Oreochromis mossambicus - Okounovec mosambický

Okounovec mosambický se vyskytuje, ještě s několika dalšími druhy ryb početného rodu Oreochromis, v teplejších, níže položených oblastech Jihoafrické republiky, Mozambiku, Zimbabwe a Botswany. Je téměř neuvěřitelné, že africké cichlidy (především četné druhy z asi 37 druhů známých tilapií) byly známy již starým Egypťanům před 5000 lety. Ti je nejenom uctívali, ale zároveň je chovali v umělých nádržích ke konzumaci. Zachovaly se dobové nákresy chovných bazénků a dokonce i recepty na jejich kuchyňskou přípravu. Ostatně i v Bibli je zmínka o tom, že se tilapie chovaly již v 1. tisíciletí před naším letopočtem. Dva druhy tilapií – tilapie mosambická (Oreochromis mossambicus) a tilapie nilská (Oreochromis niloticus), byly jako konzumní ryby vysazeny ve víc jak 80 zemích světa (O. niloticus dokonce i v ČR) a jejich světová produkce jde řádově do statisíců tun ročně. U nás se však tyto ryby na trhu příliš neujaly. Češi nepatří zrovna mezi velké konzumenty ryb, a tak jsou tilapie známy především akvaristům.
Okounovec mosambický, někdy také nazývaný Tilapie, tlamovec či tlamoun mosambický, je jednou z nejběžnějších a přitom nejchutnějších lovných ryb v Jihoafrické republice. Proto patří mezi velice důležité zdroje obživy místních obyvatel. Ve své domovině je pro svoje zbarvení a nebojácnou povahu nazýván „Blue Kurper“. Je však velmi oblíben také sportovními rybáři, ostatně jako většina tilapií, kterých žije v tamních vodách několik desítek druhů. Tilapie byly původně vysazovány jen v kontrolovaných chovných nádržích. Ovšem v celé řadě zemí se jim podařilo proniknout do volné přírody, kde díky své přizpůsobivosti a vysoké reprodukční schopnosti vytlačují původní druhy ryb, čímž se stávají na některých místech naší planety docela vážným ekologickým problémem. Ve volné přírodě mohou žít prakticky všude, včetně rybníků, řek, malých potoků, jezer, či odvodňovacích příkopů nebo rýžových polí. Často je lze nalézt i v brakických nebo silně znečištěných vodách. Velkou zásluhu na nechtěné introdukci mají bohužel také nezodpovědní akvaristé, kteří je vypouštějí do nepůvodních vod. Jedná se o velmi přizpůsobivé všežravé ryby, které nepohrdnou téměř ničím, co je k jídlu. Přesto však upřednostňují rostlinnou složku potravy, která je vlastní většině tilapií (spp). Během zimních měsíců mají útlum, málo žerou a odpočívají. V letním období jejich příjem potravy naopak přechází v jakýsi záchvat nezřízené žravosti, zřejmě aby si vytvořily dostatek energetických rezerv pro období zimního klidu. Ve své domovině dorůstají víc jak 35 cm a rekordní úlovek vážil dokonce neuvěřitelných 3,5 kg. Nicméně jedinci přesahující 1 kg se už považují za velmi slušné úlovky. Jak už bylo zmíněno, u nás jsou tito překrásní tlamovci v podvědomí hlavně mezi akvaristy. Vzhledem k jejich nenáročnosti nejenom na kvalitu vody, ale také na obsah ve vodě rozpuštěného kyslíku, jsou přímo předurčeni pro začínající chovatele, kteří ještě nemají dostatek zkušeností s choulostivějšími druhy ryb. Přestože akvarijní populace tilapií ani zdaleka nedosahují rozměrů svých příbuzných z volné přírody, nejsou díky své velikosti v akváriích příliš rozšířeny, ačkoliv v nich dorůstají jen okolo 15 cm. V akvarijních chovech jsou k vidění především vyšlechtěné barevné mutace, jako gold, orange, red, apod. Původní forma je v našich nádržích zastoupena bohužel jenom sporadicky, což je pochopitelně škoda. I divoce zbarvené tilapie jsou totiž velmi atraktivní, vyznačují se zajímavým zbarvením a přirozenou krásou. To je ostatně patrné i z přiložené fotografie v úvodu tohoto článku.

