Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.87.147
- tak jak mají vypadat
.
A není na to potřeba žádnej nablblej seriál
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/210542151190001-mestan-na-vsi/
Jiřina
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.164.145
Taky se chystáme změnit život tímto směrem...
Ječmi
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.16.59
Myslíte nedělní vysílání od 20.00 na dvojce. To bylo úžasný. Upřímně závidím těmto lidem, že mají sílu a odvahu jít proti proudu dnešní doby. Myslím, že to mají hodně těžké. A pokud vychovávají děti, tak o to těžší. My jsme normální rodina z vesnice, jen máme hodně zvířat a už tak na nás koukaj jako na exoty. A dospívající a dospělé děti to ještě vyslechnou od vrstevníků. A je jen na nich, jestli na zvířata zanevřou a přidají se k davu nebo si prosadí svůj styl. Eva
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.12.226
ten dokument o lidech, co žijou bez elektřiny byl asi 8 let starý. Zajímalo by mě, jestli jim to vydrželo
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.8.222
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
ten dokument o lidech, co žijou bez elektřiny byl asi 8 let starý. Zajímalo by mě, jestli jim to vydrželo
Taky by mně zajímalo jestli jim to vydrželo. Žít postaru, okopávat pole motykou s dítětem na zádech, prát na valše, máchat v potoce.. Když přibydou člověku roky...nedovedu si to představit.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.51.72
Budu reagovat na příspěvek Evy. My máme taky dospělé děti a když jsme začínali se zvířaty ve "velkém " ,tak byly adolescenti .
Já tedy mohu říct ,že k nám skoro každý rád jezdí ,nemohu říct že by na nás někdo koukal jako na exoty nebo dokonce s opovržením a dětem se naše malé hospodářství vyplatilo u maturity. Z angličtiny si vytáhly otázku můj dům/domov a jak zaválely.Začaly vyprávět kolik a jaká zvířata máme a to profesorský sbor zaujalo a dostaly za 1.Teď už mají i slečny a nikdy jsem od dětí neslyšela ,že by se za nás styděly a když je potřeba tak pomáhájí a dokonce i jejich děvčata . Třeba po senách ,to posedíme ,pogrilujeme ,je i legrace. Není to špatný život. A když nám přijedou jejich kamárádi ,tak jdou čučet na zvířata do ohrady. Na sousedy máme docela štěstí .
Já bych tento život nikdy neměnila a jsem pyšná na to co máme. Dalo nám to hodně práce a odříkání.
Třeba nás čeká ,že někdo přijde a bude nad nami ohrnovat nos ,ale na toho se z vysoka vyprdnu. Renata
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.87.147
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
ten dokument o lidech, co žijou bez elektřiny byl asi 8 let starý. Zajímalo by mě, jestli jim to vydrželo
Ne, byl to jiný dokument - tihle všichni elektřinu měli
.
Ale vím, o čem mluvíte - a zajímalo by mě to taky.
Když jsme se přistěhovali do vesničky, kde teď bydlíme ( bylo to před 20 lety ![]()
), zdálo se, že to je místo na vymření. 17 trvale obydlených baráků z 50, ve většině z nich důchodce, max. důchodce s důchodkyní
.
Dnešním dnem tady máme 9 rodin s dětmi předškolního a mladšího školního věku - přistěhovalci, naplaveniny
- nehospodaří, nezahradničí, ale Pán Bůh zaplať za ně
.
Jiřina
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.99.115
...Pěkný pořad.Zaujala mě ta paní,co dostala dotace na sýrárnu.I když zredukovala stádo ze 40koz na 18,pořád to musí být strašná řehole,chodit do práce,děti,podojit,dělat sýry prodat je a jěště posílat hlášení,že je prodává.Obávám se ,že toto bych nezvládla....no možná nesedí s kafem a u počítače už hodinu,jako já........ahoj
borokoz
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.164.145
![]()
možná píše to hlášení u kafe a na počítači. Nééé ??? 
Taky se mi líbila.
