Rakovina

Já jsem včera byla tak zoufalá, že jsem se ani nezeptala, vzala fenu a s bulením odešla.. Už jsem si plánovala kdy si tak domluvíme termín na operaci kdy jí to vyřízne a bude klid a pořád nějak doufala, že fena ještě není tak stará jak tipuje, že jí je třeba tak osm a bude tu s námi dlouho.. Ale holt brala jsem si jí s tím, že je nemocná a že jí dám domov tak se s tím musím smířit, ale bolí to..

Zastavit ne, ale zpomalit to jde, metastáze na plicích mohu být nějaký čas, aniž by "se rozjeli", tže fenka může žít pár měsíců plnohodnotně. Samo taky může odejít za pár dní. Její věk taky nahrává ke zpomalení rakoviny, čím starší pes ( člověk ), tím pomaleji obvykle rakovina postupuje ( samo jak která a jak u koho, ale většinou to platí ).
Já podávala pravidelně Zylexis injekce ( dříve Baypamune ), a Boma Zeal Senior. Je to už pár let, ale moc to pomohlo a fence o pár let život prodloužilo. Dnes bych asi ještě k tomu přidala Immunovet, s dvěma eM, neplést s jedním!, je taky super! Moje vetka ho má u onkologických pacientů již pár let s úspěchem vyzkoušený!
Jinak podávat jídlo s rychle a dobře stravitelnými vitamíny a energií, ale bez sacharidů! Sacharidy, cukry všeho druhu, i ty ovocné!!!, bohužel rakovinu tzv. živí Takže jídlo doslova speciálně vybrat a upravit pro onko pacienta.
Co se týče ostatního, pokud procházky, tak mini ( 10 minut max. ) třás dvakrát denně, anebo vůbec, záleží na kondici fenky, jejím zájmu o okolí a taky dechu, musíte vnímat, jak dýchá, lehce, těžce, pravidelně, přerušovaně, a dle toho se přizpůsobit. A hlavně, to je asi nejdůležitější, buďte stále veselá, v klidu a pohodě ( vím, že je to těžký, ale musíte to zvládnout, kvůli ní!!! ), aby fenka nic nepoznala, aby měla dojem, že vše je o.k., že život je bájo a nic se neděje, i když ji třebas není nejlépe. Ptž jakmile začnete bulet, hysterčit a pořád ji smáčet slzama, bude si myslet, že něco provedla a jak známo, psychika a rakovina se navzájem VELICE ovlivňují !!!!
Moc vám i fence přeji, aby jste měly ještě pár měsíců radostí, a i kdyby ne, aby každý každičký den byl sluníčkový a usměvavý, ptž na slzy, bolest a trápení budete mít potom vy sama, času dost Nyní si užívejte s fenkou naplno a nemyslete na to, co bude za hodinu

Maťa

nám řekl ohledně nádoru u psa vet jednu užasnou věc a měl absolutní pravdu. neskutečná výhoda psa je v tom, že on si tu diagnozu nepřipouští.. má horší den, je mu nic moc, ale on nemyslí na to co bude, jamile se mu udělá líp, žije zas naplno.jinak to neumí. doktor když řekne člověku, že má rakovinu, tak se ten člověk doma sesype, obvolá přátele, loučí se.. pes do posledního dne žije nezměněným životem, prostě o tom neví, není seznáme s diagnozou a nijak si to nepřebírá. prostě žije tak že občas zajde k vet, sem tam sežere nějakej divnej prášek, ale je doma, v klídku, s domácíma, tak co řešit.. psí vnímání je jiný a v tom je jejich síla :-) takže i když je to pro vás strašně těžký (taky s tím bojuju, a tímhle se utěšuju) tak věřte, že ten pes tohle vůbec nevnímá

