Torze žaludku

plisak napsal(a):
zkusím si zadiskutovat ve svém vlastním tématu. Zajímalo by mne, zda a jaké máte zkušenosti s veterináři v místě při setkání s torzí. Já jsem konzultovala většinu veterinářů v okolí a každý odmítl pro budoucnost torzi řešit, jen jedna veterinářka přislíbila, že by se pokusila sehnat asistenci a kdyby se jí to nezdařilo, pak by aspoň nasadila protišokovou léčbu, aby pes měl naději dojet do nemocnice v pořádku. Stalo se mi ale také a to při probíhající torzi, že mi veterinář na telefonický dotaz, zda nám pomůže. řekl, že mu za hodinu končí ordinační doba, takže ne.

při torzi nemá smysl experimentovat a ztrácet čas s obvoďáky (kteří to stejně neumí a nemají k tomu vybavení). V případě torze psa ihned naložte, ujíždějte na kliniku a ideálně jim ještě cestou zavolejte, že jedete, ať už jsou na to připravení. Každou minutou, co procmrndáde debatama o ničem s místními veterináři snižujete šanci na záchranu psa!

Torze je záležitost genetické predispozice a způsobem krmení moc nezmůžete, jsou psi, co dostanou torzi i na lačno. A když se v tom vrtáte, zjistíte, že na torzi tomu psovi pomřela polovina příbuzenstva a druhá polovina má žaludek už přišitý. Naopak, pak máte linie psů i v rámci predisponovaného plemene, kde se tento zdravotní problém prakticky nevyskytuje.

Co se veterinářů týče, musíte si sehnat nemocnici nebo aspoň větší kliniku. Torze se většinou objevuje v noci a není to operacička, kterou udělá veterinář sám, potřebuje k tomu aspoň dva lidi, hospitalizaci a celou noc práce a tohle prostě obvodní veterinář, který dělá sám v malé ordinaci, nebo maximálně se sestrou, prostě nedá.

Asi by měla být větší osvěta o možnosti přišít žaludek endoskopicky při první narkóze, co pes prodělá. Většina větších plemen potřebuje na chovnost rentgen kyčlí, doporučovala bych přišití při tomto úkonu, kdy je pes ještě mladý a pár minut narkózy navíc mu neuškodí.

davidka napsal(a):
Asi by měla být větší osvěta o možnosti přišít žaludek endoskopicky při první narkóze, co pes prodělá. Většina větších plemen potřebuje na chovnost rentgen kyčlí, doporučovala bych přišití při tomto úkonu, kdy je pes ještě mladý a pár minut narkózy navíc mu neuškodí.

No jasně, aby se nedal dělat žádný screening. Preventivní přišití žaludku je dobré tak maximálně pro psa, jehož příbuzní torzi měli, ovšem takového psa bych nechtěla ani zadarmo. Výskyt torze u příbuzných je u mě velkým faktorem výběru štěněte. Když budou mít psi žaludek přišitý všichni, nepoznáme nikdo nic.

Jasně, a budeme roky trnout, kdy přijdeme o psa.
Torze není jen o dědičnosti, ale o plemenné predispozici. Když si koupím dogu, tak i když příbuzní torzi neměli, stejně musím počítat s tím, že ta moje ji může mít. Je to i o krmení, o pohybu, o nasvalení těla, věku atd. atd., těch faktorů je plno. Raději psovi nechám žaludek přišít, než se v noci budit hrůzou, jestli neleží na dvoře s převráceným žaludkem.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No jasně, aby se nedal dělat žádný screening. Preventivní přišití žaludku je dobré tak maximálně pro psa, jehož příbuzní torzi měli, ovšem takového psa bych nechtěla ani zadarmo. Výskyt torze u příbuzných je u mě velkým faktorem výběru štěněte. Když budou mít psi žaludek přišitý všichni, nepoznáme nikdo nic.

přesně!
Pokud někdo chce psovi přišít žaludek, chápu jeho obavu - taky jsem pro to byla rozhodnutá po částečné torzi u své feny, kde prodělal torzi i její bratr (bohužel než jsem se rozhoupala, tak měla další úplnou torzi a ta jí byla osudnou), ale tyhle zákroky by se měly zaznamenávat do PP a vést v databázi plemene, protože je to v podstatě chirurgický zákrok provedený za účelem "odstranění nebo zamaskování dědičné vady", ať už se to někomu líbí nebo ne

Inspektor Pišišvor napsal(a):
při torzi nemá smysl experimentovat a ztrácet čas s obvoďáky (kteří to stejně neumí a nemají k tomu vybavení). V případě torze psa ihned naložte, ujíždějte na kliniku a ideálně jim ještě cestou zavolejte, že jedete, ať už jsou na to připravení. Každou minutou, co procmrndáde debatama o ničem s místními veterináři snižujete šanci na záchranu psa!

jsem ráda, to by mne vážně nenapadlo, ale nemocnice je čtyřicet minut cesty a veterinář patnáct a naposledy se i těch 40 minut ukázalo až příliš. Jestli si ale myslíte, že to na veterině (veterinární nemocnice Brno) vyvolá nějaký pohyb či kvap u veterinářů nebo personálu vůbec, tak buďte v klidu, vyjdou tak po pěti, deseti minutách po vašem ohlášeném) příjezdu a pak je dlouhý pohovor na téma - uvědomte si, že to bude hodně drahé a výsledek nejistý a teprve když je prostě ženete, tak se věnují psovi. Takže nejvíce času se procmrndá s veterinářem o vaší ochotě platit a ještě asistent napomíná - poslouchejte přece pana doktora- a teprve když vidí, že jsem ochotna vyvolat skandál věnují se psovi. Ono není všechno tak, jak si člověk by myslel.-

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Torze je záležitost genetické predispozice a způsobem krmení moc nezmůžete, jsou psi, co dostanou torzi i na lačno. A když se v tom vrtáte, zjistíte, že na torzi tomu psovi pomřela polovina příbuzenstva a druhá polovina má žaludek už přišitý. Naopak, pak máte linie psů i v rámci predisponovaného plemene, kde se tento zdravotní problém prakticky nevyskytuje.

