Co na to vaši partneři?

4954 - Teď bydlím u přítele . . . . . .
ale přítel je proti. . . . . .
a co kd\ž se rozejdete ?
Kam se ps\ půjdete ?

- oprava : se psy

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Předpokládám, že lidé co pravidelně chodí na toto fórum jsou pro psy skutečně zapálení.
Jak se k tomu staví vaši blízcí, partneři? Jste na jedné vlně nebo na vás koukají tak trochu jako na podivíny? Vznikají u vás doma kvůli zvířectvu konflikty?

Od malinka mám ráda všechno chlupaté, opeřené, šupinaté, bodlinaté... skoro cokoli. Takže jsem neustále žadonila o nějaká nová zvířátka či je případně rovnou dotáhla domu. Naštěstí moje máma byla taky prozvířecí, takže i když z toho třeba neměla velikou radost, tak jsme doma vždy měli dost zvířat.

Teď bydlím u přítele a až po delší době mi došlo, co mi tu chybí ke spokojenosti - nějaké zvíře. Zatoužila jsem po pejskovi, z útulku, a za týden už jsme měli fenečku doma. Přítel ji má moc rád, ona jeho taky a já jsem skutečně spokojenější.
Ale když s ní chodím po lese, necítím se uplně v bezpečí. Zatoužila jsem proto po druhém pejskovi, který by měl trochu respektování hodnější zjev. A také protože si myslím, že dva psi si mohou dělat společnost když na ně člověk zrovna nemá čas. A do třetice protože prostě útulky jsou plné pejsků čekajících na nový domov a k nám by se ještě jeden kousek vešel.

Ale přítel je proti a už jsme se kvuli tomu i dost pohádali. Neříká žádné logické argumenty, jde mu "o princip", že pro letošek už jsem adoptovala jednoho psa tak na dalšího nemám tenhle rok nárok. Se asi bojí, aby tu za chvíli nebyla desetihlavá smečka, což samozřejmě nehrozí, víc psů jsem nikdy nechtěla.

Ale tak nějak nevím, co s tím...

Opravdu bych chviličku počkala... navíc zodpovědně zvažte, kam by jste šla, pokud se rozejdete a jestli tam bude prostor pro psy. Ne každý vám pronajme byt když máte psa, rodiče z nich nemusejí být nadšení. Vždycky je to snažší s jedním menším, než se dvěma, z toho jedním velkým.

Jinak abych odpověděla na dotaz: vzala jsem si chlapa, který měl jednoho psa čistě na dvoře, vychovávaný po vesnicku, že pes má být jeden, krmený zbytkama a na hlídání.

Dneska mám doma chlapa, kterej by se pro naši chovatelskou stanici rozkrájel, máme doma psů pět, baští si skoro líp než my, jezdíme po výstavách, odchováváme štěnda... to všechno s jeho obrovskou podporou.

Kdybych na něj ale nějak tlačila, bylo by to špatně... chce to jemně a pomaličku

Zuzka a smečka

Já jsem se taky nastěhovala k příteli a ten měl dvě kočky. Sice hezký zvíře, ale pro mě k ničemu, venku si s tim nezaběháte. Byla jsem zvyklá na velkého psa, od malička jsme vždycky alespoň jednoho měli. U přítele mi to chybělo, tak jsem začala toužit po štěňátku nějakého většího pejska. Když jsem si vybrala a ukázala mu jak jsou ty drobečci slaďoučký, bylo rozhodnutu, za dva měsíce jsme si jeli pro štěňátko. I když pejska původně nechtěl, protože na něj prý nebude čas a co přece chudák kočičky, teď je s ním snad venku víc než já, pořád si s ním hraje a světe div se i kočky si na něj zvykly. Já sice po víc jak jednom pejskovi netoužím, protože to mi do našeho bytu přijde moc, ale na našeho chlupáčka nedáme ani jeden dopustit ať si každý myslí co chce. A že se docela často setkávám s názorem že větší pes do bytu nepatří ;-))

Mám přítele, který mou úchylku toleruje (akva-tera zvířátka, pes, kočka), sám by si tolik zvířat nepořídil, ale pomáhá mi s nimi. Strašně se mu líbí ČSV, takže počítám s tím, že až ho pořídíme tak ho více zapojím do výchovy psa a bude taky závislý :-D.
Akorát včera jsem byla nařčena, že má pes milion obojků, tak jsem udělala inventuru a bezpečně použitelných má 6 a z toho jen jeden je na parádu, je to snad zločin? :-D
Já být vámi zadavatelko, tak chvíli s druhým psem počkám, sžiju se co nejvíce se stávajícím psem, příteli se o druhém vůbec nezmiňuji, aspoň pár měsíců a pak to zkusím znovu. Dva psi jsou super, ale hůře se shání hlídání, nemusí se snést, cestování je komplikovanější, je potřeba mít na oba více času...

můj přítel nikdy psa neměl ,a byl taky toho názoru že pes má být na dvoře u boudy a ne v bytě ,ted kouká na televizi obložen třrma velkýma zmoklýma psama na sedačce

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já jsem se taky nastěhovala k příteli a ten měl dvě kočky. Sice hezký zvíře, ale pro mě k ničemu, venku si s tim nezaběháte. Byla jsem zvyklá na velkého psa, od malička jsme vždycky alespoň jednoho měli. U přítele mi to chybělo, tak jsem začala toužit po štěňátku nějakého většího pejska. Když jsem si vybrala a ukázala mu jak jsou ty drobečci slaďoučký, bylo rozhodnutu, za dva měsíce jsme si jeli pro štěňátko. I když pejska původně nechtěl, protože na něj prý nebude čas a co přece chudák kočičky, teď je s ním snad venku víc než já, pořád si s ním hraje a světe div se i kočky si na něj zvykly. Já sice po víc jak jednom pejskovi netoužím, protože to mi do našeho bytu přijde moc, ale na našeho chlupáčka nedáme ani jeden dopustit ať si každý myslí co chce. A že se docela často setkávám s názorem že větší pes do bytu nepatří ;-))

Na názor že pes do bytu nepatří jsem se taky dívala skoro 30 let skrz prsty a lidi s tímto názorem jsem odsuzovala. Jenže teď mám po X letech taky psa venku a teprve vidím jaká je to pohoda pro něj i pro mě. Ven může kdy chce, do bytu taky, na procházkách neotravují lidi s kyselým ksichtem, že pes do města nepatří. Jedině otravujou lufťáci, když přijedou na houby. Jen padne podzim a je hnusně, tak se lufťáci stáhnou do měst, je od nich pokoj a nám patří všechny louky i les. Pes venku je pohoda a kdo zažil psa pouze v městském bytě, tak je o moc ochuzenej. Tím ovšem nemyslím malou lišku, ale pořádnýho hafana, co zabere půl obýváku.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Na názor že pes do bytu nepatří jsem se taky dívala skoro 30 let skrz prsty a lidi s tímto názorem jsem odsuzovala. Jenže teď mám po X letech taky psa venku a teprve vidím jaká je to pohoda pro něj i pro mě. Ven může kdy chce, do bytu taky, na procházkách neotravují lidi s kyselým ksichtem, že pes do města nepatří. Jedině otravujou lufťáci, když přijedou na houby. Jen padne podzim a je hnusně, tak se lufťáci stáhnou do měst, je od nich pokoj a nám patří všechny louky i les. Pes venku je pohoda a kdo zažil psa pouze v městském bytě, tak je o moc ochuzenej. Tím ovšem nemyslím malou lišku, ale pořádnýho hafana, co zabere půl obýváku.

no já bych řekla spíš opak ,měly jsme vždy velké psy ,měli jsme je venku ,až do svého bytu sem si pořídila svého psa ,a vztah a kontakt s tím psem byl mnohem hlubší než s venkovním bouďákem, takže já sem zas pro to mít psa doma

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
4954 - Teď bydlím u přítele . . . . . .
ale přítel je proti. . . . . .
a co kd\ž se rozejdete ?
Kam se ps\ půjdete ?

No, to je samozřejmě vždycky riziko. Pokud bychom se rozešli, vrátila bych se k rodičům. Taky mají baráček. Sice by nebyli nadšení, ale vešli bychom se. Je mi sice jasné, že příští do koho bych se zamilovala by byl chudý intelektuál bydlící v pronajaté garsonce, ale to by si člověk nesměl pořídit nikdy nic, kdyby vždy počítal s nejhorší variantou.

A ono jestli jeden pes nebo dva... a feňule není uplně maličká, má 53cm, ale je to takovej krásnej plyšáček, a další pejsek by měl taky tak do 60cm, ale byl by v typu NO.
Podle mě je hlavní mít psy vychované. Proto jsem si nepořídila hned dva, ale čekala až si jí vycvičím, ačkoli tu myšlenku jsem měla od prvního týdne.

Je u vás prostor pro případný koníček přítele ? /časový i finanční ?)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Opravdu bych chviličku počkala... navíc zodpovědně zvažte, kam by jste šla, pokud se rozejdete a jestli tam bude prostor pro psy. Ne každý vám pronajme byt když máte psa, rodiče z nich nemusejí být nadšení. Vždycky je to snažší s jedním menším, než se dvěma, z toho jedním velkým.

Jinak abych odpověděla na dotaz: vzala jsem si chlapa, který měl jednoho psa čistě na dvoře, vychovávaný po vesnicku, že pes má být jeden, krmený zbytkama a na hlídání.

Dneska mám doma chlapa, kterej by se pro naši chovatelskou stanici rozkrájel, máme doma psů pět, baští si skoro líp než my, jezdíme po výstavách, odchováváme štěnda... to všechno s jeho obrovskou podporou.

Kdybych na něj ale nějak tlačila, bylo by to špatně... chce to jemně a pomaličku

Zuzka a smečka

Tak to máte super

Já samozřejmě taky netlačím, jen třeba když potkáme lidi s dvěma psy tak prohodím "Podívej, jak maj dva pejsky a jak jsou spokojený" - a lidi na to odpoví "Jojo, je to super mít dva psy"

Ale skutečně musím říct, že s blížící se zimou a krátkými dny mi to fakt připadá docela aktuální,

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je u vás prostor pro případný koníček přítele ? /časový i finanční ?)

Jojo, 3x týdně chodí večer pryč (sport) a o víkendech jezdíme na kolech/pěšmo, v zimě na lyžích.

Můj přítel psi a zvířata miluje, ale narozdíl ode mě je v tomto směru soudný. Já bych dotáhla domů kdeco :) Přítel ovšem přemýšlí nad tím, že se dvěma a více psy se už hůře jezdí mhd, hůře se ubytovává, hůře se jde kamkoliv, kde jednoho psa snesou a v neposlední řadě, druhý pes stojí i dvojnásobek peněz. Psovi se hodně věnujeme, trénujeme a jezdíme po agi, coursingu...a dvojnásobek peněz, je prostě dvojnásobek peněz. Jsem ráda, že někdo z nás takto přemýšlí :) Druhého psa chceme moc, ale dokud nebude jistota, bude jen jeden. Nejsme ani jeden typ lidí co si řeknou, že se to "nějak udělá"

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Můj přítel psi a zvířata miluje, ale narozdíl ode mě je v tomto směru soudný. Já bych dotáhla domů kdeco :) Přítel ovšem přemýšlí nad tím, že se dvěma a více psy se už hůře jezdí mhd, hůře se ubytovává, hůře se jde kamkoliv, kde jednoho psa snesou a v neposlední řadě, druhý pes stojí i dvojnásobek peněz. Psovi se hodně věnujeme, trénujeme a jezdíme po agi, coursingu...a dvojnásobek peněz, je prostě dvojnásobek peněz. Jsem ráda, že někdo z nás takto přemýšlí :) Druhého psa chceme moc, ale dokud nebude jistota, bude jen jeden. Nejsme ani jeden typ lidí co si řeknou, že se to "nějak udělá"

"dokud nebude jistota" ..ammm - jistota nebude nikdy, víte.

Zadavatelka je mladá . Múžou se rozejít .
At' si půjčí od kamarádky psa a přihrne se na sobotu k rodičům,se dvěma psy . A at' si to užijou .

Taky může otěhotnět . . . .
Podívejte se na inzerce DARUJI .
Maj čokla 2 - 5 let a zbavujou se ho .

Zadavatelka je mladá . Múžou se rozejít .
At' si půjčí od kamarádky psa a přihrne se na sobotu k rodičům,se dvěma psy . A at' si to užijou .

Taky může otěhotnět . . . .
Podívejte se na inzerce DARUJI .
Maj čokla 2 - 5 let a zbavujou se ho .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelka je mladá . Múžou se rozejít .
At' si půjčí od kamarádky psa a přihrne se na sobotu k rodičům,se dvěma psy . A at' si to užijou .

Taky může otěhotnět . . . .
Podívejte se na inzerce DARUJI .
Maj čokla 2 - 5 let a zbavujou se ho .

A kdyby byla stará tak může umřít a o psy se nikdo nepostará. Vždycky se může něco stát, podle toho jak zadavatelka píše, to žádné nezodpovědné tele nebude, jen až bude starší bude sama vědět jestli pořídit pátého psa nebo ne a jak to zařídit s přítelem/manželem. Teď to chce probrat a získat třeba jiný pohled na věc, proč ne?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelka je mladá . Múžou se rozejít .
At' si půjčí od kamarádky psa a přihrne se na sobotu k rodičům,se dvěma psy . A at' si to užijou .

Taky může otěhotnět . . . .
Podívejte se na inzerce DARUJI .
Maj čokla 2 - 5 let a zbavujou se ho .

A kdyby byla stará tak může umřít a o psy se nikdo nepostará. Vždycky se může něco stát, podle toho jak zadavatelka píše, to žádné nezodpovědné tele nebude, jen až bude starší bude sama vědět jestli pořídit pátého psa nebo ne a jak to zařídit s přítelem/manželem. Teď to chce probrat a získat třeba jiný pohled na věc, proč ne?