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
nám řekl ohledně nádoru u psa vet jednu užasnou věc a měl absolutní pravdu. neskutečná výhoda psa je v tom, že on si tu diagnozu nepřipouští.. má horší den, je mu nic moc, ale on nemyslí na to co bude, jamile se mu udělá líp, žije zas naplno.jinak to neumí. doktor když řekne člověku, že má rakovinu, tak se ten člověk doma sesype, obvolá přátele, loučí se.. pes do posledního dne žije nezměněným životem, prostě o tom neví, není seznáme s diagnozou a nijak si to nepřebírá. prostě žije tak že občas zajde k vet, sem tam sežere nějakej divnej prášek, ale je doma, v klídku, s domácíma, tak co řešit.. psí vnímání je jiný a v tom je jejich síla :-) takže i když je to pro vás strašně těžký (taky s tím bojuju, a tímhle se utěšuju) tak věřte, že ten pes tohle vůbec nevnímá

JJ, to je přesně ono a něco, co psům závidím - pes je šťastný i s šílenou diagnózou, jakmile je mu dobře a nikde ho nic nebolí. No a když tomu tak není a zlepšení už nepřichází, tak mají oproti lidem další výhodu - možnost eutanazie.

Měla jsem fenu s rakovinou mléčné žlázy. Začali se jí dělat pupínky v srsti a ty postupně praskali a zvětšovali se až měla velkou otevřenou ránu. Byla asi 4 měsíce na antibiotikách (veterináři nevěděli co to je) a jiné léky nedostávala. Bohužel když nám čtvrtý vet oznámil že má rakovinu rovnou nám řekl, ať uvažujeme nad utracením (fena měla oteklou nohu, špatně chodila a na celém boku měla "maso" bez kůže). Po týdnu jsem ji nechala utratit. Bylo vidět že má bolesti.

Je mi líto že jsem nevěděla nic o lécích a o tom jak jí pomoci. Hledali jsme všechny možné informace ale od diagnozy Rakovina do její smrti jsme toho moc nestihli najít.

Přišla jsem o fenu a v rodině se objevila rakovina znovu. Tentokrát jsme pátrali na internetu víc a narazili na "léčbu" pomocí javorového sirupu a jedlé sody http://www.topzine.cz/jedla-soda-a-javorovy-sirup-leci-rakovinu a vitamínu B17 http://www.prozdravi.cz/b17-apricarc-s-merunkovym-olejem.html. Třeba by se to dalo použít i na zvířata.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

NEBERTE TO PROSÍM JAKO NÁVOD K LÉČENÍ, ALE JDE O OSOBNÍ ZKUŠENOST A BYLA BYCH RÁDA POKUD BY TO TŘEBA POMOHLO NĚKOMU DALŠÍMU.

V roce 2010 léčení doktorů spočívá v tom, několikrát do roka operativně vyndat nádor. Další léčba (ozařování) je kvůli zdravotnímu stavu nemožná. Prakticky v posledním stádiu jsme na internetu narazili na "léčbu" pomocí jedlé sody (obchodní domy, lékárny) a javorového sirupu ( nejlepší je grande A - je nejsvětlejší a nejchutnější. např. v DM, zdravá výživa). Další informace byla ohledně vitamínu z pecek meruněk B17 (lékárna).

Více informací naleznete na internetu. Stačí zadat do vyhledávače javorový sirup a soda.

Zhruba po měsíci podávání se z "ležáka" stal pohybující se člověk a po zhruba 8mi měsících užívání přibylo na váze skoro 12 kg. Chůze samostatně a 4/11 měl být vyndán další nádor, ale dle vyjádření lékaře tam žádný není. Při další plánované operaci po půl roce stejný výsledek - nádor není.
Sirup, soda a vitamíny jsou podávány dále již jen jako prevence.
8/11 po cca. 4 měsících je tu dalších 8 kilo navíc a "nemocný" je tak na své původní váze.

Dál budeme doufat v "úplné" uzdravení. Protože lékaři pacienta nijak neléčili (dokonce nám bylo řečeno že umírá), začínám věřit na "vyléčení" tímto naprosto jednoduchým způsobem.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Děkuji moc všem.
Maťulko, díky moc i za tipy.. To jsem já Lucka.. A tou fenečkou je moje Daisynka jak jsem ti posílala fotky na mailíka, že jsme si jí vzali z útulku. Když budeš mít čas napiš mi ještě kdyžtak mailíka.. Budu moc ráda. Zkusím pohledat tady ty léky a zeptat se veterináře co doporučí.. Takže ani piškot jí nemám radši dávat? ach jo.. jdu to tu pročíst, prozkoumat a uvidíme čím bych jí mohla pomoci.