Co se veterinářů týče, musíte si sehnat nemocnici nebo aspoň větší kliniku. Torze se většinou objevuje v noci a není to operacička, kterou udělá veterinář sám, potřebuje k tomu aspoň dva lidi, hospitalizaci a celou noc práce a tohle prostě obvodní veterinář, který dělá sám v malé ordinaci, nebo maximálně se sestrou, prostě nedá.

já na tu genetickou predispozici tak moc nevěřím, dva mí psi (má štěňata) dostala torzi, jeden s přišitým žaludkem po torzi sleziny a ten také zemřel, ale na embolku třetí den po operaci a jejich rodiče, jejich prarodiče a ani praprarodiče nic takového neměli. Poslední pes, který na to zemřel však měl otce, který na torzi zemřel taky. Pokud dědičnost, pak velmi složitá

plisak napsal(a):
jsem ráda, to by mne vážně nenapadlo, ale nemocnice je čtyřicet minut cesty a veterinář patnáct a naposledy se i těch 40 minut ukázalo až příliš. Jestli si ale myslíte, že to na veterině (veterinární nemocnice Brno) vyvolá nějaký pohyb či kvap u veterinářů nebo personálu vůbec, tak buďte v klidu, vyjdou tak po pěti, deseti minutách po vašem ohlášeném) příjezdu a pak je dlouhý pohovor na téma - uvědomte si, že to bude hodně drahé a výsledek nejistý a teprve když je prostě ženete, tak se věnují psovi. Takže nejvíce času se procmrndá s veterinářem o vaší ochotě platit a ještě asistent napomíná - poslouchejte přece pana doktora- a teprve když vidí, že jsem ochotna vyvolat skandál věnují se psovi. Ono není všechno tak, jak si člověk by myslel.-

já měla fenu operovanou na VFU a přestože byla neděle, tak v moment našeho příjezdu už bylo všechno nachystaný včetně anesteziloga. Pohovor o komplikacích a ceně proběhl u předooperačního vyšetření, a pan doktor se hodně oháněl aby se její cesta na stůl neprotahovala.
Nevím, nějak mám z vašich příspěvků pocit, že chcete být za každou cenu v opozici - i z toho o dědíčné predispozici. Nikdo nikdy nikde nepsal, že je ta tím jednoduchá dědíčnost (jakou známe např. u PRA), ale to že jsou torzemi zatížené linie a plemena je fakt, bez ohledu na to jestli se vám to líbí nebo ne. Pokud je to pro vás taková hrozba, tak si kupte plemeno, které predispozice k torzi nemá a nemusíte se strachovat

Inspektor Pišišvor napsal(a):
já měla fenu operovanou na VFU a přestože byla neděle, tak v moment našeho příjezdu už bylo všechno nachystaný včetně anesteziloga. Pohovor o komplikacích a ceně proběhl u předooperačního vyšetření, a pan doktor se hodně oháněl aby se její cesta na stůl neprotahovala.
Nevím, nějak mám z vašich příspěvků pocit, že chcete být za každou cenu v opozici - i z toho o dědíčné predispozici. Nikdo nikdy nikde nepsal, že je ta tím jednoduchá dědíčnost (jakou známe např. u PRA), ale to že jsou torzemi zatížené linie a plemena je fakt, bez ohledu na to jestli se vám to líbí nebo ne. Pokud je to pro vás taková hrozba, tak si kupte plemeno, které predispozice k torzi nemá a nemusíte se strachovat

tak promiňte, že jsem si o tom chtěla popovídat, netušila jsem totiž, že je nutno pouze souhlasit. Dovolte, abych si ponechala možnost volby plemene podle svého vkusu a odpusťte, že jsem vás urazila svými obavami.

plisak napsal(a):
tak promiňte, že jsem si o tom chtěla popovídat, netušila jsem totiž, že je nutno pouze souhlasit. Dovolte, abych si ponechala možnost volby plemene podle svého vkusu a odpusťte, že jsem vás urazila svými obavami.

není nutno pouze souhlasit, ale nerozumím tomu proč se tak vehementně bráníte představě o dědičnosti, když to není žádnej objev ameriky a bohužel se to stále více potvrzuje. To nakonec vidívám okolo sebe - moje fena i psi mých známých co prodělali torzi měli v rodině další zvířata, která si tímhle prošla (nejčastěji otec a sourozenci), takže rozhodně žádná náhodička. Jinak v pokud nevěříte na genetiku a predispozice, tak nezbývá než hledat chybu u sebe v technice krmení, ale pak si zkuste odpovědět, jak je možné, že psi mívají torze i nezávisle na nakrmení nebo fyzické aktivitě po krmení. O tom, že 2 bráchové vašeho psa co byli prodáni někam na dvorek měli torzi nebo pokud měli rodiče udělanou preventivní gastropexi se totiž vůbec nemusíte dozvědět.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
není nutno pouze souhlasit, ale nerozumím tomu proč se tak vehementně bráníte představě o dědičnosti, když to není žádnej objev ameriky a bohužel se to stále více potvrzuje. To nakonec vidívám okolo sebe - moje fena i psi mých známých co prodělali torzi měli v rodině další zvířata, která si tímhle prošla (nejčastěji otec a sourozenci), takže rozhodně žádná náhodička. Jinak v pokud nevěříte na genetiku a predispozice, tak nezbývá než hledat chybu u sebe v technice krmení, ale pak si zkuste odpovědět, jak je možné, že psi mívají torze i nezávisle na nakrmení nebo fyzické aktivitě po krmení. O tom, že 2 bráchové vašeho psa co byli prodáni někam na dvorek měli torzi nebo pokud měli rodiče udělanou preventivní gastropexi se totiž vůbec nemusíte dozvědět.

Jestli to nebylo tím, že bráchové a otec byli stejného plemene, které je více na torzi náchylné (např. kvůli velikosti a hloubce hrudníku)
Co jsem se na to ptala veterinářů, tak mi všichnik řekli, že dědičnost náchylnosti k torzi není oveřená hodnověrnou studií, ale pokud takovou znáte, dejte prosím odkaz, ráda bych se o tom dozvěděla víc.
Ne samozřejmě článek z nějakého populárního časopisu, ale z veterinárního odborného.

davidka napsal(a):
Jestli to nebylo tím, že bráchové a otec byli stejného plemene, které je více na torzi náchylné (např. kvůli velikosti a hloubce hrudníku)
Co jsem se na to ptala veterinářů, tak mi všichnik řekli, že dědičnost náchylnosti k torzi není oveřená hodnověrnou studií, ale pokud takovou znáte, dejte prosím odkaz, ráda bych se o tom dozvěděla víc.
Ne samozřejmě článek z nějakého populárního časopisu, ale z veterinárního odborného.

třeba moje fena byla plemene, které na torze netrpí.
takových článků máte plný internet - češtině i angličtině
tady je jeden od těch, kterých se to hodně týká včetně odkazů na další:
http://www.iwinfo.wbs.cz/Torze-zaludku.html

