Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

23.2.2002 11:56
Neregistrovaný uživatel

Čas od času se mi stane, že se mi v akváriu přemnoží nějaká z těch "komerčně méně chtěných" ryb, a já s tím nemůžu nic dělat, protože se to odehraje mimo zraky veřejnosti a úspěšně. Teď mluvím o pestřencích červených nebo některých jiných cichlidách. Po dospění mladých mám najednou nádrž plnou větších rybek, které se navzájem zuby nehty řežou o každý kousek teritoria. Odrostly tlamě otatních a krájet na menší kousky se mi je skutečně nechce. Někteří jedinci jsou zatlačeni do méně výhodných koutů, kde strádají z nedostatku krmiva, většina nemá ocasí ploutve z neustálých bojů. Takže nic naplat, někdo musí z kola ven, musím ho vylovit a něco s ním provést. Ale co? Akvaristiky jsou přeplněné "vděčnějšími" rybami, jako jsou mírumilovné tetry, malé skalárky, hejna ancistrusů, působivá hejnka mečovek, roztomilí, i když vlastně nároční motýlkovci atd. ale skupinu teritoriálních pestřenců samozřejmě nikdo nechce. Co tedy s nimi? Rána o podlahu z milosti? Postavit ve sklenici před obchod a utéct? Zvolit jim pomalou smrt v rybníku?
Problém je i s rybami nechtěným jiným způsobem - totiž s nemocnými. Jsou takové, které prostě už nejdou zachránit; našla jsem je moc pozdě, nereagují na léky, zkrátka vím že už jim nepomůžu a že bych se o to v jejich vlastním zájmu ani neměla víc pokoušet. A tady je právě ten etický problém. Doufat v milost boží, nechat ve vytápné sklenici a koukat se kdy bude po ní? Nechat v akváriu zemřít a doufat že se z toho za a) sama vylíže (což je samozřejmě skoro vždycy blbost) za b) poskytne nezávadnou potravu kolegům? A pokud už tedy eutanázii, jakým způsobem ryba nejméně trpí? Musím se totiž přiznat, že mi drásá srdce, když vidím ještě živou rybu urputně z posedních sil bojující se splachovacím proudem v záchodě.
Jak na to jdete Vy? (každý akvarista se přece alespoň s tou poslední otázkou občas setká. Jak se o ryby co nejlíp postarat i v těchto ze záhadných důvodů opomíjených situacích?

Neregistrovaný uživatel

24.2.2002 03:30
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Čas od času se mi stane, že se mi v akváriu přemnoží nějaká z těch "komerčně méně chtěných" ryb, a já s tím nemůžu nic dělat, protože se to odehraje mimo zraky veřejnosti a úspěšně. Teď mluvím o pestřencích červených nebo některých jiných cichlidách. Po dospění mladých mám najednou nádrž plnou větších rybek, které se navzájem zuby nehty řežou o každý kousek teritoria. Odrostly tlamě otatních a krájet na menší kousky se mi je skutečně nechce. Někteří jedinci jsou zatlačeni do méně výhodných koutů, kde strádají z nedostatku krmiva, většina nemá ocasí ploutve z neustálých bojů. Takže nic naplat, někdo musí z kola ven, musím ho vylovit a něco s ním provést. Ale co? Akvaristiky jsou přeplněné "vděčnějšími" rybami, jako jsou mírumilovné tetry, malé skalárky, hejna ancistrusů, působivá hejnka mečovek, roztomilí, i když vlastně nároční motýlkovci atd. ale skupinu teritoriálních pestřenců samozřejmě nikdo nechce. Co tedy s nimi? Rána o podlahu z milosti? Postavit ve sklenici před obchod a utéct? Zvolit jim pomalou smrt v rybníku?
Problém je i s rybami nechtěným jiným způsobem - totiž s nemocnými. Jsou takové, které prostě už nejdou zachránit; našla jsem je moc pozdě, nereagují na léky, zkrátka vím že už jim nepomůžu a že bych se o to v jejich vlastním zájmu ani neměla víc pokoušet. A tady je právě ten etický problém. Doufat v milost boží, nechat ve vytápné sklenici a koukat se kdy bude po ní? Nechat v akváriu zemřít a doufat že se z toho za a) sama vylíže (což je samozřejmě skoro vždycy blbost) za b) poskytne nezávadnou potravu kolegům? A pokud už tedy eutanázii, jakým způsobem ryba nejméně trpí? Musím se totiž přiznat, že mi drásá srdce, když vidím ještě živou rybu urputně z posedních sil bojující se splachovacím proudem v záchodě.
Jak na to jdete Vy? (každý akvarista se přece alespoň s tou poslední otázkou občas setká. Jak se o ryby co nejlíp postarat i v těchto ze záhadných důvodů opomíjených situacích?

