Začátky fotografování - 4. část: vhodné pozadí při fotografování

Fotíme-li za situace, kterou si můžeme sami naaranžovat, vycházejme z několika zásad. Najít místo, kde není rušivé pozadí. Čím je zvíře na focení větší, tím potřebujeme rozsáhlejší místo k focení. Když fotografujeme, nesmíme v hledáčku přehlédnout rušivé předměty za objektem. Nejčastěji to bývají kmeny stromů, zaparkovaná auta nebo zrovna procházející lidé. Když zapomeneme na tyto rušivé elementy, na fotografii to potom vypadá, jako kdyby z fotografovaného zvířete něco vyrůstalo.

• Nevhodně zvolené rušivé pozadí, kdy po celé délce pozadí stojí zaparkovaná auta, za hlavou Dalmatina se pohybuje další pes s osobou. Fotografováno z podřepu (úroveň psa).

• Máme-li nedostatek místa na výběr vhodného pozadí, můžeme si pomoci tím, že nebudeme fotit psa z jeho úrovně, ale odstoupíme co nejdál, jak nám to jen teleobjektiv dovolí a zůstaneme stát v takové úrovni, kdy v hledáčku neuvidíme rušivé pozadí a pes bude pokrývat celou plochu. Psa v tomto případě nezkreslíme.

Louka nebo pole nám může fotografování zdánlivě zkomplikovat. Fotíme-li na louce ohraničené křovím nebo třeba lesem, který zasahuje do pozadí v dálce na fotografii, není vhodné fotografovat tmavá zvířata, která pak splynou s pozadím. V tomto případě je potřeba dojít blízko k danému pozadí, které se pak bude chovat přirozeně a nebude na fotografii skoro černé. Další problém může nastat, jestliže pozadí nebude ve stejném světle jako fotografované zvíře, opět se dostaví naprosto tmavé pozadí a to i v případě, že od pozadí nejsme příliš vzdáleni.

Vybíráme-li jako pozadí stěnu domu, hledejme takové místo, kde není okno či dveře nebo okap. V tomto případě je dobré stát těsně před stěnou. Kdyby zvíře stálo opodál, již by nám celá stěna nemusela vykrýt celou fotografii a opět by byly na záběrech rušivé elementy.



Portréty

Věrný portrét zvířete je tak trochu „alchymie“. Vyfotit nějakým způsobem hlavu zvířete není až tak obtížné, ale zachovat jeho věrnou podobou a zároveň exteriér jedince, je poněkud náročnější. Širokoúhlým objektivem portrét nikdy nefoťte, vytvořili by jste zkreslenou podobiznu. Pokud fotíme automatickým fotoaparátem, je ideální fotit na co největší ohnisko, to znamená – nechte vyjet objektiv na maximum. Vždy foťte z úrovně očí a pokud se jedná o třeba o koně, nezasunujte objektiv, ale odstupujte tak daleko, až vám bude portrét do hledáčku pasovat. Tím se vyvarujete také určitého zkreslení.



Rady

Psy a kočky, kteří mají krátkou nosní houbu – prostě lidově řečeno čumáček, nefoťte z profilu.

• Rušivé pozadí, kde z ucha vystupuje sloupek plotu a navíc je tam zaparkované auto.

• Stačilo lehce změnit pozici fotografa a pozadí se vylepšilo i přes nedostatek místa za překážkou skákajícího psa.

Pokud je na psy velké teplo a příliš dýchají, to znamená, že mají jazyk neustále venku, portrét také není pěkný. Na fotce je vidět velký jazyk a teprve potom hlava psa.

Když psům svítí slunce do očí, mhouří oči. Převážně se to stává u malých plemen.

• Štěně s krátkým čumáčkem fotografované z profilu. Sami vidíte, že je to klubíčko chlupů a nevynikne vůbec nic.

• Jakmile se pejsek dívá čelně do fotoaparátu, portrét pejska je mnohem výraznější. Takhle se hlavně fotografují psi, kteří mají krátkou čenichovou partii.

Ani vítr není ideálním kamarádem při focení, když se jedná o psy s dlouhou srstí.

• Různé světlo, kdy na pozadí je vržen stín, proto vyšlo naprosto černé. Je to dané zároveň i expozicí, která byla naměřena na světlý objekt, v tomto případě štěňátko akity inu.

• Stejné světlené podmínky, dostatek místa, aby pozadí bylo naprosto nerušivé. Když nesvítí sluníčko, fotografuje se mnohem lépe, nejsou ostré a tvrdé stíny.

Zvířata, která mají delší čumáček, fotíme nejraději z poloprofilu. Ideální je, posadit psa šikmo k fotografovi a hlavu si pes dotočí do směru, který nám bude nejlépe vyhovovat. Je tedy zapotřebí mít u fotografování vždy pomocníka, na kterého bude pes reagovat. Bez asistence nebude portrét věrný.

• U koní a dalších podobných zvířat naopak čelní pohled zkresluje a nevypadá pěkně, proto je potřeba najít úhel, kde vynikne hlava v proporcích.

• Poloprofil je ideální úhel pro fotografování koní a psů s delším čumákem. Někde vynikne i naprostý profil, ale to již musíte posoudit sami při daném zvířeti.

Není vhodné fotit psy s obojky či dokonce s vodítky nebo koně s ohlávkami, které pak působí na fotce rušivým dojmem.

text a foto: Renata Hofmann