No zrovna tady všude je napsáno, že přesnou příčinu nikdo nezná. Ano, hraje roli dědičnost, ale ta vyšší pravděpodobnost u určitých linií je spíš v podobné stavbě těla (hloubce hrudníku).
Takže by se spíš asi měl pozměnit standard plemen (např. neupřednostňovat "festovně" stavěné psy) a krýt psy subtilnějšími.
Právě i kvůli tomu hrudníku jsou na torzi náchylnější psi oproti fenám.
A opět všude píší o krmení...

tak já jsem našla namátkou tyto dva názory na vznik torze. Dědičnost je v nich zmiňována jen podpůrně a spíše v souvislosti s děděním úzkého a hlubokého hrudníku. tedy určitých podmínek pro torzi ne příčin. U dvou ze tří mých psů torzí postižených (neznám ale osudy všech sourozenců, nevlastních sourozenců a tak, jen rodičů a prarodičů) podle mne dědičnost hrála opravdu jen malou roli, navíc jejich hrudník nebyl úzký, zda byl hluboký, to si netroufám soudit
Myslím, že krajní stanoviska - vyřazení rodových linií, kde je torze, z chovu nebo chování jiného plemene nežli torzí postiženého, nemají v současnosti žádná opodstatnění. Notabene, když až na opravdu maličké psy se torze vyskytuje snad všude v té či oné míře.
Já jsem nechtěla při založení tohoto tématu abychom tolik rokovali o příčinách vzniku torze jako o hlavním tématu, když v tom nemají jasno ani odborníci, zřejmě bychom se k ničemu nedobrali, ale spíš, zda vám nejbližší veterinář provedl protišokovou léčku, nebo nějakou jinou, jaké jsou vůbec v tomto možnosti. či jak je dobře opatřit psa při převozu do nemocnice ( o tom, že pes bude operován v nemocnici prosím není třeba rokovat, zda a jak se vyrovnal pes s nebezpečím embolie, případně jak dlouho hrozí, zda onemocnění vydrželo srdíčko, případně zda zanechalo nějaké následky, tedy myslela jsem, že bychom mluvili o tom, co jsem sami ve svých nebo blízkých chovech viděli a pozorovali. A poučování bychom nechali na jindy.

citace:

Příčiny akutní torze žaludku
Nejdůležitějším faktorem je stavba psího těla, konkrétně jeho hrudi. U psů s hlubokým hrudníkem riziko se zvýší riziko torze žaludku až o 170%.

Dalším důležitým faktorem, který přispívá ke vzniku tohoto závažného onemocnění je počet jídel podávaných psovi v průběhu dne. Jedno jídlo denně může vést k přetěžování a rozšíření žaludku. To může vést k jeho otáčení. Pes by měl jíst z misky na podlaze, nikoliv na nějakém podstavci.

Dalšími faktory přispívající k torzi žaludku:

• výskyt onemocnění u rodičů, sourozenců
• podváha,
• stres, nervozita, bázlivost,
• intenzivní pohyb po jídle (běhy, skoky, válcování)
• pohlaví ( psi onemocní častěji než feny),
• věk (od 7 let věku je zvýšené riziko)
• hmotnost (vyšší riziko u psů nad 50 kg).

-----------------------------
Genetika:
Kromě vazby na plemennou příslušnost je evidentní i zvýšený výskyt GDV u některých linií příbuzných psů. Výskyt úzce koreluje s hloubkou a šířkou hrudníku psa. Tyto znaky definuje několik genů. Jestliže mají oba rodiče zvláště úzký a hluboký hrudník, pravděpodobnost výskytu stejného znaku u potomstva je vysoká a s tím je spojené i vyšší riziko vzniku GDV. Tento jev vysvětluje fakt, že GDV má vyšší incidenci u určitých plemen, s nejvyšší pravděpodobností právě díky konformaci hrudníku.
Stáří pacientů:
U psů nad 7 let stáří je více než dvojnásobné riziko výskytu GDV oproti skupině psů mezi 2 a 4 lety.
Pohlaví:
Samci jsou dle statistiky postiženi GDV 2x častěji než samice. Kastrace nemá vliv na riziko vzniku GDV.
Stravovací návyky:
Psi krmení 1xdenně mají dvojnásobnou pravděpodobnost výskytu GDV oproti psům krmeným 2x denně. Psi, kteří jsou zvyklí rychle jíst a psi, kteří jsou ihned po jídle aktivní mají také vyšší riziko vzniku GDV.
Temperament:
Nervózní, bázliví nebo lekaví psi mají vyšší riziko pro vznik GDV, než jedinci klidní a flegmatičtí.

Co je příčinou vzniku GDV?
Neexistuje nějaká zvláštní aktivita nebo podmínka vedoucí ke vzniku GDV. Vznik tohoto onemocnění je následkem určité kombinace událostí. Studie plynu, který je obsažen v dilatovaném žaludku vedly k závěru, že jeho složení je dosti podobné normálnímu vzduchu. Dilatace žaludku je tedy zřejmě následek polykání vzduchu. Všichni psi, ale i lidé, však vzduch polykají a ve většině případů to nezpůsobuje žádný problém, neboť polknutý vzduch se uvolňuje eruktací (říhnutím). Z určitých důvodů, jejichž podstata dosud nebyla odhalena, však psi postižení GDV nejsou schopni polknutý vzduch eruktací uvolnit. V současné době probíhají studie, jejichž cílem je tento jev objasnit.


konec citací

vidíte, že i tady je to trochu jinak, někdo naopak doporučuje misku na podstavec....

davidka napsal(a):
Jasně, a budeme roky trnout, kdy přijdeme o psa.
Torze není jen o dědičnosti, ale o plemenné predispozici. Když si koupím dogu, tak i když příbuzní torzi neměli, stejně musím počítat s tím, že ta moje ji může mít. Je to i o krmení, o pohybu, o nasvalení těla, věku atd. atd., těch faktorů je plno. Raději psovi nechám žaludek přišít, než se v noci budit hrůzou, jestli neleží na dvoře s převráceným žaludkem.

souhlasím s vámi, ale můj pes (jedenáctiletý) dostal torzi i na přišitém žaludku, ten mu přišili po odnětí sleziny, aby se náhodou v dutině břišní, kdy bylo najednou moc místa, nepřetočil. Všechny zákroky u všech mých psů proběhli ve veterinární nemocnici při fakultě v Brně, takže nepochybuju, že byly provedeny řádně i to přišití a v žaludku měl při jeho čištění jen šlem z rýže, kterou ten den měl.

