Nenašla by se tu nějaká dobrá duše, která by se ujala tohoto pejska? Jeho majitelka je v nemocnici a domů se už bohužel nevrátí, takže mu urgentně sháním nový domov.Pejsek má 3 roky, je kastrovaný a moc hodný, veliký zhruba jako větší jezevčík..Jsme od Olomouce.
Posouvám, s věkem jsem se spletla, má již 4 roky..Kdyby ho chtěl někdo domů aspoň na zkoušku, není problém..Sedí teď sám na dvorku a vyhlíží majitelku, je mi ho líto
lavacca
napsal(a):
Nechci vás děsit, ale bohužel většina nepejskařských rodin je, že např. matka má psa a kdyby se jí něco stalo, pes jde z domu. Žádné, že by se ho její děti ujaly.
Takhle teď přišla maminka k devítiletému pejskovi. Umřela mu panička a děti spíše zajímalo, jak se "poperou" o majetek zemřelé matky, ale pes se nikomu nehodil.
Nikdo po nikom nemůže chtít aby se ujal něčeho co nechce, i když je to pes. Třeba na to dědicové ani nemají podmínky (peníze, čas atd...). Já kdybych teď měla dědit psa tak by to byla také jen než mu najdu novou rodinu, rozhodně bych si třetího psa nenechala, uživím stěží ty dva svoje (jídlo, veterina, každý rok daň ze psa atd) a čas na výcvik atd... nemohla bych mít psa na kterého nemám čas a který bude jen běhat někde na dvoře a štěkat za plotem... TAkže sory ale není to tak jednoduché !
czizecka
napsal(a):
Nikdo po nikom nemůže chtít aby se ujal něčeho co nechce, i když je to pes. Třeba na to dědicové ani nemají podmínky (peníze, čas atd...). Já kdybych teď měla dědit psa tak by to byla také jen než mu najdu novou rodinu, rozhodně bych si třetího psa nenechala, uživím stěží ty dva svoje (jídlo, veterina, každý rok daň ze psa atd) a čas na výcvik atd... nemohla bych mít psa na kterého nemám čas a který bude jen běhat někde na dvoře a štěkat za plotem... TAkže sory ale není to tak jednoduché !
Nevím, jeslti píšete obecně, ale konkrétně u nás se jednalo devítiletého shi-tzu, který nejraději lenoší na gauči. Takže toho moc nesní a ani žádný výcvik nutný není a nepotřebuje ani 2 hodiny lítat po lese. A dokud paní žila, tak se dcerušky staraly a ťuťu ňuňu na pejska a najednou otočily a přahzovaly si ho jak horký brambor.
Máte pravdu, že ne vždy je to jednoduché - jak časově, tak finančně, ale tady by to problém nebyl, kdyby byla vůle.
cinkalu
napsal(a):
přesně tak, nejdřív jsou tady všichni děsně chytrý, jak pořízení psy vyžaduje zodpovědnost na x let, aby to nebylo neuvážené a doví co ještě, a teď by chtěli, aby se dědicové radovali ze zvířete, které nechtějí. Vy fakt nevíte co chcete Jedna diskuse vylučuje druhou
Já na tom nic vylučujícího se nevidím. Napsala jsem, že nechápu, když děcka koupí rodičům psa jako dárek a pak když se rodičům něco stane, tak děti psa nechtějí.
To je úplně jiný případ, než psala paní nad Vámi, že by někdo měl zdědit psa, s jehož pořízením neměl co dočinění a ani třeba z finančních a časových důvodů by se o psa nemohl postarat.
