Yorkšír po opreraci páteře - co dál?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mrzí mě vaše situace...

Jen se zeptám - na co ten pes bere steroidy, když se skoro nehýbe?? Steroidy se podle mě dávají, aby se vybudovala svalová hmota - k tomu je potřeba zátěž...

Moc se nevyznám v té situaci - po operaci páteře (vyhřezlá ploténka?) mu znovu diagnostikovali vyhřezlou ploténku, pak problém se štítnou žlázou?

Být vámi, změním veterináře (připadá mi to jako špatně provedená operace, špatná diagnostika), psovi všechno vysadím a týden dávám jen prášky proti bolesti (doufám, že nějaké užívá!).

Nejsou steroidy jako steroidy. V tomto případě se nemyslí steroidy co zobou kulturisti, ale kortikosteroidy, což jsou látky se silným protizánětlivým účinkem, které snižují otok jakkoliv utlačované nervové tkáně a tak umožňují zvířeti fungovat i když má (v určitém rozsahu, samozřejmě) třeba vyhřezlou plotýnku.

Co se štítné žlázy týče, obávám se, že u takového psa je pravděpodobnější tzv. sick euthyroid syndrom, tzn. jedná se o zvíře, jehož štítná žláza funguje normálně, ale protože zbytek těla má problém, tak tvoří hormonů jen málo, aby zpomalila metabolismus a ulehčila tak tělu. Snížené množství hormonů štítné žlázy doprovází i ten cushingův syndrom.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Mrzí mě vaše situace...

Jen se zeptám - na co ten pes bere steroidy, když se skoro nehýbe?? Steroidy se podle mě dávají, aby se vybudovala svalová hmota - k tomu je potřeba zátěž...

Moc se nevyznám v té situaci - po operaci páteře (vyhřezlá ploténka?) mu znovu diagnostikovali vyhřezlou ploténku, pak problém se štítnou žlázou?

Být vámi, změním veterináře (připadá mi to jako špatně provedená operace, špatná diagnostika), psovi všechno vysadím a týden dávám jen prášky proti bolesti (doufám, že nějaké užívá!).

Upřesnim tu první operaci..měl v podstatě plotýnky pryč, píšu to jako laik, tak se omlouvám trochu za chaoz.páteř mu tlačila na míchu a měl velkou cistu v hlavě..po operaci zmizla. odoperovali mu kus páteře, že míchu teď z vrchu nic neobepíná, jinak by byl asi v tom samém stavu jako na začátku. steroidy nám ho postavili na nohy, bral je v malém množství..říkali jsme si, že když je v poho, už je nepotřebuje (ještě když to vypadalo, že z nich má vedlejší účinky) jak jsme je vysadili, zase se začal horšit, vysvětluji si to tak, že ty steroidy mu pomáhali víc než jsme si mysleli.
po tom,co po druhé přestal chodit mu byla diagnostikována další vyhřezlá ploténka a opět cista v hlavě.zapomněla jsem upřesnit, že vše je na krční páteři.snímky nám lékař detailně popsal, ukázal co se tam děje.
zbyly nám poté jen dvě varianty - další operace a nebo ty steroidy i za cenu vedlejších účinku..
Další operace by znamenala, že by neměl žádné plotýnky, šance, že by to přežil 20% a nebo titanové tělísko-ta páteř by se mu pohla už celá zbortit a znovu absolvovat to všechno, už jsme ho tím nechtěli trápit, navíc je to finančně náročné. tak jsme zkusili ty steroidy..
štítnou žlázu nám diagnostikoval před 12 dny.popsali jsme mu jak se Montík chová a on hned věděl, testy krve to potvrdili.dostali jsme letrox..

užívá steroidy, letrox a něco na žaludek, aby to snesl. na bolest nic nemá..
doktora jsem se minule ptala, jestli ho to nemůže bolet a tvrdil, že ne..

Bohužel je špatný, že nás Montík vždy fňukal pro nic za nic a když se něco dělo, je ticho..tak nevíme co a jak..když byl po operaci, lítali jsme k němu několikrát v noci, protože štěkal, kňoural..když už jsme z toho začali být opravdu hotový, tak jsme zjistili, že si žádá naší společnost..

S manželem chodil donedávna.. Semnou jen ležel a nechtěl jít, já nemám to srdce a vždy jsem mu pomohla(třeba se zvednout), měl u mě tu útěchu a teď mě vyštěkává a doufá, že mu pomůžu a nesnaží se...Chyba, ale byl týraný, tak jsem mu vždy odpouštěla asi víc než jsem měla..S manželem je to naopak.

