Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. Mám půlroční štěně jorkšíra a řeším strach a paniku z lidí. Od začátku byla lekava, uskakovala před projíždějícími auty, lidmi. Jednou na procházce na nás začali pokřikovat cizinci a od té doby stejná reakce i u lidí a stupňuje se to, zhoršuje. Doma, na zahradě nebo na procházce v lese a louce je naprosto normální, divoká, temperamentní. Jakmile vejdeme do vesnice, i když zrovna lidí nevidí, stáhne se, ocas mezi nohy a honem spěchá, rozhlíží se všude kolem. Když člověka přímo potkáme, utíká před ním, panikaři, přestává i vnímat přivolání (z vodítka nepoustim). Snažíme se jezdit na návštěvy, výlety, procházky denně (avšak bydlíme na vesnici). Začali jsme dávat Alavis Calming. Mate někdo s něčím podobným zkušenosti? Jak se v situacích paniky chovat? Jak psovi ukázat, že lidi nejsou nebezpeční? Já mám pocit že je vidí i když nikde nejsou ... Děkuji.
bobina65
napsal(a):
Dobrý den, půlroční malý tvoreček,klidně ho vezměte do náruče a nenechte ho se zbytečně bát.Zkuste si lehnout na zem a podívat se co vlastně váš pejsek vidí.Jestli je na zahradě a doma v klidu měla by v dospělosti být v pohodě.
Ano, doma, na své zahradě je úplně v pohodě. I mimo domov venku na louce nebo u lesa je v pohodě, to je vidět radost z pohybu. Je zvídavá, hravá, mazlivá. Ale jakmile je ve vesnici, potkáme člověka nebo ze začátku i když přijde nějaká "cizí" návštěva, tak se bojí. Snad ji to časem přejde ...
bobina65
napsal(a):
Dobrý den, půlroční malý tvoreček,klidně ho vezměte do náruče a nenechte ho se zbytečně bát.Zkuste si lehnout na zem a podívat se co vlastně váš pejsek vidí.Jestli je na zahradě a doma v klidu měla by v dospělosti být v pohodě.
Ja si teda vôbec nemyslím, že keď to nechajú tak bude v dospelosti v pohode, ale práve ak s tým teraz nič nespravia, už nebude v pohode nikdy.
Povaha akú zadávateľka popisuje je z časti vrodená a z časti získaná. Možno pri strete s tými ľuďmi robíte niečo zle, čo je ťažko takto posúdiť keď to človek nevidí. Ale v každom prípade by som ju hlavne nebrala hneď na ruky, to tie malé psy ešte posilňuje v tom, že sa majú báť a majiteľ ich ochráni. Potom na rukách štekajú a útočia a keď ich dáte na zem tak nevedia kam sa skôr vopchať.
V situácii kedy sa bojí skúste zostať v pohode, nijako ju nemojkajte to ju iba podporí v tom strachu. Tvárte sa radšej že sa nič nedeje a ideme ďalej. Zo začiatku môžete poprosiť nejakých známych nech sa niekde stretnete a skúste sa s nimi iba rozprávať a ju nechajte na zemi samozrejme na vodítku a nevšímajte si ju, nech sa s tou situáciou vysporiada sama. Keď sa ukľudní nech jej postupne skúsia tí ľudia ponúknuť pamlsok. Po jednom, nech sa niekto zohne a ponúkne jej. Keď nepríde nechajte ju tak a o chvíľu nech to skúsi znova, alebo niekto iný. Šteňatá sú od prírody zvedavé, ak budete vytrvalí istotne po čase príde. Ak si vezme treba ju pochváliť a zase sa tváriť že sa nič nedeje.
A ak máte možnosť začnite s ňou chodiť na cvičák medzi ľudí, ktorí sa do toho trocha rozumejú. Na cvičáku môžete využiť podobnú hru s výhodou, že tam budú aj iné psy a ľudia čo tam chodia budú lepšie vedieť ako v situácii kedy sa bojí reagovať.
rennie111
napsal(a):
Ja si teda vôbec nemyslím, že keď to nechajú tak bude v dospelosti v pohode, ale práve ak s tým teraz nič nespravia, už nebude v pohode nikdy.