Ajé, zase diskuze plná chytráků.... mě by fakt zajímalo, kde se ve vás bere to všechno moudro a ta síla pořád soudit někoho, o kom víte jen to, že jeho příbuzný je v nemocnici.... ale co, to stačí už na pěkný sci-fi příběh, ne? Fakt jste padlí na hlavu
Já třeba taky nevím, jak bych si vzala psa mých příbuzných, když mám doma dva vysoce nesnášenlivé psy. Ale abych zdědila jeho byt? Ano, v tom mi nic nepřekáží. A co jako? To mám dát pryč svoje psy a vzít si toho chudáčka, abych neměla černé svědomí? Neblázněte.... Nic o těch lidech nevíte, tak si seďte na své teplé židličce a nesnažte se dělat ze sebe božstvo. Ono by se vám to klidně mohlo vrátit a pak tu budeme soudit my vás, až vám bude nejhůř
zuzina
napsal(a):
Nevím, jeslti píšete obecně, ale konkrétně u nás se jednalo devítiletého shi-tzu, který nejraději lenoší na gauči. Takže toho moc nesní a ani žádný výcvik nutný není a nepotřebuje ani 2 hodiny lítat po lese. A dokud paní žila, tak se dcerušky staraly a ťuťu ňuňu na pejska a najednou otočily a přahzovaly si ho jak horký brambor.
Máte pravdu, že ne vždy je to jednoduché - jak časově, tak finančně, ale tady by to problém nebyl, kdyby byla vůle.
Ano píšu obecně. Bohužel to není jen o tom že se pes nají a vyvalí na gauč. Veterina za tři psy (třeba v mém případě, kdybych měla dědit) by se ročně citelně finančně zvýšila (očkování, odčervení, spot ony a nedejbože když se něco stane), plus platím již za dva psy 2000kč městu, za tři už bych platila 3800kč ročně, takže v těchto případech bych to chápala, když na to ti "dědicové" nemají, že si psa nevezmou. Navíc záleží právě na velikosti, aktivitě psa atd. atd. je tam toho hodně okolo. Nevím jak to bylo u vás, je to hodně i o ochotě lidí - příbuzných, ale myslím že nikomu psa nikdo stejně nutit nemůže, když k tomu nemá vztah. I když je to smutný a jedná se o živé tvory, lepší mu najít nové pány, než kdyby pes trpěl někde třeba na řetězu aby nepošlapal kytičky a tak...
Já to tady furt nějak nemůžu pochopit....jasně je to tady diskuze, ale pokud sem někdo hodí téma, zda se nemůže někdo ujmout psa, tak bych předpokládala, že se ozvou jen eventuelní zájemci... Ale tady je asi furt hoodně "chytráků", kteří na to, aby publikovali někam jinam jsou blbí jak štoudev, ale tady se ty jejich plky hold vždycky chytnou.....
Vejin

XXX.XXX.195.142
Zajímavé je, že dědictví (peníze, starožitnosti, dům) to nikdy nikomu na obtíž není. X lidí si s čistým srdcem vezme bárák, prodáho, ale psa nechá někde chcípat (a popravdě někdy i své rodiče). My jsme se dostali do podobné situace, babička zemřela a zbyli po ní 4 psi, tekže jsme dva přibrali ke svým a dva (ti co měli větší šanci na umístění) jsme dali do útulku (je pravda, že dostat je do útulku byl boj). Chápu, že někdo nemá možnost si psa či psy vzít k sobě, ale i tak existuje několik dalších možností, ale všechny jsou o tom, že se muí omezit sám člověk (dědic) a něco pro to udělat. A k tomu, že nikoho k tomu nemůžeme nutit, já to beru jako jednu s posledních služeb co pro rodiče či prarodiče mohu udělat. Je to pro mě otázka morálky, že dáný člověk měl psa rád, a já měla ráda daného čověka, na psovi mu záleželo a určitě by nebyl rád, že jsem ho někde nechala opuštěného. Jinak třeba psa nabízet i to je možnost (takže nic nevyčítám zadavatelce). Napsala jsem jen svůj pohled na věc.
Pes je členem rodiny, i když je "v rodině" třeba prarodičů... Rozumný člověk myslí na to, že se třeba něco stane a co bude se psem? Babi si po domluvě s námi pořídila fenu, kterou si kdyžtak můžem vzít my (velkou fenu nebo psa bysme nemohli). To je ta zodpovědnost a myšlení do budoucna atd.