Proto jsem z toho tak zmatená, jestli je to tím, že nechce, nemůže nebo doufá, že to udělám za něj..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Upřesnim tu první operaci..měl v podstatě plotýnky pryč, píšu to jako laik, tak se omlouvám trochu za chaoz.páteř mu tlačila na míchu a měl velkou cistu v hlavě..po operaci zmizla. odoperovali mu kus páteře, že míchu teď z vrchu nic neobepíná, jinak by byl asi v tom samém stavu jako na začátku. steroidy nám ho postavili na nohy, bral je v malém množství..říkali jsme si, že když je v poho, už je nepotřebuje (ještě když to vypadalo, že z nich má vedlejší účinky) jak jsme je vysadili, zase se začal horšit, vysvětluji si to tak, že ty steroidy mu pomáhali víc než jsme si mysleli.
po tom,co po druhé přestal chodit mu byla diagnostikována další vyhřezlá ploténka a opět cista v hlavě.zapomněla jsem upřesnit, že vše je na krční páteři.snímky nám lékař detailně popsal, ukázal co se tam děje.
zbyly nám poté jen dvě varianty - další operace a nebo ty steroidy i za cenu vedlejších účinku..
Další operace by znamenala, že by neměl žádné plotýnky, šance, že by to přežil 20% a nebo titanové tělísko-ta páteř by se mu pohla už celá zbortit a znovu absolvovat to všechno, už jsme ho tím nechtěli trápit, navíc je to finančně náročné. tak jsme zkusili ty steroidy..
štítnou žlázu nám diagnostikoval před 12 dny.popsali jsme mu jak se Montík chová a on hned věděl, testy krve to potvrdili.dostali jsme letrox..

užívá steroidy, letrox a něco na žaludek, aby to snesl. na bolest nic nemá..
doktora jsem se minule ptala, jestli ho to nemůže bolet a tvrdil, že ne..

Bohužel je špatný, že nás Montík vždy fňukal pro nic za nic a když se něco dělo, je ticho..tak nevíme co a jak..když byl po operaci, lítali jsme k němu několikrát v noci, protože štěkal, kňoural..když už jsme z toho začali být opravdu hotový, tak jsme zjistili, že si žádá naší společnost..

S manželem chodil donedávna.. Semnou jen ležel a nechtěl jít, já nemám to srdce a vždy jsem mu pomohla(třeba se zvednout), měl u mě tu útěchu a teď mě vyštěkává a doufá, že mu pomůžu a nesnaží se...Chyba, ale byl týraný, tak jsem mu vždy odpouštěla asi víc než jsem měla..S manželem je to naopak.

Proto jsem z toho tak zmatená, jestli je to tím, že nechce, nemůže nebo doufá, že to udělám za něj..

Dobrá, tak teď už je jasnější, v jakém sledu se co dělo.

Tak i vzhledem k tomu, jaký Montík je, bych veta o prášky na bolest požádala - třeba ho pohyb přeci jen trochu bolí a brzdí to celé uzdravování.
Je fakt, že nemáte lehkou situaci. Určitě hraje roli to, že Montík je rozmazlený a od vás očekává, že to vyřešíte. On musí teď zabojovat sám.
Ale upřímně - jak na to, to musíte vycítit vy sama. Pokud ho litujete nebo na něj nějak šišláte, tak to bych určitě nedělala.
Váš přístup musí být "Byl problém, řešíme ho, tak už se těším na tvoje pokroky, Monty!". Zkrátka buďte pevná v tom, že váš postup je správný (a myslím, že je), věřte tomu, co děláte a živte v sobě naději, že se Monty chytne a všechno to rozchodí.
On z vás musí cítit, že vy věříte tomu, co děláte, že věříte jemu, že to zvládne.

Chápu chování vaše i manželovo (já se chovala ke svému nemocnému psovi jako vy), ale vězte, že manželův přístup je rozumnější a normálnější. Přistupujte k psovi jako váš manžel, ale tu otevřenou náruč pro pomazlení mějte pořád. Od toho jste ženská

Zkrátka - pokud nezačne chtít Monty zase běhat přes kaluže, mnoho toho neuděláte. Na dálku je těžké soudit, jak moc ho brzdí jeho povaha a minulost a nakolik je mu tak fyzicky zle, že nemůže. Věřím, že to vycítíte.