A jejda Luci, sakra práce, život nespravedlivej a hnusnej Určo ti mejlíka písnu, během zítřka ju? Nějak nic nestíhám, ale tohle je jiná....
Luci, ale když nic, dalas jí pár týdnů NEJ života, a odejde milovaná a ne sama, to je pro pejsky nejvíc, však to víš Ale nebudem malovat čerta na zeď....
A piškot neee, ten je nejhorší

Maťa

Lucko,
užívejte života a nepřipouštějte si to. Prostě se k ní chovejte jako ke zdravé. Když ji budete držet na injekcích, stejně z toho fenka nebude nic mít. Až začnou špatné dny převažovat nad veselými, nechte ji VČAS odejít. Jestli to bude rychle nebo pomalu je jedno, když ten zbytek života bude stát za to.

Brala jsem si z útulku 11letou jezevčici s nádorem ml. žlázy, taky se ukázalo, že má metastázy na plicích, játrech.... Plnohodnotně žila cca třičtvrtě roku. Na rozdíl od Maťy jsem jí tedy normálně krmila i brala na dlouhé procházky, které si vysloveně užívala. Celou dobu měla otevřený nádor na břiše (nejprve v podobě velké koule, postupně ta tkáň nekrotizovala a jak si to olizovala, zmenšoval se). Zhruba poslední měsíc byla přes den v pohodě, veselá a plná života. V noci ale trochu pofňukávala a nádor ji evidentně svědil. Pak vet doporučil utracení s tím, že sice evidentně "je při smyslech", vítala se s kamarádky fenkou atd, ale prý to už pro ní muselo být hodně nepříjemné.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
nám řekl ohledně nádoru u psa vet jednu užasnou věc a měl absolutní pravdu. neskutečná výhoda psa je v tom, že on si tu diagnozu nepřipouští.. má horší den, je mu nic moc, ale on nemyslí na to co bude, jamile se mu udělá líp, žije zas naplno.jinak to neumí. doktor když řekne člověku, že má rakovinu, tak se ten člověk doma sesype, obvolá přátele, loučí se.. pes do posledního dne žije nezměněným životem, prostě o tom neví, není seznáme s diagnozou a nijak si to nepřebírá. prostě žije tak že občas zajde k vet, sem tam sežere nějakej divnej prášek, ale je doma, v klídku, s domácíma, tak co řešit.. psí vnímání je jiný a v tom je jejich síla :-) takže i když je to pro vás strašně těžký (taky s tím bojuju, a tímhle se utěšuju) tak věřte, že ten pes tohle vůbec nevnímá

U naší feňule diagnostikovali v lednu osteosarkom. Je to pravda, co je psáno výš. Když je jí dobře, nikdo by krom kulhání na ní nepoznal, že jí něco chybí. Další den nežere, je zalezlá v boudě a nekomunikuje.....

