Neregistrovaný uživatel

Před dvěma dny jsem chtěla naší 15 měsíční kavalírce udělat radost a tak jsem jí prvně koupila susené vepř.ucho.To si vzala velmi opatrně/ač jindy vše bere pomalu i s rukou/a tak jsem si říkala-asi jí to moc chutnat nebude,ale nechala jsem jí ho.Po chvíli jsem se zhrozila,protože naše slečna když kolem ní jen prošla malá dcera na ni vyjela a poté i na mě.Nikdy to neuděla,od mala je zvyklá,že ji šáhneme do misky,někdy nosí ty kosti z bůvolí kůže a chce se s námi o ně přetahovat/strká do nás tou kostí a když se chvilku přetahujeme je spokojená/.Nikdy ani nezavrčela a teď mi její chování vyrazilo dech/obzvlášť u kavalíra /.Poslala jsem jí na místo a ucho jsem jí sebrala/vyjela po mě ještě jednou/a uklidila.Hned za první vyjetí jsem ji pleskla,ale ona to klidně udělala ještě dvakrát.Mám jí prostě nedávat ucho/co když to příště udělá u něčeho jiného a třeba i kousne/ nebo jak jí to mám odnaučit?Dřív jsem měla No a ten to nikdy neudělal-přitom takové jednání bych čekala spíš od něj než od kavalírky.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Před dvěma dny jsem chtěla naší 15 měsíční kavalírce udělat radost a tak jsem jí prvně koupila susené vepř.ucho.To si vzala velmi opatrně/ač jindy vše bere pomalu i s rukou/a tak jsem si říkala-asi jí to moc chutnat nebude,ale nechala jsem jí ho.Po chvíli jsem se zhrozila,protože naše slečna když kolem ní jen prošla malá dcera na ni vyjela a poté i na mě.Nikdy to neuděla,od mala je zvyklá,že ji šáhneme do misky,někdy nosí ty kosti z bůvolí kůže a chce se s námi o ně přetahovat/strká do nás tou kostí a když se chvilku přetahujeme je spokojená/.Nikdy ani nezavrčela a teď mi její chování vyrazilo dech/obzvlášť u kavalíra /.Poslala jsem jí na místo a ucho jsem jí sebrala/vyjela po mě ještě jednou/a uklidila.Hned za první vyjetí jsem ji pleskla,ale ona to klidně udělala ještě dvakrát.Mám jí prostě nedávat ucho/co když to příště udělá u něčeho jiného a třeba i kousne/ nebo jak jí to mám odnaučit?Dřív jsem měla No a ten to nikdy neudělal-přitom takové jednání bych čekala spíš od něj než od kavalírky.
Zmlátit-co jiného. Tohle si pes nemůže dovolit k nikomu z rodiny, natoš k vůdci smečky!!! Pořádně dát přes čumák, chytit za kůži a povalit na záda.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Před dvěma dny jsem chtěla naší 15 měsíční kavalírce udělat radost a tak jsem jí prvně koupila susené vepř.ucho.To si vzala velmi opatrně/ač jindy vše bere pomalu i s rukou/a tak jsem si říkala-asi jí to moc chutnat nebude,ale nechala jsem jí ho.Po chvíli jsem se zhrozila,protože naše slečna když kolem ní jen prošla malá dcera na ni vyjela a poté i na mě.Nikdy to neuděla,od mala je zvyklá,že ji šáhneme do misky,někdy nosí ty kosti z bůvolí kůže a chce se s námi o ně přetahovat/strká do nás tou kostí a když se chvilku přetahujeme je spokojená/.Nikdy ani nezavrčela a teď mi její chování vyrazilo dech/obzvlášť u kavalíra /.Poslala jsem jí na místo a ucho jsem jí sebrala/vyjela po mě ještě jednou/a uklidila.Hned za první vyjetí jsem ji pleskla,ale ona to klidně udělala ještě dvakrát.Mám jí prostě nedávat ucho/co když to příště udělá u něčeho jiného a třeba i kousne/ nebo jak jí to mám odnaučit?Dřív jsem měla No a ten to nikdy neudělal-přitom takové jednání bych čekala spíš od něj než od kavalírky.