Manžel sice psy nemusí, kdyby bylo po jeho, tak je nemáme ( mám 2 psy) . Ale když už tady jsou, tak je má rád, pomazlí se s nima, pomůže, ale sám od sebe ne. Musím mu to říci.

Jsou to moji psi. Já s nima lítám po lese, cvičák, platím si je... Kdybychom šli od sebe, tak jdou se mnou .

Ale zase musím říci, že manžel má také své koníčky, zájmy.
Prostě musí to být vyvážené a musí dlěat partneři kompromisy. Bez toho to nejde.
Kdybych měla muže, co by byl kategoricky proti, tak si psy nepořizuji. Pes musí cítit, že ho mají rádi všichni a ne jen jeden a druhý ho odhánět, nesnášet ho.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Manžel sice psy nemusí, kdyby bylo po jeho, tak je nemáme ( mám 2 psy) . Ale když už tady jsou, tak je má rád, pomazlí se s nima, pomůže, ale sám od sebe ne. Musím mu to říci.

Jsou to moji psi. Já s nima lítám po lese, cvičák, platím si je... Kdybychom šli od sebe, tak jdou se mnou .

Ale zase musím říci, že manžel má také své koníčky, zájmy.
Prostě musí to být vyvážené a musí dlěat partneři kompromisy. Bez toho to nejde.
Kdybych měla muže, co by byl kategoricky proti, tak si psy nepořizuji. Pes musí cítit, že ho mají rádi všichni a ne jen jeden a druhý ho odhánět, nesnášet ho.

Mám to taky tak. Já vesnická, manžel z města, doma měli jen pudla a jinak nic. Najednou se stal spolumajitelem hospodářství, kde je kromě několika psů a koček i plno jiného zvířectva. Zpočátku tiše trpěl, ale nevzdoroval, věděl do čeho jde
Dnes naše zvířata miluje stejně jako já. Sice nekrmí, ale o to víc mě komanduje.
"Už jsi nakrmila? Mají vodu? Proč ten pes tak štěká, není mu něco? Podívej, jak ta kočka blbne...."

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám to taky tak. Já vesnická, manžel z města, doma měli jen pudla a jinak nic. Najednou se stal spolumajitelem hospodářství, kde je kromě několika psů a koček i plno jiného zvířectva. Zpočátku tiše trpěl, ale nevzdoroval, věděl do čeho jde
Dnes naše zvířata miluje stejně jako já. Sice nekrmí, ale o to víc mě komanduje.
"Už jsi nakrmila? Mají vodu? Proč ten pes tak štěká, není mu něco? Podívej, jak ta kočka blbne...."

Jj, přesně tak. Navíc jak je furt mazlí, tak si obvykle všímá víc šrámů a drápanců :-))
Dycky se mě ptá, zda jsem už viděla co zase ta fena má na břiše za šrám ( ona má děsně jemnou kůži, skoro žádné chlupy na bříšku a lítá vším možným ) a já an to, že ne .
Pak jí žaluje, že má děsnou paničku :-D

Ale zase výcvik a pod. leží jen na mě.

Já mám štěstí, konečně jsem našla přítele - teď už manžela, který je stejně postižený jako já
Máme doma 3 velké psy, plánujeme čtvrtého, víkendy trávíme na cvičáku, seminářích, jezdíme po výstavách (tam mé nadšení už tak nesdílí, ale přece nebudu tu bagáž tahat sama). Domácího kocoura má taky rád a když jsem místo jednoho kotěte k baráku přinesla dvě, jen poznamenal, že asi vidí dvojmo

U nás byl přítel ten, kdo jako první přišel s nápadem pořídit si psa. I na plemeni jsme se poměrně rychle shodli, stejně jako na tom, že oba chceme fenku. Ovšem já jsem pak byla ta, kdo začal zjišťovat informace, číst knížky a fóra, vybírat chovku, domlouvat se s chovatelkou... on byl docela dlouho jen vyděšený, jak rychle se všechno seběhlo (podotýkám, že od prvotního nápadu po pořízení štěněte to byl asi rok, rok a půl), dost dlouho se vyrovnával s tím, že už štěně máme a musíme tomu život přizpůsobit. Ale sedlo si to, dneska ji miluje nadevšecko, výborně se o ni stará, naučil ji spát u sebe v posteli pod peřinou, dokonce mi i pomáhá s výcvikem. A shodujeme se i v tom, že chceme k naší dnes už dospělé fence ještě jedno štěně. Sice přítel tak docela nechápe, proč chci štěně ze zahraničí, ale postupně si na tu myšlenku zvykl a smířil se s ní, už se mnou jel navštívit jednu chovku (asi 800 km daleko), kde to ale se štěndem bohužel nevyšlo, a za pár týdnů se pojedeme ukázat další chovatelce (taky přes 700 km). Takže pohoda

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
"dokud nebude jistota" ..ammm - jistota nebude nikdy, víte.

No já tedy nevím jak vy, ale já si jsem některými životními cestami skutečně jistá, nepřipoutám k sobě živého tvora, abych jej pak při nějaké nepěkně životní situaci dávala pryč, víte? Prvním psem jsem si jistá byla, druhým zatím ne, je s tím nějaký problém?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám to taky tak. Já vesnická, manžel z města, doma měli jen pudla a jinak nic. Najednou se stal spolumajitelem hospodářství, kde je kromě několika psů a koček i plno jiného zvířectva. Zpočátku tiše trpěl, ale nevzdoroval, věděl do čeho jde
Dnes naše zvířata miluje stejně jako já. Sice nekrmí, ale o to víc mě komanduje.
"Už jsi nakrmila? Mají vodu? Proč ten pes tak štěká, není mu něco? Podívej, jak ta kočka blbne...."

to je jak u nás

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No já tedy nevím jak vy, ale já si jsem některými životními cestami skutečně jistá, nepřipoutám k sobě živého tvora, abych jej pak při nějaké nepěkně životní situaci dávala pryč, víte? Prvním psem jsem si jistá byla, druhým zatím ne, je s tím nějaký problém?

Vůbec žádný problém, mně je to víceméně volný, jak si to zařídíte.
Jen jsem tím svým příspěvkem chtěla říct, že žádná jistota v životě neexistuje, kromě smrti.
Takže tím říkám, že přestože jste si Vy jistá nějakými svými životními cestami (to je pěkné), tak tzv. zásah z hůry může vše změnit.. a všechny "jistoty" jsou rázem fuč. Proto mi připadá trošku srandovní, že se někdo ohání nějakými jistotami no :)
To je vše, co jsem tím chtěla sdělit.

Já jsem si své psy pořídila úplně normálně, bez jakýchkoliv jistot, protože dobře vím, že co je dnes, nemusí být zítra - měla jsem v té době dlouhodobou práci, zajištěná, byt ...blabla, prostě tyhle věci důležité k žití v dnešní civilizované společnosti. Ovšem - uběhlo půl roku a práce padla, byt taky, finance došly. Partner byl odejit.
Kdybych měla psy pořizovat s naivníma vidinama nějakých jistot, tak si nikdy nepořídím nic.

Veškerá zvěř mi zůstala, situace se ustálila a už je zase vše v pohodě.

Prostě jen - člověk neví dne, ´ni hodiny. O tom mluvím.

Me dal kdysi 'pritel' na vybranou : Bud pujde kun nebo on! Tak sel /'pritel'/

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No já tedy nevím jak vy, ale já si jsem některými životními cestami skutečně jistá, nepřipoutám k sobě živého tvora, abych jej pak při nějaké nepěkně životní situaci dávala pryč, víte? Prvním psem jsem si jistá byla, druhým zatím ne, je s tím nějaký problém?

Když tak s jistotou píšete o tom, že urč. životními cestami jste si jistá - tak se zeptám - jak víte, že například do půl roku nepřijdete o vše, co v tuto chvíli máte? Nebo že se nezraníte tak, že budete ráda, že se zvládnete postarat tak tak sama o sebe? Nebo že přijdete o všechny blízké osoby?
Nerozumím tomu, jak toto někdo může vědět.
V kterým e-shopu kupujete ty věštecký koule, já chci taky

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Me dal kdysi 'pritel' na vybranou : Bud pujde kun nebo on! Tak sel /'pritel'/

:)

Nemám osobní zkušenost, ale zkušenost mé matky s přítelem. Já sama jsem měla 14 let psa, nejprve jsem s ním bydlela u mámy (měla jsem ho od 16 let), kam se později přistěhoval její přítel, no a já se psem bydlela od 20 let v pronájmu. Dokud jsem se psem bydlela doma, tak matčin přítel psa toleroval, ale prakticky měl vždycky názory typu "Pes patří na dvorek a je to blbé zvíře, které žije s člověkem jen kvůli kusu žvance, smrdí, nemá vlastní emoce apod." Hrozně se urazil, když se ho jednou máma zeptala, jestli chce zbytek masa k večeři, že pokud ne, tak to nakrájí psovi. Připadalo mu, že ho staví na úroveň psa.. No comment. Deset let jsem s nimi pak už nebydlela, jenže jsem zrovna měla nějaké finanční problémy, tak jsem se znovu na pár měsíců vrátila domu. Ale krátce předtím jsem si pořídila psího prcka malého společenského plemene (minulý pes byl v té době již půl roku po smrti). On matčin přítel už nějakou dobu říkal, že pokud by znovu měl být v bytě pes, že se odstěhuje (má v záloze nějaký byt). Máma z toho byla kapku vedle, ale bylo jasné, že mě (se psem) v mé situaci z bytu momentálně nevyhodí Já ostatně měla v plánu do tří měsíců zase začít bydlet sama na vlastní pěst a než by se tak stalo, tak pes byl výhradně v mém velkém pokoji a do práce jsem si ho brala s sebou, takže nikoho neobtěžoval. Po pár týdnech začal Petr sondovat, co že to vlastně mám za psa, ať mu ho ukážu, a za dalších pár týdnů, když jsem měla v práci hrozný záhul, tak Petr (matčin přítel) byl JAKO tak hodný, že "čokla" pohlídá (nabídl se sám), pak si ho s sebou vzal na chatu na týden, dva, tři.. (je to důchodce, přivydělává si prací z domova). Prostě tak nějak se samovolně stalo, že už skoro třičtvrtěroční pesan byl víc u nového páníčka než u mě doma v pronájmu (který jsem si mezitím znovu našla), neb s novým páníčkem mohl být od dubna do října na chatě a v zimě měl zas celodenní kontakt (tenhle pes ze své nátury nestojí o extra pohyb a zaměstnání, ale akutně vyžaduje být neustále k kontaktu s člověkem a co nejvíce se mazlit). Zkrátím to - dnes je psovi šest let a už přes pět let je jeho oficiálním páníčkem Petr - potažmo mamka, ale ta je pro psa až na druhém místě, neb pes je s Petrem jedno tělo, jedna duše.) Petr mi ho prostě "ukradl" - a nemyslím to špatně, protože oni dva se opravdu hledali, až se našli. Petr o něm mluví jak o absolventovi vysoké školy, strašně rád vypráví spoluprožité historky a vždycky mu u toho září oči.. Tenhle "čokl" je jeho nová láska (taková třetí míza). Navíc mu pes psychicky hrozně pomohl v době, kdy se on sám léčil z rakoviny. Když bylo Britovi někdy zle, tak měl z toho Petr skoro infarkt, protože nedej Bože, aby se něco s jeho miláčkem stalo.. No - před sedmi lety bych ale přísahala, že Petr NIKDY psa mít nechce (a nebude) a že pokud by si ho pořídila máma, tak sbalí kufr a půjde.. Tohle mě fakt zaskočilo.

Taktéž nemohu přispět vlastní zkušeností s partnerem, ale spíše zkušeností s ostatními členy rodiny jako jsou rodiče/prarodiče a navíc z té opačné strany - já byla ten odpůrce. Od mala jsme zvířátková - papoušci, hlodavci, rybičky, mloci, žáby a jiná havěť to bylo moje, ale z psů jsme měla panickou hrůzu. Pak začal brácha škemrat o psa. Táta byl pro - nejlépe aby to byla doga nebo alespoň německý ovčák, ale hlavně né žádnou jak říkal karikaturu. Mamka a babičky byly zásadně proti. Ne kvůli mě, že se bojím, ale jednoduše viděly ty problém, co péče o psa obnáší, že to leze do peněz a tak. Budou to čtyři roky co jsme byli na koncertě se sborem a jedna maminka tam s sebou měla vtašce takovej malej žíhanej uzlíček. Druhej den se naši opozdili s příchode a k mýmu naprostýmu překvapení si mamka vezla úplně tu stejnou tašku a v ní byla ne žíhaná, ale černá kulička. Nikomu nic neřekla. Babičky lomily rukama co že to mámu napadlo. A nakonec ze mě a z babičky, která byla proti nejvíc se staly psí chůvy. Teď je jpesan můj největší parťák a kámoš do pohody i nepohody, naučil mě se psů nebát, chodíme společně na cvičák a na výlety a já bych ho nedala ani za nic a občas si pohrávám s myšlenkou, že až dostuduju a budu vědět jak jsem na tom se zaměstnáním, časem a financema, že by byl fajn i další psí kámoš.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No já tedy nevím jak vy, ale já si jsem některými životními cestami skutečně jistá, nepřipoutám k sobě živého tvora, abych jej pak při nějaké nepěkně životní situaci dávala pryč, víte? Prvním psem jsem si jistá byla, druhým zatím ne, je s tím nějaký problém?

a na které planetě vy bydlíte??

Můj manžel není kynolog/pejskař ale psy má rád.Já jsem kynolog a psi jsou můj život.Máme dvě děti,nejdřív mi manžel koupil jednoho psa.Toleruje mi cvičák,výstavy,výcvikový víkendy a tábory.Samozřejmě nezůstalo při jednom psovi,pořídila jsem si ještě fenku.Manžel večer leží se psama na gauči a je rád že tak krásně hřejou.Dcera je pejskař po mě,šla jsem na to chytře a přivezli jsme jí tervíka.Syn je zase nadšenec do potvůrek co mají více nohou tak má štíry.Sumasumárum,tři dospělý,dvě děti,tři psi,štíři v bytě 3+1 .A to jsem v létě měla štěňata.Jde o vzájemný respekt a toleranci,manžel má svoje hoby a já zas moje a nekecáme si do toho

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No já tedy nevím jak vy, ale já si jsem některými životními cestami skutečně jistá, nepřipoutám k sobě živého tvora, abych jej pak při nějaké nepěkně životní situaci dávala pryč, víte? Prvním psem jsem si jistá byla, druhým zatím ne, je s tím nějaký problém?

To jste šťastný člověk, když jste si Tak jistá. Pro normální lidi totiž takové jistoty neexistují.
Může se stát cokoliv.
Může Vás porazit auto na přechodu.
Můžete onemocnět vážnou nemocí.
Můžete ztratit práci, přijít o byt, o své blízké....
Prostě se může stát cokoliv, žádná jistota, že zrovna Vás nic takového nepotká neexistuje.
Pokud jste přesvědčena o opaku.....
Možná to jednou pochopíte.... ono totiž, když k něčemu takovému dojde, budete vděčná, pokud se někdo postará alespoň o Vás... ale ani to není jisté....
Žádné jistoty neexistují

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To jste šťastný člověk, když jste si Tak jistá. Pro normální lidi totiž takové jistoty neexistují.
Může se stát cokoliv.
Může Vás porazit auto na přechodu.
Můžete onemocnět vážnou nemocí.
Můžete ztratit práci, přijít o byt, o své blízké....
Prostě se může stát cokoliv, žádná jistota, že zrovna Vás nic takového nepotká neexistuje.
Pokud jste přesvědčena o opaku.....
Možná to jednou pochopíte.... ono totiž, když k něčemu takovému dojde, budete vděčná, pokud se někdo postará alespoň o Vás... ale ani to není jisté....
Žádné jistoty neexistují

No to jistě , ale existují situace , které se dají předvídat !

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No to jistě , ale existují situace , které se dají předvídat !

Předvídat může člověk cokoliv.. leč - realita bývá pak jiná.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Předvídat může člověk cokoliv.. leč - realita bývá pak jiná.

No a třeba já mám poučené příbuzenstvo co se psy v případě, že mne třeba srazí auto a já nepřežiji a muž si psy neponechá .
Kdybych přišla o práci, dá se to řešit, kdybych měla úraz s trvalými následky, dá se to řešit ( pojistky vám nic neříkají , fin. rezerva ... )
Neříkám, že jsme připravená na vše - nejsem, ale na ty nejpravděpodobnější katastrofy ano.

Bylo by to jistě těžké, ale tím, že nemáme děti, by se spousta věcí dala zvládnout. S dětmi by to bylo jiné, tam by automaticky měly přednost ony - to je logické a správné.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No a třeba já mám poučené příbuzenstvo co se psy v případě, že mne třeba srazí auto a já nepřežiji a muž si psy neponechá .
Kdybych přišla o práci, dá se to řešit, kdybych měla úraz s trvalými následky, dá se to řešit ( pojistky vám nic neříkají , fin. rezerva ... )
Neříkám, že jsme připravená na vše - nejsem, ale na ty nejpravděpodobnější katastrofy ano.

Bylo by to jistě těžké, ale tím, že nemáme děti, by se spousta věcí dala zvládnout. S dětmi by to bylo jiné, tam by automaticky měly přednost ony - to je logické a správné.

Jenže, když se něco fakt stane, už si nezkontrolujete, že se příbuzní zachovají dle Vašich instrukcí. A věřte tomu že spíš nezachovají.... psů se zbaví jakýmkoliv, co nejrychlejším způsobem i kdyby Vám slíbili cokoliv. Konečně oni si je nepořídili že?
A vážný úraz versus pojistky a finanční rezervy? To je sice hezké, a rozhodně nejste jediná, kdo takhle uvažuje. Většina soudných lidí myslí na zadní kolečka, alespoň finančně. Ale ty peníze budete potřebovat pro sebe. A pokud se dostanete do situace, kdy budete potřebovat, aby někdo pečoval o Vás, protože se sama ani nenajíte, bylo by velmi sobecké vyžadovat po tak obětavém člověku, aby se navíc staral ještě o x psů...... Ona péče o imobilního člověka dá pořádně zabrat, je vidět, že si to vůbec neumíte představit.
Nikdo Vám nic takového nepřeje, jen se Vám tu ostatní snaží vysvětlit, že nikdy nemůžete vědět, co bude za pár let, či za pár okamžiků. To neví nikdo.
A věřit tomu, že když já nemohu, okolí se postará.... nezlobte se, to je naivita. Postarají se možná chvilku, ale dlouho jim to nevydrží

Tak to já měla docela kliku, protože já i manžel jsme od malička měli nějaké to zvířátko. Oba máme dokonce vystudovaný obor chovatel zvířat, takže dneska není pro nás problém starat se o osm pejsků a všichni jsou v bytě a dokonce s námi i spí - prostě tvoříme všichni dorhomady prima smečku.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mám to taky tak. Já vesnická, manžel z města, doma měli jen pudla a jinak nic. Najednou se stal spolumajitelem hospodářství, kde je kromě několika psů a koček i plno jiného zvířectva. Zpočátku tiše trpěl, ale nevzdoroval, věděl do čeho jde
Dnes naše zvířata miluje stejně jako já. Sice nekrmí, ale o to víc mě komanduje.
"Už jsi nakrmila? Mají vodu? Proč ten pes tak štěká, není mu něco? Podívej, jak ta kočka blbne...."

Přítel měl kdysi psa, kterého pořídili jiní členové jeho rodiny, ale když se ke stáru pes v bytě počůrával, chtěli ho nechat utratit. Tak si ho vzal k sobě na zahradu, udělal mu komfortní bydlení, 2x denně s ním chodil ven, protože pes na zahradě nechtěl udělat bobek a ještě tu s ním takhle rok spokojeně žil.

Když jsem přišla s tím, že bych chtěla psa, tak jsme se dohadovali kde pes bude. On ho chtěl zase venku, já vevnitř, tak jsme se dohodli že to bude tak nějak napůl. Ale pes je závisláček, takže už většinu dne tráví s námi v pracovně :-). jen teda na noc nesmí do ložnice a spí v obýváku, ale to mi neva a psice si na to taky zvykla bez problémů.

Nicméně teď to vypadá, že se kvuli 2.psovi rozejdeme. Teda spíš že mě přítel s oběma psy vyhodí... nj, tak snad se brzy najde někdo, kdo bude mít pro mě více pochopení ...


Zadavatelka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přítel měl kdysi psa, kterého pořídili jiní členové jeho rodiny, ale když se ke stáru pes v bytě počůrával, chtěli ho nechat utratit. Tak si ho vzal k sobě na zahradu, udělal mu komfortní bydlení, 2x denně s ním chodil ven, protože pes na zahradě nechtěl udělat bobek a ještě tu s ním takhle rok spokojeně žil.

Když jsem přišla s tím, že bych chtěla psa, tak jsme se dohadovali kde pes bude. On ho chtěl zase venku, já vevnitř, tak jsme se dohodli že to bude tak nějak napůl. Ale pes je závisláček, takže už většinu dne tráví s námi v pracovně :-). jen teda na noc nesmí do ložnice a spí v obýváku, ale to mi neva a psice si na to taky zvykla bez problémů.

Nicméně teď to vypadá, že se kvuli 2.psovi rozejdeme. Teda spíš že mě přítel s oběma psy vyhodí... nj, tak snad se brzy najde někdo, kdo bude mít pro mě více pochopení ...


Zadavatelka

Třeba si zvykne. Ono ve vztahu to chce značnou dávku diplomacie. Na čem jste se domluvili, když jste si psa pořizovali? A kdo teď porušuje pravidla?
Pokud přítel, asi bych mu připomněla Vaši dohodu. V klidu, věcně, bez emocí. Prostě: "domluvili jsme se na tom a na tom.... nelíbí se mi, že nedržíš slovo..." nebo tak nějak. Hlavně nekřičet, nevyhrožovat, nevydírat.
Pokud je problém u Vás, vyžadujete víc, než Vám bylo přislíbeno, zkuste si ve stejném duchu promluvit sama se sebou. Pravidla by se porušovat neměla, jsou základem fungujícího vztahu

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Třeba si zvykne. Ono ve vztahu to chce značnou dávku diplomacie. Na čem jste se domluvili, když jste si psa pořizovali? A kdo teď porušuje pravidla?
Pokud přítel, asi bych mu připomněla Vaši dohodu. V klidu, věcně, bez emocí. Prostě: "domluvili jsme se na tom a na tom.... nelíbí se mi, že nedržíš slovo..." nebo tak nějak. Hlavně nekřičet, nevyhrožovat, nevydírat.
Pokud je problém u Vás, vyžadujete víc, než Vám bylo přislíbeno, zkuste si ve stejném duchu promluvit sama se sebou. Pravidla by se porušovat neměla, jsou základem fungujícího vztahu

Závazná domluva ohledně počtu psů nebyla žádná. Pořídili jsme si fenku a mě brzy napadlo, že až bude poslouchat, zvládla bych i dalšího.
Přítel říkal, že dva psi by se sem klidně vešli.... že mám svého psa a on bude chtít taky svého ... ale bylo to spíše v legraci, on je takový typ, který řekne všechno možné, ale je to jen myšlenka, ne vážně míněný plán, z počátku vztahu jsem si na to těžce zvykala.

Takže žádné nedržení slova se nekoná ani z jedno strany - on mi neslíbil, že budu moci mít více psů a já neslíbila, že mi jeden bude stačit.

Teď tvrdí, že kdybych si pořídila dalšího psa, bylo by to vážné porušení hranic. Že na tak vážné věci se musíme dohodnout a pokud se neshodneme oba, žádný další pes by neměl být. Na to mu ale odpovídám, že to jeho "dohodnutí" je jen prosté " až já ti to dovolím".
Kdyby šlo o nějaký faktický problém, že by nebyly peníze na krmení, že by nebyl prostor na žití, kdyby náš pes byl nesnášenlivý a pod... ale je tu 300m2 baráku, 500m2 zahrady, čuba je uplně v pohodě...

No a já už mam druhého psa vybraného (dospělá, z týrání zachráněná fena, aktuálně v dočasné péči), takže se mi nechce čekat, až se milému drahému uráčí mi psa povolit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jenže, když se něco fakt stane, už si nezkontrolujete, že se příbuzní zachovají dle Vašich instrukcí. A věřte tomu že spíš nezachovají.... psů se zbaví jakýmkoliv, co nejrychlejším způsobem i kdyby Vám slíbili cokoliv. Konečně oni si je nepořídili že?
A vážný úraz versus pojistky a finanční rezervy? To je sice hezké, a rozhodně nejste jediná, kdo takhle uvažuje. Většina soudných lidí myslí na zadní kolečka, alespoň finančně. Ale ty peníze budete potřebovat pro sebe. A pokud se dostanete do situace, kdy budete potřebovat, aby někdo pečoval o Vás, protože se sama ani nenajíte, bylo by velmi sobecké vyžadovat po tak obětavém člověku, aby se navíc staral ještě o x psů...... Ona péče o imobilního člověka dá pořádně zabrat, je vidět, že si to vůbec neumíte představit.
Nikdo Vám nic takového nepřeje, jen se Vám tu ostatní snaží vysvětlit, že nikdy nemůžete vědět, co bude za pár let, či za pár okamžiků. To neví nikdo.
A věřit tomu, že když já nemohu, okolí se postará.... nezlobte se, to je naivita. Postarají se možná chvilku, ale dlouho jim to nevydrží

umím si představit co to obnáší péče o imobilního člověka, prababičku jsme měli doma do konce a můj táta také umíral doma několik let a nebyl v ok stavu ...

neříkám, že vím co bude, zda příbuzní ( manžel nebo máma) udělají to, co mají, ale nevěřím, že zaklepu bačkorama a psiska půjdou z baráku. na to je znám dost dobře a vím jak moje psy milují.

A nejsem naivní, polovině rodině bych nesvěřila ani křčka, netož psa.
je vidět, že vy jste zastánce toho, že nikdy nikdo neví, nemůže se na nikoho spolehnout. já mám šěstí, že mám kolem sebe 2 lidi, kterým věřím a kdyby se jim něci stalo, tak je nenechám chcípat někde po LDN nebo podobně, ale postarám se a to i o jejich zvířenu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Závazná domluva ohledně počtu psů nebyla žádná. Pořídili jsme si fenku a mě brzy napadlo, že až bude poslouchat, zvládla bych i dalšího.
Přítel říkal, že dva psi by se sem klidně vešli.... že mám svého psa a on bude chtít taky svého ... ale bylo to spíše v legraci, on je takový typ, který řekne všechno možné, ale je to jen myšlenka, ne vážně míněný plán, z počátku vztahu jsem si na to těžce zvykala.

Takže žádné nedržení slova se nekoná ani z jedno strany - on mi neslíbil, že budu moci mít více psů a já neslíbila, že mi jeden bude stačit.

Teď tvrdí, že kdybych si pořídila dalšího psa, bylo by to vážné porušení hranic. Že na tak vážné věci se musíme dohodnout a pokud se neshodneme oba, žádný další pes by neměl být. Na to mu ale odpovídám, že to jeho "dohodnutí" je jen prosté " až já ti to dovolím".
Kdyby šlo o nějaký faktický problém, že by nebyly peníze na krmení, že by nebyl prostor na žití, kdyby náš pes byl nesnášenlivý a pod... ale je tu 300m2 baráku, 500m2 zahrady, čuba je uplně v pohodě...

