Avicularia sp. a její odchov

Popis druhu

Moje dvě dospělé samice, 3–4 roky staré, měří v těle 5 a6 cm (jedna je o svlek větší), v rozpětí 11 cm. Základním zbarvením končetin a zadečku je černá. Končetiny jsou po své celé délce porostlé delšími bílými až oranžovými chlupy. Na každém zánártí (metatarsech) končetiny je na spodní části oranžová, malá a polokruhová skvrna. Ta se ještě opakuje na posledním článku končetiny a to na špičce nártu (tarsus). Hlavohruď (carapax) je také ze základu černý, ale silně porostlý stříbřitě zlatavým ochlupením. Na zadní části zadečku má místo se žahavými chloupky. Spodní strana samic je jasně černá. Jsou dravé, mírně agresivní.
Dospělý samec měřil v těle 4 cm, v rozpětí 10 cm. Po celém těle byl zbarven jasnou černou, na nártech i zánártí měl shodné zbarvení, jako to mu je u samic. Ve spodní straně tibií, u druhých končetin, měl tibiální háčky. Samec byl v chování stejný jako samice.

Průběh páření a odchov

Samice, která byla dospělá a kterou jsem měla v plánu pářit, byla 3 měsíce po svleku (5. 11. 2001) a sameček dospěl 27. 11. 2001, takže byli skoro stejnou dobu po dospělostním svleku. Samce jsem nechala přečerpat, oba jsem důkladně nakrmila a 17. 2. 2002 odpoledne jsem samce uzavřeného v silně děrované krabičce položila samičce do terária. Po pár minutách si samička k němu slezla z hnízda a slabě bubnovala, on jí neodpovídal. V 19 hod večer jsem samečka vypustila k samici na volno. Sameček po chvilce obav začal makadly „jezdit po skle“, to bylo zřejmě jeho bubnování, protože samička mu se zájmem odpovídala svým klasickým klepáním a brzy se nechala přilákat. V okamžiku, kdy byli v bezprostřední blízkosti, se začali oklepávat na svých předních končetinách. Naprosto klidný samec si ji začal pomalinku zvedat a hledat spermatéku, mezitím se doslova objímali ostatními končetinami. Všechny jejich pohyby probíhaly pomalu a v klidu. Byli na sobě tak nalepeni, že tvořili jednu chlupatou kouli. Po chvilce se sameček v klidu od samičky vzdálil a po pár minutách odpočinku se k samičce vrátil. Samice do té doby omámena, stála na stejném místě a samec si ji zase v klidu zvedl tak, jak potřeboval. Jelikož už nebyli k sobě tak nalepeni jako minule, viděla jsem, jak samec úspěšně zasunul bulby do spermatéky samice.
I přesto toto zdařilé zasunutí, se sameček nadále snažil samičku hledat a dávat najevo své touhy. A tak, jelikož samička měla prostorné terárium, jsem se rozhodla, že samečka tam 3 dny ještě ponechám. Přesně třetí den, 21. 2. 02, kdy jsem měla v úmyslu samečka oddělit, jsem ho našla zrovna ve chvíli, kdy samičce pomalu umíral v klepítkách.
5 dní po zabití samce, 26.2.02, si samička začala zpevňovat a zvětšovat své dosavadní hnízdo.
Měsíc na to, 23.3.02, jsem ráno našla samičku držet kokon. Dosti velké vchody do hnízda si vůbec nezapředla, takže pozorování bylo báječné. Samička se o kokon vzorně starala, pokud se zrovna čistila, tak ho měla položený přímo pod sebou. Mimo nošení kokonu, zvládala samička zároveň i zvětšování hnízda, které si prodlužovala směrem ke dvířkům terária, takže poté seděla s kokonem doslova u dvířek. Odolávala otřesům i samotnému přenosu jejího terária. Samička byla čím dál tím víc klidnější, a asi po 14 dnech si často dělala výlety mimo hnízdo, bez kokonu, ten nechávala ležet v hnízdě.