Vím, že už se to tady párkrát probíralo a tak jsem našla ve vyhledávači to co napsala paní Nohelová.
PSÁNO PANí NOHELOVOU
Já myslím, že to není plemenem, ani projev agrese.... zkrátka tím pes „jen“ říká: „to je moje, opovaž se mi to vzít“. Tedy zde byla udělaná chyba ve výchově – odstranit takové chování chtělo již u štěněte – kdy jste z něj ještě asi neměli takový respekt, nebo v momentě, kdy jste poprvé zaznamenali první náznaky takového vzpurného chování.
Nelze vyloučit, že se toto chování přenese i na další věci (krmení v misce, hračky, vaše oblečení, křeslo...), tedy je opravdu na místě se pokusit s tím něco udělat a hlavně – naučit překonávat sama sebe a nedat psovi najevo, že se bojíte = že mu ustoupíte. Přesto je také možné, že se jedná pouze o chvilkový problém – psa takové chování může přejít po úplném dospění samo, ale rozhodně se na to nespoléhejte.
No, jak ale teď na to. Těžko se sice dává rada na dálku bez podrobného poznání psa, majitele i situace, ale pokusím se dát pár typů:
- Začněte „pokusem“: dejte psovi náhubek, obojek a vodítko a položte třeba do chodby otevřenou konzervu-paštiku jděte se psem na vodítku k ní a nechejte psa ať se přes náhubek snaží z ní dolovat krém. Po chvilce mu řekněte rázně, nahlas a rozhodně „pusť“, nebo „fuj“, (nejlépe ten povel, který je psovi znám a který běžně respektuje) a plechovku mu zpodčumáku vezměte. Pochvalte ho za vhodné chování, sundejte náhubek a dejte mu kousek salámu ap.. Musíte se chovat jistě, rozhodně a nemít strach. Pak pes ani na chvilku nezaváhá a poslechne – podřídí se vůdci. Pokud zavrčí apod., „naštvěte se“, co nejsilněji škubněte – i vícekrát ale opravdu pořádně s vodítkem a konzervu následně rozhodným gestem vezměte do ruky (nebojte se – má náhubek). Ihned na to mu dejte lehni, sedni, lehni, sedni a pošlete psa na místo. (Pokud to umí, pokud ne, nahraďte to podobnými cviky, které pes zná – „znepříjemněte mu život“). Po chvilce stejnou situaci zopakujte a zachovejte se stejně, pokud zavrčí. Ale pokud nezavrčí, psa pochvalte, odměňte. Pokud např. na počtvrté bude stále vše o.k., proveďte stejné cvičení, ale už bez náhubku, později i bez obojku a vodítka. Samozřejmě, že toto je otázkou několika dní, nikoliv minut. Mějte místa v bytě, typ bašty atd..
- Další samozřejmostí je – snažte se zatím předcházet konfliktům (nedávejte plechovky do koše ap.), dokud nebudete mít jistotu ve fingované situaci s konzervou (výše popsané).
- Toto nevhodné chování by se měl pokusit napravit nejdříve jediný člen rodiny. Až poté ti další – za pomoci toho prvního, ke kterému si pes již nic nedovolí a přijímá jeho rozhodnutí. Protože, chápu-li to dobře, nejste celý týden doma, bylo by lepší, kdyby se toho jako první ujal ten, kdo je se psem každý den a kdo je z rodiny největší přirozenou autoritou.
- Snažte se hledat situace, které posílí VAŠE sebevědomí. Pokud si jste jisti, že nevrčí při odebírání hraček, krmení..., čas od času to psovi berte a upevňujte povel „fuj“ („pusť“).
