Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.12.226
Včera večer jsme prodala jednoho kozlíka a až ve chvíli,kdy jsme ho předávala novým majitelům, jsme ji uvědomila, že jeho matku Hátu budu muset ráno podojit
. Nic by na tom nebylo, kdyby se nejednalo o extrémně praštěnou prvničku
. No nic, takových jsem už měla víc a všechny se to naučily, tak jsem ráno vstala o čtvrt hodiny dřív, abych nepřišla pozdě do práce doufajíc, že manžel mi s prvním dojením pomůže. Jenže ouha: manžel vyjímečně odjížděl už ranním autobusem v šest. Zůstala jsme na to sama. 
Přivázala jsem jí nakrátko k hrazení, jedním kolenem podepřela, aby nemohla lehnout, ramenem přitlačila k hrazení a druhým kolenem jí blokovala, aby nemohla couvat. No pozice hodná hadí ženy
. Před čumák jsem jí samozřejmě postavila kyblík se šrotem. Ve chvíli, kdy jsem sáhla na vemínko se ukázalo, že kromě anglonubijky má v krvi ještě něco dalšího, nejspíše mořského úhoře. Nevím, jak se jí to pokaždé podařilo, ale žádná pozice osvědčená u dojení jiných prviček u ní nefunguje. Z každého sevření se dostane jak Houdini. V jednu chvíli mi stála předníma nohama na ramenou - kupodivu tahle pozice se jí asi líbila nejvíc. Jindy stála na předních a zadníma doslova šplhala po zdi. Kromě toho se snažila se svýma dozadu otočenýma rohama mi vypíchnout oko, naštěstí bez úspěchu, strfila se jen do lícní kosti.
No nakonec jsem jí vydojila, do práce jsme taky přišla skoro včas, akorát všechno mlíko skončilo na zemi. Večer se situace víceméně opakovala, jen u toho víc řvala. Manžel se vrátí až zítra večer, takže mě to ráno čeká zas s tím rozdílem, že Hátunka už je zkušenější a bude se umět účinněji bránit. A v sobotu prodáváme další kůzle od prvničky, takže mě to bude čekat dvakrát. A tak si říkám, jestli mám tohle zapotřebí
. A docházím k závěru, že asi mám. Jsem cvok a bez těch rohatic by mi bylo moc smutno.
Ach jo.
Dana
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.84.100
Tak trochu mi to připomnělo první dojení naší Amálie
. Mlíko všude a v hrnci ani kapka. Všechno olepené a do toho ti komáři nenasytové. Bez asistence to nešlo. Pročítala jsem rady a zkoušela- nic nepomáhalo, tak už to je. Chválila jsem jako idiot, ani nevim za co a snažila se spolknout vztek a zachovat klid. Třetí den jsem tu naši můru uvázala za obojek prdelí do rohu, podvázala jí lanem břicho a svázala obě zadní nohy
přes provázek jsem položila botu. Byl to trochu cirkus, spousta kopanců a podupaná noha- nikdy bych neveřila jak je koza těžká
, když jí mám na noze. Dokonce se mi vykadila do mlíka, přestože jsem uhybala kastrolem jak to šlo
šikovná. Do šrotu jsem jí začala přidávat chleba- zjistila jsem že jí to dost zpomalí
. Pořát jsem si říkala- příští rok už bude státr jako profík
Po prvním úspěšném podojení- tj aspon něco- v hrnci trochu trávy, mlíka, chlupů- ale žádné bobky
- jsem jí málem uhladila k smrti
Jéé moje první mlíkooooo.... Tři dny to trvalo, postupně jsem ubírala špagáty. Teď je to pár dní a už stojí jen na obojku- to se mi ulevilo, pro změnu mám při každém dojení obě její dcery za krkem. Moc se jim líbí, že se nebráním. ![]()
Tak dojení zdar a já jdu na svou ranní masáž krční páteře kopýtkama
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.24.188
já dojím teda strojně - letos 5 prvniček a teda musím zaklepat já neměla žádný problém dávám suchý šrot u dojení omyju vemeno nasadím cucáky a první dny hlídám at to neshodí to se semtam stane - ale z toho popisu co jsem tet přečetla mi zvtávaly chlupy na rukou - na příští rok budu mít cca 6 prvniček tak doufám, že se nebude konat žádný hororový scénař
myslíte že ruční dojení jim vadí víc? jak jste na tom vy co dojíte dojičkou máte zkušenosti jako já nebo jako výše? Anička
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.204.155
Mám i dojačku, používám jí na krávu. Mám k ní i příslušenství na kozy, zkoušela jsem to párkrát, špatný to není, ale když dojím 3 kozy, tak se to nevyplatí. Mytí dojačky zabere víc času než ruční dojení. Takže to mám spíš jako zálohu pro případ náhlé indispozice, například zánět šlach.
