Psohlavec orinocký

(Corallus enydris enydris)

Psohlavce chovám dva roky. Samce jsem zakoupil jako mládě na terarijní burze a samici (také jako mládě) od soukromého chovatele. Samice má červenou barvu s černými znaky a žlutou hlavu, kdežto samec je červenooranžový s málo četnými černými znaky. Tento druh je vůbec ve zbarvení velice variabilní.

Dorůstá délky i přes 200 cm, obyčejně však jen kolem 180 cm. Moji chovanci měří v současnosti přes metr. V literatuře je uváděno, že se jedná o poměrně nervózní a agresivní hady, což mohu potvrdit. Nejagresivnější jsou dle mého názoru mláďata. Jejich agrese však vychází, jako u všech živých tvorů, z obrany sebe sama a svého životního prostoru. Několikrát se mi mládě zakouslo do ruky, když jsem se je pokusil sundat z větve. Kousnutí novorozenců však ani nezaznamenáte, zatímco u starších mláďat se rána již podobá několika vpichům jehly a kousnutí dospělcem je opravdu bolestivé. To mohu potvrdit, protože jsem dříve choval pětiletý pár Corallus enydris cooki. Zajímavé je, že pokud máte již psohlavce na ruce a on se necítí bezprostředně ohrožován, je klidný a nekousavý (alespoň moji chovanci).I to je důkazem, že netrpí averzí vůči člověku jako takovému. Dá se říci, že pokud se nebude psohlavec cítit v nebezpečí, pokud jej nebudete zbytečně dráždit rychlými pohyby a budete ostražití, nebudete mít s jeho útoky problémy.

Psohlavci jsou ideálními chovanci bytových terárií. Jak jsem se již zmínil, jejich zbarvení je velmi pestré a atraktivní. Jejich tělo je navíc uzpůsobeno lezení ve větvích, takže jsou neustále na očích. Alespoň metr vysoká nádrž o základně 100 x 50 cm je vyhovující pro dospělý chovný pár. Zvířata nejsou nijak náročná ani na vybavení terária, postačí jim několik členitých větví a přiměřeně velká vodní nádrž (větší fotomiska), do které se velmi často stáčejí (hlavně před svlékáním). Ubikaci vyhříváme 40 W žárovkou.

• mladý sameček při lovu

Za největší výhodu u těchto hadů považuji krmení. Mláďata žerou malé myšky a později nepohrdnou jakýmkoliv hlodavcem. Bez problémů přijímají myši, menší potkany, pískomily, křečky, ale i ptáky, kteří jsou vlastně jejich přirozenou potravou. Moje samice žrala výborně hned od útlého věku, zatímco samečka jsem musel pár týdnů násilně krmit. Byl drobnější než samička, ale po krátké době ji svou velikostí dohnal.

Charakteristickým projevem psohlavců je jejich lovecký (ale i obranný) postoj. Nadneseně se to dá formulovat i tak, že pokud mají hlad, o potravu si “řeknou”. Jestliže visí psohlavec dolů z větve a jeho přední třetina těla vytváří smyčku ve tvaru písmena S, naznačuje to připravenost k výpadu. Jeho útok na kořist nebo na rušitele, je pak téměř 100 % úspěšný. Naopak pokud had leží klidně smotaný ve větvích, či prolézá terárium, o potravu zřejmě zájem neprojeví. Dospělý kus Corallus en. cooki, které jsem choval, dokáže bez problémů spolykat na jedno krmení i 5 myší, pak ale dlouho potravu nepřijímá a tráví.

Další nespornou výhodou psohlavců je živorodost (jako u ostatních hroznýšovitých). Pozoroval jsem asi 3 hodinové páření Corallus en. cooki a asi po 7 měsících se samici narodilo 12 mláďat, z nichž 9 přijímalo potravu hned po prvním svlékání samostatně. Samice během březosti vyhledávala střídavě velmi teplá (pod žárovkou) a chladná místa (na zemi v rašeliníku). Po celou dobu chovu jsem s psohlavci neměl jakékoliv problémy a to ani během gravidity či porodu samice, protože ta si teplotu sama regulovala vyhledáváním různých míst v teráriu.

Myslím si, že psohlavci Corallus enydris enydris a Corallus enydris cooki jsou vděčnými a nenáročnými chovanci, kteří se vám při troše štěstí odvděčí odchovem. Bohužel si myslím, že se tito hadi z našich chovů vytrácejí, což je dozajista velká škoda.