Úvodem gratuluji k přirozenému odchovu. Je vidět, že se rybám u vás daří dobře. Vaše problémy chápu a nabízím několik řešení:
1. NEMĚL BY PŘECE JENOM NĚKDO O RYBY ZÁJEM?
Neuspějete-li v akvaristické prodejně, zkuste kontaktovat nějaký chovatelský kroužek (například v nejbližším Domě dětí a mládeže) či učitele přírodopisu na nejbližší škole. I kdyby neměli zájem oni sami, jistě pomohou udat Vaše přebytky dětem.
2. NEMOHLA BY RYBA NAPLNIT SVŮJ "PŘIROZENÝ OSUD"?
Mám na mysli použití ryb jako přirozené potravy pro jiné živočichy. Chovatelé velkých cichlid (Astronotus ap.) vám určitě budou za přísun živého krmení vděční. Totéž platí o chovatelích vodních želv nebo velkých žab. Mimochodem, máte-li dostatek "surovin", proč nezkusit chovat takového dravce také? Tak jako třeba šlechtitelé pavích oček chovají živorodky štikovité, které krmí "odpadem" z chovů.
Koneckonců není nutné nechat všechny ryby dorůst do větších ("nestravitelných") velikostí. Už v průběhu rozplavávání potěru je možné vybrat pár jedinců pro další chov (pozor, nemusí to být vždy ti největší) a ostatní poskytnout jako potravu dospělým rybám (pokud možno jinému druhu - aby nefungovaly rodičovské instinkty).
3. KDYŽ UŽ JE NUTNÉ JE USMRTIT...
Úvodem podotýkám, že zákon na ochranu zvířat proti týrání vůbec nepočítá s tím, že by se bezúčelně usmrcovali zdraví jedinci. Z pohledu zákona je tedy zakázáno nejen například topení koťat, ale i zbytečné usmrcování zdravých ryb. Ale předpokládejme, že ryba je nemocná nebo jinak těžce poškozená a že nemá naději na vyléčení.
Nejdříve pár slov k tomu, co NIKDY NEDĚLAT:
a) Nikdy nevypouštět ryby do přírody! Přestože u tropických ryb je naděje na přežití téměř nulová, nikdy nelze vyloučit, že v přírodě přece jen přežijí a stanou se vážným ekologickým problémem. Příkladů nevhodné introdukce živočichů s katastrofálními následky jsou i u nás desítky. Zároveň nikdy nelze vyloučit, že se do přírody nezavleče nějaká nákaza, s níž si naše druhy neporadí.
b) Nikdy nesplachovat rybu do záchodu! Je to vrcholně neetické (ryba se v kanalizaci trápí ještě mnoho hodin a často i několik dní). Dvojnásob to platí o rybách nemocných. Čistička zárodky nemocí neodstraní (!!!), takže se bez problémů dostanou do řeky, což může mít pro tamní ryby katastrofální následky.
A konečně se dostávám k DOPORUČENÝM METODÁM EUTHANASIE:
a) Chlad. Vložit rybu do totálně ledové vody (s kostkami ledu). Během jedné či dvou sekund ryba ztratí vědomí a za pár desítek sekund uhyne.
b) Ručně. Prostě položit rybu na nějakou podložku a skalpelem (či velmi ostrým nožem) jí co nejrychleji oddělit hlavu. Chce to trochu otrlosti, ale je to bezbolestné, rychlé a ryba se netrápí.
c) Chemicky. Chce to ovšem mít k dispozici nějaká silná narkotika pro zvířata, například Levamisol, Plegomazin, MS-222 ap. V nouzi lze použít nasycený roztok CO2 (sodovka), nebo (prý) H2O2 (peroxid vodíku), ale pak není smrt tak rychlá a nemusí být bezbolestná.
Ve všech případech samozřejmě platí, že mrtvá ryba nepatří do záchodu (viz důvody výše), ale například do popelnice (nebo zahrabat na zahradě). V případě ryb s infekčním onemocněním by bylo správné ji spálit nebo před vyhozením alespoň usmrtit choroboplodné zárodky (povařením, delším uložením v lihu ap.).