Kupte třeba nějaké ty hračky "na hlavu", ať ho rozptýlíte, když nemůže teď tolik běhat.

Myslím něco takového:
http://www.zoohit.cz/shop/psi/hracky_sportovni_potreby/interaktivni?gclid=CIn6u4yX8MECFUnlwgodEbkATw

Dejte mu prostě nějaké nové impulsy, ať si Monty řekne, že to na tom světě za to stojí

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nejsou steroidy jako steroidy. V tomto případě se nemyslí steroidy co zobou kulturisti, ale kortikosteroidy, což jsou látky se silným protizánětlivým účinkem, které snižují otok jakkoliv utlačované nervové tkáně a tak umožňují zvířeti fungovat i když má (v určitém rozsahu, samozřejmě) třeba vyhřezlou plotýnku.

Co se štítné žlázy týče, obávám se, že u takového psa je pravděpodobnější tzv. sick euthyroid syndrom, tzn. jedná se o zvíře, jehož štítná žláza funguje normálně, ale protože zbytek těla má problém, tak tvoří hormonů jen málo, aby zpomalila metabolismus a ulehčila tak tělu. Snížené množství hormonů štítné žlázy doprovází i ten cushingův syndrom.

To bude asi náš případ.

O tom jsem také četla s tou štítnou žlázou. my jsme do toho šli i za cenu kušinga, hlavně aby chodil a ještě tady nějaký čas byl.. Vypadá to, že ten Letrox nezabral. máme 12 dní Letrox 1/2 x 2xdenně a 12 dní 1/2 2xdenně Prednison.
Doktor nám říkal, že jak se nebude hýbat, přestane tělo produkovat steroidy (nevím jestli to řídí štítná žláza) a už nás nic nespasí, tak se bojím,jestli k tomu nedošlo..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrá, tak teď už je jasnější, v jakém sledu se co dělo.

Tak i vzhledem k tomu, jaký Montík je, bych veta o prášky na bolest požádala - třeba ho pohyb přeci jen trochu bolí a brzdí to celé uzdravování.
Je fakt, že nemáte lehkou situaci. Určitě hraje roli to, že Montík je rozmazlený a od vás očekává, že to vyřešíte. On musí teď zabojovat sám.
Ale upřímně - jak na to, to musíte vycítit vy sama. Pokud ho litujete nebo na něj nějak šišláte, tak to bych určitě nedělala.
Váš přístup musí být "Byl problém, řešíme ho, tak už se těším na tvoje pokroky, Monty!". Zkrátka buďte pevná v tom, že váš postup je správný (a myslím, že je), věřte tomu, co děláte a živte v sobě naději, že se Monty chytne a všechno to rozchodí.
On z vás musí cítit, že vy věříte tomu, co děláte, že věříte jemu, že to zvládne.

Chápu chování vaše i manželovo (já se chovala ke svému nemocnému psovi jako vy), ale vězte, že manželův přístup je rozumnější a normálnější. Přistupujte k psovi jako váš manžel, ale tu otevřenou náruč pro pomazlení mějte pořád. Od toho jste ženská

Zkrátka - pokud nezačne chtít Monty zase běhat přes kaluže, mnoho toho neuděláte. Na dálku je těžké soudit, jak moc ho brzdí jeho povaha a minulost a nakolik je mu tak fyzicky zle, že nemůže. Věřím, že to vycítíte.

Nejhorší je, že veterinář nám minule řekl, že dneska na kontrole rozhodneme co dál. navíc, že ho snad máme rádi na tolik, že bychom ho takhle nenechali se trápit..

právě díky těhotenství jsem poslední dobou nebyla ta panička jako obvykle, bylo mi zle a radši jsem se s těma svýma hormonama do toho moc nemíchala, protože vím, že manžel to dělá líp a pro montíka je to lepší..

nejsem v tom rozmazlování takhle "brutální"..nešišlám a nepřeháním to..ale nejsem důsledná a to monťas ví..jsem jak zadní vrátka.. taky se chvilku pomazlíme teď už ho lituji, to je pravda, když se 4x zvedl a spadl a pak se na to vykašlal, aby se napil nebo najedl, tak jsem mu pomohla..je pořád hrozně hubený, nemůže nabrat..před operací měl 2,3kg, teď má 1,7kg, tak ho nemůžu nechat jen tak..
těžký no..
já právě citím, že už by se mohl trápit, ale na druhou stranu po tom všem pořád věřím, že to nemusí být konec..moji rodiče mě přesvědčují ať ho nechám jít, že se trápí..
uvidíme co dnes řekne veterinář...
Děkuju za podporu..vím, že mi tady nikdo neřekne konkrétně, ale myslím, že mě dokážou pochopit lidé, kteří milují své mazlíčky a třeba prošli tím samým..

podle mě jsou šance na dobrý život minimální. Do dalšího léčení bych nešla. Ani sem nechci psát všechny komplikace, které mohou nastat..