Povaha akú zadávateľka popisuje je z časti vrodená a z časti získaná. Možno pri strete s tými ľuďmi robíte niečo zle, čo je ťažko takto posúdiť keď to človek nevidí. Ale v každom prípade by som ju hlavne nebrala hneď na ruky, to tie malé psy ešte posilňuje v tom, že sa majú báť a majiteľ ich ochráni. Potom na rukách štekajú a útočia a keď ich dáte na zem tak nevedia kam sa skôr vopchať.
V situácii kedy sa bojí skúste zostať v pohode, nijako ju nemojkajte to ju iba podporí v tom strachu. Tvárte sa radšej že sa nič nedeje a ideme ďalej. Zo začiatku môžete poprosiť nejakých známych nech sa niekde stretnete a skúste sa s nimi iba rozprávať a ju nechajte na zemi samozrejme na vodítku a nevšímajte si ju, nech sa s tou situáciou vysporiada sama. Keď sa ukľudní nech jej postupne skúsia tí ľudia ponúknuť pamlsok. Po jednom, nech sa niekto zohne a ponúkne jej. Keď nepríde nechajte ju tak a o chvíľu nech to skúsi znova, alebo niekto iný. Šteňatá sú od prírody zvedavé, ak budete vytrvalí istotne po čase príde. Ak si vezme treba ju pochváliť a zase sa tváriť že sa nič nedeje.
A ak máte možnosť začnite s ňou chodiť na cvičák medzi ľudí, ktorí sa do toho trocha rozumejú. Na cvičáku môžete využiť podobnú hru s výhodou, že tam budú aj iné psy a ľudia čo tam chodia budú lepšie vedieť ako v situácii kedy sa bojí reagovať.
S tímhle názorem souhlasím. Nevím, jestli je to částečně vrozené, ale určitě se prošvihl věk socializace, prcek nepřicházel do styku s lidmi. Mám doma něco podobného. Před mnoha lety jsem měla štěně stejného druhu a to naopak šlo ke každému a vlezlo by i cizímu až na hlavu. Vyrůstalo v rodině, kde bylo spoustu lidí, dětí, návštěv. Jsem si říkala, co bych za to dala, kdyby si od lidí, alesoň cizích, drželo odstup. Odnaučit to vůbec nešlo. No a teď pravý opak. Štěndo vyrůstalo na ranči téměř bez kontaktu s lidmi nebo dopravními prostředky. Takže stejný problém jako zadavatelka.Trénujeme, zlepšuje se to, ale jde to jen pomalu. Velké plus je, že máme ještě jednoho pejska, který jde té malé vzorem. Venku ho nespustí z očí a je vidět, že jí hodně pomáhá v tom jak se chová, jak vidí, že se nebojí a je v pohodě. To je fakt k nezaplacení.
Až se to bude zlepšovat, tak si dávejte pozor, aby si jí lidi nehladili bez dovolení nebo jí nějak "neublížili". Naše psisko se lidí taky bojí. V létě se mi stalo, že jsme byli v kempu, já něco štrachala v autě, pes spal v trávě. Nějaký pitomci si ho přišli pohladit, nezeptali se, já v autě a on se samozřejmě příšerně leknul a od tý doby štěká na lidi, co jenom procházej kolem (předtím si lidí nevšímal dokud k němu nešli). Zprasilo mi to několika měsíční práci, kdy už necouval a nechal se i pohladit. Tak jsme začínali z mínusu. Bacha na to – i jeden špatnej zážitek vás může hodit zpět.
rapotacka11
napsal(a):
Zásadní věta.
Až vás bude doma běhat banda = návštěva třeba, tak
Zkuste si lehnout na zem a podívat se co vlastně váš pejsek vidí.
Ano, musí to být děsivý pohled, vlastně se ji vůbec nedivím. Ale setkala jsem se s tím poprvé, spíš jsme vždycky od štěňátka měli psi, co se hrnuli div ne ke každému a lidi vyhledávali.
rennie111
napsal(a):
Ja si teda vôbec nemyslím, že keď to nechajú tak bude v dospelosti v pohode, ale práve ak s tým teraz nič nespravia, už nebude v pohode nikdy.
Povaha akú zadávateľka popisuje je z časti vrodená a z časti získaná. Možno pri strete s tými ľuďmi robíte niečo zle, čo je ťažko takto posúdiť keď to človek nevidí. Ale v každom prípade by som ju hlavne nebrala hneď na ruky, to tie malé psy ešte posilňuje v tom, že sa majú báť a majiteľ ich ochráni. Potom na rukách štekajú a útočia a keď ich dáte na zem tak nevedia kam sa skôr vopchať.
