Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
2.2.2006 14:23

Jak na to? U psa, který moc neštěká, nenechá se vyprovokovat ke štěkotu a obvyklé "fígle" nezabírají.

27.1.2006 20:02

lucie x napsal(a):
Jak na to? U psa, který moc neštěká, nenechá se vyprovokovat ke štěkotu a obvyklé "fígle" nezabírají.

Taky mám stejný problém. Můj Hw štěká na lidi co projdou kolem baráku.., když jsem s ním venku ani neštěkne. Všechny obvyklé fígle nefungují =o(
Zkoušela jsem fakt skoro všechno... jediné co trošililinku zabíralo bylo zavřít se do kotce jeho nechat venku, začít peškem mlátit do pletiva a provaktivně hecovně říkat "štěkej" Char zaštěkal-> následovala pochvala... vždycky jsem potom vylezla z kotce a opakovala povel a? A nic =o(

27.1.2006 21:36

lucie x napsal(a):
Jak na to? U psa, který moc neštěká, nenechá se vyprovokovat ke štěkotu a obvyklé "fígle" nezabírají.

Dovolte, abych využila hodně z mého článku co ve Fauně vyšel a zároveň ještě trochu něco přidala.
Běžně je používán povel „štěkej“. Protože toto slovo má velmi blízko ke slovu např. „čekej“, je velmi vhodné povel „čekej“ ve výcviku psa nepoužívat. Průvodní pomůckou je vztyčený ukazováček pravé ruky.
Je několik způsobů, jak štěkání naučit. Samozřejmě vše záleží zejména na povaze psa. Ani u tohoto cviku neplatí, že stačí vyzkoušet některou z metod jednou či dvakrát a pokud se hned nedosáhne cíle, sáhnout po metodě jiné. Taky to chce trpělivost. neočekávat, že zvednu prst a budu držet misku v ruce a pes se rozštěká. Tak jednoduché to zpravidla není.
Začít učit psa tento cvik je možné kdykoliv. Tedy i hned od 8 týdne věku. Pravdou však je, že většinou se štěkání na povel učí lépe a rychleji štěňata a mladí psi, než-li psi při dospívání či v dospělosti. Některá plemena mají větší, jiná menší dispozice rychle tento cvik zvládnout.
Také záleží na zvolené technice, jak psa daný cvik naučit. Je dobré již svého psa „mít přečteného“ a vědět, zda na něj nejvíce zapůsobí krmení v misce, které jeho páníček nechce dát na zem, nebo to, že bude někde uvázán a nebude moci běžet za svým pánem, nebo reakce na fén (štěkání), či na jedoucí kolečka, zametající smeták, nebo hrabající hrábě ...
Je nutné si pamatovat, že z každého kňučení či tichého vytí je časem štěkání. Zjednodušeně řečeno, pro psa je po zjištění, že páníček na daný povel chce, aby pes „mluvil“, nakonec „nejjednodušší“ vydat ze sebe zaštěkání, nežli v sobě dusit kňučení. Psa je tedy zapotřebí pochválit a odměnit v počátcích výcviku již za to, že ze sebe vydal jediný, jakýkoliv zvuk a teprve poté zvyšovat požadavky na „kvalitu“ štěkání.
Zpočátku vůbec nehleďte na to, v jaké pozici se pes snaží štěkat. Prvořadé pro vás musí být, aby reagoval na povel a nejlépe hned. Teprve poté, je třeba se zaměřit na to, aby se pes naučil štěkat nejdříve v sedě, nejlépe u vaší levé nohy.
Nutno podotknout, že některé výcvikové metody mohou vést k rozvinutí nežádoucího chování, které je potom nutné důsledným zakazováním odnaučit (štěkání na fén, hrábě, házející míč...).
Učení štěkání na krmení:
Postavte se s miskou plnou krmení, na které se pes musí těšit, (bez toho je nemyslitelné zvolit tuto metodu k naučení štěkání na povel), na místo, kde je pes zvyklý dostávat krmení. Zavelte „štěkej“ a zašramoťte pohybem misky s jejím obsahem, pokud krmivo v misce vydává nějaký zvuk. Povel i několikrát, třeba 5×, či 10× zopakujte, a různým pohybem misky, společně s ukazováním posunku levé ruky (ukazováček) s nadšenou intonací psa povzbuzujte k vydání jakéhokoliv zvuku. Nic nevšímejte si toho, že pes všelijak poskakuje, skáče po vás, natahuje tlapky k misce. Snažte se vytrvat. Třebaže pes pouze jednou krátce zakňučí, ihned ho hodně slovně pochvalte a bez zaváhání mu misku rychle položte na zem a nechejte ho v klidu její obsah pozřít. Pokud tedy pes zareagoval správně – štěkl či zakňučel, pravidelně s každým krmením se snažte zase přimět k hlasovému projevu. Opět platí – sebemenší zvuk, ihned pochválit a dát misku s krmením. Časem a vaší vytrvalostí se pes při povelu „štěkej“, zdvihnutém ukazováčku a při pohledu na misku rozštěká. Snažte se docílit toho, aby zaštěkal alespoň 3×. Jakmile tohoto docílíte, omezte neustálé opakování povelu „štěkej“ na jediné slovo. Pokud pes zaštěká i tehdy – když zazní jeden povel „štěkej“, uvidí misku a zdvihnutý ukazovák levé ruky, je čas přidat změnu. Opusťte místo pravidelného krmení a postavte se s miskou tam, kde je možné ji na něco položit tak, aby ji pes neviděl. Nejdříve začněte s tím, že dáte povel „štěkej“, psa necháte zaštěkat a misku mu dáte. Podruhé budete držet misku v ruce, dáte povel štěkej, psa pochválíte, dáte pamlsek a misku položíte na poličku apod. Opět dáte povel „štěkej“. Jakmile pes zaštěká, dáte misku s krmením psovi na zem. Následné štěkání by mělo být opět na stejném místě s tím, že misku už předem budete mít na poličce, kde ji pes nevidí a dáte povel „štěkej“. Po zaštěkání psa pochválíte, odměníte pamlskem a dáte krmení. Toto je vhodné ještě orientačně 2×–5× zopakovat (při následných krmení), klidně i na různých místech, ale se zachováním postupu (pes neví, kde miska je, ale po zaštěkání potravu dostane). Pokud již pes štěká v každé takto nastrojené situaci, můžete přejít k tomu, že dáte povel psovi kdekoliv (se stejnými gesty a intonací) a za zaštěkání jej ihned odměníte pouze pamlskem a srdečně pochválíte.
Pokud pes v počátcích výcviku po chvilce snažení přestane jevit o misku s krmením zájem, či jen bez hnutí více než 20 vteřin zírá, výcvik přerušte a vyberte jinou metodu, jak psa štěkání na povel naučit.
Obdobný postup je při učení štěkání na pamlsek či hračku. Hračka by měla být takové velikosti, aby ji bylo možné časem schovat v dlani, nebo nenápadně vsunout do rukávu. Pes by měl zpočátku pamlsek či hračku zřetelně vidět, jakmile však pochopí význam povelu „štěkej“, je zapotřebí pamlsek či hračku schovat v ruce či v rukávu tak, aby ji pes neviděl, ale aby tam byla a pes ji po zaštěkání dostal. Jakmile i na toto bude reagovat, pamlsek či hračku schovávejte nikoli v ruce, ale kapse. Samozřejmě odměnu (pamlsek či hračku) psovi důsledně dávejte do doby úplného a přesného provádění cviku kdekoliv a kdykoliv. Teprve potom je vhodné uvažovat o omezování a následném úplném vypouštění pamlsků.
Jestliže pes vůbec nereaguje na misku, ani na pamlsek či hračku v ruce, zapřemýšlejte, jestli existuje ve vašem nejbližším okolí věc – předmět, či situace, na kterou pes rád a vždy štěká. Podmínkou by mělo být, že to nesmí být na lidi – při hlídání, ani na zvířata (vlastní ani cizí). Po tom sáhněte až v tom nejkrajnějším případě.
Pokud nějaký takový předmět či situaci objevíte, zaměřte další výcvik směrem k ní. Nejčastěji jsou takovými předměty: hrabající hrábě, zametající smeták, točící se kolečko na zahradnickém / stavebním „kolečku“ či vozíku, fén či vysavač. Ač je vám pravděpodobně štěkání psa na tyto věci nepříjemné, ještě dříve, než-li jej začnete odnaučovat na takový předmět štěkat, využijte jeho reakce a psa naopak ve štěkání na danou věc podporujte. Jak postupovat, vezmeme coby zástupce příkladu hrábě. Jestliže pes poskakuje kolem hrabajících hrábí a štěká, hrabejte, chvalte ho a zřetelně stále opakujte „štěkej“. Přestaňte hrabat a ihned jej odměňte. Opět začněte hrabat a opět opakujte povel „štěkej“. Toto opakujte několikrát a to i několik málo následujících dní. U většiny psů je nejvhodnější zachovat stále stejné místo hrabání. Poté si vezměte hrabě a postavte se do pozice hrabání a řekněte psovi povel „štěkej“. Jestliže zaštěká, ihned následuje pochvala a pamlsek. Tím ten den učení ukončete. Pokud nezaštěká, začněte hrabat a zopakujte povel „štěkej“ + psa pochvalte. Opět se postavte do pozice hrabání a opět dejte povel „štěkej“. Jen nepatrně jednou hrábněte – snažte se s co nejmenším pohybem hrabání psa přimět ke štěknutí. Čím více štěkání, tím lépe.
Jakmile pes štěká, když hrabete, štěká na povel i tehdy, pokud se o hrábě na „známém“ záhonu či trávě jen opíráte, začněte se změnou míst. Vezměte hrábě do ruky a jděte kousek dál od „známého místa“. Stejným postupem (začněte se nejdříve o hrábě opírat, nepomůže-li to naznačte první hrábnutí, případně i začněte hrabat) psa na jiném místě donuťte štěkat. Jakmile pes štěká kdekoliv a kdykoliv držíte hrábě, pokračujte tím, že přestanete hrábě držet v ruce, ale jen je někde opřete o zeď a postavte se k nim. Pokud pes neštěká, vezmete hrábě do ruky a stejný postup jako před tím. Jakmile pes štěká na povel i tehdy, jsou-li hrábě jen opřené o zeď v blízkosti svého pána, postupujte dále tak, že budete chtít po psovi štěkat stále ve větší vzdálenosti od někde opřených hrábí až dojdete k tomu, že v blízkosti žádné hrábě nebudou a přesto pes na povel „štěkej“ zaštěká. Samozřejmostí musí být za štěkání pamlsek a pochvala. Teprve tehdy, kdy pes spolehlivě a ochotně zaštěká kdykoliv a kdekoliv bez „pomocného předmětu“, můžete se pustit jednoduchým povelem „fuj“ k odstraňování toho, že štěká na hrábě.

