Obyčejný krunýřovec (Ancistrus species)

Asi vás zarazí tato druhová determinace, ale vystihuje to přesně toho krunýřovce, kterého všichni známe, všude se prodává a všichni jsme ho určitě někdy chovali nebo chováme. Znají ho i laici a říkají mu nesprávně přísavka a malý synovec mé manželky mu říká „sklooblizovačka“.
A o jaký druh tedy jde? O tom se vedou spory, ale nejčastěji je uváděn krunýřovec modrý (Ancistrus dolichopterus), krunýřovec mnohoostný (Ancistrus multispinnis), krunýřovec skvrnitý (Ancistrus cirrhosus) nebo kříženec mezi těmito třemi druhy. Proto je tento krunýřovec běžně označován jako Ancistrus species – druh neurčený.
Ve vynikající knize R. Zukala Akvarijní ryby z roku 1976 je popis všech tří druhů krunýřovců. Tyto popisy jsou si dosti podobné, snaží se vystihnout zbarvení ryb, ale všechny by mohly odpovídat vzhledu velmi barevně variabilnímu Ancistrus sp. Z jednoho výtěru totiž mohou vzejít i dosti odlišně zbarvení jedinci – šedí až tmavě hnědí s různou mírou skvrnitosti. V Zukalových popisech jsou ale určité markanty, které mohou dobře posloužit k druhové determinaci: Zbarvení ploutví krunýřovce modrého je modročerné a zvláště mladší ryby jsou celé namodralé, krunýřovec skvrnitý má výraznou tmavou skvrnu na hřbetní ploutvi a krunýřovec mnohoostný má zase světlé výrůstky na rypci. U popisek druhů je uváděna i lokalita jednotlivých druhů a maximální velikost:
Krunýřovec skvrnitý (Ancistrus cirrhosus)
Rio Paraguay, povodí Amazonky, Guayana a Trinidad. Délka až 14 cm.
Krunýřovec modrý (Ancistrus dolichopterus)
Povodí Amazonky, Guayana. Délka až 12 cm.
Krunýřovec mnohoostný (Ancistrus multispinnis)
Humboldtův proud, Novo revers, St. Catharina. Délka až 12 cm.

• Skupina Ancistrus species – samec obklopený potomky.

Kterého krunýřovce tedy opravdu chováme? Je-li to opravdu kříženec, který si zachovává plodnost a je tak velmi rozšířený v chovech, jde vůbec o pravé druhy, nejsou to jen poddruhy či geografické odchylky, které se od sebe mírně odlišují? A náš Ancistrus sp. je mixem poddruhů či forem jediného neuniformního druhu? Další otázkou je, jak vypadá „přírodní druh“ a jak jeho akvarijní potomek? Tito krunýřovci se u nás chovají již desítky let bez kontaktu s rybami z přírody. Importy ryb jsou většinou orientovány na získávání nových komerčně atraktivních druhů a málokdy za účelem oživení chovů přílivem nové krve. To vede k vytváření umělých metapopulací, které se časem genotypově, ale i fenotypově vzdalují těm přírodním. Vzniká tak jakási nová forma v lidské péči. I to se mohlo odrazit na vzhledu našeho Ancistrus sp. U některých jedinců je například znatelné zkracování těla. Dalšími antropogenními vlivy chovu Ancistrus sp jsou inbreeding, chovatelská selekce a možná i zmiňovaná hybridizace. Tyto úvahy mě vedou k pochybnostem, jestli vůbec srovnání našeho akvarijního Ancistruse sp. s holotypy, podle kterých byly tyto tři druhy popsány, případně s přírodními populacemi vedlo k vyřešení naší záhady.

• Snůšku jiker opatruje samec.