Jednou, když se ale vracela do hnízda, nemohla najít vchod, i když byly dva. Pořád se motala a šplhala po střední části hnízda a předními končetinami se marně dobývala dovnitř. Asi po 10 minutách jejího hledání, kdy už jsem viděla, že samička je doslova nešťastná, jsem ji ve střední části hnízda (kde se neustále beznadějně dobývala), nastřihla, v její přítomnosti, nůžkami středně velký otvor. Za okamžik na něj „přišla“ a za další okamžik už byla uvnitř. V hnízdě se už snadno zorientovala, brzy došla ke svému kokonu a spokojeně ho uchopila do makadel. Pak se vrátila s kokonem k falešnému otvoru a pořádně jej zapředla. Následující dny nadále hlídala kokon, a já, aby nemusela samice slézat dolů k misce s vodou, jsem ji vždy nakapala kapky vody do pavučiny, které pak v klidu vypila. Jednou jsem ji předložila do hnízda usmrceného cvrčka, samička ale popadla kokon a utíkala se s ním schovat do středu hnízda. Asi po týdnu jsem to zkusila znovu, tentokrát cvrčka bez problému ulovila a snědla.
28.5.2002 jsem na kokonu spatřila viditelně pohyby, přesto jsem jí ho neodebírala, i když bych si tím samozřejmě ušetřila spoustu práce s odchytem mláďat.
30.5.2002 jsem ráno nalezla samičku, jak spokojeně sedí v hnízdě a kolem ní spokojeně sedí hromada mláďat v 1. svleku. Jelikož jsem neměla ráno čas k odchytávání drobotiny, jen jsem s opatrností do hnízda opatrně nastříkala rozprašovačem kapky vody (mláďata ihned začala pít) a samotný odchyt nechala na odpoledne. Připravila jsem si čiré dózy s větráním, do nich nasypala lignocel a přidala borové kůry jako úkryt.
V samotném kokonu, na kterém samice udělala otvor o průměru 1 cm, se schovávalo ještě asi 20 mláďat, také v 1. svleku, dále asi dvě larvy v 2. stádiu, svlečky a přibližně 20 uschlých - neoplozených vajíček. Celkový počet mláďat byl 92 kusů.
Rozkrmení mláďat bylo více či méně problematické. Dokud jsem je totiž nepřemístila do nízkých krabiček, kde jedině tady šlapala po jídle a díky tomu si ho mláďata všimla, nejedla skoro vůbec. Základem úspěchu byla jejich pavučina. Dokud si ji řádně nepostavili, tak neměli zájem lovit ani ze země. Zhruba po 14 dnech začali konečně řádně přijímat potravu, rozstřižené červy nebo malinké cvrčky. V každé krabičce jsem měla asi po 10 kusech. Rosila jsem dvakrát až třikrát týdně.
Našly se ale i takové kusy, které nebyly schopny se rozkrmit a tak úmrtnost byla v prvním měsíci asi 10 kusů.
15.7.02 šli první Avicularia do 2. svleku, 9. 9. 02 se svlékla samička, 20.9.02 se svlékala první mláďata do 3. svleku, a kolem 29. 10. 02 byly první kusy ve 4. svleku.
Zhruba v té době mi také z neznámých příčin uhynula druhá dospělá samice, kterou jsem zmínila na začátku článku. Příčinu úhynu si neumím vysvětlit, jelikož samice do poslední chvíle pěkně lovila, mrtvá ležela mimo svého hnízda, končetiny neměla pod sebe zatažené, neměla ani vnitřní parazity.
23.12.02 byla mláďata těsně před 5. svlekem, bez problému brala krmivo. Z celého odchovu mi zbyly pouhé dva kusy, ty mám pospolu. Delší dobu měly s ostatními mláďaty společné hnízdo, potom si postavily svá samostatná hnízdečka na opačných stranách krabičky. Při krmení jsem pokládala krmivo do každého zvlášť a jemně rosila. Asi po 14 dnech ale větší mládě pozřelo menší a tak mi zbylo pouhé jedno mládě. Po svleku, které za pár týdnu absolvovalo, jsem ho přestěhovala do stromového terária, kde se mi ho podařilo určit, jedná se o samičku.

Sklípkan, který potřebuje pozornost

Co se týče tohoto dosud neupřesněného druhu všeobecně, a z mých zkušeností, pak se jedná o sklípkany, kterým musíme věnovat větší dávku pozornosti, dbát na to, aby se hlavně v nádrži netvořila plíseň (prevence: dostatečné větrání, větve – z ovocných stromů nebo kůra – nejlépe borová musí být převařená, substrát nesmí být převlhčený a zbytky z potravy musíme odstraňovat), aby jedinci si měli možnost postavit hnízdo, mláďata měla vyšší vlhkost a zbytečně nádrže s jedinci nepřehřívat. Tak se vyvarujeme úhynu jedinců, kteří umí být k tomuto někdy bohužel velmi náchylní i bez zjevných příčin.