Touha po psu aneb náš první pes

Další fotografie (5)

„Žádný pes tu není jen tak.“ W. Bruce Cameron: Psí poslání


Malý úvod

V počtu domácích mazlíčků na počet domácností je Česká republika v evropském měřítku na špici „pelotonu“. Z celkového počtu 4,5 milionu domácností jich má nějakého domácího mazlíčka celá polovina. Nejdůležitější roli mezi mazlíčky hrají psi. V českých domácnostech žije více než 2,5 milionu psů. Zhruba čtvrtina českých psů má doklad o původu (jedná se tedy o čistokrevná plemena.

Mezi nejoblíbenější plemena patří němečtí ovčáci, labradoři a retrívři. Z malých plemen kralují yorkšírští teriéři, čivavy, Jack Russel teriéři a jezevčíci. V desítce nejoblíbenějších psů najdeme i border kolie, stafordšírské teriéry, kokršpaněly a bernské salašnické psy.

Podle průzkumu společnosti Focus, marketing a Social Research si nějakého domácího mazlíčka pořizují nejčastěji lidé v době, kdy děti opustí domov. Zvíře tak pomáhá proti osamělosti. To, že zvíře má příznivý vliv na psychický stav, potvrzují i psychologové. S psychologickým zaměřením probíhají také různé studie zabývající se vazbami mezi člověkem a konkrétními zvířaty. Mají mimo jiné odhalit, které zvíře se hodí pro konkrétního člověka. I mezi těmi nejoblíbenějšími domácími mazlíčky, jakými jsou pes a kočka, jsou totiž velké rozdíly. Vhodné zvíře dokáže majiteli přinést v oblasti psychického zdraví mnohem víc než některé léky. Ne náhodou se zvířata využívají v různých formách psychické terapie. V případě psů to je canisterapie.


Táto, sežeň štěně

Pamatujete na stejnojmenný film z roku 1964 s Miroslavem Horníčkem? Právě tak se mnohdy – na prosby dětí – štěňata do českých domovů dostávají. Ihned je však třeba dodat, že pokud chcete svým dětem udělat radost, v žádném případě nemůžete ponechat starost o péči, výchovu a výcvik malého psíka jen v dětských rukou. Výsledek by mohl být fatální. Do tohoto procesu musí být zapojeni všichni rodinní příslušníci.

Výběr plemene

Bohužel povrchní lidé při výběru plemene dají většinou na módu, atraktivní exteriér, případně na snobismus. Vybírají očima, nikoliv mozkem. Příliš je netrápí, jaké má plemeno pohybové nároky, k jakému účelu bylo vyšlechtěno a v jakém prostředí a při jaké práci bude šťastno. V této souvislosti si připomeňme slova Johna Bradshawa z jeho vynikající knihy Cesta do psí mysli: „Pro mnoho lidí je svět bez psů nepředstavitelný. A přesto jsou dnes psi na pokraji krize a jen s námahou se snaží udržet krok se stále rychlejším tempem změn v lidské společnosti. Ještě před nějakými sto lety většina psů pracovala, aby si vydělala na živobytí. Každé z plemen nebo typů bylo po tisíce let a po odpovídající počet generací postupně stále lépe přizpůsobováno úkolu, pro který bylo vyšlechtěno. Psi byli především nástrojem. Jejich mrštnost, rychlé myšlení, bystré smysly a nepřekonatelná schopnost komunikovat s lidmi je předurčovala pro nejrůznější úkoly – lov, pasení, hlídání a mnoho dalších, z nichž každý představoval důležitou složku ekonomiky. Zkrátka a dobře, psi si na sebe museli vydělat; kromě několika domácích psíčků, kteří byli hračkou velmi bohatých, byla společnost, kterou psi lidem poskytovali, spíše náhodná; byla příjemná, ale nepředstavovala hlavní důvod jejich existence. Pak, před několika desítkami generací, se začalo všechno měnit – a tyto změny probíhají dodnes. Stále větší počet psů nemusí pracovat vůbec; jejich jedinou funkcí je být domácím mazlíčkem. Mnoho pracovních typů se úspěšně přizpůsobilo, ale jiné byly a stále nejsou pro tuto novou roli příliš vhodné; možná je překvapivé, že žádné z plemen, která jsou jako domácí mazlíčci nejoblíbenější, nebylo specificky a výlučně určeno k tomuto účelu. Psi se zatím ze všech sil snaží přizpůsobit se množství změn a omezení, která jim vnucujeme – obzvlášť našim požadavkům, aby byli společenští, když je potřebujeme, a nevtíraví, když je nepotřebujeme. Avšak tento kompromis má své praskliny, a ty se začínají rozšiřovat. Současně s neustálými změnami lidské společnosti a stále větším zalidněním planety se zdá, že vrcholí oblíbenost psů jako domácích zvířat, ale jejich přizpůsobování novému způsobu života bude možná obtížné – obzvlášť v městském prostředí. Není přece možné restrukturalizovat psy, jako by to byly počítače nebo auta – vždyť jsou to živí tvorové. V minulosti, kdy psi žili převážně na venkově, nikomu nevadilo, že produkují nečistotu a mají své zvláštní způsoby. V dnešní době naopak žije mnoho domácích psů v omezeném městském prostředí a očekává se od nich, že se budou chovat lépe než průměrné lidské dítě a zároveň budou stejně samostatní jako dospělí lidé. A jako bych těchto nových povinností nebylo dost, projevuje mnoho psů ještě pořád vlastnosti, které se jim hodily pro jejich původní funkce – a my od nich požadujeme, aby se těchto rysů zbavili, jako by byly nikdy neexistovaly. Border kolie, která pase ovce, je nejlepším přítelem ovčáka; border kolie, která se snaží pást děti a honí jízdní kola, je pro majitele pohromou. Nové nerealistické normy, kterým se mnozí lidé snaží přizpůsobit své psy, vznikly na základě jedné z několika mylných představ o tom, co psi jsou a k čemu jsou uzpůsobeni. Jestliže se jejich prostor v lidské společnosti nemá začít zmenšovat, musíme se snažit lépe pochopit jejich potřeby a povahu.“

