Mám psa, ovčáka, 1 rok. Zhruba od 3 měsíců chodíme na cvičák. Pes je jinak šikovný, má velký potenciál, velmi snadno vzrušivý a živý. Co je však kamenem úrazu, tak motivace. Především venku a v cizím prostředí. Nenašla jsem zatím odměnu, která by ho zaujala natolik, že kvůli ni udělá (téměř) cokoliv. Nejprve jsem to zkoušela s "normálními" pamlsky, postupně zvyšovala intenzitu jejich zápachu, aby byly opravdu lákavé a smradlavé. Ale pes kouká na všechny strany, čenich ideálně u země a na odměnu dlabe. Mohu ji mít před jeho čenichem, jen k ní čuchne a nezájem. Cvičíme vždy nalačno. Cukání vodítkem je taky naprd, když prostě nechce, klidně se na něm oběsí. Druhý level byl jeho oblíbený balonek, ale i když ho za cvik dostane, jen k němu ňufne, ale žádné zaujetí.
Hlasem se snažím při pochvalách intonovat, projevovat nadšení. Ale prostě ne. Jakmile je venku, je tam toliko zajímavých věcí a pachu, že nějaké cvičení je fakt otrava. Nutno dodat, že doma (kuchyň, dvůr, zahrada), kdykoliv vemu nějakou dobrotu, tak poslouchá jak švýcarské hodinky. Takže cviky umí, dokonce spoustu z nich už na posunky, není to pro něho novinka a ví, co má dělat. Ale pes, který poslouchá jen doma, jako by neposlouchal vůbec.
Pořídila jsem si teď klikr a chystám se ho vyzkoušet, jen si myslím, že ten asi problém s motivací moc neřeší. Jinak už mě nenapadají jiné možnosti, jak na něho vyzrát a namotivovat ho tak, aby venku cviky nedělal jen proto, že už jako fakt musí, ten jeho nezájem je téměř hmotný.
Připadám si totiž fakt hloupě, když vím, že pes doma přijde na první zavolání odkudkoliv, zvládá aport, odložení v sedě, v leže, přivolání, chůzi na vodítku i bez i různé cirkusácké kousky, ale venku na něho můžu "ječet" jako pominutá a prostě smůla bejby. (mluvím i klidně, ale jakmile to musím opakovat, začínám nabírat na intenzitě).
Máte někdo tip, "kde udělali soudruzi z NDR chybu?"
Na toto mám jedinou radu a tou je krmit výhradně z ruky a za něco. Ne jen tak zadarmo nasypat večer žrádlo do misky a odejít.
Misku doma bych navždy zrušila a psa odměňovala pouze venku. Mě to pomohlo velmi, navíc, když jsme začali s klikrem, tak jsem měla ze psů do 14 dnů kuličky, protože ač jsem měla pro každého psa odměřenou dávku, tak to prostě v rámci výcviku nestačilo a dostávali ještě víc, než obvykle.
Teď po dvou měsících, kdy jsem to vychytala, že jim sedí množstevně žrádlo akorát, jsem zjistila, že jsou vlastně na 2/3 původní dávky, čili tady jde vidět jak jsem jim dávala dřív do misky víc, než ve skutečnosti potřebovali. Dostávají žrát výhradně venku nebo při výcviku a ta koncentrace na mě se velmi zlepšila. Když není čas cvičit, vezmu žrádlo do ruky a dám jim ho "jen tak", ale z ruky, nikoli z misky.
Zkuste nad tím popřemýšlet, základem ovšem je, že vám pravidelně nebude doma paat hora žrádla od linky (jakoby omylem) nebo, že pejskovi nebude podstrojovat partner či rodič.
kalliope
napsal(a):
Na toto mám jedinou radu a tou je krmit výhradně z ruky a za něco. Ne jen tak zadarmo nasypat večer žrádlo do misky a odejít.
