Jak pracovat se stopovačkou

ovčák, 35 kg

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,

poradil by někdo buď přímo nebo odkazem na nějaké kloudné video či text, jak pracovat se psem na stopovačce při řešení problému - pes utíká za zvěří. Stopovačku držet volně v ruce a v případě vyběhnutí psa zadržet a přivolat (stopovačkou případně přitáhnout) nebo nechat stopku psa táhnout za sebou na zemi a v případě vyběhnutí přišlápnout a zas přivolat? (četla jsem obě možnosti ale to s tím přišlapáváním mi to přijde dost nepraktický...)

Za nerýpavé rady díky!

Sice neporadím jak pracovat se stopovačkou ale řeknu vám dvě věci.Jestli ho chcete mít na stopovačce kterou tahá tak si na ní udělejte několik uzlů,když jí v případě vyběhnutí psa přišlápnete tak vám neproklouzne tak zlehka pod botou.Ale já osobně bych psa nenechala běhat se stopovačkou,v případě že vám zdrhne a někde v lese se zahákne,zamotá tak nebude mít takovou šanci se vrátit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Sice neporadím jak pracovat se stopovačkou ale řeknu vám dvě věci.Jestli ho chcete mít na stopovačce kterou tahá tak si na ní udělejte několik uzlů,když jí v případě vyběhnutí psa přišlápnete tak vám neproklouzne tak zlehka pod botou.Ale já osobně bych psa nenechala běhat se stopovačkou,v případě že vám zdrhne a někde v lese se zahákne,zamotá tak nebude mít takovou šanci se vrátit.

nebo se někde oběsí

já jsem se stopovačkou a fenou 26kg pracovala následovně.. v zimě, na sněhu, což ted možná někde je.. na louce u lesa.. pořádné rukavice (dost vám obrní ruce) fena běhala na stopce.. chytla stopu - volala jsem jméno, ke mě.. fena vypnuto.. dolítla na konec stopky, já už zapřená, fena udělala salto.. vykuleně se na mě koukla jako co to, zavolala jsem znovu jméno a povel a ona přiběhla.. takto asi třikrát a pak už se vracela na povel sama..ale možná jsou lepší způsoby

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,

poradil by někdo buď přímo nebo odkazem na nějaké kloudné video či text, jak pracovat se psem na stopovačce při řešení problému - pes utíká za zvěří. Stopovačku držet volně v ruce a v případě vyběhnutí psa zadržet a přivolat (stopovačkou případně přitáhnout) nebo nechat stopku psa táhnout za sebou na zemi a v případě vyběhnutí přišlápnout a zas přivolat? (četla jsem obě možnosti ale to s tím přišlapáváním mi to přijde dost nepraktický...)

Za nerýpavé rady díky!

A co tohle?
http://naszviretnik.net/2011/02/07/psi-abeceda-%E2%80%9El%E2%80%9C-lovim-lovis-lovime/

Mrkám na to, díky.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A co tohle?
http://naszviretnik.net/2011/02/07/psi-abeceda-%E2%80%9El%E2%80%9C-lovim-lovis-lovime/

Trošku v rozpacích, z toho článku.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Trošku v rozpacích, z toho článku.

Z čeho konkrétně?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
já jsem se stopovačkou a fenou 26kg pracovala následovně.. v zimě, na sněhu, což ted možná někde je.. na louce u lesa.. pořádné rukavice (dost vám obrní ruce) fena běhala na stopce.. chytla stopu - volala jsem jméno, ke mě.. fena vypnuto.. dolítla na konec stopky, já už zapřená, fena udělala salto.. vykuleně se na mě koukla jako co to, zavolala jsem znovu jméno a povel a ona přiběhla.. takto asi třikrát a pak už se vracela na povel sama..ale možná jsou lepší způsoby

takže když si to shrneme, tak EO je daleko šetrnější a narozdíl od šňůry i spolehlivej i na velký vzdálenosti

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
takže když si to shrneme, tak EO je daleko šetrnější a narozdíl od šňůry i spolehlivej i na velký vzdálenosti

A co uděláte, když bude pro psa zvěř tak velké lákadlo, že ho ani impulz nezastaví?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A co uděláte, když bude pro psa zvěř tak velké lákadlo, že ho ani impulz nezastaví?

rozumný člověk to nejdřív vyzkouší v oploceným prostoru nebo blízko domu, protože nikdo neví jak bude pes poprvé reagovat. A osobně jsem se zatím nesetkala se psem, na kterýho to nefungovalo (a to mi prošlo rukama mraky pokažených psů včetně loveckých i ČSV)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
rozumný člověk to nejdřív vyzkouší v oploceným prostoru nebo blízko domu, protože nikdo neví jak bude pes poprvé reagovat. A osobně jsem se zatím nesetkala se psem, na kterýho to nefungovalo (a to mi prošlo rukama mraky pokažených psů včetně loveckých i ČSV)

Rozumný člověk zapojí mozek a naučí psa spolehlivému přivolání a má po problémech. Jde to i u pokažených psů i ČSV, vím ze zkušenosti.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Rozumný člověk zapojí mozek a naučí psa spolehlivému přivolání a má po problémech. Jde to i u pokažených psů i ČSV, vím ze zkušenosti.

Přesně. A navíc než zakazovat a trestat psa za jeho lovecký pud, je vždycky lepší naučit ho s ním pracovat a přesměrovat ho žádoucím směrem. Protože zákaz vede jen k tomu, že pes pořád za tou srnkou děsně CHCE vyběhnout, jen se bojí trestu. A pak jednoho dne dojde k tomu, že pes zjistí, že mu zrovna trest nehrozí (například jste daleko, sundáte EO, EO přestane fungovat...), nebo že je pro něj ta srnka zrovna v tu chvíli lákavější i přes sebevětší trest. A pes je v trapu a můžete začít od začátku. Kdežto když z "lovu" (čenichání zvěře, vystavování, ovladatelnost ve zvěři) uděláte vlastně společnou hru, aktivitu, kterou pes dělá s vámi a pro vás, tak pes vlastně ztratí důvod věnovat se lovu po svém a bez vás. A navíc tím upevníte váš vztah, což povede k lepší ovladatelnosti i v jiných situacích.

Akorát že myšlení bolí, jednodušší je šlehnout psu jednu elektrikou...

Zadavatelka: EO nepřipadá v úvahu. Ocením jakýkoliv nápad, radu. Psovi je čerstvě rok, mlátí s ním puberta a začalo u něj honící a zdrhací období. Potřebujeme s ním nějak fungovat a naučit ho, že takhle teda ne, a tam mi přijde ta stopovačka nejlepší řešení (ale je to první pes, takže říkám, rady a zkušenosti uvítám). Vím, že ho to třeba zase s věkem přejde, ale nechci nic podcenit a zanedbat...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zadavatelka: EO nepřipadá v úvahu. Ocením jakýkoliv nápad, radu. Psovi je čerstvě rok, mlátí s ním puberta a začalo u něj honící a zdrhací období. Potřebujeme s ním nějak fungovat a naučit ho, že takhle teda ne, a tam mi přijde ta stopovačka nejlepší řešení (ale je to první pes, takže říkám, rady a zkušenosti uvítám). Vím, že ho to třeba zase s věkem přejde, ale nechci nic podcenit a zanedbat...

Jen vám doporučuju malinko změnit myšlení. Neučte ho, že "takhle teda ne". Učte ho, "jak ano". Neučte ho, že nesmí zdrhat, ale učte ho, co smí a má po spatření nebo zvětření zvěře dělat (místo toho, aby zdrhnul).
Konkrétněji radit se po internetu asi moc nedá...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jen vám doporučuju malinko změnit myšlení. Neučte ho, že "takhle teda ne". Učte ho, "jak ano". Neučte ho, že nesmí zdrhat, ale učte ho, co smí a má po spatření nebo zvětření zvěře dělat (místo toho, aby zdrhnul).
Konkrétněji radit se po internetu asi moc nedá...

Ono jde o to, že pokud se jedná o zvíře se silným loveckým pudem, např. severský špic, nepomůže nic, alespoň já toho nejsem schopnej. Je na stopovačce, vidí zvěř, přivolám ho, ale pokušení je tak silné, že i přes vědomí potrestání se za zvěří znovu rozeběhne, a věřte, že zastavit 45 kg rozeběhnutýho psa na 25 m dlouhým špagátu není legrace a končí saltem čokla v tom lepším případě, doufám, že nepřijde nic horšího jako vykloubený prsty, rameno apod. Jak jsem psal, potrestám ho, vidím, že ho to mrzí, že mě opět zklamal, ale zároveň je neskutečně šťastnej, když vidí zvěř. Takže v mým případě ho už nebudu přivolávat, nechám raději psa před sebou na napnuté stopovačce, kdy jen vzrušeně pobíhá přede mnou, ale jakmile zvěřb zmizí, uklidní se. Zkrátka jsem už v koncích. Zadavatelka má štěstí, že se jedná o mlafýho psa, v mým případě už starýho psa asi novým kouskům opravdu nenaučím a jde jen o to, aby ty jeho sprinty neskončili mým nebo jeho zraněním.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ono jde o to, že pokud se jedná o zvíře se silným loveckým pudem, např. severský špic, nepomůže nic, alespoň já toho nejsem schopnej. Je na stopovačce, vidí zvěř, přivolám ho, ale pokušení je tak silné, že i přes vědomí potrestání se za zvěří znovu rozeběhne, a věřte, že zastavit 45 kg rozeběhnutýho psa na 25 m dlouhým špagátu není legrace a končí saltem čokla v tom lepším případě, doufám, že nepřijde nic horšího jako vykloubený prsty, rameno apod. Jak jsem psal, potrestám ho, vidím, že ho to mrzí, že mě opět zklamal, ale zároveň je neskutečně šťastnej, když vidí zvěř. Takže v mým případě ho už nebudu přivolávat, nechám raději psa před sebou na napnuté stopovačce, kdy jen vzrušeně pobíhá přede mnou, ale jakmile zvěřb zmizí, uklidní se. Zkrátka jsem už v koncích. Zadavatelka má štěstí, že se jedná o mlafýho psa, v mým případě už starýho psa asi novým kouskům opravdu nenaučím a jde jen o to, aby ty jeho sprinty neskončili mým nebo jeho zraněním.