No a já už mam druhého psa vybraného (dospělá, z týrání zachráněná fena, aktuálně v dočasné péči), takže se mi nechce čekat, až se milému drahému uráčí mi psa povolit.

No, já vidím problém ve vás.
Osobně bych nikdy nedotáhla zvíře domů, pokud by muž nesouhlasil. žijeme spolu a rozhodujeme spolu, ne že já si řeknu a dotáhnu domů co si vyberu.
Nezlobte se, ale vidím chybu ve vás.

4954
Teď tvrdí, že kdybych si pořídila dalšího psa, bylo by to vážné porušení hranic. Že na tak vážné věci se musíme dohodnout a pokud se neshodneme oba, . . . .

Máte tolerantního přítele .
Vy jste na vztah nezralá (mírně řečeno!)
Vemte rozum do hrsti .
Ne každý chce život podřizovat psům .
Jednoho psa jste se ujala a Vašemu příteli to stačí .

Ale tady nejde o to, že by přítel měl podřizovat svůj život psům. Starám se o zvířenu já a starala bych se i o druhého psa. Omezení, která z vlastnění psa plynou, jsou nejvíce cítit, když se pořídí první pes.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ale tady nejde o to, že by přítel měl podřizovat svůj život psům. Starám se o zvířenu já a starala bych se i o druhého psa. Omezení, která z vlastnění psa plynou, jsou nejvíce cítit, když se pořídí první pes.

no, to jste hodně naivní :-)))
mám dva psy a změnilo se hodně . Když jsem nemocná a fakt nemohu venčit, tak musí manžel ( máme také zahradu, ale venčení to nenahradí ani omylem, navíc moje hyperaktivní fena by po dvou dnech udělala ze zahrady kůlničku na dříví) . Víš bordelu, vích chlupů, dělají větší hluk, stojí více peněz, hlídání je obtížnější, když někam chcete vyrazit.
Navíc pokud je to pes s minulostí, tak to chce od obou majitelů ohledy, přizpůsobení režimu, výše hlasu atd atd ..
je toho hodně a opravdu to není jedno zda máte jednoho nebo dva psy.
Také se o psy starám já , krmím, venčím, vstávám k nim v noci ( pes je nemocný ) ad atd , ale stejně jsem ráda, že manžel nemrmlá a když je potřeba, tak pomůže , má je oba dva rád.
Kdyby byl proti, tak druhého psa nemáme.

A druhý pes Vám zabere více času, zvlášť pokud byl týraný může to být běh na dlouhou trať a ten čas by chtěl přítel strávit s Vámi a ne aby čekal až na něj nějaký čas zbyde. Užívejte si současného psa, budujte vztah s přítelem a časem uvidíte. Opravdu byste se na tom měli dohodnout oba.

A druhý pes Vám zabere více času, zvlášť pokud byl týraný může to být běh na dlouhou trať a ten čas by chtěl přítel strávit s Vámi a ne aby čekal až na něj nějaký čas zbyde. Užívejte si současného psa, budujte vztah s přítelem a časem uvidíte. Opravdu byste se na tom měli dohodnout oba.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A druhý pes Vám zabere více času, zvlášť pokud byl týraný může to být běh na dlouhou trať a ten čas by chtěl přítel strávit s Vámi a ne aby čekal až na něj nějaký čas zbyde. Užívejte si současného psa, budujte vztah s přítelem a časem uvidíte. Opravdu byste se na tom měli dohodnout oba.

Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Mám přítele a jednoho psa. Přítel na psa skoro žárlí, protože s ním trávím více času než s ním :) Když jedeme společně na výlet a já chci psa vzít s sebou (například do lesa), tak remcá, že se pak věnuji jen psovi a ne jemu (samozřejmě si psa hlídám atd.). Mít psy dva, asi by mě přítel sežral :D

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
no, to jste hodně naivní :-)))
mám dva psy a změnilo se hodně . Když jsem nemocná a fakt nemohu venčit, tak musí manžel ( máme také zahradu, ale venčení to nenahradí ani omylem, navíc moje hyperaktivní fena by po dvou dnech udělala ze zahrady kůlničku na dříví) . Víš bordelu, vích chlupů, dělají větší hluk, stojí více peněz, hlídání je obtížnější, když někam chcete vyrazit.
Navíc pokud je to pes s minulostí, tak to chce od obou majitelů ohledy, přizpůsobení režimu, výše hlasu atd atd ..
je toho hodně a opravdu to není jedno zda máte jednoho nebo dva psy.
Také se o psy starám já , krmím, venčím, vstávám k nim v noci ( pes je nemocný ) ad atd , ale stejně jsem ráda, že manžel nemrmlá a když je potřeba, tak pomůže , má je oba dva rád.
Kdyby byl proti, tak druhého psa nemáme.

V rodině jsme měli 2 psy, takže vím, o čem to je. Základem je mít je zhruba tak podobného temperamentu a povahy, aby si člověk ke gaučovému povaleči nepřibral torpédo. A samozřejmě mít je oba vycvičené a poslušné.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Mám přítele a jednoho psa. Přítel na psa skoro žárlí, protože s ním trávím více času než s ním :) Když jedeme společně na výlet a já chci psa vzít s sebou (například do lesa), tak remcá, že se pak věnuji jen psovi a ne jemu (samozřejmě si psa hlídám atd.). Mít psy dva, asi by mě přítel sežral :D

Můj přítel na psa nežárlí... nevím, jestli v tomhle nemůže hrát roli i pohlaví, nemáte náhodou psa? :-) Máme fenu a příteli nevadí ani když se s ní tulím na pohovce... zvláště v poslední době, když se tak hádáme, tak se raději tulím k ní než k němu.

Jak už jsem psala, je poněkud problém v tom, že už mám vybrané konkrétní zvíře, které jsem začala mít ráda a které chci.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
umím si představit co to obnáší péče o imobilního člověka, prababičku jsme měli doma do konce a můj táta také umíral doma několik let a nebyl v ok stavu ...

neříkám, že vím co bude, zda příbuzní ( manžel nebo máma) udělají to, co mají, ale nevěřím, že zaklepu bačkorama a psiska půjdou z baráku. na to je znám dost dobře a vím jak moje psy milují.

A nejsem naivní, polovině rodině bych nesvěřila ani křčka, netož psa.
je vidět, že vy jste zastánce toho, že nikdy nikdo neví, nemůže se na nikoho spolehnout. já mám šěstí, že mám kolem sebe 2 lidi, kterým věřím a kdyby se jim něci stalo, tak je nenechám chcípat někde po LDN nebo podobně, ale postarám se a to i o jejich zvířenu.

Pokud máte tak bezva rodinu, tak Vám ze srdce gratuluji. A myslím to vážně, není to ironie, opravdu.
Já mám taky fajn chlapa, co pro mě udělá první poslední. I jsem si to ověřila, když jsem právě ten vážný úraz měla a on se o mě staral. Staral se i o naše zvířata, která si nepořídil, ale pouze je vyženil. Nikdy neřekl jediné slovo, ale já se cítila hrozně. Uvědomila jsem si, že dělá něco, co by sám od sebe prostě nedělal, že to dělá jenom proto, že já nemůžu. Proto asi ten skepticismus. Není to, že bych nevěřila svým blízkým, ale ani nenosím růžové brýle a nedělám si iluze...
Já za sebe vím, že kdyby se fakt "něco" přihodilo, nezazlívala bych mu, že nepokračuje v tom, kde já skončila a ani bych to po něm nechtěla. Myslím, že na něco takového nemám právo. Kdyby on sám chtěl, to je něco jiného, ale aby to dělal jen z pocitu odpovědnosti, protože mi něco takového slíbil.... Vím, že by zvířatům neublížil, ale myslím si, že by jim našel nové domovy.
Omlouvám se za svoji reakci nechtěla jsem se Vás nijak dotknout, můj příspěvek v podstatě nepatřil Vám, ale to jsem zjistila až po vložení podle IP adresy, že jsem vlastně chtěla reagovat na někoho jiného a to konkrétně na tento příspěvek:
------------
No já tedy nevím jak vy, ale já si jsem některými životními cestami skutečně jistá, nepřipoutám k sobě živého tvora, abych jej pak při nějaké nepěkně životní situaci dávala pryč, víte? 
------------
Této diskutující jsem chtěla připomenout, že žádné jistoty neexistují, protože nikdo neví, co bude zítra a že najít zvířatům nový domov, když se s majitelem něco stane, není žádný zločin.

Já , já , já !

Kluk si chce možná budovat život .
Ne v bytě útulek .
Stojí Vám rozchod za to ?
Nešt'astnejch psů ještě uvidíte !
Snad je nebudete sbírat ? Nebo jo ? Tak to asi až doma , u rodičů . A Ti Vám vysvětlí , jestli je to¨
zatěžuje nebo ne .
Včera jsem četla , jak to lidi nemůžou utáhnout , psů se zbavují . . . .
Přítel má jistě rodiče . Asi by si t'ukali na čelo !
Rozhodněte se, zda s přítelem chcete být . Jestli Vám "něco" ve vztahu chybí , pes to nenahradí .

207298
Této diskutující jsem chtěla připomenout, že žádné jistoty neexistují, protože nikdo neví, co bude zítra a že najít zvířatům nový domov, když se s majitelem něco stane, není žádný zločin.

Ale existují !,
Nemá byt - to je jistota .
A je to jistota zásadní . Jak to asi může skončit ?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Závazná domluva ohledně počtu psů nebyla žádná. Pořídili jsme si fenku a mě brzy napadlo, že až bude poslouchat, zvládla bych i dalšího.
Přítel říkal, že dva psi by se sem klidně vešli.... že mám svého psa a on bude chtít taky svého ... ale bylo to spíše v legraci, on je takový typ, který řekne všechno možné, ale je to jen myšlenka, ne vážně míněný plán, z počátku vztahu jsem si na to těžce zvykala.

Takže žádné nedržení slova se nekoná ani z jedno strany - on mi neslíbil, že budu moci mít více psů a já neslíbila, že mi jeden bude stačit.

Teď tvrdí, že kdybych si pořídila dalšího psa, bylo by to vážné porušení hranic. Že na tak vážné věci se musíme dohodnout a pokud se neshodneme oba, žádný další pes by neměl být. Na to mu ale odpovídám, že to jeho "dohodnutí" je jen prosté " až já ti to dovolím".
Kdyby šlo o nějaký faktický problém, že by nebyly peníze na krmení, že by nebyl prostor na žití, kdyby náš pes byl nesnášenlivý a pod... ale je tu 300m2 baráku, 500m2 zahrady, čuba je uplně v pohodě...

No a já už mam druhého psa vybraného (dospělá, z týrání zachráněná fena, aktuálně v dočasné péči), takže se mi nechce čekat, až se milému drahému uráčí mi psa povolit.

Pokud je to takhle, že jste se s přítelem na ničem nedohodli a on s dalším psem nesouhlasí, tak si jej nepořizujte. Budete nešťastní všichni. Život je o kompromisech a ne o prosazování vlastního JÁ CHCI !!
Navíc jste psala, že bydlíte Vy u něj, takže opravdu hrozí reálné nebezpečí, že se vlastním přičiněním ocitnete bez střechy nad hlavou. Hlavně, že budete mít dva psy....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
207298
Této diskutující jsem chtěla připomenout, že žádné jistoty neexistují, protože nikdo neví, co bude zítra a že najít zvířatům nový domov, když se s majitelem něco stane, není žádný zločin.

Ale existují !,
Nemá byt - to je jistota .
A je to jistota zásadní . Jak to asi může skončit ?

Tak tohle Vám z fleku podepíšu! To je smutná jistota. Slečna si musí rozmyslet, co je přednější, jestli mít kde bydlet, nebo mít dva psy a žít pod mostem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já , já , já !

Kluk si chce možná budovat život .
Ne v bytě útulek .
Stojí Vám rozchod za to ?
Nešt'astnejch psů ještě uvidíte !
Snad je nebudete sbírat ? Nebo jo ? Tak to asi až doma , u rodičů . A Ti Vám vysvětlí , jestli je to¨
zatěžuje nebo ne .
Včera jsem četla , jak to lidi nemůžou utáhnout , psů se zbavují . . . .
Přítel má jistě rodiče . Asi by si t'ukali na čelo !
Rozhodněte se, zda s přítelem chcete být . Jestli Vám "něco" ve vztahu chybí , pes to nenahradí .

Taky mám ze slečny stejný pocit.

Máme mj. i pískomily - těch se plně věnuji jen já, ale i tak se brzdím...to víte, že mě lákají další barvičky, apod. ale člověk musí mít rozum. Už takhle jich je 16 dospěláků (mám CHS). :) Máma zajde, omrkne je, apod. ale hlavní - tj. krmení, čištění, apod. je na mě. A neměla bych jí za zlé, kdyby se mi cokoliv stalo, že by je dala pryč. Ona je má ráda, ale není z nich tak "hotová" jako já. To samé bylo, když jsem byla nemocná - i tak jsem se "dotáhla" je nakrmit, jelikož mi bylo blbé to po mámě chtít, když jsou jen moji. Nicméně stejně její povolení bylo, když jsem začínala chovat, bez toho by to nešlo.

musíte to brát tak, že přítelovi ten 1 pes stačí. A upřímně řečeno - vzali jsme si taky starší fenu, dle chování nemá nejlepší zkušenosti s lidmi a je to vážně náročné. Už je tu 2,5 měsíce a tipuju, že sžít se s námi úplně jí bude trvat ještě tak 9-10 měsíců než si ujasní, že u nás už zůstane a nic jí tu nehrozí. Osobně bych do starší feny šla jen s plnou podporou členů domácnosti, jelikož je to omezení i pro ně. už jen z důvodu, že feně nemůže jeden něco dovolit a druhý jí to zakazovat, apod. A je to fakt náročné - skoro jako s dítětem. Vše odznova, naopak ještě případně přeučovat na "normální". Určitě bych to být Vámi ještě dost zvážila. A pokud je fena tzv. "srdcovka", tak se smiřte s tím, že se "srdcovkou" taky můžete zůstat sama...a zda to fakt za to stojí. Někomu to stát za to bude, jinému ne...to si musíte zvážit sama. :)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Můj přítel na psa nežárlí... nevím, jestli v tomhle nemůže hrát roli i pohlaví, nemáte náhodou psa? :-) Máme fenu a příteli nevadí ani když se s ní tulím na pohovce... zvláště v poslední době, když se tak hádáme, tak se raději tulím k ní než k němu.