Neregistrovaný uživatel

25.2.2002 08:02
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Čas od času se mi stane, že se mi v akváriu přemnoží nějaká z těch "komerčně méně chtěných" ryb, a já s tím nemůžu nic dělat, protože se to odehraje mimo zraky veřejnosti a úspěšně. Teď mluvím o pestřencích červených nebo některých jiných cichlidách. Po dospění mladých mám najednou nádrž plnou větších rybek, které se navzájem zuby nehty řežou o každý kousek teritoria. Odrostly tlamě otatních a krájet na menší kousky se mi je skutečně nechce. Někteří jedinci jsou zatlačeni do méně výhodných koutů, kde strádají z nedostatku krmiva, většina nemá ocasí ploutve z neustálých bojů. Takže nic naplat, někdo musí z kola ven, musím ho vylovit a něco s ním provést. Ale co? Akvaristiky jsou přeplněné "vděčnějšími" rybami, jako jsou mírumilovné tetry, malé skalárky, hejna ancistrusů, působivá hejnka mečovek, roztomilí, i když vlastně nároční motýlkovci atd. ale skupinu teritoriálních pestřenců samozřejmě nikdo nechce. Co tedy s nimi? Rána o podlahu z milosti? Postavit ve sklenici před obchod a utéct? Zvolit jim pomalou smrt v rybníku?
Problém je i s rybami nechtěným jiným způsobem - totiž s nemocnými. Jsou takové, které prostě už nejdou zachránit; našla jsem je moc pozdě, nereagují na léky, zkrátka vím že už jim nepomůžu a že bych se o to v jejich vlastním zájmu ani neměla víc pokoušet. A tady je právě ten etický problém. Doufat v milost boží, nechat ve vytápné sklenici a koukat se kdy bude po ní? Nechat v akváriu zemřít a doufat že se z toho za a) sama vylíže (což je samozřejmě skoro vždycy blbost) za b) poskytne nezávadnou potravu kolegům? A pokud už tedy eutanázii, jakým způsobem ryba nejméně trpí? Musím se totiž přiznat, že mi drásá srdce, když vidím ještě živou rybu urputně z posedních sil bojující se splachovacím proudem v záchodě.
Jak na to jdete Vy? (každý akvarista se přece alespoň s tou poslední otázkou občas setká. Jak se o ryby co nejlíp postarat i v těchto ze záhadných důvodů opomíjených situacích?

Je to tak 4 roky, jsem množila cichlidy Cichlasoma sajica. Měla jsem strašnou radost z úspěchu. O rybky jsem se dobře starala, bylo jich tak 150 kusů. Když dorostli prodejní velikosti, chtěla jsem je prodat do akvaristické prodejny. A narazila jsem na problém, že je nikdo nechtěl. Ze stejných problémů, jako jsi uváděla ty. Nejsou dost atraktivní, jsou agresivní. Nabídli mi odebrat je jako krmení pro želvy.
Nakonec skončili na suchu a zbytek dokončila kočka. Od té doby ryby nechávám třít ve společném akváriu, kde potěr nemá šanci.
Akvaristika mě v tomhle ohledu otrávila. Už nemám chuť množit ryby, protože pak se mi je nechce vyhazovat nebo používat jako krmivo.
Jinak rybky nemocné třeba 1 ks zabíjím tak, že je dám do kelímku a naleju tam leštěnku. Rybka umře do 5 sekund. Asi jí to bolí, ale je to rychlé.

