Použití elektrického obojku

hlavně základ je, že pes umí přivolání, pokud ho dokážete v běžných situacích přivolat a má pouze problém se zvěří tak můžete zkusit EO, pokud, ale nemá přivolání ani normálně tak vám EO nepomůže

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
hlavně základ je, že pes umí přivolání, pokud ho dokážete v běžných situacích přivolat a má pouze problém se zvěří tak můžete zkusit EO, pokud, ale nemá přivolání ani normálně tak vám EO nepomůže

pes je na privolani v pohode , pes se nechal do cca 4 let odvolat i od zveře , pak si jednou kousl a už to jelo ....vyzkoušeno vše ostatni , ted musi chodit stale na remeni a co je pro AUO stopovacka ...5 m svobody...

Tohle je spíš na nějakou zaheslovanou diskuzi na foru, kde se scházejí cvičitelé, ne pejskaři jako tady na ifauně. Už se trochu obávám nenávistných reakcí na to, co se chystám napsat. Jako hlavní byste si taky měla uvědomit, že použití elektrických obojků už tuším stojí mimo zákon. A jak tu někdo zmínil, s EO jde velmi snadno pes zničit. Je to obrovsky silná věc, která dokáže rychle pomoc řešit problémy, ale taky snadno ublíží. Jsem zastáncem použití EO pouze na odnauční lovení zvěře, ostatní problémy se dají řešit jinak. A teď konkrétně. Můžete se rozhodnout, jestli budete psa učit pomocí EO reagovat na vaše přivolání i u zvěře, nebo jestli ho budete učit prostě zvěř nelovit. V prvním případě to vypadá asi tak, že když uvidíte, že pes zdrhá za zvěří, zavoláte ho a neposlechne - li, dostane impulz. Ještě ho můžete upozornit zvukovým signálem na obojku. Je to jen takové varování, že jestli se rozeběhne, dostane impulz. V druhém případě neříkáte naprosto nic a pes dostane impulz ve chvíli, kdy se rozeběhl. Zní to dost drsně a pravda, pár prvních impulzů bude pes zmatený, protože nebude vědět "odkud" a "za co" to bylo. Později si to spojí a bude si myslet (zjednodušeně), že impulz dostal od srny za to, že se jí pokusil chytit. Tím se vyhnete tomu, že vám pes zdrhne, když bude někde, kde na něj neuvidíte (impulz není od vás, ale od srny). Ještě detail. Doporučila bych z počátku dávat spíše silné impulzy, ne experimentovat s nejnižšími a potom v letu zběsile zvyšovat intenzitu, která psa zastaví. Tím ho akorát na impulzy "navyknete" a budete ve výsledku potřebovat ty silnější. Když začnete se silnějšími, tak je naopak postupně můžete snižovat. A ještě konkrétní čísla. U velmi podobného plemene (taky ovčácké) jako je to vaše, impulz síly 20 na 30ti stupňovém d-controlu funguje jako lehčí cuknutí vodítkem a psa v lovu (už rozběhnutého) nezastaví, možná tak zpomalí. Takže u nás to chtělo 26 a asi 10 opakování (tzn. 10krát potkat srnu, vyběhnout a impulz) než to pochopil a poté při spatření srny zastaví, nebo se přiblíží blíž k psovodovi, aby ho ten ochránil před magickou srnou, co kouše na dálku Žádné stresy z toho ale určitě nemá a teď nějakou dobu už impulz nedostal a vidím na něm, že se v pachu zvěře začíná zase trochu vzrušovat. Už ale nevybíhá. U druhého psa jsme s obojkem začali nedávno a asi to bude trvat déle, protože je starší a hodně rozlovený. Pravda ale je, že mi plno lidí říkalo, že jejich psovi stačily cca 3 impulzy. Ještě, že jsou ty diskuze anonymní, protože mi je jasné, kolik lidí se tu do mě pustí. Odpůrcům bych přála jednou mít hyperaktivního psa s loveckými sklony, který se na vodítku nevyvenčí a na stopovačce obvěšuje v každém křoví. Ten klid a pohoda na procházkách dnes, to se nedá popsat.

naprosto souhlasím. Já použila metodu "rozběhne se - NE!!! - impuls - ke mně!" a veelká pochvala :) žádný zvukový signál, prostě MOJE upozornění. nosil obojek jen tak, žádnou zvěř jsme nevyhledávali.. pak jsem ho nechala. chce to reagovat dost rychle. tohle se stalo asi 3x, pak se sám po dvou skocích obrátil a běžel ke mně. Od té doby mám klid, pes bez obojku a zvěř si může běhat jak chce

Já Vás podpořím - píšete přesně to, k čemu jsem dospěla také:
Pes honí zvěř – a co dál?
U loveckého psa je pochopitelná a žádoucí vlastnost – zájem o zvěř. Jde ale o to, aby se ze psa (a nejen loveckého) nestal chronický štváč zvěře.
Malé štěně se ze začátku drží pána. Postupem času, jakmile pes dospívá, začne se jeho zájem o zvěř zvětšovat. A pak to přijde – před psem vyběhne nečekaně zajíc, nebo srna. A pes neodolá a rozeběhne se za zvěří. Po pár metrech to ale vzdá – neznámé zvíře, neznámé prostředí a pán daleko – štěně znejistí a vrátí se. Jenže čas plyne a za týden, měsíc… se situace opakuje. A pejsek běží dál. Postupně prohání zvěř do větší a větší vzdálenosti, časové limity jeho návratu se prodlužují. A pak pejsek zjistí, že v lese je daleko více zvířat, takže je nutno prohnat ještě další a další. Doby návratu se počítají na hodiny.
S tímto stavem určitě není spokojen žádný majitel psa, a to ani toho loveckého. Ale co s tím?

Než vůbec začneme psa cokoliv učit, je potřeba si uvědomit dvě věci:
1) vždy je nutno, aby vztah mezi pánem a psem byl normální, tedy, aby pes měl svého pána rád a zároveň ho respektoval a důvěřoval mu. Toto je v podstatě alfa i omega jakéhokoliv výcviku psů. Ovšem poznat to, zda-li je vztah psa a pána normální, je někdy problém a jsem přesvědčená, že spousta lidí si myslí, že mají se psem normální vztah, ale není to pravda. Tam, kde je pes příliš polidšťován, tam, kde se nedůsledně dbá na splnění jakéhokoliv pokynu, tam, kde pes nerespektuje svého člověka jako vůdce smečky, tak tam vztah normální není. Pes sice má svého pána rád, ale jinak je nejistý, často neví, co má dělat a z nejistoty dělá chyby, nebo se chová nepředvídatelně. Dobře vedený pes, který ví, kde je jeho místo „ve smečce“ NIKDY nezavrčí na svého pána natož, aby ho kousl (a to ani kdyby mu sahal do misky) a ani nebude útočit na jiné lidi. A také VŽDY bude hledat u svého pána ochranu. Je nutno přiznat, že někteří lidé mají větší, jiní menší a ostatní vůbec žádný „dar“ vycvičit a vychovat psa.
2) vždy záleží i na povaze psa – jsou psi povahově měkčí a tvrdší, podle toho je nutno volit metodu. Jsou psi, kteří mají velký lovecký pud a potom ti, u kterých tak velký není a na jeho potlačení stačí mírnější metody.

JE ROZDÍL MEZI VÝCVIKEM LOVECKÉHO PSA, KTERÝ NĚKDY ZVĚŘ HONIT MÁ A NĚKDY NEMÁ, A JE ROZDÍL VE VÝCVIKU PSA, U NĚHOŽ JE ŽÁDOUCÍ, ABY NEHONIL ZVĚŘ NIKDY.

Předpokladem k odnaučování psa honit zvěř je, aby pes měl zvládnuté přivolání a vůbec poslušnost jako takovou. Mnozí tvrdí, že pes nemá zvládnuté přivolání – když uteče za zvěří. Já bych to tak tvrdě neposuzovala, lovecký pud je hodně silný, a pokud je pes náruživý lovec, je zvládnutí přivolání v tomto případě někdy tvrdým oříškem i pro dlouholeté kynology.

Co je přivolání?
Mnoho lidí si tady plete pojmy a dojmy, jsou nedůslední, na psa používají různé povely a různě důsledně trvají na jejich splnění. Moji lovečtí psi znají několik povelů – „zpět“ (když chci, aby se pes vrátil do mé blízkosti, tento povel dávám většinou za chůze), „pojď sem“ je takový benevolentní povel, kterým psa přivolám ke mně, ale nepožaduji přesné provedení cviku. Nejdůležitějším povelem je ale povel „ke mně!“. Na tento povel MUSÍ pes přijít a sednout si přede mne. Na tomto trvám za každých okolností. To znamená, že při zavolání zásadně stojím na místě, nikam si pro psa nechodím, ani mu nechodím naproti. Pokud psa zavolám tímto povelem, NIKDY ho po jeho splnění netrestám!!! A to ani v případě, že by mě chvíli před tím provedl nějakou strašnou věc, za kterou mám chuť ho zabít. Pes samozřejmě pozná, že se na něj zlobím, ale přesto přijde, protože ví, že ho nepotrestám, ale odměním. Povel „ke mně“ je prostě svatý. Učím to již od štěňátka, někdy (často) je zapotřebí si pomoci i dlouhou šňůrou. Zavolám, štěně nejde, tak ho okamžitě přitáhnu na šňůře ke mně, posadím a hodně pochválím. Po několika opakováních štěně pochopí, že se vždy vyplatí okamžitě poslechnout, protože jeho vzdor mu stejně není nic platný. Tento cvik je nutno dostat štěněti „do krve“, potom ho ani v dospělosti nenapadne neposlechnout (tedy většinou s výjimkou toho, že uteče za zvěří). Štěně to naučíme pomocí dlouhé šňůry snadno, ale zkuste se přetahovat třeba s dospělým ohařem! Ale pozor! Tento povel nesmíme zneužívat a volat na psa neustále. U služební kynologie je ještě povel „k noze“, ale pro moji praxi u loveckých psů nemá valný význam. Mně slouží spíše pro korigování chůze psa u nohy.
Pokud pes uteče a po návratu ho zbijeme, protože přece utekl, je to nejhorší prohřešek, co můžeme svému psovi udělat! Tímto způsobem z něj akorát vychováme chronického tuláka, který se bude bát vrátit. On nepochopí, že dostal za to, že utekl, ale pochopí, že dostal za to, že se vrátil.

Povel „daun“
se používá u loveckých psů, hlavně u ohařů, někdy i slídičů. Účelem tohoto cviku je, aby si pes na povel (hlasitě a ostře „daun“, častěji ale ostrý hvizd píšťalkou) okamžitě lehl, a to do předepsané polohy s hlavou na zemi mezi předními packami (přesné ležení ve skutečnosti je vidět v praxi velmi zřídka, ale že si psi na povel okamžitě lehají, to vidět lze). Tento povel musí mít lovecký pes doslova zažrán pod kůží a musí poslechnout i v situaci, kdy má chuť hnát zvěř. Mnoha psům to zachránilo život – v případě, že hnali zvěř právě před projíždějící auto. Za splnění toho cviku psa nikdy nechválím, ale naopak trestám, pokud není proveden. Jak nacvičit daun je možno najít v knihách. Tento povel je základem úspěchu při odnaučování štvaní zvěře loveckým psem. Vrcholem výcviku je, že pes po hvízdnutí zadaunuje, i když před ním utíká zvěř, na další povel píšťalkou přijde ke mně a potom ho teprve (někdy) vyšlu po stopě zvěře. Zvěř už je dávno pryč, takže pes běží jen chvilku a brzy se vrací. Takto lze naučit loveckého psa, že někdy se zvěř honí, někdy ne. Protože např. srnčí zvěř se nehoní nikdy, měla jsem i jednoho psa, který daunoval už sám, kdykoliv srnčí zvěř uviděl.
Jsou lovečtí psi, kteří se ale daun neučí a přesto nechceme, aby honili zvěř podle vlastní vůle.

Výcvik pomocí dlouhé šňůry
tato metoda je stará, prakticky jsme tak cvičili dříve všichni. Psa navedeme ke zvěři, a jakmile po ní vystartuje, necháme ho naběhnout na konec dlouhé šňůry (cca 20 m, šňůra musí být pevná s ještě pevnější karabinou!), který pevně držíme (pozor na popáleniny rukou!). Zároveň dáme povel „fuj“, nebo „nesmíš“ apod. Po několika opakováních by pes měl zůstat relativně klidný, když uvidí zvěř.
Touto metodou se dá cvičit pouze na poli, nedokáži si to představit v lese, kde se pes zaplétá za stromy, keře apod. Navíc jsem přesvědčena, že touto metodou je jen velmi malé procento psů vycvičeno spolehlivě k tomu, aby neštvalo zvěř. Většinou se jedná o psy měkké s nižším loveckým pudem. Mnoho ostatních psů záhy zjistí, že když nemají sňůru, ve štvaní zvěře je nic nezastaví a když se jim povede utéct jednou, utíkají opět … a můžeme s výcvikem začít znovu. Je to takový stále nekončící proces. Navíc jinak se na šňůře udrží jezevčík a jinak 50 kg těžký pes. Pro něj je – podle mne - výcvik na šňůře nesmysl.
Mnoho lidí to vzdá a doživotně vodí trvale psa na šňůře.
Mým cílem je mít ovladatelného psa, se kterým se nemusím bát chodit na volno, aniž bych na něj musela neustále řvát, či pískat, a přivolávat ho k sobě. Paradoxně právě kvůli tomu, že se v lese většinou pohybuji se psem tiše, bez zbytečných povelů, dostáváme se do blízkosti zvěře a tudíž klid před zvěří je velmi žádoucí.

Výcvik pomocí elektronického obojku (EO)
Vše v životě lidském se vyvíjí, vzpomínám si např., že po revoluci se říkalo „každý debil má mobil“ a dnes si život bez něj nedokážeme představit. Tak se vyvíjí i pomůcky pro výcvik psů, mezi nimi i EO. Ač jsem ještě před lety byla odpůrce EO, dnes tvrdím, že je to velmi dobrá a ÚČINNÁ metoda, která, pokud je správně použitá, hlavně nenarušuje vztah mezi mnou a psem.
Všechny ty, kteří tuto metodu odsuzují, aniž by o ní OPRAVDU něco věděli, tak prosím, nečtěte dál.
Velmi doporučuji, aby si každý před pořízením EO přečetl tento článek:
http://www.ohari.eu/clanky/rady-a-tipy/elektronicky-obojek---realita-a-myty/
Potom teprve je možno uvažovat o pořízení tohoto obojku. Je potřeba koupit obojek kvalitní a ne nějakou napodobeninu za pár korun!! Tady se opravdu šetřit nevyplatí, protože špatný obojek může psa zkazit. Ideální je, když obojek má i zvukovou signalizaci, nebo vibrace.
Výcvik s EO se nehodí úplně pro všechny psy (hlavně ne pro ty měkké) a hlavně se nehodí zdaleka pro všechny majitele psů, kteří ho mají v ruce (hlavně ty, kteří nemají se psem správný vztah, viz výše, a pes tudíž u nich nehledá ochranu, ale raději uteče pryč).

Mýty o EO: Občas se někde dočítám, že pes má nosit obojek nějaký čas (i 2 měsíce) před výcvikem, aby si na něj zvykl. Nevidím jediný rozumný důvod, proč by tomu tak mělo být, když pes je zvyklý nosit nějaký obojek. To, že má najednou nějaký jiný, si většinou ani nevšimne. Další věcí je, že se prý obojek nemá používat na štěňata. Otázka je, do kdy je pes štěně? Pokud je štěně již tak vyspělé, že je schopno samostatně nahánět zvěř, nevidím důvod, proč obojek nepoužít. Jde přece o to zavčas odnaučit psa tomuto chování a ne to nechat zcela rozvinout, až se ze psa stane chronický štváč. Další věcí je, že plno lidí řeší, aby pes (chudáček) náhodou nedostal, hlavně napoprvé, příliš velkou ránu. Takoví lidé ať EO ani nekupují, jsou to vyhozené peníze! Myslím, že žádný EO není konstruován tak, aby pes dostal tak velkou ránu, ze které by měl smrt nebo nějaké následky. Obojek však byl vymyšlen na to, aby zabránil psovi v nežádoucí činnosti a ne, aby jej jen šimral na krku. To šimrání na krku má význam při korekci např. hluchých psů, ale to je jiná kapitola. Rozhodně si nemyslím, že bychom měli nejprve na psu jen tak zkoušet, který úder bude pro něj „tak akorát“. Také zkoušet sílu úderu na sobě, je jako srovnávat nesrovnatelné. Každý živočich má jiný práh bolestivosti. Navíc pes, který štve zvěř, je v adrenalinovém amoku, takže jeho citlivost je značně snížena. Každá značka EO (dokonce i stejná značka, ale jiného roku výroby) má jiný rozsah stupňů i jinak nastavenou sílu úderu, proto není možné univerzálně radit „nastavte stupeň 7“.

Jak použít EO při výcviku loveckého psa?
U loveckého psa jde spíše o posílení poslušnosti, tedy docílit, aby se pes vrátil k pánovi bezprostředně po povelu. Pes tedy ví, že po povelu zvěř štvát nesmí, bez povelu ano, ale i tak by se měl vrátit, pokud na něj zapískám třeba ve chvíli, kdy už nějakou dobu žene zvěř. Pokud tyto věci pes zvládá dobře při osamělých procházkách v revíru, na honech obvykle toto neplatí. Tam se i vycvičený pes nechává strhnout loveckou vášní ostatních psů.
Při výcviku navedu psa ke zvěři. Jakmile se rozeběhne za zvěří, snažím se co nejdříve (pokud možno ihned) hvízdnout a desetinu vteřiny na to (když pes neposlechne) dostane ránu. Tak silnou, aby byla opravdu ránou z nebe, která přehluší „amok“, ve kterém se pes nachází (a tudíž jeho práh citlivosti je stejně snížen, takže nějaké šimrání na krku by ani nezaznamenal), doporučuji impuls v horní třetině stupnice síly impulsů. Pes, který má správný vztah k pánovi, se k němu vrací, hledá ochranu, labilní, který nedůvěřuje svému pánovi, uteče (a pak se na diskusích dočtu, že EO je k ničemu). Psa pochválím. Nějakou dobu se motá u mne, ale časem se osmělí a při další příležitosti obvykle opět vyrazí za zvěří. Situaci opakuji. Když pes někdy příště jen naznačí snahu vyrazit, hvízdnu a vzápětí, pokud neposlechne, pes dostane ránu – ale už o nižší síle (třeba poloviční), pokud se pes přesto rozeběhne, neváhám použít opět nejsilnější signál. Při každém dalším náznaku útěku používám vždy slabší a slabší impuls, po nějakém čase už stačí zmáčknout jen tlačítko pro zvuk, příp. vibrace. Vždy ale musí předcházet povel píšťalkou. Po nějakém čase už stačí opravdu jen ta píšťalka. Tady je potřeba ale dát pozor, aby pes zase nebyl natolik zmanipulován, že se pro jistotu nebude chtít hnout od nohy. To je potom pro lov bezcenný. Je proto potřeba čas od času dát psovi povel „hledej“ a nechat ho prohnat zvěř.

Jak použít EO při výcviku neloveckého psa?
Tady je situace poněkud jiná, svým způsobem jednodušší. Potřebuji, aby pes nehonil zvěř NIKDY, tedy tam nějaký můj povel nehraje vůbec roli. Cílem je, aby si pes trest spojoval jen se zvěří, tedy navodit zdání, že trest vychází jakoby od ní. Ideální je dostat psa do fáze, kdy zvěř začne raději zapírat.
Metoda je tato: navedu psa ke zvěři. Ten vyrazí, vůbec na něj nevolám, nepískám, ale ihned dostane impuls, a to ten nejsilnější. Pes se vrátí ke mně, ale já ho ani nechválím, ani jinak vůbec nereaguji. Pes se nějaký čas motá pod nohama, ale po čase se zase začne vzdalovat. Když přijdeme příště ke zvěři, pes vyrazí, dostane ránu a více si ho nevšímám. Podle „tvrdosti“ psa je nutno opakovat 2x, 3x, …(samozřejmě během několika vycházek, není účelem psa mlátit 10x za odpoledne, taky obyčejně na jedné vycházce ani není tolik příležitostí se ke zvěři přiblížit). Při několikáté vycházce se stane, že pes sice má chuť vyrazit, ale udělá jen pár nejistých kroků – následuje slabý impuls, příště třeba už třeba jen zvuková signalizace. Protože nesmíme nikdy dopustit, aby pes utekl a podařilo se mu opět prohnat zvěř, chodíme s ním stále s elektrickým obojkem a do míst, kde na psa vidíme. Neproniknutelným houštinám v lese se zpočátku vyhýbáme, nebo psa uvážeme, když jdeme kolem. Třeba pes bude obojek nosit „zbytečně“ 1, 2 … měsíce, ale potom se zase najde příležitost a pes má snahu jít po zvěři, taky už třeba trošku zapomněl… Většinou mu stačí připomenout dobré vychování zvukovou signalizací. Takto pes bude chodit s EO tak dlouho, dokud nezačne zvěř zcela ignorovat, ideálně i zapírat. Pořád je lepší, aby pes měl na krku obojek a relativní svobodu, než jej doživotně vláčet na sebedelším vodítku. Navíc pes po dlouhé době nošení, kdy se mu nic neděje, přestane obojek spojovat s nepříjemnými pocity. Problém těch, kteří říkají, že pes po sundání obojku je jako urvaný ze řetězu a stejně utíká, je právě v tom, že pes si tuto spojitost vytvořil, neboť obojek mu sundali příliš brzy.
V souvislosti s výcvikem k nevšímavosti vůči zvěři je stále potřeba upevňovat přivolání. Psa můžete ovládat na poli, kde vidíte zvěř i psa, ale co v lese? Řeším to tak, že psa nejprve vodím do vysokého lesa, kde je daleko vidět. Psa nechávám kolem sebe běhat tak do okruhu max. 100 m, kde na něj vidím, takže objeví-li se zvěř, následuje to, co na poli – podle síly chuti psa vyrazit po zvěři silnější, slabší, či zvukový signál. Pokud by pes při pobíhání chtěl jít někam dál, zkoriguji jeho vzdálenost ode mne píšťalou. Kolem houštin vodím psa až tehdy, kdy má „v krvi“ nevšímavost vůči zvěři, ale stejně mu, pro jistotu, nedovolím do té houštiny jít. Pes si zvykne, že se nemá příliš vzdalovat, takže časem nemusím na psa pískat téměř vůbec, neustále se pohybuje v okruhu cca max. do 80 m ode mne.
Podařilo se mě vycvičit psa neloveckého plemene natolik, že jsem s ním např. úplně tiše šla po okraji lesa, pes zrovna pobíhal tak 20 m přede mnou. Na poli, 50 m od nás, se páslo srnčí, pes je sice uviděl, ale neodvážil se vyrazit. Naopak se vrátil ke mně – bez jediného povelu. Srny nás uviděly, tak pomalu odešly do lesa a pes byl stále u mne a sledoval je. V klidu jsme prošli místo, kde se srny pásly a pes se stále držel kolem mne a neměl snahu jít po stopě. Příště vyskočila srna z křoví tak 20 m před psem a ten zůstal klidný. Bez jediného povelu – prostě jen na srnu koukal, ale nerozeběhl se. Bez výcviku pomocí EO by to byla naprosto nemyslitelná situace, neboť pes byl opravdu náruživý lovec! I když před psem vyskočí srna a pes zůstane u mne, nechválím ho, dělám, že se nic neděje. Není to přece nic mimořádného, za co by měl být chválen – naopak bude trest, když za ní vyrazí.

Je radost chodit s takto zvládnutým psem na procházky a dost se divím lidem, kteří dopustí, aby vycházky byly jeden nervák. Po celou dobu na psa doslova řvou různé povely ve strachu, aby pes neutekl (mnohdy je pes stejně neposlouchá), nebo ho vláčí raději neustále na řemenu. A to vše jen proto, že EO je – podle nich - drastický prostředek, případně prostředek pro lidi, kteří jsou neschopní psa vycvičit jinak. Jenže já vidím, kde jsou s výcvikem oni a vidím, kde jsou jiní výcvikáři. Na internetu lze najít videa, kde psi cvičení (ne jen trestaní!!) pomocí EO - pracují naprosto přesně a hlavně s radostí. V praxi jsem ale také viděla i psy zlomené nesprávným výcvikem nejen pomocí EO, ale i klasickým výcvikem, kteří vše dělali jen ze strachu a tím i nespolehlivě. Takže zde platí jako všude – musí se to umět a všeho s mírou! Přemýšlet jako pes a ne jako člověk.

http://tyrani-psu.cz/ostnaty-obojek.html

Kde jsou s výcvikem lidé bez EO? Třeba tam, že ho nikdy v ruce neměli a mají spolehlivé přivolání a mohou chodit kdekoli bez vodítka.

Jenom hodím poznámku ke stopovačce - zadavatelka píše 5m - proč jenom 5m? Můžete mít třeba 50m, pokud s ní budete umět zacházet. 20m by mělo být v pohodě a navíc ji v "bezpečných" úsecích pes tahá za sebou.
Co se týká větších psů a stopovačky - naprosto v pohodě, teď na ní mám psa 45kg, šňůrečka tenoučká, musí být kvalitní karabina (i tu mám subtilní a kupodivu drží, i když pes je temperamentní a někdy dostává zabrat). Spíš je rozdíl v psychice psa, některý reaguje na první škubnutí, neurvalci to může být úplně jedno.
Stopovačka v lese - bude asi záležet na šňůře, ale opět kupodivu-nezasekává se, po lese s ní pes chodí/lítá v pohodě. Zasekává se o kameny v řece a o pneumatiky aut.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kde jsou s výcvikem lidé bez EO? Třeba tam, že ho nikdy v ruce neměli a mají spolehlivé přivolání a mohou chodit kdekoli bez vodítka.

Asi neumím posoudit problém zadavatelky, vychovala jsem si už více jak sedum psů a žádný mi nikdy nelovil. A to bydlím na vsi a v polích a v lese jsem furt. Prostě když začal pes už jako štěně za něčím vybíhat ihned jsem to zkorigovala hlasem a povelem, každý si to ihned zafixoval. Stane se, že v lesíku mu přímo před nosem vyběhne zajíc či srna, ale pes zůstane stát, otočí se na mne, zda nevydám nějaký povel k pohybu, samozřejmě, že nevydám a tak prostě ví, že nesmí a nedělá to, a to mi věřte, že by moc rád vyrazil, vidím to doma na slepicích jak rád by lovil, ale prostě se už jako malinký naučil, že se to nedělá a tak se to ani nezkouší dělat.

Co takhle si prve nepořizovat lovce, pokud se nechci věnovat lovu, jen kvůli vzhledu?!

Hyperaktivního psa mám, za zvěří vybíhal. Vše jsme zvládli bez EO, bez stopovačky a bez trestů. Shodou okolností taky aussík.

Chudáci psi.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Co takhle si prve nepořizovat lovce, pokud se nechci věnovat lovu, jen kvůli vzhledu?!

Hyperaktivního psa mám, za zvěří vybíhal. Vše jsme zvládli bez EO, bez stopovačky a bez trestů. Shodou okolností taky aussík.

Chudáci psi.

Mám zkušenost s EO na své feně NO. Fena se naučila lovit až asi ve dvou letech a její pud lovit je opravdu silný. Rozhodně u ní nestačilo dát jednu ránu a byla odnaučená, jak mnozí chválí EO. Obojek jsem prodala, protože... jak jsem řekla, nestačila jedna rána a dávat jí rány opakovaně se mi příčí, pokud byla v křoví nebo nízkém lesíku a utekla za zvěří nebo na stopě, není možné dávat rány, když na psa nevidíte a poslední mínus, na krku (stejně jako aussík) má celkem dlouhé chlupy, takže se často stávalo, že obojek nebyl v kontaktu s kůží, pod kontakty se dostávaly chlupy a tudíž obojek nefungoval (v srsti jsem musela stříhat obdélníček ).
No.. obojek jsem prodala, pes má dovoleno chodit v lese pouze po cestách a v místech, kde je dobrý rozhled i mimo ně, nepouštím ji do křoví apod. a na zvěř jsem jí naučila povel stůj (který znala už i před tím a může na zvěř i klidně koukat, je mi to jedno, hlavně když stojí), když to zvládne, zasypu jí pamlskama, chválím, skáču, zářím štěstím a ono to fakt funguje. Občas to ještě nezvládne, ale je to v min. případech.
Takže já bych vám poradila, když máte takové poslouchací plemeno (mám ještě SAO, která to právě NO naučila a to je teprve oříšek..), využijte toho a naučte psa nějaký povel a zkuste to po dobrém.
PS: nejsem ani zástupcem stopovačky

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Co takhle si prve nepořizovat lovce, pokud se nechci věnovat lovu, jen kvůli vzhledu?!

Hyperaktivního psa mám, za zvěří vybíhal. Vše jsme zvládli bez EO, bez stopovačky a bez trestů. Shodou okolností taky aussík.

Chudáci psi.

A aussík je snad lovec? Nebo reagujete na někoho jiného? Víte, ono je vybíhání a vybíhání a lovecký pud také není u všech stejný. Pokud jste to zvládla u svého psa bez čehokoliv, tak vám gratuluju, ale neznamená to, že byste to zvládla u každého. A to že, někdo jiný to zvládl u svých sedmi psů taky asi zadavatelku zrovna teď zajímat nemusí. Záleží dost na minulosti psa a na tom, jak často přijde se zvěří do styku a kolikrát se mu už dříve podařilo utéct. Jestliže mám psa, kterému jsou 4 roky, párkrát už zdrhnul a jednou si dokonce kousl (no potěš koště), ostatní metody selhaly a ptám se na fóru, jak použít EO, tak mě nezajímá, jak se dá používat stopovačka ani jakou chybu jsem udělala na začátku! Chudáci jsou mimochodem podle mě psi na stopovačkách, protože na ní se opravdu mohou zranit nebo zabít, pakliže s ní opravdu zdrhnou a někde v lese se zamotají (případ známé, které takhle pes umrzl). Co je lepsí? Zcela volný pes, co dostane do krku elektrický výboj, který je sice velmi nepříjemný, ale naprosto žádné následky nezanechá, nebo pes, kterého v letu zastaví škubnutí čehosi přivázaného na krku? Domyslela jste, co to může napáchat s páteří?

Pokud tady někdo mluví o tom, že zvládl lovení odnaučit bez stopovačky a bez trestů, tak to opravdu ani náhodou nebylo lovení, ale jen "vybíhání".

A ještě teda jedna poznámka přímo k výcviku s EO. Můj pes už se s ním naučil, že lovit srny je nebezpečné, ale ještě nedostal impulz u divočáka a v jejich pachu se velmi rozruší a chce sledovat stopu, z čehož usuzuji, že si to ještě nezobecnil a aby se přestal zajímat i o divočáky, potřebuje získat pár zkušeností i s nimi. To samé se zajíci. Myslím si, že jakmile se pes jednou opravdu rozloví (tak moc, jak to ještě nepoznal žádný zdejší odpůrce EO), tak bude muset obojek nosit už pořád. U nich je chuť lovit tak silná, že na to, že někdy dostali impulz, po čase zapomenou a pokusí se zase lovit

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
pes je na privolani v pohode , pes se nechal do cca 4 let odvolat i od zveře , pak si jednou kousl a už to jelo ....vyzkoušeno vše ostatni , ted musi chodit stale na remeni a co je pro AUO stopovacka ...5 m svobody...

Presne z rovnakého dôvodu som si kupovala pred 2 rokmi EO. Dospelá fena IW zvyknutná s nami chodiť na vychádzky s koňmi, dovtedy 100% na zavolanie, stačilo jedno nešťastné vybehnutie srny tesne pred nami a odtvtedy zdrhala akonáhle sa niečo pred ňou mihlo a mohla som kričať. Dlho som bola proti EO a skúšali sme to na stopovačke, ale nedarilo sa, aj na stopovačke vyletela aj keď vedela, že za to dostane. Hnevalo ma, že som ju nevedela brávať spolu s koňmi, predsa len to bola výhoda ich "vyvenčiť" naraz a tak sme skúsili EO. Zabral hneď, fena vyštartovala, dostala od obojku, na moje počudovanie sa nekonalo žiadne skučanie, len si sadla a začala sa obzerať skadiaľ to došlo. V tom zbadala mňa ako ju hreším a hneď si to spojila. Po privolaní som ju pochválila a išlo sa ďalej. Ešte zopárkrát to skúsila a potom to pomohlo natrvalo aj keď ešte takmer rok som jej obojok pre istotu dávala keď sme šli na koňoch.
Ja by som ho použila znova ak by bolo treba, ale je dôležité poznať svojho psa a nemyslieť si, že to vyrieši všetko. Na to čo popisujete to nám ale zabralo a veľmi rýchlo.

dekuji za rady, opravdu napomocne a OSTATNI kdyz nejste tazani drzte hubu otazka znela jak pouzivat OS ne jestli ano nebo ne , na vase nazory nejsem zvedava ,psu jsem vychovala take par a tvrdit mi ze pro psa je lepsi chodit na stopovacce byt 45 m - jste spadnul z vetve ne ??Boze lidi zamyslete se obcas co napisete ....

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já Vás podpořím - píšete přesně to, k čemu jsem dospěla také:
Pes honí zvěř – a co dál?
U loveckého psa je pochopitelná a žádoucí vlastnost – zájem o zvěř. Jde ale o to, aby se ze psa (a nejen loveckého) nestal chronický štváč zvěře.
Malé štěně se ze začátku drží pána. Postupem času, jakmile pes dospívá, začne se jeho zájem o zvěř zvětšovat. A pak to přijde – před psem vyběhne nečekaně zajíc, nebo srna. A pes neodolá a rozeběhne se za zvěří. Po pár metrech to ale vzdá – neznámé zvíře, neznámé prostředí a pán daleko – štěně znejistí a vrátí se. Jenže čas plyne a za týden, měsíc… se situace opakuje. A pejsek běží dál. Postupně prohání zvěř do větší a větší vzdálenosti, časové limity jeho návratu se prodlužují. A pak pejsek zjistí, že v lese je daleko více zvířat, takže je nutno prohnat ještě další a další. Doby návratu se počítají na hodiny.
S tímto stavem určitě není spokojen žádný majitel psa, a to ani toho loveckého. Ale co s tím?

Než vůbec začneme psa cokoliv učit, je potřeba si uvědomit dvě věci:
1) vždy je nutno, aby vztah mezi pánem a psem byl normální, tedy, aby pes měl svého pána rád a zároveň ho respektoval a důvěřoval mu. Toto je v podstatě alfa i omega jakéhokoliv výcviku psů. Ovšem poznat to, zda-li je vztah psa a pána normální, je někdy problém a jsem přesvědčená, že spousta lidí si myslí, že mají se psem normální vztah, ale není to pravda. Tam, kde je pes příliš polidšťován, tam, kde se nedůsledně dbá na splnění jakéhokoliv pokynu, tam, kde pes nerespektuje svého člověka jako vůdce smečky, tak tam vztah normální není. Pes sice má svého pána rád, ale jinak je nejistý, často neví, co má dělat a z nejistoty dělá chyby, nebo se chová nepředvídatelně. Dobře vedený pes, který ví, kde je jeho místo „ve smečce“ NIKDY nezavrčí na svého pána natož, aby ho kousl (a to ani kdyby mu sahal do misky) a ani nebude útočit na jiné lidi. A také VŽDY bude hledat u svého pána ochranu. Je nutno přiznat, že někteří lidé mají větší, jiní menší a ostatní vůbec žádný „dar“ vycvičit a vychovat psa.
2) vždy záleží i na povaze psa – jsou psi povahově měkčí a tvrdší, podle toho je nutno volit metodu. Jsou psi, kteří mají velký lovecký pud a potom ti, u kterých tak velký není a na jeho potlačení stačí mírnější metody.

JE ROZDÍL MEZI VÝCVIKEM LOVECKÉHO PSA, KTERÝ NĚKDY ZVĚŘ HONIT MÁ A NĚKDY NEMÁ, A JE ROZDÍL VE VÝCVIKU PSA, U NĚHOŽ JE ŽÁDOUCÍ, ABY NEHONIL ZVĚŘ NIKDY.

Předpokladem k odnaučování psa honit zvěř je, aby pes měl zvládnuté přivolání a vůbec poslušnost jako takovou. Mnozí tvrdí, že pes nemá zvládnuté přivolání – když uteče za zvěří. Já bych to tak tvrdě neposuzovala, lovecký pud je hodně silný, a pokud je pes náruživý lovec, je zvládnutí přivolání v tomto případě někdy tvrdým oříškem i pro dlouholeté kynology.

Co je přivolání?
Mnoho lidí si tady plete pojmy a dojmy, jsou nedůslední, na psa používají různé povely a různě důsledně trvají na jejich splnění. Moji lovečtí psi znají několik povelů – „zpět“ (když chci, aby se pes vrátil do mé blízkosti, tento povel dávám většinou za chůze), „pojď sem“ je takový benevolentní povel, kterým psa přivolám ke mně, ale nepožaduji přesné provedení cviku. Nejdůležitějším povelem je ale povel „ke mně!“. Na tento povel MUSÍ pes přijít a sednout si přede mne. Na tomto trvám za každých okolností. To znamená, že při zavolání zásadně stojím na místě, nikam si pro psa nechodím, ani mu nechodím naproti. Pokud psa zavolám tímto povelem, NIKDY ho po jeho splnění netrestám!!! A to ani v případě, že by mě chvíli před tím provedl nějakou strašnou věc, za kterou mám chuť ho zabít. Pes samozřejmě pozná, že se na něj zlobím, ale přesto přijde, protože ví, že ho nepotrestám, ale odměním. Povel „ke mně“ je prostě svatý. Učím to již od štěňátka, někdy (často) je zapotřebí si pomoci i dlouhou šňůrou. Zavolám, štěně nejde, tak ho okamžitě přitáhnu na šňůře ke mně, posadím a hodně pochválím. Po několika opakováních štěně pochopí, že se vždy vyplatí okamžitě poslechnout, protože jeho vzdor mu stejně není nic platný. Tento cvik je nutno dostat štěněti „do krve“, potom ho ani v dospělosti nenapadne neposlechnout (tedy většinou s výjimkou toho, že uteče za zvěří). Štěně to naučíme pomocí dlouhé šňůry snadno, ale zkuste se přetahovat třeba s dospělým ohařem! Ale pozor! Tento povel nesmíme zneužívat a volat na psa neustále. U služební kynologie je ještě povel „k noze“, ale pro moji praxi u loveckých psů nemá valný význam. Mně slouží spíše pro korigování chůze psa u nohy.
Pokud pes uteče a po návratu ho zbijeme, protože přece utekl, je to nejhorší prohřešek, co můžeme svému psovi udělat! Tímto způsobem z něj akorát vychováme chronického tuláka, který se bude bát vrátit. On nepochopí, že dostal za to, že utekl, ale pochopí, že dostal za to, že se vrátil.

Povel „daun“
se používá u loveckých psů, hlavně u ohařů, někdy i slídičů. Účelem tohoto cviku je, aby si pes na povel (hlasitě a ostře „daun“, častěji ale ostrý hvizd píšťalkou) okamžitě lehl, a to do předepsané polohy s hlavou na zemi mezi předními packami (přesné ležení ve skutečnosti je vidět v praxi velmi zřídka, ale že si psi na povel okamžitě lehají, to vidět lze). Tento povel musí mít lovecký pes doslova zažrán pod kůží a musí poslechnout i v situaci, kdy má chuť hnát zvěř. Mnoha psům to zachránilo život – v případě, že hnali zvěř právě před projíždějící auto. Za splnění toho cviku psa nikdy nechválím, ale naopak trestám, pokud není proveden. Jak nacvičit daun je možno najít v knihách. Tento povel je základem úspěchu při odnaučování štvaní zvěře loveckým psem. Vrcholem výcviku je, že pes po hvízdnutí zadaunuje, i když před ním utíká zvěř, na další povel píšťalkou přijde ke mně a potom ho teprve (někdy) vyšlu po stopě zvěře. Zvěř už je dávno pryč, takže pes běží jen chvilku a brzy se vrací. Takto lze naučit loveckého psa, že někdy se zvěř honí, někdy ne. Protože např. srnčí zvěř se nehoní nikdy, měla jsem i jednoho psa, který daunoval už sám, kdykoliv srnčí zvěř uviděl.
Jsou lovečtí psi, kteří se ale daun neučí a přesto nechceme, aby honili zvěř podle vlastní vůle.

Výcvik pomocí dlouhé šňůry
tato metoda je stará, prakticky jsme tak cvičili dříve všichni. Psa navedeme ke zvěři, a jakmile po ní vystartuje, necháme ho naběhnout na konec dlouhé šňůry (cca 20 m, šňůra musí být pevná s ještě pevnější karabinou!), který pevně držíme (pozor na popáleniny rukou!). Zároveň dáme povel „fuj“, nebo „nesmíš“ apod. Po několika opakováních by pes měl zůstat relativně klidný, když uvidí zvěř.
Touto metodou se dá cvičit pouze na poli, nedokáži si to představit v lese, kde se pes zaplétá za stromy, keře apod. Navíc jsem přesvědčena, že touto metodou je jen velmi malé procento psů vycvičeno spolehlivě k tomu, aby neštvalo zvěř. Většinou se jedná o psy měkké s nižším loveckým pudem. Mnoho ostatních psů záhy zjistí, že když nemají sňůru, ve štvaní zvěře je nic nezastaví a když se jim povede utéct jednou, utíkají opět … a můžeme s výcvikem začít znovu. Je to takový stále nekončící proces. Navíc jinak se na šňůře udrží jezevčík a jinak 50 kg těžký pes. Pro něj je – podle mne - výcvik na šňůře nesmysl.
Mnoho lidí to vzdá a doživotně vodí trvale psa na šňůře.
Mým cílem je mít ovladatelného psa, se kterým se nemusím bát chodit na volno, aniž bych na něj musela neustále řvát, či pískat, a přivolávat ho k sobě. Paradoxně právě kvůli tomu, že se v lese většinou pohybuji se psem tiše, bez zbytečných povelů, dostáváme se do blízkosti zvěře a tudíž klid před zvěří je velmi žádoucí.

Výcvik pomocí elektronického obojku (EO)
Vše v životě lidském se vyvíjí, vzpomínám si např., že po revoluci se říkalo „každý debil má mobil“ a dnes si život bez něj nedokážeme představit. Tak se vyvíjí i pomůcky pro výcvik psů, mezi nimi i EO. Ač jsem ještě před lety byla odpůrce EO, dnes tvrdím, že je to velmi dobrá a ÚČINNÁ metoda, která, pokud je správně použitá, hlavně nenarušuje vztah mezi mnou a psem.
Všechny ty, kteří tuto metodu odsuzují, aniž by o ní OPRAVDU něco věděli, tak prosím, nečtěte dál.
Velmi doporučuji, aby si každý před pořízením EO přečetl tento článek:
http://www.ohari.eu/clanky/rady-a-tipy/elektronicky-obojek---realita-a-myty/
Potom teprve je možno uvažovat o pořízení tohoto obojku. Je potřeba koupit obojek kvalitní a ne nějakou napodobeninu za pár korun!! Tady se opravdu šetřit nevyplatí, protože špatný obojek může psa zkazit. Ideální je, když obojek má i zvukovou signalizaci, nebo vibrace.
Výcvik s EO se nehodí úplně pro všechny psy (hlavně ne pro ty měkké) a hlavně se nehodí zdaleka pro všechny majitele psů, kteří ho mají v ruce (hlavně ty, kteří nemají se psem správný vztah, viz výše, a pes tudíž u nich nehledá ochranu, ale raději uteče pryč).

Mýty o EO: Občas se někde dočítám, že pes má nosit obojek nějaký čas (i 2 měsíce) před výcvikem, aby si na něj zvykl. Nevidím jediný rozumný důvod, proč by tomu tak mělo být, když pes je zvyklý nosit nějaký obojek. To, že má najednou nějaký jiný, si většinou ani nevšimne. Další věcí je, že se prý obojek nemá používat na štěňata. Otázka je, do kdy je pes štěně? Pokud je štěně již tak vyspělé, že je schopno samostatně nahánět zvěř, nevidím důvod, proč obojek nepoužít. Jde přece o to zavčas odnaučit psa tomuto chování a ne to nechat zcela rozvinout, až se ze psa stane chronický štváč. Další věcí je, že plno lidí řeší, aby pes (chudáček) náhodou nedostal, hlavně napoprvé, příliš velkou ránu. Takoví lidé ať EO ani nekupují, jsou to vyhozené peníze! Myslím, že žádný EO není konstruován tak, aby pes dostal tak velkou ránu, ze které by měl smrt nebo nějaké následky. Obojek však byl vymyšlen na to, aby zabránil psovi v nežádoucí činnosti a ne, aby jej jen šimral na krku. To šimrání na krku má význam při korekci např. hluchých psů, ale to je jiná kapitola. Rozhodně si nemyslím, že bychom měli nejprve na psu jen tak zkoušet, který úder bude pro něj „tak akorát“. Také zkoušet sílu úderu na sobě, je jako srovnávat nesrovnatelné. Každý živočich má jiný práh bolestivosti. Navíc pes, který štve zvěř, je v adrenalinovém amoku, takže jeho citlivost je značně snížena. Každá značka EO (dokonce i stejná značka, ale jiného roku výroby) má jiný rozsah stupňů i jinak nastavenou sílu úderu, proto není možné univerzálně radit „nastavte stupeň 7“.

Jak použít EO při výcviku loveckého psa?
U loveckého psa jde spíše o posílení poslušnosti, tedy docílit, aby se pes vrátil k pánovi bezprostředně po povelu. Pes tedy ví, že po povelu zvěř štvát nesmí, bez povelu ano, ale i tak by se měl vrátit, pokud na něj zapískám třeba ve chvíli, kdy už nějakou dobu žene zvěř. Pokud tyto věci pes zvládá dobře při osamělých procházkách v revíru, na honech obvykle toto neplatí. Tam se i vycvičený pes nechává strhnout loveckou vášní ostatních psů.
Při výcviku navedu psa ke zvěři. Jakmile se rozeběhne za zvěří, snažím se co nejdříve (pokud možno ihned) hvízdnout a desetinu vteřiny na to (když pes neposlechne) dostane ránu. Tak silnou, aby byla opravdu ránou z nebe, která přehluší „amok“, ve kterém se pes nachází (a tudíž jeho práh citlivosti je stejně snížen, takže nějaké šimrání na krku by ani nezaznamenal), doporučuji impuls v horní třetině stupnice síly impulsů. Pes, který má správný vztah k pánovi, se k němu vrací, hledá ochranu, labilní, který nedůvěřuje svému pánovi, uteče (a pak se na diskusích dočtu, že EO je k ničemu). Psa pochválím. Nějakou dobu se motá u mne, ale časem se osmělí a při další příležitosti obvykle opět vyrazí za zvěří. Situaci opakuji. Když pes někdy příště jen naznačí snahu vyrazit, hvízdnu a vzápětí, pokud neposlechne, pes dostane ránu – ale už o nižší síle (třeba poloviční), pokud se pes přesto rozeběhne, neváhám použít opět nejsilnější signál. Při každém dalším náznaku útěku používám vždy slabší a slabší impuls, po nějakém čase už stačí zmáčknout jen tlačítko pro zvuk, příp. vibrace. Vždy ale musí předcházet povel píšťalkou. Po nějakém čase už stačí opravdu jen ta píšťalka. Tady je potřeba ale dát pozor, aby pes zase nebyl natolik zmanipulován, že se pro jistotu nebude chtít hnout od nohy. To je potom pro lov bezcenný. Je proto potřeba čas od času dát psovi povel „hledej“ a nechat ho prohnat zvěř.

Jak použít EO při výcviku neloveckého psa?
Tady je situace poněkud jiná, svým způsobem jednodušší. Potřebuji, aby pes nehonil zvěř NIKDY, tedy tam nějaký můj povel nehraje vůbec roli. Cílem je, aby si pes trest spojoval jen se zvěří, tedy navodit zdání, že trest vychází jakoby od ní. Ideální je dostat psa do fáze, kdy zvěř začne raději zapírat.
Metoda je tato: navedu psa ke zvěři. Ten vyrazí, vůbec na něj nevolám, nepískám, ale ihned dostane impuls, a to ten nejsilnější. Pes se vrátí ke mně, ale já ho ani nechválím, ani jinak vůbec nereaguji. Pes se nějaký čas motá pod nohama, ale po čase se zase začne vzdalovat. Když přijdeme příště ke zvěři, pes vyrazí, dostane ránu a více si ho nevšímám. Podle „tvrdosti“ psa je nutno opakovat 2x, 3x, …(samozřejmě během několika vycházek, není účelem psa mlátit 10x za odpoledne, taky obyčejně na jedné vycházce ani není tolik příležitostí se ke zvěři přiblížit). Při několikáté vycházce se stane, že pes sice má chuť vyrazit, ale udělá jen pár nejistých kroků – následuje slabý impuls, příště třeba už třeba jen zvuková signalizace. Protože nesmíme nikdy dopustit, aby pes utekl a podařilo se mu opět prohnat zvěř, chodíme s ním stále s elektrickým obojkem a do míst, kde na psa vidíme. Neproniknutelným houštinám v lese se zpočátku vyhýbáme, nebo psa uvážeme, když jdeme kolem. Třeba pes bude obojek nosit „zbytečně“ 1, 2 … měsíce, ale potom se zase najde příležitost a pes má snahu jít po zvěři, taky už třeba trošku zapomněl… Většinou mu stačí připomenout dobré vychování zvukovou signalizací. Takto pes bude chodit s EO tak dlouho, dokud nezačne zvěř zcela ignorovat, ideálně i zapírat. Pořád je lepší, aby pes měl na krku obojek a relativní svobodu, než jej doživotně vláčet na sebedelším vodítku. Navíc pes po dlouhé době nošení, kdy se mu nic neděje, přestane obojek spojovat s nepříjemnými pocity. Problém těch, kteří říkají, že pes po sundání obojku je jako urvaný ze řetězu a stejně utíká, je právě v tom, že pes si tuto spojitost vytvořil, neboť obojek mu sundali příliš brzy.
V souvislosti s výcvikem k nevšímavosti vůči zvěři je stále potřeba upevňovat přivolání. Psa můžete ovládat na poli, kde vidíte zvěř i psa, ale co v lese? Řeším to tak, že psa nejprve vodím do vysokého lesa, kde je daleko vidět. Psa nechávám kolem sebe běhat tak do okruhu max. 100 m, kde na něj vidím, takže objeví-li se zvěř, následuje to, co na poli – podle síly chuti psa vyrazit po zvěři silnější, slabší, či zvukový signál. Pokud by pes při pobíhání chtěl jít někam dál, zkoriguji jeho vzdálenost ode mne píšťalou. Kolem houštin vodím psa až tehdy, kdy má „v krvi“ nevšímavost vůči zvěři, ale stejně mu, pro jistotu, nedovolím do té houštiny jít. Pes si zvykne, že se nemá příliš vzdalovat, takže časem nemusím na psa pískat téměř vůbec, neustále se pohybuje v okruhu cca max. do 80 m ode mne.
Podařilo se mě vycvičit psa neloveckého plemene natolik, že jsem s ním např. úplně tiše šla po okraji lesa, pes zrovna pobíhal tak 20 m přede mnou. Na poli, 50 m od nás, se páslo srnčí, pes je sice uviděl, ale neodvážil se vyrazit. Naopak se vrátil ke mně – bez jediného povelu. Srny nás uviděly, tak pomalu odešly do lesa a pes byl stále u mne a sledoval je. V klidu jsme prošli místo, kde se srny pásly a pes se stále držel kolem mne a neměl snahu jít po stopě. Příště vyskočila srna z křoví tak 20 m před psem a ten zůstal klidný. Bez jediného povelu – prostě jen na srnu koukal, ale nerozeběhl se. Bez výcviku pomocí EO by to byla naprosto nemyslitelná situace, neboť pes byl opravdu náruživý lovec! I když před psem vyskočí srna a pes zůstane u mne, nechválím ho, dělám, že se nic neděje. Není to přece nic mimořádného, za co by měl být chválen – naopak bude trest, když za ní vyrazí.

Je radost chodit s takto zvládnutým psem na procházky a dost se divím lidem, kteří dopustí, aby vycházky byly jeden nervák. Po celou dobu na psa doslova řvou různé povely ve strachu, aby pes neutekl (mnohdy je pes stejně neposlouchá), nebo ho vláčí raději neustále na řemenu. A to vše jen proto, že EO je – podle nich - drastický prostředek, případně prostředek pro lidi, kteří jsou neschopní psa vycvičit jinak. Jenže já vidím, kde jsou s výcvikem oni a vidím, kde jsou jiní výcvikáři. Na internetu lze najít videa, kde psi cvičení (ne jen trestaní!!) pomocí EO - pracují naprosto přesně a hlavně s radostí. V praxi jsem ale také viděla i psy zlomené nesprávným výcvikem nejen pomocí EO, ale i klasickým výcvikem, kteří vše dělali jen ze strachu a tím i nespolehlivě. Takže zde platí jako všude – musí se to umět a všeho s mírou! Přemýšlet jako pes a ne jako člověk.

diky za poucny clanek

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
dekuji za rady, opravdu napomocne a OSTATNI kdyz nejste tazani drzte hubu otazka znela jak pouzivat OS ne jestli ano nebo ne , na vase nazory nejsem zvedava ,psu jsem vychovala take par a tvrdit mi ze pro psa je lepsi chodit na stopovacce byt 45 m - jste spadnul z vetve ne ??Boze lidi zamyslete se obcas co napisete ....

Váš slovní projev, mne doslova přesvědčil o tom, že vám do rukou EO ani OO nepatří vůbec. dokonce jsem na pochybách zda vám do rukou patří pes.

Agrese z vás přímo stříká a takový člověk, který se neumí vůbec ovládat, nemůže umět ani rozumně použít EO, nebo jakoukoli silovou pomůcku. A upřímně řečeno, ani se nedivím, že pes od vás utíká, možná to vůbec není lovení jak se nám snažíte říci, ale je to obyčejný úprk od zlého pána.

ne pouze jsem vazne unavena z lidi kteri se vyjadruji k necemu k cemu nebyli dotazovani , a neni to pouze tento jeden prispevek je to kazdy druhy prispevek v diskuzich , co diskuzich , lide se zde ptaji na otazky a doufaji ze jim nekdo poradi , pouze nechapu proc nekteri lide maji tu neustalou potrebu poucovat ostatni kdyz ti o to nestoji , zadaji pouze fundovanou odpoved , a byt vama vazim slova neznate me ani me psy , nevite nic o stupni jejich vycviku nebo aktivitach ktere s nimi provozuji takze laskave mlcte na vase ubohe napadani nejsem zvedava

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ne pouze jsem vazne unavena z lidi kteri se vyjadruji k necemu k cemu nebyli dotazovani , a neni to pouze tento jeden prispevek je to kazdy druhy prispevek v diskuzich , co diskuzich , lide se zde ptaji na otazky a doufaji ze jim nekdo poradi , pouze nechapu proc nekteri lide maji tu neustalou potrebu poucovat ostatni kdyz ti o to nestoji , zadaji pouze fundovanou odpoved , a byt vama vazim slova neznate me ani me psy , nevite nic o stupni jejich vycviku nebo aktivitach ktere s nimi provozuji takze laskave mlcte na vase ubohe napadani nejsem zvedava

Mně bohatě stačí na to abych si o vás udělala obrázek, vaše vyjadřování, to opravdu napoví a sdělí o člověku hodně.

vite nastvana nejsem na zvirata ale na lidi jako vy a vam podobne

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Asi neumím posoudit problém zadavatelky, vychovala jsem si už více jak sedum psů a žádný mi nikdy nelovil. A to bydlím na vsi a v polích a v lese jsem furt. Prostě když začal pes už jako štěně za něčím vybíhat ihned jsem to zkorigovala hlasem a povelem, každý si to ihned zafixoval. Stane se, že v lesíku mu přímo před nosem vyběhne zajíc či srna, ale pes zůstane stát, otočí se na mne, zda nevydám nějaký povel k pohybu, samozřejmě, že nevydám a tak prostě ví, že nesmí a nedělá to, a to mi věřte, že by moc rád vyrazil, vidím to doma na slepicích jak rád by lovil, ale prostě se už jako malinký naučil, že se to nedělá a tak se to ani nezkouší dělat.

jenže pokud si pes jednou zaloví a už si i kousne tak je to úplně jiná situace,

jít se stopovačkou do lesa a psa na ní pustit mi přijde jako těžký hazard se zdravím psa, na louce na poli ano, ale v lese je to opravdu nebezpečné

nejhorší je, že EO odsuzují lidi, kteří s ním do styku vůbec nepřišli a ani neví jak s ním zacházet

ve správných rukách a při správném použití může být EO výborný pomocník, lidé kteří ho umí používat nepouští do psa žádné rány, 90% z nich stačí mít jen na upozorňovací signál

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Váš slovní projev, mne doslova přesvědčil o tom, že vám do rukou EO ani OO nepatří vůbec. dokonce jsem na pochybách zda vám do rukou patří pes.

Agrese z vás přímo stříká a takový člověk, který se neumí vůbec ovládat, nemůže umět ani rozumně použít EO, nebo jakoukoli silovou pomůcku. A upřímně řečeno, ani se nedivím, že pes od vás utíká, možná to vůbec není lovení jak se nám snažíte říci, ale je to obyčejný úprk od zlého pána.

Ja sa teda zadávateľke vôbec nedivím, lebo ľudia ako vy sem nechodia radiť ale rýpať, som maximálne pokojný človek, ale z duše neznášam keď sa tu niekto niečo opýta a začnú ho tu rýpalovia osočovať a tiež ma to vie riadne vytočiť. Ak sa raz spýtam kto má skúsenosti s EO a aké tak nechápem načo sem niekto kto ho v živote nepoužil vôbec prispieva!
A to že vy dokážete človeka odpísať na základe jedného príspevku zase svedčí o vašej inteligencii.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
jenže pokud si pes jednou zaloví a už si i kousne tak je to úplně jiná situace,

jít se stopovačkou do lesa a psa na ní pustit mi přijde jako těžký hazard se zdravím psa, na louce na poli ano, ale v lese je to opravdu nebezpečné

nejhorší je, že EO odsuzují lidi, kteří s ním do styku vůbec nepřišli a ani neví jak s ním zacházet

ve správných rukách a při správném použití může být EO výborný pomocník, lidé kteří ho umí používat nepouští do psa žádné rány, 90% z nich stačí mít jen na upozorňovací signál

Nekrmte nás tady bludama, pískání stačí až poté, co si pes vytvoří vazbu písknutí = rána do krku, PAK až stačí to písknutí, bez těch ran by stačila obyčejná píšťalka, že jo, což teda taky spoustě lidí naštěstí stačí.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
dekuji za rady, opravdu napomocne a OSTATNI kdyz nejste tazani drzte hubu otazka znela jak pouzivat OS ne jestli ano nebo ne , na vase nazory nejsem zvedava ,psu jsem vychovala take par a tvrdit mi ze pro psa je lepsi chodit na stopovacce byt 45 m - jste spadnul z vetve ne ??Boze lidi zamyslete se obcas co napisete ....

Vašeho psa předem lituju. Tohle je diskuze a tady si může říkat kdo chce co chce. Když to nezvládnete unést, tak sem radši nepište.. nerváčku

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vašeho psa předem lituju. Tohle je diskuze a tady si může říkat kdo chce co chce. Když to nezvládnete unést, tak sem radši nepište.. nerváčku

Člověk by se zde měl vyjadřovat k tématu. Na jiné téma si najděte jiné diskuze. Doporučuji www.psychologie.cz.

EO je super pomocník a zde je k němu skvělý návod, je důležité mít jasný plán výcviku a držet se ho. Přeji hodně úspěchů a další klidné procházky.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
A aussík je snad lovec? Nebo reagujete na někoho jiného? Víte, ono je vybíhání a vybíhání a lovecký pud také není u všech stejný. Pokud jste to zvládla u svého psa bez čehokoliv, tak vám gratuluju, ale neznamená to, že byste to zvládla u každého. A to že, někdo jiný to zvládl u svých sedmi psů taky asi zadavatelku zrovna teď zajímat nemusí. Záleží dost na minulosti psa a na tom, jak často přijde se zvěří do styku a kolikrát se mu už dříve podařilo utéct. Jestliže mám psa, kterému jsou 4 roky, párkrát už zdrhnul a jednou si dokonce kousl (no potěš koště), ostatní metody selhaly a ptám se na fóru, jak použít EO, tak mě nezajímá, jak se dá používat stopovačka ani jakou chybu jsem udělala na začátku! Chudáci jsou mimochodem podle mě psi na stopovačkách, protože na ní se opravdu mohou zranit nebo zabít, pakliže s ní opravdu zdrhnou a někde v lese se zamotají (případ známé, které takhle pes umrzl). Co je lepsí? Zcela volný pes, co dostane do krku elektrický výboj, který je sice velmi nepříjemný, ale naprosto žádné následky nezanechá, nebo pes, kterého v letu zastaví škubnutí čehosi přivázaného na krku? Domyslela jste, co to může napáchat s páteří?

Pokud tady někdo mluví o tom, že zvládl lovení odnaučit bez stopovačky a bez trestů, tak to opravdu ani náhodou nebylo lovení, ale jen "vybíhání".

A ještě teda jedna poznámka přímo k výcviku s EO. Můj pes už se s ním naučil, že lovit srny je nebezpečné, ale ještě nedostal impulz u divočáka a v jejich pachu se velmi rozruší a chce sledovat stopu, z čehož usuzuji, že si to ještě nezobecnil a aby se přestal zajímat i o divočáky, potřebuje získat pár zkušeností i s nimi. To samé se zajíci. Myslím si, že jakmile se pes jednou opravdu rozloví (tak moc, jak to ještě nepoznal žádný zdejší odpůrce EO), tak bude muset obojek nosit už pořád. U nich je chuť lovit tak silná, že na to, že někdy dostali impulz, po čase zapomenou a pokusí se zase lovit

Někdo psal o lov. plemenech a použití EO u nich, pardon pokud si pořídím např ohaře, protože se mi líbí, ale už se mo nelíbí, že loví, přičemž je to pro lov. plemeno typické, tak jsem s prominutím debil, který není schopný normálně uvažovat.

Použila jste EO, asi proto se Vám nechce věřit, že pes lovil. Ano, chytal stopy a lovil, naštěstí nikdy nedověhl. Odnaučili jsme bez stopovačky a bez EO. A je mi jedno co si Vy i o tom myslíte. On aussík zase ty lovecké pudy nemá až tak silné, navíc je to plemeno, se kterým se s citem pracuje velmi snadno.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Váš slovní projev, mne doslova přesvědčil o tom, že vám do rukou EO ani OO nepatří vůbec. dokonce jsem na pochybách zda vám do rukou patří pes.

Agrese z vás přímo stříká a takový člověk, který se neumí vůbec ovládat, nemůže umět ani rozumně použít EO, nebo jakoukoli silovou pomůcku. A upřímně řečeno, ani se nedivím, že pes od vás utíká, možná to vůbec není lovení jak se nám snažíte říci, ale je to obyčejný úprk od zlého pána.

Lidé si to tu čím dál tím více pletou s poradnou. Což o to, dotaz není špatný, ale diskuze pořád zůstává diskuzí, čili může se zde vyjádřit kdokoliv a může to být i nesouhlasný názor, který nebude sdílet jakékoliv rady. V diskuzi je to totiž v pořádku. Naopak není v pořádku zadavatelky vyjádření k takovým lidem. Rozhodně to minimálně svědčí o tom, že nepochopila význam slova DISKUZE. Ale dost lidí si o ní udělalo obrázek i tak.
Všichni si konečně uvědomte, že jsme v diskuzi, nikoliv poradně a pokud se tedy rozhodnete zadat dotaz, počítejte s reakcemi a co víc, nemáte žádný nárok diskutující odkazovat pryč či jinam. Smiřte se i s nesouhlasným postojem. Pokud to neumíte, jděte do poradny a sem dotaz nedávejte.

A slušně by se měli chovat všichni, nejen ti s nesouhlasným názorem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nekrmte nás tady bludama, pískání stačí až poté, co si pes vytvoří vazbu písknutí = rána do krku, PAK až stačí to písknutí, bez těch ran by stačila obyčejná píšťalka, že jo, což teda taky spoustě lidí naštěstí stačí.

ano, jenže většině psů stačí jedna, maximálně 2 a nemusí být ani nijak velké a rozhodně jsou lepší zlo, než škubání za stopovačku, jakých jsem byla svědkem a někteří psi po tomhle dělali i kotrmelce

to, že spoustě lidí stačí něco je hezké, ale ta spousta lidí taky nikdy nemusela řešit opravdu problémového psa, já jsem vychovala a vycvičala dost psů, EO jsem nikdy na lov použít nemusela, kamarádka chová jiné plemeno, nikdy EO použít nemusela, ale po tom co se jim vrátila odebraná fena od ''super majitele'', bohužel už k takovému prostředku sáhnout musí


a škoda, že si tady někteří neotevřou věštírnu, když z pár řádků zadavatelky zjistí, že její pes je chudák, nepatří jí žádný pes do ruky atd
kéž by si spousta lidí zametla před vlastním prahem

a jak je AUS lehce vycvičitelný, vidím na těch majitelích co své psy nezvládají na procházkách, na cvičáku se jim to rve o život, bohužel to plemeno doplácí na svou módnost, lehce vycvičitelný je pro někoho zkušeného

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
ano, jenže většině psů stačí jedna, maximálně 2 a nemusí být ani nijak velké a rozhodně jsou lepší zlo, než škubání za stopovačku, jakých jsem byla svědkem a někteří psi po tomhle dělali i kotrmelce

to, že spoustě lidí stačí něco je hezké, ale ta spousta lidí taky nikdy nemusela řešit opravdu problémového psa, já jsem vychovala a vycvičala dost psů, EO jsem nikdy na lov použít nemusela, kamarádka chová jiné plemeno, nikdy EO použít nemusela, ale po tom co se jim vrátila odebraná fena od ''super majitele'', bohužel už k takovému prostředku sáhnout musí


a škoda, že si tady někteří neotevřou věštírnu, když z pár řádků zadavatelky zjistí, že její pes je chudák, nepatří jí žádný pes do ruky atd
kéž by si spousta lidí zametla před vlastním prahem

a jak je AUS lehce vycvičitelný, vidím na těch majitelích co své psy nezvládají na procházkách, na cvičáku se jim to rve o život, bohužel to plemeno doplácí na svou módnost, lehce vycvičitelný je pro někoho zkušeného

dle meho AUS neni vubec snadno cvicitelny je pouze dobre motivovatelny ale to neni vse , muj pes je perfektne socializovany,mame natrenovano na ZOP,( musime dopilovat jen chuzi u nohy) jako jeden z mala aussis ma plny pocet bodu pri povah. zk. v klubu , delame rekreacne agility a frisbee a stejne mame dost problemu ( viz ta zver a napriklad kradeni jidla v nasi nepritomnosti ) rozhodne kvuli par ranam z EO nebudu riskovat zdravi osob a zvirat v okoli, a kdo zna australaka ( a plati to vicemene u kazdeho temperamentniho psa) vi ze proste potrebuje litat a to mu na stopovacce nikdy nevynahradite, u nej to doslo tak daleko ze ho nemuzu poustet nikdy , a rada vycukat za voditko kdyz vyrazi za zveri ?, ten je v absolutnim tranzu , nevnima nic a nikoho natoz nejake voditko , samozrejme pokud by mi zde nejaky odpurce poradil nejakou svetobornou metodu rada bych ji pouzila....

Tak já už nevím, když se tu objeví dotaz "chci si pořídit aussíka", všichni radí, ať do něj lidi jdou, když napíšu ať si to rozmyslí, jsem za kr**u. A když napíšu, že se s aussíkem pracuje snadno, pokud má člověk cit a hlavně rozum, tak je to také špatně?!

Aussík není pro každého, ale je vhodný i pro začátečníka, pokud má obojí již výše uvedené. A je velmi snadno motivovatelný. To, že ho někdo nedovede pro práci a poslušnost motivovat správně není chyba plemene.
Odnaučit lovit byl běh na dlouhou trať, ale my jsme jí zvládli i bez EO. A už jsem zažila mnohem mnehem složitější plemena, ostatně auo není náš jediný pes.

je to hodne variabilni .... nekterej aus tihne spis k povaze bocky jinej spis k povaze australskeho honackeho , takze spravna odpoved na to jestli je vhodnej pro zacatecniky neni , spis bych se divala pak na rodice , ja si toho sveho brala skoro na pul roce takze to bylo snadnejsi nez uplne male stenatko ...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
je to hodne variabilni .... nekterej aus tihne spis k povaze bocky jinej spis k povaze australskeho honackeho , takze spravna odpoved na to jestli je vhodnej pro zacatecniky neni , spis bych se divala pak na rodice , ja si toho sveho brala skoro na pul roce takze to bylo snadnejsi nez uplne male stenatko ...

Aussík podobný honákovi povahou??? No to asi fakt nee. Znám hodně auo a i acd, tato dvě plemena jsou odlišná nejen vzhledem, ale i povahou a to hodně!

a v cem prosim vas , dobre honak je jeste tvrdci nez aou , a mozna tvdohlavejsi ale natury jsou to podobne vyhytrale mrsky s vlastnim uvazovanim a resenim situacim ....jasne ze je tam rozdil ( zrovna tak jako exaktne neni boc stejna jako auo , ale presto jsou si hodne podobni v nekterych pripadech)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
a v cem prosim vas , dobre honak je jeste tvrdci nez aou , a mozna tvdohlavejsi ale natury jsou to podobne vyhytrale mrsky s vlastnim uvazovanim a resenim situacim ....jasne ze je tam rozdil ( zrovna tak jako exaktne neni boc stejna jako auo , ale presto jsou si hodne podobni v nekterych pripadech)

Vy asi moc nevíte z jakých plemen vznikal aussík a z jakých honák, co?
No, znám prakticky polovinu ACD v ČR a dost aussíků, honák je něco úplně jiného a také byl využívan jinak. A pro něco jiného šlechtěn. Nesouhlasil by s Vámi ani jeden majitel auo, kterého znám a rovněž ani jeden majitel acd.
Mezi těmito plemeny je povahově velký rozdíl.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vy asi moc nevíte z jakých plemen vznikal aussík a z jakých honák, co?
No, znám prakticky polovinu ACD v ČR a dost aussíků, honák je něco úplně jiného a také byl využívan jinak. A pro něco jiného šlechtěn. Nesouhlasil by s Vámi ani jeden majitel auo, kterého znám a rovněž ani jeden majitel acd.
Mezi těmito plemeny je povahově velký rozdíl.

verte mi ze se v tom vyznam dobre ... a proste rozdily tam jsou ale je tam hodne veci podobnych a poucovat me o vniku auo opravdu nemusite ...stale tady nikdo tedy nerekl v jakych tedy rozdilech se tak extreme lisi ze se tady certite jak certik ,nikdo tady netvrdi ze jsou jak pres kopirak je jasne ze neco maji odlisne, ale i presto jsou stejni v mnoha vecech ,uz jen pro to ze jsou to oba dva psi na praci s dobytkem , nechapu co se mi zde stale snazite vyvracet ....

Jen vlezu na ifaunu, už se bavím. AUO je podobný ACD?
Opravdu neznalost obou plemen.

Mmch.: aussík byl převážně používán k ovcím a jako rancherský pes, australský honácky pes byl používán výhradně na krávy, na ovce je příliš tvrdý.
Tato dvě plemena mají společného asi tak jako koza s koněm.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mmch.: aussík byl převážně používán k ovcím a jako rancherský pes, australský honácky pes byl používán výhradně na krávy, na ovce je příliš tvrdý.
Tato dvě plemena mají společného asi tak jako koza s koněm.

Teď ještě aby to pochopila zadavatelka.

Sama jsem patřila mezi chovatele, kteří se otřásli jenom při pomyšlení na EO. Pak jsem se ujala hluchého bulíka. Těžko ho přivoláte a také se potřebuje proběhnout, tak nastal čas na EO. U každého EO je návod na používání, toho jsem se držela a bulík po třech "zásazích" si dával zatraceně pozor aby mě neztratil z dohledu. Již nikdy neodešel, neutekl. I u tohoto plemene zůstala zkušenost zafixovaná. Také jsem nikdy nepoužila maximální výkon obojku, nebylo to zapotřebí Nyní mám NO a ačkoli jako rozkošné štěňátko vždy přiběhl na první zavolání, nyní v devíti měsících je na vycházkách, kde se dá potkat hodně zvěře, náhle hluchý k mému volání. Nechci hulákat na lesy a tak nastupuje EO. Pokud se člověk chová rozumně, je to velký pomocník. Stačí se zamyslet co je lepší, vodítko po zbytek života nebo poslušnost pomocí EO. V lese, ale i na loukách ještě hrozí kulka od myslivce.