Misku doma bych navždy zrušila a psa odměňovala pouze venku. Mě to pomohlo velmi, navíc, když jsme začali s klikrem, tak jsem měla ze psů do 14 dnů kuličky, protože ač jsem měla pro každého psa odměřenou dávku, tak to prostě v rámci výcviku nestačilo a dostávali ještě víc, než obvykle.
Teď po dvou měsících, kdy jsem to vychytala, že jim sedí množstevně žrádlo akorát, jsem zjistila, že jsou vlastně na 2/3 původní dávky, čili tady jde vidět jak jsem jim dávala dřív do misky víc, než ve skutečnosti potřebovali. Dostávají žrát výhradně venku nebo při výcviku a ta koncentrace na mě se velmi zlepšila. Když není čas cvičit, vezmu žrádlo do ruky a dám jim ho "jen tak", ale z ruky, nikoli z misky.
Zkuste nad tím popřemýšlet, základem ovšem je, že vám pravidelně nebude doma paat hora žrádla od linky (jakoby omylem) nebo, že pejskovi nebude podstrojovat partner či rodič.
Pes má mít možnost se v klidu nažrat a v pohodě jídlo trávit, ne ho nechat lítat a krmit z ruky venku, to by mohlo způsobit zažívací potíže. Navíc je to donucovák. Myslím, že zadavatelka by dala přednost navázání vztahu na sebe a ne na kus žvance proto, že má pes děsný hlad.
scylla
napsal(a):
Pes má mít možnost se v klidu nažrat a v pohodě jídlo trávit, ne ho nechat lítat a krmit z ruky venku, to by mohlo způsobit zažívací potíže. Navíc je to donucovák. Myslím, že zadavatelka by dala přednost navázání vztahu na sebe a ne na kus žvance proto, že má pes děsný hlad.
Tak po tom přeji hodně štěstí, protože kupodivu existují i takoví psi, kteří nestojí o budování kontaktu s člověkem a jedou si "sami na sebe" a než promarnit roky marných pokusů jak na to a pak zjistit, že pes o to stejně nestojí, šla bych rovnou tímto směrem. Naprosto nevidím jediný důvod proč by měl pes tímto trpět. Nikde jsem netvrdila, že pes má být na kost vyhladovělý, jen by si měl uvědomit, že žrádlo mu nedává miska, ale psovod. Je to prostě výměnný obchod, všimni si mě a něco za to dostaneš, udělej toto a něco za to dostaneš. Ostatně, Vy v práci pracujete zadarmo nebo za mzdu ? Na jakém principu to funguje: něco uděláte a dostanete za to mzdu. Přijde Vám to jako vykořisťování a trápení lidí ?
kalliope
napsal(a):
Tak po tom přeji hodně štěstí, protože kupodivu existují i takoví psi, kteří nestojí o budování kontaktu s člověkem a jedou si "sami na sebe" a než promarnit roky marných pokusů jak na to a pak zjistit, že pes o to stejně nestojí, šla bych rovnou tímto směrem. Naprosto nevidím jediný důvod proč by měl pes tímto trpět. Nikde jsem netvrdila, že pes má být na kost vyhladovělý, jen by si měl uvědomit, že žrádlo mu nedává miska, ale psovod. Je to prostě výměnný obchod, všimni si mě a něco za to dostaneš, udělej toto a něco za to dostaneš. Ostatně, Vy v práci pracujete zadarmo nebo za mzdu ? Na jakém principu to funguje: něco uděláte a dostanete za to mzdu. Přijde Vám to jako vykořisťování a trápení lidí ?
Děkuju za přání štěstí, potřebuju ho jako každý. Zatím se mi vždy podařilo navázat vztah se psem, i s problémáky, kterých se majitelé zbavili pro problémové chování, zejména agresivitu a bázlivost. Bylo jich několik desítek a nikdy jsem nepotřebovala donucováky tohoto typu.