Jak už jsem psala, je poněkud problém v tom, že už mám vybrané konkrétní zvíře, které jsem začala mít ráda a které chci.

A chcete i svého přítele? Když tu fenu přitáhnete domů bez jeho souhlasu, tak akorát pokazíte vztah mezi tou fenou a vašim přítelem. Už teď se kvůli ní hádáte a ani ji nemáte doma. Proč nemůžete počkat? Netlačte na pilu nebo se budete stěhovat se dvěma útulkáči, myslete na své blízké a na ty psy, ti budou z další změny prostředí štěstím bez sebe. Pokud nemůžete dát dalšímu psu stabilní prostředí tak si ho neberte.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já , já , já !

Kluk si chce možná budovat život .
Ne v bytě útulek .
Stojí Vám rozchod za to ?
Nešt'astnejch psů ještě uvidíte !
Snad je nebudete sbírat ? Nebo jo ? Tak to asi až doma , u rodičů . A Ti Vám vysvětlí , jestli je to¨
zatěžuje nebo ne .
Včera jsem četla , jak to lidi nemůžou utáhnout , psů se zbavují . . . .
Přítel má jistě rodiče . Asi by si t'ukali na čelo !
Rozhodněte se, zda s přítelem chcete být . Jestli Vám "něco" ve vztahu chybí , pes to nenahradí .

Ne, chlapovi (skutečně to již neni kluk) jde o jeho ego, aby si prosadil svou, nikoli o faktický počet psů v bytě. I mi řekl že by to bral jako svoji prohru, kdybych si toho psa přivedla.
Co by na to říkali jeho rodiče je mu skutečně jedno, naštěstí, nemám ráda chlapy co se snad doživotně nejsou schopni zbavit vlivu maminky.

Víte, vzala jsem si jednoho psa z útulku a teď mě naplňuje spokojeností, že jsem alespoň jednoho tvora učinila šťastným a dala mu milující a bezpečný domov.
Ráda bych to samé dala i dalšímu pejskovi, neb na to mám kapacitu. Kdyby takhle uvažovali všichni, nehnije tolik psů roky v útulcích.
Samozřejmě s takovýmhle smýšlením bych těch psů mohla mít za chvíli stovku, ale zas nejsem chorobný sběrač zvířat a pořizuju si jich vždy jen tolik, abych jim dokázala dát tolik péče kolik potřebují a neobětovala tomu celý svůj život a finance.

A možná ani nechci přítele, který pro toto nedokáže mít pochopení. Kolikrát mi říkal, jak se mu líbí, že mám ráda zvířata, jak o ně umím starostlivě a laskavě pečovat... holt to ale má občas i ten vedlejší efekt, že si nějaké zatoužím donést domů.

Aha, a když bude chtít zadavatelka dítě a přítel řekne ne, tak mu taky vyhoví? Bože to jsou názory. A ano radši bych neměla takového přítele, který hned v začátku vztahu a tam kde nejsou problémy (hypotéky, děti, atd) zakazuje. Co bude pak, on zakáže, přestože je to zadavatelky očividně životní cesta a cíl?

Já mám psů pět a přítel není psomil. Ale právě protože umíme kompromisy a ví jak tím žiju (chov, výstavy atd.) tak si nedovolí mi něco zakazovat, já ho naopak nezatěžuji finanční a starací stránkou a dávám mu jen tu příjemnou jako akce a vycházky. Já bych bez psů být nemohla a on to ví. Zase by nemohl být bez jiných věci, které já nemusím a tak mu na to nic neříkám. To je kompromis. Ne že jeden zakáže a druhý se trápí. To je lepší se rozejít.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ne, chlapovi (skutečně to již neni kluk) jde o jeho ego, aby si prosadil svou, nikoli o faktický počet psů v bytě. I mi řekl že by to bral jako svoji prohru, kdybych si toho psa přivedla.
Co by na to říkali jeho rodiče je mu skutečně jedno, naštěstí, nemám ráda chlapy co se snad doživotně nejsou schopni zbavit vlivu maminky.

Víte, vzala jsem si jednoho psa z útulku a teď mě naplňuje spokojeností, že jsem alespoň jednoho tvora učinila šťastným a dala mu milující a bezpečný domov.
Ráda bych to samé dala i dalšímu pejskovi, neb na to mám kapacitu. Kdyby takhle uvažovali všichni, nehnije tolik psů roky v útulcích.
Samozřejmě s takovýmhle smýšlením bych těch psů mohla mít za chvíli stovku, ale zas nejsem chorobný sběrač zvířat a pořizuju si jich vždy jen tolik, abych jim dokázala dát tolik péče kolik potřebují a neobětovala tomu celý svůj život a finance.

A možná ani nechci přítele, který pro toto nedokáže mít pochopení. Kolikrát mi říkal, jak se mu líbí, že mám ráda zvířata, jak o ně umím starostlivě a laskavě pečovat... holt to ale má občas i ten vedlejší efekt, že si nějaké zatoužím donést domů.

Sice je toto psí diskuze, ale po přečtení celého tohoto vlákan bych Vám v prvé řadě doporučila si ujasnit svůj vztah s přítelem (nejen co se otázky druhého psa týká). Pak bych si případně vyřešila otázku bydlení pro sebe a první fenu. A potom, až budete mít tak nějak jasno, bych začala řešit další fenu. Jelikž opět uvažujete o útulkové feně, tak zvažte,jestli by pro ni bylo ideální žít někde, kde nebude tak úplně vítána a po pár měsících budete třeba s oběma fenami muset jít pryč. Takže zase další životní změna.

Vztah mezi dvěma lidmi není o tom, že si každý honí své ego, co tomu druhému zakázal (Váš přítel), nebo naopak co tomu druhému udělal naschvál (Vy), ale o tom se normáně dohodnout.

Zuzana

Můj přítel zvířata nijak extra nemusí. Kupodivu přišel s tím, že když se stěhujeme do baráčku na samotu, tak bysme si měli pořídit psa. Tak jsme udělali...já měla dříve dva velké psy a tak jsem pořád ve skrytu duše uvažovala i o druhém. On nechtěl ani slyšet...A to já zase respektovala...Radši budu mít doma klid a jenom jednoho psa. Počkala jsem půl roku a za půl roku prohlásila, že jsem si vybrala a rezervovala štěně, co se narodí za rok a půl. Nejdřív byl proti, já to nehrotila, jenom občas pronesla, že to štěně prostě bude...v klidu bez emocí a šla jsem dál...on se mi smál, že plánovat si můžu co chci. Postupně to došlo k tomu, že když jsem se ho zeptala, jestli pujde se mnou vybrat prcka a že si může vybrat který se mu bude líbit, jestli chce fenku nebo psa, tak kývnul, že se mnou vybírat půjde. Takže to jde, ale prostě to chce čas a chce ho to zapojit do volby nového pejska.

Každopádně, pokud by byl přítel pořád proti, tak druhého psa nepořizuji...radši budu mít klid v rodině.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ne, chlapovi (skutečně to již neni kluk) jde o jeho ego, aby si prosadil svou, nikoli o faktický počet psů v bytě. I mi řekl že by to bral jako svoji prohru, kdybych si toho psa přivedla.
Co by na to říkali jeho rodiče je mu skutečně jedno, naštěstí, nemám ráda chlapy co se snad doživotně nejsou schopni zbavit vlivu maminky.

Víte, vzala jsem si jednoho psa z útulku a teď mě naplňuje spokojeností, že jsem alespoň jednoho tvora učinila šťastným a dala mu milující a bezpečný domov.
Ráda bych to samé dala i dalšímu pejskovi, neb na to mám kapacitu. Kdyby takhle uvažovali všichni, nehnije tolik psů roky v útulcích.
Samozřejmě s takovýmhle smýšlením bych těch psů mohla mít za chvíli stovku, ale zas nejsem chorobný sběrač zvířat a pořizuju si jich vždy jen tolik, abych jim dokázala dát tolik péče kolik potřebují a neobětovala tomu celý svůj život a finance.

A možná ani nechci přítele, který pro toto nedokáže mít pochopení. Kolikrát mi říkal, jak se mu líbí, že mám ráda zvířata, jak o ně umím starostlivě a laskavě pečovat... holt to ale má občas i ten vedlejší efekt, že si nějaké zatoužím donést domů.

Tady si ale sama protiřečíte. Píšete, že jste psovi dala milující a bezpečný domov. Přitom sama připouštíte, že se s přítelem hádáte, doma vládne napětí a máte obavy, že Vás přítel vyhodí....
Takové situaci říkáte bezpečný domov?!
Umíte si představit, jak se cítí ten pes? Je vidět, že ne... Psi vnímají emoční nestabilitu mnohem citlivěji než lidé.
Dále píšete, že na pořízení dalšího psa máte kapacitu. Kde a jakou? Nemáte vlastní byt. Bydlíte u přítele, který ale psa nechce.... Sama připouštíte, že když se vrátíte k rodičům, nadšení taky nebudou.
Uvědomte si konečně, že svojí tvrdohlavostí ubližujete nejen sama sobě ( Vaše věc ), ale i tomu psovi, kterého se pokoušíte "zachránit".
V této situaci mu jinde bude líp.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Aha, a když bude chtít zadavatelka dítě a přítel řekne ne, tak mu taky vyhoví? Bože to jsou názory. A ano radši bych neměla takového přítele, který hned v začátku vztahu a tam kde nejsou problémy (hypotéky, děti, atd) zakazuje. Co bude pak, on zakáže, přestože je to zadavatelky očividně životní cesta a cíl?

Já mám psů pět a přítel není psomil. Ale právě protože umíme kompromisy a ví jak tím žiju (chov, výstavy atd.) tak si nedovolí mi něco zakazovat, já ho naopak nezatěžuji finanční a starací stránkou a dávám mu jen tu příjemnou jako akce a vycházky. Já bych bez psů být nemohla a on to ví. Zase by nemohl být bez jiných věci, které já nemusím a tak mu na to nic neříkám. To je kompromis. Ne že jeden zakáže a druhý se trápí. To je lepší se rozejít.

Jenže Vy umíte ty kompromisy a zadavatelka evidentně ne. Jen dokola pořád mele tu svou
JÁ CHCI !!!
Několikrát jsem jí psala, ať si v klidu a bez emocí s přítelem promluví. Evidentně to neudělala.
A srovnání s dítětem? Chcete říct, že je v pořádku pořídit si dítě proti vůli partnera? To snad ne.... stejně jako na psovi, tím spíš, na lidské bytosti se přece musí partneři domluvit. Udělat z někoho násilím otce....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jenže Vy umíte ty kompromisy a zadavatelka evidentně ne. Jen dokola pořád mele tu svou
JÁ CHCI !!!
Několikrát jsem jí psala, ať si v klidu a bez emocí s přítelem promluví. Evidentně to neudělala.
A srovnání s dítětem? Chcete říct, že je v pořádku pořídit si dítě proti vůli partnera? To snad ne.... stejně jako na psovi, tím spíš, na lidské bytosti se přece musí partneři domluvit. Udělat z někoho násilím otce....

Naprosto souhlasím.
Ve vztahu jsou 2 ne jen jeden a pokud je to jednomu proti mysli, tak ten druhý bud ustoupí a bude se radovat z toho, co má , nebo odejde.

A dítě si může proti vůli otce pořídit jen kráva.
Chjo :-/

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tady si ale sama protiřečíte. Píšete, že jste psovi dala milující a bezpečný domov. Přitom sama připouštíte, že se s přítelem hádáte, doma vládne napětí a máte obavy, že Vás přítel vyhodí....
Takové situaci říkáte bezpečný domov?!
Umíte si představit, jak se cítí ten pes? Je vidět, že ne... Psi vnímají emoční nestabilitu mnohem citlivěji než lidé.
Dále píšete, že na pořízení dalšího psa máte kapacitu. Kde a jakou? Nemáte vlastní byt. Bydlíte u přítele, který ale psa nechce.... Sama připouštíte, že když se vrátíte k rodičům, nadšení taky nebudou.
Uvědomte si konečně, že svojí tvrdohlavostí ubližujete nejen sama sobě ( Vaše věc ), ale i tomu psovi, kterého se pokoušíte "zachránit".
V této situaci mu jinde bude líp.

Oba psa milujeme, pečujeme o něj, mazlíme se s ním.... ano, občas se hádáme, ale myslíte si, že ten pes by kvuli tomu raději tvrdnul v útulku???

Jakou kapacitu? Starací - finanční, časovou a místo na pelech se taky najde ;-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Oba psa milujeme, pečujeme o něj, mazlíme se s ním.... ano, občas se hádáme, ale myslíte si, že ten pes by kvuli tomu raději tvrdnul v útulku???