Radu, jaké plemeno si zvolit, od nás nečekejte. Zpytujte svůj životní styl, možnosti svého volného času – a pátrejte v kynologické literatuře, na internetu, na psích výstavách a hovořte s chovateli. Vhodného čtyřnohého přítele tak mohou naleznout sportovci i peciválové...

Roztomilé kuličky...

Vybrali jste si plemeno, navázali kontakt s chovatelem  a jdete se na vytoužený vrh štěňátek podívat, abyste si případně vybrali nového člena své rodiny. Rada: vyberte si dobré chovatele, na které získáte dobré reference. Žádné množírny!!! Proč? Odpověď přinese precizní formulace Johna Bradshawa: „Psi se nerodí s přátelským vztahem k člověku. Ne, to není chyba tisku. Psi se rodí jako zvířata, která mohou získat přátelský vztah k lidem, ale to se stane pouze tehdy, pokud se setkají s přátelskými lidmi v době, kdy jsou ještě malá štěňata. To vědí odborníci už půl století, ale dopad tohoto poznatku dosud není všeobecně uplatňován, ba ani oceňován. I v dnešní době je ještě mnoho štěňat odchováváno pro obchod s domácími mazlíčky za ochuzených podmínek – podmínek, které je předurčují k životu sužovanému strachem a úzkostí, a z toho pak pramení chování, které je na obtíž jak jejich majitelům, tak jiným lidem, s nimiž se setkávají. Přitom se tomu dá velmi snadno předejít.“

Jádro problému tkví ve faktu, který výstižně vyjádřil John Bradshaw: „Domestikace nepřizpůsobila psy lidskému prostředí: pouze je vybavila prostředky, aby byli schopni se mu přizpůsobit. Kontakty s lidmi a s prostředím utvářeným člověkem se musí odehrávat jemně a postupně, aby se je psi naučili zvládat. Tento proces začíná přibližně ve čtvrtém týdnu jejich života a pokračuje několik měsíců. Pokud jsou tyto kontakty buď nedostatečné, nebo jim něco chybí, vypěstuje si pes hluboce zakořeněný strach nebo úzkost, které se později velmi obtížně odstraňují. I když některé podrobnosti toho, jak se to přesně děje, dosud nejsou vědecky prozkoumány, je celkový proces této „socializace“ dobře zmapován a je tragédie, že se tolika štěňatům dosud nedostává dostatek běžných každodenních zkušeností na to, aby se mohla adekvátně vyrovnat se životem mezi lidmi.“

Výběr štěněte

Výběr štěněte je kapitola sama pro sebe. Ve stručnosti tedy jen některé zásady. Ujasněte si především, zda chcete psíka, nebo fenku. Pokud nehodláte chovat, uvědomte si, že nekastrovaná fenka může mít po čase problémy s pohlavním aparátem (může trpět záněty dělohy a nádory na mléčných uzlinách. S psíkem budou zase problémy v období lásky, kdy bude šílet po háravých fenkách...

Při výběru štěněte použijte rozum – nenechte, aby si štěně vybralo vás. Když jsou štěňata pohromadě, tleskněte, upusťte klíče... prostě udělejte hluk. Štěňata z vrhu se většinou rozdělí do tří skupin. První skupinka couvá = jsou bojácná (jejich výchova bude vyžadovat klid, trpělivost a něhu). Druhá skupinka zůstane stát a vyčkávat – to jsou vyrovnané typy. Třetí skupinka se rozběhne přímo ke zdroji hluku = to jsou budoucí vůdcové smečky (jejich výchova bude vyžadovat důsledného a rozhodného majitele, kterému nepřerostou přes hlavu).