Za pomocí uvázání psa:
Jestliže je pro psa malou motivací jídlo i pohyby či zvuky předmětů, a jestliže má k vám silnější citový vztah, takový, že pokud jej někam přivážete, chce jít za váni a kňučí či poštěkává, můžete toho využít, dříve, než-li se pustíte do odstraňování štěkání, když je uvázán.
Důležité je, aby pes v žádném případě nebyl na stahovacím obojku a aby vodítko, na kterém je přivázán nebylo příliš krátké.
Uvažte psa např. ke stromu a pomalu se zády k němu vzdalujte s tím, že k němu jen otočíte hlavu a budete nahlas říkat povel „štěkej“. Jestliže nereaguje, zkuste na psa volat jeho jménem a pokud ani to nestačí, snažte se ho k sobě volat. Jakmile pes zakňučí či štěkne, ihned se otočte a utíkejte k němu. Ihned ho odměňte a srdečně pochvalte.
Toto opakujte asi 3–5×. Následující den či obden vše opakujte. Důležité je, aby jste od psa odcházeli pomalu, otočeni k němu zády i gesty těla, mimikou a slovně dělali vše proto, aby jste psa navnadili k tomu, že za vámi bude chtít jít – když vidí, že to nejde, začne na vás „volat“. Také je důležité, aby vaše reakce na sebemenší zvuk vydaný psem byla bleskurychlá, aby si pes začal spojovat vaše nadšení a váš návrat k němu s tím, že vydal ze sebe zvuk.
Jestliže budete postupovat správně, pes začne velmi brzy štěkat, jakmile se od něj vzdálíte třeba jen jeden metr. Důležité je, aby jste ještě před prvním štěknutím dali povel „štěkej“. Pokud pes začne ochotně štěkat hned, jakmile vyřknete povel „štěkej“ a uděláte od něj jediný krok, zkuste jej ke stromu přivázat, ale zůstaňte u něj stát. Dejte povel „štěkej“ a zdvihněte ukazováček levé ruky. Pokud pes zaštěká, pochvala, pamlsek. Pokud ne, opět se začněte vzdalovat. Jakmile pes začne reagovat na povel „štěkej“, jestliže je uvázán a vy stojíte vedle něj, příště psa již neuvazujte, ale vodítko jen jednou obtočte kolem stromu a opět povel „štěkej“. Následuje za zaštěkání pochvala a pamlsek. Jakmile dojdete ve výcviku úspěšně až sem, příště postačí se postavit vedle stromu a dát povel „štěkej“. Vzdálenost psa na vodítku vedle sebe od stromu postupně prodlužujte a začněte různě měnit místa štěkání. Teprve až pes na povel „štěkej“ s jistotou kdekoliv a kdykoliv štěká, můžete začít důsledným zakazováním „fuj“ odnaučovat psa štěkat u stromu, je-li přivázán.

Klepnutí na hřbet nosu:
Jsou také psi, pro které je přirozené reagovat štěknutím či jiným zvukem na mírné!!! klepnutí prstem na jejich hřbet nosu. Zpravidla nestačí jedno, ale několikeré. S každým klepnutím musí být dán povel „štěkej“. Samozřejmě toto „zlobení“ psa nesmí přerůst do výpadů směrem ke svému pánovi! Má za cíl pouze psovi ukázat, že za jakýkoliv jím vydaný zvuk nejenže páníček přestane na něj negativně působit, ale také, že dostane za „vydaný zvuk“ – štěknutí pamlsek a srdečnou pochvalu.
S pomocí pomocníka

Jestliže všechny jiné metody selhaly a ani po několikaměsíčním zkoušení jste ničeho nedosáhli, můžete sáhnout po poslední variantě, a tou je již zmiňované štěkání na pomocníka – člověka, který se snaží na sebe upoutat pozornost a donutit psa na sebe štěkat. V tomto může velmi pomoct figurant na cvičáku. Většinou je to o zkušenosti a nápaditosti pomocníka (nejlepší k tomu jsou tedy výcvikáři, figuranti či zkušení psovodi na cvičácích), než o čemkoliv jiném. Někdy postačí udělat psovi jen „podezřelé“ gesto či postoj, jindy je třeba jej trochu „nazlobit“ či upoutat jeho pozornost na hadr na šňůrce. Má-li pes výraznější lovecký pud a bude-li chtít „utíkající“ hadr chytit a protože je na vodítku, nebude to pro něj možné, zpravidla se rozštěká ve směru „utíkajícího hadru“. Další možnou metodou je, že pomocník bude psa lákat na pamlsek. Pokud jej pes bude moc chtít, začne poskakovat, na pamlsek se natahovat a je dost pravděpodobné, že ze sebe vydá nějaký zvuk. Ihned pamlsek musí dostat. Do té doby musí páníček stát na místě a psa držet na stále stejně dlouhém vodítku.

PS:
K tomu příspěvku nademnou. Zůstaňte klidně u toho, že vlezete do kotce, boucháte peškem, říkáte u toho "štěkej" a jakmile pes zaštěká, stačí malilinko, hned vylezte z kotce a chvelte a odměňte. Za pár hodin, či následující den to zase opakujte. A další den a další den... Ne vyjít z kotce a zkusit "štěkej". Pořád jen to stejné. Až najednou to bude tak, že jen vejdete do kotce a řeknete štěkej, pes se rozštěká, aniž by jste se pustila do dráždění psa za pomoci pešku, pak teprve pomalu při dalším cvičení přidejte to, že vejdete do kotce, a kned na prahu - u vstupní branky jen řeknete "štěkej". Pešek mějte stále jen v ruce. Pokud zaštěká, příště už zkuste to samé, ale těsně před vchodem do kotce. Potom už vedle kotce, potom metr od kotce, 2 metry od kotce, nedaleko kotce....Zkrátka velmi pozvolna a postupně. Nenápadné změny. Malinké. Dílčí. U hovíka taky pozor na opakování. Nesnáší nekolikeré opakování jednoho cviku. Tedy fakt nejlepší je to udělat jen 1x a opakovat až za několik hodin, či další den.

