svoimi myslienkami.nakoniec som ten boj vyhral-na tomto vsivavom svete je predsa len celkom pekne,a stoji za to nevzdavat sa..preto nedajte sa odradit tym,ze vam zateka strecha,alebo sa ucpe kanalizacia,alebo sa s vami nebavi vasa rodina-kaslat na vsetkych,ide predsa o vas a vase zvierata,oni su tu pre vas a vy pre nich,a tak to bude aj nadaleja preto-nedajte sa a bojujte..zdravim vas vsetkych,pekny vecer,jano

Ahoj, tak čtu tu tvoji bolest a věř, že to jistě zvládneš, jenom se musíš rozhodnout. Koupili jsme dům a několik stovek metrů pozemku před dvěma lety. Máme dvě kozy, několik slepic, králiků a kachen. Pustili jsme se s vervou do toho našeho malého hospodářství, ale manželova nemoc se během doby velmi zhoršila a tak je spousta věcí na mě. K tomu ještě chodím do práce a také mi není 25, ale jednou tolik. Tím chci říci, život máš před sebou a neboj se!!!!!jenom se vyhni hrubiánovi, to vážně nepotřebuješ. Je krásné, když se mladý člověk vrátí k hospodářství a tak ti držím palce.¨P.S. Mám kolegu, který hledá děvče do nepohody(není mu 50 jenom 36). Elsa

Pro zadavatelku : po delší době jsem koukla na faunu a přečetla Tvůj příspěvek a reakce na něj- a mám pocit tížívého balvanu. Než napíšu cokoliv dalšího, můžeš mi napsat, v jakém jsi znemení Ty a Tvůj (nebo už bývalý?) partner? Judyna

Zad: já jsem, no ani nevím co. Jsem narozena 19.2. Takže na přelomu ryb a vodnáře. On je rak.

Jinak ve sklepě 80cm vody, nově koupený kotel a bojler v háji. Pojišťovna neproplatí nic. Hlavně že mě pojistka vyjde ročně na necelých 6tis. Kč. Jinak je ale líp. Nemám čas na chmurné myšlenky. No aspoň k něčemu to je.

No tak to jsem tipovala špatně, měla jsem spíš dojem nějakého živelnějšího znamení. Mám taky lecos za sebou, draze vykoupené životní zkušenosti, vše se odráží na duši a posléze na těle a pokud v tom člověk zůstane, tak začne stávkovat i tělo a mohou se dostavit i nemoci, co ohrožují nejen zdraví ale pokud vše trvá moc dlouho, tak i život....nic nevznikne jen tak, samo od sebe. No teď k Tobě, zadavatelko (mi nějak uniklo jméno). (jsem si dovolila tykačku, neboť člověk, kterému zvířata stojí za hádky, je mé duši blízký). Takže- včera jsem to dlouho a důkladně pročítala- a mám velkou obavu, že jsi na partnera hodně vázaná a necháváš se dobrovolně trápit, nemáš sílu to rozetnout. Vždy znovu a znovu jsi ochotna uvěřit jeho případným slibům nápravy. On se nezmění- bude to jen horší a horší- nenápadně, plíživě, krůček po krůčku- a pokud ty zůstaneš v tomhle vztahu (a je to příšerně těžké po tolika letech nezůstat), tak ti nejdříve zmačká duši a pak tedy vypoví i tělo. Tohle napětí a duševní týrání (duševní posléze přechází ve fyzické) se bude odrážet na dětech , ony budou trpět a do života si ponesou tuhle zátěž a opakovat to ve svých partnerských svazcích. Jak z toho ven? Je to příšerně těžké a kdo to dodokáže- odejít a začít znovu- tak klobouk dolů před ním. Pokud bych mohla být nápomocná nějakou radou či jen ramenem nachystaným na vyplakání, tak sjeď z kopce, jsem kousek za Ostravou. Judyna

Neviděla bych to tak tragicky,zad. má rovinu odhodlání,energie a vášně,jen ta 19 (účastenství) jí v tom vztahu tak dlouho držela. Pokud se jí podaří , citově odpoutat,má vyhráno. Má dostatek energie a vůle ,aby hýbala skálou,pokud se rozhodne dotáhnou vše do konce,nic jí v tom nezabrání. Roklanka

Děvčata ,ona to zvládne ,musí.Přeci si nepodělá život s nějakým hrubiánem. Je to mladé děvče. Bezdětné-to je v tomto případě plus. Kdyby byla milionářka ,tak tyrana vyplatí a je to .Peníze jsou někdy svoboda. Bohužel ona řeší finance a to si člověk připadá ,že to bez toho druhého nezvládne. Ale nakonec ano . Já jí držím palce a věřím ,že se rozhodne správně. Renata

