To nejzajímavější z diskuse na www.ifauna.cz - Elektrické obojky


Obsah
  1. Elektrický obojek jako poslední možnost
  2. Kladné zkušenosti
  3. Elektrickému výboji předchází zvukové upozornění

Chtěla jsem se zeptat, zda má někdo zkušenost s elektronickým výcvikovým obojkem? Jestli je to dobré, psa to nijak nebolí a zda je to opravdu účinné. Odpovědi a názory:

Elektrický obojek jako poslední možnost

• Už jste si někdy zkusila někdy sáhnout na elektrický ohradník? Jestli ano, jistě Vám to nebylo příjemné, takže si asi umíte představit, co při výboji cítí pes. Jsou drahé, a je to dobře. Mám obavu, že by se jinak dostala tahle účinná výcviková pomůcka do rukou nezkušených lidí a mohla by natropit víc škod než užitku. Rozhodně by použití el. obojku mělo být poslední volbou a rozhodně patří do rukou zkušených lidí! Ještě se rozmyslete, proč ji použít, zda je to nutné, zda jste při výcviku neudělala chybu vy a zkuste hledat i jiné alternativy, tohle by měla být až poslední možnost!

• Nikdy bych nepoužila el. obojek. Je to, jako když dostanete pořádnou ránu. Řekla bych, že pejsek je mnohem citlivější, a tak to pro něj musí být opravdu hrozné. Když zakazují kupírování uší, tak proč nezakážou i takové prostředky k výcviku, které pejskům ubližují?

• Já úplně souhlasím s první odpovědí. Musela jsem se zamyslet nad tím, že vysoká cena elektrických obojků zastaví mnoho lidí před použitím obojku k výchově psa. Ano, díky bohu, že jsou tak drahé, jak jsou.

Kladné zkušenosti

• Musím se přiznat, že začínám právě o použití tohoto obojku silně uvažovat. Mám doma pětiletou hovawartici, která během posledního roku začala strašně lovit. Když jsme na procházce v přírodě, během chvilky chytne stopu a začne po té stopě strašně rychle brát dráhu, v téhle chvíli totálně nevnímá, je jak v tranzu …. Toto trvá tak minutu, či dvě, pak se vrátí. Ale mě to vadí. Jak ji to tedy mám bez tohoto obojku odnaučit? Jinak se jedná o fenu, s řadou pracovních zkoušek, takže nějakou poslušnost máme. Tady jde jen o to, že jakmile začne lovit, je v tranzu a já mám smůlu.

• Mám naprosto stejný problém, fena pita, věk 4 roky, jinak naprosto poslušná – jak vidí zajíce, je konec. El. obojek jsme nezkoušeli, ale sprejový obojek ano. S ním poslouchala. Ovšem zkoušeli jsme to jen na cvičáku, v uzavřeném prostoru. Ráda bych se seznámila s někým, kdo ho má, a byl by ochoten ho za úplatu zapůjčit. Asi tak na 14 dní by stačilo, aby naše „dáma“ pochopila, že zajdové se nechytají – nehoní.

• Nemám s el. obojky velké zkušenosti (sama je nepoužívám, takže znám jen případy majitelů, kteří je použili), proto se spíš pozastavím nad faktem, proč pes začne štvát zvěř a jak tomu včas zabránit. Osobně se domnívám, že lepší, než jakákoli „odnaučovací elektrická či jiná“ metoda je včasný návyk na zvěř – podobně jako např. lovečtí psi musí zůstat klidní, (také se toto hodnotí na zkouškách jako „klid před pernatou a klid před srstnatou“). Toho dosáhnete pouze tím, že se psem navštěvujete – nejlépe už od štěněcího věku – místa hojně „zazvěřená“, ideální jsou např. obory, kde zvěř mnohdy ztrácí plachost a prochází se klidně kolem plotů. Pes si postupně na zvěř zvykne, takže ji bude považovat za běžnou součást života, a „nerozhází“ ho vyběhnuvší srnka nebo zajíček …. To je však jen můj názor, v praxi (mým malamutům je dnes 11,5 a 7 let) jsem to neměla možnost vyzkoušet (navíc u nás žádná obora ani ZOO není).