- Pes opravdu může cítit příležitost ujmout se vedení ve smečce, i když na vás zatím působí velmi mile. Proto je zapotřebí „jen tak pro kondici, jen tak pro jistotu“ s ním cvičit alespoň čas od času (a celá rodina) jisté cviky, které psovi ujasní, na které příčce hierarchie rodiny – smečky je. Dále se snažte držet jistých pravidel. Níže je vypsáno to asi nejdůležitější. Ty pravidla si nemusíte samozřejmě všechny vzít k srdci (pokud nenastanou další problémy s chováním psa), ale ta cvičení je vhodné opravdu čas od času „pro formu“ udělat. Tak tedy:
Domácí pravidla:
1. Leží-li v úzké chodbičce např. v předsíni, donuťte ho, aby se zvedl a ustoupil vám. Nepřekračujte ho.
2. Zavolejte psa k sobě a když stojí, na chvilku se rozkročmo postavte nad jeho hřbet a hlaďte ho mírným přitlačením zejména na kohoutku.
3. Při hrách svému psovi nedovolte, aby do vás narážel a strkal tlapami a už vůbec ne vás (byť s citem) “okusoval”.
4. Vyhýbejte se hrám typu “přetahování o hadr či míček”.
5. Učte a cvičte svého psa základní cviky poslušnosti, zejména přivolání, chůzi u nohy, sedni, lehni, místo a zůstaň. Učit psa by měla pouze jedna osoba, ale procvičovat naučené cviky by měli všichni členové rodiny. Vždy je nutné důsledně trvat na jejich provedení. Stejně tak “na místo” by ho čas od času měl poslat každý z rodiny. Zejména provádění cviku “lehni”, a také “místo”, zdůrazňují vaši autoritu a ujišťují psa, že je v žebříčku hierarchie níže.
6. Nedovolte psovi ležet v posteli, křesle, židli, ani na sedačce. Tedy na žádném vyvýšeném místě. Samozřejmě i jeho “místo-pelíšek” musí být na zemi.
7. V žádném případě cvik či činnost, na kterou pes reaguje nelibě, tedy např. vrčením, nepřestávejte cvičit (dělat). Pes by se velmi rychle naučil vše si vynucovat vrčením či kousáním.
8. Dávejte a odebírejte psovi různé hračky. Musí se naučit vám odevzdat cokoliv a bez vrčení. Před odebráním předmětu dejte rozhodný povel “pusť” a psa po splnění vašeho požadavku odměňte pamlskem či nabídněte jinou (pro něj lepší) hračku.
9. Pamlsek či jinou dobrotu dejte svému psovi, kdy vy chcete (za odměnu). Nedovolte, aby si jídlo bral sám od sebe, ať už ze stolu nebo někomu z ruky.
10. Krmení psovi dávejte až když se nají celá rodina.
11. Mazlete se se psem často, ale krátce. “Kdy” začnete i skončíte s mazlením a hlazením určujte vždy vy, nikoliv pes.
12. Když je pes hubován či trestán za cokoliv špatného, v žádném případě jej nemůže jiný člen rodiny chlácholit či uplácet pamlsky!
13. Co nejvíce psa zaměstnávejte, snažte se, aby se co nejméně nudil. Choďte s ním na dlouhé procházky, hledejte vhodné hry. Často se upevní dobrý vztah právě sportem, který vyžaduje spolupráci - např.agility.
14. Naučte se rozumět všem “psím” signálům (nejen zvukovým, ale také postavení těla, uší…) a chování. Nic pes nedělá “jen tak”.
Některá domácí cvičení (proti přílišné dominanci psa):
(neprocvičujte je se psem déle než 2 minuty najednou)
1. Postavte se vedle psa (zavolejte si ho) a oběma rukama najednou ho hlaďte. Začněte u hlavy, pokračujte přes uši na krk, hrudník, hřbet, nevynechejte ani všechny končetiny včetně tlapek a ocas. Poté psa pochvalte, odměňte a odejděte. Zpočátku (pokud pes vykazuje velkou nervozitu provázenou dominantními signály) vynechejte při hlazení spodní polovinu končetin a břicho. Po celou dobu na psa mluvte klidným hlasem.
2. Zvedněte mírně do výšky (asi 5 - 10 cm) uchopením hrudního koše (obejmout) oběma rukama přední část psa. Pes zůstává stát na zemi zadními končetinami. Posléze stejným způsobem nadzvedněte pouze zadní část jeho těla uchopením kolem břicha a slabin. Zpočátku by měl mít pro jistotu každý pes náhubek.
3. Klekněte si před psa, chyťte ho oběma rukama pevně (ale ne silně!) kolem mordy tak, aby se vaše prsty na obou stranách dotýkaly a hluboce se svému psovi zadívejte do očí. Jakmile uhne s pohledem, pochvalte ho, nejlépe i odměňte a odejděte. Nikdy neuhněte pohledem vy.
4.Psa často česejte, a to na všech partiích těla
Vždy, když si nejste jisti, jak se pes zachová, nasaďte mu náhubek. Nechat psa zavrčet apod., ustoupit, poté mu nasadit náhubek a potrestat ho, je holý nesmysl! Náhubek by měl mít takřka stále alespoň prvních 3 - 5 dní ode dne, kdy začnete s převýchovou za pomoci zmiňovaných pravidel a cviků. Tím bude zajištěna bezpečnost všech členů rodiny a budete moci bez nejmenších obav trvat na každém splnění vašich požadavků. Nikdy se nenechejte zavrčením zastrašit! Pokud je váš pes silně agresivní, na začátku převýchovy vynechejte všechny cviky, kde pes nemůže mít náhubek.
Další poznámky:
- Dokud si nebudete jisti sami sebou, dokud nenaberete jistotu a bez obav se nedokážete přemoct psovi i přes jeho vrčení kost vzít, raději v situaci, kdy pes něco ukradne, si hrajte na mrtvého brouka - „že nic nevidíte“. Pokud budete jen bezradně na psa křičet a kolem něj chodit v oblouku a váhat jak na vzniklou situaci zareagovat, psa jen utvrdíte v tom, jak je „nepřemožitelný a silný“. Tím více mu stoupne sebevědomí a vy to budete mít zase o stupínek těžší. Tedy začněte „odjinud“.
- Pokud máte v okolí cvičiště „na poslušnost“, pravidelně ho navštěvujte a začněte psa cvičit. Zaměstnejte ho, zabavte, ukažte mu, že cvičení a poslouchání je zábavné - nemám na mysli jen zdolávání překážek, ale hlavně sedni, lehni, zůstaň, nejlépe i plazení, a zároveň tak posílíte svou „smečkovou nadřazenost“.
...Trochu bych se dovolila oponovat názoru, že když dáte psovi kost, za pět minut ji nemůžete bezdůvodně vzít. Vůdce smečky (i nadřazený pes podřízenému psovi) může kdykoliv cokoliv vzít a zase od toho odejít a podřízenému to opět nechat. Tedy s tím brát a dát a zase brát a dát bych to viděla spíš jako účelné procvičování psa a jeho utvrzování v tom, jaké je správné seřazení v hierarchii smečky (pes musí být až za všemi členy rodiny), nikoliv jako nesmyslné braní jednou dané věci. Není to jako s dítětem. - nemyslím to špatně.
Od: eva nohelová
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zmlátit-co jiného. Tohle si pes nemůže dovolit k nikomu z rodiny, natoš k vůdci smečky!!! Pořádně dát přes čumák, chytit za kůži a povalit na záda.
Nemusíš jí hned mlátit.Mlácením se autorita nevybuduje.Jakmile zavrčí nebo vyjede zařvat Fuj!,neohroženě psa popadnout a buď vycukat za kůži za krkem nebo převalit na záda a pod krkem chytit.A chvíli jí tak nechat a přitom se starašně zlobit.Že jsi jí ucho sebrala je jenom dobře.Začněte to trénovat.Pro kavalíra je ucho zbaštěné najednou dost velká porce,stejně ho budeš dávat aspoň nadvakrát.Když ti ucho nebude chtít dát,zvedni jí za kůži za krkem a ucho odeber.V každém případě by si ho měla nechat odejmout.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Vím, že už se to tady párkrát probíralo a tak jsem našla ve vyhledávači to co napsala paní Nohelová.
PSÁNO PANí NOHELOVOU
Já myslím, že to není plemenem, ani projev agrese.... zkrátka tím pes „jen“ říká: „to je moje, opovaž se mi to vzít“. Tedy zde byla udělaná chyba ve výchově – odstranit takové chování chtělo již u štěněte – kdy jste z něj ještě asi neměli takový respekt, nebo v momentě, kdy jste poprvé zaznamenali první náznaky takového vzpurného chování.
Nelze vyloučit, že se toto chování přenese i na další věci (krmení v misce, hračky, vaše oblečení, křeslo...), tedy je opravdu na místě se pokusit s tím něco udělat a hlavně – naučit překonávat sama sebe a nedat psovi najevo, že se bojíte = že mu ustoupíte. Přesto je také možné, že se jedná pouze o chvilkový problém – psa takové chování může přejít po úplném dospění samo, ale rozhodně se na to nespoléhejte.
No, jak ale teď na to. Těžko se sice dává rada na dálku bez podrobného poznání psa, majitele i situace, ale pokusím se dát pár typů:
- Začněte „pokusem“: dejte psovi náhubek, obojek a vodítko a položte třeba do chodby otevřenou konzervu-paštiku jděte se psem na vodítku k ní a nechejte psa ať se přes náhubek snaží z ní dolovat krém. Po chvilce mu řekněte rázně, nahlas a rozhodně „pusť“, nebo „fuj“, (nejlépe ten povel, který je psovi znám a který běžně respektuje) a plechovku mu zpodčumáku vezměte. Pochvalte ho za vhodné chování, sundejte náhubek a dejte mu kousek salámu ap.. Musíte se chovat jistě, rozhodně a nemít strach. Pak pes ani na chvilku nezaváhá a poslechne – podřídí se vůdci. Pokud zavrčí apod., „naštvěte se“, co nejsilněji škubněte – i vícekrát ale opravdu pořádně s vodítkem a konzervu následně rozhodným gestem vezměte do ruky (nebojte se – má náhubek). Ihned na to mu dejte lehni, sedni, lehni, sedni a pošlete psa na místo. (Pokud to umí, pokud ne, nahraďte to podobnými cviky, které pes zná – „znepříjemněte mu život“). Po chvilce stejnou situaci zopakujte a zachovejte se stejně, pokud zavrčí. Ale pokud nezavrčí, psa pochvalte, odměňte. Pokud např. na počtvrté bude stále vše o.k., proveďte stejné cvičení, ale už bez náhubku, později i bez obojku a vodítka. Samozřejmě, že toto je otázkou několika dní, nikoliv minut. Mějte místa v bytě, typ bašty atd..
- Další samozřejmostí je – snažte se zatím předcházet konfliktům (nedávejte plechovky do koše ap.), dokud nebudete mít jistotu ve fingované situaci s konzervou (výše popsané).
- Toto nevhodné chování by se měl pokusit napravit nejdříve jediný člen rodiny. Až poté ti další – za pomoci toho prvního, ke kterému si pes již nic nedovolí a přijímá jeho rozhodnutí. Protože, chápu-li to dobře, nejste celý týden doma, bylo by lepší, kdyby se toho jako první ujal ten, kdo je se psem každý den a kdo je z rodiny největší přirozenou autoritou.
- Snažte se hledat situace, které posílí VAŠE sebevědomí. Pokud si jste jisti, že nevrčí při odebírání hraček, krmení..., čas od času to psovi berte a upevňujte povel „fuj“ („pusť“).
- Pes opravdu může cítit příležitost ujmout se vedení ve smečce, i když na vás zatím působí velmi mile. Proto je zapotřebí „jen tak pro kondici, jen tak pro jistotu“ s ním cvičit alespoň čas od času (a celá rodina) jisté cviky, které psovi ujasní, na které příčce hierarchie rodiny – smečky je. Dále se snažte držet jistých pravidel. Níže je vypsáno to asi nejdůležitější. Ty pravidla si nemusíte samozřejmě všechny vzít k srdci (pokud nenastanou další problémy s chováním psa), ale ta cvičení je vhodné opravdu čas od času „pro formu“ udělat. Tak tedy:
Domácí pravidla:
1. Leží-li v úzké chodbičce např. v předsíni, donuťte ho, aby se zvedl a ustoupil vám. Nepřekračujte ho.
2. Zavolejte psa k sobě a když stojí, na chvilku se rozkročmo postavte nad jeho hřbet a hlaďte ho mírným přitlačením zejména na kohoutku.