A tohle je přesně ten důvod, proč tu pořád dokola píšu, že tresty nefungují, pokud je pro psa touha vyběhnout za zvěří silnější než strach z trestu. Zkuste si přečíst ten článek, co jsem tu na něj dávala odkaz výš - netvrdím, že je to jediná metoda, jak odnaučit lovce lovit, to zdaleka ne, ale hodně se mi líbí, jak to autorka článku pojala.

Zad.: U nás to není lovecký pud (teda nejsem odborník, ale jak psa znám a podle plemene, jsme přesvědčena, že vážně ne) ale o strašnou zábavu honit něco, co běží. Takže je mi jasné, že je potřeba upoutat pozornost jinak a převést běhání jinam (snažíme se, chodíme běhat s ním, aportujeme, zachraňujeme, hrajeme se psy...). Ale prostě nejsmě schopni ho na procházkách, těch delších, bavit 2 hodiny v kuse. Zatím nám za těma srnama vyběhl jen jednou, ale já teď trnu hrůzou, že je někde u lesa zase zvětří dřív než já a zmizí mi, protože zrovna neházím míček nebo tak.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně. A navíc než zakazovat a trestat psa za jeho lovecký pud, je vždycky lepší naučit ho s ním pracovat a přesměrovat ho žádoucím směrem. Protože zákaz vede jen k tomu, že pes pořád za tou srnkou děsně CHCE vyběhnout, jen se bojí trestu. A pak jednoho dne dojde k tomu, že pes zjistí, že mu zrovna trest nehrozí (například jste daleko, sundáte EO, EO přestane fungovat...), nebo že je pro něj ta srnka zrovna v tu chvíli lákavější i přes sebevětší trest. A pes je v trapu a můžete začít od začátku. Kdežto když z "lovu" (čenichání zvěře, vystavování, ovladatelnost ve zvěři) uděláte vlastně společnou hru, aktivitu, kterou pes dělá s vámi a pro vás, tak pes vlastně ztratí důvod věnovat se lovu po svém a bez vás. A navíc tím upevníte váš vztah, což povede k lepší ovladatelnosti i v jiných situacích.

Akorát že myšlení bolí, jednodušší je šlehnout psu jednu elektrikou...

zato salto na stopovačce je pro psa hotový labůžo ...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A tohle je přesně ten důvod, proč tu pořád dokola píšu, že tresty nefungují, pokud je pro psa touha vyběhnout za zvěří silnější než strach z trestu. Zkuste si přečíst ten článek, co jsem tu na něj dávala odkaz výš - netvrdím, že je to jediná metoda, jak odnaučit lovce lovit, to zdaleka ne, ale hodně se mi líbí, jak to autorka článku pojala.

Je to tak jak píšete, sice ho potrestám, ale zároveň vím, že je to úplně na prd, takže vím, že trest musí přijít, ale zároveň to není žádný půlhodinový bezhlaví mlácení, vytahám za kožich a když su hodně nasr.nej švihnu stopovačkou, chvíli musí jít u nohy, jako za trest, ale po pár minutách ho zase pustím lítat, protože to má v sobě. Museli byste ho vidět v terénu, denně chodíme na dvouhodinové procházky do lesa, ale jediný co dělá, že větří, pobíhá po horizontech,.... Zkrátka vím, že i kdybych si obě ruce omlátil, bude nešťastnej on, stejně jako já, ale od zvěře ho přesto neodvolám. Musím akceptovat jeho přirozenost.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
zato salto na stopovačce je pro psa hotový labůžo ...

Záleží, jak tu stopovačku máte připnutou a jak ji přesně používáte. Každopádně výhoda stopovačky je, že psu zabrání za tou srnou běžet, kdežto elektrika ho zastavit nemusí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zad.: U nás to není lovecký pud (teda nejsem odborník, ale jak psa znám a podle plemene, jsme přesvědčena, že vážně ne) ale o strašnou zábavu honit něco, co běží. Takže je mi jasné, že je potřeba upoutat pozornost jinak a převést běhání jinam (snažíme se, chodíme běhat s ním, aportujeme, zachraňujeme, hrajeme se psy...). Ale prostě nejsmě schopni ho na procházkách, těch delších, bavit 2 hodiny v kuse. Zatím nám za těma srnama vyběhl jen jednou, ale já teď trnu hrůzou, že je někde u lesa zase zvětří dřív než já a zmizí mi, protože zrovna neházím míček nebo tak.

To je v podstatě taky lovecký pud, respektive jeho velká část.
Každopádně myslím, že by vám prospělo trénovat ovladatelnost i v jiných "lovících" situacích - třeba i s tím míčkem. Posadit ho, hodit míček a nechat psa vyběhnout až na povel (buď ho můžete jistit vodítkem, jehož oba konce držíte v ruce a smyčku má pes kolem krku, pak jeden konec nenápadně pustíte a teprve pak dáte povel, nebo můžete mít pomocníka, který míček sebere dřív, než k němu pes doběhne, takže pes zjistí, že se k míčku dostane, jen pokud si počká na povel)... vyšší level je třeba zastavit ho, když už pro míček běží... atd.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to tak jak píšete, sice ho potrestám, ale zároveň vím, že je to úplně na prd, takže vím, že trest musí přijít, ale zároveň to není žádný půlhodinový bezhlaví mlácení, vytahám za kožich a když su hodně nasr.nej švihnu stopovačkou, chvíli musí jít u nohy, jako za trest, ale po pár minutách ho zase pustím lítat, protože to má v sobě. Museli byste ho vidět v terénu, denně chodíme na dvouhodinové procházky do lesa, ale jediný co dělá, že větří, pobíhá po horizontech,.... Zkrátka vím, že i kdybych si obě ruce omlátil, bude nešťastnej on, stejně jako já, ale od zvěře ho přesto neodvolám. Musím akceptovat jeho přirozenost.

Pokud víte, že je to úplně na prd, tak proč ho vlastně trestáte? Proč trest "musí" přijít? Jen tak z principu? Trest (nebo ještě lépe odměna) má smysl, jen pokud vede k tomu, že se psovo chování změní.

O února, od jeho 8 týdnů. Pokud se ptáte kvůli přivolání - pracujeme na něm, stoprocentní není, ale od psů, lidí (krom členů rodiny, tam je to pořád občas problém) ho odvoláme. Donedávna. Na Štědrý den nám prvně zdrhnul za zvěří, do té doby ho v lese zajímaly jen a jen klacíčky...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pokud víte, že je to úplně na prd, tak proč ho vlastně trestáte? Proč trest "musí" přijít? Jen tak z principu? Trest (nebo ještě lépe odměna) má smysl, jen pokud vede k tomu, že se psovo chování změní.

Přesně tak, musí vědět, ža za chybu přijde trest, za poslechnutí přijde pochvala, jen ta intenzita toho trestu je spíše takovej výchovnej pohlavek, ale bojím se, že pokud by nepřišel ani ten, stala by se z mýho psa neřízená střela, pokud uvidí cokoliv v pohybu.

Prosím, ani anonymní fórum není prostorem pro urážky a bezdůvodnou vulgaritu takže se tu už prosím nevyjadřujte a jděte si trénovat svoje dokonalé psy nebo svou dokonalost nebo já nevím. Nebo se vraťte do pohádky.

Nadáky vám jdou pěkně, ale jinak máte asi malinko problém s pochopením psaného textu, že? Jinak byste si všiml/a, že je tu kromě zadavatelky ještě jeden pisatel.

A jinak samozřejmě každé štěně má v deseti týdnech přivolání, pokud něco totálně nepoděláte. Jenže něco jiného je přivolání v deseti týdnech, než v deseti měsících. Takže doporučuju mokrý hadr na hlavu a nohy v teple

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Přesně tak, musí vědět, ža za chybu přijde trest, za poslechnutí přijde pochvala, jen ta intenzita toho trestu je spíše takovej výchovnej pohlavek, ale bojím se, že pokud by nepřišel ani ten, stala by se z mýho psa neřízená střela, pokud uvidí cokoliv v pohybu.

Doporučuju najít si někoho zkušeného, kdo vám přímo naživo ukáže, jak se psem pracovat. Protože takhle, jak to praktikujete, to nemá absolutně žádný smysl a ten pes podle mě ani pořádně nechápe, za co je trestán a co má ve zvěři vlastně dělat. A přestože víte, že vám to nefunguje, tak stejně pokračujete dál a dál...