Pro zadavatele - váš problém vyplývá podle mého názoru z vašeho přístupu ke psovi. Učila jste cviky a přivolání i v klidovém prostředí na přehnané afektované pochvaly. Proto vám v klidovém prostředí fungují, ale venku ne, protože tam tu estrádu přebijí jiné, pro psa důležité vjemy, a vy už nemáte, co byste k pochvale přidala. Tenhle problém je bohužel dost častý. Místo přidané pochvaly se pak velmi často přidává nátlak na psa, EO nebo krmení jen při výcviku a podobné donucováky. Začala bych se chovat normálně, přirozeně, chválit také přirozeně, abyste měla v záloze něco, co můžete k pochvale venku přidat a být pro psa zajímavá. Šaškování, jásání a přehnané pochvaly považují někteří psi za infantilní chování a mají tendenci na psovoda po zásluze kašlat.
Já mám doma něco dost podobného. Mám křížence australského honáckého psa a border kolie. Je mu 9 měsíců, ale s posloucháním venku má také problémy. Doma poslechne v pohodě, ale venku, kde má spoustu čmuchání a podnětů, to jde těžko. Ale kupodivu se to týká jen jednoho povelu - "ke mně". Je to pes poměrně pomalý a od štěněte tvrdohlavý a na povel "ke mně" přijde tím stylem, že se loudá, stihne se u toho vyčůrat, popřípadě si jenom zkontroluje, zda jsem v pohodě, jaká je situace a zase odejde. K dokonalosti to má daleko. Když na něj hodně tlačím, tak přijde a sedne si před nohy, tak jak to má vypadat, ale to jen když se mu chce. Před tímto psem jsem měla americkou pitbullku a ta byla vycepovaná. Poslechla ihned a na všechno. Autorita mi nedělá problém, psi vědí, kdo je u nás pánem. Já si myslím jedno - některé povahové vlastnoti člověk psa přeučí, pokud vůbec přeučí, jedině tehdy, jde-li proti jeho přirozenosti. Takový jezevčík třeba není vůbec vycvičený k tomu, aby poslouchal člověka. Jezevčíci byli vyšlechtěni proto, aby se sami rozhodovali. A tohle si majitelé psů musí uvědomit. Jít proti přirozenosti psa totiž může dle mého názoru znamenat pro psa dost velkou psychickou zátěž. Ale chápu, že nezvladatelný pes je dost na obtíž. Spoustů majitelů sáhne nakonec po elektrickém obojku, který opravdu funguje. Otázka ale zní - je to nutné? Někdy ano, někdy ne. Ale to musí každý zvážit dle svého selského rozumu. Pro zadavatelku - vyprdněte se na to, co kdo říká (jestli někdo třeba tvrdí, jak máte nevychovaného psa a bla bla), důležité je, jestli Vám pes nezdrhá a je zvladatelný. Hlavně ať je šťastný a ať je svůj... ;-)
sententiavitae
napsal(a):
Já mám doma něco dost podobného. Mám křížence australského honáckého psa a border kolie. Je mu 9 měsíců, ale s posloucháním venku má také problémy. Doma poslechne v pohodě, ale venku, kde má spoustu čmuchání a podnětů, to jde těžko. Ale kupodivu se to týká jen jednoho povelu - "ke mně". Je to pes poměrně pomalý a od štěněte tvrdohlavý a na povel "ke mně" přijde tím stylem, že se loudá, stihne se u toho vyčůrat, popřípadě si jenom zkontroluje, zda jsem v pohodě, jaká je situace a zase odejde. K dokonalosti to má daleko. Když na něj hodně tlačím, tak přijde a sedne si před nohy, tak jak to má vypadat, ale