V situácii kedy sa bojí skúste zostať v pohode, nijako ju nemojkajte to ju iba podporí v tom strachu. Tvárte sa radšej že sa nič nedeje a ideme ďalej. Zo začiatku môžete poprosiť nejakých známych nech sa niekde stretnete a skúste sa s nimi iba rozprávať a ju nechajte na zemi samozrejme na vodítku a nevšímajte si ju, nech sa s tou situáciou vysporiada sama. Keď sa ukľudní nech jej postupne skúsia tí ľudia ponúknuť pamlsok. Po jednom, nech sa niekto zohne a ponúkne jej. Keď nepríde nechajte ju tak a o chvíľu nech to skúsi znova, alebo niekto iný. Šteňatá sú od prírody zvedavé, ak budete vytrvalí istotne po čase príde. Ak si vezme treba ju pochváliť a zase sa tváriť že sa nič nedeje.
A ak máte možnosť začnite s ňou chodiť na cvičák medzi ľudí, ktorí sa do toho trocha rozumejú. Na cvičáku môžete využiť podobnú hru s výhodou, že tam budú aj iné psy a ľudia čo tam chodia budú lepšie vedieť ako v situácii kedy sa bojí reagovať.
Děkuji za komentář. Přesně takhle se to snažím pokaždé dělat, bereme s ní i druhého pejska, který je spíše pohodář a flegmatik, ale není nějaký výrazný rozdíl, zda jde sama nebo s druhým psem.
Na cvičáku jsme byli hned po očkování a asi jsme zrovna nenarazili na nejlepšího trenéra, v podstatě si myslím, že na běžné procházce těch lidí a podnětů potkáme víc, než tam :)
eli22
napsal(a):
S tímhle názorem souhlasím. Nevím, jestli je to částečně vrozené, ale určitě se prošvihl věk socializace, prcek nepřicházel do styku s lidmi. Mám doma něco podobného. Před mnoha lety jsem měla štěně stejného druhu a to naopak šlo ke každému a vlezlo by i cizímu až na hlavu. Vyrůstalo v rodině, kde bylo spoustu lidí, dětí, návštěv. Jsem si říkala, co bych za to dala, kdyby si od lidí, alesoň cizích, drželo odstup. Odnaučit to vůbec nešlo. No a teď pravý opak. Štěndo vyrůstalo na ranči téměř bez kontaktu s lidmi nebo dopravními prostředky. Takže stejný problém jako zadavatelka.Trénujeme, zlepšuje se to, ale jde to jen pomalu. Velké plus je, že máme ještě jednoho pejska, který jde té malé vzorem. Venku ho nespustí z očí a je vidět, že jí hodně pomáhá v tom jak se chová, jak vidí, že se nebojí a je v pohodě. To je fakt k nezaplacení.
Štěně jsme si brali v jeho 3 měsících, byla z bytu. Od začátku byla lekavější, doma a mezi ostatními psy však suverén. Je hodně chytrá, vnímavá a citlivá. Chodili jsme od začátku na procházky po vesnici a alespoň jednou v týdnu jsme jezdili do města a právě tam po druhé procházce přišla zkušenost, kdy po nás cizinci začali pokřikovat a ano, ani já jsem se necítíla vůbec dobře. Nevím do jaké míry jí to mohlo ovlivnit ...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Tatranka
napsal(a):
Děkuji za komentář. Přesně takhle se to snažím pokaždé dělat, bereme s ní i druhého pejska, který je spíše pohodář a flegmatik, ale není nějaký výrazný rozdíl, zda jde sama nebo s druhým psem.
Na cvičáku jsme byli hned po očkování a asi jsme zrovna nenarazili na nejlepšího trenéra, v podstatě si myslím, že na běžné procházce těch lidí a podnětů potkáme víc, než tam :)
...s jorkem na cvičák?......brala jsem si štěně jorka po éře NO a BOM a snažila se brát nikoli na cvičák, ale všude kam to šlo, město, dopravní prostředky, restaurace, vinárny, obchody - kupodivu pustili všude, tahala po návštěvách a tak všelijak podobně.......cvičák byl opravdu to poslední místo, kam jsem psa vzala, ale bylo to formou návštěvy a popovídání si s kamarády.........
