Korálovka sedlatá (Lampropeltis triangulum campbelli)
Krásně vybarvená korálovka L. t. campbelli patří po L. t. sinaloae zřejmě k nejvíce rozšířené a oblíbené subspecii druhu Lampropeltis triangulum. Tento poměrně nový poddruh byl popsán teprve v roce 1983 a to podle mladého samce, kterého odchytil v srpnu roku 1975 Jonathan A. Campbell u Zapotitlán, v provincii Pueblan v Mexiku.
Popis
Střídání červených nebo červenooranžových proužků s černými a bílými je typické pro druh Lampropeltis triangulum. Červených proužků bývá průměrně 16, počítáno od hlavy ke kloace. Na ocase červená zpravidla chybí a bývá na něm obvykle 5 černých a 5 bílých proužků. Černý tipping v červených proužcích chybí. V různých publikacích se uvádí, že černý tipping chybí i v bílých proužcích. Tomuto chci však oponovat, neboť většina zvířat chovaných v naší republice má bílé proužky značně pročernalé a viděl jsem i desítky takovýchto zvířat, chovaných v Americe. Stále se také opisuje v různých pramenech, že poddruh je charakterizován bílou skvrnou ve tvaru U na prenfrontálních štítcích na čumáku. Pravda je taková, že pouze některá zvířata mají tvar skvrny formován do tvaru U. Značné množství campbellek má skvrnu různě tvarovanou, redukovanou do jedné nebo více teček nebo může skvrna i zcela chybět.
Počet řad dorsálních štítků se udává 21 až 23. Ventrálních štítků bývá 196 - 219, subkaudálních 40 až 49, supralabiálií 7 - 8, infralabiálií 7 - 9, jiné prameny udávají 9 - 10. Červených proužků na těle může být 14 až 22. Délka těla u adultních jedinců se pohybuje od 70 do 91 cm.
Charakteristika
Poddruh L. t. campbelli žije v jižním Pueblanu, západně k východnímu Morelos a jižně k severní Oaxace v Mexiku, což se také stále opisuje z jedné publikace do druhé a myslím, že skutečný výskyt bude v budoucnosti ještě upřesněn.
Co se povahy těchto korálovek týče, označil bych je jako hady poměrně temperamentní, dosti nervózní. Při braní do ruky je pravidlem, že jak mláďata, tak i dospělci se snaží vymanit kroucením těla, což často doprovází vystříknutím trusu. Toto znesnadňuje jejich vážení, měření nebo fotografování. Jinak je to bezproblémový had, kde mláďata již po prvním svlékání sama přijímají myšátka. U campbellek nebyl nikdy zpozorován kanibalismus, proto můžeme dospělce chovat v menších skupinách společně. Mláďata se také nenapadají, ale doporučuji je chovat jednotlivě, aby se při krmení nenavlékla dvě na jedno myšátko, což končívá pozřením jednoho z nich i s holetem.
Chov
Chov těchto korálovek je možný v přiměřeně velkých teráriích. Pro pár dospělých zvířat bych doporučoval terárium alespoň 60 x 40 x 40 (d x v x š) s úkrytem a nádobou s vodou. Zvířata se dobře svlékají i při nízké vzdušné vlhkosti, takže si myslím, že časté rosení terária není nutné. Jako substrát používám říční písek. Přes den dosahuje teplota v teráriu 25 - 26 °C, pod zdrojem tepla až 37 °C. V noci je teplota o několik stupňů nižší.
Odchov mláďat bývá bez potíží. K páření u chovných zvířat bychom neměli přistupovat dříve než ve stáří 2,5 roku. Samec by mohl být teoreticky použit v chovu o rok dříve, ale u samic doporučuji počkat do stáří dva a půl roku a velikosti alespoň 80 cm. Připouštění mladých samic se často vymstí u všech druhů korálovek.