Jakou kapacitu? Starací - finanční, časovou a místo na pelech se taky najde ;-)

Takže když to shrneme, tak podstatné pro vás je, že VY CHCETE psa. A okolí se tomu podle vás musí přizpůsobit. Ať už to má být přítel, nebo pokud vás přítel vyrazí i se psem (podle mě oprávněně), tak rodiče, kteří jsou podle vás zřejmě povinní vzít vás pod svou střechu i se dvěma velkými psy...

Napadlo vás už někdy, že svět se netočí jen kolem vás a toho, co vy chcete? Já bych si tedy v životě nedovolila přinést domů jakékoliv zvíře proti vůli partnera - a to bydlíme v mém bytě, takže v případě rozchodu mám kde bydlet!

S manželem jsem se seznámila a měla 2 psy, postupně jeden odešel nahradil ho další, když jsme se brali a stěhovali z bytu do RD měli jsem 2 velké psy, postupně začal prudit, že psy musí pryč, prý na ně není čas ne, ano už jsem nebyla na mateřské ale chodila do práce na 8 hodin, kluk do školky, čas běžně byl. Fenu nakonec prodal ( byla jeho ), pes dožil, ale nového už mi nikdy nedovolil. Po 7 letech jsme se rozvedli, dodnes nevím důvod proč mi už psa nedovolil, dnes mám psy 3, 3 kočky a jsem přesvědčená, že mi zvíře nedovolil proto, abych neměla radost. Měla jsem mu utéct o 5 let dřív.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Když tak s jistotou píšete o tom, že urč. životními cestami jste si jistá - tak se zeptám - jak víte, že například do půl roku nepřijdete o vše, co v tuto chvíli máte? Nebo že se nezraníte tak, že budete ráda, že se zvládnete postarat tak tak sama o sebe? Nebo že přijdete o všechny blízké osoby?
Nerozumím tomu, jak toto někdo může vědět.
V kterým e-shopu kupujete ty věštecký koule, já chci taky

Já moc nechápu co s tím máte za problém? Teď prostě vím, že bych druhého psa si dovolit nemohla. Jsem v životní fázi, kdy s jedním psem jde vše, se dvěma už hůře. Jsem student, s bytem max na dva roky, poté nějaký nájem, za rok mě čeká nástup do zaměstnání, nevím kolik budu mít peněz, kde budu bydlet, jak se budu moci věnovat psovi. Jednoho psa mi kdekdo pohlídá, není problém sehnat podnájem, je s ním snadná doprava mhd všude a není náročný na výživu. Není to o věštecké kouli, ale jednoduše o soudnosti. Je jasné, že může přijít hodně zlého, ale vím, že jednoho psa zvládnu obstarat, se dvěma si jistá jednoduše jistá nejsem. Nějaký problém?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
a na které planetě vy bydlíte??

a z které pocházíte vy, že se tak vyptáváte? Taky sháníte věšteckou kouli?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To jste šťastný člověk, když jste si Tak jistá. Pro normální lidi totiž takové jistoty neexistují.
Může se stát cokoliv.
Může Vás porazit auto na přechodu.
Můžete onemocnět vážnou nemocí.
Můžete ztratit práci, přijít o byt, o své blízké....
Prostě se může stát cokoliv, žádná jistota, že zrovna Vás nic takového nepotká neexistuje.
Pokud jste přesvědčena o opaku.....
Možná to jednou pochopíte.... ono totiž, když k něčemu takovému dojde, budete vděčná, pokud se někdo postará alespoň o Vás... ale ani to není jisté....
Žádné jistoty neexistují

bože, jistěže neexistuje jistota, ale já sama si musím být jistá sama v sobě, že toho druhého psa zvládnu. Je to takový problém pochopit?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak tohle Vám z fleku podepíšu! To je smutná jistota. Slečna si musí rozmyslet, co je přednější, jestli mít kde bydlet, nebo mít dva psy a žít pod mostem.

jistě, vím, že shánění bytu s více než jedním psem je jednoduše složité. Vše je s dvěma psi složitější než s jedním. Já skutečně nechápu co s tím, že jsme v tomto směru opatrná lidé mají za takový problém.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak tohle Vám z fleku podepíšu! To je smutná jistota. Slečna si musí rozmyslet, co je přednější, jestli mít kde bydlet, nebo mít dva psy a žít pod mostem.

Ještě malá poznámka. přispěvatel reaguje na mě, nikoliv na zadavatelku. Jsme úplně jiné osoby.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Oba psa milujeme, pečujeme o něj, mazlíme se s ním.... ano, občas se hádáme, ale myslíte si, že ten pes by kvuli tomu raději tvrdnul v útulku???

Jakou kapacitu? Starací - finanční, časovou a místo na pelech se taky najde ;-)

Tak si ho pořidte a na přítele se neohlížejte. Až vás vyrazí, tak jděte třeba pod most nebo k rodičům ( já bych vás zpět nevzala.... )

K nám yb se také vešel ještě jedne, možná i dva psi, ale manžel nechce a já to respektuji. Bydlíme spolu, jsme PÁR , rozhodujeme společně.
Nechtěla bych mít doma někoho, kdo si udělá co chce, ikdyby věděl , že mi to silně vadí .
Prostě žít s někým je o kompromisu a o toleranci toho, že druhý má někde svou mezní čáru a za tu jít nechce.

Aha, takže když zadavatelce silně vadí, že nemůže mít druhého psa musí se podřídit chlapovi a je to OK a je to PÁR.
Ale chlapovi vadí pes, zakáže ho (to je podle všech ostatních ten kompromis....jenže to je omyl, tohle není kompromis, to je příkaz a podřízení druhé strany) a je to OK.Zvrácená logika! Jeden zakáže a není a je to OK, druhý po tom touží a měl by to, tak je to ta největší sketa?

Co když to otočíme? Zadavatelka psa chce tak si ho pořídí a druhý se přeci podřídí, protože to je kompromis (to co chce jeden v tomto případě žena) a jsou pár a je to OK a jsou PÁR. Oč je tahle varianta horší nebo lepší než ta první?

O nic. Pořád to není kompromis, protože na ten musí přistoupit oba a oba z něho mít výhody ne jen nevýhodu (buď žáden pes, nebo pes). To co tady všichni popisují není kompromis!

Aha, takže když zadavatelce silně vadí, že nemůže mít druhého psa musí se podřídit chlapovi a je to OK a je to PÁR.
Ale chlapovi vadí pes, zakáže ho (to je podle všech ostatních ten kompromis....jenže to je omyl, tohle není kompromis, to je příkaz a podřízení druhé strany) a je to OK.Zvrácená logika! Jeden zakáže a není a je to OK, druhý po tom touží a měl by to, tak je to ta největší sketa?

Co když to otočíme? Zadavatelka psa chce tak si ho pořídí a druhý se přeci podřídí, protože to je kompromis (to co chce jeden v tomto případě žena) a jsou pár a je to OK a jsou PÁR. Oč je tahle varianta horší nebo lepší než ta první?

O nic. Pořád to není kompromis, protože na ten musí přistoupit oba a oba z něho mít výhody ne jen nevýhodu (buď žáden pes, nebo pes). To co tady všichni popisují není kompromis!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Aha, takže když zadavatelce silně vadí, že nemůže mít druhého psa musí se podřídit chlapovi a je to OK a je to PÁR.
Ale chlapovi vadí pes, zakáže ho (to je podle všech ostatních ten kompromis....jenže to je omyl, tohle není kompromis, to je příkaz a podřízení druhé strany) a je to OK.Zvrácená logika! Jeden zakáže a není a je to OK, druhý po tom touží a měl by to, tak je to ta největší sketa?

Co když to otočíme? Zadavatelka psa chce tak si ho pořídí a druhý se přeci podřídí, protože to je kompromis (to co chce jeden v tomto případě žena) a jsou pár a je to OK a jsou PÁR. Oč je tahle varianta horší nebo lepší než ta první?

O nic. Pořád to není kompromis, protože na ten musí přistoupit oba a oba z něho mít výhody ne jen nevýhodu (buď žáden pes, nebo pes). To co tady všichni popisují není kompromis!

Přesně tak.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Aha, takže když zadavatelce silně vadí, že nemůže mít druhého psa musí se podřídit chlapovi a je to OK a je to PÁR.
Ale chlapovi vadí pes, zakáže ho (to je podle všech ostatních ten kompromis....jenže to je omyl, tohle není kompromis, to je příkaz a podřízení druhé strany) a je to OK.Zvrácená logika! Jeden zakáže a není a je to OK, druhý po tom touží a měl by to, tak je to ta největší sketa?

Co když to otočíme? Zadavatelka psa chce tak si ho pořídí a druhý se přeci podřídí, protože to je kompromis (to co chce jeden v tomto případě žena) a jsou pár a je to OK a jsou PÁR. Oč je tahle varianta horší nebo lepší než ta první?

O nic. Pořád to není kompromis, protože na ten musí přistoupit oba a oba z něho mít výhody ne jen nevýhodu (buď žáden pes, nebo pes). To co tady všichni popisují není kompromis!

Už jen proto, že slečna nebydlí ve svém bytě, ale právě přítelovo by se měla přizpůsobit... Taky není OK, že přítel jakoby nemá co mluvit do výběru daného psíka (to mu možná vadí hlavně)..? Ano, máte pravdu, není to kompromis (pes/nepes), ale dá se kompromis jistě najít, jen chtít... Např., dát možnost partnerovi ,,mluvit" do výběru psa, dohodnout se na pravidlech, ,,něco za to".:) Chlapi jdou zpracovat,ale chytře a pak se dá dojít k oboustranné spokojenosti. Ale stylem ,,já chci", tím nic nikdo nezmůže...

Zdravím, mam stejný problém hodila jsem si všechna čísla na papír ikdybych si musela s psiskama najít své bydlení ... a neni to malá částka zkuste to taky pak mi došlo že opravdu budu muset počkat...:(

Aha, takže protože se bydlí u chlapa tak se bude poslouchat přestože to není kompromis? A to je jako správně?

Takže odtud pak pochází fráze "ty jsi na mateřské a nevyděláváš" tak budeš opěd držet "hubu a krok" a já protože chodím do zaměstnání tak budu rozhodovat? To Vám všem připadá tohle všechno jako partnerství?

Mě to připadá jako zneužívání momentální indispozice slabšího člena rodiny a nucení ho k rozhodnutí, která jsou mu naprosto proti mysli jen proto, že ....mu nepatří byt, jen protože je zrovna žena na mateřské, jen protože dosaď cokoliv jiného.....a ten silnější v kramflecích má právo na to zakazovat, přestože to do kompromisu má daleko, ale to všem přpadá OK.

Nestačím se divit!

Kompromisem by bylo něco co uspokojí obě strany - v tomhle případě asi ideálně pes-žáden pes (bylo řečeno velký pes někde v diskuzi) - takže výsledek maličký psík. Nebo pak reciprocita a to, já nechci psa, ty chceš psa. Takže ty si pořídíš psa a já třeba závodní kolo, protože mou vášní jsou závodní kola.

Protože ve vztahu, když by mi někdo zakazoval moje vášně (mám více psů a je to můj život), tak bych prostě časem odešla, protože nejsem ta hodná ženuška, která vaří, pere, uklízí a obsakuje manžílka aby měl čas na kariéru. Protože se nevyskytuju před 200 a více lety, kdy to bylo normální a žena neměla na nic nárok. Jsem svéprávná osobnost, jsem ochotna se domluvit, jsem ochotná ke kompromisům i reciprocitě, ale nejsem ochotná se stát něčí rohožkou a poslouchat pro změnu jen jeho "JÁ CHCI" a ty máš smůlu.....připadá mi to prostě, že chlap si chce mermomocí uhájit své pozice a city přítelkyně mu jsou ukradené a to je ve vztahu cesta do pekel. Naopak mi příjde, že přítelkyně chce o věci komunikovat a k nějakému tomu více či méně kompromisu chce dojít. Jinak upřímně by už psa měla nasáčkovaného doma a přítele by se na nic neptala a neřešila by to složitě na foru!

Já přemlouvala taky přítele na psa. Nebyl vysloveně kategoricky proti, říkal: za pár let, až budou podmínky... nezávazně jsme vybírali plemeno, povídali si o jménech...plemeno jsme vybrali, byli se nezávazně podívat na výstavě. Pak jsme se vsadili, že když ho porazím v jeho oblíbené PC hře, pomůže mi přesvědčit domácího, že psa do bytu můžeme...(nikdy jsem nevyhrála, ale asi ocenil snahu a to, že spolu hrajeme, a nakonec mi pomohl i tak :)). Pak jsme začli navštěvovat chovky - jakože zodpovědně, dopředu vybírat...no, u té první už jsme zůstali, padli jsme si do oka jak s majitelkou, tak její fenkou. No a nakonec přítel vybral jméno, dohodli jsme se, jak to bude organizačně a povinnostně a do roka jsme měli štěndo doma (i když výhledově to mělo být nejdřív za pět let). A teď jsou můj pes a můj přítel největší parťáci, co se spikli proti tý otravný ženský, co maj doma ;) Takže za mě - mluvit o tom, netlačit na pilu, ptát se na názory a požadavky, dělat ústupky... a nenaléhat že všechno hned a teď.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Aha, takže protože se bydlí u chlapa tak se bude poslouchat přestože to není kompromis? A to je jako správně?

Takže odtud pak pochází fráze "ty jsi na mateřské a nevyděláváš" tak budeš opěd držet "hubu a krok" a já protože chodím do zaměstnání tak budu rozhodovat? To Vám všem připadá tohle všechno jako partnerství?

Mě to připadá jako zneužívání momentální indispozice slabšího člena rodiny a nucení ho k rozhodnutí, která jsou mu naprosto proti mysli jen proto, že ....mu nepatří byt, jen protože je zrovna žena na mateřské, jen protože dosaď cokoliv jiného.....a ten silnější v kramflecích má právo na to zakazovat, přestože to do kompromisu má daleko, ale to všem přpadá OK.