Jdu se teda taky svěřit s našim příběhem, je to ještě velice čerstvé o to více bolestivé a když to tady tak čtu bolí mě to ještě více, že jsem za něj nebojovala dýl .. Měli jsme pejska maltezáčka, jmenoval se Riči, měl krásným 10 let, byl to pejsek plný elánu, života, miloval dlouhé procházky, mazlení, rád si hrál jenže jeden den se v něm něco "zlomilo" přestál žrát, hubnul, vracel, měl neustále průjem, nic ho nebavilo až jsme to nevydrželi a jeli sním k veterináři ten den si budu pamatovat do konce života, na veterině řekli že si ho tam budou muset nechat na kapačkách aby do něj dostali výživu řekli že udělají rentgen a uvidí se co dál že je možné že něco sežral venku, nejhorší den v životě byl už jenom tím že ho tam budeme muset nechat, nikdy bez nás nebyl ani jednu jedinou noc :( obrečeli jsme to ale doufali že vše bude v pořádku a bude tady s námi dalších alespoň 5 let, omyl... Při cestě domu z veteriny nám volali s tím že má pejsek něco v bříšku a je nutná okamžitá operace, ovšem s tím že nám nedokážou říct zda operaci přežije, byl tam bohužel i nález na plících a to dost rozsáhly, v podstatě zasáhnul celé plíce bez toho aniž by měl nějaké příznaky, bez problému ušel dlouhé procházky a problém mu to nedělalo, no nic řekli jsme že teda operovat, operaci přežil vše se zdálo že bude na dobré cestě k uzdravení i když o plicích jsme věděli, nepřipouštěli si to, první noc co se nám po operaci vrátil domu jsem z nervu ani nespala, hrozně chrčel, těžce dýchal, myslela jsem si že má bolesti no nic v ponděli ráno kontrola u lékaře jelikož nechtěl jíst, injekce antibiotik, další od bolesti, o příjezdu domu se nežral, napil a šel spát a vše vypadalo na růžovější zítřek, jenže ve čtvrtek přišel další vzrat a opět nechtěl žrát, pít, chodit se mu nechtělo, další návštěva veteriny opět že si jej tam nechají jelikož se vrátili průjmy, odběry krve, stolice, hospitalizace, v pátek byla vyslovená snad nejhorší věc jaka mohla, testy dopadli špatně a zánět byl v celém těle, podezření na cukrovku a selhání ledvin bylo vyvraceno, další dávka antibiotik a měli jsme se rozhodnout co dál, utratit nebo to sním ještě zkusit, doktor chtěl ať to ještě zkusíme a my poslechli, vařili jsem mu jelikož to bylo jediné co chtěl jíst, ve středu vytažení stehu po operaci a vše bylo na dobré cestě, papali jsme, přibírali život nás opět bavil ale ani ne za dva dny byl zpět smutný pes, který už ani nevěděl kam si má lehnout a my věděli že je zle, rozhodnutí bylo na nás, nechtěli jsme ho trápit další hospitalizaci na veterině kde je sám, v cizím prostředí na kapačkách, rozhodnutí to bylo snad nejtěžší v životě a bojím se že mi nebude nikdy odpuštěno, jeli jsme tedy opět na veterinu kde nám pani doktorka oznámila že má rozsáhle metastáze na celých plicích a umírani muže být krátké a nebo dlouhé ale v každém případě bude velice bolestivé a nepříjemné jelikož by se udusil, nedalo se nic dělat, další trápení bych nesnesla, byl to miláček celé rodiny a nechat ho umírat v bolestech bych nevydržela proto jsme se rozhodli pro ukončení jeho trápení a nechali ho uspat, den 3.6.2016 si budu pamatovat do konce života, prodlužování života na kapačkách a injekcích by stejně dlouho nevydržel a je to bolestivé ale doufám že nám to nemá za zlé a jednou nám odpustí... vždy jsme ho milovala a milovat budu, byl to nejlepší pes v životě a žádný další ho nenahradí, obrovska díra a bolest v srdci zůstane už navždy... snad mi někdy v životě odpustí a pochopí že jsem ho nemohla nechat se dál trápit i když se trápím já, dali jsme mu další šance na život ale asi už jemu nezustala síla bojovat, než se příšlo na zánět nedávál na sobě znát nějaké příznaky že nemá v pořádku plíce ale po operaci to bylo horší a horší... odpusť mi lásko a měj se v nebíčku dobře,10 let s tebou bylo nejlepších jakych být mohlo a vzpomínky na tebe mi nikdo nikdy nevezme, vždy mi budeš chybět, tvůj pohled, přitulení a pusinka kterou jsi tak rád dával, posílám ti jednu do nebíčka :-*.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Gaidny, to je tak strašně smutný, že tu bulím jak želva.
Nic si nevyčitejte, udělala jste to co jste musela, vždytˇby se pejsánek už jen bolestivě trápil a vy jste mu od té bolesti pomohla. Už se netrápí.., tak jak by se trápil na kapačkách, bez vás...
Měl s vámi jistě krásný život.

Nám umřel tragicky a dodnes si to nemůžu odpustit

Oni jsou členové rodiny, a jejich odchody( obzvlášť náhlé) tak strašně bolí...
My to budeme řesit nejspíš novým pejskem, nebo bych se z té bolesti zbláznila...
Všude je prázdno, nikdo nevítá a na každý kout mám nějakou vzpomínku



Přeji hodně sil a netrapte se jako... já.