• To sice máte pravdu s mysliveckými psy, ale právě myslivci el. obojky používají, protože pokud prostě pes nechce přijít, nic s ním neuděláte – pokud si nechce sednout, zatlačíte ho, ale co dělat, když prostě nehodlá přijít? Mám křížence kavkazáka, poslušnost máme super, kromě přivolání. Ještě to jde na cvičáku, protože tam psa nic neláká a navíc ví, že se prostě cvičí, ale na klasické vycházce …. Pokud dám psa na vodítko, jde vzorově, pokud je na stopovačce, abych to při přivolání pořádně přitáhla, jde tak 2 metry ode mě a víc ne, takže zase nemám možnost na výcvikové a výchovné škubnutí. Jasně, psa je mi také líto, ale co dělat?? Mám ho nechat utíkat, honit zvířata? A myslím, že žádnou chybu jsem neudělala, prostě pes je živé zvíře, které prostě není 100 % a prostě někdy za to nikdo nemůže! El. obojek nemám, ale také o tom trochu uvažuji. Proto prosím kohokoliv, aby mi poradil, jak jinak psa naučit 100 % přivolání, budu opravdu vděčná a ráda se vyhnu el. obojku.

• Možná máte pravdu, každý máme jinou zkušenost. Osobně znám mnoho kolegů myslivců a kynologů v jedné osobě (a znám jich opravdu dost), a žádný z nich el. obojek nikdy nepoužil, ani během výcviku, natož pak jako pomůcku pro odstranění de facto své výcvikové chyby. Jak jsem již uvedla, i v mých malamutech se při spatření zvěře (co spatření, stačí když ji zavětří) probouzí lovecká touha (což je u nich naprosto normální), a já radši budu naštvaně skřípat zuby a cukat vodítkem, ale ne dávat psovi el. výboje proto, že jsem se v jejich štěněcím věku „vyflákla“ na důslednost co se klidu před zvěří týče. Tím neodsuzuji nikoho, kdo el. obojek ZODPOVĚDNĚ a UVÁŽLIVĚ používá, nebo o jeho použití uvažuje.

Elektrickému výboji předchází zvukové upozornění

• Taky mám podobný problém se svým malamutem.... Poslouchá jak hodinky, základní poslušnost, odložení za chůze apod., ale jak uvidí zajíce nebo stopu vysoké, mohl bych si hlasivky uřvat, stejně ho to nezastaví. Dokonce jsem to zkoušel tak, že pokud je na volno, je schopný odstartovat přímo od nohy, na vodítku to s ním nehne a na povel k noze se vrátí, ale jak říkám, jenom na vodítku. Jsem si jistý, že si uvědomuje to, že je na vodítku a pádem mám nad ním 100 % kontrolu. Tak a teď mě poraďte, jak mu vysvětlit, že nad ním můžu mít kontrolu i na 20-ti metrovou vzdálenost, aniž by musel chodit až do smrti na stopovačce nebo v zápřahu. Mám mu koupit mobil na obojek?

• S tím bylo nutné počítat již při pořizování tohoto plemene. Malamuti a ostatní severská plemena mají mimořádně vyvinutý lovecký instinkt – však je také Mahlemuti (nebo také Malemiuté) používali k nahánění losů a medvědů! Sama mám dva malamuty a ve volné přírodě, zvláště pak tam, kde se vyskytuje zvěř, bych si je nedovolila pustit z vodítka. Oba jsou vychovaní, vycvičení, ale prostě zvěř je zvěř. Oba chodí na procházky do lesa velmi často a to na Flexi vodítku a nezdá se mi, že by jakkoli strádali. Přesto, že feně je dnes 11,5 roku, při spatření zvěře je jak „utržená ze řetězu“ – vyje, táhne. Prostě jak pominutá. Její syn až takový extrém není, ale ve společnosti své matky se logicky přidá „na její stranu“, ale dá se zvládnout snáz. Nedávno jsme byli na přehradě, chtěli psům dopřát trochu víc „volnosti“ a jediné co je zajímalo, bylo okamžitě najít nějakou stopu a hurá po ní. Po deseti minutách našeho hvízdání a volání (spíše řvaní) se oba vrátili, ovšem každý z jiné strany (jeden zprava, druhý zleva ze stejného směru). To je důkazem, že už dva psi jsou smečka a zvěř si instinktivně vzájemně nahánějí. Obávám se, že použitím el. obojku u malamuta stejně nedocílíte absolutního klidu před zvěří (je-li pes „na volno“), a pokud psa nechává majitel volně pobíhat po honitbě (+ štvát zvěř), riskuje jeho zranění nebo zastřelení. A věřte mi, že pes je schopen dohonit i zdravou zvěř (moje malamutka je toho – bohužel – důkazem, proto od asi 2 let věku chodí v takových místech POUZE na vodítku).