Nestačím se divit!

Kompromisem by bylo něco co uspokojí obě strany - v tomhle případě asi ideálně pes-žáden pes (bylo řečeno velký pes někde v diskuzi) - takže výsledek maličký psík. Nebo pak reciprocita a to, já nechci psa, ty chceš psa. Takže ty si pořídíš psa a já třeba závodní kolo, protože mou vášní jsou závodní kola.

Protože ve vztahu, když by mi někdo zakazoval moje vášně (mám více psů a je to můj život), tak bych prostě časem odešla, protože nejsem ta hodná ženuška, která vaří, pere, uklízí a obsakuje manžílka aby měl čas na kariéru. Protože se nevyskytuju před 200 a více lety, kdy to bylo normální a žena neměla na nic nárok. Jsem svéprávná osobnost, jsem ochotna se domluvit, jsem ochotná ke kompromisům i reciprocitě, ale nejsem ochotná se stát něčí rohožkou a poslouchat pro změnu jen jeho "JÁ CHCI" a ty máš smůlu.....připadá mi to prostě, že chlap si chce mermomocí uhájit své pozice a city přítelkyně mu jsou ukradené a to je ve vztahu cesta do pekel. Naopak mi příjde, že přítelkyně chce o věci komunikovat a k nějakému tomu více či méně kompromisu chce dojít. Jinak upřímně by už psa měla nasáčkovaného doma a přítele by se na nic neptala a neřešila by to složitě na foru!

Moc hezky napsane!

Chyba je na obou stranách, oba mají silné ego, ale protože nejde o pračku, ale o psa, tak si myslím, že by měl být aspoň tolerovaný i přítelem. Může se stát, že fenku přivede domů, přítel se do ní zamiluje a budou spolu všichni šťastní až do smrti. Když chci něco já a přítel by mohl být proti, tak si najdu pozitiva i pro něj, k tomu je nejlepší mu vsugerovat, že to chce tedy taky a nakonec to byl jeho nápad :-D. Vždyť jak se balí chlapi? Musíte je sbalit tak, aby si mysleli, že vás ulovili.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Moc hezky napsane!

Neřekla bych .
"Přítele" by zřejmě ani nenapadlo řídit si psa . Smířil se s tím , že ho k němu partnerka nastěhovala . . . . .
- řekla bych , že je tolerantní .
Zřejmě z toho není u vytržení , ale jo , dobrý . . . . když teda bez psa nemůže být . . . .
- mně teda jako panovačnej despota nepřipadá
- a pes v bytě jistá omezení přináší .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Už jen proto, že slečna nebydlí ve svém bytě, ale právě přítelovo by se měla přizpůsobit... Taky není OK, že přítel jakoby nemá co mluvit do výběru daného psíka (to mu možná vadí hlavně)..? Ano, máte pravdu, není to kompromis (pes/nepes), ale dá se kompromis jistě najít, jen chtít... Např., dát možnost partnerovi ,,mluvit" do výběru psa, dohodnout se na pravidlech, ,,něco za to".:) Chlapi jdou zpracovat,ale chytře a pak se dá dojít k oboustranné spokojenosti. Ale stylem ,,já chci", tím nic nikdo nezmůže...

Výběr psa je mu putna.

Zkoušela jsem se s ním dohodnout na podmínkách, co za to... fena bude k odběru za 3 týdny, do té doby je mnoho věcí, co bych stihla udělat.... je na mě naštvaný, že nemám některé kapitoly svého života "dopsané"... a říká, že až je dokončím, ať si psa klidně pořídím. Jenže to neni otázka týdnů....

Hodně jsme o tom dnes mluvili a mě z toho vyšlo, že je to zřejmě jeho forma trestu za to, že od pořízení prvního psa jsem se moc nikam nepohnula. Takže teď o tom nechce ani vyjednávat, žádné dílčí kroky neni ochoten uznat.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Chyba je na obou stranách, oba mají silné ego, ale protože nejde o pračku, ale o psa, tak si myslím, že by měl být aspoň tolerovaný i přítelem. Může se stát, že fenku přivede domů, přítel se do ní zamiluje a budou spolu všichni šťastní až do smrti. Když chci něco já a přítel by mohl být proti, tak si najdu pozitiva i pro něj, k tomu je nejlepší mu vsugerovat, že to chce tedy taky a nakonec to byl jeho nápad :-D. Vždyť jak se balí chlapi? Musíte je sbalit tak, aby si mysleli, že vás ulovili.

Sice by se mohlo stát, že kdybych fenku přivedla domu, že by se přítel nechal obměkčit. Ale myslím si, že spíš ne. Strašně se zatvrdil a je to prostě jen věc jeho ega. A nechci aby kvuli tomu šla chudák psice z ruky do ruky, z domu do domu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Sice by se mohlo stát, že kdybych fenku přivedla domu, že by se přítel nechal obměkčit. Ale myslím si, že spíš ne. Strašně se zatvrdil a je to prostě jen věc jeho ega. A nechci aby kvuli tomu šla chudák psice z ruky do ruky, z domu do domu.

Věc jeho ega? Podle mě vám dost ustoupil už tím, že souhlasil s pořízením prvního psa, pokud (jak jsem pochopila) to bylo výhradně jen vaše přání... V životě nemůžete mít vždycky všechno, co chcete. Jednou ustoupí jeden, podruhé ten druhý. Jestli tak toužíte po druhém psu, tak se protentokrát vy přizpůsobte jeho podmínkám - pokud to dobře chápu, tak proti tomu není definitivně, ale chce, abyste si nejdřív dořešila nějaké životní záležitosti. A to mi přijde koneckonců vcelku rozumné.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Neřekla bych .
"Přítele" by zřejmě ani nenapadlo řídit si psa . Smířil se s tím , že ho k němu partnerka nastěhovala . . . . .
- řekla bych , že je tolerantní .
Zřejmě z toho není u vytržení , ale jo , dobrý . . . . když teda bez psa nemůže být . . . .
- mně teda jako panovačnej despota nepřipadá
- a pes v bytě jistá omezení přináší .

Přítel se s fenou několikrát za den mazlí, užívá si jak ho má ráda, když si chce provětrat hlavu, jde s ní na procházku ... včera byl něco dělat na zahradě a přišel si pro ní, ať jde s ním ven... takhle se nechová někdo, kdo psa pouze "trpí".

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Věc jeho ega? Podle mě vám dost ustoupil už tím, že souhlasil s pořízením prvního psa, pokud (jak jsem pochopila) to bylo výhradně jen vaše přání... V životě nemůžete mít vždycky všechno, co chcete. Jednou ustoupí jeden, podruhé ten druhý. Jestli tak toužíte po druhém psu, tak se protentokrát vy přizpůsobte jeho podmínkám - pokud to dobře chápu, tak proti tomu není definitivně, ale chce, abyste si nejdřív dořešila nějaké životní záležitosti. A to mi přijde koneckonců vcelku rozumné.

Samozřejmě já jsem ten kdo si nejvíc ze všech přeje to mít konečně ukončené. Ale jestli budu mít jednoho nebo dva psy, to tu věc nijak nekomplikuje, prostě to s tím podle mě nesouvisí. On to dává do souvislosti jen aby mě potrestal.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Samozřejmě já jsem ten kdo si nejvíc ze všech přeje to mít konečně ukončené. Ale jestli budu mít jednoho nebo dva psy, to tu věc nijak nekomplikuje, prostě to s tím podle mě nesouvisí. On to dává do souvislosti jen aby mě potrestal.

Já mám dojem, že vy tady pořád od nás očekáváte nějaké potvrzení toho, že váš přítel je (dosaďte vhodné adjektivum) a proto byste neměla hledět na jeho přání a fenku si prostě pořídit. Asi vás zklamu, takhle to v životě nefunguje...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já mám dojem, že vy tady pořád od nás očekáváte nějaké potvrzení toho, že váš přítel je (dosaďte vhodné adjektivum) a proto byste neměla hledět na jeho přání a fenku si prostě pořídit. Asi vás zklamu, takhle to v životě nefunguje...

Myslím, že je v pořádku, že jste někteří na mé straně a někteří na jeho... skutečně bych od iFauny nečekala nějaké poplácávání po rameni, že jsem v právu, na to už sem chodím moc dlouho ;-)

Zřejmě se rozcházíme, začínám si balit věci....

Nebyla jsem na jeho straně .
Jen vím - z rodiny , že se tak dá život pěkně zkomplikovat . . . .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Myslím, že je v pořádku, že jste někteří na mé straně a někteří na jeho... skutečně bych od iFauny nečekala nějaké poplácávání po rameni, že jsem v právu, na to už sem chodím moc dlouho ;-)

Zřejmě se rozcházíme, začínám si balit věci....

To není ,,na něčí straně"... Píšete, že podle něj si máte ,,něco" dořešit.. Třeba je to pro něj důležité.. Pokud je to tak špatné, že se rozcházíte, nebo ještě není jasno, zkuste s druhým psíkem počkat. Je to těžké, když po něm toužíte, ale asi je to rozumnější řešení.. Držím pěsti, ať se Vám život vyřeší co nejlépe..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přítel se s fenou několikrát za den mazlí, užívá si jak ho má ráda, když si chce provětrat hlavu, jde s ní na procházku ... včera byl něco dělat na zahradě a přišel si pro ní, ať jde s ním ven... takhle se nechová někdo, kdo psa pouze "trpí".

řeknu to tak.
U nás doma je to tak, že JÁ mám psy. Já se starám, venčím, krmím atd atd . Vyslechnu si občas nadávky, že dělají bordel a pod.
Muž se s nima mazlí, pomůže, ale prostě by je neměl, kdybych já je nechtěla a nedohodli jsme se tak. Ano - DOHODA nás obou. Kdyby byl kategorisky proti, tak druhého psa nemám.

Přijde mi, že jste slepá, hluchá k příteli a jeho pocitům a požadavkům.
Třeba kdyby mi chtěl muž do bytu nastěhovat pavouky, tak letí i s nima a to je pavouk mnohem menší omezení než pes a třeba mi nevadí - jakože hysterie nebo tak, ale domů ne. Tečka.
Pokud žijete s někým druhým, tak musíte holt přijmout i to, že něco nejde. anebo budete do smrti sama. Je mi dost líto párů, kde si každej dělá co uzná za vhodné bez ohledu na toho druhého. Jen protože ON CHCE.

ještě je taky možnost si navzájem své záliby tolerovat do maximálně možné úrovně
zadavatelka má zjevně pro psa fyzické podmínky - prostor, čas, peníze, partnera by další pes zas tak strašně neomezil.
U nás doma to je právě tak - taky některé partnerovy záliby těžko snáším, ale ráda mu je dopřeju, protože on dopřeje mně ty moje.

Ahoj všem,
vidím, že tady se řešil obdobný problém - resp. kamarádka (já naštěstí ne, pravděpodobně mám v tomto ohledu skutečně skvělého partnera) naráží na nelibost partnera už při pořízení prvního psa (tady zadavatelka u druhého). Zkusím Vám nastínit situaci: Kamarádka (říkejme jí třeba Marie) se nastěhovala ke svému příteli (třeba Petrovi) asi před rokem a matka jejího přítele jim občas dávala na hlídání její labradorku. Ze dne hlídání se ale vždy stalo i několik měsíců, kdy si pro ní tchýně nepřišla a Marii tak fena přirostla k srdci. Fena, byla poměrně zanedbávaná (krmena šrotem) a Marie jí koupila holistické granule, brala jí k veterináři a začala docházet i na agility, aby fena měla co dělat - matka dokonce po čase řekla, že by jim fenu dala natrvalo - jenže tak se nestalo a tchýně si fenu vzala kdy se jí zlíbilo a dělala různé nepříjemnosti (třeba feně, která měla atopický ekzém sundala ochranný límec a ta i zanesla infekci, sejmula jí antiparazitní obojek a prostě ho vyhodila (asi z plezíru, nevím), krmila jí opět šrotem místo nových holistických granulí, byť Marie vše ochotně zafinancovala). Takže ona Marie došla po čase k názoru, tudy cesta nevede a řekla, ať si fenu natrvalo vezme tchýně a ona si pořídí svého psa (ostatně po něm touží už od dětství). Jenže - nyní narazila na problém u Petra, který jí psa prostě zakázal. Že pes prý nemá smysl (co bude asi dělat až se bude starat o jejich dítě, dodávám že je mu 20..), že je to pro něj omezení (byť on se o fenu své matky nikdy nepostaral) a že se Marie bude pak věnovat neustále jen psovi a on bude jako kůl v plotě. No a kdyby Marii náhodou napadlo přivést si psa domů impulzivně, tak v její nepřítomnosti psa vezme do útulku. Do toho se přidala celá rodina.. podle prarodičů je čokl prašivé zvíře, co patří maximálně ven na řetěz a tchýně byla rozhořčená, co si to Marie vlastně dovoluje, kdo jí pak asi bude hlídat její fenu.. a Petr, ten jenom přikyvoval a přisvědčil, že on nic takového ani Marii dovolit nechce.
A teď se ptám Vás - jakými argumenty byste takového člověka jako je "Petr" přesvědčili? Dodávám, že Marie má stálé zaměstnání a případné hlídání pro psa má již zajištěné.