3. Při hrách svému psovi nedovolte, aby do vás narážel a strkal tlapami a už vůbec ne vás (byť s citem) “okusoval”.
4. Vyhýbejte se hrám typu “přetahování o hadr či míček”.
5. Učte a cvičte svého psa základní cviky poslušnosti, zejména přivolání, chůzi u nohy, sedni, lehni, místo a zůstaň. Učit psa by měla pouze jedna osoba, ale procvičovat naučené cviky by měli všichni členové rodiny. Vždy je nutné důsledně trvat na jejich provedení. Stejně tak “na místo” by ho čas od času měl poslat každý z rodiny. Zejména provádění cviku “lehni”, a také “místo”, zdůrazňují vaši autoritu a ujišťují psa, že je v žebříčku hierarchie níže.
6. Nedovolte psovi ležet v posteli, křesle, židli, ani na sedačce. Tedy na žádném vyvýšeném místě. Samozřejmě i jeho “místo-pelíšek” musí být na zemi.
7. V žádném případě cvik či činnost, na kterou pes reaguje nelibě, tedy např. vrčením, nepřestávejte cvičit (dělat). Pes by se velmi rychle naučil vše si vynucovat vrčením či kousáním.
8. Dávejte a odebírejte psovi různé hračky. Musí se naučit vám odevzdat cokoliv a bez vrčení. Před odebráním předmětu dejte rozhodný povel “pusť” a psa po splnění vašeho požadavku odměňte pamlskem či nabídněte jinou (pro něj lepší) hračku.
9. Pamlsek či jinou dobrotu dejte svému psovi, kdy vy chcete (za odměnu). Nedovolte, aby si jídlo bral sám od sebe, ať už ze stolu nebo někomu z ruky.
10. Krmení psovi dávejte až když se nají celá rodina.
11. Mazlete se se psem často, ale krátce. “Kdy” začnete i skončíte s mazlením a hlazením určujte vždy vy, nikoliv pes.
12. Když je pes hubován či trestán za cokoliv špatného, v žádném případě jej nemůže jiný člen rodiny chlácholit či uplácet pamlsky!
13. Co nejvíce psa zaměstnávejte, snažte se, aby se co nejméně nudil. Choďte s ním na dlouhé procházky, hledejte vhodné hry. Často se upevní dobrý vztah právě sportem, který vyžaduje spolupráci - např.agility.
14. Naučte se rozumět všem “psím” signálům (nejen zvukovým, ale také postavení těla, uší…) a chování. Nic pes nedělá “jen tak”.
Některá domácí cvičení (proti přílišné dominanci psa):
(neprocvičujte je se psem déle než 2 minuty najednou)
1. Postavte se vedle psa (zavolejte si ho) a oběma rukama najednou ho hlaďte. Začněte u hlavy, pokračujte přes uši na krk, hrudník, hřbet, nevynechejte ani všechny končetiny včetně tlapek a ocas. Poté psa pochvalte, odměňte a odejděte. Zpočátku (pokud pes vykazuje velkou nervozitu provázenou dominantními signály) vynechejte při hlazení spodní polovinu končetin a břicho. Po celou dobu na psa mluvte klidným hlasem.
2. Zvedněte mírně do výšky (asi 5 - 10 cm) uchopením hrudního koše (obejmout) oběma rukama přední část psa. Pes zůstává stát na zemi zadními končetinami. Posléze stejným způsobem nadzvedněte pouze zadní část jeho těla uchopením kolem břicha a slabin. Zpočátku by měl mít pro jistotu každý pes náhubek.
3. Klekněte si před psa, chyťte ho oběma rukama pevně (ale ne silně!) kolem mordy tak, aby se vaše prsty na obou stranách dotýkaly a hluboce se svému psovi zadívejte do očí. Jakmile uhne s pohledem, pochvalte ho, nejlépe i odměňte a odejděte. Nikdy neuhněte pohledem vy.