Na dojačku každá koza reaguje jinak, některé jsou profesionálky, ani si toho nevšimly, jiné musím během dojení utěšovat a hladit. Nejhorší zkušenost jsem měla s Hlízou, která při prvním strojním dojení zažila šok a prakticky už se z toho nevzpamatovala. Od té doby začala prudce chátrat a po pár týdnech pošla
. Ale Háta je extrémně malá koza, váží něco kolem 30kg (nechápu, jak mohla odnosit a porodit malýho obra), cecíky má jak tkaničky od bot. Ani nevím, jestli by se jí dala dojačka vůbec nasadit, asi by se courala po zemi. Ale hlásím, že dneska ráno už to bylo krapet lepší, chvílema vypadala, že ten boj vzdává.
. Dneska jí možná zkusím podojit do kastrůlku pro psy.Dana
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.233.208
Dobrý den,
měla jsem podobný problém s dojením kozy. Měla chudák zánět vemene a dojení si spojila s bolestí, kterou si pamatovala při ošetřování zánětu.
Zánět jsme vyléčili, ale dojení byl velký problém. Vyzkošeli jsme všelicos, uvazování na krátko i různé chvaty, byly jsme obě po dojení zmordované.
Nejlíp se mi ale osvědčilo připnout ji řemenem těsně za předníma nohama k desce bočního hrazení (něco jako když má kůň obřišník). Řemen utáhnout na těsno, koza nemůže dopředu ani dozadu, nahoru ani dolů a přitom jí to nepůsobí žádnou bolest. Rohama na mě taky nedosáhla. Po pár dnech už dojíme v klidu, žere jádro z kyblíku a je jen jištěná řemenem. Když ji jdu přivazovat, už se staví k hrazení, abych ji připla, vzala to jako součást dojení, nekope, netancuje, v klidu stojí
I.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.177.98
To jsem si oddychla, že nejsem sama kdo má praštěnou kozu, né že by u nás nebyly nějakým způsobem praštěné všechny.
Naše Růžena je to samé, už když vidí kyblík mění se v neohroženého býka a chlév v koridu. Nepomohlo ani chlácholení ani pamlsky. Na úvaze se tváří jako oběšenec a já každý ráno a večer střídám polohy jak v akrobatickém představení
. Dnešní ráno jsem jako toreador "býka" přemohla a konečně vydojila a v kyblíku nebylo nic jen čisté mléko![]()
![]()
. Růženka pochopila, že jsem jak říkajíc vyhrála a cestou do výběhu se rozběhla obrovskou rychlostí tak, aby trefila nejen mě, ale i kyblík s oním krásně nadojeným mlékem. Bylo by to na fotku. Růžena vesele poskakovala, já měla mlíko i na hlavě a v kyblíku nic. Je to potvora, ale já se nevzdám.
PetraK.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.24.188


Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.28.154





Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.188.51
Připojím se se svou zkušeností. Když jsem začala oddojovat loni moji prvničku, nikdy bych nevěřila, že koza dokáže udělat stojku. Zkoušela jsem přitisknout do rohu, ke zdi, uvázat na krátko, vyvazovat zadní nohu, pak jednu zadní a jednu přední a kombinace všeho výše uvedeného. Prostě horor
Je to palice dubová a bojovala jsem s ní asi týden. Protože měla první kůzlata až ve třech letech tak narostla, je větší než kozlové u kterých jsme připouštěli a má kolem 60 kilo. Já byla po týdnu naprosto mrtvá a koza to samé. Nakonec mi manžel vytvořil "kozodoj". Bedna, tedy spíš ohrádka, přesně na kozu, neotočí se v ní a ani nemůže moc pochodovat. Do kozodoje jsem dávala kýbl žrádla a prvních 14 dní jsem u dojení musela koze držet zadní nohu ve vzduchu. A světe div se, dneska je jako beránek, sama leze do kozodoje a chce krmit a dojit. Takže opravdu se mi vyplatilo to, co tady stále čtu - vydržet, vydržet, vydržet a být tvrdohlavější než ta koza
.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.204.155
![]()
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.12.226
Když jsem tady před dvěma týdny psala o Hátě, ještě jsem netušila, jaký boj povedu s Amálkou. Z Hátunky se po týdnu stala klidná trpělivá dojnice, která sice nedává nic moc, asi půl litru na jedno podojení, ale hezky při tom stojí a baští. Zato naše druhá prvnička, Amálka, to je jiný bojovník. Když jsme jí začali dojit, první týden šlo všechno úžasně. Naskočila na stůl, strčila hlavu do kbelíku a stála, dokud vše nevymlaskla. Vemínko jak půl kokosu a cecíky jak knoflíčky od podprsenky, na jedno podojení dala asi čtvrt litru, uklidňovala jsem se tím, že cecíky se jí vytahají a dojivost se zvedne. Když ne letos, tak příští rok.