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Nejhorší je, že veterinář nám minule řekl, že dneska na kontrole rozhodneme co dál. navíc, že ho snad máme rádi na tolik, že bychom ho takhle nenechali se trápit..

právě díky těhotenství jsem poslední dobou nebyla ta panička jako obvykle, bylo mi zle a radši jsem se s těma svýma hormonama do toho moc nemíchala, protože vím, že manžel to dělá líp a pro montíka je to lepší..

nejsem v tom rozmazlování takhle "brutální"..nešišlám a nepřeháním to..ale nejsem důsledná a to monťas ví..jsem jak zadní vrátka.. taky se chvilku pomazlíme teď už ho lituji, to je pravda, když se 4x zvedl a spadl a pak se na to vykašlal, aby se napil nebo najedl, tak jsem mu pomohla..je pořád hrozně hubený, nemůže nabrat..před operací měl 2,3kg, teď má 1,7kg, tak ho nemůžu nechat jen tak..
těžký no..
já právě citím, že už by se mohl trápit, ale na druhou stranu po tom všem pořád věřím, že to nemusí být konec..moji rodiče mě přesvědčují ať ho nechám jít, že se trápí..
uvidíme co dnes řekne veterinář...
Děkuju za podporu..vím, že mi tady nikdo neřekne konkrétně, ale myslím, že mě dokážou pochopit lidé, kteří milují své mazlíčky a třeba prošli tím samým..

Na veta se nezlobte... Jde o to, že spousta lidí ten okamžik, kdy je lepší nechat psa odejít, nepozná nebo prostě nechtějí vidět, že ten pes už je nešťastný.
Vy nad tím přemýšlíte, ale každý takový bohužel není. Hodně lidem dojde až poté, co psa nechají uspat, že už se jen trápil.

Tohle prostě u svého psa musí každý cítit sám. Je to hrozná situace

Tak jestli jste mu pomáhala, když se chtěl najíst a spadl, tak to je jasné... Já třeba zvedala psa, když jsem šla do kuchyně, protože on chtěl za mnou, ale bylo pro něj strašně bolestivé se zvednout - a to už není tak jednoznačné, že jsem dělala dobře. Ale to je teď jedno.

Uvidíte, co dnes řekne veterinář - jak on to vidí, zda je něco, co byste mohli zkusit atd. Uvidíte sama. Věřte tomu, co cítíte. Pokud budete cítit, že Monty ještě odejít nechce, tak ho podporujte. Pokud si myslíte, že on sám rezignoval a vy jste teď ve fázi, kdy tomu "jen" nechcete věřit, asi je dobré nechat ho jít.
Víte, ono je to hodně v hlavě. A jestli Monty nechce bojovat, tak vy to za něj bohužel vybojovat nemůžete.
Asi bych mu zkusila uvařit (jestli běžně nevaříte), třeba ho to rozveselí. Nebo kupte nějakou tu hru na hlavu, co jsem psala. Zkrátka - ještě něco bych zkusila, abych mu dodala chuť do života, ale kdyby se nelepšil, nenutila bych ho tu být.

Držte se! Je to fakt děsná situace a vy jste teď určitě hodně přecitlivělá, tak to nějak zvládněte!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Na veta se nezlobte... Jde o to, že spousta lidí ten okamžik, kdy je lepší nechat psa odejít, nepozná nebo prostě nechtějí vidět, že ten pes už je nešťastný.
Vy nad tím přemýšlíte, ale každý takový bohužel není. Hodně lidem dojde až poté, co psa nechají uspat, že už se jen trápil.

Tohle prostě u svého psa musí každý cítit sám. Je to hrozná situace

Tak jestli jste mu pomáhala, když se chtěl najíst a spadl, tak to je jasné... Já třeba zvedala psa, když jsem šla do kuchyně, protože on chtěl za mnou, ale bylo pro něj strašně bolestivé se zvednout - a to už není tak jednoznačné, že jsem dělala dobře. Ale to je teď jedno.