4.Psa často česejte, a to na všech partiích těla
Vždy, když si nejste jisti, jak se pes zachová, nasaďte mu náhubek. Nechat psa zavrčet apod., ustoupit, poté mu nasadit náhubek a potrestat ho, je holý nesmysl! Náhubek by měl mít takřka stále alespoň prvních 3 - 5 dní ode dne, kdy začnete s převýchovou za pomoci zmiňovaných pravidel a cviků. Tím bude zajištěna bezpečnost všech členů rodiny a budete moci bez nejmenších obav trvat na každém splnění vašich požadavků. Nikdy se nenechejte zavrčením zastrašit! Pokud je váš pes silně agresivní, na začátku převýchovy vynechejte všechny cviky, kde pes nemůže mít náhubek.
Další poznámky:
- Dokud si nebudete jisti sami sebou, dokud nenaberete jistotu a bez obav se nedokážete přemoct psovi i přes jeho vrčení kost vzít, raději v situaci, kdy pes něco ukradne, si hrajte na mrtvého brouka - „že nic nevidíte“. Pokud budete jen bezradně na psa křičet a kolem něj chodit v oblouku a váhat jak na vzniklou situaci zareagovat, psa jen utvrdíte v tom, jak je „nepřemožitelný a silný“. Tím více mu stoupne sebevědomí a vy to budete mít zase o stupínek těžší. Tedy začněte „odjinud“.
- Pokud máte v okolí cvičiště „na poslušnost“, pravidelně ho navštěvujte a začněte psa cvičit. Zaměstnejte ho, zabavte, ukažte mu, že cvičení a poslouchání je zábavné - nemám na mysli jen zdolávání překážek, ale hlavně sedni, lehni, zůstaň, nejlépe i plazení, a zároveň tak posílíte svou „smečkovou nadřazenost“.
...Trochu bych se dovolila oponovat názoru, že když dáte psovi kost, za pět minut ji nemůžete bezdůvodně vzít. Vůdce smečky (i nadřazený pes podřízenému psovi) může kdykoliv cokoliv vzít a zase od toho odejít a podřízenému to opět nechat. Tedy s tím brát a dát a zase brát a dát bych to viděla spíš jako účelné procvičování psa a jeho utvrzování v tom, jaké je správné seřazení v hierarchii smečky (pes musí být až za všemi členy rodiny), nikoliv jako nesmyslné braní jednou dané věci. Není to jako s dítětem. - nemyslím to špatně.
Od: eva nohelová
Zkusíme to s tím náhubkem a dát znovu ucho.Opravdu u ničeho jiného to nikdy neudělala/ani nezavrčela natož aby se ohnala/.Od mala jsme jí sahali do misky s jídlem a když venku ukradla něco k žrádlo a nepustila na povel,tak jsem jí to vždy v pohodě vydolovala z tlamy a nikdy si nic nedovolila.O hračky nějak moc nestojí a když aportuje klacky je pravda,že ho většinou nechce pustit a musím jí to říct třeba třikrát/po druhé již dost znatelně zvyšuji hlas a měním tón hlasu takže každý pozná,že to fakt myslím vážně a zlobím se/,na sedačku nebo do postele fena nesmí/ani když je to společenské plemeno-manžel psa nechtěl a pak svolil s podmínkou,že se pes nebude válet na sedačce a manžel pak na zemi/.Nikdy ji nepřekračuji,vždy mi musí uhnout.Venku cvičíme přivolání/již ho umí,ale opakování je matka moudrosti/,chůzi u nohy.Doma když jíme musí jít na místo aby nám nekoukala do pusy/sice tam jde staršně dlouho,ale neodpustím jí to a trvám na splnění povelu/.Nikdy jsem jí nedala najevo,že bych se bála-kdo by se bál malého psa a ještě vlastního a to ani teď když vystartovala-necítila jsem strach,ale neuvěřitelný vztek,že si něco takového ke mě dovolí můj pes/cizímu bych se vyhnula obloukem kdybych viděla,že něco kouše/.