![]()
Ječmi
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.166.34
taky by mě zajímalo jestli jim to vydrželo a já jim to přeju a doufám že ano. Jinak 
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.167.81
Taky máme všechna možný zvířata , baví nás to (mně a manželku) ,ale moje děti zvířata nesnášejí , ani se na ně nepodívají.
Nebaví je ani takové jako jehňata, kuřátka.
Říkají (čím dál, tím víc) , blbá vesnice , konec světa. Kdo by tady chtěl bydlet.
Takže všem co jim děti nechtějí utéct do města moc fandím.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.210.254
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Taky máme všechna možný zvířata , baví nás to (mně a manželku) ,ale moje děti zvířata nesnášejí , ani se na ně nepodívají.
Nebaví je ani takové jako jehňata, kuřátka.
Říkají (čím dál, tím víc) , blbá vesnice , konec světa. Kdo by tady chtěl bydlet.
Takže všem co jim děti nechtějí utéct do města moc fandím.
S děťátky tříská puberta, že jo? Klídek, to přejde. To moje bylo po přestěhování se napřed (asi půl roku) vesnickým životem nadšeno, pak otráveno, znechuceno, zhnuseno, až uteklo a pár měsíců se preventivně ani neukázalo. No a teď je zdatným pomocníkem. Jediné, co odmítá, je dojení. Protože se zatím bojí sednout si pod zvíře. Ale našlápnuto má dobře, už si bere kozy na procházku, začíná kartáčovat krávu... Ještě rok, dva a bude i sejřit a zavařovat. Dejte jim čas a netlačte na pilu, prudily by i ve městě.
jedovinka
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.164.145
To zní velice rozumně. Mám taky děti - od 5 do 15 let. A máme dost takových hlášek :"Já se Vám tady na to můžu".... až po ... "blbý kozy.".... Když je pak hledám, tak je mnohdy u "těch blbejch zvířat..." najdu.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.16.59
Tak naše tři děti, syn skoro 19, dcera skoro 18 a dcera 13 se věnují zvířatům rádi a ani ta puberta to nezměnila. Jen to okolí na ně kouká divně. Ve třídě dotazy typu " a to tu kozu a krávu jako dojíš, jo?" a spoustu podobně přihlouplých dcera slýchávala první dva roky na gymplu, ted už si na ní okolí zvyklo. Dcera už se tomu směje a jde si za svým. Vždycky říká, že žije dva životy. Jeden ve městě a druhý civil doma na vesnici u toho hnoje a zvířat a hlavně nekonečné práce, kterou máme tak rádi. Eva
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.126.196
Možná jsem to nenapsal správně. My bydlíme na vesnici od doby co byli ještě děti úplně malé, takže si jiný život nepamatují.
Starší dceři už bude 18 a zvíře, které máme míň než rok ani nestihne vidět. Fakt jsem se snažil ,aby měli rádi zvířata, ale nepovedlo se.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.1.3
No vidíte, mě je 19 let a odmala jsem se zvířaty vyrůstala. Stejně tak můj o 2 roky starší brácha, ale ten ke zvířatům prostě není. Sice teda je bohužel alergik na chlupy, takže díky tomu nemůžeme mít žádné zvíře trvale doma, ale venku je hladit v pohodě může. To mu nic nedělá. Vždycky se rozčiluje, když přemluvím rodiče na další zvíře.
Ale taková miniprasátka si oblíbil a chodil je přes prázdniny krmit a mazlit.(ta mám na svědomí samozřejmě též já
).
Taky mám občas řeči typu blbý zvířata(buďme upřímní, kdo by si rád nepřispal, ale se zvířaty to jaksi nejde...), ale život bez nich si neumím ani představit. Okolí si na to brzy zvyklo, protože já se nezměním, navíc se v povídání o nich trochu krotím.
Už začínám přemýšlet o sepisování mých zážitků se zvířaty, protože to by vydalo za knížku.