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Oželím koupelnu, oželím i postel, stačí mi matrace na zemi, vařit budu na blaše na kachláku, co tu zbyl po babičce (ten jsem před zbouráním ubránila vlastním tělěm:)), ale chybí mi ta druhá půlka, se kterou bych tohle mohla sdílet. Někdo výše psal, ať nemám strach zůstat sama...ale to je právě to, z čeho mám největší strach, větší strach než z toho, že bych měla zůstat o vodě a o chlebu. Jak Vás tak čtu, tak jste takové fajné rázné baby.

jojoj milá slecna taku ženu som vždy hľadal co ma taketo zaujmy a neboji sa sedliackeho zivota alebo skor povedané sedliackeho životneho štylu. Ja keby som mal taku partnerku ako si ty tak ju nosim na rukach a kazdy vecer by bola pre mna cest zaspavat pri takej baječnej ženskej v nesnej dobe sa najde malo ludi a toboz mladych co maju takyto životný štýl a chcu na pôde a zo zvieramy pracovat. Dnesk každy skor uteka od toho prec a poriadne dievca nie a nie najst co by ju to bavilo joj keby tu taka bola ako si ty tak to by som ta bral zo vsetkym co mas aj stymi kozenkami aj s traktorom

No a jak to vlasntě dopadlo? doufám jen, že příběh má šťastný konec

Taky jsem zvědavá,ale ono to není tak jednoduché. Tak nám napiště jestli hepy end. Renata

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Taky jsem zvědavá,ale ono to není tak jednoduché. Tak nám napiště jestli hepy end. Renata

Zdravím,

tak jsem po dlouhé době zavítala zde na diskuzi vyhledat si jeden problém a při zadání mi vypadla i tato má diskuze, na kterou jsem zcela zapomněla. Happy end se nekonal. Cca 3 týdny po mém odmlčení zde táta umřel. Brzo po tom, co umřel děda (táta od mámy) a babička zkončila jako ležák po silné mrtvici. Takže jsem musela své problémy odsunout do pozadí a dávat dohromady maminu, která během chvíle přišla o své rodiče a manžela. Finančně to byl dost velký propad, protože v té době mamina nastupovala do důchodu a vypadnul celý příjem po tátovi, takže jsem ji musela vypomoct. Po pohřbu se mi zároveň proředili "přátelé". Někteří nebyli schopni zkousnout to, že jsem dědila. Do té doby si mysleli, že nejsem na svém, pak se to ale provalilo. Přítel je stále přítel. Ve mě se to po pohřbu zlomilo a dala jsem mu nůž na krk, ať začne se sebou něco dělat. Má náročné povolání, v rámci kterého maji sezení s psychology. Začal svou výbušnost tedy řešit. V té době se jeho "nálady" projevovaly co chvíli. Teď je to cca 4krát do roka. Já už to z něj vycítím, takže jdu po své práci a ho nechám na pokoji.

Zvířectvo jsme rozšířili na mé přání o dva koně pro mé potěšení. Přibrali cca 8 ha pozemků. Od loňského podzimu do letošního jara pořídili komplet starší techniku na seno. Na příští jaro mám objednané 3 masné telata na výkrm. Přítel bez keců vypomáhá. O finance jsme se přestali dohadovat. Takže asi tak.

Omlouvám se, za vytažení staré diskuze .

Čtetla jsem začátek tohoto vlákna a pak ten konec. Jste obivuhodná žena.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jojoj milá slecna taku ženu som vždy hľadal co ma taketo zaujmy a neboji sa sedliackeho zivota alebo skor povedané sedliackeho životneho štylu. Ja keby som mal taku partnerku ako si ty tak ju nosim na rukach a kazdy vecer by bola pre mna cest zaspavat pri takej baječnej ženskej v nesnej dobe sa najde malo ludi a toboz mladych co maju takyto životný štýl a chcu na pôde a zo zvieramy pracovat. Dnesk každy skor uteka od toho prec a poriadne dievca nie a nie najst co by ju to bavilo joj keby tu taka bola ako si ty tak to by som ta bral zo vsetkym co mas aj stymi kozenkami aj s traktorom

V dnesni době v Cesku i Slovensku, Farmar hleda zenu, prihlaste se :-D
http://farmarhladazenu.joj.sk

držím ti moc palce určitě to zvládeš,práce se nebojíš. a toho jakoby přitele kopni do zadku nebo budeš celý život neštastná a pokud nemáte děti tak dlouho nepřemýšlej