27.1.2006 21:47

eva nohelova napsal(a):
Dovolte, abych využila hodně z mého článku co ve Fauně vyšel a zároveň ještě trochu něco přidala.
Běžně je používán povel „štěkej“. Protože toto slovo má velmi blízko ke slovu např. „čekej“, je velmi vhodné povel „čekej“ ve výcviku psa nepoužívat. Průvodní pomůckou je vztyčený ukazováček pravé ruky.
Je několik způsobů, jak štěkání naučit. Samozřejmě vše záleží zejména na povaze psa. Ani u tohoto cviku neplatí, že stačí vyzkoušet některou z metod jednou či dvakrát a pokud se hned nedosáhne cíle, sáhnout po metodě jiné. Taky to chce trpělivost. neočekávat, že zvednu prst a budu držet misku v ruce a pes se rozštěká. Tak jednoduché to zpravidla není.
Začít učit psa tento cvik je možné kdykoliv. Tedy i hned od 8 týdne věku. Pravdou však je, že většinou se štěkání na povel učí lépe a rychleji štěňata a mladí psi, než-li psi při dospívání či v dospělosti. Některá plemena mají větší, jiná menší dispozice rychle tento cvik zvládnout.
Také záleží na zvolené technice, jak psa daný cvik naučit. Je dobré již svého psa „mít přečteného“ a vědět, zda na něj nejvíce zapůsobí krmení v misce, které jeho páníček nechce dát na zem, nebo to, že bude někde uvázán a nebude moci běžet za svým pánem, nebo reakce na fén (štěkání), či na jedoucí kolečka, zametající smeták, nebo hrabající hrábě ...
Je nutné si pamatovat, že z každého kňučení či tichého vytí je časem štěkání. Zjednodušeně řečeno, pro psa je po zjištění, že páníček na daný povel chce, aby pes „mluvil“, nakonec „nejjednodušší“ vydat ze sebe zaštěkání, nežli v sobě dusit kňučení. Psa je tedy zapotřebí pochválit a odměnit v počátcích výcviku již za to, že ze sebe vydal jediný, jakýkoliv zvuk a teprve poté zvyšovat požadavky na „kvalitu“ štěkání.
Zpočátku vůbec nehleďte na to, v jaké pozici se pes snaží štěkat. Prvořadé pro vás musí být, aby reagoval na povel a nejlépe hned. Teprve poté, je třeba se zaměřit na to, aby se pes naučil štěkat nejdříve v sedě, nejlépe u vaší levé nohy.
Nutno podotknout, že některé výcvikové metody mohou vést k rozvinutí nežádoucího chování, které je potom nutné důsledným zakazováním odnaučit (štěkání na fén, hrábě, házející míč...).
Učení štěkání na krmení:
Postavte se s miskou plnou krmení, na které se pes musí těšit, (bez toho je nemyslitelné zvolit tuto metodu k naučení štěkání na povel), na místo, kde je pes zvyklý dostávat krmení. Zavelte „štěkej“ a zašramoťte pohybem misky s jejím obsahem, pokud krmivo v misce vydává nějaký zvuk. Povel i několikrát, třeba 5×, či 10× zopakujte, a různým pohybem misky, společně s ukazováním posunku levé ruky (ukazováček) s nadšenou intonací psa povzbuzujte k vydání jakéhokoliv zvuku. Nic nevšímejte si toho, že pes všelijak poskakuje, skáče po vás, natahuje tlapky k misce. Snažte se vytrvat. Třebaže pes pouze jednou krátce zakňučí, ihned ho hodně slovně pochvalte a bez zaváhání mu misku rychle položte na zem a nechejte ho v klidu její obsah pozřít. Pokud tedy pes zareagoval správně – štěkl či zakňučel, pravidelně s každým krmením se snažte zase přimět k hlasovému projevu. Opět platí – sebemenší zvuk, ihned pochválit a dát misku s krmením. Časem a vaší vytrvalostí se pes při povelu „štěkej“, zdvihnutém ukazováčku a při pohledu na misku rozštěká. Snažte se docílit toho, aby zaštěkal alespoň 3×. Jakmile tohoto docílíte, omezte neustálé opakování povelu „štěkej“ na jediné slovo. Pokud pes zaštěká i tehdy – když zazní jeden povel „štěkej“, uvidí misku a zdvihnutý ukazovák levé ruky, je čas přidat změnu. Opusťte místo pravidelného krmení a postavte se s miskou tam, kde je možné ji na něco položit tak, aby ji pes neviděl. Nejdříve začněte s tím, že dáte povel „štěkej“, psa necháte zaštěkat a misku mu dáte. Podruhé budete držet misku v ruce, dáte povel štěkej, psa pochválíte, dáte pamlsek a misku položíte na poličku apod. Opět dáte povel „štěkej“. Jakmile pes zaštěká, dáte misku s krmením psovi na zem. Následné štěkání by mělo být opět na stejném místě s tím, že misku už předem budete mít na poličce, kde ji pes nevidí a dáte povel „štěkej“. Po zaštěkání psa pochválíte, odměníte pamlskem a dáte krmení. Toto je vhodné ještě orientačně 2×–5× zopakovat (při následných krmení), klidně i na různých místech, ale se zachováním postupu (pes neví, kde miska je, ale po zaštěkání potravu dostane). Pokud již pes štěká v každé takto nastrojené situaci, můžete přejít k tomu, že dáte povel psovi kdekoliv (se stejnými gesty a intonací) a za zaštěkání jej ihned odměníte pouze pamlskem a srdečně pochválíte.
Pokud pes v počátcích výcviku po chvilce snažení přestane jevit o misku s krmením zájem, či jen bez hnutí více než 20 vteřin zírá, výcvik přerušte a vyberte jinou metodu, jak psa štěkání na povel naučit.
Obdobný postup je při učení štěkání na pamlsek či hračku. Hračka by měla být takové velikosti, aby ji bylo možné časem schovat v dlani, nebo nenápadně vsunout do rukávu. Pes by měl zpočátku pamlsek či hračku zřetelně vidět, jakmile však pochopí význam povelu „štěkej“, je zapotřebí pamlsek či hračku schovat v ruce či v rukávu tak, aby ji pes neviděl, ale aby tam byla a pes ji po zaštěkání dostal. Jakmile i na toto bude reagovat, pamlsek či hračku schovávejte nikoli v ruce, ale kapse. Samozřejmě odměnu (pamlsek či hračku) psovi důsledně dávejte do doby úplného a přesného provádění cviku kdekoliv a kdykoliv. Teprve potom je vhodné uvažovat o omezování a následném úplném vypouštění pamlsků.
Jestliže pes vůbec nereaguje na misku, ani na pamlsek či hračku v ruce, zapřemýšlejte, jestli existuje ve vašem nejbližším okolí věc – předmět, či situace, na kterou pes rád a vždy štěká. Podmínkou by mělo být, že to nesmí být na lidi – při hlídání, ani na zvířata (vlastní ani cizí). Po tom sáhněte až v tom nejkrajnějším případě.
Pokud nějaký takový předmět či situaci objevíte, zaměřte další výcvik směrem k ní. Nejčastěji jsou takovými předměty: hrabající hrábě, zametající smeták, točící se kolečko na zahradnickém / stavebním „kolečku“ či vozíku, fén či vysavač. Ač je vám pravděpodobně štěkání psa na tyto věci nepříjemné, ještě dříve, než-li jej začnete odnaučovat na takový předmět štěkat, využijte jeho reakce a psa naopak ve štěkání na danou věc podporujte. Jak postupovat, vezmeme coby zástupce příkladu hrábě. Jestliže pes poskakuje kolem hrabajících hrábí a štěká, hrabejte, chvalte ho a zřetelně stále opakujte „štěkej“. Přestaňte hrabat a ihned jej odměňte. Opět začněte hrabat a opět opakujte povel „štěkej“. Toto opakujte několikrát a to i několik málo následujících dní. U většiny psů je nejvhodnější zachovat stále stejné místo hrabání. Poté si vezměte hrabě a postavte se do pozice hrabání a řekněte psovi povel „štěkej“. Jestliže zaštěká, ihned následuje pochvala a pamlsek. Tím ten den učení ukončete. Pokud nezaštěká, začněte hrabat a zopakujte povel „štěkej“ + psa pochvalte. Opět se postavte do pozice hrabání a opět dejte povel „štěkej“. Jen nepatrně jednou hrábněte – snažte se s co nejmenším pohybem hrabání psa přimět ke štěknutí. Čím více štěkání, tím lépe.
Jakmile pes štěká, když hrabete, štěká na povel i tehdy, pokud se o hrábě na „známém“ záhonu či trávě jen opíráte, začněte se změnou míst. Vezměte hrábě do ruky a jděte kousek dál od „známého místa“. Stejným postupem (začněte se nejdříve o hrábě opírat, nepomůže-li to naznačte první hrábnutí, případně i začněte hrabat) psa na jiném místě donuťte štěkat. Jakmile pes štěká kdekoliv a kdykoliv držíte hrábě, pokračujte tím, že přestanete hrábě držet v ruce, ale jen je někde opřete o zeď a postavte se k nim. Pokud pes neštěká, vezmete hrábě do ruky a stejný postup jako před tím. Jakmile pes štěká na povel i tehdy, jsou-li hrábě jen opřené o zeď v blízkosti svého pána, postupujte dále tak, že budete chtít po psovi štěkat stále ve větší vzdálenosti od někde opřených hrábí až dojdete k tomu, že v blízkosti žádné hrábě nebudou a přesto pes na povel „štěkej“ zaštěká. Samozřejmostí musí být za štěkání pamlsek a pochvala. Teprve tehdy, kdy pes spolehlivě a ochotně zaštěká kdykoliv a kdekoliv bez „pomocného předmětu“, můžete se pustit jednoduchým povelem „fuj“ k odstraňování toho, že štěká na hrábě.

Za pomocí uvázání psa:
Jestliže je pro psa malou motivací jídlo i pohyby či zvuky předmětů, a jestliže má k vám silnější citový vztah, takový, že pokud jej někam přivážete, chce jít za váni a kňučí či poštěkává, můžete toho využít, dříve, než-li se pustíte do odstraňování štěkání, když je uvázán.
Důležité je, aby pes v žádném případě nebyl na stahovacím obojku a aby vodítko, na kterém je přivázán nebylo příliš krátké.
Uvažte psa např. ke stromu a pomalu se zády k němu vzdalujte s tím, že k němu jen otočíte hlavu a budete nahlas říkat povel „štěkej“. Jestliže nereaguje, zkuste na psa volat jeho jménem a pokud ani to nestačí, snažte se ho k sobě volat. Jakmile pes zakňučí či štěkne, ihned se otočte a utíkejte k němu. Ihned ho odměňte a srdečně pochvalte.
Toto opakujte asi 3–5×. Následující den či obden vše opakujte. Důležité je, aby jste od psa odcházeli pomalu, otočeni k němu zády i gesty těla, mimikou a slovně dělali vše proto, aby jste psa navnadili k tomu, že za vámi bude chtít jít – když vidí, že to nejde, začne na vás „volat“. Také je důležité, aby vaše reakce na sebemenší zvuk vydaný psem byla bleskurychlá, aby si pes začal spojovat vaše nadšení a váš návrat k němu s tím, že vydal ze sebe zvuk.
Jestliže budete postupovat správně, pes začne velmi brzy štěkat, jakmile se od něj vzdálíte třeba jen jeden metr. Důležité je, aby jste ještě před prvním štěknutím dali povel „štěkej“. Pokud pes začne ochotně štěkat hned, jakmile vyřknete povel „štěkej“ a uděláte od něj jediný krok, zkuste jej ke stromu přivázat, ale zůstaňte u něj stát. Dejte povel „štěkej“ a zdvihněte ukazováček levé ruky. Pokud pes zaštěká, pochvala, pamlsek. Pokud ne, opět se začněte vzdalovat. Jakmile pes začne reagovat na povel „štěkej“, jestliže je uvázán a vy stojíte vedle něj, příště psa již neuvazujte, ale vodítko jen jednou obtočte kolem stromu a opět povel „štěkej“. Následuje za zaštěkání pochvala a pamlsek. Jakmile dojdete ve výcviku úspěšně až sem, příště postačí se postavit vedle stromu a dát povel „štěkej“. Vzdálenost psa na vodítku vedle sebe od stromu postupně prodlužujte a začněte různě měnit místa štěkání. Teprve až pes na povel „štěkej“ s jistotou kdekoliv a kdykoliv štěká, můžete začít důsledným zakazováním „fuj“ odnaučovat psa štěkat u stromu, je-li přivázán.

Klepnutí na hřbet nosu:
Jsou také psi, pro které je přirozené reagovat štěknutím či jiným zvukem na mírné!!! klepnutí prstem na jejich hřbet nosu. Zpravidla nestačí jedno, ale několikeré. S každým klepnutím musí být dán povel „štěkej“. Samozřejmě toto „zlobení“ psa nesmí přerůst do výpadů směrem ke svému pánovi! Má za cíl pouze psovi ukázat, že za jakýkoliv jím vydaný zvuk nejenže páníček přestane na něj negativně působit, ale také, že dostane za „vydaný zvuk“ – štěknutí pamlsek a srdečnou pochvalu.
S pomocí pomocníka

Jestliže všechny jiné metody selhaly a ani po několikaměsíčním zkoušení jste ničeho nedosáhli, můžete sáhnout po poslední variantě, a tou je již zmiňované štěkání na pomocníka – člověka, který se snaží na sebe upoutat pozornost a donutit psa na sebe štěkat. V tomto může velmi pomoct figurant na cvičáku. Většinou je to o zkušenosti a nápaditosti pomocníka (nejlepší k tomu jsou tedy výcvikáři, figuranti či zkušení psovodi na cvičácích), než o čemkoliv jiném. Někdy postačí udělat psovi jen „podezřelé“ gesto či postoj, jindy je třeba jej trochu „nazlobit“ či upoutat jeho pozornost na hadr na šňůrce. Má-li pes výraznější lovecký pud a bude-li chtít „utíkající“ hadr chytit a protože je na vodítku, nebude to pro něj možné, zpravidla se rozštěká ve směru „utíkajícího hadru“. Další možnou metodou je, že pomocník bude psa lákat na pamlsek. Pokud jej pes bude moc chtít, začne poskakovat, na pamlsek se natahovat a je dost pravděpodobné, že ze sebe vydá nějaký zvuk. Ihned pamlsek musí dostat. Do té doby musí páníček stát na místě a psa držet na stále stejně dlouhém vodítku.

PS:
K tomu příspěvku nademnou. Zůstaňte klidně u toho, že vlezete do kotce, boucháte peškem, říkáte u toho "štěkej" a jakmile pes zaštěká, stačí malilinko, hned vylezte z kotce a chvelte a odměňte. Za pár hodin, či následující den to zase opakujte. A další den a další den... Ne vyjít z kotce a zkusit "štěkej". Pořád jen to stejné. Až najednou to bude tak, že jen vejdete do kotce a řeknete štěkej, pes se rozštěká, aniž by jste se pustila do dráždění psa za pomoci pešku, pak teprve pomalu při dalším cvičení přidejte to, že vejdete do kotce, a kned na prahu - u vstupní branky jen řeknete "štěkej". Pešek mějte stále jen v ruce. Pokud zaštěká, příště už zkuste to samé, ale těsně před vchodem do kotce. Potom už vedle kotce, potom metr od kotce, 2 metry od kotce, nedaleko kotce....Zkrátka velmi pozvolna a postupně. Nenápadné změny. Malinké. Dílčí. U hovíka taky pozor na opakování. Nesnáší nekolikeré opakování jednoho cviku. Tedy fakt nejlepší je to udělat jen 1x a opakovat až za několik hodin, či další den.

Moc dekuji za tenhle clanek, velice se mi libi.
Ale mam takovy dojem, ze jedine, co by u nas mohlo fungovat, je to privazani ke stromu (ale kdyz ji privazu, tak se spise zmita a nevydava zadne zvuky).
Na psa jsem ji slysela steknout jen jednou, na lidi taky..steka, jen kdyz nechce byt sama venku a mysli, ze uz bychom ji tedy mohli vzit dovnitr...
Se zradlem to nepujde, protoze o nej nema vubec zajem..

27.1.2006 21:49

eva nohelova napsal(a):
Dovolte, abych využila hodně z mého článku co ve Fauně vyšel a zároveň ještě trochu něco přidala.
Běžně je používán povel „štěkej“. Protože toto slovo má velmi blízko ke slovu např. „čekej“, je velmi vhodné povel „čekej“ ve výcviku psa nepoužívat. Průvodní pomůckou je vztyčený ukazováček pravé ruky.
Je několik způsobů, jak štěkání naučit. Samozřejmě vše záleží zejména na povaze psa. Ani u tohoto cviku neplatí, že stačí vyzkoušet některou z metod jednou či dvakrát a pokud se hned nedosáhne cíle, sáhnout po metodě jiné. Taky to chce trpělivost. neočekávat, že zvednu prst a budu držet misku v ruce a pes se rozštěká. Tak jednoduché to zpravidla není.
Začít učit psa tento cvik je možné kdykoliv. Tedy i hned od 8 týdne věku. Pravdou však je, že většinou se štěkání na povel učí lépe a rychleji štěňata a mladí psi, než-li psi při dospívání či v dospělosti. Některá plemena mají větší, jiná menší dispozice rychle tento cvik zvládnout.
Také záleží na zvolené technice, jak psa daný cvik naučit. Je dobré již svého psa „mít přečteného“ a vědět, zda na něj nejvíce zapůsobí krmení v misce, které jeho páníček nechce dát na zem, nebo to, že bude někde uvázán a nebude moci běžet za svým pánem, nebo reakce na fén (štěkání), či na jedoucí kolečka, zametající smeták, nebo hrabající hrábě ...
Je nutné si pamatovat, že z každého kňučení či tichého vytí je časem štěkání. Zjednodušeně řečeno, pro psa je po zjištění, že páníček na daný povel chce, aby pes „mluvil“, nakonec „nejjednodušší“ vydat ze sebe zaštěkání, nežli v sobě dusit kňučení. Psa je tedy zapotřebí pochválit a odměnit v počátcích výcviku již za to, že ze sebe vydal jediný, jakýkoliv zvuk a teprve poté zvyšovat požadavky na „kvalitu“ štěkání.
Zpočátku vůbec nehleďte na to, v jaké pozici se pes snaží štěkat. Prvořadé pro vás musí být, aby reagoval na povel a nejlépe hned. Teprve poté, je třeba se zaměřit na to, aby se pes naučil štěkat nejdříve v sedě, nejlépe u vaší levé nohy.
Nutno podotknout, že některé výcvikové metody mohou vést k rozvinutí nežádoucího chování, které je potom nutné důsledným zakazováním odnaučit (štěkání na fén, hrábě, házející míč...).
Učení štěkání na krmení:
Postavte se s miskou plnou krmení, na které se pes musí těšit, (bez toho je nemyslitelné zvolit tuto metodu k naučení štěkání na povel), na místo, kde je pes zvyklý dostávat krmení. Zavelte „štěkej“ a zašramoťte pohybem misky s jejím obsahem, pokud krmivo v misce vydává nějaký zvuk. Povel i několikrát, třeba 5×, či 10× zopakujte, a různým pohybem misky, společně s ukazováním posunku levé ruky (ukazováček) s nadšenou intonací psa povzbuzujte k vydání jakéhokoliv zvuku. Nic nevšímejte si toho, že pes všelijak poskakuje, skáče po vás, natahuje tlapky k misce. Snažte se vytrvat. Třebaže pes pouze jednou krátce zakňučí, ihned ho hodně slovně pochvalte a bez zaváhání mu misku rychle položte na zem a nechejte ho v klidu její obsah pozřít. Pokud tedy pes zareagoval správně – štěkl či zakňučel, pravidelně s každým krmením se snažte zase přimět k hlasovému projevu. Opět platí – sebemenší zvuk, ihned pochválit a dát misku s krmením. Časem a vaší vytrvalostí se pes při povelu „štěkej“, zdvihnutém ukazováčku a při pohledu na misku rozštěká. Snažte se docílit toho, aby zaštěkal alespoň 3×. Jakmile tohoto docílíte, omezte neustálé opakování povelu „štěkej“ na jediné slovo. Pokud pes zaštěká i tehdy – když zazní jeden povel „štěkej“, uvidí misku a zdvihnutý ukazovák levé ruky, je čas přidat změnu. Opusťte místo pravidelného krmení a postavte se s miskou tam, kde je možné ji na něco položit tak, aby ji pes neviděl. Nejdříve začněte s tím, že dáte povel „štěkej“, psa necháte zaštěkat a misku mu dáte. Podruhé budete držet misku v ruce, dáte povel štěkej, psa pochválíte, dáte pamlsek a misku položíte na poličku apod. Opět dáte povel „štěkej“. Jakmile pes zaštěká, dáte misku s krmením psovi na zem. Následné štěkání by mělo být opět na stejném místě s tím, že misku už předem budete mít na poličce, kde ji pes nevidí a dáte povel „štěkej“. Po zaštěkání psa pochválíte, odměníte pamlskem a dáte krmení. Toto je vhodné ještě orientačně 2×–5× zopakovat (při následných krmení), klidně i na různých místech, ale se zachováním postupu (pes neví, kde miska je, ale po zaštěkání potravu dostane). Pokud již pes štěká v každé takto nastrojené situaci, můžete přejít k tomu, že dáte povel psovi kdekoliv (se stejnými gesty a intonací) a za zaštěkání jej ihned odměníte pouze pamlskem a srdečně pochválíte.
Pokud pes v počátcích výcviku po chvilce snažení přestane jevit o misku s krmením zájem, či jen bez hnutí více než 20 vteřin zírá, výcvik přerušte a vyberte jinou metodu, jak psa štěkání na povel naučit.
Obdobný postup je při učení štěkání na pamlsek či hračku. Hračka by měla být takové velikosti, aby ji bylo možné časem schovat v dlani, nebo nenápadně vsunout do rukávu. Pes by měl zpočátku pamlsek či hračku zřetelně vidět, jakmile však pochopí význam povelu „štěkej“, je zapotřebí pamlsek či hračku schovat v ruce či v rukávu tak, aby ji pes neviděl, ale aby tam byla a pes ji po zaštěkání dostal. Jakmile i na toto bude reagovat, pamlsek či hračku schovávejte nikoli v ruce, ale kapse. Samozřejmě odměnu (pamlsek či hračku) psovi důsledně dávejte do doby úplného a přesného provádění cviku kdekoliv a kdykoliv. Teprve potom je vhodné uvažovat o omezování a následném úplném vypouštění pamlsků.
Jestliže pes vůbec nereaguje na misku, ani na pamlsek či hračku v ruce, zapřemýšlejte, jestli existuje ve vašem nejbližším okolí věc – předmět, či situace, na kterou pes rád a vždy štěká. Podmínkou by mělo být, že to nesmí být na lidi – při hlídání, ani na zvířata (vlastní ani cizí). Po tom sáhněte až v tom nejkrajnějším případě.
Pokud nějaký takový předmět či situaci objevíte, zaměřte další výcvik směrem k ní. Nejčastěji jsou takovými předměty: hrabající hrábě, zametající smeták, točící se kolečko na zahradnickém / stavebním „kolečku“ či vozíku, fén či vysavač. Ač je vám pravděpodobně štěkání psa na tyto věci nepříjemné, ještě dříve, než-li jej začnete odnaučovat na takový předmět štěkat, využijte jeho reakce a psa naopak ve štěkání na danou věc podporujte. Jak postupovat, vezmeme coby zástupce příkladu hrábě. Jestliže pes poskakuje kolem hrabajících hrábí a štěká, hrabejte, chvalte ho a zřetelně stále opakujte „štěkej“. Přestaňte hrabat a ihned jej odměňte. Opět začněte hrabat a opět opakujte povel „štěkej“. Toto opakujte několikrát a to i několik málo následujících dní. U většiny psů je nejvhodnější zachovat stále stejné místo hrabání. Poté si vezměte hrabě a postavte se do pozice hrabání a řekněte psovi povel „štěkej“. Jestliže zaštěká, ihned následuje pochvala a pamlsek. Tím ten den učení ukončete. Pokud nezaštěká, začněte hrabat a zopakujte povel „štěkej“ + psa pochvalte. Opět se postavte do pozice hrabání a opět dejte povel „štěkej“. Jen nepatrně jednou hrábněte – snažte se s co nejmenším pohybem hrabání psa přimět ke štěknutí. Čím více štěkání, tím lépe.
Jakmile pes štěká, když hrabete, štěká na povel i tehdy, pokud se o hrábě na „známém“ záhonu či trávě jen opíráte, začněte se změnou míst. Vezměte hrábě do ruky a jděte kousek dál od „známého místa“. Stejným postupem (začněte se nejdříve o hrábě opírat, nepomůže-li to naznačte první hrábnutí, případně i začněte hrabat) psa na jiném místě donuťte štěkat. Jakmile pes štěká kdekoliv a kdykoliv držíte hrábě, pokračujte tím, že přestanete hrábě držet v ruce, ale jen je někde opřete o zeď a postavte se k nim. Pokud pes neštěká, vezmete hrábě do ruky a stejný postup jako před tím. Jakmile pes štěká na povel i tehdy, jsou-li hrábě jen opřené o zeď v blízkosti svého pána, postupujte dále tak, že budete chtít po psovi štěkat stále ve větší vzdálenosti od někde opřených hrábí až dojdete k tomu, že v blízkosti žádné hrábě nebudou a přesto pes na povel „štěkej“ zaštěká. Samozřejmostí musí být za štěkání pamlsek a pochvala. Teprve tehdy, kdy pes spolehlivě a ochotně zaštěká kdykoliv a kdekoliv bez „pomocného předmětu“, můžete se pustit jednoduchým povelem „fuj“ k odstraňování toho, že štěká na hrábě.

Za pomocí uvázání psa:
Jestliže je pro psa malou motivací jídlo i pohyby či zvuky předmětů, a jestliže má k vám silnější citový vztah, takový, že pokud jej někam přivážete, chce jít za váni a kňučí či poštěkává, můžete toho využít, dříve, než-li se pustíte do odstraňování štěkání, když je uvázán.
Důležité je, aby pes v žádném případě nebyl na stahovacím obojku a aby vodítko, na kterém je přivázán nebylo příliš krátké.
Uvažte psa např. ke stromu a pomalu se zády k němu vzdalujte s tím, že k němu jen otočíte hlavu a budete nahlas říkat povel „štěkej“. Jestliže nereaguje, zkuste na psa volat jeho jménem a pokud ani to nestačí, snažte se ho k sobě volat. Jakmile pes zakňučí či štěkne, ihned se otočte a utíkejte k němu. Ihned ho odměňte a srdečně pochvalte.
Toto opakujte asi 3–5×. Následující den či obden vše opakujte. Důležité je, aby jste od psa odcházeli pomalu, otočeni k němu zády i gesty těla, mimikou a slovně dělali vše proto, aby jste psa navnadili k tomu, že za vámi bude chtít jít – když vidí, že to nejde, začne na vás „volat“. Také je důležité, aby vaše reakce na sebemenší zvuk vydaný psem byla bleskurychlá, aby si pes začal spojovat vaše nadšení a váš návrat k němu s tím, že vydal ze sebe zvuk.
Jestliže budete postupovat správně, pes začne velmi brzy štěkat, jakmile se od něj vzdálíte třeba jen jeden metr. Důležité je, aby jste ještě před prvním štěknutím dali povel „štěkej“. Pokud pes začne ochotně štěkat hned, jakmile vyřknete povel „štěkej“ a uděláte od něj jediný krok, zkuste jej ke stromu přivázat, ale zůstaňte u něj stát. Dejte povel „štěkej“ a zdvihněte ukazováček levé ruky. Pokud pes zaštěká, pochvala, pamlsek. Pokud ne, opět se začněte vzdalovat. Jakmile pes začne reagovat na povel „štěkej“, jestliže je uvázán a vy stojíte vedle něj, příště psa již neuvazujte, ale vodítko jen jednou obtočte kolem stromu a opět povel „štěkej“. Následuje za zaštěkání pochvala a pamlsek. Jakmile dojdete ve výcviku úspěšně až sem, příště postačí se postavit vedle stromu a dát povel „štěkej“. Vzdálenost psa na vodítku vedle sebe od stromu postupně prodlužujte a začněte různě měnit místa štěkání. Teprve až pes na povel „štěkej“ s jistotou kdekoliv a kdykoliv štěká, můžete začít důsledným zakazováním „fuj“ odnaučovat psa štěkat u stromu, je-li přivázán.

Klepnutí na hřbet nosu:
Jsou také psi, pro které je přirozené reagovat štěknutím či jiným zvukem na mírné!!! klepnutí prstem na jejich hřbet nosu. Zpravidla nestačí jedno, ale několikeré. S každým klepnutím musí být dán povel „štěkej“. Samozřejmě toto „zlobení“ psa nesmí přerůst do výpadů směrem ke svému pánovi! Má za cíl pouze psovi ukázat, že za jakýkoliv jím vydaný zvuk nejenže páníček přestane na něj negativně působit, ale také, že dostane za „vydaný zvuk“ – štěknutí pamlsek a srdečnou pochvalu.
S pomocí pomocníka

Jestliže všechny jiné metody selhaly a ani po několikaměsíčním zkoušení jste ničeho nedosáhli, můžete sáhnout po poslední variantě, a tou je již zmiňované štěkání na pomocníka – člověka, který se snaží na sebe upoutat pozornost a donutit psa na sebe štěkat. V tomto může velmi pomoct figurant na cvičáku. Většinou je to o zkušenosti a nápaditosti pomocníka (nejlepší k tomu jsou tedy výcvikáři, figuranti či zkušení psovodi na cvičácích), než o čemkoliv jiném. Někdy postačí udělat psovi jen „podezřelé“ gesto či postoj, jindy je třeba jej trochu „nazlobit“ či upoutat jeho pozornost na hadr na šňůrce. Má-li pes výraznější lovecký pud a bude-li chtít „utíkající“ hadr chytit a protože je na vodítku, nebude to pro něj možné, zpravidla se rozštěká ve směru „utíkajícího hadru“. Další možnou metodou je, že pomocník bude psa lákat na pamlsek. Pokud jej pes bude moc chtít, začne poskakovat, na pamlsek se natahovat a je dost pravděpodobné, že ze sebe vydá nějaký zvuk. Ihned pamlsek musí dostat. Do té doby musí páníček stát na místě a psa držet na stále stejně dlouhém vodítku.

PS:
K tomu příspěvku nademnou. Zůstaňte klidně u toho, že vlezete do kotce, boucháte peškem, říkáte u toho "štěkej" a jakmile pes zaštěká, stačí malilinko, hned vylezte z kotce a chvelte a odměňte. Za pár hodin, či následující den to zase opakujte. A další den a další den... Ne vyjít z kotce a zkusit "štěkej". Pořád jen to stejné. Až najednou to bude tak, že jen vejdete do kotce a řeknete štěkej, pes se rozštěká, aniž by jste se pustila do dráždění psa za pomoci pešku, pak teprve pomalu při dalším cvičení přidejte to, že vejdete do kotce, a kned na prahu - u vstupní branky jen řeknete "štěkej". Pešek mějte stále jen v ruce. Pokud zaštěká, příště už zkuste to samé, ale těsně před vchodem do kotce. Potom už vedle kotce, potom metr od kotce, 2 metry od kotce, nedaleko kotce....Zkrátka velmi pozvolna a postupně. Nenápadné změny. Malinké. Dílčí. U hovíka taky pozor na opakování. Nesnáší nekolikeré opakování jednoho cviku. Tedy fakt nejlepší je to udělat jen 1x a opakovat až za několik hodin, či další den.

Moc děkuji! Váš příspěvek byl vyčerpávající
Chci Vás jen ujistit, že mám velkou snahu to naučit (už několik měsíců) nejdřív jsem na to šla jinou metodou =o(

Bohužel můj Hw není až zase tak na žrádlo, takže když něco chce, ale já mu to nedám dokud nekňourne přestane ho to zajímat.

Takže mi opravdu zbývá jen ten kotec budeme trénovat dál a dál...

O tom jak Hw má rád a nemá rád opakování vím své . Výcvik to je naprosto jiný od našeho ovčáka. Po pravdě mi to vyhovuje.. u Hw je potřeba více citu a je velikou odměnou, když štěndo výcvik baví.

Ještě jednou děkuji! Budeme se snažit štěkat a štěkat

27.1.2006 21:57

charon napsal(a):
Moc děkuji! Váš příspěvek byl vyčerpávající
Chci Vás jen ujistit, že mám velkou snahu to naučit (už několik měsíců) nejdřív jsem na to šla jinou metodou =o(

Bohužel můj Hw není až zase tak na žrádlo, takže když něco chce, ale já mu to nedám dokud nekňourne přestane ho to zajímat.

Takže mi opravdu zbývá jen ten kotec budeme trénovat dál a dál...

O tom jak Hw má rád a nemá rád opakování vím své . Výcvik to je naprosto jiný od našeho ovčáka. Po pravdě mi to vyhovuje.. u Hw je potřeba více citu a je velikou odměnou, když štěndo výcvik baví.

Ještě jednou děkuji! Budeme se snažit štěkat a štěkat

Mně se tenhle povel povedlo naučit štěně hodně rychle pomocí druhého psa - mám dobrmana, který se naučil štěkat na ukrytý pamlsek v dlani, u něj to nebyl problém, štěká rád na cokoliv. No a půlroční štěně kraťandy nejdřív nechápalo co chci, tak jí to starší "brácha" předvedl a hned to pochopila Ani jsem nečekala, že to půjde tak snadno

27.1.2006 21:59

lucie x napsal(a):
Moc dekuji za tenhle clanek, velice se mi libi.
Ale mam takovy dojem, ze jedine, co by u nas mohlo fungovat, je to privazani ke stromu (ale kdyz ji privazu, tak se spise zmita a nevydava zadne zvuky).
Na psa jsem ji slysela steknout jen jednou, na lidi taky..steka, jen kdyz nechce byt sama venku a mysli, ze uz bychom ji tedy mohli vzit dovnitr...
Se zradlem to nepujde, protoze o nej nema vubec zajem..

Skuste to s tím uvázáním u stomu. Určitě. Ale chce to vydržet a mít uši na šťopkách (ne oči ). Odcházejte zády od ní a velice pomalu. (Pokud nevydá žádný zvuk ani po cca 40 m od vás, vraťte se k ní na 2 metry a celé to zase opakujte). Pokud uznáte za vhodné, volejte ji k sobě (tyranské, ale někdy zabírá jen to). Sebemenší kňuknutí, ať je to z jakéhokoliv důvodu a kdykoli, hned k ní utíkejte a už z dálky chvalte. Pokud možno hned znovu ještě jednou zopakujte (podle povahy psa). ...Pak to jde velice rychle, jakmile pes pochopí, jak si vás "přivolá". Když se "zmítá", to je dobře, to nějaký zvuk vydá, (i když třeba až od ní budete 30 m daleko), protože dělá vše pro to, aby šla s vámi. . Horší je, když pes si lehne, nebo sedí a je "smířený s osudem". Hlavně ne stahovací obojek nastavený na stahování a ani obojek, ze kterého se vysmekne!
Naopak určitě neučte štěkání, když zůstane za dveřmi. Takový "zlozvyk" by se vám pak špatně odučoval.

27.1.2006 22:01

evaa napsal(a):
Mně se tenhle povel povedlo naučit štěně hodně rychle pomocí druhého psa - mám dobrmana, který se naučil štěkat na ukrytý pamlsek v dlani, u něj to nebyl problém, štěká rád na cokoliv. No a půlroční štěně kraťandy nejdřív nechápalo co chci, tak jí to starší "brácha" předvedl a hned to pochopila Ani jsem nečekala, že to půjde tak snadno

Jóóó, to je výhoda druhého psa. Bezva.

27.1.2006 22:03

charon napsal(a):
Moc děkuji! Váš příspěvek byl vyčerpávající
Chci Vás jen ujistit, že mám velkou snahu to naučit (už několik měsíců) nejdřív jsem na to šla jinou metodou =o(

Bohužel můj Hw není až zase tak na žrádlo, takže když něco chce, ale já mu to nedám dokud nekňourne přestane ho to zajímat.

Takže mi opravdu zbývá jen ten kotec budeme trénovat dál a dál...

O tom jak Hw má rád a nemá rád opakování vím své . Výcvik to je naprosto jiný od našeho ovčáka. Po pravdě mi to vyhovuje.. u Hw je potřeba více citu a je velikou odměnou, když štěndo výcvik baví.

Ještě jednou děkuji! Budeme se snažit štěkat a štěkat

Budu držet moc palečky, ať se vám to povede. Hlavně to nevzdávat. Vím, že s HW to štěkání není zrovna jednoduché. Stejně výrazného a jasného štěkání se u HW dosáhne jen zřídkakdy. Většinou poštěkávají jaksi "slabě". Ale vy to zvládnete!

27.1.2006 22:05

eva nohelova napsal(a):
Jóóó, to je výhoda druhého psa. Bezva.

Tak to já mám tři psy a NO štěká vždycky, ale na Chara to účinek nemá, takže já dřív ohluchnu než ten by štěknul

Trpělivosti mám dost a ohledně jiných věcí (povelů) zase nemáme problémy, takže se je dobré, že se mohu zaměřit přímo na štěkání
Třeba až se to jednou povede dám vědět! Bude to velká událost

27.1.2006 22:09

eva nohelova napsal(a):
Skuste to s tím uvázáním u stomu. Určitě. Ale chce to vydržet a mít uši na šťopkách (ne oči ). Odcházejte zády od ní a velice pomalu. (Pokud nevydá žádný zvuk ani po cca 40 m od vás, vraťte se k ní na 2 metry a celé to zase opakujte). Pokud uznáte za vhodné, volejte ji k sobě (tyranské, ale někdy zabírá jen to). Sebemenší kňuknutí, ať je to z jakéhokoliv důvodu a kdykoli, hned k ní utíkejte a už z dálky chvalte. Pokud možno hned znovu ještě jednou zopakujte (podle povahy psa). ...Pak to jde velice rychle, jakmile pes pochopí, jak si vás "přivolá". Když se "zmítá", to je dobře, to nějaký zvuk vydá, (i když třeba až od ní budete 30 m daleko), protože dělá vše pro to, aby šla s vámi. . Horší je, když pes si lehne, nebo sedí a je "smířený s osudem". Hlavně ne stahovací obojek nastavený na stahování a ani obojek, ze kterého se vysmekne!
Naopak určitě neučte štěkání, když zůstane za dveřmi. Takový "zlozvyk" by se vám pak špatně odučoval.

Skusim to u toho stromu, to asi bude nejlepsi...ale ona se spise uskrti nez aby stekla (je to labrador). Pak by to ale asi chtelo ji to odnaucit, abych ji nekde neuvazala a ona nezacala stekat..i kdyz to uz za takovy problem nepovazuju...
Ten clanek je vyborny, takze vyzkousime a dame vedet :-)

27.1.2006 22:44

eva nohelova napsal(a):
Budu držet moc palečky, ať se vám to povede. Hlavně to nevzdávat. Vím, že s HW to štěkání není zrovna jednoduché. Stejně výrazného a jasného štěkání se u HW dosáhne jen zřídkakdy. Většinou poštěkávají jaksi "slabě". Ale vy to zvládnete!

já jsem s povelem štěkej taky dlouho u svýho psa nemohla uspět. Je to barzoj a to jsou navíc totální neštěkavci - Danťák sám od sebe neštěká vůbec - ani na lidi, ani na psy, ani na zazvonění zvonku, ....pak jsem přišla na metodu, která je hodně podobná tomu klepnutí přes hřbet nosu (jak popisovala p. Nohelová).
Jednoduše jsem Danťákovi ukázala v ruce schovanou oblíbenou hračku nebo nějaký pamlsek a pak jsem ho mírně zatahala za škraně (líce nebo tváře - nevím přesně jak to nazvat)...jednou, podruhý, potřetí - a pořád jsem mu u toho říkala štěkej, štěkej a před čumákem jsem mu občas zamávala onou hračkou či pamlskem. Za ty "tvářičky" jsem ho samozřejmě tahala jen mírně, ne bolestivě, spíš abych ho vybudila a zdravě naštvala. Za každý náznak štěknutí jsem ho víc a víc povzbuzovala. Ale piškot nebo hračku dostal až ve chvíli kdy zaštěkal nebo alespoň hlasitě "blafnul". A samozřejmě to jsem pak nešetřila chválou, dávala jsem mu najevo jak hroznou mi udělal radost, začala jsem s ním blbnout, dala mu ten pamlsek...
Zezačátku mi nevadilo, když při tomto rozštěkávání neseděl předpisově u nohy - mohl stát či sedět přede mnou, u pravé nohy,.. Teprve až když věděl co po něm chci tak jsem začala tento povel nacvičovat víc předpisově - tzn. vsedě u levé nohy, třikrát zakmitat ukazováčkem a schovat za záda, pes nesmí měnit polohu.
Teď už štěká na povel krásně ( i když samozřejmě - je to barzoj, takže někdy dělá taky pěkný drahoty), ale kdybych ho nenaučila štěkat na povel tak všichni kolem nás (a časem asi i já) bysme si mysleli, že Dante je němý.

28.1.2006 13:22

lucie x napsal(a):
Jak na to? U psa, který moc neštěká, nenechá se vyprovokovat ke štěkotu a obvyklé "fígle" nezabírají.

Malý dotaz, - proč vlastně učíte psa štěkat na povel? Nenapadá mě praktické využití... Děkuji

28.1.2006 16:12

fajo napsal(a):
Malý dotaz, - proč vlastně učíte psa štěkat na povel? Nenapadá mě praktické využití... Děkuji

Protože je to například v některých zkouškách
A prakticky se to může hodit, když tě někdo obtěžuje... přeci jen pes co na tebe začne blafat vzbudí trošku respektu

30.1.2006 07:42

eva nohelova napsal(a):
Skuste to s tím uvázáním u stomu. Určitě. Ale chce to vydržet a mít uši na šťopkách (ne oči ). Odcházejte zády od ní a velice pomalu. (Pokud nevydá žádný zvuk ani po cca 40 m od vás, vraťte se k ní na 2 metry a celé to zase opakujte). Pokud uznáte za vhodné, volejte ji k sobě (tyranské, ale někdy zabírá jen to). Sebemenší kňuknutí, ať je to z jakéhokoliv důvodu a kdykoli, hned k ní utíkejte a už z dálky chvalte. Pokud možno hned znovu ještě jednou zopakujte (podle povahy psa). ...Pak to jde velice rychle, jakmile pes pochopí, jak si vás "přivolá". Když se "zmítá", to je dobře, to nějaký zvuk vydá, (i když třeba až od ní budete 30 m daleko), protože dělá vše pro to, aby šla s vámi. . Horší je, když pes si lehne, nebo sedí a je "smířený s osudem". Hlavně ne stahovací obojek nastavený na stahování a ani obojek, ze kterého se vysmekne!
Naopak určitě neučte štěkání, když zůstane za dveřmi. Takový "zlozvyk" by se vám pak špatně odučoval.

Krásně napsáno! Reaguji na to " smíření psa s osudem ". Já měla štěně " smířené s osudem" při učení štěkání také. Pokud jsem byla s miskou žrádla před kotcem, a pejsek byl zavřený v kotci, jen seděl a smutně koukal. Pak jsem to otočila, vlezla do kotce s voňavým buřtem , zabouchla dveře a ejhle ! Úplně jiná situace. Dneska mám DOST ukecaného psa a body za štěkání se sypou jedna radost . Hledejte pro psa emočně vypjaté situace !!
A ještě -štěkání je třeba často procvičovat a upevňovat. Helena

30.1.2006 08:15

lucie x napsal(a):
Jak na to? U psa, který moc neštěká, nenechá se vyprovokovat ke štěkotu a obvyklé "fígle" nezabírají.