Si vemte, kolik je případů, kdy pes zůstal sám u baráku. Nebo případ sousedů - pán zemřel, paní je v DD a děti dali fenu sežrat druhým sousedům. Bezva.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Můj strýc byl psář tělem i duší a tak v jejich rodině vždycky pes byl. Takže sestřenice měla krásné dětství s pejsky.
Když pochoval jako starý muž svou poslední ( tedy vlastně předposlední, ale to už je ten dobrý konec) fenku, tak už dalšího pejska nechtěl, že už je starý, že už ho nedochová. Když sesřenice viděla, jak chodí jako tělo bez duše, tak ho ke koupi dalšího psa sama přiměla, s tím, že kdyby se něco stalo, o psa se samozřejmě postará.
Tak vidíte i hodné děti jsou :-))
astlolita
napsal(a):
Ajé, zase diskuze plná chytráků.... mě by fakt zajímalo, kde se ve vás bere to všechno moudro a ta síla pořád soudit někoho, o kom víte jen to, že jeho příbuzný je v nemocnici.... ale co, to stačí už na pěkný sci-fi příběh, ne? Fakt jste padlí na hlavu
Já třeba taky nevím, jak bych si vzala psa mých příbuzných, když mám doma dva vysoce nesnášenlivé psy. Ale abych zdědila jeho byt? Ano, v tom mi nic nepřekáží. A co jako? To mám dát pryč svoje psy a vzít si toho chudáčka, abych neměla černé svědomí? Neblázněte.... Nic o těch lidech nevíte, tak si seďte na své teplé židličce a nesnažte se dělat ze sebe božstvo. Ono by se vám to klidně mohlo vrátit a pak tu budeme soudit my vás, až vám bude nejhůř
Ano souhlas ,s tímto odkazem nikdo vůbec neví oč se tam jedná ?Ale oni se vždy najdou nějací rejpalové
Ono je to těžký, já jsem se svými psy černá ovce rodiny, všichni jsme až do kdo ví kterého kolene pražáci, nikdy jsem neměla na venkově ani vzdálenou tetičku. Jsem 1 z rodiny kdo dal Praze vale a odstěhoval se kvůli sobě a svým zvířatům na venkov. Kdyby se se mnou něco stalo, nikdo z mých nejbližších, by si mé psy nevzal, to jsem si jistá. Podle toho co tady většina píše, bych proto musela být celý život bez psů. Přesto jsem si pořídila 3. Pokud vydržím ještě 8 let živa, možná by si je pak nechal můj syn, který se psy žije od malička, ale pokud mu ti zatrhne třeba jeho partnerka, tak asi poputují do útulku. Psích přátel mám dost, ale každý má maximum psů co může mít, takže pochybuju, že by zvládli ještě ty mé 3.
Uživatel s deaktivovaným účtem

cinkalu
napsal(a):
Ono je to těžký, já jsem se svými psy černá ovce rodiny, všichni jsme až do kdo ví kterého kolene pražáci, nikdy jsem neměla na venkově ani vzdálenou tetičku. Jsem 1 z rodiny kdo dal Praze vale a odstěhoval se kvůli sobě a svým zvířatům na venkov. Kdyby se se mnou něco stalo, nikdo z mých nejbližších, by si mé psy nevzal, to jsem si jistá. Podle toho co tady většina píše, bych proto musela být celý život bez psů. Přesto jsem si pořídila 3. Pokud vydržím ještě 8 let živa, možná by si je pak nechal můj syn, který se psy žije od malička, ale pokud mu ti zatrhne třeba jeho partnerka, tak asi poputují do útulku. Psích přátel mám dost, ale každý má maximum psů co může mít, takže pochybuju, že by zvládli ještě ty mé 3.
Přeji vám dlouhá léta ve zdraví.