No nějak tak, nejhorší jsou příchody domu :( vždy už natěšeně čekal na schodech a vrtěl ocáskem, a ty jeho očičika když jsme přišli byli plné lásky a štěstí za poslední dva týdny mě přišel přivítat jen dvakrát, neměl už ani sílu na štěkaní a vůbec ne na vitání, my nového pejska zatím nechceme, on byl pro nás jedinečný, uvidíme časem ale zatím to vypadá že nového pořizovat nebudem, vím totiž že by jsme každého dalšího srovnávali s ním.

gaidni napsal(a):
No nějak tak, nejhorší jsou příchody domu :( vždy už natěšeně čekal na schodech a vrtěl ocáskem, a ty jeho očičika když jsme přišli byli plné lásky a štěstí za poslední dva týdny mě přišel přivítat jen dvakrát, neměl už ani sílu na štěkaní a vůbec ne na vitání, my nového pejska zatím nechceme, on byl pro nás jedinečný, uvidíme časem ale zatím to vypadá že nového pořizovat nebudem, vím totiž že by jsme každého dalšího srovnávali s ním.

Na podzim jsme přišli o pejska. Též rakovina. Taky jsme nechtěli dalšího, vydrželo to 14 dní. Máme nové zlatíčko, nesrovnáváme, jen stále vzpomínáme. A udělali jsme správně.

gaidni napsal(a):
Jdu se teda taky svěřit s našim příběhem, je to ještě velice čerstvé o to více bolestivé a když to tady tak čtu bolí mě to ještě více, že jsem za něj nebojovala dýl .. Měli jsme pejska maltezáčka, jmenoval se Riči, měl krásným 10 let, byl to pejsek plný elánu, života, miloval dlouhé procházky, mazlení, rád si hrál jenže jeden den se v něm něco "zlomilo" přestál žrát, hubnul, vracel, měl neustále průjem, nic ho nebavilo až jsme to nevydrželi a jeli sním k veterináři ten den si budu pamatovat do konce života, na veterině řekli že si ho tam budou muset nechat na kapačkách aby do něj dostali výživu řekli že udělají rentgen a uvidí se co dál že je možné že něco sežral venku, nejhorší den v životě byl už jenom tím že ho tam budeme muset nechat, nikdy bez nás nebyl ani jednu jedinou noc :( obrečeli jsme to ale doufali že vše bude v pořádku a bude tady s námi dalších alespoň 5 let, omyl... Při cestě domu z veteriny nám volali s tím že má pejsek něco v bříšku a je nutná okamžitá operace, ovšem s tím že nám nedokážou říct zda operaci přežije, byl tam bohužel i nález na plících a to dost rozsáhly, v podstatě zasáhnul celé plíce bez toho aniž by měl nějaké příznaky, bez problému ušel dlouhé procházky a problém mu to nedělalo, no nic řekli jsme že teda operovat, operaci přežil vše se zdálo že bude na dobré cestě k uzdravení i když o plicích jsme věděli, nepřipouštěli si to, první noc co se nám po operaci vrátil domu jsem z nervu ani nespala, hrozně chrčel, těžce dýchal, myslela jsem si že má bolesti no nic v ponděli ráno kontrola u lékaře jelikož nechtěl jíst, injekce antibiotik, další od bolesti, o příjezdu domu se nežral, napil a šel spát a vše vypadalo na růžovější zítřek, jenže ve čtvrtek přišel další vzrat a opět nechtěl žrát, pít, chodit se mu nechtělo, další návštěva veteriny opět že si jej tam nechají jelikož se vrátili průjmy, odběry krve, stolice, hospitalizace, v pátek byla vyslovená snad nejhorší věc jaka mohla, testy dopadli špatně a zánět byl v celém těle, podezření na cukrovku a selhání ledvin bylo vyvraceno, další dávka antibiotik a měli jsme se rozhodnout co dál, utratit nebo to sním ještě zkusit, doktor chtěl ať to ještě zkusíme a my poslechli, vařili jsem mu jelikož to bylo jediné co chtěl jíst, ve středu vytažení stehu po operaci a vše bylo na dobré cestě, papali jsme, přibírali život nás opět bavil ale ani ne za dva dny byl zpět smutný pes, který už ani nevěděl kam si má lehnout a my věděli že je zle, rozhodnutí bylo na nás, nechtěli jsme ho trápit další hospitalizaci na veterině kde je sám, v cizím prostředí na kapačkách, rozhodnutí to bylo snad nejtěžší v životě a bojím se že mi nebude nikdy odpuštěno, jeli jsme tedy opět na veterinu kde nám pani doktorka oznámila že má rozsáhle metastáze na celých plicích a umírani muže být krátké a nebo dlouhé ale v každém případě bude velice bolestivé a nepříjemné jelikož by se udusil, nedalo se nic dělat, další trápení bych nesnesla, byl to miláček celé rodiny a nechat ho umírat v bolestech bych nevydržela proto jsme se rozhodli pro ukončení jeho trápení a nechali ho uspat, den 3.6.2016 si budu pamatovat do konce života, prodlužování života na kapačkách a injekcích by stejně dlouho nevydržel a je to bolestivé ale doufám že nám to nemá za zlé a jednou nám odpustí... vždy jsme ho milovala a milovat budu, byl to nejlepší pes v životě a žádný další ho nenahradí, obrovska díra a bolest v srdci zůstane už navždy... snad mi někdy v životě odpustí a pochopí že jsem ho nemohla nechat se dál trápit i když se trápím já, dali jsme mu další šance na život ale asi už jemu nezustala síla bojovat, než se příšlo na zánět nedávál na sobě znát nějaké příznaky že nemá v pořádku plíce ale po operaci to bylo horší a horší... odpusť mi lásko a měj se v nebíčku dobře,10 let s tebou bylo nejlepších jakych být mohlo a vzpomínky na tebe mi nikdo nikdy nevezme, vždy mi budeš chybět, tvůj pohled, přitulení a pusinka kterou jsi tak rád dával, posílám ti jednu do nebíčka :-*.