• Já v podstatě odsuzuji jak elektrické obojky, tak i ostnáče. Myslím si, že jejich použití ve většině případů svědčí o neschopnosti majitele. Když už použít, tak jen zkušený výcvikář nebo pod jeho dohledem. A brát to, jako poslední možnost (těch možností je spousta), protože když nezabere ani tato metoda, co potom?! Znám plno lidi, co upřednostňují výcvik před výchovou, chtějí mít perfektně poslouchajícího psa, ale nezabývají se tím, aby si pes zvykl na jiná volně se pohybující zvířata, to je nenapadne. Ano, jejich pes má složené zkoušky, umí sedni, vstaň, vpřed..., ale když má nastoupit do autobusu nebo uvidí srnu, je vedle.

• Chtěla bych trochu objasnit náš problém s hovawartkou. Jelikož doma již nějaké psy máme, musím říct, že jsme rozhodně nezanedbali socializaci, ani výchovnou část. Fena je poslušná, pokud zvíře vidi a ono neutíká, nehoní ho, pouze očichá, ale jinak se chová naprosto klidně. Od nás ze zahrady je zvyklá na kozy, králíky, kočky. Problém nastal asi tak před rokem, do té doby byla úplně bez problémů (je jí teď pět let). Může mi někdo poradit, co s tím? Přivolání máme, tady jde opravdu jen o to, že se dostane do úplného tranzu a potom nevnímá, neslyší. Můžete mi někdo poradit, co s tím bez el. obojku?

• Sama s těmito obojky zkušenost nemám, ale tak šmahem bych je neodsuzovala. Jedna známá ho používá na to, aby se její doga nemohla přiblížit k plotu, protože když uvidí za plotem psa, kterého nenávidí, tak ten plot svými 80 kg prostě převálcuje. Říkala mi, že sama na sobě vyzkoušela, jak ten obojek funguje, a že to rozhodně nebolí. Jen je to nepříjemné. Navíc elektrickému výboji předchází zvukové upozornění, takže jestli pes není úplný hlupák, tak dostane pecku jenom jednou, pak už bude reagovat na zvuk.

• Je třeba si uvědomit, kde nastal ten zlomový okamžik, kdy pes začal „lovit zvěř“. A s tím pak pracovat. Pokud jde po stopě a nevnímá: často do lesa choďte, ale zatím jen na vodítku. I sebemenší náznak zájmu o stopu zvěře trestejte rázným škubnutím za vodítko a nejlépe i okamžitou změnou směru chůze. Musíte jasně dát najevo, že se vám nelíbí už jen to, že má chuť stopu hledat. Co se týče vybíhání za utíkající zvěří, je to opravdu o poslušnosti – 100 % přivolání. Pokud nereaguje, 100 % přivolání zkrátka nemáte. Trénovat můžete např. na slepicích za plotem, odvolání od psů v momentě, kdy se k nim rozběhne, na další zvěři, u které, s ohledem na situaci – aby danou zvěř nechytila, si můžete dovolit odepnout psa z vodítka. Poslední možností je naučit psa „okamžité zalehnutí ve směru“ na povel, tedy „daunování“.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5


Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře