Zdravím :)
V poslední době na mnoha stránkách zaměřených na chov strašilek nacházím dotazy, jak "obarvit" strašilky E. tiaratum na lichen formu (foto v příloze). Nevím, nakolik jsou mé stránky populární a v souladu s pravidly fora iFAUNA nebudu sdílet svůj web, proto si celý článek můžete přečíst zde.
Každý z nás jistě chová nebo alespoň choval strašilku druhu Extatosoma tiaratum. Krom toho, že samy o sobě jsou velmi hezké a dorůstají také slušných rozměru, se jedná o značně polymorfní druh. Tedy druh, které je schopen změnit svou barvu vzhledem k okolnímu prostředí. S tímto druhem si tedy v chovu můžeme užít více zábavy, než by si kdo řekl.
Abychom pochopili, jak vlastně spouštěč změny barvy u druhu Extatosoma funguje, zabrousíme do jejich rodného prostředí. V Austrálii jsou vajíčka po nakladení samičkou sbírána mravenci, kteří je odnášejí a schovají do svého mraveniště. Toto je také důvod, proč by se vajíčka neměla vůbec nebo jen málo rosit - nejsou totiž stavěná na vnější, vlhký biotop deštných lesů. Jakmile se nymfa vylíhne, velmi nápadně napodobuje mravence, což jí umožní nepozorovaně opustit mraveniště a skrýt se do koruny stromů. Nyní však již není součástí mravenčí kolonie a je potřeba chránit se proti predátorům.
A právě zde dochází k aktivaci doposud plně neprobádaného spouštěče. Vzhledem k pozorováním převládá hypotéza, že tento druh má na ventrální straně tarzálních článků (tedy na spodní straně chodidel) fotoreceptory, které umožní čerstvě vylíhnutým nymfám napodobit prostředí, ve kterém se vyskytují ihned po vylíhnutí a opuštění mraveniště. Podmínkou je však dostatek světla, jelikož předurčená barva tohoto druhu je světle hnědá. Pokud nebude nymfa v prostředí, kde je dostatečná intenzita světla, fotoreceptory zůstanou neaktivní a nedojde tak ke změně barvy. Záleží také velmi na genetické výbavě jedinců. U linií, které se v našich chovech vyskytují už desítky let v převážně partenogenetické podobě můžeme na nějaké experimenty zapomenout. Momentálně je nejvhodnější Extatosoma tiaratum 'Innisfail' sbírána před pár lety s velmi dobrou genetikou.
Abychom tedy změny barvy docílili v chovu, musíme splnit následující podmínky:
1. Potřebujeme vitální jedince s dobrou genetikou.
2. Zásadní změny probíhají ihned po vylíhnutí nymfy, proto je důležité nymfu co nejdříve umístit do insektária s větvičkami o požadované barvě.
3. Insektárium musí být dostatečně osvětlené, aby došlo k aktivaci fotoreceptorů a spouštěče produkce pigmentů.
Důležité je vědět, že první změny se projeví až po svleku do druhého instaru. Poté se dozvíme, jestli bylo naše snažení úspěšné. Také berme na vědomí, že fotoreceptory plní svou funkci nejvíce, když nymfa setrvá bez pohybu na jednom místě. Aktivní nymfy, které neustále běhají z jednoho konce insektária na druhý budou barveny problematicky. Další důležitá informace je, že vše začíná v prvním instaru. Pokud bychom chtěli začít později, byla by veškerá snaha zbytečná. To však neznamená, že po prvním svleku můžeme nymfu přenést do normální ubikace bez větévek požadovaného zbarvení - naopak, čím déle bude nymfa v prostředí, jehož barvu se snaží převzít, tím efektivnější bude výsledek na imagu.