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
...s jorkem na cvičák?......brala jsem si štěně jorka po éře NO a BOM a snažila se brát nikoli na cvičák, ale všude kam to šlo, město, dopravní prostředky, restaurace, vinárny, obchody - kupodivu pustili všude, tahala po návštěvách a tak všelijak podobně.......cvičák byl opravdu to poslední místo, kam jsem psa vzala, ale bylo to formou návštěvy a popovídání si s kamarády.........
Jo pokud je tato možnost, je to fajn. My bohužel tyto všechny věci co jste vypsala, máme 25 km daleko, takže víkendové výlety se snažíme praktikovat, ale denně by to bylo samozřejmě lepší. Tak se snažíme alespoň tady, auta potkává a nějaké ty lidi také, ale ne v takové frekvenci jako tady. Opravdu jsem se s tím setkala poprvé, není to v rodině první pes a žádný s tímto nikdy neměl problém, vždycky spíše lidi vyhledávali a to jak ve věku štěněčím, tak potom v dospělosti.
Proč se divíte cvičáku ve spojení s jorkem? :)
Uživatel s deaktivovaným účtem

Tatranka
napsal(a):
Jo pokud je tato možnost, je to fajn. My bohužel tyto všechny věci co jste vypsala, máme 25 km daleko, takže víkendové výlety se snažíme praktikovat, ale denně by to bylo samozřejmě lepší. Tak se snažíme alespoň tady, auta potkává a nějaké ty lidi také, ale ne v takové frekvenci jako tady. Opravdu jsem se s tím setkala poprvé, není to v rodině první pes a žádný s tímto nikdy neměl problém, vždycky spíše lidi vyhledávali a to jak ve věku štěněčím, tak potom v dospělosti.
Proč se divíte cvičáku ve spojení s jorkem? :)
.....no nějak mně z toho vyplynulo upřednostňování cvičáku před socializací v běžném životě, protože pokud má jork takové problémy jaké popisujete, vykašlala bych se na cvičák a cvičila bych cíleně to v čem má slabiny - tedy socializovala venku mimo cvičák ve vesnici, kde jak jste v úvodním příspěvku psala stáhne ocas mezi nohy......ten Calming dávala kamarádka kočkám - plašanům, ale nějaký viditelný výsledek nic moc....
Tak jak jsem psala, potýkáme se se stejným problémem a chodíme do "psí školky". My tomu tak říkáme, ale je to prostě skupina cca do deseti lidí se štěňaty od 3 do 8 mi měsíců. Scházíme se 1x týdně na louce a pod vedení pane veta si nejdříve štěňata pohrají , pak se učíme základní věci a na konci hodiny si opět psi hrají. Minule jsme dokonce už potmě chodili na kruháči kolem dokola a trénovali noční chůzi v uličním ruchu.
Tatranka
napsal(a):
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. Mám půlroční štěně jorkšíra a řeším strach a paniku z lidí. Od začátku byla lekava, uskakovala před projíždějícími auty, lidmi. Jednou na procházce na nás začali pokřikovat cizinci a od té doby stejná reakce i u lidí a stupňuje se to, zhoršuje. Doma, na zahradě nebo na procházce v lese a louce je naprosto normální, divoká, temperamentní. Jakmile vejdeme do vesnice, i když zrovna lidí nevidí, stáhne se, ocas mezi nohy a honem spěchá, rozhlíží se všude kolem. Když člověka přímo potkáme, utíká před ním, panikaři, přestává i vnímat přivolání (z vodítka nepoustim). Snažíme se jezdit na návštěvy, výlety, procházky denně (avšak bydlíme na vesnici). Začali jsme dávat Alavis Calming. Mate někdo s něčím podobným zkušenosti? Jak se v situacích paniky chovat? Jak psovi ukázat, že lidi nejsou nebezpeční? Já mám pocit že je vidí i když nikde nejsou ... Děkuji.
Zpytujte svědomí, zda to, že se fena rozsypala po údajném pokřikování cizinců na vás - dost dobře si to nedokážu představit, že jdu s jorkmutem a najednou na mne cizinci začnou dehonestujícím způsobem pokřikovat, ale já jsem hodně krutopřísná, což vy třeba ne - tak prostě zvažte, zda jen nereagovala na vás a vaši hlubokou nejistotu z nepříjemné situace. Pak vás žádný "calming" nezachrání - problém je ve vás a zvíře si s vámi není jisté, takže jsou mu takové situace velmi nepříjemné a snaží se jim vyhnout, co to jde.