Pro tezi hybridního krunýřovce nepřímo hovoří i srovnání velikostí přírodních druhů s akvarijním. Zatímco u přírodních druhů je udávaná velikost do 14 cm, z akvarií známe i jedince 18 cm dlouhé. Přitom akvarijní populace ryb obvykle jakoby zakrsávají a chované druhy nedosahují velikosti ryb z přírody. Jak lze tuto „maximalizaci“ krunýřovců vysvětlit? Domnívám se, že jde o typický příklad heterózního efektu, jak jej známe např. z křížení v produkčních chovech hospodářských zvířat za účelem tělesného zmohutnění.
Taxonomie celé čeledi Loricaridae je složitá, jsou neustále popisovány nové druhy a formy, mnohé z nich nejsou ještě ani vědecky popsány a dostávají prozatím indexové označení L (např. L46, L59, L168 atd.) ale také LDA a LG. Počet druhů této čeledi se odhaduje mezi 600 až 1000 druhy. Vznikají stále nové rody, druhy jsou přesunovány z jednoho rodu do druhého, popř. synonymizovány s druhy již dříve popsanými atd. Sami taxonomové nejsou jednotní. Vždyť jen samotný rod Ancistrus (dříve Xenocara) obsahuje údajně 53 druhů! (zdroj www.biolib.cz). Pro obyčejného akvaristu jsou tyto spory mimo rámec jeho záliby a proto i já opustím toto téma a raději se zmíním o praktickém chovu „našeho“ Ancistrus sp.

Chov
Chov těchto krunýřovců nečiní potíže. Jsou to skromné a nenáročné ryby, na rozdíl od jiných zástupců čeledi Loricariidae, kteří jsou ve většině případů považováni za problémové. Tvrdost vody ani pH nehrají příliš velikou roli ani při tření. Teplotní optimum je asi okolo 24 °C, avšak ani při teplotách 20 °C, zdá se, nestrádají. Co se týče sociálních vlastností, jsou to mírumilovné ryby a lze je kombinovat s většinou druhů. Odolávají dokonce i nenechavým druhům velkých cichlid. Někteří chovatelé se zmiňují o vnitrodruhové agresi rozdílně velkých jedinců, vedoucí až k úhynu menšího. To se však stává většinou v malých nádržích. K vzájemným potyčkám používají kostnaté trny po stranách hlavy, které jsou však v klidu zataženy. Těmito trny se zachytávají i při chycení do síťky, ze které je pak problematické je vyprostit.

• Různě starý potěr ze 2 snůšek. Mladší má ještě velký žloutkový váček.

Pro sestavení párů potřebujeme spolehlivě rozeznat pohlaví. Pohlavní dimorfismus spočívá v tom, že dospělý samec má na rypci velké měkké výrůstky, které se mnohdy i větví. Tento vous samice obvykle nemají. Jestliže však narazíme na vousatou samici, je její ozdoba vždy mnohem kratší a jen v jedné řadě. Samci jsou také vždy větší a štíhlejší v břišní partii. Také paprsky prsních ploutví mají samci silnější.
V literatuře se uvádí, že předpokladem úspěšného vytvoření rodičovského páru je „déletrvající známost“, nejlépe chov skupiny mladých ryb až do dospělosti, kdy se páry utvoří samy. Toto tvrzení je zřejmě individuální. Daroval jsem dospělého samce svému příteli akvaristovi, který o svého samce nešťastně přišel. K našemu překvapení došlo k výtěru ani ne za týden. To samé se opakovalo, jakmile zakoupil dospělou albínku, i s ní se v krátké době samec vytřel. Zdá se tedy, že i krátkodobé známosti mohou přinést kýžený efekt.

• Albín a přírodní zbarvení s různou mírou skvrnitosti (jedinec vpravo zcela bez skvrn).