to jen když se mu chce. Před tímto psem jsem měla americkou pitbullku a ta byla vycepovaná. Poslechla ihned a na všechno. Autorita mi nedělá problém, psi vědí, kdo je u nás pánem. Já si myslím jedno - některé povahové vlastnoti člověk psa přeučí, pokud vůbec přeučí, jedině tehdy, jde-li proti jeho přirozenosti. Takový jezevčík třeba není vůbec vycvičený k tomu, aby poslouchal člověka. Jezevčíci byli vyšlechtěni proto, aby se sami rozhodovali. A tohle si majitelé psů musí uvědomit. Jít proti přirozenosti psa totiž může dle mého názoru znamenat pro psa dost velkou psychickou zátěž. Ale chápu, že nezvladatelný pes je dost na obtíž. Spoustů majitelů sáhne nakonec po elektrickém obojku, který opravdu funguje. Otázka ale zní - je to nutné? Někdy ano, někdy ne. Ale to musí každý zvážit dle svého selského rozumu. Pro zadavatelku - vyprdněte se na to, co kdo říká (jestli někdo třeba tvrdí, jak máte nevychovaného psa a bla bla), důležité je, jestli Vám pes nezdrhá a je zvladatelný. Hlavně ať je šťastný a ať je svůj... ;-)
nevím jestli je toto nejšťastnější cesta (prostě se s tím smířit). Vemte si, že by zadavatelky pes zdrhnul do silnice a ta ho potřebovala ryche přivolat, ale jemu by se zrovna nechtělo, protože by to bylo vlastně proti jeho přirozenosti (poslechnout), dovedete si představit co takový pes na silnici může způsobit, než k němu páníček dojde ?
Mě se prostě vyplatilo nastolit výměnný obchod a začít cvičit s klikrem a nemohu říci, že by mí psi byli nešťastní a nervozní, protože nedostanou doma hordu žrádla, ale dostávají ho postupně během celého dne a kupodivu ani nejsou hladoví - naopak, dostávali o polovinu více, protože při výcviku chybělo, takže z nich jeden čas byly pěkné kuličky.
Výsledek je takový, že jedna z fen, která si vybírala kdy bude spolupracovat a kdy se jí zrovna jako že nechce je o 100 % akčnější, živější, při výcviku spolupracuje, sama vymýšlí co by se dalo, lépe komunikuje a je veselejší. Toto je pro mě jednoznačný výsledek a srovnání oproti tomu co bylo. Tady rozhodně neplatí pořekadlo, že účel světí prostředky. Jsem spokojená já i mí psi, lépe si rozumíme, což se odráží i na celkovém vztahu.
Ano, proto říkám, pokud pes nezdrhá a není nezvladatelný. Můj pes třeba ví, že do silnice nesmí. Učila jsem to i psa předtím a než vkročí na silnici, tak si sedne na obrubník a čeká na můj povel. Ale upřímně řečeno - když zacítí na druhé strane hárající fenu - mohla bych ho sekýrovat sebevíc, ale neposlechne. Některým psům prostě "hrábne", když ucítí hárající fenu. To samé je ten můj. Takže tam, kde je rušnější silnice, tam chodí prostě na vodítku. Asi bych to tak nehrotila. Ale jako jo, pokud se Vám to podaří, tak určitě psa naučte, co se dá, ono se to neztratí. Ale myslím si, že změnit povahové vlastnosti některých psů prostě nejde. Co když tomu mému telátku odměna nic moc neříká? A vlastně ani moc ne hračky, balonky? Pro něj je největší zábava čmuchání a ostatní pejsci a někdy i lidi, protože na ně štěká. Je prostě takový živel a je hodně svůj. Aspoň vím, že není hloupý.