Tady zadavatelka: ano, já jsem dostala seřváno, že pes nemá přivolání. (Má, respektive měl, před pár dny to bylo poprvé, co utekl za zvěří a neodvolali jsme ho, navíc nevěřím, že roční pes, byť při poctivé práci, může mít 100% přivolání, když je ejště v pubertě a zjišTuje teprve, co ho baví a co je možné...). Po Novém roce to začnu řešit s nějakým výcvikářem, ale teď mezi svátky to fakt nedám, takže kupuju stopovačku a musíme přežít a neztratit psa po lesích (o víkendu mánme akce v lesích a nechceme o ně přijít, ani o psa) - proto se ptám nejdřív na fóru. Díky všem za slušné příspěvky a rady. Pokusím se teda trénovta s těma aportíkama, zvýšit nějak atraktivitu odměn a vychytat chvilku před tím, než se psisko za něčím vrhne a zarazit ho...

Nevím, jestli se tady nemíchají jablka s hruškami, já nejsem ona, ale on, teda alespoň doufám, že jsem on...... Pokud to je na mě, pak ano, základní povely zná a je poslušnej, jen se nesmí v jeho blízkosti objevit zvěřina, nevím co je na tom k nepochopení, jinak ujal jsem se ho před půl rokem, jako dospělýho pěti letýho psa. A věřím, že devadesát procent z Vás milujících pejskařů, byste spíš hledali způsob jak se ho zbavit, já hledám způsob, jak s ním žít, tak aby nenadělal nikde škodu a zároveň nemusel být celý dny zavřenej, protože milí, milá pisatelko, už se v tom pohlaví opravdu ztrácím, ten můj pes neznal od štěněte do věku, ve kterým jsem se ho ujal nic než malej kotec a občas proběhnutí se v areálu, kde měl hlídat, něco jako pán a podobně neznal. Takže uklidníme situaci a zamyslíme se nad tím, že né vše je ideální a né všichni psi jsou správně socializováni a vychováváni.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Doporučuju najít si někoho zkušeného, kdo vám přímo naživo ukáže, jak se psem pracovat. Protože takhle, jak to praktikujete, to nemá absolutně žádný smysl a ten pes podle mě ani pořádně nechápe, za co je trestán a co má ve zvěři vlastně dělat. A přestože víte, že vám to nefunguje, tak stejně pokračujete dál a dál...

Odpověď pro všechny chytráky níže.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nevím, jestli se tady nemíchají jablka s hruškami, já nejsem ona, ale on, teda alespoň doufám, že jsem on...... Pokud to je na mě, pak ano, základní povely zná a je poslušnej, jen se nesmí v jeho blízkosti objevit zvěřina, nevím co je na tom k nepochopení, jinak ujal jsem se ho před půl rokem, jako dospělýho pěti letýho psa. A věřím, že devadesát procent z Vás milujících pejskařů, byste spíš hledali způsob jak se ho zbavit, já hledám způsob, jak s ním žít, tak aby nenadělal nikde škodu a zároveň nemusel být celý dny zavřenej, protože milí, milá pisatelko, už se v tom pohlaví opravdu ztrácím, ten můj pes neznal od štěněte do věku, ve kterým jsem se ho ujal nic než malej kotec a občas proběhnutí se v areálu, kde měl hlídat, něco jako pán a podobně neznal. Takže uklidníme situaci a zamyslíme se nad tím, že né vše je ideální a né všichni psi jsou správně socializováni a vychováváni.

Tady zadavatelka, co se tu s vámi plete. :) Jen bych dodala, že i s těmi psi, co jsou socializování a vychováváni dle nejlepšího vědomí a svědomí se občas vyskytne problém, který je potřeba řešit ( o což se například právě snažím). A fandím vám, ikdyž máte určitě o hodně horší startovní pozici i vyhlídky než já...

Oprava, myšleno výše, jinak pokud mi někdo chce ukázat, co a jak dělat nechť dojede a já se rád něco přiučím, pokud jsem ale tuhle problematiku řešil s lidma, kteří chovají tyto psy anebo jim podobné, řekli mi jasně, že jakákoliv převýchova je nemožná.

Myslím, že pes, který v roce nemá storpocentní přivolání je naprostá prkotina proti tomu, že někteří zde přispívající nebyli vychováni ani k naprostým základům slušného chování.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tady zadavatelka, co se tu s vámi plete. :) Jen bych dodala, že i s těmi psi, co jsou socializování a vychováváni dle nejlepšího vědomí a svědomí se občas vyskytne problém, který je potřeba řešit ( o což se například právě snažím). A fandím vám, ikdyž máte určitě o hodně horší startovní pozici i vyhlídky než já...

Je mi to jasný. Měli bysme se dát dohromady, byli bychom ideální pár s těma našema hafanama

Jinak taky Vám fandím, třeba se někdy dostaneme o krok blíže tady k té chovatelské elitě, jejichž psi poslouchají na slovo a jejichž děcka si při té špičkové výchově ani nepřičichnou k marijánce.

Achjo...
Zadavatelce doporučuju udělat si účet na iFauně a dát to do moderky, začínají se tu zase potkávat lidi, co nemají co jinýho na práci, než urážet druhý .
Jinak: Jak už tu někdo psal, zkuste to nedělat způsobem: Neudělá to, protože se bojí trestu. Zkuste to způsobem: Naučit to psa tak, aby místo toho co nechcete, dělal něco jinýho.
Někdo tady psal dobrou metodu s tím balónkem (pokud je pes balonkovej). Psa držím za obojek, odhodím balonek, pes chce vystartovat, nepustím a čekám tak dlouho dokud se nepodívá na mě, ve chvíli kdy se podívá: Pochválím a hned pustit psa aby si míček "ulovil". A pořád dokolečka, postupně oční kontakt prodlužovat a pes vždycky vybíhá až na propoštěcí povel. (pokud by ze začátku nešlo to "podívání se mi do obličeje" odměňovat vypouštěním i za to, že se pes nesoustředí jen na míček, ale že třeba hlavu jen lehce pootočí a dopracovat se postupně až k tomu očnímu kontaktu)
A zkustě třeba coursing, když už nemůže lovit v lese, dovolte mu "lovit" střapec. Spousty psů si takhle svůj pud vybije a v lese sou pak líp ovladatenlní ;)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je mi to jasný. Měli bysme se dát dohromady, byli bychom ideální pár s těma našema hafanama

Jinak taky Vám fandím, třeba se někdy dostaneme o krok blíže tady k té chovatelské elitě, jejichž psi poslouchají na slovo a jejichž děcka si při té špičkové výchově ani nepřičichnou k marijánce.

Tak tak. No nic, já blbá a neschopná jdu vzít vodítko, míček, sušené mňamky a jdu se věnovat psisku, snad se nám podaří spolu překonat i tuhle zdrhací část puberty. ;)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak tak. No nic, já blbá a neschopná jdu vzít vodítko, míček, sušené mňamky a jdu se věnovat psisku, snad se nám podaří spolu překonat i tuhle zdrhací část puberty. ;)

Ještě jednou Vám popřeju hodně štěstí, v mém případě to štěstí stačit nebude.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Achjo...
Zadavatelce doporučuju udělat si účet na iFauně a dát to do moderky, začínají se tu zase potkávat lidi, co nemají co jinýho na práci, než urážet druhý .
Jinak: Jak už tu někdo psal, zkuste to nedělat způsobem: Neudělá to, protože se bojí trestu. Zkuste to způsobem: Naučit to psa tak, aby místo toho co nechcete, dělal něco jinýho.
Někdo tady psal dobrou metodu s tím balónkem (pokud je pes balonkovej). Psa držím za obojek, odhodím balonek, pes chce vystartovat, nepustím a čekám tak dlouho dokud se nepodívá na mě, ve chvíli kdy se podívá: Pochválím a hned pustit psa aby si míček "ulovil". A pořád dokolečka, postupně oční kontakt prodlužovat a pes vždycky vybíhá až na propoštěcí povel. (pokud by ze začátku nešlo to "podívání se mi do obličeje" odměňovat vypouštěním i za to, že se pes nesoustředí jen na míček, ale že třeba hlavu jen lehce pootočí a dopracovat se postupně až k tomu očnímu kontaktu)
A zkustě třeba coursing, když už nemůže lovit v lese, dovolte mu "lovit" střapec. Spousty psů si takhle svůj pud vybije a v lese sou pak líp ovladatenlní ;)

Díky, konečně rada k něčemu. :) Coursin od jara plánujeme, ale taky to nejde denně a my máme výlety do přírody moc rádi, takže musíme nějak vymyslet i normální fungování. Na ty balonky se vrhneme, to by neměl být větší problém. :) Jinak účet na moderce mám, ale přijde mi, že tam většinou nikdo moc nemá chuť odpovídat na dotazy, že je to spíš takovej pokec lidí, co už se na fauně dali dohromady... (i já tam mám svéí vlákénko :D). On pes by ve 4 měsících složil ZOPku jak nic, ale prostě teď mu hrabe jako každýmu mlaďochovi no. :) Tak to jen chci nějak zvládnout. Díky!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Oprava, myšleno výše, jinak pokud mi někdo chce ukázat, co a jak dělat nechť dojede a já se rád něco přiučím, pokud jsem ale tuhle problematiku řešil s lidma, kteří chovají tyto psy anebo jim podobné, řekli mi jasně, že jakákoliv převýchova je nemožná.