Není vám co odpouštět, naopak, zasloužíte si úctu za to, že jste sebrala sílu a zajistila mu rychlý a bezbolestný odchod. Víte kolik lidí kvůli vlastnímu sobectví ("aby mi nebylo smutno") nechá zvíře naprosto zbytečně trpět? Největší důkaz lásky je v tom, že pro něj uděláte to nezbytné, ať už je to pro vás jakkoliv bolestivé. Myslím, že kdyby dokázal mluvit, ještě by poděkoval.

Hodně síly do budoucna, časem to přebolí a budete myslet jen na to dobré, co jste spolu zažili.

Žaneta kocková napsal(a):
Není vám co odpouštět, naopak, zasloužíte si úctu za to, že jste sebrala sílu a zajistila mu rychlý a bezbolestný odchod. Víte kolik lidí kvůli vlastnímu sobectví ("aby mi nebylo smutno") nechá zvíře naprosto zbytečně trpět? Největší důkaz lásky je v tom, že pro něj uděláte to nezbytné, ať už je to pro vás jakkoliv bolestivé. Myslím, že kdyby dokázal mluvit, ještě by poděkoval.

Hodně síly do budoucna, časem to přebolí a budete myslet jen na to dobré, co jste spolu zažili.

Tak nějak. My v téhle situaci byli letos na začátku roku(respektive koncem minulého roku, diagnózu - rakovina plic, už hodně rozsáhlá - jsme se dozvěděli o vánočních svátcích) akorát že s kočičkou, letos v létě by jí bylo 14. Bohužel od zjištění diagnózy s námi byla jen necelé dva týdny, prvně jí na veterině dávali cca měsíc, ale po týdnu při kontrole(během kterého to s ní šlo hrozně rychle z kopce) nám na vet řekli že dál jií prodlužovat život by už bylo akorát trápení a stejně už by jí ho zvládli prodloužit maximálně o pár dní(během kterých by se kdykoliv mohla začít dusit) takže jsme s nakonec taky s těžkým srdcem rozhodli dál jí trápení neprodlužovat a následující den ráno ji nechali uspat doma.