sententiavitae
napsal(a):
Ano, proto říkám, pokud pes nezdrhá a není nezvladatelný. Můj pes třeba ví, že do silnice nesmí. Učila jsem to i psa předtím a než vkročí na silnici, tak si sedne na obrubník a čeká na můj povel. Ale upřímně řečeno - když zacítí na druhé strane hárající fenu - mohla bych ho sekýrovat sebevíc, ale neposlechne. Některým psům prostě "hrábne", když ucítí hárající fenu. To samé je ten můj. Takže tam, kde je rušnější silnice, tam chodí prostě na vodítku. Asi bych to tak nehrotila. Ale jako jo, pokud se Vám to podaří, tak určitě psa naučte, co se dá, ono se to neztratí. Ale myslím si, že změnit povahové vlastnosti některých psů prostě nejde. Co když tomu mému telátku odměna nic moc neříká? A vlastně ani moc ne hračky, balonky? Pro něj je největší zábava čmuchání a ostatní pejsci a někdy i lidi, protože na ně štěká. Je prostě takový živel a je hodně svůj. Aspoň vím, že není hloupý.
takže to, že vás má pes v paži, zdrhá za fenama a řve po psech a lidech je známka jeho chytrosti ...?
zad.: to krmení jen za odměnu + klikr je u takovýho psa nejlepší cesta
rapotacka11
napsal(a):
"Namotivovat" ?
Třeba takhle !
(Jsem fakt na dně . . . .)
http://zkouhlirskejanovice.rajce.idnes.cz/tabor_Sazava_2013_videa_2/
Je mu devět měsíců, takže je jasné, že hárající feny ho zajímají. Ale že by nějak extra zdrhal, to ne. Napsala jsem to obecně. Vím, že spoustu majitelů mají vychovaného psa, ale jak vidí fenu, neudrží se. A to, že štěká? Hlídá... štěká totiž pouze večer a nebo za plotem. Na tom snad není nic špatného. A to, že je chytrý? Myslela jsem to tak, že inteligence psa se pozná i tehdy, neposlechne-li na bezhlavě každý povel svého pána... má prostě svojí hlavu. A to nemám ze své hlavy, dočetla jsem se to v odborné literatuře a řekl mi to i veterinář. Ano, nejsem klasický typ pejskaře... výstavy považuju za buzeraci a u spoustů věcí si dělám to, co chci já. Ne to, "jak to má být". Ale Váš názor uznávám a jste-li spokojená s Vaší výchovou, tak to je jen dobře.
sententiavitae
napsal(a):
Ano, proto říkám, pokud pes nezdrhá a není nezvladatelný. Můj pes třeba ví, že do silnice nesmí. Učila jsem to i psa předtím a než vkročí na silnici, tak si sedne na obrubník a čeká na můj povel. Ale upřímně řečeno - když zacítí na druhé strane hárající fenu - mohla bych ho sekýrovat sebevíc, ale neposlechne. Některým psům prostě "hrábne", když ucítí hárající fenu. To samé je ten můj. Takže tam, kde je rušnější silnice, tam chodí prostě na vodítku. Asi bych to tak nehrotila. Ale jako jo, pokud se Vám to podaří, tak určitě psa naučte, co se dá, ono se to neztratí. Ale myslím si, že změnit povahové vlastnosti některých psů prostě nejde. Co když tomu mému telátku odměna nic moc neříká? A vlastně ani moc ne hračky, balonky? Pro něj je největší zábava čmuchání a ostatní pejsci a někdy i lidi, protože na ně štěká. Je prostě takový živel a je hodně svůj. Aspoň vím, že není hloupý.
Tak ho odměňte za provedený cvik tím čmucháním, nebo hrou s jiným psem či pomazlením s jiným člověkem.
sententiavitae
napsal(a):
Je mu devět měsíců, takže je jasné, že hárající feny ho zajímají. Ale že by nějak extra zdrhal, to ne. Napsala jsem to obecně. Vím, že spoustu majitelů mají vychovaného psa, ale jak vidí fenu, neudrží se. A to, že štěká? Hlídá... štěká totiž pouze večer a nebo za plotem. Na tom snad není nic špatného. A to, že je chytrý? Myslela jsem to tak, že inteligence psa se pozná i tehdy, neposlechne-li na bezhlavě každý povel svého pána... má prostě svojí hlavu. A to nemám ze své hlavy, dočetla jsem se to v odborné literatuře a řekl mi to i veterinář. Ano, nejsem klasický typ pejskaře... výstavy považuju za buzeraci a u spoustů věcí si dělám to, co chci já. Ne to, "jak to má být". Ale Váš názor uznávám a jste-li spokojená s Vaší výchovou, tak to je jen dobře.