Tak pokud je to pětiletý pes, který odmalinka neznal nic jiného než kotec a vy ho máte půl roku, bylo by to opravdu nesmírně těžké. A bylo by to především o navázání vztahu, motivaci, sebeovládání... muselo by se začít od úplných základů. A těmi základy nemyslím ani tak sedni-lehni-ke mně, jako to, aby pes sám od sebe a nadšeně spolupracoval s pánem - při jakékoliv činnosti, kterou pán určí, aby dokázal mít pod kontrolou své pohnutky atd...
Pokud takového psa vezmete do zvěře a očekáváte, že ho trestem převychováte, tak vám dopředu řeknu, že je to marný boj. Ten pes prostě v tuto chvíli nemá důvod se vzdát toho potěšení běžet za zvěří. Takže vám doporučuju prostě mít ho na vodítku, aby nemohl zvěř štvát, a v tuto chvíli to prostě neřešit, smířit se s tím. A pokud opravdu chcete se psem zabojovat (ale bude to hooodně práce), tak napište, odkud jste, zkusím někoho doporučit.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ještě jednou Vám popřeju hodně štěstí, v mém případě to štěstí stačit nebude.

Ve Vašem případě bych začala úplně od začátku - jako kdybyste si přinesl domů štěňátko. Navazovat vztah se svým psem - poznávání nových věcí a pak začala učit povely. Bude to na dlouho, ale já na rozdíl od těch zkušených výcvikářů, kteří nad Vaším psem zlomili hůl, věřím, že převýchova by byla možná. Ale asi byste potřeboval ve svém okolí někoho, kdo by Vám krok po korku ukázal, jak na to.
Každopádně bez diskuze je fakt, že to budete mít o milion procent těžší, než zadavatelka, která jen prostě nemá se psem přivolání. Přeji Vám hodně štěstí.
Zuzana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ve Vašem případě bych začala úplně od začátku - jako kdybyste si přinesl domů štěňátko. Navazovat vztah se svým psem - poznávání nových věcí a pak začala učit povely. Bude to na dlouho, ale já na rozdíl od těch zkušených výcvikářů, kteří nad Vaším psem zlomili hůl, věřím, že převýchova by byla možná. Ale asi byste potřeboval ve svém okolí někoho, kdo by Vám krok po korku ukázal, jak na to.
Každopádně bez diskuze je fakt, že to budete mít o milion procent těžší, než zadavatelka, která jen prostě nemá se psem přivolání. Přeji Vám hodně štěstí.
Zuzana

Zuzano, tady zadavatelka. Myslíte, že je v háji přivolání jako takové celé? Do toho incidentu se srnkami jsme neměli problém odvolat psa od lidí, psů... někdy na první, někdy na durhé zavolání, ale víc nebylo potřeba. (nechci rýt, jen se ptám, protože dokud teď nevyletěl v lese, tak jsme na problém s přivoláním nenarazili. tak chci přijít na kloub tomu odkud začít napravovat...) Díky za názor.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak pokud je to pětiletý pes, který odmalinka neznal nic jiného než kotec a vy ho máte půl roku, bylo by to opravdu nesmírně těžké. A bylo by to především o navázání vztahu, motivaci, sebeovládání... muselo by se začít od úplných základů. A těmi základy nemyslím ani tak sedni-lehni-ke mně, jako to, aby pes sám od sebe a nadšeně spolupracoval s pánem - při jakékoliv činnosti, kterou pán určí, aby dokázal mít pod kontrolou své pohnutky atd...
Pokud takového psa vezmete do zvěře a očekáváte, že ho trestem převychováte, tak vám dopředu řeknu, že je to marný boj. Ten pes prostě v tuto chvíli nemá důvod se vzdát toho potěšení běžet za zvěří. Takže vám doporučuju prostě mít ho na vodítku, aby nemohl zvěř štvát, a v tuto chvíli to prostě neřešit, smířit se s tím. A pokud opravdu chcete se psem zabojovat (ale bude to hooodně práce), tak napište, odkud jste, zkusím někoho doporučit.

Dalším problémem je, že je to směs akity a malamuta. Jinak, co se týká našeho vztahu, dá se říct, že jsme si padli do oka a to je ten důvod, proč jsem se ho ujal, je mi vděčnej, že jsem ho dostal z těch podmínek, ve kterých byl, to člověk zkrátka vycítí, ale je to velký individuum, pokud se nebudu snažit být autoritou, budě mě mít sice rád ale na háku, musím na něj být trochu přísnější, jinak by si dělal opravdu co chce, na druhou stranu vím, že pokud bych byl přísnější než jsem nezmůžu nic, snažím se náš vztrah budovat na přátelství, na důvěře,ale samozřejmě tam musíbýt nějaké hranice. Ty hranice překračuje ve dvou případech, když vidí psa nebo zvěř, jinak je zvladatelnej dobře, potíž je v tom, že se snaží lovit i ty psy, s tím jsem se ještě nesetkal Jinak jsem z Moravské Třebové, kontakt treeboa@centrum.cz.
Na závěr snad jen to, co vypovídá o jeho povaze, venku na procházce ho opravdu nezajímá nic jinýho než zvěř a tráví vyhledáváním zvěře celý čas těch našich toulek, opravdu nevím, jestli se dá ta povaha nějak změnit, musel bych změnit jeho celou podstatu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ve Vašem případě bych začala úplně od začátku - jako kdybyste si přinesl domů štěňátko. Navazovat vztah se svým psem - poznávání nových věcí a pak začala učit povely. Bude to na dlouho, ale já na rozdíl od těch zkušených výcvikářů, kteří nad Vaším psem zlomili hůl, věřím, že převýchova by byla možná. Ale asi byste potřeboval ve svém okolí někoho, kdo by Vám krok po korku ukázal, jak na to.
Každopádně bez diskuze je fakt, že to budete mít o milion procent těžší, než zadavatelka, která jen prostě nemá se psem přivolání. Přeji Vám hodně štěstí.
Zuzana

Děkuju,život je boj, ale krásnej......, tady na tuhle situaci se to úplně hodí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dalším problémem je, že je to směs akity a malamuta. Jinak, co se týká našeho vztahu, dá se říct, že jsme si padli do oka a to je ten důvod, proč jsem se ho ujal, je mi vděčnej, že jsem ho dostal z těch podmínek, ve kterých byl, to člověk zkrátka vycítí, ale je to velký individuum, pokud se nebudu snažit být autoritou, budě mě mít sice rád ale na háku, musím na něj být trochu přísnější, jinak by si dělal opravdu co chce, na druhou stranu vím, že pokud bych byl přísnější než jsem nezmůžu nic, snažím se náš vztrah budovat na přátelství, na důvěře,ale samozřejmě tam musíbýt nějaké hranice. Ty hranice překračuje ve dvou případech, když vidí psa nebo zvěř, jinak je zvladatelnej dobře, potíž je v tom, že se snaží lovit i ty psy, s tím jsem se ještě nesetkal Jinak jsem z Moravské Třebové, kontakt treeboa@centrum.cz.
Na závěr snad jen to, co vypovídá o jeho povaze, venku na procházce ho opravdu nezajímá nic jinýho než zvěř a tráví vyhledáváním zvěře celý čas těch našich toulek, opravdu nevím, jestli se dá ta povaha nějak změnit, musel bych změnit jeho celou podstatu.

Hm, tam na té straně bohužel vůbec o nikom nevím. Nejbližší opravdu dobrý výcvikář, o kterém vím, je Martina Klimešová v Čebíně (http://www.amonra.cz/), ale vůbec netuším, jestli by byla ochotná zabývat se i problémovým psem, dělá hlavně pozitivní motivaci a agility. Třeba ještě někdo dokáže doporučit někoho vhodného a blíž...

S potřebou pevných hranic rozhodně souhlasím, ale hranice se dají nastavit i bez trestů. A nejde ani tak o přísnost, jen o důslednost. A o to, aby pes zjistil, že dodržování hranic se mu vyplatí.

Cvičit tahle plemena je těžké, ale rozhodně ne nemožné. Nejsou to psi, pro které je pánečkova pochvala a kus žvance daleko před vším ostatním... Jestli je pro něj zvěř to "nejvíc na světě", co takhle ho místo pamlsků odměňovat zvěří? Samozřejmě nemyslím nosit v baťohu živý bažanty, ale vymyslet něco, co ho zaujme tak, jako ta zvěř. Třeba potahat se o aport z kožešiny napuštěný králičím pachem (dá se koupit v lahvičce), přivázat na "udici" z klacku a provázku nějakou hračku a nechat ho si ji "lovit", dovolit mu čichat si (pod kontrolou) stopy zvěře na louce... to dávám jen jako příklady, musíte zjistit sám, který "aspekt" zvěře je pro něj nejvíc žádoucí. A tím, že to budete vy, kdo mu tuhle báječnou zábavu poskytne, u něj stoupnete v ceně.