Neregistrovaný uživatel

25.2.2002 18:40
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Čas od času se mi stane, že se mi v akváriu přemnoží nějaká z těch "komerčně méně chtěných" ryb, a já s tím nemůžu nic dělat, protože se to odehraje mimo zraky veřejnosti a úspěšně. Teď mluvím o pestřencích červených nebo některých jiných cichlidách. Po dospění mladých mám najednou nádrž plnou větších rybek, které se navzájem zuby nehty řežou o každý kousek teritoria. Odrostly tlamě otatních a krájet na menší kousky se mi je skutečně nechce. Někteří jedinci jsou zatlačeni do méně výhodných koutů, kde strádají z nedostatku krmiva, většina nemá ocasí ploutve z neustálých bojů. Takže nic naplat, někdo musí z kola ven, musím ho vylovit a něco s ním provést. Ale co? Akvaristiky jsou přeplněné "vděčnějšími" rybami, jako jsou mírumilovné tetry, malé skalárky, hejna ancistrusů, působivá hejnka mečovek, roztomilí, i když vlastně nároční motýlkovci atd. ale skupinu teritoriálních pestřenců samozřejmě nikdo nechce. Co tedy s nimi? Rána o podlahu z milosti? Postavit ve sklenici před obchod a utéct? Zvolit jim pomalou smrt v rybníku?
Problém je i s rybami nechtěným jiným způsobem - totiž s nemocnými. Jsou takové, které prostě už nejdou zachránit; našla jsem je moc pozdě, nereagují na léky, zkrátka vím že už jim nepomůžu a že bych se o to v jejich vlastním zájmu ani neměla víc pokoušet. A tady je právě ten etický problém. Doufat v milost boží, nechat ve vytápné sklenici a koukat se kdy bude po ní? Nechat v akváriu zemřít a doufat že se z toho za a) sama vylíže (což je samozřejmě skoro vždycy blbost) za b) poskytne nezávadnou potravu kolegům? A pokud už tedy eutanázii, jakým způsobem ryba nejméně trpí? Musím se totiž přiznat, že mi drásá srdce, když vidím ještě živou rybu urputně z posedních sil bojující se splachovacím proudem v záchodě.
Jak na to jdete Vy? (každý akvarista se přece alespoň s tou poslední otázkou občas setká. Jak se o ryby co nejlíp postarat i v těchto ze záhadných důvodů opomíjených situacích?

Přikláním se rovněž k "ledové lázni", věřte, že ryba uhyne za malý okamžik.

Neregistrovaný uživatel

2.3.2002 18:30
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Čas od času se mi stane, že se mi v akváriu přemnoží nějaká z těch "komerčně méně chtěných" ryb, a já s tím nemůžu nic dělat, protože se to odehraje mimo zraky veřejnosti a úspěšně. Teď mluvím o pestřencích červených nebo některých jiných cichlidách. Po dospění mladých mám najednou nádrž plnou větších rybek, které se navzájem zuby nehty řežou o každý kousek teritoria. Odrostly tlamě otatních a krájet na menší kousky se mi je skutečně nechce. Někteří jedinci jsou zatlačeni do méně výhodných koutů, kde strádají z nedostatku krmiva, většina nemá ocasí ploutve z neustálých bojů. Takže nic naplat, někdo musí z kola ven, musím ho vylovit a něco s ním provést. Ale co? Akvaristiky jsou přeplněné "vděčnějšími" rybami, jako jsou mírumilovné tetry, malé skalárky, hejna ancistrusů, působivá hejnka mečovek, roztomilí, i když vlastně nároční motýlkovci atd. ale skupinu teritoriálních pestřenců samozřejmě nikdo nechce. Co tedy s nimi? Rána o podlahu z milosti? Postavit ve sklenici před obchod a utéct? Zvolit jim pomalou smrt v rybníku?
Problém je i s rybami nechtěným jiným způsobem - totiž s nemocnými. Jsou takové, které prostě už nejdou zachránit; našla jsem je moc pozdě, nereagují na léky, zkrátka vím že už jim nepomůžu a že bych se o to v jejich vlastním zájmu ani neměla víc pokoušet. A tady je právě ten etický problém. Doufat v milost boží, nechat ve vytápné sklenici a koukat se kdy bude po ní? Nechat v akváriu zemřít a doufat že se z toho za a) sama vylíže (což je samozřejmě skoro vždycy blbost) za b) poskytne nezávadnou potravu kolegům? A pokud už tedy eutanázii, jakým způsobem ryba nejméně trpí? Musím se totiž přiznat, že mi drásá srdce, když vidím ještě živou rybu urputně z posedních sil bojující se splachovacím proudem v záchodě.
Jak na to jdete Vy? (každý akvarista se přece alespoň s tou poslední otázkou občas setká. Jak se o ryby co nejlíp postarat i v těchto ze záhadných důvodů opomíjených situacích?

Předem Vás zdravím, také doporučuji ledovou koupel. Co se týká Vaších přebytků, máme prodejny s akvaristikou Praha, ulice Lidická, Ovenecka a Italská, v obchodních domech Kaufland Mladá Boleslav, Kladno a Trutnov, běhěm tří měsíců Plzeň a Chomutov. Vaše přebytky můžete kdykoliv nabídnout. Přeji mnoho úspěchů.