Rada je jediná: zklidnit se, věřit si a chodit se psem v klidu do míst, která dělají problémy - nádraží, mhd, pěší zóny, prostě do míst s velkým provozem, a chodit, chodit, chodit, prostě ochodit psa, aby zjistil, že se vůbec nic neděje. Můžete ho vzít na začátku do tašky, aby se cítil bezpečně a pohodlně, chvílemi ho vyndat a nechat šlapat, anedělat tragédii z toho, že je pes nejistý, nechlácholit, jen chválit, mluvit s ní vesele a klidně a prostě chodit a brát ji mezi lidi. Nic jiného na to není.
Uživatel s deaktivovaným účtem

..." tak prostě zvažte, zda jen nereagovala na vás a vaši hlubokou nejistotu z nepříjemné situace."....
Je to hodně pravděpodobné. Psala jsem v jiné diskuzi, že přetvařovat se před psem je téměř neproveditelné. Cítí toho daleko víc než lidi.
Příhoda : Kdysi jsem šla se svou mladou fenkou do příměstského lesa na procházku, na podzim - brzo stmívání. Ne že bych se bála, jen jsem si tak pomyslela : tady tenkrát našel venčič tu mrtvou, sakra abychom tu nezatměly - a fena najednou za mnou, šlapala mi na paty, rozhlížela se tu napravo, tu nalevo - strach.
..."po údajném pokřikování cizinců na vás - dost dobře si to nedokážu představit, že jdu s jorkmutem a najednou na mne cizinci začnou dehonestujícím způsobem pokřikovat".....
Jestli to bylo v Teplicích nebo Bělohradě - tak klidně.
Pokud na vás někdo hrubě pokřikuje, je jen na vás, jak s tím naložíte - jestli se z toho složíte nebo mu odpovíte podobně, nebo se mu vysmějete nebo prostě odejdete, protože je pro vás jen vzduch, nebo dalších třicet jiných variant. Ale rozsypat se z toho tak, že se mi rozloží pes - to je bohužel veliká patologická labilita. Člověka. Pak je na místě vyhledat lékařskou pomoc.
Uživatel s deaktivovaným účtem

saola
napsal(a):
Pokud na vás někdo hrubě pokřikuje, je jen na vás, jak s tím naložíte - jestli se z toho složíte nebo mu odpovíte podobně, nebo se mu vysmějete nebo prostě odejdete, protože je pro vás jen vzduch, nebo dalších třicet jiných variant. Ale rozsypat se z toho tak, že se mi rozloží pes - to je bohužel veliká patologická labilita. Člověka. Pak je na místě vyhledat lékařskou pomoc.
Kdyby všichni byli tak dokonalí......byl by ráj na zemi (?)
Proč ironizujete dokonalost?
Podívejte se na to z druhé strany: co vy konkrétně uděláte s tím, že na vás kdokoliv vulgárně pokřikuje? To prostě neovlivníte, protože lidé, kteří to považují za normální formu komunikace nebo "zábavu", součástí společnosti bohužel jsou. Tak co s tím?
Nic, naštěstí nemáte přece povinnost to brát na vědomí. Jak to ale zpracujete vy v sobě, je jen na vás, zda se na ně usmějete nebo je pošlete tam, kam slunce nesvítí, nebo jim dáte stovku za to, že si vás všimli nebo to pro vás nebude důležité, protože víte, že to nemůžete nijak ovlivnit? To je přece výhradně vaše věc.
Uživatel s deaktivovaným účtem

saola
napsal(a):
Proč ironizujete dokonalost?
Podívejte se na to z druhé strany: co vy konkrétně uděláte s tím, že na vás kdokoliv vulgárně pokřikuje? To prostě neovlivníte, protože lidé, kteří to považují za normální formu komunikace nebo "zábavu", součástí společnosti bohužel jsou. Tak co s tím?
Nic, naštěstí nemáte přece povinnost to brát na vědomí. Jak to ale zpracujete vy v sobě, je jen na vás, zda se na ně usmějete nebo je pošlete tam, kam slunce nesvítí, nebo jim dáte stovku za to, že si vás všimli nebo to pro vás nebude důležité, protože víte, že to nemůžete nijak ovlivnit? To je přece výhradně vaše věc.