Uvidíte, co dnes řekne veterinář - jak on to vidí, zda je něco, co byste mohli zkusit atd. Uvidíte sama. Věřte tomu, co cítíte. Pokud budete cítit, že Monty ještě odejít nechce, tak ho podporujte. Pokud si myslíte, že on sám rezignoval a vy jste teď ve fázi, kdy tomu "jen" nechcete věřit, asi je dobré nechat ho jít.
Víte, ono je to hodně v hlavě. A jestli Monty nechce bojovat, tak vy to za něj bohužel vybojovat nemůžete.
Asi bych mu zkusila uvařit (jestli běžně nevaříte), třeba ho to rozveselí. Nebo kupte nějakou tu hru na hlavu, co jsem psala. Zkrátka - ještě něco bych zkusila, abych mu dodala chuť do života, ale kdyby se nelepšil, nenutila bych ho tu být.

Držte se! Je to fakt děsná situace a vy jste teď určitě hodně přecitlivělá, tak to nějak zvládněte!!

já se na něj nezlobím, je to úžasný člověk. bojuje s náma..

Je to šílená situace, je to strašně těžký..

Moc Vám děkuju. napíšu, jak jsme dopadli..

Posílám fotku toho našeho mazlíka ještě když to byl temperamentní pejsek co se ničeho nebál

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
já se na něj nezlobím, je to úžasný člověk. bojuje s náma..

Je to šílená situace, je to strašně těžký..

Moc Vám děkuju. napíšu, jak jsme dopadli..

Posílám fotku toho našeho mazlíka ještě když to byl temperamentní pejsek co se ničeho nebál

Bojujte! Je vidět, že Montík je člen rodiny a byl všude s vámi, i na lodi! Ať to dopadne jakkoliv, myslím, že měl s vámi Monty krásný život a na tom záleží.
Dejte vědět. Držím vám moc palce!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
já se na něj nezlobím, je to úžasný člověk. bojuje s náma..

Je to šílená situace, je to strašně těžký..

Moc Vám děkuju. napíšu, jak jsme dopadli..

Posílám fotku toho našeho mazlíka ještě když to byl temperamentní pejsek co se ničeho nebál

zkuste Dornovku (http://dornovametoda-zvirata.cz/) vyberte si doporučeného terapeuta nebo zavolejte paní Dunové, dají se jí poslat rentgeny.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
podle mě jsou šance na dobrý život minimální. Do dalšího léčení bych nešla. Ani sem nechci psát všechny komplikace, které mohou nastat..

Vidím to bohužel stejně .

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Vidím to bohužel stejně .

Přiznávám také, že to nevypadá dobře, ale pejsi umějí překvapit. Znám lidi, kteří léčbu svého psa vzdali a pes přes všechny špatné prognózy tady byl ještě dva roky.
Držme palce!

Víte, co z toho života ten pes vlastně má? Mají jiný práh bolesti než člověk, takže když nechodí, je mu vážně mizerně. Netrapte ho nechte ho odejít: Patří to k největšímu daru, co může majitel psů dát.

Souhlasím s předchozím příspěvkem. Trápíte sebe i psa.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den,
povím Vám ve stručnosti, co se nám stalo.
Náš Montík bude mít za pár dní 10 let. V květnu nám začal divně chodit, po vyšetření magnetickou rezonancí jsme se museli rozhodnout, jestli ho trápit v tom stavu, jak byl, uspat nebo operovat.
Nechali jsme ho operovat, domů se nám vrátil nechodící, hubený, nechtěl jíst..jen bezvládně ležel..Probrečel nám noci, je na nás dost závislý. ale nevzdali jsme to a on nakonec začal zase chodit, jíst, radovat se s náma..bral ale stále steroidy..Monty po čase začal mít divnou srst, tak jsme jeli k veterinářům v místě bydliště, ti nás vyděsili kušingem a že ho těma práškama zabijem. tak jsme je začali vysazovat, protože po tom všem, jsme tohle nechtěli dopustit. Monty se ale po vysazení léků horšil, až zase přestal chodit, hubnul a bylo to zase v pytli..byly jsme opět na rezonanci-zase má vyhřezlou plotýnku, ale míchá má místo po té první operaci, může s tím fungovat, jen musí zase začít chodit..nadopovali nám ho velkým množstvím steroidů a on se zase postavil na nohy, doufali jsme, že to dá, je to bojovník, jenže ono to zase začalo být na střídačku..jeden den něco ušel, druhý den nic..tak jsme jeli opět na kontrolu, kde jsme zjistili, že jde o štítnou žlázu, která mu bere elán to znova a znova zkoušet.. problém je, že od nasazení léků se nám zase zhoršil a teď už leží nebo ujde max. 2 metry
jsem těhotná a nedokážu to objektivně posoudit, mamka mi říká ať ho tady netrápím. Mě říká jedna má polovina ano, nech ho odejít, nikdy jsem ho tady nechtěla trápit, ale vždy to dokázal a moje druhá půlka tedy furt pochybuje a doufá, že to třeba rozchodí..byl v horších stavech..
na operaci jsme byli v květnu.. dneska jedeme na kontrolu a já se opravdu bojím toho nejhoršího..snad mě pejskaři pochopíte. mám Monťase 9 let, koupila jsem ho týraného jako 17 letý tele, ale z týraného je super pejsek na kterým by to nikdo nepoznal..nedokážu si představit, že už doma nebude, že ho jen tak nechám uspat..co když to nebude správné rozhodnutí?