Neregistrovaný uživatel

7.3.2002 16:04
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Čas od času se mi stane, že se mi v akváriu přemnoží nějaká z těch "komerčně méně chtěných" ryb, a já s tím nemůžu nic dělat, protože se to odehraje mimo zraky veřejnosti a úspěšně. Teď mluvím o pestřencích červených nebo některých jiných cichlidách. Po dospění mladých mám najednou nádrž plnou větších rybek, které se navzájem zuby nehty řežou o každý kousek teritoria. Odrostly tlamě otatních a krájet na menší kousky se mi je skutečně nechce. Někteří jedinci jsou zatlačeni do méně výhodných koutů, kde strádají z nedostatku krmiva, většina nemá ocasí ploutve z neustálých bojů. Takže nic naplat, někdo musí z kola ven, musím ho vylovit a něco s ním provést. Ale co? Akvaristiky jsou přeplněné "vděčnějšími" rybami, jako jsou mírumilovné tetry, malé skalárky, hejna ancistrusů, působivá hejnka mečovek, roztomilí, i když vlastně nároční motýlkovci atd. ale skupinu teritoriálních pestřenců samozřejmě nikdo nechce. Co tedy s nimi? Rána o podlahu z milosti? Postavit ve sklenici před obchod a utéct? Zvolit jim pomalou smrt v rybníku?
Problém je i s rybami nechtěným jiným způsobem - totiž s nemocnými. Jsou takové, které prostě už nejdou zachránit; našla jsem je moc pozdě, nereagují na léky, zkrátka vím že už jim nepomůžu a že bych se o to v jejich vlastním zájmu ani neměla víc pokoušet. A tady je právě ten etický problém. Doufat v milost boží, nechat ve vytápné sklenici a koukat se kdy bude po ní? Nechat v akváriu zemřít a doufat že se z toho za a) sama vylíže (což je samozřejmě skoro vždycy blbost) za b) poskytne nezávadnou potravu kolegům? A pokud už tedy eutanázii, jakým způsobem ryba nejméně trpí? Musím se totiž přiznat, že mi drásá srdce, když vidím ještě živou rybu urputně z posedních sil bojující se splachovacím proudem v záchodě.
Jak na to jdete Vy? (každý akvarista se přece alespoň s tou poslední otázkou občas setká. Jak se o ryby co nejlíp postarat i v těchto ze záhadných důvodů opomíjených situacích?

Vždy když se nám doma přemnožily živorodky (paví očka a Xify), dávala jsem je zdarma na inzerát. Pokaždé si pro ně někdo přišel (dokonce jsem občas dostala i čokoládu nebo kafe :-)). Pak manžel nakoupil rájovce a rázem během 2 dnů zmizelo všech cca 20 pavích oček všech velikostí.
Co se týče nemocných ryb, vždy jsem je zabíjela mrsknutím o podlahu, ryba podle mne netrpí protože smrt je velmi rychlá. Má někdo opačný názor?

Neregistrovaný uživatel

10.3.2002 13:49
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je to tak 4 roky, jsem množila cichlidy Cichlasoma sajica. Měla jsem strašnou radost z úspěchu. O rybky jsem se dobře starala, bylo jich tak 150 kusů. Když dorostli prodejní velikosti, chtěla jsem je prodat do akvaristické prodejny. A narazila jsem na problém, že je nikdo nechtěl. Ze stejných problémů, jako jsi uváděla ty. Nejsou dost atraktivní, jsou agresivní. Nabídli mi odebrat je jako krmení pro želvy.
Nakonec skončili na suchu a zbytek dokončila kočka. Od té doby ryby nechávám třít ve společném akváriu, kde potěr nemá šanci.
Akvaristika mě v tomhle ohledu otrávila. Už nemám chuť množit ryby, protože pak se mi je nechce vyhazovat nebo používat jako krmivo.
Jinak rybky nemocné třeba 1 ks zabíjím tak, že je dám do kelímku a naleju tam leštěnku. Rybka umře do 5 sekund. Asi jí to bolí, ale je to rychlé.