• Samec Oreochromis mossambicus zlaté formy „Gold“ s typicky protáhlou lebkou a širokou

Měl jsem možnost získat šest odrostlých mláďat zlaté formy od svého známého, kolegy Vlasty Macůrka, vedoucího akvaristického kroužku při DDM v Mostě, za které bych mu chtěl touto cestou ještě jednou poděkovat. Po přinesení domů jsem je prozatím umístil ve stolitrovém akváriu, které částečně napodobuje skalnaté pobřeží afrického jezera a je osázené jen několika kryptokorynami červenými (Cryptocoryne affinis) a trsem zákrutichy obrovské (Vallisneria gigantea). Ortodoxní „malawisté“ mi doufám odpustí, že jsem tyto ryby, charakteristické spíš pro Tanganiku a Viktoriino jezero, přidal k typickým cichlidám jezera Malawi (Pseudotropheus acei a Melanochromis auratus), navíc osázeného rostlinami. Všechny tři druhy ryb se však velice dobře snášejí a nikdy jsem nezaznamenal jedinou šarvátku. Přestože se jedná o cichlidy, jejichž hlavní složkou potravy je především rostlinná strava, díky dostatku zeleného krmení nechávají naštěstí poměrně tuhé rostliny na pokoji. Vzhledem k destruktivní činnosti samců, kteří přerývají dno a hloubí v něm jámy, je vhodné mít rostliny zasazené do květináčků a dobře obložené těžkými kameny, jinak brzy vyplují k hladině. Jako substrát na dně akvária se mi osvědčil jemný bílý křemičitý písek, který se tolik nezanáší detritem a který lze při odkalování snadno prohrábnout odkalovacím zvonem. Velkou výhodou okounovců mosambických je jejich obdivuhodná odolnost vůči chorobám. V akvarijních podmínkách není známa snad žádná virová choroba, která by tilapie napadala a i ostatní zdravotní problémy jakoby se jim vyhýbaly. V akváriu hladově přijímají jakoukoliv předloženou potravu, od živé přes rostlinnou, sušenou a dokonce i umělou. Jsou však vděčné za zvýšený podíl rostlinné složky, která by ostatně měla převažovat a tvořit podstatnou část denní krmné dávky. Velice jim chutná např. spařený list špenátu, hlávkového salátu, cuketa, strouhaná mrkev, či máčením změklé ovesné vločky. Vhozené kolečko salátové okurky dokáží s hlasitým mlaskáním vykousat takovým způsobem, že z něj v krátké době zbude jen tenký kroužek tuhé vnější slupky. Milují řasy a jemnolisté rostliny, např. Okřehkem menším (Lemna minor) se dokáží nacpat až k prasknutí. Rády si však pochutnají i na vařených těstovinách nebo rýži. Snad jediným omezením jejich chovu je dostatečná velikost nádrže, která by měla být úměrná velikosti ryb. Ve stísněných podmínkách příliš malého akvária se necítí moc dobře a projeví se to i na jejich růstu, neboť v něm i přes svůj neukojitelný apetit zaostávají. Podmínkou křišťálově čisté vody v akváriu je co nejvýkonnější filtr, který dokáže odstranit případné nečistoty nejen ze zvířeného písku, ale i ze zbytků nespotřebované potravy, které tyto ryby dokáží zkonzumovat neuvěřitelné množství. Navzdory své odolnosti a toleranci na kvalitu vody se cítí nejlépe ve vodě čerstvé, teplé 22–26 °C. Pro chovatele to znamená pravidelnou výměnu alespoň jedné třetiny vody týdně a chce li dosáhnout úspěšného odchovu, je dostatek čerstvé vody přímo nezbytný.

• Subadultní pár, který se sám vyhledal v rámci chovné skupiny – nahoře samec, dole samice.