Jen dotaz - jsou to steroidy nebo kortikoidy?

Zuzana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jen dotaz - jsou to steroidy nebo kortikoidy?

Zuzana

Kortikoidy (správněji kortikosteroidy) patří do širší skupiny steroidů. Někdo říká zkráceně kortikoidy, jiný steroidy... je to totéž. Každopádně v popisovaném případě jsou to zcela jistě kortikosteroidy - anabolické steroidy ani pohlavní hormony se po operaci páteře nedávají ;-)

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To bude asi náš případ.

O tom jsem také četla s tou štítnou žlázou. my jsme do toho šli i za cenu kušinga, hlavně aby chodil a ještě tady nějaký čas byl.. Vypadá to, že ten Letrox nezabral. máme 12 dní Letrox 1/2 x 2xdenně a 12 dní 1/2 2xdenně Prednison.
Doktor nám říkal, že jak se nebude hýbat, přestane tělo produkovat steroidy (nevím jestli to řídí štítná žláza) a už nás nic nespasí, tak se bojím,jestli k tomu nedošlo..

Aha, tak už čtu, že berete Prednison. Takže kortikoidy. Po operaci páteře jsme ho brali taky a pes mi po něm děsně zhubl. Vpadal, jak když ho trápím hlady. Ale po vysazení, začal zase hezky nabírat.

Je to těžký a rozumím Vám. Mě bylo 100x denně po operaci páteře mého psa tak líto a vedle v místnosti jsem to vždy obrečela, když lezl a tahal zadní nožky za sebou. Ale na něj jsem byla "zlá" (jestli se to tak dá říct). Pomáhala jsem mu, ale když jsem věděla, že se jedná o něco, co by už zvládl sám, tak jsem ho v tom nechala. Chodila jsme s ním jen kolem domu první dny - lehla jsem si vždy do trávy za roh baráku, abych na něj viděla a nechala jsem ho, ať si ke mně doťapká. Však já viděla, jak se snaží, jak očmuchává stromky a jen co mě viděl,tak nahodil výraz "teď už fakt umřu a neudělám ani krok". Tak si umři a já jdu mezitím za další roh a počkám tam na Tebe.

Byl to boj, denně jsem mu masírovala nožky já i manžel, plavali jsem ve vaně, ale my měli štěstí a 14 dní po operaci už hezky chodil. Navíc se jednalo o čtyřletého psa, takže i ten věk hrál svou roli. Je pravda, že nám hodně pomohlo cvičení různých triků - aby zapojil mozek a něco dělal. I když jen seděl, tak alespoň pod mističkami hledal pamlsky. Prostě aby "ožil", jestli mi rozumíte.

Vašeho psa neznám - Vy musíte nejlépe vědět, jestli to má ještě cenu. Ale asi bych to ještě nevzdávala a zkusila ho nějakým způsobem rozchodit. 10 let u yorka není extra vysoký věk. Držím Vám moc palečky.

Zuzana

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Kortikoidy (správněji kortikosteroidy) patří do širší skupiny steroidů. Někdo říká zkráceně kortikoidy, jiný steroidy... je to totéž. Každopádně v popisovaném případě jsou to zcela jistě kortikosteroidy - anabolické steroidy ani pohlavní hormony se po operaci páteře nedávají ;-)

Jo díky za objasnění. Já jsme si právě představila steroidy jako ty anabolické a bylo mi to hodně divné.

Zuzana

Děkuji všem za příspěvky. Dodali mi novou sílu.
Včera jsme byly u doktora. Odmítl to s Montíkem vzdát, samozřejmě poslední slovo jsme měli my, ale já se opravdu bála, že tam jedeme pro tu poslední injekci.