Ale co, člověk má pořád co dělat a aspoň je na čerstvém vzduchu. A ta radost, když se něco narodí či vylíhne. Na to nic nemá.![]()
A navíc - pokud to v tom člověka opravdu není, tak to do něj nedostanete ani násilím. Uvídíte, třeba se děti ještě rozmyslí. Ono město je sice fajn, ale toho hluku a smogu.....
Zuzka F.
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.184.146
S tím se člověk buď narodí nebo ne. Mám taky 3 děti, jeden na to prostě není, dcera zvířata miluje a nejmladšího první slovo snad muselo být jedině traktor
. Ony teď to dělat nemusejí , ale každá dovednost je v životě dobrá, může přijít doba, kdy si Vaše děti řeknou - jak ona to ta máma (táta) dělali a protože to tam někde je. Mají tak jistý "náskok" před ostatnímu lidmi, už jenom v tom, že jsou ochotni třeba o chovu nebo pěstování uvažovat jako o možné variantě obživy (nebo přivýdělku či trávení volného času). Většina dnešních lidí a nejen z města, to berou jako nepřijatelný vzorec života, prostě by nebyli "in".¨ Taky mám hodně známých, kteří říkají - a proč to jako děláááš???
. Na to je jediná odpověď - ty vole, protože mě to bavííí
. V budoucnu bude prý každá dovednost, kterou má člověk proti jiným velkou výhodou na trhu práce, tedy je to o tom, jak se dovede člověk o sebe a rodinu postarat. Ivana
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.164.145
tohle napsat zlatým písmem.
Ječmi
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.127.230
My máme tři kozy a tři děti. Vyvážený poměr. Nejstarší dcera má 12let, chce být veterinářkou, obstará veškerá zvířata, kočky, psy, morče, krysu, i ke kozám se má hezky. Myslím, že to puberta nezmění. Strašně by chtěla koně, ale není místo
. Tak ji přesvědčujeme, že koza je taky tak trochu kůň
. Syn (8 let) se o zvířata zajímá z "vědeckého hlediska" . Neberou ho zas až tak psi, kočky, koně atd., ale od mala zbožňuje bezobratlé.
V čera dostal k narozeninám afrického šneka. Byl štěstím bez sebe. A nejmladší dcera (3 roky) vyrůstá mezi havětí od mala a úderem třetího roku se začala bát psů a to cizích i našich, koz, ječí i když se k ní přiblíží malé kotě (jednou ji škráblo). No snad se to změní. Hana
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.40.197
Hani, já trpěla silnou zoofobií prakticky od nejútlejšího dětství až do dospělosti. Pak jsem si začala pořizovat zvířata, začala jsme kočkama, pak pes, až jsem se přes kozy a ovce propracovala až ke krávě. Vždycky říkám, že ty desítky zvířat, které mám, jsou moje terapie.
Strach své dcerky berte vážně, nezlehčujte to, znám to od sebe, jak mi bylo. Mě začala "léčit" moje babička, moudrá a laskavá to žena, která mě ani nekárala, ani se mi za to nesmála. Místo toho mě vzala za ruku a šly jsme se podívat na koťátka, když spaly. Pomaličku mě přesvědčila, že dvouměsíční kotě není tygr a nesežere mě. Učila mě zvířata milovat a poznávat. Zkuste dcerce citlivě v jejím strachu pomoct.
Dana
Neregistrovaný uživatel
XXX.XXX.184.146
Také si myslím, že nás a naše děti chov všeho možného naučí myslet a improvizovat, což se může v životě hodit. Kdo z nás pořád nepřemýšlí, hlavně při stavbě a výrobě různých chovatelských zařízení a udělátek. Tamhle opřít klackem
, tamhle přidrátovat, stlouct něco apod. V pátek mě dcera (15) dostala. Chodí do tanečních a bude potřebovat ty tradiční kotylióny na věneček. Kde prý se to dá KOUPIT
, to samé její kamarádka a prý se jí ptal i nějaký kluk. Ona si ta dnešní generace myslí, že se všechno musí jedině koupit, jak jsou zblblí.
Ivana