Běžně je používán povel „štěkej“. Protože toto slovo má velmi blízko ke slovu např. „čekej“, je velmi vhodné povel „čekej“ ve výcviku psa nepoužívat.

No, ja povel "cekej" potrebuju casteji, nez ten stekaci... A daji se v pohode pouzivat oba - jednak je rozdil v intonaci, druhak pro ty, kteri maji vylozene pocit, ze to zni moc stejne, se da pouzit povel "stekni" (misto "stekej").

Co se intonace tyce: ja mam "ššššŠŠŠTĚKej!" - toho "ššš" se pak da opravdu vyuzit v situaci, kdy vas nekdo hodne neprijemny hodne otravuje, a vy jakoze psa "uklidnujete"... (Me uz diky tomu par otrapu dalo pokoj...)

Povel čekej ma u mne intonaci: "ČEEKeej", a funguje taky dobre...


Ale k samotnemu stekani uz toho moc neporadim, starsi mi dodneska peclive klape hubou bez zvuku, steka jen v opravdu vaznych situacich nebo na misku zradla... Mladsi byl ublafanej odjakziva, takze tam nebylo co resit...

30.1.2006 09:16

wami napsal(a):
Běžně je používán povel „štěkej“. Protože toto slovo má velmi blízko ke slovu např. „čekej“, je velmi vhodné povel „čekej“ ve výcviku psa nepoužívat.

No, ja povel "cekej" potrebuju casteji, nez ten stekaci... A daji se v pohode pouzivat oba - jednak je rozdil v intonaci, druhak pro ty, kteri maji vylozene pocit, ze to zni moc stejne, se da pouzit povel "stekni" (misto "stekej").

Co se intonace tyce: ja mam "ššššŠŠŠTĚKej!" - toho "ššš" se pak da opravdu vyuzit v situaci, kdy vas nekdo hodne neprijemny hodne otravuje, a vy jakoze psa "uklidnujete"... (Me uz diky tomu par otrapu dalo pokoj...)

Povel čekej ma u mne intonaci: "ČEEKeej", a funguje taky dobre...


Ale k samotnemu stekani uz toho moc neporadim, starsi mi dodneska peclive klape hubou bez zvuku, steka jen v opravdu vaznych situacich nebo na misku zradla... Mladsi byl ublafanej odjakziva, takze tam nebylo co resit...

K tomu "štěkej" a "štěkni" musím reagovat. "Štěkni" nesmíte použít při závodech a zkouškách. Povely jsou jasně dány (ve většině ZŘ)a musí se použít "štěkej". Přísný rozhodčí by vám mohl za povel "štěkni" vzít bod i když se pes rozštěká. A to je škoda.
Já "čekej" nepoužívám, protože mě ta slova připadají velmi podobná. Použévám "zůstaň". ...Ale když se dá velmi rozdílná intonace, tak by to samozřejmě šlo. Jen pak pečlivě dodržovat intonaci.

Proč učit štěkání na povel? Hlavně kvůli zkouškám. Ale někdy se dá využít i v praktickém životě... Však ono je velké množství v praxi nevyužitelných cviků (nebo zbytečně), které lidi psy učí. Ono jde často o něco jiného, než jen o praktickou využitelnost.

30.1.2006 09:31

eva nohelova napsal(a):
K tomu "štěkej" a "štěkni" musím reagovat. "Štěkni" nesmíte použít při závodech a zkouškách. Povely jsou jasně dány (ve většině ZŘ)a musí se použít "štěkej". Přísný rozhodčí by vám mohl za povel "štěkni" vzít bod i když se pes rozštěká. A to je škoda.
Já "čekej" nepoužívám, protože mě ta slova připadají velmi podobná. Použévám "zůstaň". ...Ale když se dá velmi rozdílná intonace, tak by to samozřejmě šlo. Jen pak pečlivě dodržovat intonaci.

Proč učit štěkání na povel? Hlavně kvůli zkouškám. Ale někdy se dá využít i v praktickém životě... Však ono je velké množství v praxi nevyužitelných cviků (nebo zbytečně), které lidi psy učí. Ono jde často o něco jiného, než jen o praktickou využitelnost.

Ano, je pravda, ze pak uz povel "stekni" neodpovida zkusebnimu radu... Da se to ale obejit zduraznenim prvni slabiky, takze pes zacne reagovat jen na "ště" - a to, ze normalne pouzivate "stekni" a na zkouskach "stekej" by pak psa uz nemelo zmast...

Ja ale pouzivam jak "stekej" tak "cekej" - rozdil v intonaci je opravdu docela velky, psi s tim nemaji problem...

Co se tyka "zustan" - pouzivam ho k dlouhodobemu odlozeni (resp. i ke kratkodobemu, ale protoze se po tomhle povelu musi pes zastavit na "fleku" a zustat tam libovolnou dobu, mel by rovnou pocitat s "dlouhodobym" odlozenim).

Ale je fakt, ze mimo povel cekej hodne pouzivam povel "stuj" (z tahani, da se pouzit celkem spolehlive i misto "cekej") - takze reseni se vzdycky najde...

30.1.2006 15:51

wami napsal(a):
Ano, je pravda, ze pak uz povel "stekni" neodpovida zkusebnimu radu... Da se to ale obejit zduraznenim prvni slabiky, takze pes zacne reagovat jen na "ště" - a to, ze normalne pouzivate "stekni" a na zkouskach "stekej" by pak psa uz nemelo zmast...

Ja ale pouzivam jak "stekej" tak "cekej" - rozdil v intonaci je opravdu docela velky, psi s tim nemaji problem...

Co se tyka "zustan" - pouzivam ho k dlouhodobemu odlozeni (resp. i ke kratkodobemu, ale protoze se po tomhle povelu musi pes zastavit na "fleku" a zustat tam libovolnou dobu, mel by rovnou pocitat s "dlouhodobym" odlozenim).

Ale je fakt, ze mimo povel cekej hodne pouzivam povel "stuj" (z tahani, da se pouzit celkem spolehlive i misto "cekej") - takze reseni se vzdycky najde...

Já zase nejsem moc zastáncem toho obcházení, pokud to není bezpodmínečně nutné, protože si tím jen člověk přidělává starosti. Proč bych to dělala, když se to na začátku dá vést (slovně vychovávat a cvičit) jinak. Fakt je, že já používám "štěkej" na štěkání, "zůstaň" na dlouhodoblé odložení, "sedni, lehni, nebo stůj" na krátkodobé odložení, a když psa někde uvážu, jen tak pro formu mu řeknu, "za chvilku přijdu", tedy žádné "čekej" nepoužívám a tak se vyhnu i vymýšlení fíglů, jak to potom zaonačit.

2.2.2006 13:03

eva nohelova napsal(a):
Já zase nejsem moc zastáncem toho obcházení, pokud to není bezpodmínečně nutné, protože si tím jen člověk přidělává starosti. Proč bych to dělala, když se to na začátku dá vést (slovně vychovávat a cvičit) jinak. Fakt je, že já používám "štěkej" na štěkání, "zůstaň" na dlouhodoblé odložení, "sedni, lehni, nebo stůj" na krátkodobé odložení, a když psa někde uvážu, jen tak pro formu mu řeknu, "za chvilku přijdu", tedy žádné "čekej" nepoužívám a tak se vyhnu i vymýšlení fíglů, jak to potom zaonačit.

Tak jsem ji uvázala u stromu a šla..no a ona klidně cekala, nez se vratim. Zkusila jsem ji trosku vyprovokovat, tak se zacala zmítat a malem se obesila..ale zadnej zvuk :-(

2.2.2006 13:12

lucie x napsal(a):
Tak jsem ji uvázala u stromu a šla..no a ona klidně cekala, nez se vratim. Zkusila jsem ji trosku vyprovokovat, tak se zacala zmítat a malem se obesila..ale zadnej zvuk :-(

Omlouvám se, jestli napíšu něco, co už bylo napsáno, ale nemám sílu se tím prokousávat.

Já jsem jednoho svého psa naučila štěkat tak, že jsem ho pevně uvázala, nechala ho sednou a začala mu půl metru před čumákem pinkat tenisákem o zem.... Málem se zbláznil, že mu ho nechci hodit a tak začal poskakovat nahoru a dolů (podle tenisáku) a štěkat jako blázen. Říkala jsem mu do toho "štěkej", pak jsem časem přestala tenisákem pinkat a jen jsem ho měla v ruce a s nataženým ukazováčkem a pak už to chápal natolik, že stačilo natáhnout ukazovášek. Ve finále stačilo rty naznačit "š" a pes štěkal.

Kamarád měl totálně neštěkavého NO, který ale s oblibou honil na dvoře po zemi cihly a štěkal na ně. Tož toho jsme to zase učili tak.

Chce to opravdu najít nějakej podnět, kterej ho vzruší a pracovat s tím.

2.2.2006 13:17

impact napsal(a):
Omlouvám se, jestli napíšu něco, co už bylo napsáno, ale nemám sílu se tím prokousávat.

Já jsem jednoho svého psa naučila štěkat tak, že jsem ho pevně uvázala, nechala ho sednou a začala mu půl metru před čumákem pinkat tenisákem o zem.... Málem se zbláznil, že mu ho nechci hodit a tak začal poskakovat nahoru a dolů (podle tenisáku) a štěkat jako blázen. Říkala jsem mu do toho "štěkej", pak jsem časem přestala tenisákem pinkat a jen jsem ho měla v ruce a s nataženým ukazováčkem a pak už to chápal natolik, že stačilo natáhnout ukazovášek. Ve finále stačilo rty naznačit "š" a pes štěkal.

Kamarád měl totálně neštěkavého NO, který ale s oblibou honil na dvoře po zemi cihly a štěkal na ně. Tož toho jsme to zase učili tak.

Chce to opravdu najít nějakej podnět, kterej ho vzruší a pracovat s tím.

ja už ho hledám asi tri ctvrte roku, ale porad nic..ona je totálne nestekavá..radeji se smírí s osudem a ceka nebo se zacne zmítat, ale ze by zastekala :-) jediná chvíle kdy steka je, kdyz je venku a chce jit za nami dovnitr..to ji ale stekat zakazuju, takze na tom ji to ucit nechci..