Budu klidnější, když budu vědět, že jsme udělali maximum a pokud už nejde nic dělat, pak si bude běhat v tom psím nebíčku..

Pan doktor je úžasný člověk, vše nám vysvětlil. Dnes jsme Montíka odvezli na 9 hodinu do Mimoně. Doktor mu píchne kontrastní látku a bude pohybovat páteří, aby zjistil, co se tam děje a jestli má dál smysl bojovat a hlavně operovat..
Pokud to bude zle, už nám ho neprobudí..Ujistil nás, že ho nic bolet nebude. Já doufám, že když do teď nezavolal, že ho nemusel nechat na stole s tím, že se nic nedá dělat.
Pokud to dobře dopadlo, vyndá mu plotýnku, která mu tlačí do míchy.
Vysvětlil, že ho tam nic nebolí, že jen neví, že ty přední nožky má. Bude v lepším stavu než v tom květnu, kdy byl operován poprvé, do 3 dnů se prý ukáže, jestli to půjde nebo ne..

Říkala jsem mu, že mi přišlo, že po tom Letroxu je horší, ale on nám vysvětlil, že díky těm steroidům mu ta štítná žláza nefunguje jak má a bez těch léku by to bylo v pytli...

Jinak taky myslím, že 10 let není nějaký věk u malého plemene než se nám tohle stalo, byl jak tryskomyš, bojovník.. Jak bych teď ráda zažila znova, aby ňafal do prázdna

Výborně!!! Držím palce dál a dejte vědět, jak pokračujete. Všechno bude dobré

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Aha, tak už čtu, že berete Prednison. Takže kortikoidy. Po operaci páteře jsme ho brali taky a pes mi po něm děsně zhubl. Vpadal, jak když ho trápím hlady. Ale po vysazení, začal zase hezky nabírat.

Je to těžký a rozumím Vám. Mě bylo 100x denně po operaci páteře mého psa tak líto a vedle v místnosti jsem to vždy obrečela, když lezl a tahal zadní nožky za sebou. Ale na něj jsem byla "zlá" (jestli se to tak dá říct). Pomáhala jsem mu, ale když jsem věděla, že se jedná o něco, co by už zvládl sám, tak jsem ho v tom nechala. Chodila jsme s ním jen kolem domu první dny - lehla jsem si vždy do trávy za roh baráku, abych na něj viděla a nechala jsem ho, ať si ke mně doťapká. Však já viděla, jak se snaží, jak očmuchává stromky a jen co mě viděl,tak nahodil výraz "teď už fakt umřu a neudělám ani krok". Tak si umři a já jdu mezitím za další roh a počkám tam na Tebe.

Byl to boj, denně jsem mu masírovala nožky já i manžel, plavali jsem ve vaně, ale my měli štěstí a 14 dní po operaci už hezky chodil. Navíc se jednalo o čtyřletého psa, takže i ten věk hrál svou roli. Je pravda, že nám hodně pomohlo cvičení různých triků - aby zapojil mozek a něco dělal. I když jen seděl, tak alespoň pod mističkami hledal pamlsky. Prostě aby "ožil", jestli mi rozumíte.

Vašeho psa neznám - Vy musíte nejlépe vědět, jestli to má ještě cenu. Ale asi bych to ještě nevzdávala a zkusila ho nějakým způsobem rozchodit. 10 let u yorka není extra vysoký věk. Držím Vám moc palečky.

Zuzana

Na to, že netloustne jsem se včera taky ptala. Doktor nám to vysvětlil, že když svaly nepracují, jak mají, tak si neřeknou o živiny a tím pádem netloustne. Montík normálně jí i pije..chutná mu víc než jindy..vždycky jsem musela asistovat.
Manžel ho vozí do práce sebou. A on nejedl do půl páté než dojeli do práce pro mě..nevím, čím to je..je fakt, že montíka jsem si pořídila sama, ale s manželem jsme víc jak 7 let, takže má díky přísnosti větší respekt než já ale to jídlo a pití takhle donedávna hrotil a musel jen, když jsem tam byla s nimi.

Jste statečná a obdivuji, že jste to takhle dokázala...v tomhle jsem udělala chybu..už když musel montík z veteriny dřív, protože proštěkal 24 hodin denně-tím pádem horečky, průjem a byla tu komplikace co se 2x nehodila po té operaci, tak jsem litovala, že jsem na něj nebyla přísnější a že je na nás tak závislý..