Teď jistě mnoha z vás vrtá hlavou, proč tedy nymfy chované na ostružiní nejsou zelené, když se přeci zdržují na zelených částech rostliny. Já sám jsem si tuto skutečnost vysvětloval faktem, že ostružiník obsahuje světle hnědé barvivo, které má po pozření na výsledné zbarvení efekt. Tuto hypotézu jsem však zamítl po dvou skutečnostech. V přírodě se totiž vyskytují na rostlinách, které žádné barvivo neobsahují, přičemž přesto si drží svou hnědou barvu, ale hlavně jsem kontaktoval kolegu, který se barvením tohoto druhu zaobírá a ten mi sdělil, že barvení pomocí interních faktorů (preorální podání barviva) nebylo úspěšné. Přesto však některé studie zmiňují možnost barvení rovnokřídlých (Orthoptera) pomocí barviv, zejména tedy karotenoidů. V případě absorpce pigmentů z potravy by však muselo dojít k pinocytóze, což nebylo pozorováno ani probádáno.
Pokud se tedy vrátíme k otázce, proč jsou nymfy chované na ostružiní hnědé namísto zelené, pak si tuto skutečnost lze vysvětlit jednoduše. Listy ostružiníků mají velkou plochu a podíváme-li se na nymfy v prvním instaru, pak si všimneme, že většinu času tráví na zastíněné spodní straně listu. Jejich fotoreceptory tedy nejsou vystaveny světlu a neprobíhá syntéza požadovaných pigmentů. Na základě této hypotézy by tedy bylo možné změnit barvu nymfy pomocí ostružiníku do zelena. Potřebovali bychom k tomu však šlahouny s velmi malými listy daleko od sebe, což by zvýšilo pravděpodobnost, že nymfy setrvá na stonku. A pokud by se přeci jen octla na listu, pak jeho malá plocha eliminuje působení stínu.
Naskýtá se mnoho možností, jak fotoreceptorů (pokud je tato zatím nejvíce pravděpodobná hypotéz pravdivá) využít. Osobně mne nejvíce lákají větévky břízy a svídy krvavé a dále různé druhy lišejníku. Dále se porozhlédnu po větévkách s černým a bílým nádechem. Pokud by někom u bylo známo, které rostliny mají větévky o barvě černé, bílé, žluté namodralé nebo nafialovělé či jinak zajímavě zbarvené, budu velmi rád, když mi tipy napíší na mou emailovou adresu (michal.siegel@seznam.cz).
Alenka Jírová mi poslala seznam barevných rostlin, které dala dohromady. Jedná se o rozmezí různých barevných škál, seznam je zde:
Černá - Phyllostachys nigra, Cornus kesselringii, Hydrangea nigra
Žluté - Phyllostachys aureosulcata, Salix alba, Salix acutifolia, Tilia aurea
Červené - Cornus alba elegantisima, Cornus alba sibirica, Tilia platyphyllos rubra
Oranžové - Winter flame, Cornus sericea, Tilia winter orange
Fialové - Rubus fruticosus
Šedivé - Populus tremula.
chameleontomik

XXX.XXX.61.1
Zdravím, chtěl jsem jen dodat, že mám doma skupinku 5ti kousků. Mám je jen na ostružiníku a jedna se mě teď v dospělosti přebarvila na zelenou.
Uživatel s deaktivovaným účtem

chameleontomik
napsal(a):
Zdravím, chtěl jsem jen dodat, že mám doma skupinku 5ti kousků. Mám je jen na ostružiníku a jedna se mě teď v dospělosti přebarvila na zelenou.
Já chovám už vlastní třetí generaci E. tiaratum po dovozu z Německa (Hamm) pouze na ostružiníku a mám zde jak zelené, tak strakaté, stejně jako hnědé. Takže krmením to asi nebude. S tím osvětlením si taky nejsem jistý - terárium je umístěno vedle terária s osvětlením klasickou 25W žárovkou z něhož sem světlo dopadá více než okrajově (žárovka je klasicky v květináči, které působí jako stínítko), jinak klasické denní světlo, na terárium nedopadá žádné slunce. Když nakrmím, snažím se vytvořit hustou spleť, aby se veškeré kusy dostaly ke krmení a já neběhal během dalšího dne pro další potravu. Vajíčka líhnu v rašelině, která je nepravidelně vlhčená, substrát ale téměř nevysychá - mám velmi špatnou zkušenost s líhnutím s nízkou vlhkostí. Většina mláďat nebyla schopná opustit vajíčko, zpravidla zůstávala zadečkem uvnitř vajíčka a následně hynula. Až zvýšení vlhkosti toto vyřešilo. Původní skupina mláďat, která vytvořila moji P-generaci byla taktéž zelená. Hledal jsem nějaké fotky na vložení, ale bohužel vzhledem k tomu, že strašilky jsou silně okrajovou záležitostí v mém chovu, nefotil jsem je.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Já chovám už vlastní třetí generaci E. tiaratum po dovozu z Německa (Hamm) pouze na ostružiníku a mám zde jak zelené, tak strakaté, stejně jako hnědé. Takže krmením to asi nebude. S tím osvětlením si taky nejsem jistý - terárium je umístěno vedle terária s osvětlením klasickou 25W žárovkou z něhož sem světlo dopadá více než okrajově (žárovka je klasicky v květináči, které působí jako stínítko), jinak klasické denní světlo, na terárium nedopadá žádné slunce. Když nakrmím, snažím se vytvořit hustou spleť, aby se veškeré kusy dostaly ke krmení a já neběhal během dalšího dne pro další potravu. Vajíčka líhnu v rašelině, která je nepravidelně vlhčená, substrát ale téměř nevysychá - mám velmi špatnou zkušenost s líhnutím s nízkou vlhkostí. Většina mláďat nebyla schopná opustit vajíčko, zpravidla zůstávala zadečkem uvnitř vajíčka a následně hynula. Až zvýšení vlhkosti toto vyřešilo. Původní skupina mláďat, která vytvořila moji P-generaci byla taktéž zelená. Hledal jsem nějaké fotky na vložení, ale bohužel vzhledem k tomu, že strašilky jsou silně okrajovou záležitostí v mém chovu, nefotil jsem je.
Zdravím, ano, je možné, že se zbarvily dozelena, pokud byly vystaveny zelenému ostružiníku po vyšší intenzitu světla.
Co se týče linií zaběhnutých v chovu, tak v důsledku genetické chudoby tíhnou spíše k polymorfismu - tedy potomstvo bude zčásti zelené, zčásti hnědé, zčásti žluté.. Linie s hobatou genetickou výbavou (např. E. tiaratum tiaratum "Innisfail") ještě zvládají změnu barvy vzhledem ke svému prostředí. Společně s několika dalšími kolegy pracujeme na výzkumu a pomoci různě barevných větévek lze docílit různých barev. Jinak já chovám australanky výhradně za sucha a bez problémů :).
Uživatel s deaktivovaným účtem

michal.siegel
napsal(a):
Zdravím, ano, je možné, že se zbarvily dozelena, pokud byly vystaveny zelenému ostružiníku po vyšší intenzitu světla.
Co se týče linií zaběhnutých v chovu, tak v důsledku genetické chudoby tíhnou spíše k polymorfismu - tedy potomstvo bude zčásti zelené, zčásti hnědé, zčásti žluté.. Linie s hobatou genetickou výbavou (např. E. tiaratum tiaratum "Innisfail") ještě zvládají změnu barvy vzhledem ke svému prostředí. Společně s několika dalšími kolegy pracujeme na výzkumu a pomoci různě barevných větévek lze docílit různých barev. Jinak já chovám australanky výhradně za sucha a bez problémů :).
Zelenému ostružiníku jsou všechny vystaveny jen do té míry, že když se mi líhnou mláďata v zimě, tak se dostanou jen ke starým tmavým listům. Žádnou super intenzitu světla mít taky nemohou (viz zimní období, kdy je den navíc kratší).
Buďte rád, že vám fungují za sucha. Já se budu držet toho, co se osvědčilo a kdy nemám žádné úhyny.