Inspektor Pišišvor napsal(a):
není nutno pouze souhlasit, ale nerozumím tomu proč se tak vehementně bráníte představě o dědičnosti, když to není žádnej objev ameriky a bohužel se to stále více potvrzuje. To nakonec vidívám okolo sebe - moje fena i psi mých známých co prodělali torzi měli v rodině další zvířata, která si tímhle prošla (nejčastěji otec a sourozenci), takže rozhodně žádná náhodička. Jinak v pokud nevěříte na genetiku a predispozice, tak nezbývá než hledat chybu u sebe v technice krmení, ale pak si zkuste odpovědět, jak je možné, že psi mívají torze i nezávisle na nakrmení nebo fyzické aktivitě po krmení. O tom, že 2 bráchové vašeho psa co byli prodáni někam na dvorek měli torzi nebo pokud měli rodiče udělanou preventivní gastropexi se totiž vůbec nemusíte dozvědět.

pouhé dědičnosti, když už se ptáte, se bráním proto, že u mých štěňat taková vloha zjištěna nebyla u nikoho v příbuzenstvu. U třetího psa ano. a nakonec, když si informaci hledám, zjišťuji, že dědičnost ani zdaleka není prokázána, ale měla by být jen jednou z možných příčin. A to nikoliv dědičnost torze samé, ale dědičnost podmínek jejího vzniku.
Byla to možná moje chyba, i když odjakživa krmím nejméně nadvakrát a někdy i natřikrát, možná, že ten den byli zvlášť při chuti a přejedli se.
Vzhledem k ceně a původu mých psů nepředpokládám, že byli prodáni na dvorek. Byla bych vám moc vděčná, kdybyste opustila svůj poučovací tón, pokud jste ve věci odbornice, přiložte odkazy, citaci, rád\a se poučím a pokud mluvíte jen o svých názorech, pak jistě připustíte, že je třeba já plně nemusím sdílet a není důvod mi proto vyčinit.

plisak napsal(a):
tak já jsem našla namátkou tyto dva názory na vznik torze. Dědičnost je v nich zmiňována jen podpůrně a spíše v souvislosti s děděním úzkého a hlubokého hrudníku. tedy určitých podmínek pro torzi ne příčin. U dvou ze tří mých psů torzí postižených (neznám ale osudy všech sourozenců, nevlastních sourozenců a tak, jen rodičů a prarodičů) podle mne dědičnost hrála opravdu jen malou roli, navíc jejich hrudník nebyl úzký, zda byl hluboký, to si netroufám soudit
Myslím, že krajní stanoviska - vyřazení rodových linií, kde je torze, z chovu nebo chování jiného plemene nežli torzí postiženého, nemají v současnosti žádná opodstatnění. Notabene, když až na opravdu maličké psy se torze vyskytuje snad všude v té či oné míře.
Já jsem nechtěla při založení tohoto tématu abychom tolik rokovali o příčinách vzniku torze jako o hlavním tématu, když v tom nemají jasno ani odborníci, zřejmě bychom se k ničemu nedobrali, ale spíš, zda vám nejbližší veterinář provedl protišokovou léčku, nebo nějakou jinou, jaké jsou vůbec v tomto možnosti. či jak je dobře opatřit psa při převozu do nemocnice ( o tom, že pes bude operován v nemocnici prosím není třeba rokovat, zda a jak se vyrovnal pes s nebezpečím embolie, případně jak dlouho hrozí, zda onemocnění vydrželo srdíčko, případně zda zanechalo nějaké následky, tedy myslela jsem, že bychom mluvili o tom, co jsem sami ve svých nebo blízkých chovech viděli a pozorovali. A poučování bychom nechali na jindy.

citace:

Příčiny akutní torze žaludku
Nejdůležitějším faktorem je stavba psího těla, konkrétně jeho hrudi. U psů s hlubokým hrudníkem riziko se zvýší riziko torze žaludku až o 170%.

Dalším důležitým faktorem, který přispívá ke vzniku tohoto závažného onemocnění je počet jídel podávaných psovi v průběhu dne. Jedno jídlo denně může vést k přetěžování a rozšíření žaludku. To může vést k jeho otáčení. Pes by měl jíst z misky na podlaze, nikoliv na nějakém podstavci.

Dalšími faktory přispívající k torzi žaludku:

• výskyt onemocnění u rodičů, sourozenců
• podváha,
• stres, nervozita, bázlivost,
• intenzivní pohyb po jídle (běhy, skoky, válcování)
• pohlaví ( psi onemocní častěji než feny),
• věk (od 7 let věku je zvýšené riziko)
• hmotnost (vyšší riziko u psů nad 50 kg).

-----------------------------
Genetika:
Kromě vazby na plemennou příslušnost je evidentní i zvýšený výskyt GDV u některých linií příbuzných psů. Výskyt úzce koreluje s hloubkou a šířkou hrudníku psa. Tyto znaky definuje několik genů. Jestliže mají oba rodiče zvláště úzký a hluboký hrudník, pravděpodobnost výskytu stejného znaku u potomstva je vysoká a s tím je spojené i vyšší riziko vzniku GDV. Tento jev vysvětluje fakt, že GDV má vyšší incidenci u určitých plemen, s nejvyšší pravděpodobností právě díky konformaci hrudníku.
Stáří pacientů:
U psů nad 7 let stáří je více než dvojnásobné riziko výskytu GDV oproti skupině psů mezi 2 a 4 lety.
Pohlaví:
Samci jsou dle statistiky postiženi GDV 2x častěji než samice. Kastrace nemá vliv na riziko vzniku GDV.
Stravovací návyky:
Psi krmení 1xdenně mají dvojnásobnou pravděpodobnost výskytu GDV oproti psům krmeným 2x denně. Psi, kteří jsou zvyklí rychle jíst a psi, kteří jsou ihned po jídle aktivní mají také vyšší riziko vzniku GDV.
Temperament:
Nervózní, bázliví nebo lekaví psi mají vyšší riziko pro vznik GDV, než jedinci klidní a flegmatičtí.

Co je příčinou vzniku GDV?
Neexistuje nějaká zvláštní aktivita nebo podmínka vedoucí ke vzniku GDV. Vznik tohoto onemocnění je následkem určité kombinace událostí. Studie plynu, který je obsažen v dilatovaném žaludku vedly k závěru, že jeho složení je dosti podobné normálnímu vzduchu. Dilatace žaludku je tedy zřejmě následek polykání vzduchu. Všichni psi, ale i lidé, však vzduch polykají a ve většině případů to nezpůsobuje žádný problém, neboť polknutý vzduch se uvolňuje eruktací (říhnutím). Z určitých důvodů, jejichž podstata dosud nebyla odhalena, však psi postižení GDV nejsou schopni polknutý vzduch eruktací uvolnit. V současné době probíhají studie, jejichž cílem je tento jev objasnit.


konec citací

vidíte, že i tady je to trochu jinak, někdo naopak doporučuje misku na podstavec....