Uvidíme, co zavolá doktor..Popsala jsem v příspěvku.
Taky jsme cvičili, štípali, masírovali...tak vím o čem mluvíte..jestli to Montík zvládne, tak se do toho opřeme znova a já zkusím rozlišit na co stačí a na co ne, a brečet budu za rohem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Víte, co z toho života ten pes vlastně má? Mají jiný práh bolesti než člověk, takže když nechodí, je mu vážně mizerně. Netrapte ho nechte ho odejít: Patří to k největšímu daru, co může majitel psů dát.

A jak víte, co ten pes z toho života má? a jaký má práh bolesti? každé plemeno bude asi jiné a zkoumání toho jak se cítí snad musí být jen spekulace, ale třeba máte jiné informace, já to nestudovala. já bych mu strašně ráda viděla do hlavičky a mám ho ráda natolik, že kdyby doktor řekl, ne tohle nemá cenu, tak to pro něj udělám.. ale nechci si říkat, že jsem to udělala kvůli sobě,ale kvůli němu..
dneska je x vylečených psů po téhle operaci, dříve se hned uspávali.. ne vždy je to ale dobré řešení, když se pak radují ze života i po operaci. znám majitelé, kterým psa srazilo auto, i když je vet chtěli utratit, že to nemá smysl, tak jsou tu dodnes..krysařík má 10let, jezevčík 16 let..

V čekárně jsme potkali holčinu, která měla taky malé plemeno, nevím co přesně. Montík byl tehdy na kapačce. Ona se ptala, co se stalo..tak jsme jí to poveděli a ona nám řekla ať doktorovi věříme, že to nejlepší člověk, kterému mohla svěřit svého psa..měl 2x operované plotýnky a umělá kolena a chodil a radoval se ze života¨...

To jen, že ne vše je tak zlé, jak to vypadá a vůle psů je nevyzpytatelná.. Proto se chci rozhodnout správně a díky doktorovi vím, že uděláme maximum a pokud to nepůjde budu se muset smířit s tím, že jsem dnes viděla Montíka naposled..

Děkuji ale za názor..

Dr. Vepřek v Mimoni umí.... a zvládne i závisláky. To víme z vlastní zkušenosti.

Pan doktor je skvělý člověk. Co řekl a slíbil do puntíku splnil.. Nikdy už nebudu navštěvovat jiného veterináře..

Bohužel už máme oba s manželem od včera oči pouze pro pláč, protože během vyšetření se Montíkovi zastavilo srdíčko..

Doktor mluvil s manželem. Ten mi říkal, že ta plotýnka vypadala zle, že by se s tím zřejmě nedalo už nic dělat. Máme doma pusto prázdno, doufám, že to naše miminko, které nosím pod srdcem je silné a tohle s námi vydrží..

Dneska si pro něj jedeme, abychom ho pochovali.



Děkuju moc všem!!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pan doktor je skvělý člověk. Co řekl a slíbil do puntíku splnil.. Nikdy už nebudu navštěvovat jiného veterináře..

Bohužel už máme oba s manželem od včera oči pouze pro pláč, protože během vyšetření se Montíkovi zastavilo srdíčko..

Doktor mluvil s manželem. Ten mi říkal, že ta plotýnka vypadala zle, že by se s tím zřejmě nedalo už nic dělat. Máme doma pusto prázdno, doufám, že to naše miminko, které nosím pod srdcem je silné a tohle s námi vydrží..

Dneska si pro něj jedeme, abychom ho pochovali.



Děkuju moc všem!!

To je mi moc líto Držte se a myslete na ten další život, který nosíte pod srdcem. Kvůli němu buďte veselá a říkejte si, že Montík měl krásný život a delší čas mu bohužel nebyl vyměřen.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Pan doktor je skvělý člověk. Co řekl a slíbil do puntíku splnil.. Nikdy už nebudu navštěvovat jiného veterináře..

Bohužel už máme oba s manželem od včera oči pouze pro pláč, protože během vyšetření se Montíkovi zastavilo srdíčko..

Doktor mluvil s manželem. Ten mi říkal, že ta plotýnka vypadala zle, že by se s tím zřejmě nedalo už nic dělat. Máme doma pusto prázdno, doufám, že to naše miminko, které nosím pod srdcem je silné a tohle s námi vydrží..

Dneska si pro něj jedeme, abychom ho pochovali.



Děkuju moc všem!!

Mrzí mě to. Buďte silná, už kvůli mimču.

Zuzana