Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.204.155
K myšlence založení tohoto tématu mě přivedla před chvílí Jedovinka. Chci se zeptat, jestli vás ve vašem chovatelství ovlivňuje taky jiná literatura, než ta odborná. Mám na mysli beletrii a jiné moudré knížky, ze kterých se dá vyčíst spousta rad a postřehů.
Já jsem se o chovu ovcí asi nejvíc naučila od Jamese Herriota a jeho knížek z veterinárního prostředí. Když jsem poprvé musela strčit při porodu ruku do ovce, věděla jsem, co tam mám očekávat a k mému překvapení to tam i bylo
. Tky mám moc ráda knížky od Geralda Durrela, sice to není přímo o chovu dobytka, ale spíš o principech fungování přírodního koloběhu. A v poslední době jsem objevila J. Š. Baara a jeho popis života na jihočeském venkově. A co vy, inspirujete mě někdo? Dana U.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.1.6
krásné téma, tak to se hned přidám a vezmu to pěkně zeširoka:
Medvědí důl - Gulbranssen - Norsko, rodová sága, krutá a nádherná příroda a náročný venkovský život.
Mrštíci - Rok na vsi
Lištičky na vinici - povinná literatura pro všechny, kdo chtějí začít v ekologicky hospodaři:-)
Marta
ekokoza.cz
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.210.254
Herbáře
Pohádky
Báje a pověsti
Staré kuchařky
Povídání sousedovic staříčků, když se v paměti odnesou do dětství a začnou vzpomínat, co jim jejich stařenky povídaly (cenné sdělení výčtu plodin, které v daném místě rostly v pohodě a které pravidelně "zdechaly" ) - chce to trpělivé naslouchání.
Samo že odborná literatura, skripta z veteriny vyvažuju zlatem.
Beletrie - jak již zmíněný Heriot a ostatní, ale i historické romány (jejich autor zpravidla proseděl fůru času v archivu a lovil všechno možné, aby dosadil příběh do relativně pravdivých reálií)
MacDonaldová, když se hroutím.
a pak všechno co se mi dostane pod ruku či na monitor. Jak jsou workoholici, alkoholici a podobní závisláci, tak já jsme Číslo pět, žiju a ujíždím na tištěném slově. No, ale zase slepě nevěřím. Tak si to přežvejkávám a porovnávám a zvažuju, než to vyzkouším............
Jedovinka
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.152.44
Tak to je nádherné téma. Ta Bety mac Donaldová Vejce a já a Co život dal a vzal. To je průprava na život na venkově. Já mám ještě pár starých hanáckých kalendářů, a to je počteníčko. Trochu mi to teď připomněla Anna v jiném tématu Hnědá kozenka z moderované diskuze, kde se rozhorlila proti rčení "lakomý Hanák". Protože jsem z Hané, narodila jsem se zde a teď žiji i ve vesnici, která má Hanou ve jméně, tak se přiznám, že mně ten příspěvek také mrzel. Ale starý kalendář mi vše vysvětlil. Jestli máte zájem, tak hanáčtí sedláci byli velmi chytří lidé, většinou největší sedlák byl starostou obce, jeho první syn studoval rolnickou školu, další šli na faráře, doktory, právníky, učitele. Vůbec nebyli lakomí, jejich zvířata byly na prvním místě, první dostala nažrat a potom teprve pantáta. A malé kozenky do chovu, ty byly poctivě na mléku, žádné šetření. I když jejich mléko sloužilo prasatům, tak nebyly odbývané. A mnohé dítě chudé děvečky vystudovalo na náklady sedláka. U nás na vesnici založili sedláci školu, Sokol a organizovali dožínky, mléčné družstvo, cukrovar. A ten lakomý sedlák se musel snažit, a nemohl plýtvat, spousta chudých byla na něj odkázána,protože jim dával práci. Lidé mu záviděli, a říkali o něm, že je lakomý. Ale on se jen snažil. Takže ne lakomý Hanák, ale závistiví lidé. Pozdravuji Annu z Moravy. Jarmila - kozí farma ROZINKA
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.8.222
Taky nespočetněkrát přečtený Herriot, Bety mac Donaldová, Baar, Tanec s vlky knížka i film. Jako holka jsem nic jiného nečetla, jen knížky o zvířatech a přírodě, užila jsem si dost posměchu od městských dětí, nakonec i sourozenců
. Nikdo z rodiny nemá ke zvířatům vztah. Ale nic jsem si z toho nedělala, i dnes se spousta lidí diví,že žiju jak žiju
. Podle nich teda nežiju,protože nejezdím po dovolených, nechodím za kulturou
. Ale já jsem spokojená
.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.226.66
bibliografiu pana Herriota poznam uz naspamat
on je vinny prebudenim mojej posadnutosti ku vsetkemu zivemu. nie zeby som nemal vztah k zvieratam. tie jeho krasne opisy Yorkshiru, pocitov pri lezani v sumiacej trave, pri porodoch - hmm... on moze za to, ze ked sa prejdem po dvore, mozem s laskou (a trufam si povedat ze opatovanou) pozerat na mnozstvo zvierat. ano, nie je to jednoduchy zivot v panelaku a v praci. naopak, je tazky, plny driny, potu, obcas aj zarmutku. ale je jednoducho nadherny a v globale som uplne stastny
ved - koho by nepotesil pohlad na poskakujuce kozla, popoliace sa sliepky, pasucu sa kozu ![]()
no a samozrejme pani Fribova.