Kdyby šlo o hluboký úzký hrudník, tak nemívají torze třeba molossové, a pak se nabízí otázka, proč třeba nemají torze italští chrtíci nebo whipeti, když greyové ano, nebo jaktože dobrmani mají torze velice často a jejich menší příbuzní Němečtí pinčové takto postižení nejsou, když mají podobnou stavbu těla. U vlkodavů i dobrmanů je hodně vysoký stupeń příbuzenské plemenitby, takže tam to může být podtržený i tímto.
Souvislost s krmením nikdo nezpochybňuje - ta je jasná i když to nemusí být vždycky pravidlem (viděla jsem 3x částečnou torzi a vždy to bylo 12 a víc hodin po krmení). Jinak já třeba znám přibližně stejně psů a fen, co měli torzi

Inspektor Pišišvor napsal(a):
Kdyby šlo o hluboký úzký hrudník, tak nemívají torze třeba molossové, a pak se nabízí otázka, proč třeba nemají torze italští chrtíci nebo whipeti, když greyové ano, nebo jaktože dobrmani mají torze velice často a jejich menší příbuzní Němečtí pinčové takto postižení nejsou, když mají podobnou stavbu těla. U vlkodavů i dobrmanů je hodně vysoký stupeń příbuzenské plemenitby, takže tam to může být podtržený i tímto.
Souvislost s krmením nikdo nezpochybňuje - ta je jasná i když to nemusí být vždycky pravidlem (viděla jsem 3x částečnou torzi a vždy to bylo 12 a víc hodin po krmení). Jinak já třeba znám přibližně stejně psů a fen, co měli torzi

no, ten hrudník mi taky s mými psy neladí, rozhodně jej měli široký. V jednom z článků jsem se dočetla i počty psů jednotlivých plemen, ale nezkopírovala jsem to, bylo to moc dlouhé a teď nevím, kde přesně to bylo. Ale byli tam i kokři, pudlíci, ale ti malí ne, jako pinčové, krysaříci, pekiňáci, chrtíci.. nebo pokud byli, pak až úplně na konci s minimem případů. Já jsem si z toho vybrala. že příčina prostě známá není a usuzuje se na soubor příčin pojmenovaný shora několikrát. Ale i když všechny závažné zdravotní příhody mých psů se řešily ve Veterinární nemocnici v Brně, myslím si, že je divné, že za časů Herriota si s takovou torzí poradili dva lékaři a dnes, kdo žije dál od nemocnice, aby nad psem udělal kříž. Ještě že my tady máme veterinářku, která by mu dala protišokovou léčbu a možná i propíchla žaludek, aby bolesti do odvozu do nemocnice ustaly, kdyby stav byl vážný a usoudila, že je to nutné. Doufám ale, že toho nikdy nevyužiju. Poslední pes mi umřel v dubnu.

tedy ne poslední vůbec, mám ještě dva, ale poslední zemřelý na torzi.

Pro mne byla torze vždycky strašák po tom co jsme si vybrali plemeno k torzi dosti náchylné. Dodržovala jsem vždy klid po jídle, pes byl v noci s námi, takže jsem byla o jeden strach chudší. U druhého psa jsme si torzi zažili ve věku 11 let. Měla jsem velké štěstí, že jsem nějakou už viděla, takže jsme vyjeli okamžitě, na kliniku to máme autem 15 minut, lékař okamžitě začal jednat a opravdu jsme to zvládli bez výrazných problémů a pes žil ještě skoro rok a odešel stářím. Ovšem cena je opravdu pořádná, suma sumárům skoro třicet klacků. Nejsem si jistá, zda bych preventivně dala přišít žaludek, u nás nakonec torze přišla bez nějaké pohybové aktivity jen rychlejším vstáváním

inusanka napsal(a):
Pro mne byla torze vždycky strašák po tom co jsme si vybrali plemeno k torzi dosti náchylné. Dodržovala jsem vždy klid po jídle, pes byl v noci s námi, takže jsem byla o jeden strach chudší. U druhého psa jsme si torzi zažili ve věku 11 let. Měla jsem velké štěstí, že jsem nějakou už viděla, takže jsme vyjeli okamžitě, na kliniku to máme autem 15 minut, lékař okamžitě začal jednat a opravdu jsme to zvládli bez výrazných problémů a pes žil ještě skoro rok a odešel stářím. Ovšem cena je opravdu pořádná, suma sumárům skoro třicet klacků. Nejsem si jistá, zda bych preventivně dala přišít žaludek, u nás nakonec torze přišla bez nějaké pohybové aktivity jen rychlejším vstáváním

ano, ta cena může mnohé milující majitele zaskočit, prostě na to nebudou mít. Za posledních asi deset let se zvojnásobila (moje cesta s torzí v čase).Moje plemeno se prý teď taky náchylné, ale dříve prý nebylo, staří chovatelé to přičítají granulím, ale něco jim dát k snědku přece musíme.

Taky mě torze strašila celý život našeho GR. A bohužel se stalo, v jeho necelých 13 letech.
Naštěstí jsme narazili na skvělého veterináře (a jeho otce), kteří nám ho zachránili.
Pes při tom bohužel přišel o slezinu, ale zatím se drží (jsou to více než dva roky). Na jaře bude psovi 15 let a mimo artrózu ho netrápí nic.
Platili jsme cca 13 tisíc, včetně následných kapaček. Takže těch 30 litrů mě docela děsí.. i když v tu chvíli o penězích nepřemýšlíte, jde o psa.

danmar napsal(a):
Taky mě torze strašila celý život našeho GR. A bohužel se stalo, v jeho necelých 13 letech.
Naštěstí jsme narazili na skvělého veterináře (a jeho otce), kteří nám ho zachránili.
Pes při tom bohužel přišel o slezinu, ale zatím se drží (jsou to více než dva roky). Na jaře bude psovi 15 let a mimo artrózu ho netrápí nic.
Platili jsme cca 13 tisíc, včetně následných kapaček. Takže těch 30 litrů mě docela děsí.. i když v tu chvíli o penězích nepřemýšlíte, jde o psa.

My jsme platili na totožném pracovišti v průběhu zhruba deseti let od 14 000 do 25 000 s hospitalizací. Poprvé jsem byla spokojena s přístupem nejvíc, ještě ve starých prostorách, pak se to zhrošovalo snad nikoliv péče, ale takový neosobní přístup sdělující - je to o penězích. Měla jsem tam psa i s jinými problémy - podezření na vředy či rakovinu žaludku, zvracel krev, jeho syn byl pozván, aby mu dal krev a přes slib, že se hospitalizovaný o nás nedozví, dovedli nás přímo k němu, on, šťastný, že jsem pro něj přijela, usnul a já jsem musela odejít a pak, žil ještě skoro čtyři roky, už se mnou nenavázal vztah, prostě mi to neodpustil a mně je to dodnes moc líto.i tato hospitalizace stála mezi 15 -17 tisíci, přesněji si nevzpomenu.