Žádnýma. Petr je ještě nedospělé rozmazlené děcko, který nevydýchá to, že by pozornost Marie nebyla jen jeho. Marie se musí rozhodnout, jestli takového chlapa nebo psa. Pokud se rozhodne pro psa, chlap si najde jinou, co bude tajtrlíkovat jen kolem něj a čumět na něj jak na zbožný obrázek. Možná pro Marii jen dobře. Psa si také těžko může pořídit, Petrovi" bez jeho souhlasu, když byt či dům je jeho a ona se přistěhovala.

shavoid napsal(a):
Ahoj všem,
vidím, že tady se řešil obdobný problém - resp. kamarádka (já naštěstí ne, pravděpodobně mám v tomto ohledu skutečně skvělého partnera) naráží na nelibost partnera už při pořízení prvního psa (tady zadavatelka u druhého). Zkusím Vám nastínit situaci: Kamarádka (říkejme jí třeba Marie) se nastěhovala ke svému příteli (třeba Petrovi) asi před rokem a matka jejího přítele jim občas dávala na hlídání její labradorku. Ze dne hlídání se ale vždy stalo i několik měsíců, kdy si pro ní tchýně nepřišla a Marii tak fena přirostla k srdci. Fena, byla poměrně zanedbávaná (krmena šrotem) a Marie jí koupila holistické granule, brala jí k veterináři a začala docházet i na agility, aby fena měla co dělat - matka dokonce po čase řekla, že by jim fenu dala natrvalo - jenže tak se nestalo a tchýně si fenu vzala kdy se jí zlíbilo a dělala různé nepříjemnosti (třeba feně, která měla atopický ekzém sundala ochranný límec a ta i zanesla infekci, sejmula jí antiparazitní obojek a prostě ho vyhodila (asi z plezíru, nevím), krmila jí opět šrotem místo nových holistických granulí, byť Marie vše ochotně zafinancovala). Takže ona Marie došla po čase k názoru, tudy cesta nevede a řekla, ať si fenu natrvalo vezme tchýně a ona si pořídí svého psa (ostatně po něm touží už od dětství). Jenže - nyní narazila na problém u Petra, který jí psa prostě zakázal. Že pes prý nemá smysl (co bude asi dělat až se bude starat o jejich dítě, dodávám že je mu 20..), že je to pro něj omezení (byť on se o fenu své matky nikdy nepostaral) a že se Marie bude pak věnovat neustále jen psovi a on bude jako kůl v plotě. No a kdyby Marii náhodou napadlo přivést si psa domů impulzivně, tak v její nepřítomnosti psa vezme do útulku. Do toho se přidala celá rodina.. podle prarodičů je čokl prašivé zvíře, co patří maximálně ven na řetěz a tchýně byla rozhořčená, co si to Marie vlastně dovoluje, kdo jí pak asi bude hlídat její fenu.. a Petr, ten jenom přikyvoval a přisvědčil, že on nic takového ani Marii dovolit nechce.
A teď se ptám Vás - jakými argumenty byste takového člověka jako je "Petr" přesvědčili? Dodávám, že Marie má stálé zaměstnání a případné hlídání pro psa má již zajištěné.

Nepřesvědčovala. Buď být s partnerem bez psa, třeba by časem sám chtěl, nebo mít psa a ne partnera. Nikdy bych si nepořídila psa, kdyby můj partner nechtěl, když by nebyla doma, musel by ho vyvenčit, nakrmit, třeba by to neudělal, byl by na štěně zlý apod.. Do takovýho prostředí prostě psa neee.

shavoid napsal(a):
Ahoj všem,
vidím, že tady se řešil obdobný problém - resp. kamarádka (já naštěstí ne, pravděpodobně mám v tomto ohledu skutečně skvělého partnera) naráží na nelibost partnera už při pořízení prvního psa (tady zadavatelka u druhého). Zkusím Vám nastínit situaci: Kamarádka (říkejme jí třeba Marie) se nastěhovala ke svému příteli (třeba Petrovi) asi před rokem a matka jejího přítele jim občas dávala na hlídání její labradorku. Ze dne hlídání se ale vždy stalo i několik měsíců, kdy si pro ní tchýně nepřišla a Marii tak fena přirostla k srdci. Fena, byla poměrně zanedbávaná (krmena šrotem) a Marie jí koupila holistické granule, brala jí k veterináři a začala docházet i na agility, aby fena měla co dělat - matka dokonce po čase řekla, že by jim fenu dala natrvalo - jenže tak se nestalo a tchýně si fenu vzala kdy se jí zlíbilo a dělala různé nepříjemnosti (třeba feně, která měla atopický ekzém sundala ochranný límec a ta i zanesla infekci, sejmula jí antiparazitní obojek a prostě ho vyhodila (asi z plezíru, nevím), krmila jí opět šrotem místo nových holistických granulí, byť Marie vše ochotně zafinancovala). Takže ona Marie došla po čase k názoru, tudy cesta nevede a řekla, ať si fenu natrvalo vezme tchýně a ona si pořídí svého psa (ostatně po něm touží už od dětství). Jenže - nyní narazila na problém u Petra, který jí psa prostě zakázal. Že pes prý nemá smysl (co bude asi dělat až se bude starat o jejich dítě, dodávám že je mu 20..), že je to pro něj omezení (byť on se o fenu své matky nikdy nepostaral) a že se Marie bude pak věnovat neustále jen psovi a on bude jako kůl v plotě. No a kdyby Marii náhodou napadlo přivést si psa domů impulzivně, tak v její nepřítomnosti psa vezme do útulku. Do toho se přidala celá rodina.. podle prarodičů je čokl prašivé zvíře, co patří maximálně ven na řetěz a tchýně byla rozhořčená, co si to Marie vlastně dovoluje, kdo jí pak asi bude hlídat její fenu.. a Petr, ten jenom přikyvoval a přisvědčil, že on nic takového ani Marii dovolit nechce.
A teď se ptám Vás - jakými argumenty byste takového člověka jako je "Petr" přesvědčili? Dodávám, že Marie má stálé zaměstnání a případné hlídání pro psa má již zajištěné.

Žádnými. Přesvědčovat někoho s takovým názorem nemá cenu a ani to hlavně není pro Marii řešení. Postupem času totiž zjistí, že je v takovém vztahu nešťastná, protože mají v zásadních věcech - a pro Marii je pes věc zásadní - dosti rozdílné názory. Navíc pokud Petr má obavy z toho, že Marie se zaměří na psa a žárlí už takto dopředu, je dosti pravděpodobné, že stejně bude postupovat u dítěte. Je to dosti nevyspělý názor Možná, že Petr ještě trošku dospěje a názory změní, já osobně bych na to ovšem nespoléhala a pokud je takto sebestředný, dala bych své ručky pryč. Toť má rada pro Marii. Ne proto, že jsem pejskař, ale proto že za tím vidím víc než jen toho psa.

Proč přesvědčovat? každý to vidí jinak, odstěhovala bych se. psa musí chtít oba jinak to bude blbýý, co když ona bude nemocná a měl by jít vyvenčit psa partner? V tomhle to má nastavený každý jinak takže odstěhovat a psa si pořídit do svého

lesnížínka napsal(a):
Žádnýma. Petr je ještě nedospělé rozmazlené děcko, který nevydýchá to, že by pozornost Marie nebyla jen jeho. Marie se musí rozhodnout, jestli takového chlapa nebo psa. Pokud se rozhodne pro psa, chlap si najde jinou, co bude tajtrlíkovat jen kolem něj a čumět na něj jak na zbožný obrázek. Možná pro Marii jen dobře. Psa si také těžko může pořídit, Petrovi" bez jeho souhlasu, když byt či dům je jeho a ona se přistěhovala.

Napsala jsem to trochu neobratně - Marie se přistěhovala k Petrovi do pronajatého bytu, který financovali půl na půl - tudíž bych to považovala za společné bydlení.

Už bydlí Maruška ve svém...?!

shavoid napsal(a):
Napsala jsem to trochu neobratně - Marie se přistěhovala k Petrovi do pronajatého bytu, který financovali půl na půl - tudíž bych to považovala za společné bydlení.

Ono je jedno kde kdo bydlí, podstatné jsou ty signály, které vychází od Petra a ty třeba pro mne signály, které mě by velely ruce pryč. To není partner do nepohody - a že ona přijde. Partner do nepohody vypadá krapítek jinak než sebestředný jedinec, který se bojí o svou pozici a který taky nepřihlédne k tomu, jaké potřeby má ten druhý. Bude se takto bát i s dítětem a pokud nepřiložil ruku k dílu teď, když byla na hlídání fenka jeho matky, nepřiloží ruku k dílu ani až by bylo dítě, to není partner o kterého se můžu opřít. A to je postupem času v tom vztahu to nejdůležitější. To by měla Marie vědět.

Zrzavci napsal(a):
Ono je jedno kde kdo bydlí, podstatné jsou ty signály, které vychází od Petra a ty třeba pro mne signály, které mě by velely ruce pryč. To není partner do nepohody - a že ona přijde. Partner do nepohody vypadá krapítek jinak než sebestředný jedinec, který se bojí o svou pozici a který taky nepřihlédne k tomu, jaké potřeby má ten druhý. Bude se takto bát i s dítětem a pokud nepřiložil ruku k dílu teď, když byla na hlídání fenka jeho matky, nepřiloží ruku k dílu ani až by bylo dítě, to není partner o kterého se můžu opřít. A to je postupem času v tom vztahu to nejdůležitější. To by měla Marie vědět.

No právě, souhlas

Pokud jeden z partnerů psa za žádnou cenu nechce, nemá to smysl. Nebude to tak, že když ho Marie donese, Petr uvidí, jak je roztomilý a zamiluje si ho. Fakt ne. Může mu dělat peklo a pes bude ve stresu, nebude vychovaný, bude dělat doma loužičky a Marie se bude trápit proč, když už je tak velký a Petr bude vzteklý, že čokl dělá louže a bude mu v nich máchat čumák. Bohužel, takhle to může dopadnout. Proto ať se rozhodne, jak to chce.

Vím sama, jaké to je když partner psa doma nechce...opravdu nepočítejte s tím, že se do psa zamiluje (může se to stát, ale nemusí a co potom)...když jsem "zachraňovala" irského setra zavřeného permanentně v malém kotci a věděla jsem, že budu jen dočaska, že až dám psa dohromady a provedeme nějakou socializaci a základní výcvik, tak mu najdu nový domov, tak tedy povolil a psa doma strpěl, ale žádný vztah si s ním nevytvořil...dnes už je situace jiná, už jsem ho stihla nakazit svojí neutuchající láskou ke psů (i když to tak nežere, psy miluje)
Ono nejde jen o to, že ho partner doma strpí...musíte se domluvit, jak budete postupovat při výchově atd...
Pak bude nešťastná jak Marie, tak bohuže i pes...jsou 3 možnosti: buď počkat jestli Petr názor nezmění (což se stát nemusí)...nebo se smířit s životem bez psa a nebo od Petra odejít...

Kdyby mi nekdo takto striktne zakazoval psa s temito argumenty, tak asi zustanu jako oparena. To by me zajimalo, co bude Petr delat, az Marii nejake to dite nenecha vyspat se a bude okolo nej chodit jako telo bez duse, protoze mimino ma prdiky a ona nema silu.
Ja bych se hooodne zamyslela.

Kamarad chtel kocku, jeho otec nechtel. Jeho mama chtela, decka velka a ona touzila po necem na mazleni. Tehdy jsem jako mlade piskle to kote tomu kamaradovi dala.14 dni spolu nemluvili, pak se stala kocka milackem vsech :D Potvora silena. (Kamaradovi bylo cca 25 a prispival na domacnost)

Ja a partner jsme psa chteli. Partner touzil a touzi po Huskym :D No, zijeme v byte a jsme trosku workoholici, takze to ne. Ale ja pracuji z domu, jednou jsem si prohledla mala plemena, z tech se mi nejvic libila civava, povahove mi sedla. Tak jsem si ji poridila pres znamou. Shodou okolnosti to bylo jeste v ten jeden den. Partnerovi jsem volala, nezvedal mi telefon. Takze jsem mu vecer rekla, ze jedeme pro civavu. To byly vylevy... "To uz vse mame, ze chces civavu? Nikdy jsi o tomhle zvireti nemluvila, je to maly, je to desny. Ja si uz pak nebudu moci poridit psa."
Pro stene jsme jeli, ja se zamilovala okamzite. Stene a partner na sebe nevericne koukali. Ten vecer nam vylezl na matrace, od te doby spi s nami v posteli. Treti den ho chlap pusinkoval, kdyz prisel z prace, protoze jen to stene mu v nasi domacnosti pry rozumelo. Na leto s nami pes letel do USA, protoze bysme se bez nej zblaznili a skoro rok po jeho porizeni jsme mu poridili holcici kamaradku, o kterou nebyl zajem, protoze byla "nezvladatelna". Na to uz mi chlap nerekl nic, vlastne me tam ochotne odvezl se na tu fenku podivat :) Tak se v posteli valime 4.

S kamarádkou Marií proberte u kafe, zda chce psa skutečně a opravdu, zda si bez něj nedokáže život představit a zda je ochotna tomu i něco obětovat. Pokud odpoví ano, moje jediné doporučení - najít si jiného chlapa! Kdysi jsem zůstala sama s malým dítětem a psem (protože psy jsem měla odjakživa). Při seznamování jsem každému hned hlásila, že jsme 3 - dítě, pes a já. Našla jsem partnera, který nikdy psa neměl, ale miloval kočky (4nohé). Dnes jsme spolu xy let a máme smečku psů i koček. Já osobně bych neustoupila z požadavku, že budu doma mít psa - psy.

conie napsal(a):
S kamarádkou Marií proberte u kafe, zda chce psa skutečně a opravdu, zda si bez něj nedokáže život představit a zda je ochotna tomu i něco obětovat. Pokud odpoví ano, moje jediné doporučení - najít si jiného chlapa! Kdysi jsem zůstala sama s malým dítětem a psem (protože psy jsem měla odjakživa). Při seznamování jsem každému hned hlásila, že jsme 3 - dítě, pes a já. Našla jsem partnera, který nikdy psa neměl, ale miloval kočky (4nohé). Dnes jsme spolu xy let a máme smečku psů i koček. Já osobně bych neustoupila z požadavku, že budu doma mít psa - psy.

Krásné