Zaujal mě váš příspěvek. Proč LEŠTĚNKU ???
Nepochopil jsem to. Děkuji za vysvětlení.
Milan

Neregistrovaný uživatel

22.10.2002 13:40
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Úvodem gratuluji k přirozenému odchovu. Je vidět, že se rybám u vás daří dobře. Vaše problémy chápu a nabízím několik řešení:
1. NEMĚL BY PŘECE JENOM NĚKDO O RYBY ZÁJEM?
Neuspějete-li v akvaristické prodejně, zkuste kontaktovat nějaký chovatelský kroužek (například v nejbližším Domě dětí a mládeže) či učitele přírodopisu na nejbližší škole. I kdyby neměli zájem oni sami, jistě pomohou udat Vaše přebytky dětem.
2. NEMOHLA BY RYBA NAPLNIT SVŮJ "PŘIROZENÝ OSUD"?
Mám na mysli použití ryb jako přirozené potravy pro jiné živočichy. Chovatelé velkých cichlid (Astronotus ap.) vám určitě budou za přísun živého krmení vděční. Totéž platí o chovatelích vodních želv nebo velkých žab. Mimochodem, máte-li dostatek "surovin", proč nezkusit chovat takového dravce také? Tak jako třeba šlechtitelé pavích oček chovají živorodky štikovité, které krmí "odpadem" z chovů.
Koneckonců není nutné nechat všechny ryby dorůst do větších ("nestravitelných") velikostí. Už v průběhu rozplavávání potěru je možné vybrat pár jedinců pro další chov (pozor, nemusí to být vždy ti největší) a ostatní poskytnout jako potravu dospělým rybám (pokud možno jinému druhu - aby nefungovaly rodičovské instinkty).
3. KDYŽ UŽ JE NUTNÉ JE USMRTIT...
Úvodem podotýkám, že zákon na ochranu zvířat proti týrání vůbec nepočítá s tím, že by se bezúčelně usmrcovali zdraví jedinci. Z pohledu zákona je tedy zakázáno nejen například topení koťat, ale i zbytečné usmrcování zdravých ryb. Ale předpokládejme, že ryba je nemocná nebo jinak těžce poškozená a že nemá naději na vyléčení.
Nejdříve pár slov k tomu, co NIKDY NEDĚLAT:
a) Nikdy nevypouštět ryby do přírody! Přestože u tropických ryb je naděje na přežití téměř nulová, nikdy nelze vyloučit, že v přírodě přece jen přežijí a stanou se vážným ekologickým problémem. Příkladů nevhodné introdukce živočichů s katastrofálními následky jsou i u nás desítky. Zároveň nikdy nelze vyloučit, že se do přírody nezavleče nějaká nákaza, s níž si naše druhy neporadí.
b) Nikdy nesplachovat rybu do záchodu! Je to vrcholně neetické (ryba se v kanalizaci trápí ještě mnoho hodin a často i několik dní). Dvojnásob to platí o rybách nemocných. Čistička zárodky nemocí neodstraní (!!!), takže se bez problémů dostanou do řeky, což může mít pro tamní ryby katastrofální následky.
A konečně se dostávám k DOPORUČENÝM METODÁM EUTHANASIE:
a) Chlad. Vložit rybu do totálně ledové vody (s kostkami ledu). Během jedné či dvou sekund ryba ztratí vědomí a za pár desítek sekund uhyne.
b) Ručně. Prostě položit rybu na nějakou podložku a skalpelem (či velmi ostrým nožem) jí co nejrychleji oddělit hlavu. Chce to trochu otrlosti, ale je to bezbolestné, rychlé a ryba se netrápí.
c) Chemicky. Chce to ovšem mít k dispozici nějaká silná narkotika pro zvířata, například Levamisol, Plegomazin, MS-222 ap. V nouzi lze použít nasycený roztok CO2 (sodovka), nebo (prý) H2O2 (peroxid vodíku), ale pak není smrt tak rychlá a nemusí být bezbolestná.
Ve všech případech samozřejmě platí, že mrtvá ryba nepatří do záchodu (viz důvody výše), ale například do popelnice (nebo zahrabat na zahradě). V případě ryb s infekčním onemocněním by bylo správné ji spálit nebo před vyhozením alespoň usmrtit choroboplodné zárodky (povařením, delším uložením v lihu ap.).

Taky už množím ryby jen ve společenském akváriu, kde většina potěru nepřežije a těm, co se to povede, je tak málo, že se mi je podaří rozdat.
Když už mám nějakou nemocnou rybu a musím ji utratit, dám ji do igelitového sáčku a pak hned do mrazáku, kde velmi rychle zahyne. Po důkladém "promražení" ji pak vyhodím do odpadu

Neregistrovaný uživatel

25.5.2005 09:21
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Zaujal mě váš příspěvek. Proč LEŠTĚNKU ???
Nepochopil jsem to. Děkuji za vysvětlení.
Milan

poiiujmíi mg, g jhv vjkhguvkbjgifmkvcvbgb digi b lb lbjvon jokbjvoibj hg jijok jo

Přidejte reakci

Přidat smajlík