No cena se také odvíjí od váhy a náš miláček i jako starší pán měl okolo 80 kg. Operace v sobotu v noci. Čtyři dny hospitalizace za 8 000 a to ošetřující personál první den ani nevěděl, že pes je slepý. Taky s námi příliš nemluvil, když jsme si pro něj přijeli. Když se tak ohlídnu, kdyby byla možnost tam s ním ty čtyři dny být, snad by to bylo lepší, ale to holt nejde.

náš měl kolem 30, střední plemeno.

Tak se ještě hlásím..
náš kolem 30 kg, hospitalizovaný nebyl, po operaci odešel po svých. Jezdili jsme na kapačky, pak jsem mu je dávala doma.
A aktuální info.. už je ve psím nebi předevčírem - na Silvestra dopoledne, jsme ho museli nechat uspat.. měl bolesti, už ani nevstal. Ona se ta artróza poslední dobou rychle zhoršovala, navíc taky už neudržel stolici.
Tak už je mu dobře..

vyslovuji s vám soustrast a vzpomínám na naše zemřelá zvířata

moc děkuji.. a vzpomínám s vámi

Když někde přijde k hovoru zrovna tohle téma a ta cena a fakt, že jsme mu prodloužili život o necelý rok - reakce bývají různé.

inusanka napsal(a):
Když někde přijde k hovoru zrovna tohle téma a ta cena a fakt, že jsme mu prodloužili život o necelý rok - reakce bývají různé.

jestli to pro něj i pro vás byl hezký rok, stálo to za to

Dobry den,
hned na zacatku chci rict, ze o torzi toho moc nevim, proto jsem zacala procitat tuto diskuzi, ze se neco dozvim...moc toho neni, ale prece jen jedno jsem se dozvedela. Ze se to stava psum co nejsou schopni si rihnout... muj pes skoro rocni borderak je strasna aktivka, po jidle je snad jeste aktivnejsi, a ikdyz se ho snazim udrzet v klidu tak stejne hopsa po pokoji. Dostava zrat dvakrat denne. AG puppy, vecer 240g a rano 120g. Posledni dobou kdyz dozere a pribehne ke me, tak si rihne, ne moc nahlas, ale je slyset jak vyfoukne vzduch. Je to teda dobre, nebo se mam prave zacit bat, ze by nekdy mohl torzi dostat? predtim jsem to nepozorovala, ze by si rihnul a ani u jinych psu.
Normalne krmim AG puppy large breed, ale ted mi dovezli ty pro stredni a mala plemena, tam jsou mensi granulky, tak ted krmim i na zemi, ze mu misku rozsypu, protoze se mi zda, ze diky tem malym granulkam zacal hltat. Uz mam skoro dokrmeny ten pytel a objednany zas ty pro velke plemena. Pro rypali, bohuzel jsem pri prebirce nebyla a kamarad ten pytel otevrel pred mym prichodem domu, takze jsem ho nemohla jit vratit...
Dik moc za info

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Já jsem torzi nikdy u žádného svého psa neměla. V mém okolí chovatelé/majitelé ano a povětšinu případů to byli ti úzkostliví, co psa hlídali, krmili 80x denně, pes po jídle nesměl snad ani dýchat a přesto se u jejich psů torze opakovaně objevila. Je divné, že jsou lidé u kterých se torze u jejich psů objevuje opakovaně a někdo ji za celou svou chovatelskou praxi neměl ani jednou. Možná hloupá úvaha, ale je to divný.

cinkalu napsal(a):
Já jsem torzi nikdy u žádného svého psa neměla. V mém okolí chovatelé/majitelé ano a povětšinu případů to byli ti úzkostliví, co psa hlídali, krmili 80x denně, pes po jídle nesměl snad ani dýchat a přesto se u jejich psů torze opakovaně objevila. Je divné, že jsou lidé u kterých se torze u jejich psů objevuje opakovaně a někdo ji za celou svou chovatelskou praxi neměl ani jednou. Možná hloupá úvaha, ale je to divný.

ono taky dost záleží na plemeni - když si pořídíte něm. dogu, vlkodava nebo ridgebacka, tak máte určítě nesrovnatelně vyšší šanci na torzi než ten, co má greyhounda. Ale já z toho množství psů, co nám prošlo barákem taky neměla nikdy problém, a pak najednou fena nepredisponovanýho plemene (chrt) prodělala 2x částečnou torzi cca 12 hodin po nakrmení a další úplnou torzi už nepřežila (zemřela v noci po operaci na selhání srdce). Chovatelka, od které jsme fenu měli, absolvovala první torzi po 35 leté praxi, a to má doma 10-15ti hlavou smečku

cinkalu napsal(a):
Já jsem torzi nikdy u žádného svého psa neměla. V mém okolí chovatelé/majitelé ano a povětšinu případů to byli ti úzkostliví, co psa hlídali, krmili 80x denně, pes po jídle nesměl snad ani dýchat a přesto se u jejich psů torze opakovaně objevila. Je divné, že jsou lidé u kterých se torze u jejich psů objevuje opakovaně a někdo ji za celou svou chovatelskou praxi neměl ani jednou. Možná hloupá úvaha, ale je to divný.

Jestli to nebude i tím, že spousta chovatelů je schopná ohledně tohoto lhát a nepřizná vám, že se u něj v chovu někdy torze vyskytnula. Samozřejmě netvrdím, že je to pravidlem, ale jsou určitě i tací...

Ketty sharp - kdo ti proboha řekl, že barzoj je plemeno, které nemá predispozice k torzím? Vždyť to je strašná blbost. Nemáš asi ani tušení, kolik barzojů si torzí prošlo anebo na ni dokonce zemřelo. Barzoj rozhodně je plemeno, kterého se torze žaludku (i sleziny) týkají. Bohužel.

samozřejmě, že neočekávám torzi u trpasličího pudla, je jasné, že se jedná o plemana velká. Zrovna tak je možné, že to někteří chovatelé zamlčí, ale já mluvila o majitelích , kteří vlastní velké psy, ne o chovatelích jako takových. V mém okolí je pár lidí, kterým se tozre opakovaně objevuje u psů nezávisle na sobě, pak jsou jiní, kteří ji neměli u svých psů vůbec včetně mě. Netvrdím, že z toho něco vyplývá, jen je to zvláštní. Doufám, že mě žádná blbá zkušenost nezařadí mezi ty zkušené torzaře. Asi bych to totiž ani nepoznala.