A určitě doporučuju tuhle knížku: http://knihy.heureka.cz/jak-trenovat-nemozneho-psa-jane-killionova/

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hm, tam na té straně bohužel vůbec o nikom nevím. Nejbližší opravdu dobrý výcvikář, o kterém vím, je Martina Klimešová v Čebíně (http://www.amonra.cz/), ale vůbec netuším, jestli by byla ochotná zabývat se i problémovým psem, dělá hlavně pozitivní motivaci a agility. Třeba ještě někdo dokáže doporučit někoho vhodného a blíž...

S potřebou pevných hranic rozhodně souhlasím, ale hranice se dají nastavit i bez trestů. A nejde ani tak o přísnost, jen o důslednost. A o to, aby pes zjistil, že dodržování hranic se mu vyplatí.

Cvičit tahle plemena je těžké, ale rozhodně ne nemožné. Nejsou to psi, pro které je pánečkova pochvala a kus žvance daleko před vším ostatním... Jestli je pro něj zvěř to "nejvíc na světě", co takhle ho místo pamlsků odměňovat zvěří? Samozřejmě nemyslím nosit v baťohu živý bažanty, ale vymyslet něco, co ho zaujme tak, jako ta zvěř. Třeba potahat se o aport z kožešiny napuštěný králičím pachem (dá se koupit v lahvičce), přivázat na "udici" z klacku a provázku nějakou hračku a nechat ho si ji "lovit", dovolit mu čichat si (pod kontrolou) stopy zvěře na louce... to dávám jen jako příklady, musíte zjistit sám, který "aspekt" zvěře je pro něj nejvíc žádoucí. A tím, že to budete vy, kdo mu tuhle báječnou zábavu poskytne, u něj stoupnete v ceně.

A určitě doporučuju tuhle knížku: http://knihy.heureka.cz/jak-trenovat-nemozneho-psa-jane-killionova/

Děkuju za rady, po pravdě se s ním snažím pracovat, dělám to, co ho nejvíc baví a tím je ten lov, ale za mé spolupráce, aby bylo jasno ve skutečnosti s ním nic nelovím, jen se snažíme dostat co nejblíž ke zvěři a snažím se takl budovat jeho trpělivost, nebo ho nechám jít po stopě, jdu za ním, pokud je ten terén teda aspoň trochu schůdný, to je to, čím ho můžu nejvíc odměnit a tady je taky nejšťastnější, pominu-li situaci, kdy se mi vyškubnul ze stopovačky a valil za srnou, tenkrát sem měl opravdu strach, že ji strhne, ale vlítli do lesa, kde ho zpomalila ta stopovačka, tam dostal opravdu za uši, ale hned na to zase větřil a kdyby měl možnost zase by zdrhnul. Myslím, že mojí jedinou cestou bude snaha o to, aby se alespoň trochu kontroloval při pohledu na zvěř a nezlomil si vaz při škubnutí stopovačky až se zase vydá sprintem za srnou, nevolat ho k sobě, ale nechat ho uklidnit na druhým konci stopovačky, kdy se po napnutí té stopovačky těžko bude někam dál vrhat.

Máme psa, asi 4 letého, z útulku, máme ho cca dva a půl roku. Je to kříženec NO a pravděpodobně ČSV. Byl týrán, bit a uvazován. Po přivezení z útulku agresivní ze strachu, jakýkoli náznak trestu nepřipadal v úvahu. Vášnivý lovec.
Několik měsíců chodil na stopovačce, většinou jí za sebou coural, snažila jsem se udržovat jeho pozornost, aby se držel v mé blízkosti, chválit, odměňovat (o odměny ale neměl a dodnes nemá zájem, pochvala je pro něj "nutné zlo" - doma je to již miláček, venku pro něj ale je pach zvěře největší lákadlo). Přesto ho zajímali všechny pachy okolo, začuchal se a jel.
Dnes je ze stopy odvolatelný, ale běžící zvíře je prostě zajímavější. Pouštím ho jen na přehledných loukách, kde vidím daleko dopředu a kontroluji terén, snažím se ho zaměstnávat, aby neměl čas se rozhlížet. Jinak s ním jezdím na kole či koloběžce, kde je uvázaný, koupila jsem si postroj a chodíme na výlety, v zimě na běžky...Dělám s ním obrany a stopy (na rekre úrovni, jen pro jeho zábavu.)
Naučili jsme se spolu vycházet, někdy je to o nervy, ale jde to...
K němu mám ještě čtyři feny, jednu s PP a zbytek posbíraný z útulku. Teď válčím s jednou, tou nejnovější, máme jí od září a je to puběrťačka báznivá, cca 7mi měsíční, taktéž jí zajímá vše, psi, lidi, zvěř...Učíme se přivolání, jde to, ale není to ještě ono...
Ostatní jsou vcelku poslušní, ta s PP dřív dělala myslivost, takže s ní je to v pohodě, ty zbylý dvě jsou závislačky...
Když beru ven všechny naráz, střídám je na vodítkách, všechny pouštím jen v opravdu přehledném místě a prostě mám "oči všude"....Zatím to jde a k žádné kolizi nedošlo...
Takže pána se seveřanem naprosto chápu, vzít si staršího psa je vždy nelehký úkol a ne každý na něj má.
Nic si nedejte z těch některých "chytráků" tady, chtěla bych vidět je na vašem místě...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Máme psa, asi 4 letého, z útulku, máme ho cca dva a půl roku. Je to kříženec NO a pravděpodobně ČSV. Byl týrán, bit a uvazován. Po přivezení z útulku agresivní ze strachu, jakýkoli náznak trestu nepřipadal v úvahu. Vášnivý lovec.
Několik měsíců chodil na stopovačce, většinou jí za sebou coural, snažila jsem se udržovat jeho pozornost, aby se držel v mé blízkosti, chválit, odměňovat (o odměny ale neměl a dodnes nemá zájem, pochvala je pro něj "nutné zlo" - doma je to již miláček, venku pro něj ale je pach zvěře největší lákadlo). Přesto ho zajímali všechny pachy okolo, začuchal se a jel.
Dnes je ze stopy odvolatelný, ale běžící zvíře je prostě zajímavější. Pouštím ho jen na přehledných loukách, kde vidím daleko dopředu a kontroluji terén, snažím se ho zaměstnávat, aby neměl čas se rozhlížet. Jinak s ním jezdím na kole či koloběžce, kde je uvázaný, koupila jsem si postroj a chodíme na výlety, v zimě na běžky...Dělám s ním obrany a stopy (na rekre úrovni, jen pro jeho zábavu.)
Naučili jsme se spolu vycházet, někdy je to o nervy, ale jde to...
K němu mám ještě čtyři feny, jednu s PP a zbytek posbíraný z útulku. Teď válčím s jednou, tou nejnovější, máme jí od září a je to puběrťačka báznivá, cca 7mi měsíční, taktéž jí zajímá vše, psi, lidi, zvěř...Učíme se přivolání, jde to, ale není to ještě ono...
Ostatní jsou vcelku poslušní, ta s PP dřív dělala myslivost, takže s ní je to v pohodě, ty zbylý dvě jsou závislačky...
Když beru ven všechny naráz, střídám je na vodítkách, všechny pouštím jen v opravdu přehledném místě a prostě mám "oči všude"....Zatím to jde a k žádné kolizi nedošlo...
Takže pána se seveřanem naprosto chápu, vzít si staršího psa je vždy nelehký úkol a ne každý na něj má.
Nic si nedejte z těch některých "chytráků" tady, chtěla bych vidět je na vašem místě...

Děkuju za reakci, je jasný, že spousta lidí nemá vůbec páru o čem je řeč, lidi, kteří se mnou byli párkrát venčit ví o čem je řeč. Zrovna dneska jsem byl venčit k večeru, šance narazit zvěř je logicky větší, na první tři kusy jsme narazili tak po pěti minutách vycházky, byl přede mnou, stopovačku jsem začal namotávat, aby neměl tak velký rozeběh, protože jak vidí zvěř, začne vzrušeně pobíhat, ale ví ten můj mizera, že když zaběhne za mě, získá tím prostor na rozeběhnutí, jelikož jsem měl stopovačku namotanou již na pět metrů, neměl tolik prostoru a bylo to v pohodě, podruhé byl cca 10 m ode mě, ale stopovačku jsem měl povolenou, zaběhnul opět za mě a rozeběhnul se na těch 25m, skončilo to samo škubnutím. Musím říct, že když zaběhne za mě, mám povolenou stopovačku a vyrazí vpřed, má větší prostor než oněch 25m délky stopovačky ale logicky 2x25m, což je už dost. Asi si řeknete: "ty vole, tak tu stopovačku namotávej a je to", jenomže právě kámen úrazu je to, když ho mám na těch 25m, jde si jenom po stopě a někde vylítne srna, pak mám tendenci ho přivolat, on poslechne, přiběhne, ale stopovačku nestihnete namotat a on tak získá prostor a vzrušeně vyrazí opět vpřed. Nebudu dál sepisovat tuhle slohovou práci, snad to jen shrnu tím, že i když je pes na stopovačce, člověk musí být ve střehu,kvalitní rukavice samozřejmostí, se stopovačkou neustále pracovat a za každou cenu k sobě nevolat psa, ale nechat ho uklidnit na napnutém konci stopovačky, hlavně když má, jak jsem psal,dost prostoru. Závěrem, jsem rád, že se vyjádřili i lidi, kteří mají společný problém.