Dojivost se sice zvedla na asi litr na podojení, ale zároveň s tím taky vzrostlo Amálčino sebevědomí a bojová nálada. Z dojení jí jde nejlíp náskok na stůl. Pak čuchne do kýble a otočí ke mě hlavu s tím, jestli by nebylo něco lepšího. Namočená směs ječného a ovesného šrotu, sladového květu a minerálů pro ní asi není dost nóbl. Když jí ujistím, že opravdu nic lepšího nemám, frkne do kaše a začne neochotně ochutnávat. Jak začnu dojit, docela to jde, dokud jí mlíko tlačí a dojení je jí příjemný. Ale oddojím první deci a ona beze slova varování ze stolu seskočí. Po tom, co se mi asi třikrát skoro oběsila, už jí nepřivazuju. Já zanadávám a ona si skočí zpátky dojíst tu pochoutku. Dostanu z ní další deci, ona zase skočí dolů a tak pořád dokola. Vydojení celého litru je trochu jako seriál. Večer to docela jde, to jsme na ní s manželem dva, ale občas ráno dojím sama a to je ten pravý adrenalinový sport.
Jediné, co jí z prvního týdne zůstalo, jsou ty cecíky jak knoflíčky.
Dana
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.7.50
Babička Líza byla velice dominantní rohatá koza,vemeno měla pěkné,začala poslouchat až když jsem jí kousla do ucha,to jediné na ní platilo.Máma Krasomila už dominantní není vůbec,ale tvrdohlavá,kousat už jí nemusím,stačilo jen jednou
a teď už stačí pohrozit,vemeno dobře dojitelné,ale jako kůzle byla svéhlavička. Asi budeš muset trochu přitvrdit
zřejmě bude po babičce
. Roklanka
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.180.83
S tím kousnutím do ucha souhlasím ... ony to kozy mezi sebou používají taky a moc dobře vědí, že to je něco jako pohlavek u lidí. Já osobně je teda nekoušu, ale když zlobí, tak je přes ucho plesknu rukou a pak se tváří pěkně provinile. petr
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.127.233
Já jsem si dost užila s naší Agátou, dojím ji od února a až asi po měsíci či dvou už jsem nelezla z chlíva celá schvácená a zmořená, jako bych skládala vagon uhlí. Teď přibyla na dojení Dora a tu musím dojit z její pravé strany a pravou nohu,, kterou trvale vykopává, jí držet vysoko zvednutou. Takže mám kyblík na zemi a dojím jednou rukou postupně jeden cecík po druhém. Když dojím ten levý, tak si na mě pro změnu nalehne bokem. No aspoň to mám místo posilovny
. Jinak mě potěšilo, a to berte tak trochu v uvozovkách, že vaše kozenky nadojí jen tak málo mlíčka. Já mám od obou (obě jsou prvničky) za den 2,5 l mlíka a když tady na fóru občas čtu, jak mají ostatní dobré dojnice- někdo tvrdil i 5 litrů od jedné kozy
- tak si připadám za ty svoje holky trochu méněcenně
. A ony jsou zatím, chudinky, naprosto normální. Hana
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.12.226
Já od 5 koz nadojím tak 7 litrů za den. Mám dvě prvničky a jednu, co při porodu nenarazila mlíko, nakonec ho měla tak akorát jentaktak pro kůzlata, musela jsem je přikrmovat. Teď dává asi půl litru na podojení, ale mlíko má trochu pachuť, tak ho rovnou dávám psům, aspoň ušetřím krmení
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.81.144
s tym uchom som si spomenul,ako to byvalo s nasimi kozami.mal som kozu,mladu,divoku,cisty blazen,cista zloba.pri dojeni nechcela stat ani bohovi,nepomahalo nic,ani po dobrom,ani po zlom
.mal som doma fr.buldocka-sucku.vzdy kozy hypnotizovala
.ked kozy usli z ohrady,tak suka sla umret,vrestala a pulila oci za plotom.raz sa jej ku kozam podarilo dostat a bez okolkov rafla akurat tu mladu kozenu za ucho.teda.....,to by som v zivote neveril,aky ma buldocek zakus-drzala ako aligator!!!
,kozena vrestala,ja tiez,buldocku som musel odpacit-asi tak vyzeral pred 100 rokmi bullbaiting.ale!!!!!od vtedy,akonahle sa mlada koza nechcela nechat podojit tak som braval so sebou buldocku.sucina sedela pol metra od kozy,penu u huby,oci na vrchu hlavy a koza hypnotizovala buldocku,stala ako pribita a nechala sa perfekt podojit![]()
.ale to som musel praktizovat len prvy rok,dalsi uz bola suprova,ale na uchu jej ustali tri pasiky od zubov buldocky-volali sme ju potom adidas.drzim palce.jano
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.127.232
To je situace jak z Formanova filmu
. Moc jsem se nasmála. Já jsem dnes náhodou přišla na něco, co je taky známé z filmu. Dneska jsem měla od rána dobrou náladu, tak jsem si hned při přípravě šrotu ve chlívku zpívala. (no nic moc, ale tam mě nikdo neslyší
). Když jsem pak začala dojit Doru (tu, co jí musím držet pravou nohu), stále jsem hulákala jak na lesy. A stal se zázrak: Dora držela jak přibitá! Buď jsem zpívala tak úžasně
nebo ji můj hlasový projev dokonale paralyzoval. Jistě vám nemusím říkat, který film to připomíná, že. Ale musím zklamaně prohlásit, že na zvýšení dojivosti to vliv nemělo
. No a na Agátu to pro změnu nefungovalo, s tou jsem se musela opět poprat. Asi nemá hudební sluch![]()
. Hana