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zkusíme to s tím náhubkem a dát znovu ucho.Opravdu u ničeho jiného to nikdy neudělala/ani nezavrčela natož aby se ohnala/.Od mala jsme jí sahali do misky s jídlem a když venku ukradla něco k žrádlo a nepustila na povel,tak jsem jí to vždy v pohodě vydolovala z tlamy a nikdy si nic nedovolila.O hračky nějak moc nestojí a když aportuje klacky je pravda,že ho většinou nechce pustit a musím jí to říct třeba třikrát/po druhé již dost znatelně zvyšuji hlas a měním tón hlasu takže každý pozná,že to fakt myslím vážně a zlobím se/,na sedačku nebo do postele fena nesmí/ani když je to společenské plemeno-manžel psa nechtěl a pak svolil s podmínkou,že se pes nebude válet na sedačce a manžel pak na zemi/.Nikdy ji nepřekračuji,vždy mi musí uhnout.Venku cvičíme přivolání/již ho umí,ale opakování je matka moudrosti/,chůzi u nohy.Doma když jíme musí jít na místo aby nám nekoukala do pusy/sice tam jde staršně dlouho,ale neodpustím jí to a trvám na splnění povelu/.Nikdy jsem jí nedala najevo,že bych se bála-kdo by se bál malého psa a ještě vlastního a to ani teď když vystartovala-necítila jsem strach,ale neuvěřitelný vztek,že si něco takového ke mě dovolí můj pes/cizímu bych se vyhnula obloukem kdybych viděla,že něco kouše/.
Mně tohle pes udělal taky jenom jednou - dostal prasečí ucho a já jsem mu chtěla nasadit obojek a on v představě že mu to jdu sebrat, zavrčel. Dostal důkladně vytaháno za kůži s vysvětlením že takhle ne. Od té doby jsme se s tím nesetkali.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Mně tohle pes udělal taky jenom jednou - dostal prasečí ucho a já jsem mu chtěla nasadit obojek a on v představě že mu to jdu sebrat, zavrčel. Dostal důkladně vytaháno za kůži s vysvětlením že takhle ne. Od té doby jsme se s tím nesetkali.
jojo praseci ucho bude asi lakave, memu manzelovi to nase kavalirka taky jednou udelala, kdyz sel okolo, ze na nej zavrcela, dostala vytahano a uz se to neopakovalo. apropo, je to mimo misu, ale taky davame praseci ucho nadvakrat nebo natrikrat, zda se mi dost velke, ale ta nase by ho zfutrovala za chvili cele.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Před dvěma dny jsem chtěla naší 15 měsíční kavalírce udělat radost a tak jsem jí prvně koupila susené vepř.ucho.To si vzala velmi opatrně/ač jindy vše bere pomalu i s rukou/a tak jsem si říkala-asi jí to moc chutnat nebude,ale nechala jsem jí ho.Po chvíli jsem se zhrozila,protože naše slečna když kolem ní jen prošla malá dcera na ni vyjela a poté i na mě.Nikdy to neuděla,od mala je zvyklá,že ji šáhneme do misky,někdy nosí ty kosti z bůvolí kůže a chce se s námi o ně přetahovat/strká do nás tou kostí a když se chvilku přetahujeme je spokojená/.Nikdy ani nezavrčela a teď mi její chování vyrazilo dech/obzvlášť u kavalíra /.Poslala jsem jí na místo a ucho jsem jí sebrala/vyjela po mě ještě jednou/a uklidila.Hned za první vyjetí jsem ji pleskla,ale ona to klidně udělala ještě dvakrát.Mám jí prostě nedávat ucho/co když to příště udělá u něčeho jiného a třeba i kousne/ nebo jak jí to mám odnaučit?Dřív jsem měla No a ten to nikdy neudělal-přitom takové jednání bych čekala spíš od něj než od kavalírky.
Mám doma taky Kavalírka, ale nikdy by si ke mně nic takovýho nedovolil, maximálně by ho nepustil a musela bych mu ho násilím s tlamičky vytáhnout. Určitě ji nemlaťte, to je pro tak "slaboduché" plemeno nevhodné. Vždy když to udělá tak ji musíte vytahat za kůži a pořádně seřvat, ale fakt hodně. Pokud to nepomůže tak ji za kůži za krkem zvedněte ze země a dl jí nadávejte a pak si jí nevšímejte, prostě dělejte že neexistuje...