Stopovačku nenamotávejte, ale ručkujte, odebírejte, nechte jí ležet na zemi. Je to výrazně rychlejší. Je dobré stopovačku držet na libovolném místě v ruce přes palec (aby vám neprojela rukou a nespálila vás) a konec nechat courat po zemi.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Stopovačku nenamotávejte, ale ručkujte, odebírejte, nechte jí ležet na zemi. Je to výrazně rychlejší. Je dobré stopovačku držet na libovolném místě v ruce přes palec (aby vám neprojela rukou a nespálila vás) a konec nechat courat po zemi.

Díky za radu, ale myslíte to jen když je v kontaktu se zvěří nebo i normálně?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Díky za radu, ale myslíte to jen když je v kontaktu se zvěří nebo i normálně?

Já tak držím stopku vždycky, držím jí v té délce, kdy potřebuju a konec nechávám courat po zemi. Když se namotává, může se do toho zamotat ruka to je nepříjemné. Zrovna tu mám dva voříšky, kteří loví drůbež. Chodíme mezi drůbeží na prověšené stopovačce a hlídám. Když vidím, že pes reaguje na drůbež, přehmátnu si blíž k němu, netahám, neškubu a ve chvíli, kdy vyrazí, ho odcuknu, pak upoutám na sebe. Celkem to funguje v různých obměnách na všechny psy. Přivolat a když nereaguje, přitáhnout si ho k sobě (s pochvalou), stopovačka je prověšená v momentě, kdy mě pes vnímá a směřuje ke mně, když nevnímá, jemně si ho přitáhnu, pochválím, vyžaduju pozornost. Když mi vypálí po drůbeži, zasáhnu v momentě, kdy se sbírá k prvnímu kroku, vyžaduju pozornost. Zatím se to vyplatilo na spoustu psů všech možných plemen i kříženců. Chce to postřeh, nenechat psa vyběhnout.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já tak držím stopku vždycky, držím jí v té délce, kdy potřebuju a konec nechávám courat po zemi. Když se namotává, může se do toho zamotat ruka to je nepříjemné. Zrovna tu mám dva voříšky, kteří loví drůbež. Chodíme mezi drůbeží na prověšené stopovačce a hlídám. Když vidím, že pes reaguje na drůbež, přehmátnu si blíž k němu, netahám, neškubu a ve chvíli, kdy vyrazí, ho odcuknu, pak upoutám na sebe. Celkem to funguje v různých obměnách na všechny psy. Přivolat a když nereaguje, přitáhnout si ho k sobě (s pochvalou), stopovačka je prověšená v momentě, kdy mě pes vnímá a směřuje ke mně, když nevnímá, jemně si ho přitáhnu, pochválím, vyžaduju pozornost. Když mi vypálí po drůbeži, zasáhnu v momentě, kdy se sbírá k prvnímu kroku, vyžaduju pozornost. Zatím se to vyplatilo na spoustu psů všech možných plemen i kříženců. Chce to postřeh, nenechat psa vyběhnout.

jak dlouho vám v průměru trvá výcvik, než může pes chodit v terénu navolno a víte, že ho spolehlivě odvoláte od zvěře?

Ten konec bych si pro jistotu mohl omotat kolem ruky, aby mě zase nezdrhnul, kdyby mě nějak překvapil a proklouzla by mi stopovačka mezi prstama, jinak máte pravdu s tím, že se může blbě zachytit za prst a tím by bylo samo po prstu, ten by to škubnutí určitě nedal. Jinak to určitě vyzkouším. U nás je blbý to, že se vrací jakoby obloukem za mě, než vyrazí za zvěří, ze začátku jsem si myslel, že jde o náhodu, ale on to dělá úmyslně, je to takovej vychcánek, ale to ručkování a zahazování by mohlo fungovat líp.

Ještě k tomu postřehu a vyběhnutí, u mě to ani není tak o momentu překvapení, ale spíš jak jsem psal, že si pes dokáže sám udělat prostor.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jak dlouho vám v průměru trvá výcvik, než může pes chodit v terénu navolno a víte, že ho spolehlivě odvoláte od zvěře?

Tak 4 až 6 měsíců.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ještě k tomu postřehu a vyběhnutí, u mě to ani není tak o momentu překvapení, ale spíš jak jsem psal, že si pes dokáže sám udělat prostor.

Nedokáže, když si ho budete hlídat a držet stopku tak, abyste mu zúžil manipulační prostor. Když víte, že si půjde za vás a bude se chtít rozeběhnout, zkraťte si stopku a když vyběhne vám za zády, odskočte dozadu, maximálně zkraťte stopku jak stihnete - zkrátíne mu prostor - a odcukněte silou k sobě ve chvíli, kdy on dobíhá na konec stopky. Špatně se to vysvětluje, ale není to těžké, chce to předvést. Jde o to, aby iniciativa a kontrola situace byla na vaší straně a ne na psovi. S prominutím je nutné psa občůrat, aby pochopil, že on není vůbec frajer, ale že naopak situaci vždy kontrolujete vy.

Další možnost je to, že mu neumožníte, aby šel za vás, posunkem, povelem ho pošlete před sebe, kdy na něho vidíte.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Další možnost je to, že mu neumožníte, aby šel za vás, posunkem, povelem ho pošlete před sebe, kdy na něho vidíte.

Tady se bojím toho, aby si to špatně nevysvětlil, že ho pobízím ke zvěři. Ale vše má hlavu a patu. A ten pohyb vzad minimalizuju tím, že si ho přivolám, přiběhne, sice zase nevydrží a běží za zvěří, ale nezíská tím víc prostoru přeběhnutím za mě a zároveň ho budu učit přivolání a nebudu jen čekat na vychladnutí hlavy.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tady se bojím toho, aby si to špatně nevysvětlil, že ho pobízím ke zvěři. Ale vše má hlavu a patu. A ten pohyb vzad minimalizuju tím, že si ho přivolám, přiběhne, sice zase nevydrží a běží za zvěří, ale nezíská tím víc prostoru přeběhnutím za mě a zároveň ho budu učit přivolání a nebudu jen čekat na vychladnutí hlavy.

Ano, přesně tak, vy mu uložíte, co má dělat, převezmete iniciativu a on poslechne. Jestli budete mít štěstí, možná se vám povede vytvořit stereotypní reakci. U mých vlastních psů máme reakci - vidí zvěř, zastaví se, podívají se po ní, otočí se a bez povelu se vracejí ke mně. Díky tomuto máme od předsedy místních myslívců dovolen volný pohyb v lese i na loukách.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ano, přesně tak, vy mu uložíte, co má dělat, převezmete iniciativu a on poslechne. Jestli budete mít štěstí, možná se vám povede vytvořit stereotypní reakci. U mých vlastních psů máme reakci - vidí zvěř, zastaví se, podívají se po ní, otočí se a bez povelu se vracejí ke mně. Díky tomuto máme od předsedy místních myslívců dovolen volný pohyb v lese i na loukách.

Popravdě nevěřím tomu, že se situace zlepší natolik, že bude v lese na volno, ale pokud bude poslouchat na té stopovačce a nebude tak hrozit při každé vycházce zlomení jeho vazu nebo vykloubení mýho ramene, bude to v pohodě. Měl jsem dilema jestli trestat, netrestat, nechat být nebo přivolávat, teď mám v tom tak trochu jasno o přístupu, protože jsem věděl, že trestání je úplně k ničemu,ale zároveň věděl, že to nelze přecházet, takže jsem byl trochu ve slepé uličce, budu se mu snažit to přivolání zlepšit, ale jinou cestou než odměna x trest, pokud jsem to pochopil dobře budu se mu snažit tohle chování vštípit bez nějakýho zbytečnýho řevu a tahání za srst.Bylo by fajn, kdyby se všem, co žádají o radu nakonec té rady dostalo, tak jako mně a né jen urážek, jakej ten člověk je idiot, že si neumí vychovat psa.

Osobní zkušenost. U psů, kteří jsou povahově měcí lze na stopovačce odnaučit lovení zvěře, ale stačí mít psa trochu tvrdšího, pro kterého nikdy v životě nebude páníček ta vysněná modla pro kterou snese modré z nebe (třeba pracovní plemena, tam většina, nebo prostě podobná tvrdší plemena) tak tam je stopovačka ztráta času a je potřeba našetřit na elektronický obojek dobré kvality.

Navíc se říká, že 3x a dost. Což znamená, že pokud vám pes vyběhne a prožene zvěř 3x nebo vícekrát, už má tak rozvinutý a zafixované lovení, že bude vždy vědět, kdy je na stopovačce (tam se po čase naučí, že se má držet v potřebné vzdálenosti od psovoda) a nebude vybíhat, jakmile se odepne nebo pustí šnůra na zem tak pes uteče. Toto pravidlo také povětšinou platí, ne 100% ale opravdu často....

A pak zbyde kvalitní EO, kde u některých psů nezabere vůbec (vyjímky, ale jde spíše o kvalitu EO, dražší zaberou na 99%), pak jsou psi, kteří už si vyvinuli lovecký pud tak, že prostě ví "něco mám stopka/EO" nemůžu běžet, protože páník na mě dosáhne a prostě s pomůckami nevybíhají, ikdyby srna nebo zvěř vyběhla psovi pod nosem, ale je potřeba tu věc sebou nosit (ikdyž třeba vypunutou) do konce života psa, ale zas spolehlivě ví, že prostě s EO nevyběhne a tím pádem je taktéž 100%spolehlivý a vycházky bezpečné pro psa i zvěř, a pak jsou psi - většinou měkčí povahy, kterým stačí několik dobře a vhodně mířených impulsů z EO a pak třeba několik let nevyběhnou a nezkusí to, je většinou třeba za rok dva zopakovat, ale bohatě to stačí.