2.2.2006 13:35

lucie x napsal(a):
ja už ho hledám asi tri ctvrte roku, ale porad nic..ona je totálne nestekavá..radeji se smírí s osudem a ceka nebo se zacne zmítat, ale ze by zastekala :-) jediná chvíle kdy steka je, kdyz je venku a chce jit za nami dovnitr..to ji ale stekat zakazuju, takze na tom ji to ucit nechci..

Místo řetězu provaz? Snadněji by se zranil (omotání packy, smotání noh dohromady), nebo by se mohl i uškrtit, provaz se snadno zamotá... Provaz je ještě nebezpěčnější.

2.2.2006 13:39

lucie x napsal(a):
ja už ho hledám asi tri ctvrte roku, ale porad nic..ona je totálne nestekavá..radeji se smírí s osudem a ceka nebo se zacne zmítat, ale ze by zastekala :-) jediná chvíle kdy steka je, kdyz je venku a chce jit za nami dovnitr..to ji ale stekat zakazuju, takze na tom ji to ucit nechci..

A kdyby jsi ji to učila přes nějaké jiné dveře? Takhle se to učil Mafián. Ale je fakt, že s námi bydlí doma, takže už pak neměl důvod na dveře štěkat.

2.2.2006 13:41

impact napsal(a):
A kdyby jsi ji to učila přes nějaké jiné dveře? Takhle se to učil Mafián. Ale je fakt, že s námi bydlí doma, takže už pak neměl důvod na dveře štěkat.

myslíš ji nekde zavrít..jak ji znam, tak by se dala do pruzkumu toho, kde jsem ji zavrela..az by to mela hotovy, by si lehla..a cekala :-)

2.2.2006 14:15

lucie x napsal(a):
myslíš ji nekde zavrít..jak ji znam, tak by se dala do pruzkumu toho, kde jsem ji zavrela..az by to mela hotovy, by si lehla..a cekala :-)

Ne zavřít. Přes přivřené dveře. Jakože ji vyprovokovat, že ji nepustíte k sobě. Přivírat, otvírat, zavírat a volat ji k sobě. Třeba se ˇaspoň trošku začne vztekat a štěkat.

2.2.2006 14:15

eva nohelova napsal(a):
Místo řetězu provaz? Snadněji by se zranil (omotání packy, smotání noh dohromady), nebo by se mohl i uškrtit, provaz se snadno zamotá... Provaz je ještě nebezpěčnější.

Omlouvám se, dala jsem tu odpověď na nesprávné místo.

2.2.2006 14:23

lucie x napsal(a):
Jak na to? U psa, který moc neštěká, nenechá se vyprovokovat ke štěkotu a obvyklé "fígle" nezabírají.

Já mám (nebo upřesním měla jsem) neštěkacího hafa. Prsotě taky ne a ne štěknout, ale když si hrála, tak občas na mě vyštěkla.. Nakonec s emi ji to povedlo naučit na sněhovou kouli a nebo na šišku, což jsou dvě asi nejoblíbenější věci. Prostě pořad jak blboun říkat štěkěj, vždykcy když štěkla, tak jsem jí tu šišku nebo kouli hodila a pochválil a pořád dokola. Potom stačilo už jen mít něco z těch dvou věcí v ruce a teď už štěká jak o život, občas až moc :D Takže ji teď zase mu sim učit povel ticho, kterej jsme skoro do teď nepotřebovaly :)))

A mám pocit, že ona víc reaguje na to, jak se pohnu, jak se dívám, než na to, co jí říkám, za povel. Protože jí je jedno, jestli na ni udělám "baf" (štěkne) a nebo jí řeknu "štěkej" (taky štěkne)...

19.3.2006 13:09

k.ate napsal(a):
Já mám (nebo upřesním měla jsem) neštěkacího hafa. Prsotě taky ne a ne štěknout, ale když si hrála, tak občas na mě vyštěkla.. Nakonec s emi ji to povedlo naučit na sněhovou kouli a nebo na šišku, což jsou dvě asi nejoblíbenější věci. Prostě pořad jak blboun říkat štěkěj, vždykcy když štěkla, tak jsem jí tu šišku nebo kouli hodila a pochválil a pořád dokola. Potom stačilo už jen mít něco z těch dvou věcí v ruce a teď už štěká jak o život, občas až moc :D Takže ji teď zase mu sim učit povel ticho, kterej jsme skoro do teď nepotřebovaly :)))

A mám pocit, že ona víc reaguje na to, jak se pohnu, jak se dívám, než na to, co jí říkám, za povel. Protože jí je jedno, jestli na ni udělám "baf" (štěkne) a nebo jí řeknu "štěkej" (taky štěkne)...

Tak se vám konecne musim pochlubit...stekame na povel i jen na posunek...
Uz jsem to vzdala, protoze to nemelo cenu, ale pred dvema dny mi to zase nedalo a zkouseli jsme znova...a? máme to..pochopila to rychle, ale prijit na co steka byl nadlidský ukol...
dekuji za nazory a rady vyse..pomohlo to :-))

19.3.2006 20:04

lucie x napsal(a):
Tak se vám konecne musim pochlubit...stekame na povel i jen na posunek...
Uz jsem to vzdala, protoze to nemelo cenu, ale pred dvema dny mi to zase nedalo a zkouseli jsme znova...a? máme to..pochopila to rychle, ale prijit na co steka byl nadlidský ukol...
dekuji za nazory a rady vyse..pomohlo to :-))

Bezva! A co tedy nakonec zapůsobilo na vašeho hafana?

Já se tedy také musím pochlubit. Také se mi podařilo během poměrně krátké doby naučit Merlina spolehlivě zaštěkat "za" pamlsek. U mě zabrala kombinace krmení v misce a lehké klepnutí na čumák. Teď už zaštěká kdekoliv a kdykoliv.
Pro ty, které zajímá "vývoj černého Merlina: Jinak už pěkně chodí na vodítku i se sednutím při zastavení, sedá a lehá "na pamlsek", přivolání "ke mně" je dá se říci 100%. Co někdy na mě zkuší, že jakoby dá najevo, že musím "chvilku počkat"=sedí a kouká (a směje se mi). Jinak začínáme balónkovat-aportovat. dělá mi samou radost. Už aby slezl ten sníh a mohli jsme se pustit do stop.

19.3.2006 20:45

eva nohelova napsal(a):
Bezva! A co tedy nakonec zapůsobilo na vašeho hafana?

Já se tedy také musím pochlubit. Také se mi podařilo během poměrně krátké doby naučit Merlina spolehlivě zaštěkat "za" pamlsek. U mě zabrala kombinace krmení v misce a lehké klepnutí na čumák. Teď už zaštěká kdekoliv a kdykoliv.
Pro ty, které zajímá "vývoj černého Merlina: Jinak už pěkně chodí na vodítku i se sednutím při zastavení, sedá a lehá "na pamlsek", přivolání "ke mně" je dá se říci 100%. Co někdy na mě zkuší, že jakoby dá najevo, že musím "chvilku počkat"=sedí a kouká (a směje se mi). Jinak začínáme balónkovat-aportovat. dělá mi samou radost. Už aby slezl ten sníh a mohli jsme se pustit do stop.

Koukám, že Merlin je teda šikulka
Samo, že bez vás by to nešlo....takže vám držím palečky ve zdolávání dalšího učení
Nějaký fotečky by nebyli, jak roste klučina jeden??

19.3.2006 20:46

eva nohelova napsal(a):
Bezva! A co tedy nakonec zapůsobilo na vašeho hafana?

Já se tedy také musím pochlubit. Také se mi podařilo během poměrně krátké doby naučit Merlina spolehlivě zaštěkat "za" pamlsek. U mě zabrala kombinace krmení v misce a lehké klepnutí na čumák. Teď už zaštěká kdekoliv a kdykoliv.
Pro ty, které zajímá "vývoj černého Merlina: Jinak už pěkně chodí na vodítku i se sednutím při zastavení, sedá a lehá "na pamlsek", přivolání "ke mně" je dá se říci 100%. Co někdy na mě zkuší, že jakoby dá najevo, že musím "chvilku počkat"=sedí a kouká (a směje se mi). Jinak začínáme balónkovat-aportovat. dělá mi samou radost. Už aby slezl ten sníh a mohli jsme se pustit do stop.

Nemáte někde fotečku toho vaseho "drobecka" ?? :-)) Moc ráda bych se podívala..
Jinak zabralo uvázání v lese u stromu a vyhecování a vydráždění, aby se chtěla rozběhnout za mnou...
Na pamlsek v ruce jen koukala, s tim, ze kdyz ji ho nechci dat, tak at si ho necham..
A na obycejné uvázání, tak já tu počkám, no a??
Takže jsem ráda, že se to povedlo..zatím to ještě není stoprocentní, ale budeme trénovat..
Povej štěkej je mi jasný, ale posunek třikrát zahýbu ukazováčkem nevím do které strany (hejbu za strany na stranu, ne ze predu dozadu..a to nevim, jestli je dobre)..
Zatím jí to nejlíp jde na moje hlasité "haf"..asi mě chce prekriknout a tak odpoví svým "haf"...

19.3.2006 20:58

lucie x napsal(a):
Nemáte někde fotečku toho vaseho "drobecka" ?? :-)) Moc ráda bych se podívala..
Jinak zabralo uvázání v lese u stromu a vyhecování a vydráždění, aby se chtěla rozběhnout za mnou...
Na pamlsek v ruce jen koukala, s tim, ze kdyz ji ho nechci dat, tak at si ho necham..
A na obycejné uvázání, tak já tu počkám, no a??
Takže jsem ráda, že se to povedlo..zatím to ještě není stoprocentní, ale budeme trénovat..
Povej štěkej je mi jasný, ale posunek třikrát zahýbu ukazováčkem nevím do které strany (hejbu za strany na stranu, ne ze predu dozadu..a to nevim, jestli je dobre)..
Zatím jí to nejlíp jde na moje hlasité "haf"..asi mě chce prekriknout a tak odpoví svým "haf"...

Můj pes začne štěkat když na něj začnu štěkat já!Stačí abych párkrát udělala haf a von se nechá vyprovokovat a začne štěkat!Je to docela sranda!

Přidejte reakci

Přidat smajlík