Leguánek modrý - Sceloporus cyanogenys

Výskyt:
obývá kamenité a skalnaté biotopy v Mexiku a v jižním Texasu.

Popis:
dorůstá délky až přes 30 cm, přičemž jeho základní zbarvení je okrové s opalizujícím kovovým leskem. Na krku má bílý a oboustranně černě lemovaný obojek. Břicho a hrdlo je modré. Charakteristické je výrazné ošupení silně kýlnatými a v poměru k velikosti těla i velkými šupinami.

Chov:
již čerstvě narozená mláďata jsou velmi agresivní a výrazně teritoriální. Snaží se ze svého okolí vypudit všechny příslušníky vlastního druhu, na které svou velikostí a silou stačí. To může vést při chovu v zajetí ke stresům a bitkám s následkem zranění až smrtí jednotlivce. Jinak je možný chov v páru nebo ve skupině 1,2 v ubikaci rozměrů 80×50×50 cm s podkladem písku a členitou skalkou z pískovce.
Zadní stěnu je vhodné vyzdít. Důležitá je mělká napáječka s vodou. Denní teploty udržujeme na hodnotách 28–30 °C s možností lokálního vyhřátí až na 45 °C a nočním poklesem na 18–22 °C. Každý večer terárium lehce porosíme. Tito leguánci vyžadují vysokou intenzitu osvětlení pomocí zářivek a velmi jim prospívá i ozařování UV paprsky, nejlépe z celodenních zdrojů, např. žárovek Sun Glo.

Zimování provádíme po dobu 4–8 týdnů při teplotách 10–15 °C. Po navození normální teploty se zvířata v teráriu páří a zhruba po 8 týdnech klade samička od 4 do 12, ale také až 18 živých mláďat. Jak už bylo výše naznačeno, jejich odchov je možný pouze jednotlivě v malých teráriích zařízených jako nádrže dospělců.
V mém chovu došlo k páření po předchozím zimování v dolní části chladničky při 10 °C (říjen – prosinec) a následně pak k porodu čtyř mláďat, jejichž velikost byla přibližně 5–6 cm. Mláďata byla krátce po porodu od rodičů oddělena a chována v samostatné nádrži velikosti 80×45×40 cm zařízené obdobně jako terárium rodičů. Bohužel velmi brzy se začala projevovat vnitrodruhová agresivita a tak bylo nutné mláďata oddělit do samostatných nádrží 30×20×20 cm s podkladem písku a kamenů. Zhruba po 4–6 týdnech odděleného chovu, kdy zvířata zesílila, byl učiněn pokus o jejich opětovné sloučení do jedné chovné skupiny a to se ukázalo jako bezproblémové. Tento fakt svádí k domněnce, že agresivita mláďat je biologickým regulátorem, jenž má zamezit následné příbuzenské plemenitbě. Vede ke snaze opustit původní teritorium (místo narození) a vyhledat si nové působiště, kde pak dojde ke sloučení rozličných zvířat do nově vzniklých rodin. Tomu napovídá i fakt, že všechna čtyři mláďata žila nadále ve společné nádrži až do dospělosti a to bez jakýchkoliv půtek a nevraživostí. Přitom z této skupinky vyrostli tři samci a pouze jedna jediná samička.

V následujícím roce při zimování uhynul samec původního chovného páru. K úhynu došlo z důvodu nedostatku vlhkosti, která v dolní části chladničky velmi rychle klesá. Je nutné vlhkost při takovémto zimování důsledně hlídat.
Podle mých dosavadních zkušeností je tedy možné chovat zvířata ve smíšených skupinách, pouze mláďata do tří měsíců stáří je vhodné chovat odděleně, aby na sebe vzájemně neviděla.

Potrava:
mláďata i dospělí leguánci tohoto druhu přijímají jakýkoliv drobný hmyz, nejvíce různě velká vývojová stádia cvrčků.