U služebáků je lovecký pud hodně vyvinutý a v tomto směru naprosto nežádoucí, takže většina majitelů má nějaké zkušenosti s různými metodami nácviku, se stopkou, s EO atd. A opravdu hodně to záleží na psovi a jeho povaze. Měkáče stačí aby si párkrát naběhl do stopky a dostal sprďana a už nevyběhne, u tvrďáka můžete se stopkou chodit 5 let a při první příležitosti vám zdrhne a má vás na párku. Takže ne není to většinou o psovodovi, že by něco dělal až tak blbě (jasně občas jsou i vyjímky), ale spíš na povaze psa.

Za mě než se trápit se stopkou, riskovat vlastní zranění, on třeba takový rozběhlý 40kg pes a 60kg panička je trochu nepoměr, tak kvalitní EO, připravit si to (vyzkoušet reakci psa v uzavřeném prostoru, zvyknout nosit na krku atd) a pak 1-3 použít a pokud se použije správně tak zajistí psovi vycházky do konce života na volno, bezpečí psa i zvěře. Ale to je můj osobní názor po vyzkoušení mnoha metod, po použití na více než deset psů osobně a spusty přenesených zkušeností se služebáky za posledních 20 let.

Konečně rozumná odpověď,mám stejný názor jako vy. Ono umravnit stopovačkou například borderku a tvrdýho pracáka je opravdu rozdíl. A napadání lidí co se s takovým psem nesetkali a říkají že nemáte se psem vztah je holej nesmysl. Prošlo mi rukama víc lovících psů,u všech jsem lovení dokázala usměrnit,pouze u jednoho to nešlo. Miloval mě,udělal by pro mě cokoliv,ale jak mu zadupala srna za zadkem,tak měl zatměno. A opravdu nefungovalo nic,procházka v zimním období byla za trest. Spravil to dvakrát použitý EO a měli jsme klid oba.

Ono mě se to u měkčího psa pracáka povedlo odnaučit i bez stopovačky a šlo to docela rychle. Stačilo použít kovovou krabičku s matičkama a při vyběhnutí trefit psa nebo někde blízko něho, ale tam právě jde o tu povahu samotného psa. Chřestící krabička mi zabrala u dvou mých psů (oba měkouši), a stačil opravdu měsíc hlídat a pak už je zachřestit. Tam nebyla stopovačka vůbec potřeba, natož EO. Ale pak jsem měla taky psa, u kterého ani EO nezabrala (tvrďáci, opravdu silná povaha psa) a u jednoho bude muset být použit půjčený EO silnější. Přitom tito psi mají vcelku stejnou výchovu, jsou do rodinní domácí mazánkové zvyklí se doma válet na gauči, s výborným vztahem ke mě (krom té zvěře mi udělají co na očích vidí, jsou z výcviku zvyklí na poslouchání a jsou to psi v kontaktu s psovodem, bez toho se dnes vyšší kynologie nedá dělat, že pes je aspoň částečně doma a má vynikající vztah s psovodem, kotcový odchov je dávno minulostí pro vyšší kynologii ve všech směrech).

A tak on si každý může vybrat a zkoušet po řadě co na jeho psa zabere, na některého stačí zařvat, na jiného krabička s matičkama, na jiného stopovačka a na zbytek pak EO. Jde o to dosáhnout výsledku. A výsledkem není pět let na stopovačce (jak se tady občas zažije) a jakmile by stopka nebyla pes zdrhá do dáli.... můj pes musí být venku bezpečný sobě i ostatním, podle jeho povahy a je na mě jak to zařídím. A rozhodně je u mě lepší majite psa, který třeba pro jistotu nosí celý život na krku psa EO pro případné použití, ale ví, že kdyby něco pes 100% poslechne než ti co hlásají, že jejich pes nikdy..... a pak najednou vyběhne srnka a pes je v čudu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Konečně rozumná odpověď,mám stejný názor jako vy. Ono umravnit stopovačkou například borderku a tvrdýho pracáka je opravdu rozdíl. A napadání lidí co se s takovým psem nesetkali a říkají že nemáte se psem vztah je holej nesmysl. Prošlo mi rukama víc lovících psů,u všech jsem lovení dokázala usměrnit,pouze u jednoho to nešlo. Miloval mě,udělal by pro mě cokoliv,ale jak mu zadupala srna za zadkem,tak měl zatměno. A opravdu nefungovalo nic,procházka v zimním období byla za trest. Spravil to dvakrát použitý EO a měli jsme klid oba.

No, ta odpověď mi rozumná nepříjde vůbec. Propagátoři EO si najdou tisíce důvodů, proč ho použít a budou to každému cpát. Navíc tady nejde o takového psa, kterého uvádíte. A nezlobte se, říkáte nesmysly, protože pracáci, pokud mají k něčemu být a ne si dělat IPO jako cirkusové číslo, by měli být ovladatelní a tvořit s psovodem tým. Jinak jsou v práci celkem k ničemu, jak mi neustále opakují a předvádějí v praci dva kamarádi, policejní psovodi a jak to tvrdí i člověk, který v jednom ze sousedních států takové psy připravuje. Tvrdí, že po EO sahají lidé, kteří jsou buď totálně neschopní, pohodlní, kšeftaři, co chtějí všechno rychle nebo začátečníci zblblí reklamou.

Tak hlavně, že vy máte těch osobních zkušeností na rozdávání....no, tak ti to užijte a my blbí a neschopní s tím budem muset žít

Je to věc názorů, ale EO se mi vůbec nezamlouvá, stejně tak jako neviditelný plot apod. Jednoduše mi elektrika moc sympatická není. Jinak to, že na stopovačce bude poslouchat a bez ní ne, myslím, že to by byl právě ten případ mýho psa, jak jsem psal, budu rád za poslušnost na stopovačce. A co by to škubnutí udělalo s mojí přítelkyní? Trochu by ji potahal po poli, no a byla by to poslední procházka, kterou by s ní zažil, popravdě se mi moc nelíbí, když s ním chodí ven, protože ho nikdy nebude mít pod kontrolou, nemá na něj fyzicky a má z něj respekt, což pes vycítí a má ji na háku, takže veškerý venčení je mojí akcí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak hlavně, že vy máte těch osobních zkušeností na rozdávání....no, tak ti to užijte a my blbí a neschopní s tím budem muset žít

Co to plácáte? Zkušenost se stopovačkou, jak se mi osvědčila, jsem sem napsala v dobré vůli. EO do ruky prostě nevezmu právě proto, že se necítím mít dostatek zkušeností, abych si to mohla dovolit. Vy se na to cítíte a odsuzujete někoho, kdo to zvládne bez EO? Má to logiku?

Odsuzuju blbouny, kteří mají prvního psa a sežrali šalamounovo hovno a ostatním radí tu jednu radu co zabrala konkrétně na jejich psa jako svatou a ostatní jsou blbci, kteří jsou buď kšeftaři, nebo líní, nebo blbí nebo co jste mi to tam ponadával/a.....takže ano, takoví lidé jsou pro mne hlupáci, kteří nedokáží pochopit, že sto psů, sto metod k úspěchu. A úspěchem není pes celoživotně na dvacetimetrové stopovačce! Teda aspoň ne pro mě! To je podle mě jakýsi předstupeň týrání...... musí to být pro psa na hlavu, že se nebude moci celoživotně proběhnout na volno, bez plandavé šnůry a vystreslého psovoda a max. 20 metrů od něho..... ale je to můj názor a mí psi si bezpečně běhají na volno. Takže mi to může být v podstatě putna.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Odsuzuju blbouny, kteří mají prvního psa a sežrali šalamounovo hovno a ostatním radí tu jednu radu co zabrala konkrétně na jejich psa jako svatou a ostatní jsou blbci, kteří jsou buď kšeftaři, nebo líní, nebo blbí nebo co jste mi to tam ponadával/a.....takže ano, takoví lidé jsou pro mne hlupáci, kteří nedokáží pochopit, že sto psů, sto metod k úspěchu. A úspěchem není pes celoživotně na dvacetimetrové stopovačce! Teda aspoň ne pro mě! To je podle mě jakýsi předstupeň týrání...... musí to být pro psa na hlavu, že se nebude moci celoživotně proběhnout na volno, bez plandavé šnůry a vystreslého psovoda a max. 20 metrů od něho..... ale je to můj názor a mí psi si bezpečně běhají na volno. Takže mi to může být v podstatě putna.

20m stopovačka jako předstupeň týrání, nezlobte se o psech můžu vědět úplný prd, ale tohle je opravdu pěkná ptákovina. Jsou psi, kteří chodí celej život na krátko, ale pániček se jim věnuje a jako týrání bych to určitě nenazval. Ale to je už diskuze na prd. Jakákoliv rada, zkušenost se cení, subjektivní pocity sou k ničemu. PS. můj pes byl před tím jenom v kotci a přes noc na řetězu, myslíte, že ho teď týrám, když běhá dvě hodiny po lese na 25m stopovačce?
Já tedy ne.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Osobní zkušenost. U psů, kteří jsou povahově měcí lze na stopovačce odnaučit lovení zvěře, ale stačí mít psa trochu tvrdšího, pro kterého nikdy v životě nebude páníček ta vysněná modla pro kterou snese modré z nebe (třeba pracovní plemena, tam většina, nebo prostě podobná tvrdší plemena) tak tam je stopovačka ztráta času a je potřeba našetřit na elektronický obojek dobré kvality.