A nenapadlo Vás, že ten pes co "bezhlavě" poslechne každý povel tak činí ne protože by byl hloupý, ale právě proto, že je dobře motivovaný ... ?
Pes (ani člověk) nikdy nedělá nic jen tak - ke všemu potřebuje motivaci (důvod proč to něco udělá), a je jenom na jeho pánovi, jestli mu dokáže dát dobrý důvod, aby ochotně udělal to co po něm chce. Ten zbytek jsou jen výmluvy a omlouvání své neschopnosti nebo nezkušenosti, a dokud si to člověk nepřizná, nikdy se dál neposune.
Inspektor Pišišvor
napsal(a):
A nenapadlo Vás, že ten pes co "bezhlavě" poslechne každý povel tak činí ne protože by byl hloupý, ale právě proto, že je dobře motivovaný ... ?
Pes (ani člověk) nikdy nedělá nic jen tak - ke všemu potřebuje motivaci (důvod proč to něco udělá), a je jenom na jeho pánovi, jestli mu dokáže dát dobrý důvod, aby ochotně udělal to co po něm chce. Ten zbytek jsou jen výmluvy a omlouvání své neschopnosti nebo nezkušenosti, a dokud si to člověk nepřizná, nikdy se dál neposune.
v podstatě s tímto názorem souhlasím. Vše je jen o motivaci, je zrnko psů, kteří by dělali psí kusy jen pro modré oči svého pána. Já takového nevlastním, čili člověk musí zapojit hlavu jak na to a co zafunguje, nejlépe běz nějakého zbytečného nátlaku. Zase na druhou stranu - alespoň se nenudím :)
sententiavitae
napsal(a):
Je mu devět měsíců, takže je jasné, že hárající feny ho zajímají. Ale že by nějak extra zdrhal, to ne. Napsala jsem to obecně. Vím, že spoustu majitelů mají vychovaného psa, ale jak vidí fenu, neudrží se. A to, že štěká? Hlídá... štěká totiž pouze večer a nebo za plotem. Na tom snad není nic špatného. A to, že je chytrý? Myslela jsem to tak, že inteligence psa se pozná i tehdy, neposlechne-li na bezhlavě každý povel svého pána... má prostě svojí hlavu. A to nemám ze své hlavy, dočetla jsem se to v odborné literatuře a řekl mi to i veterinář. Ano, nejsem klasický typ pejskaře... výstavy považuju za buzeraci a u spoustů věcí si dělám to, co chci já. Ne to, "jak to má být". Ale Váš názor uznávám a jste-li spokojená s Vaší výchovou, tak to je jen dobře.
Inteligence psa se rozhodně nepozná z toho, jestli si dělá, co chce. Z toho poznáte jen to, jaký k vám má pes vztah a jak je motivovaný, nic jiného. I velmi inteligentní pes může perfektně poslouchat, pokud ho správně namotivujete. A naopak i úplně tupej pes vás může mít zcela na salámu.
Mimochodem, i s tím zdrháním za fenama se dá pracovat. Dokonce jsem viděla video, kde psa při výcviku odměňovali možností čuchnout si k háravce - na začátku v její přítomnosti vůbec nevnímal a myslel jen koulema, na konci lekce byl schopný vedle háravky normálně soustředěně fungovat a vůbec ho nerozptylovala.
Zadavatelce bych doporučila tuhle knížku:
http://knihy.heureka.cz/jak-trenovat-nemozneho-psa-jane-killionova/