Je to bolestivé hodně udělali jsme mu doma hrobeček a chodím si za nim povykládat, i pobrečet. má v nebíčku kamaráda Edička to byl pejsek od švagra taky ho museli nechat uspat, tak snad si tam spolu hrajou a nejsou tam aspoň samotní, miláčci naši.. a úctu si určitě nezasloužím, jen mi bylo líto jak se trápí, mohli jsme ho nechat umřít doma, mezi svýma ale to trápení mi za to nestojí a pak bych si to možná vyčítala do konce života že jsem to nechala zajít takhle daleko... rakovina je svinstvo.

Závěť pejska

Když lidé zemřou, zanechají závěť, aby dům a všechno co mají zůstalo těm, které milují.

Také bych chěl zanechat takovou závěť.
Nějakému opuštěnému a nechtěnému pejskovi bych chtěl přenechat svůj laskavý domov,
svoji misku, pohodlnou postel, svoje hračky, milované ruce, milé hlasy a
místo, které mám v srdci těch, kteří mě budou držet v náručí při mém odchodu.

Až zemřu, tak nikdy neříkejte: "Nechci nikdy víc žádné zvíře, jeho odchod velmi bolí."
Hledejte osamělého a nemilovaného pejska nebo kočičku
a dejte mu nebo jí moje místo!

To je moje závěť a to je vaše dědictví... to je láska, kterou tu nechávám,
to je všechno, co já mám a můžu dát...



váš psík

Https://www.youtube.com/watch?v=vA5KAeBxqxk.

gaidni napsal(a):
Je to bolestivé hodně udělali jsme mu doma hrobeček a chodím si za nim povykládat, i pobrečet. má v nebíčku kamaráda Edička to byl pejsek od švagra taky ho museli nechat uspat, tak snad si tam spolu hrajou a nejsou tam aspoň samotní, miláčci naši.. a úctu si určitě nezasloužím, jen mi bylo líto jak se trápí, mohli jsme ho nechat umřít doma, mezi svýma ale to trápení mi za to nestojí a pak bych si to možná vyčítala do konce života že jsem to nechala zajít takhle daleko... rakovina je svinstvo.

Víte, pes si neřekne: "Chci umřít doma mezi svými." Samozřejmě je lepší pro něj i pro majitele, pokud může klidně odejít ve svém domácím prostředí.Vždy to však nejde a než ho nechat doma protrápit se k nevyhnutné smrti, je mnohem ohleduplnější uspání na veterině. Rozhodla jste se naprosto správně!

Dříve či později zjistíte, že nadešel čas na nového psího kamaráda. Ne, toho původního nenahradí - jenom zaplní volné místo, které Vám po něm zbylo v srdci.

manbea napsal(a):
Závěť pejska

Když lidé zemřou, zanechají závěť, aby dům a všechno co mají zůstalo těm, které milují.

Také bych chěl zanechat takovou závěť.
Nějakému opuštěnému a nechtěnému pejskovi bych chtěl přenechat svůj laskavý domov,
svoji misku, pohodlnou postel, svoje hračky, milované ruce, milé hlasy a
místo, které mám v srdci těch, kteří mě budou držet v náručí při mém odchodu.

Až zemřu, tak nikdy neříkejte: "Nechci nikdy víc žádné zvíře, jeho odchod velmi bolí."
Hledejte osamělého a nemilovaného pejska nebo kočičku
a dejte mu nebo jí moje místo!

To je moje závěť a to je vaše dědictví... to je láska, kterou tu nechávám,
to je všechno, co já mám a můžu dát...



váš psík

Krásné. Jen bych Vás přece jen poopravila, takovéto závěti píšou i kočky .

balisek napsal(a):
Víte, pes si neřekne: "Chci umřít doma mezi svými." Samozřejmě je lepší pro něj i pro majitele, pokud může klidně odejít ve svém domácím prostředí.Vždy to však nejde a než ho nechat doma protrápit se k nevyhnutné smrti, je mnohem ohleduplnější uspání na veterině. Rozhodla jste se naprosto správně!

Dříve či později zjistíte, že nadešel čas na nového psího kamaráda. Ne, toho původního nenahradí - jenom zaplní volné místo, které Vám po něm zbylo v srdci.