Michal
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.12.226
Škoda, že pan Herriot už nežije, Možná by stálo za to poslat mu děkovný dopis se spoustou podpisů od lidí z malinké republiky ve třední Evropě, kteří byli jeho knihami ovlivněni natolik, že se rozhodli svůj život spojit s venkovem a malými i většími zvířaty. Já jsem ho objevila asi v deseti letech a hned druhý den jsem se rozhodla stát se veterinářkou. To se mi sice nepodařilo, ale alespoň jsem se obklopila stovkou zvířat i přes to, že od malička trpím silnou zoofobií
Dana U.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.107.213
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Taky nespočetněkrát přečtený Herriot, Bety mac Donaldová, Baar, Tanec s vlky knížka i film. Jako holka jsem nic jiného nečetla, jen knížky o zvířatech a přírodě, užila jsem si dost posměchu od městských dětí, nakonec i sourozenců
. Nikdo z rodiny nemá ke zvířatům vztah. Ale nic jsem si z toho nedělala, i dnes se spousta lidí diví,že žiju jak žiju
. Podle nich teda nežiju,protože nejezdím po dovolených, nechodím za kulturou
. Ale já jsem spokojená
.
pekny den,uplne sa s vami stotoznujem,som panelakovy odchov,ale odmala som inklinoval k zivotu na dedine,tento rok je to uz 10 rokov,co byvam na dedine a zivot v panelaku si uz absolutne neviem-a radsej ani nechcem predstavit.som obklopeny kopou zvierat,od rana beham v otrhanych monterkach,vidly v ruke.neni nad to,rano vstavat s kikirikanim kohutov,to ticho, ten klud....vsetci byvali kamarati sa divia,co na tom je a pytaju sa,ako mozem zit v takom pokoji,oni su po hodine u nas nervni
.ja som zas nervny v meste a to uz po pol hodine.
tiez ma inspiroval Herriot a mnoho dalsich.stacilo si pozret vyborny serial SLOVACKO SA NESUDI,
alebo RANC U ZELENE SEDMY
.dnes zijem tak ako zijem,nemenil by som za nic na svete.vsetkym mestkym ludom odkazujem:vy nezijete,len prezivate.a nam ostatnym a normalnym -vela zdaru a radosti z nasich zvierat
.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.99.226
Herbáře
Pohádky
Báje a pověsti
Staré kuchařky
Povídání staříčků
Beletrie
Promiň Jedovinko, že tě opakuju, ale já to mám přesně tak. ![]()
Z té beletrie na prvním místě J.Š. Baar - už od malička. Knížku Hanýžka a Martínek ( což je vlastně výcuc Chodské trilogie pro děti ) jsem dostala někdy v deseti - jedenácti a naprosto mě uchvátila. TOHLE byl život, který já jsem chtěla žít, v roubené světnici mezi kolovraty a pecí, na pastvě s krávama a husama a dokonce i ve škole s tou břidlicovou tabulkou, na kterou Hanýžka neuměla napsat 12
. ( Tu originální břidlicovou tabulku dokonce i s kousíčkem mořské houbičky na mazání jsme měli doma po babičce - zatímco babičce vydržela dobrých 60 let, my jsme ji rozbili
, achich ach - já bych si naflákala
. ) Když jsem byla větší, to už jsem četla Chodskou trilogii celou, posléze i Jana Cimburu, to mě bavily především ty veršované pranostiky a vůbec "životní poučky"
. No a až jsme měli krávy a vůbec zvířata, zkoušela jsem i různé návody. Bohužel ten s tím natíráním dobytka olšovým listím proti hmyzu se neosvědčil
.
Poslední dobou jsem maniak na shánění odborné literatury, ale té staré a ještě starší. Napřed to byly zootechniky z 50. a 60. let minulého století. Začátky kolektivizace - moc se divíte ? Ale ono není moc co k divení - tenkrát se ještě používaly staré selské praktiky ( protože ti kolektivizovaní na nich vyrostli
) a počty a koncentrace odpovídají dnešním soukromým farmičkám. Jéje - jak já si v těchto knížkách počtu !!! - třeba o tom, jak se kočovalo s pojízdnými kurníky po sklizených polích, jak se pásly prasata a cpaly husy, jak se stavěly krechty - no je tam toho zajímavého ažaž
. Akorát si musíte odmyslet sovětské recepty na rozdojování kozlů apod

Teď jsem získala do slova a do písmene stoh
( slovy dvakrát asi 80 cm ) pro mě úplně bájného pokladu - jedná se o vázané časopisy z let zhruba 1910 - 1930 České hospodářské zvířectvo a Dějiny českého venkova. Úžasné počtení !!!
Bety McDonaldovou mi poslal Honza mčf v audio formě asi předloni, když mi bylo ouvej - a já mu tímto znova děkuju, páč při poslechu se dalo na svoje ouvej moc pěkně zapomínat ![]()
No a z té novější literatury jsou to moje skripta ze školy ( no s tím slovem "novější" jsem to tady trošku přehnala
), a pak to, co máte nebo můžete mít všichni - Fantová, Horák, Plemena ovcí a koz, Pastevní chov ovcí a koz, Veterinární problematika ( tu ještě nemám ani úplně přečtenou ), z bylinářské literatury starší, ale pořád platný základ Korbelář, Krejča, Endris - Naše rostliny v lékařství ( přes svůj věk je pořád výborná ![]()
![]()
) a pak dílo Pana Bylináře Zentricha.
Jiřina