Pro torzi je i genetická indikace, jestli to není tím, že měli psy z podobné linie. Ale osobně jsem najela na krmení po aktivitě a po něm alespoň trochu klidu, už proto, aby mohl pes klidně trávit a využít pro to energii. Znám případ torze po převalování s plným žaludkem a po intenzivních skocích.
Jinak ten rok byl hezký a jsem ráda, že jsem to mohla umožnit. Být to v době kdy jsme měli od výplaty k výplatě, nevím, jak by to dopadlo

jana dante napsal(a):
Jestli to nebude i tím, že spousta chovatelů je schopná ohledně tohoto lhát a nepřizná vám, že se u něj v chovu někdy torze vyskytnula. Samozřejmě netvrdím, že je to pravidlem, ale jsou určitě i tací...

Ketty sharp - kdo ti proboha řekl, že barzoj je plemeno, které nemá predispozice k torzím? Vždyť to je strašná blbost. Nemáš asi ani tušení, kolik barzojů si torzí prošlo anebo na ni dokonce zemřelo. Barzoj rozhodně je plemeno, kterého se torze žaludku (i sleziny) týkají. Bohužel.

ne, nemám tušení, kolik barzojů torzí prošlo, protože já vím kromě mé Báry jen o jednom dalším psovi a to jsem se celkem dost vyptávala - každej na mě hleděl, jako kdybych spadla z Marsu, a ani na seznamech predisponovaných plemen není na nějaké přednější příčce (i když to může být i tím, že jich není tolik)

cinkalu napsal(a):
Já jsem torzi nikdy u žádného svého psa neměla. V mém okolí chovatelé/majitelé ano a povětšinu případů to byli ti úzkostliví, co psa hlídali, krmili 80x denně, pes po jídle nesměl snad ani dýchat a přesto se u jejich psů torze opakovaně objevila. Je divné, že jsou lidé u kterých se torze u jejich psů objevuje opakovaně a někdo ji za celou svou chovatelskou praxi neměl ani jednou. Možná hloupá úvaha, ale je to divný.

Měli jsme cca 8 psů postupně, velká i těžší plemena, pobyt většinou venku, takže ani nešlo moc zamezit pohybu po krmení.....a naštěstí jsem se nikdy nesetkala s torzí žaludku (ťuk,ťuk).

Ketty sharp - protože ti to málokdo přizná. Je to stejné jako když někomu krycí pes zemře na selhání srdce, ale on radši všude prohlásí, že mu ho někdo otrávil.
Pokud někomu pes odejde např. na rakovinu, tak se to většinou netají, ale právě torze, fatální srdeční vady atd., to se do světa nevykřikuje, tím se ti nikdo nepochlubí.
Ani odchovům oné chovatelky, o které mluvíš, se torze nevyhýbají a pokud ona tvrdí, že ano, tak buď neříká pravdu anebo o tom neví, protože nebyla zdaleka v kontaktu se všemi majiteli svých odchovů.

jinak k té torzi - čím dál častěji se objevuje i názor, že velmi důležitý je i jakýsi klid před jídlem, nejen po jídle. O dědičnosti se vedou sáhodlouhé diskuze a ani veti se na tom neshodnou, já osobně si myslím, že dědičnost určitou roli hraje.

a ohledně toho, že malých plemen se to netýká.... není to zdaleka až tak obvyklé, ale torze může postihnout i jezevčíka, když na to přijde.

klarusa napsal(a):
Dobry den,
hned na zacatku chci rict, ze o torzi toho moc nevim, proto jsem zacala procitat tuto diskuzi, ze se neco dozvim...moc toho neni, ale prece jen jedno jsem se dozvedela. Ze se to stava psum co nejsou schopni si rihnout... muj pes skoro rocni borderak je strasna aktivka, po jidle je snad jeste aktivnejsi, a ikdyz se ho snazim udrzet v klidu tak stejne hopsa po pokoji. Dostava zrat dvakrat denne. AG puppy, vecer 240g a rano 120g. Posledni dobou kdyz dozere a pribehne ke me, tak si rihne, ne moc nahlas, ale je slyset jak vyfoukne vzduch. Je to teda dobre, nebo se mam prave zacit bat, ze by nekdy mohl torzi dostat? predtim jsem to nepozorovala, ze by si rihnul a ani u jinych psu.
Normalne krmim AG puppy large breed, ale ted mi dovezli ty pro stredni a mala plemena, tam jsou mensi granulky, tak ted krmim i na zemi, ze mu misku rozsypu, protoze se mi zda, ze diky tem malym granulkam zacal hltat. Uz mam skoro dokrmeny ten pytel a objednany zas ty pro velke plemena. Pro rypali, bohuzel jsem pri prebirce nebyla a kamarad ten pytel otevrel pred mym prichodem domu, takze jsem ho nemohla jit vratit...
Dik moc za info

Omlouvám se všem za OT!
Klarusa, prosím, z jakého důvodu krmíte borderu granulemi pro velká plemena? Jen kvůli velikosti granulí, nebo vás k tomu vede něco jiného?
Lucie

cinkalu napsal(a):
samozřejmě, že neočekávám torzi u trpasličího pudla, je jasné, že se jedná o plemana velká. Zrovna tak je možné, že to někteří chovatelé zamlčí, ale já mluvila o majitelích , kteří vlastní velké psy, ne o chovatelích jako takových. V mém okolí je pár lidí, kterým se tozre opakovaně objevuje u psů nezávisle na sobě, pak jsou jiní, kteří ji neměli u svých psů vůbec včetně mě. Netvrdím, že z toho něco vyplývá, jen je to zvláštní. Doufám, že mě žádná blbá zkušenost nezařadí mezi ty zkušené torzaře. Asi bych to totiž ani nepoznala.

víte, je to jen štěstí a náhoda, že jste torzi neměla, jen si to nezakřikněte

jana dante napsal(a):
Ketty sharp - protože ti to málokdo přizná. Je to stejné jako když někomu krycí pes zemře na selhání srdce, ale on radši všude prohlásí, že mu ho někdo otrávil.
Pokud někomu pes odejde např. na rakovinu, tak se to většinou netají, ale právě torze, fatální srdeční vady atd., to se do světa nevykřikuje, tím se ti nikdo nepochlubí.
Ani odchovům oné chovatelky, o které mluvíš, se torze nevyhýbají a pokud ona tvrdí, že ano, tak buď neříká pravdu anebo o tom neví, protože nebyla zdaleka v kontaktu se všemi majiteli svých odchovů.

jinak k té torzi - čím dál častěji se objevuje i názor, že velmi důležitý je i jakýsi klid před jídlem, nejen po jídle. O dědičnosti se vedou sáhodlouhé diskuze a ani veti se na tom neshodnou, já osobně si myslím, že dědičnost určitou roli hraje.

a ohledně toho, že malých plemen se to netýká.... není to zdaleka až tak obvyklé, ale torze může postihnout i jezevčíka, když na to přijde.