S tím použitím na hluchého psa - zavrnění jako upozornění - jsem v podstatě souhlasila, dokud jsem nedočetla k "zásahům" a "že si dával zatraceně pozor, aby nedostal ránu". Jako ono by to na na neslyšícího psa šlo myslím použít, kdyby se použilo jen zavrnění, aby věděl, že se po něm něco chce, ohlédl se a pak už by to člověk odposunkoval. Ale jak jste to popsala vy, dávat psovi ránu, ještě hluchýmu, to mi fakt přijde hrozný.
S tím druhým nesouhlasím úplně stejně. Ono to totiž není tak, jak jste to postavila, že buď EO, nebo celý život na špagátě, ještě je minimálně jedna možnost, a to pořídit dlouhé stopovací vodítko a naučit to přivolání na něm, pak se obejdete bez toho, že budete psovi dávat rány, aby si dával zatraceně pozor. A jo, může to být trochu zdlouhavý a bude to znamenat, že budete zaprasená od zahnojenýho vodítko, který hlavně na začátku budete muset pořád odněkud vymotávat, ale zase si ten vztah postavíte na něčem jiným, než je strach z toho, že přijde další prásknutí.

Bolest + stres = utrpení.

Babajedu napsal(a):
Sama jsem patřila mezi chovatele, kteří se otřásli jenom při pomyšlení na EO. Pak jsem se ujala hluchého bulíka. Těžko ho přivoláte a také se potřebuje proběhnout, tak nastal čas na EO. U každého EO je návod na používání, toho jsem se držela a bulík po třech "zásazích" si dával zatraceně pozor aby mě neztratil z dohledu. Již nikdy neodešel, neutekl. I u tohoto plemene zůstala zkušenost zafixovaná. Také jsem nikdy nepoužila maximální výkon obojku, nebylo to zapotřebí Nyní mám NO a ačkoli jako rozkošné štěňátko vždy přiběhl na první zavolání, nyní v devíti měsících je na vycházkách, kde se dá potkat hodně zvěře, náhle hluchý k mému volání. Nechci hulákat na lesy a tak nastupuje EO. Pokud se člověk chová rozumně, je to velký pomocník. Stačí se zamyslet co je lepší, vodítko po zbytek života nebo poslušnost pomocí EO. V lese, ale i na loukách ještě hrozí kulka od myslivce.

Proč jste nepoužila jen vibrace??!

Aha, totéž píše i "Zoia".

Také jsem byla odpůrce EO. Do té doby než mi dvě 5 měsíční štěňata zdrhla v lese a vrátila se sama domů. Další vycházku už měla EO. Mám dva takové mini dog trace, s šesti impulsy. S počátku stačila 4. Do týdne jsem už používala jen pípání. Dnes, po 10 měsících užívání zapínám obojky co mají psi a vysílače u sebe vypínám. Pokud používám, tak třeba v lese kde chci aby psi neodbocili z cesty, nebo nešli do vysoké trávy.
Každodenní pohled na ty dvě, jak můžou hned z branky jít na volno, lítat relativně neomezeně mě utvrzuje v tom že jsem udělala dobře.
Psi mají rádi vodu, takže když jim hážu aporty do vody, sudnavam je. No a pak počkám až psi uschnou, mezitím jsou bez nich, pohoda
Jo a když je doma nandavam, psi se těší, motají se jedna přes druhou.
Takže u nás to není o působení bolesti psovi, opravdu ne.
Řekla bych že díky EO jsem je mohla všude pouštět, aniž bychom otravovali okolí. A čím víc jsou pusteni tím víc umí chodit na zavolání zpět a EO není třeba používat.
Pak taky záleží jak moc jsou obojky utazeny. Já je moc utazeny nemám, ale na pípání to stačí. Mohla bych možná zkusit 1 nebo 2( vyzkoušeno na vlastním mokrém krku) ale opravdu to už není potřeba.
Jo a ještě jedna věc, i s EO potřebuje pes vybehat, pokračovat v klasické výchově.

galina napsal(a):
Také jsem byla odpůrce EO. Do té doby než mi dvě 5 měsíční štěňata zdrhla v lese a vrátila se sama domů. Další vycházku už měla EO. Mám dva takové mini dog trace, s šesti impulsy. S počátku stačila 4. Do týdne jsem už používala jen pípání. Dnes, po 10 měsících užívání zapínám obojky co mají psi a vysílače u sebe vypínám. Pokud používám, tak třeba v lese kde chci aby psi neodbocili z cesty, nebo nešli do vysoké trávy.
Každodenní pohled na ty dvě, jak můžou hned z branky jít na volno, lítat relativně neomezeně mě utvrzuje v tom že jsem udělala dobře.
Psi mají rádi vodu, takže když jim hážu aporty do vody, sudnavam je. No a pak počkám až psi uschnou, mezitím jsou bez nich, pohoda
Jo a když je doma nandavam, psi se těší, motají se jedna přes druhou.
Takže u nás to není o působení bolesti psovi, opravdu ne.
Řekla bych že díky EO jsem je mohla všude pouštět, aniž bychom otravovali okolí. A čím víc jsou pusteni tím víc umí chodit na zavolání zpět a EO není třeba používat.
Pak taky záleží jak moc jsou obojky utazeny. Já je moc utazeny nemám, ale na pípání to stačí. Mohla bych možná zkusit 1 nebo 2( vyzkoušeno na vlastním mokrém krku) ale opravdu to už není potřeba.
Jo a ještě jedna věc, i s EO potřebuje pes vybehat, pokračovat v klasické výchově.

I moji psi mohli vyjít z branky a ze dveří na volno, mohli jít na volno po ulici a šli po chodníku, mohli jít na volno v lese a na loukách, v polích, jeden jezdil na volno i v MHD,... a to vše bez použití EO, jen výchovou, chcete-li výcvikem...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
I moji psi mohli vyjít z branky a ze dveří na volno, mohli jít na volno po ulici a šli po chodníku, mohli jít na volno v lese a na loukách, v polích, jeden jezdil na volno i v MHD,... a to vše bez použití EO, jen výchovou, chcete-li výcvikem...

Balu, věřím. Ale je nutno přiznat, že jsou plemena, u kterých to máte skoro zadarmo, s minimálním úsilím, zatímco s jinými je to oříšek a často se to tak úplně nepodaří ani zkušenějšímu cvičiteli.
Znám spoustu psů, kteří zcela přirozeně, aniž by je to někdo musel učit, nereagujou na kočky, na slepice...a nemusí to být jenom gaučáci.
Má-li někdo echt lovce, kterému se navrch už nějaký ten úprk za zvěří zadařil, troufám si tvrdit, že výchova je v tomto směru s hodně nejistým výsledkem. Ten pes se kolikrát naučí skoro 100% přivolání v místech, kde zvěř není, šlape jako hodiny...a v místech výskytu zvěře prostě musí se šňůrou nebo má EO. Já jsem si vybrala tu šňůru, ale za EO už nikoho nesoudím, pokud to používá s citem.

Já rozhodně nejsem zásadový odpůrce EO, taky jsem ho už použila,ale pokud je někdo dává 5měsíčním štěndům,tak to se mi fakt nelíbí, a je vidět,že uživatel jen volí jednodušší řešení prosebe,nikoli pro psy

Kdyz nekdo vytahne xy let starou diskuzi a zacne vysvetlovat, jak ho EO osvobodil - je to jen konejseni vlastniho svedomi....

i ty jejich popisy konkretnho pouziti to je nahravka pro vsechny odpurce EO....
a meli by pravdu, ze EO nema byt volne k dispozici...

Mám 5 něcojakoohařů. Na nějaké srandy se stopovačkou už fakt nemám energii. Jen díky EO je můžu celkem bezpečně venčit všechny dohromady. Tak to prostě je 🤷‍♀️ Dva skoro důchodci už chodí bez EO, tři mladí ho mají vždycky. Poslouchají velmi dobře, impuls už používám výjimečně a když tak v 99% pouze pípnutí. Psi jsou spokojení, já jsem spokojená.. EO je dobrý sluha, zlý pán.. chce to prostě používat rozum.

Asi vůbec nic mě nepřesvědčí o nutnosti použití EO. Ale dělejte všichni jak umíte...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Asi vůbec nic mě nepřesvědčí o nutnosti použití EO. Ale dělejte všichni jak umíte...

Tak normalní člověk nikoho o tomhle nepřesvědčuje. Je to min na úrovni nevyžádané rady.

Terven napsal(a):
Balu, věřím. Ale je nutno přiznat, že jsou plemena, u kterých to máte skoro zadarmo, s minimálním úsilím, zatímco s jinými je to oříšek a často se to tak úplně nepodaří ani zkušenějšímu cvičiteli.
Znám spoustu psů, kteří zcela přirozeně, aniž by je to někdo musel učit, nereagujou na kočky, na slepice...a nemusí to být jenom gaučáci.
Má-li někdo echt lovce, kterému se navrch už nějaký ten úprk za zvěří zadařil, troufám si tvrdit, že výchova je v tomto směru s hodně nejistým výsledkem. Ten pes se kolikrát naučí skoro 100% přivolání v místech, kde zvěř není, šlape jako hodiny...a v místech výskytu zvěře prostě musí se šňůrou nebo má EO. Já jsem si vybrala tu šňůru, ale za EO už nikoho nesoudím, pokud to používá s citem.

Presne. Muj predchozi NO se stejnou vychovou mohl na volno vsude, na nic a na nikoho nikdy nereagoval za zadne okolnosti, proste milionovy pes. Take jsem si myslela sve o lidech, co pouzivali EO ci zavirali sve psy.. No, a ted mam Hachiho, psa kteremu se od mimina venuji tak na 300 procent, ale stejne jsem skoncila s ohradkou (do cca roka a pul) a s EO :D

Kazdy pes je jiny a pokud se EO ci klec pouzivaji tak, jak maji, a panicek se psem na problemu pracuje a nema tyto pomucky jako reseni, tak na tom (ted uz :D) nevidim nic spatneho :)

Je neskutecny rozdil, kdyz jsem mela Hachiho pres rok jen na voditku, protoze ze 100% privolani se nam po dvou mesicich klidoveho rezimu stalo "hele, stopa/zver/kocka, bezim!", a ted, kdyz metr pred nami vyskoci srna a pes bud vybehne, ale na zavolani se okamzite vraci, nebo dokonce uz obcas ani nevybehne a jenom blbe cumi :D A to jen diky EO, ktery mi dovolil psovi vysvetlit, ze takhle to fakt nepujde :) Hachi je beehaci a je neskutecne stastny, kdyz muze litat. A bez EO by tohle bohuzel neslo. To stejne ohradka a uceni odpocivani.