Navíc se říká, že 3x a dost. Což znamená, že pokud vám pes vyběhne a prožene zvěř 3x nebo vícekrát, už má tak rozvinutý a zafixované lovení, že bude vždy vědět, kdy je na stopovačce (tam se po čase naučí, že se má držet v potřebné vzdálenosti od psovoda) a nebude vybíhat, jakmile se odepne nebo pustí šnůra na zem tak pes uteče. Toto pravidlo také povětšinou platí, ne 100% ale opravdu často....

A pak zbyde kvalitní EO, kde u některých psů nezabere vůbec (vyjímky, ale jde spíše o kvalitu EO, dražší zaberou na 99%), pak jsou psi, kteří už si vyvinuli lovecký pud tak, že prostě ví "něco mám stopka/EO" nemůžu běžet, protože páník na mě dosáhne a prostě s pomůckami nevybíhají, ikdyby srna nebo zvěř vyběhla psovi pod nosem, ale je potřeba tu věc sebou nosit (ikdyž třeba vypunutou) do konce života psa, ale zas spolehlivě ví, že prostě s EO nevyběhne a tím pádem je taktéž 100%spolehlivý a vycházky bezpečné pro psa i zvěř, a pak jsou psi - většinou měkčí povahy, kterým stačí několik dobře a vhodně mířených impulsů z EO a pak třeba několik let nevyběhnou a nezkusí to, je většinou třeba za rok dva zopakovat, ale bohatě to stačí.

U služebáků je lovecký pud hodně vyvinutý a v tomto směru naprosto nežádoucí, takže většina majitelů má nějaké zkušenosti s různými metodami nácviku, se stopkou, s EO atd. A opravdu hodně to záleží na psovi a jeho povaze. Měkáče stačí aby si párkrát naběhl do stopky a dostal sprďana a už nevyběhne, u tvrďáka můžete se stopkou chodit 5 let a při první příležitosti vám zdrhne a má vás na párku. Takže ne není to většinou o psovodovi, že by něco dělal až tak blbě (jasně občas jsou i vyjímky), ale spíš na povaze psa.

Za mě než se trápit se stopkou, riskovat vlastní zranění, on třeba takový rozběhlý 40kg pes a 60kg panička je trochu nepoměr, tak kvalitní EO, připravit si to (vyzkoušet reakci psa v uzavřeném prostoru, zvyknout nosit na krku atd) a pak 1-3 použít a pokud se použije správně tak zajistí psovi vycházky do konce života na volno, bezpečí psa i zvěře. Ale to je můj osobní názor po vyzkoušení mnoha metod, po použití na více než deset psů osobně a spusty přenesených zkušeností se služebáky za posledních 20 let.

mám stejnou zkušenost a souhlasím s Vámi!
btw. bych nechtěla vidět RTG krční páteře u psa, co opakovaně s 20 metrovým rozběhem udělá salto na stopovačce - tohle bych nepraktikovala už jenom z obavy o psovo zdraví (nemluvě o tom že šňůra prostě spolehlivá není a jde si tím taky pěkně pokazit stopy).

Vidíte a pro mě je to v pohodě až v případě, kdy si ten pejsek může pobíhat na volno bez stopovačky max. pouze s EO na krku jako pojistkou pro případ "co kdyby". Pohoda pro psa i majitele.

Když jsem ještě byla mladá a blbá jak se říkává, strávil můj pes také asi 3 roky na stopovačce, já s vyškubanými rameny, ale přeci bych mu nedala ten "škaredý obojek, který by ho smažil" .....nyní ho psovi, který ho ke 100% spolehlivost potřebuje klidně dám a máme klid oba. Rozdíl neporovnatelný.

Jen mě baví to, jak může porovnávat někdo kdo to vůbec nezažil nezkusil, jen o tom četl "někde na foru".

Ale člověk se zkušenostmi učí. Pro mě jsou nejhorší ti všeználci s prvním poslušným psem....ti budou hlásat jak jsou ti ostatní líní a blbí a já neví co....ona až zkušenost učí pokoře.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vidíte a pro mě je to v pohodě až v případě, kdy si ten pejsek může pobíhat na volno bez stopovačky max. pouze s EO na krku jako pojistkou pro případ "co kdyby". Pohoda pro psa i majitele.

Když jsem ještě byla mladá a blbá jak se říkává, strávil můj pes také asi 3 roky na stopovačce, já s vyškubanými rameny, ale přeci bych mu nedala ten "škaredý obojek, který by ho smažil" .....nyní ho psovi, který ho ke 100% spolehlivost potřebuje klidně dám a máme klid oba. Rozdíl neporovnatelný.

Jen mě baví to, jak může porovnávat někdo kdo to vůbec nezažil nezkusil, jen o tom četl "někde na foru".

Ale člověk se zkušenostmi učí. Pro mě jsou nejhorší ti všeználci s prvním poslušným psem....ti budou hlásat jak jsou ti ostatní líní a blbí a já neví co....ona až zkušenost učí pokoře.

No jo, jenže stopovačka není vyškubávací nástroj, pak se nedivím, že vám to nefunguje.

Neříkám, že to nefunguje, ale nechci pouštět do svýho psa elektriku, navíc stejně ho v tom lese pustit nemůžu, nikde jinde než v revíru nevenčím, a na stopovačku budu odkázanej tak i tak. Jde o to, aby ta salta přestala a venčení probíhalo v pohodě, tj ten důvod proč sem žádal o radu, nic víc.

94.10 - konečně někdo ví, o čem mluví !!! Mám stejný názor i zkušenosti, ale nebaví mě přispívat a pak se donekonečna dohadovat s chytrolíny, co právě snědli to....od toho Šalamouna

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vidíte a pro mě je to v pohodě až v případě, kdy si ten pejsek může pobíhat na volno bez stopovačky max. pouze s EO na krku jako pojistkou pro případ "co kdyby". Pohoda pro psa i majitele.

Když jsem ještě byla mladá a blbá jak se říkává, strávil můj pes také asi 3 roky na stopovačce, já s vyškubanými rameny, ale přeci bych mu nedala ten "škaredý obojek, který by ho smažil" .....nyní ho psovi, který ho ke 100% spolehlivost potřebuje klidně dám a máme klid oba. Rozdíl neporovnatelný.

Jen mě baví to, jak může porovnávat někdo kdo to vůbec nezažil nezkusil, jen o tom četl "někde na foru".

Ale člověk se zkušenostmi učí. Pro mě jsou nejhorší ti všeználci s prvním poslušným psem....ti budou hlásat jak jsou ti ostatní líní a blbí a já neví co....ona až zkušenost učí pokoře.

Ale člověk se zkušenostmi učí. Pro mě jsou nejhorší ti všeználci s prvním poslušným psem....ti budou hlásat jak jsou ti ostatní líní a blbí a já neví co....ona až zkušenost učí pokoře.
No to teda! Teď, když jsem si myslela, že už všechno vím, všechno znám a nic mě nemůže ve výcviku překvapit, mě učí pokoře jedna moje fenka - je to můj odchov a s oběma rodiči jsem hladce udělala trojky, sourozenci jsou cvičitelní po rodičích, ale tahle jediná je úplně jiná. Je perfektně pudově vybavená, super stopuje, kouše, aportuje ale je úplně "dutá" na poslušnost - jídlo ji mimo stopu nezajímá a na míček je zase tak šílená, že má zatmění a do toho nemá ráda jakoukoliv manipulaci se svojí osobou. Poslušnost byla u všech mých psů vysoko hodnocená a výcvik pohodový, ale tohle je přírodní úkaz, na který neplatí žádný poučky. Teď po asi 5 měsících přemýšlení a kombinací se mi asi povedl najít způsob jak na ni (ťuk, ťuk), a je to taková kombinace všech možných metod a fíglů, kde bych řekla, že to musel vymyslet absolutní pomatenec a zrovna na takovýho psa to vůbec nemůže fungovat, a ono jo. Jsem přesvědčená, že kdokoliv jinej by ji už dávno zabil nebo prodal

Dobrý den, děkuji za tento komentář. Máme křížence z útullku, střední velkosti. Je velmi hbitý a rychlí. Srnky vždycky dohoní a když ho nekopnou je ochoten za nimi běžet hodně daleko. Jako úspěch považuji to, že už na něj nečekám půl hodiny, ale třeba jen 5 min než se vrátí. Přesto bych chtěl ochránit malé koloušky,se který se už taky potkal a dal jim pěkně zabrat. Naštěstí jsem vždy stihla psa dohonit, ale jen díky tomu, že se snažil kolouška udržet na jednom místě. Uvažuji o elektrickém obojku už rok, ale ještě jsem nesebrala odhodlání opravdu ho pořídit. Teď když už vím, že opravdu existuje nějaká možnost, jak ochránit lesní zvěř-i psa samotného před myslivci. Jsem zas plná naděje a jsem moc ráda, že obojek nemusím použít.