Z mých šesti odrostlých mláďat vyrostly během několika měsíců překrásné robustní ryby – čtyři samice a dva samci. Mají silně vyvinutý pohlavní dimorfismus, takže rozpoznání pohlaví je ve skupině dospělých ryb velice snadné. Samci mají proti samicím o poznání širší tlamu na značně protažené lebce, která může u starých plně vzrostlých samců vytvářet až jakýsi neforemný zoban. Samci divoké formy se v době tření „oblékají“ do zářivě modrého až modročerného třpytivého šatu. Do samcem vyhloubených jam v písku klade samice až 300 malých oranžových jiker. Samcům zlaté formy v době tření nápadně zčervená čelo a vrchní část hlavy a vynikne modře perleťový lesk zlatých šupin nejenom na bocích, ale prakticky po celém těle. Samice jsou proti samcům méně sytě vybarvené a pouze na bocích jen červeně kropenaté, bez typického třpytu šupin.
Tilapie mosambické patří mezi klasické tlamovce, jejichž mláďata inkubují v tlamě samice. Samci hloubí v písku poměrně hluboké jamky, do nichž lákají samice a zde dochází ke tření. Po oplodnění posbírá samice jikry z písku a uloží je ve svém hrdelním vaku, kde prodělávají vývoj až do vylíhnutí plůdku, to je asi za 3–5 dnů, podle teploty vody v nádrži. Mláďata opouštějí tlamu samice velice záhy, často už po několika dnech, při sebemenším náznaku nebezpečí se však do ní bleskurychle vracejí. Jejich výlety za potravou jsou ale stále delší a přibližně po deseti až čtrnácti dnech opouštějí matčina ústa natrvalo. Po celou dobu péče o jikry i mláďata v tlamě samice nežere. Po nabídnutí potravy sbírá jen její drobné částečky a v ústech je ještě rozmělní, aby se potěr v hrdelním vaku dostatečně nakrmil. Její starostlivost je opravdu dojemná a chovateli jí může být až líto, když vidí její hladem propadlé břicho. Útěchou mu však může být, že samice po rozplavání plůdku a vynuceném půstu potravní deficit velice rychle dožene. Tilapie mají snahu pářit se velice brzy, dokonce už v pouhých několika měsících věku. Ryby sice mohou být už pohlavně dospělé, ovšem samice ještě zdaleka nejsou sexuálně vyzrálé a připravené na výchovu potomstva. Naděje na úspěšný odchov bývá z těchto předčasných páření prakticky mizivá, protože samice ještě nemají zcela vyvinutý mateřský pud a jikry (či už vylíhnutý potěr) obvykle sežerou. Za příhodných podmínek se tilapie mohou třít i několikrát ročně.

• Mladá „gold“ samice s tlamou plnou jiker – oproti samci má kratší hlavu a více klenutý profil

U samců se projevuje silné teritoriální chování. Jsou-li v akváriu alespoň dva přibližně stejné velikosti, svádějí spolu sice na pohled urputné, ale většinou zcela neškodné rituální souboje o teritorium nebo o dominanci nad přítomnými samicemi. Navzájem proplouvají nádrží, krouží okolo sebe s napnutými ploutvemi, nafukují skřele a provádějí proti sobě tak prudké výpady s široce otevřenou tlamou, že kdyby akvárium nebylo opatřeno krycím sklem, stříkala by voda asi až na podlahu. Nikdy jsem však nezpozoroval, že by si samci přivodili nějaké zranění, byť by šlo třeba jen o trochu natrženou ploutev. Tyto rituální šarvátky (mající za úkol svého soka zřejmě jen zastrašit) končí obvykle stejně rychle, jako začaly. Během chvíle už oba samci svorně okusují řasu na kamenech či umělé skále.

• Bojující samci.

Přes svojí větší velikost jde o relativně mírné a svými životními projevy zajímavé ryby. Mohu je doporučit nejenom začínajícím chovatelům, ale i zkušenějším akvaristům, kteří zatouží mít v akváriu něco netradičního. Atraktivní vzhled, snadný chov a jejich nikdy neustávající aktivita jsou zárukou, že tilapie mosambické budou ozdobou každého akvária.

Literatura:
Akvaristika, Stanislav Frank (Práce Praha) 1984
Internet: Rybolov v Jižní Africe – http://old.fishnet.cz/cgi-bin/toCP1250.en/krc/afrika1.htm

text a foto: Richard Horčic