V akváriu krunýřovcům poskytneme dostatek skrýší v podobě jeskyněk z kamenů nebo břidlice, různých kořenů, půlek skořápek kokosových ořechů, květináčů nebo PVC trubek. Tyto úkryty dávají rybám nejen pocit bezpečí, ale i možnost se vytřít. Samotnému výtěru předchází příprava třecího místa, které vybírá samec. Samec často vyhrnuje štěrk pod kameny a odstraňuje překážející materiál, čistí povrch atd. K tomu dochází nejčastěji v noci. Teplota vody by měla být okolo 26–28 °C, avšak mé ryby se třely i při teplotě 22 °C. Hodnoty mé vody jsou pH 7 a tvrdost 8° dGH. Je-li vše připraveno a samice je zaplněna jikrami, dojde k výtěru. Samice klade dosti velké žlutooranžové jikry (průměr jikry jsou 3 mm) na podklad. Jiker je od 30 kusů až po 100 u velkých samic. Po výtěru samec samici zažene a o jikry pečuje sám. Ovívá je ploutvemi a chrání je před vetřelci. Snůšku neopouští a nepřijímá potravu. Má-li k dispozici více samic vytře se i s druhou a pečuje o obě snůšky najednou. Mnoho akvaristů používá PVC trubky s jednou dírou zaslepenou. Po výtěru tuto trubku i se samcem umístí do elementky a zde čekají na vykulení potěru. Poté samce odloví zpět do společného akvária. Tento umělý odchov má více výhod, protože ztráty na potěru, který se ve společné nádrži občas samci zatoulá a padne za oběť jiným rybám, se tímto eliminuje na nulu. Já však i přesto odchovávám potěr ve společné nádrži s živorodkami ostrotlamými (formy Black Molly a Gold Molly) a panceřníčky rodu Corydoras. Nějaké ztráty jsou, ale je to přirozenější a pohled na samce s mnoha malými ve společném akváriu, kteří se u něj zdržují ještě nějakou dobu po rozplavání, je úchvatný. Plůdek se líhne asi za 5 dní v závislosti na teplotě a měří okolo 3 až 4 mm. Několik dní trvá než stráví velký žloutkový váček a ztmavne. Nějakou dobu se ještě drží u samce, ale pak se rozprchne po celém akváriu. Ve stáří 40 dní od vykulení měří 23 mm, ve 2 měsících 30 mm a za půl roku 50 mm.
Pohlavní dospělost souvisí spíše s dosaženou velikostí než s věkem. Má nejmenší třoucí se samička měří jen 6,5 cm. Nejvyšší dosahovaný věk je asi 15 let (četl jsem i o 30-ti letech, avšak tento údaj nepokládám za reálný).

• Vytažené kostnaté trny po stranách hlavy.

Krunýřovci mají spodní ústa se silnými pysky tvořícími přísavku. Živí se hlavně rostlinnou složkou, kterou zahrnují různé nárůsty řas, ale k naší nemilosti i jemná pletiva pěstovaných rostlin. Přikrmujeme je spařenými listy salátu, plátkem okurky nebo bramborou, někteří chovatelé krmí špenátem apod., ale neměli bychom podceňovat živočišnou složku, zvláště u generačních ryb. Avšak krmíme-li živými pakomářími larvami (patentkami) a nitěnkami, hrozí onemocnění ryb vnitřními parazity. Potřebují také balastní látky – dřevní hmotu, proto je vhodné umístit do nádrže kořeny apod. Komplexní výživu krunýřovců řeší i speciální krmiva v podobě granulí, tablet, vloček apod.
Krunýřovci Ancistrus sp. jsou jedny z nejoblíbenějších ryb a jdou dobře kombinovat s různými rybími společenstvy. Na jejich oblibě nemění nic ani fakt, že vlastně vůbec nevíme, co chováme.

Prameny:
Hofmann, J., Novák, J. : Akvárium sladkovodní a mořské, Brázda, Praha 1999
Zukal, R.: Akvarijní ryby, Svépomoc, Olomouc 1976
Frank, S.: Akvaristika, Práce, Praha 1984
http//www.biolib.cz
http//www.planetcatfish.com
http//www.pleco.de

text a foto: Petr Meduna, petrmed@centrum.cz