Jáměla za 33 let s barzoji prokázané torze tři. Moje první chovná fena - 12,5 roku, po operaci a zápalu plic, 9 letý pes - po krmení skočil z gauče(krmila jsem tehdy jednou denně) a 4 letý pes, který děsně přihltávál vzduch. Měl už jednou před tím náběh, ale rozchodili jsme to.
Ten taky jediný byl včas operován a přežil.
Take vzhledem k počtu let a počtu barzojů kteří mi rukama prošli, bych neřekla že barzoj je nějak dramaticky náchylný na torzi. U mně to vždy mělo nějaké okolnosti , které se daly nazvat příčinou.
Je fakt že mým známým, uhynula na torzi fenka ode mně a její dcera a její vnuk - jenže, oni si pak ode mně vzali pejska a ten má teď v pěti letech takovou paradentózu, že mu vpadala polovina zubů - žádný jiný z jeho sourozenců takový problém nemá.
Takže tam mám taky podezření na dietetickou chybu.
Já na stejných liniích vůbec žádné problémy nemám. Ono je možné, že když někomu hyne jeden pes za druhým na torzi, tak hned začne vykládat o genertice (i když o ní nemá páru, ale je to in) a na další příčiny už nehledí. Neejbóže, že by udělal chybu on.
I když, je možné, že zde jsou určité genetické predispozice. Ale také bych je hledala spíš ve stavbě psa.

krmim jimy na doporuceni chovatele meho psa, ktery je prodejce krmiv pro psy a docela se v tom vyzna, zaprve Arden Grange u tech stenat velkych plemen ma navic kloubni vyzivu, a jsou vetsi.
Muj pes na nich byl odchovan, takze jsem po prevozu domu jimy taky krmila...to jsme krmili ty male a stredni plemena, ale pes mi je moc nechtel zrat...rekneme, ze neni jedlik, a pak presel do obdobi kdy se poradne vytahnul a byl takovej zouzvilek, takze po prodiskutovani s chovatelem jsme presli na velke plemena a on zacal lip zrat. Od te doby krmim tema velkyma plemenama, az do ted tedy, kdy mi v Anglii bohuzel dorucili pro male plemena, ale jak rikam, uz zase mame pro velka, protoze jak rikam, zacal hltat....

U torze hraje dědičnost dokonce větší roli než samotný krmení - jsou psi, co sežerou 1x za den misku jako kráva, pak 5x vyskočí na boudu, z boudy, nebo lítají po schodech a nic, a pak jsou ti, co mají všechny možný bezpečnostní opatření, a stejně torzi mají i bez ohledu krmení.Popř. i kdyby se krmili 15x denně pinzetou v leže,tak přesto torzi dostanou.

lovecperel napsal(a):
U torze hraje dědičnost dokonce větší roli než samotný krmení - jsou psi, co sežerou 1x za den misku jako kráva, pak 5x vyskočí na boudu, z boudy, nebo lítají po schodech a nic, a pak jsou ti, co mají všechny možný bezpečnostní opatření, a stejně torzi mají i bez ohledu krmení.Popř. i kdyby se krmili 15x denně pinzetou v leže,tak přesto torzi dostanou.

díky ze reklamu - to jste zkopíroval můj příspěvek z cca rok staré diskuze

jana dante napsal(a):
Ketty sharp - protože ti to málokdo přizná. Je to stejné jako když někomu krycí pes zemře na selhání srdce, ale on radši všude prohlásí, že mu ho někdo otrávil.
Pokud někomu pes odejde např. na rakovinu, tak se to většinou netají, ale právě torze, fatální srdeční vady atd., to se do světa nevykřikuje, tím se ti nikdo nepochlubí.
Ani odchovům oné chovatelky, o které mluvíš, se torze nevyhýbají a pokud ona tvrdí, že ano, tak buď neříká pravdu anebo o tom neví, protože nebyla zdaleka v kontaktu se všemi majiteli svých odchovů.

jinak k té torzi - čím dál častěji se objevuje i názor, že velmi důležitý je i jakýsi klid před jídlem, nejen po jídle. O dědičnosti se vedou sáhodlouhé diskuze a ani veti se na tom neshodnou, já osobně si myslím, že dědičnost určitou roli hraje.

a ohledně toho, že malých plemen se to netýká.... není to zdaleka až tak obvyklé, ale torze může postihnout i jezevčíka, když na to přijde.

chovatelka mi nelže určitě, protože tu jednu torzi co měla mi řekla a vzhledem k tomu, že jsme velice dobří rodinní přátelé a jsme ve stálém kontaktu, tak vím o každém štěknutí a bolístkách jejich psů.

lovecperel napsal(a):
U torze hraje dědičnost dokonce větší roli než samotný krmení - jsou psi, co sežerou 1x za den misku jako kráva, pak 5x vyskočí na boudu, z boudy, nebo lítají po schodech a nic, a pak jsou ti, co mají všechny možný bezpečnostní opatření, a stejně torzi mají i bez ohledu krmení.Popř. i kdyby se krmili 15x denně pinzetou v leže,tak přesto torzi dostanou.

bohužel, z toho, co se mi podařilo načíst, dědičnost není potvrzena. Potvrzuje se spíše vliv tělesné dispozice - hloubka hrudníku... na vznik torze a v tomto a pouze v tomto smyslu dědičnost ano. Jinak vlivů na vznik torze má být více a při jejich společném výskytu torze vážně hrozí. je to nakonec v nějakém příspěvku shora specifikováno. Takže vylučování s chovu je nesmysl, a tajení torze - řekla bych, že v našich klubových smutečních oznámeních se torze uvádí, já jsem ji u svých psů uvedla vždy a pokud mohu soudit, ani ostatní chovatelé se tím netají. Já znovu obracím pozornost k tvrzení starých chovatelů, kteří říkají, že četnost torzí se zvyšuje přímo úměrně s tím, jak se v chovech přechází na granule. Ani to není myslím potvrzeno, nikdo takový průzkum nedělala, já ale jsem přešla v podstatné části na krmení vařené a granule jen občas, Uvidím, jaké budou výsledky