Vtištění

Důležité období vtištění probíhá mezi čtvrtým až sedmým týden života štěněte. Smysly mladičkého zvířete jsou již plně vyvinuty a také jeho pohybové schopnosti se hodinu od hodiny zdokonalují. Mléčný chrup se již rychle vyvíjí a štěně se zajímá o potravu matky. Vazba na domov a matku je stále silná, ale štěňata se již odvažují stále dál od pelechu na dobrodružné výpravy. Eberhard Trumler v knize Rozumíme psům? píše: „Zvědavost a pud k učení vystupují nyní silně do popředí a poznamenávají celý život štěňat. Všechno je zkoumáno a zkoušeno, všechny dosažitelné věci jsou na zkoušku okousávány. Připomíná to malé děti, které se také pokoušejí všechno strčit do pusy.“ Tyto relevantní týdny jsou v životě štěňat předprogramované. Co se teď štěně naučí, zůstane mu vtištěno po celý život. A co se nenaučí, již nikdy nemůže dohnat. V tomto období se chovatel musí štěňatům velmi věnovat. Musí se jich dotýkat rukou a laskat je. Pokud se jim lidské pozornosti v tomto období nedostane, zůstanou plachá na dotyk po celý život. Eberhard Trumler zdůrazňuje: „Zamezíme-li v této době, aby nás štěně očichalo, nikdy nenastane mezi psem a člověkem vztah, i když se o to budeme později snažit. To nejlepší, čeho můžeme dosáhnout, je určitá krotkost. Při nešikovném zacházení se z takového štěněte stane pes, který bude ze strachu kousat.“ Je třeba si uvědomit, že toto zásadní období má v rukou zcela odpovědný chovatel, neboť u budoucího majitele malé zvířátko dosud není.

Sociabilita

Období sociability se odehrává v osmém až dvanáctém týdnu života štěněte. V tomto čase již zpravidla změní domov a žije se svým novým majitelem. I toto období hraje v životě mladinkého zvířete zásadní roli.

Úzkostliví majitelé často – ze strachu před nákazou či zraněním – brání štěněti v kontaktu s cizími psy. To je zásadní chyba. Štěně se musí naučit psí řeč, musí se zdokonalit v psí diplomacii a musí se naučit pohybovat ve světě psů. Eberhard Trumler to vysvětluje takto: „Cílem celého vývoje psa v mládí je dosáhnout co nejlepší sociální partnerství s příslušníky svého druhu. Sociální svazek představuje vyšší evoluční stupeň než samotářství. Samotáři nesmějí strpět žádného potravního konkurenta, ale spojení do skupin vedlo k zajištěným podkladům výživy. Život ve skupinách se zajištěnou výživou ovšem zakazuje asociální závidění potravy. Velký německý přírodovědec Ernst Haeckel v druhé polovině minulého století poznal, že ve vývoji zvířete v mládí se vynořují mnohé prapůvodní znaky. Vyšší vývoj zvířecího druhu neprobíhá tak, že se z dneška na zítřek zpřehází všechno, co bylo dosud potřebné. Vlastnosti, které se staly nepotřebnými, se často udržely ještě ve vývoji v mládí. Haeckel to formuloval takto: Vývoj zvířete v mládí je zkráceným opakováním vývojové historie druhu.“

Štěně se v období sociability musí naučit hrát si s příslušníky svého druhu i s člověkem. Pamatujte: čím radostnější je hra s člověkem, tím více je pak učení bráno jako příjemná hra. A tím je také potažmo radostnější ochota k dalšímu učení!

Během sociability rovněž štěně zvolna a trpělivě uvykáme na rušivé vlivy okolí: na dopravní provoz, neznámé zvuky a neznámá prostředí. Chodíme s psíkem mezi lidi, jezdíme s ním dopravními prostředky, uvykáme na veterináře atd. Čím více toho mladičký psík pozná, tím snadnější bude jeho orientace v reálném životě. Neizolujme ho! Zabráníme tak případným budoucím stresům!


Post scriptum

Problematika štěněte u nového majitele je nesmírně rozsáhlá a zdaleka přesahuje možnosti jednoho časopiseckého článku. Proto v ní budeme v příštím čísle pokračovat. Zaměříme se nejen na sociální uspořádání, které probíhá ve 13. až 16. týdnu života mladého zvířete, ale dotkneme se i jeho výživy, výchovy a základního výcviku.

Další fotografie k článku

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

5.4.2018 11:04

Moc krásně napsáno.