Pro úspěšné páření a snůšku kvalitních vajec je u tohoto poddruhu nutné zimování tzv. “na tvrdo”, to je při teplotě 10 - 15 °C po dobu 6 - 10 týdnů. Tento poddruh má oproti ostatním jednu zvláštnost. Samice totiž pravidelně klade dvě snůšky v chovné sezóně. Robert Applegate dokonce píše, že někdy i tři. První snůška bývá na jaře a druhá v letních měsících. Vejce bývají poměrně velká na tak malého hada, v počtu 6 - 12 kusů. Inkubuji je ve vlhkém vermikulitu při teplotě 28 °C. Mladé korálovky se líhnou přibližně za 63 dní a měří 20 cm.
V osmdesátých a devadesátých letech minulého století se chov “nového” poddruhu L. t. campbelli v USA velmi rozšířil. Jak už to bývá, při vysokých počtech odchovaných mláďat se tu a tam vyskytne zvířátko, odlišně zbarvené, než jeho sourozenci. Pokud se takový jedinec dostane do rukou nadšence, znalého genetiky, je možné se v příštích letech těšit z nových barevných forem. Dnes se již chová několik takovýchto barevně nebo kresebně odlišných forem campbellek. Jelikož se dnes ojediněle dostávají i mezi naše chovatele, chtěl bych s nimi čtenáře seznámit.
Klasicky zbarvená zvířata zaujímají největší počet v chovech. Na celém světě je tendence preferovat tato zvířata s pravidelnými, pokud možno čistě bílými proužky. Někteří tito jedinci, zvláště když mají všechny proužky stejně široké, jsou skutečně krásní a připomínají korále.
Přehled forem
Forma Apricot je v posledních letech mezi campbellkami nejoblíbenější. Světlé proužky jsou meruňkově zbarvené, bez příměsí černé. Větší intenzita barvy bývá na hlavě a na ocase. V liniích takto zbarvených zvířat se začaly objevovat korálovky s jasně oranžovým zbarvením světlých proužků, které v poslední době někteří chovatelé označují jako Orange.
Sock head - u těchto campbellek bývá první proužek za hlavou neobvykle široký, proto v překladu ponožka. Zpravidla bývají velmi široké i všechny nebo některé bílé proužky na těle. Atraktivní bývají pravidelně zbarvená zvířata.
Oreos jsou vlastně černobílé campbellky. Červená barva se u těchto zvířat vytratila. V USA je tato forma ve velké oblibě a je dosti drahá. U některých jedinců se může zbytkově objevit červená barva, ti jsou o něco lacinější. Tato zvířata byla známa pouze v zámoří. V roce 2000 se však takováto tři zvířata objevila v odchovu jednoho pražského chovatele. Získal jsem je do svého chovu a v příštím roce se je pokusím rozmnožit. Jsou trochu odlišná od amerických Oreos, neboť nemají proužky, ale černá sedla a u ventrálií tvoří bílá barva řetězový vzor. Jako mláďata mi nepřipadala nijak zvlášť atraktivní, ale jak zvířata dospívají, jsou to jedny z nejkrásnějších korálovek v mém chovu.
Haloween je vlastně forma Oreos s apricot proužky. Hadi jsou dvoubarevní, oranžovočerní a extrémně drazí.
“Albino” - skutečný albín L. t. campbelli nebyl zřejmě nikdy objeven. To však neodradilo americké chovatele, kteří šlechtí “albino” campbellky křížením s albíny L. ruthveni. Zvířata jsou to pěkná, ale jedná se o geneticky bezcenné bastardy. To samé si myslím o “albino” campbelli, které vyšlechtil tento rok Stu Tennyson z Texasu, křížením campbellek s albíny L. t. nelsoni.
Závěrem bych korálovku Lampropeltis triangulum campbelli doporučil i začínajícím chovatelům a to nejen pro její krásu, ale i pro poměrně snadný chov a odchov. Není to však had na mazlení. Některé mé campbellky budete mít možnost shlédnout na naší internetové stránce:
, která bude v tuto dobu, doufám, již vystavěna.
Literatura:
Williams: Systematics and Natural History of the American Milk Snake, Lampropeltis triangulum - Milkwaukee Public Museum
Merke: Kingsnakes and Milk Snakes: T.F.H. Publicions
