Štír kýlnatý – Euscorpius carpathicus

Výskyt
Je v celé řadě poddruhů (aegaeus, apuanus, aquileiensis, argentarii, balearicus, calabriae, candiota, canestrinii, carpathicus, concinnýus, corsicanus, garganicus, hadzii, ilvanus, lagostae, linosae, niciensis, oglasae, ossae, palmarolae, picenus, sicanus, tauricus, tergestinus) rozšířen v jižní Evropě od Španělska na západě, až po Turecko a Ukrajinu na východě a dále v severní Africe – v Tunisu. Na severu svým výskytem místně zasahuje až do Švýcarska a České republiky.

• E. carpathicus požírá moučného červa

V biotopu dávají tito štíři přednost polosuchým, stinným místům na okrajích lesů a hájů s dostatkem přirozených vlhčích úkrytů pod kameny. Jejich výskyt je opravdu lokální, což mohu potvrdit např. ze severní Dalmácie, kde se v chatovém středisku nacházeli v borovém háji přímo mezi chatičkami, takřka pod každým kamenem, ale o pár desítek metrů dál ve stejném háji podél cesty nežil ani jediný. Na jednom z ostrovů při pobřeží se mi jich zas podařilo nasbírat pod kameny mezi borovicemi, jen pět metrů od moře, snad dvacet kusů na pouhých dvaceti čtverečních metrech, ale nikde v okolí pak už pod žádným z kamenů nebyl štír ani jediný.

Popis
Jde o štíra dorůstajícího do délky asi čtyř centimetrů, jehož samičky jsou tmavší a na první pohled kulatější. Světle hnědí samci mají navíc větší a světlejší telson (bodec na konci zadečku) a robustnější klepeta.

• E. carpathicus – samec

Chov
Pro jejich chov zřizujeme celoskleněná terária o podlahové ploše 30–40×20 cm. Dno pokryjeme vrstvou vlhké lesní hrabanky nebo lignocelem a na povrch položíme kousky kůry nebo střepy květináčů. Toto jednoduché zařízení jednak zajistí štírům dostatek úkrytů, jednak jim umožní nalézt si na povrchu místa méně vlhká. Mělká miska s vodou k napájení by měla být vybavena uvnitř několika kamínky, aby se menší jedinci nemohli utopit.
Denní teploty by se měly pohybovat kolem 25 °C, ale vzhledem k výskytu v přírodě nejsou teploty až tak důležité a mohou kolísat. Jako problematické se v zajetí jeví spíše podmínky vlhkostní, protože štírům vadí jak přílišné sucho, tak i převlhčení. Nejjednodušší je proto rozdělení terária na část vlhkou a suchou, mezi nimiž mají chovaní jedinci možnost si volně vybrat.

• E. carpathicus – samice

V teráriu uvedeném výše můžeme chovat 6–8 kusů štírů přibližně stejné velikosti. Každý štír by měl mít svůj vlastní úkryt. Jedinci tohoto druhu se velmi dobře snášejí, ale při špatném krmení a větších rozdílech ve velikosti neváhají ulovit ani svého soukmenovce. Toho jsem byl svědkem už během lovů, kdy jsem z nedostatku krabiček dal vždy několik štírů Euscorpius carpathicus do jedné a po návratu z celodenní exkurze pak našel menší kusy ve spárech těch větších.
Samičky rodí živá mláďata v počtu 15–25 kusů. Ta až do prvního svlékání ve stáří asi 10 dnů setrvávají na zádech své matky. Později mláďata slézají a pokouší se sama lovit. V této době jsem je od matky odděloval, aby je snad nechtěla zkonzumovat. V přírodě se však i potom pravděpodobně mláďata na záda své matky vracejí, i když stále méně často a na kratší dobu, až ji nakonec úplně opouštějí a hledají si své vlastní místo k životu.
 

text a foto: Vladimír Cerha