...anebo nechat přijet veta, a by uspal psa/kočku doma. Dle mě nejideálnější řešení... Pamatuji si jak jsem u minulého kocourka sháněla ve 3h ráno vet službu, která k nám přijede...

fikovnice napsal(a):
...anebo nechat přijet veta, a by uspal psa/kočku doma. Dle mě nejideálnější řešení... Pamatuji si jak jsem u minulého kocourka sháněla ve 3h ráno vet službu, která k nám přijede...

Ovčandu jsme taky nechali uspat doma...s afgánkem jsme jeli ještě v naději, že ho půjde zachránit k vetovi, nakonec jsme se s těžkým srdcem rozhodli mu trápení neprodlužovat...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ovčandu jsme taky nechali uspat doma...s afgánkem jsme jeli ještě v naději, že ho půjde zachránit k vetovi, nakonec jsme se s těžkým srdcem rozhodli mu trápení neprodlužovat...

Mně mého milovaného předešlého kocourka přijela vetka uspat domů. Ale jednak to mělo být už tak o 3 týdny dřív a druhak přijelo nemehlo - nemohla zakanylovat žílu, takže jsem to nakonec udělala já - vlastnímu zvířeti . Ony byly dvě vetky - jedna mladá zručná, druhá starší nezručná...no a jak na potvoru přijela ta starší a bohužel všeobecně se chovala vrcholně neprofesionálně, ani nevím, zda to sem psát...

fikovnice napsal(a):
Mně mého milovaného předešlého kocourka přijela vetka uspat domů. Ale jednak to mělo být už tak o 3 týdny dřív a druhak přijelo nemehlo - nemohla zakanylovat žílu, takže jsem to nakonec udělala já - vlastnímu zvířeti . Ony byly dvě vetky - jedna mladá zručná, druhá starší nezručná...no a jak na potvoru přijela ta starší a bohužel všeobecně se chovala vrcholně neprofesionálně, ani nevím, zda to sem psát...

Odchody našich miláčků jsou jedna z nejhorších věcí...a zvlášť když se stane něco takového...

fikovnice napsal(a):
Mně mého milovaného předešlého kocourka přijela vetka uspat domů. Ale jednak to mělo být už tak o 3 týdny dřív a druhak přijelo nemehlo - nemohla zakanylovat žílu, takže jsem to nakonec udělala já - vlastnímu zvířeti . Ony byly dvě vetky - jedna mladá zručná, druhá starší nezručná...no a jak na potvoru přijela ta starší a bohužel všeobecně se chovala vrcholně neprofesionálně, ani nevím, zda to sem psát...

A ještě bych tedy dodala...kdybych to uměla, tak si zvíře utratím sama...ne že bych byla nějakej masochista nebo mi to netrhalo srdce, ale už jen proto, že bych k tomuhle okamžiku nemusela vůbec tahat cizího člověka...injekci píchnu o tom žádná, když jsme třeba měli jezdit s morčetem tři dny za sebou na veterinu, tak jsem mu to taky píchala doma...synovi jsem taky píchala injekce, které měl jeden krát týdně...ale vždy to bylo do svalu nebo pod kůži na žílu bych si netroufla asi ani po "nějakým" zaškolení...naučení...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A ještě bych tedy dodala...kdybych to uměla, tak si zvíře utratím sama...ne že bych byla nějakej masochista nebo mi to netrhalo srdce, ale už jen proto, že bych k tomuhle okamžiku nemusela vůbec tahat cizího člověka...injekci píchnu o tom žádná, když jsme třeba měli jezdit s morčetem tři dny za sebou na veterinu, tak jsem mu to taky píchala doma...synovi jsem taky píchala injekce, které měl jeden krát týdně...ale vždy to bylo do svalu nebo pod kůži na žílu bych si netroufla asi ani po "nějakým" zaškolení...naučení...

Ono to není až tak těžké, ale tento kocourek byl při selhání ledvin již totálně dehydratovaný, proto měl žíly zkolabované. Tím trochu omlouvám to nemehlo... Ale já nekanyluji žíly každý den a povedlo se mi to, tak jsem byla tehdy celkem naštvaná. Tedy tehdy ne naštvaná, ale moc smutná, naštvaná spíše až později. Bylo tam více profesionálních chyb...