To je to o čem píšu výš. I když to pro mne nebude důležité, přejdu to nevšímavostí ( ve svém věku už mám docela trénink :-)) ), rozhodně nebudu pokřikovat odpovědi ( na rozdíl od mé feny - ta by jim určitě odpověděla ) a pes stejně vycítí, že se něco děje.
Na to se nemusím rozklepat. Jenže to jsem já, nebo vy. Nevíte kolik je zadavatelce let....., co má za sebou......není potřeba ji posílat na léčení.
Uživatel s deaktivovaným účtem

To tedy asi nebude problém v komunikaci v běžném denním styku, když na ženskou pořvává několik cizinců, ona neví co, možná to zní agresivně...A ona se psem odejde. Ona se tam nezhroutila, ona se jen docela lidsky polekala a pes to špatně vyhodnotil. On verbální útok je taky útok. Vy byste se možná prala, nebo byste na ně řvala svoje ? Oni by vám stejně nerozuměli.....Asi taky není nejlepší řešení. Tedy kdyby v psychologovi nebo psychiatrovi chodil každý, kdo se bojí byť jen cikánů, ožralů.....to by tam bylo zatr narváno.
Uživatel s deaktivovaným účtem

aspoň že ten pes měl pud sebezáchovy :-)
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
.....no nějak mně z toho vyplynulo upřednostňování cvičáku před socializací v běžném životě, protože pokud má jork takové problémy jaké popisujete, vykašlala bych se na cvičák a cvičila bych cíleně to v čem má slabiny - tedy socializovala venku mimo cvičák ve vesnici, kde jak jste v úvodním příspěvku psala stáhne ocas mezi nohy......ten Calming dávala kamarádka kočkám - plašanům, ale nějaký viditelný výsledek nic moc....
Tak to jste pochopila špatně :) cvičák = socializace jak se psy, tak s lidmi a s jinými zvířaty, co tam jsou. Ale jak jsem psala, už tam nejezdíme. Nevím co přesně jste si pod pojmem "cvičák" představila.
No, tak jsem si příspěvky pročetla a upřímně jsem se pobavila. Jestli je tady někdo takový flegmatik, že s ním ani nehne když jakožto žena jde úzkou uličkou skrz skupinku cca 5-6 mužů a ti na vás následně začnou hulákat (a opravdu nebylo možné vzhledem k jazykové bariéře vyhodnotit co říkali, každopádně alespoň z tonu řeči to bylo dosti nepříjemné), tak to máte fajn. Někdo by možná naopak reagoval tak, že by slovně zaútočil také ...fajn, teď se tu však nabízí otázka co je a není patologické. Každý jsme jiní a já opravdu nejsem "splachovací", což evidentně není ani pes, který je od samého prvního dne lekavý.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Tatranka
napsal(a):
Tak to jste pochopila špatně :) cvičák = socializace jak se psy, tak s lidmi a s jinými zvířaty, co tam jsou. Ale jak jsem psala, už tam nejezdíme. Nevím co přesně jste si pod pojmem "cvičák" představila.
...cvičák je uvřený prostor, zhruba stejní lidé, znáte se - problémy tam nezmiňujete.....Vy potřebujte chodit do cizích prostředí, potkávat neznámé, neobvyklé....."cvičila" bych právě v tom prostředí kde se bojí, tedy v té vesnici jak jste již zmiňovala.......
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
...cvičák je uvřený prostor, zhruba stejní lidé, znáte se - problémy tam nezmiňujete.....Vy potřebujte chodit do cizích prostředí, potkávat neznámé, neobvyklé....."cvičila" bych právě v tom prostředí kde se bojí, tedy v té vesnici jak jste již zmiňovala.......
nacvičit je třeba ve známém, to pak přenášet do cizího
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
nacvičit je třeba ve známém, to pak přenášet do cizího
....no já každého psa doslova vychodila ve stále novém a novém, prostě brala jsem ho stále všude a kamkoli jsem se hnula a bylo mi dovoleno......vyjma prodejen potravin, divadla a kina.....
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
....no já každého psa doslova vychodila ve stále novém a novém, prostě brala jsem ho stále všude a kamkoli jsem se hnula a bylo mi dovoleno......vyjma prodejen potravin, divadla a kina.....
ono čím větší problém, tím více je platný ten řízený trénink
většina psů by to potřebovat neměla