Laudakia stellio
(Linnaeus, 1758) Popis: Agama „hardun“ dosahuje maximální délky okolo 35 cm. Plochá trojúhelníkovitá hlava je pokryta asymetricky rozmístěnými mal...
(Linnaeus, 1758)
Popis:
Agama „hardun“ dosahuje maximální délky okolo 35 cm. Plochá trojúhelníkovitá hlava je pokryta asymetricky rozmístěnými malými šupinami a štítky. Zornice jsou kulaté. Na krku a po stranách hlavy se nachází ostré šupiny. Hřbet je pokryt malými a velkými šupinami, na ocase jsou ostré šupiny v segmentech po obvodě, které do sebe zapadají. Ocas nelze snadno ulomit. Šupiny pod bradou jsou kýlnaté, na břiše jsou však již hladké. Hřbet je zbarven hnědočerně s velkými žlutými skvrnami. Břišní partie jsou zbarveny žlutě nebo žlutohnědě. Samci mají navíc krk šedě síťovaný, některé hřbetní šupiny mohou být zbarveny jasně modře. Prostředí a biologie:
L. stellio často obývá kamenité zídky, skalnaté oblasti a olivové porosty, kde s oblibou šplhá. Živí se převážně hmyzem, občas však pozře i rostlinnou potravu. Typickým projevem je vertikální pokyvování hlavou. Samice klade 8–14 vajec. Rozšíření:
Je známo od severní Afriky přes jihovýchodní Evropu, Turecko, včetně Kypru až po jihozápadní části Asie až do výšek 1500 m.
Agama „hardun“ dosahuje maximální délky okolo 35 cm. Plochá trojúhelníkovitá hlava je pokryta asymetricky rozmístěnými malými šupinami a štítky. Zornice jsou kulaté. Na krku a po stranách hlavy se nachází ostré šupiny. Hřbet je pokryt malými a velkými šupinami, na ocase jsou ostré šupiny v segmentech po obvodě, které do sebe zapadají. Ocas nelze snadno ulomit. Šupiny pod bradou jsou kýlnaté, na břiše jsou však již hladké. Hřbet je zbarven hnědočerně s velkými žlutými skvrnami. Břišní partie jsou zbarveny žlutě nebo žlutohnědě. Samci mají navíc krk šedě síťovaný, některé hřbetní šupiny mohou být zbarveny jasně modře. Prostředí a biologie:
L. stellio často obývá kamenité zídky, skalnaté oblasti a olivové porosty, kde s oblibou šplhá. Živí se převážně hmyzem, občas však pozře i rostlinnou potravu. Typickým projevem je vertikální pokyvování hlavou. Samice klade 8–14 vajec. Rozšíření:
Je známo od severní Afriky přes jihovýchodní Evropu, Turecko, včetně Kypru až po jihozápadní části Asie až do výšek 1500 m.
Subspecie:
Laudakia stellio brachydactyla (HAAS 1951)
Laudakia stellio cypriaca (DAAN 1967)
Laudakia stellio daani (BEUTLER & FRÖR 1980)
Laudakia stellio picea (PARKER 1935)
Laudakia stellio stellio (LINNAEUS 1758)
Laudakia stellio vulgaris (LATREILLE 1801)
Autor textu: Pavel Šmek
Autor fotografií zdroj: Pavel Šmek
Ohodnotťe tento článek:
Celkové hodnocení (0x):