Drápatka vodní - Xenopus laevis

Přestože jsem se čtenáři Fauny sdílel hlavně zkušenosti s chovem několika druhů velkých varanů, rád bych se dnes věnoval úplně jinému tvorovi. Každý chovatel, nejenom terarista, má jistě vzpomínky na prvního chovance, kterého kdy měl. Tím mým byla vodní žába Drápatka vodní (Xenopus laevis). Přestože je velmi dostupná a rozšířená, v chovatelských časopisech se o ní téměř nepíše. Zajímavostí u těchto žab je, že byly dříve využívány laboratorně, pro účely těhotenských testů. Ty využívaly skutečnosti, že drápatky reagují na přítomnost gonadotropinů uvolněním vajíček a tím potvrdily těhotenství. Drápatky nepatří k ohroženým druhům, spíše naopak. Na některých místech je dokonce jejich chov zakázán.

Drápatka vodní se v přírodě vyskytuje v Africe, konkrétně v její jižní a jihozápadní části. Jedná se o vodní žábu žijící hlavně při dně a obývající stojaté či mírně tekoucí vody v téměř jakémkoli rozsahu – od velkých vodních ploch až po malé tůně. Drápatka však také může migrovat po souši. V zajetí se někteří jedinci dožili údajně více než 20 let, přesné údaje však nevím, průměrně se však dožívá až 15 let. Svůj název dostala podle drápů, které má na třech prstech zadních končetin. Tělo má zploštělé, krk je neodlišený, zadní končetiny silnější. Samice drápatek jsou větší než samci a dorůstají velikosti kolem 10 až 14 cm při váze až 200 gramů, samci pak asi o 5 cm méně s váhou jen asi 60 gramů. Zbarvením se samci od samic odlišují – jejich vnitřní strana předních končetin je zbarvena do černa. Vrchní část těla mají obě pohlaví zbarvenou olivově s černými či šedými skvrnkami, břicho pak spíše šedobílé. K dostání jsou však často i albíni, jejichž zbarvení je žlutavé až bílé. Živí se nejen hmyzem, ale také jinými bezobratlými, menšími rybkami či obojživelníky. Při lovu může využít své drápky, kterými kořist roztrhá. Stojí za pozornost, že drápatka si dokáže poradit i s kořistí velkou téměř jako ona sama.

Pro chov postačí menší akvárium s výškou vodního sloupce alespoň 20 cm, které umístíme mimo přímý sluneční svit. Dno akvária může být holé, ale dekorace žábám rozhodně nevadí, spíše naopak, což platí i o vodních rostlinách. Nutno poznamenat, že vzhledem k dravosti těchto žab by rozhodně neměli sdílet akvárium s jinými vodními živočichy. Voda postačí z vodovodu, nejlépe pár hodin odstátá a její teplota by měla mít co nejblíže teplotě vody, ze které byly vyloveny. To platí samozřejmě pro výměnu vody kvůli riziku teplotního šoku. V zajetí můžeme drápatku krmit např. žížalami, roupicemi, malými rybkami či moučnými červy. Drápatky však velmi rády přijímají i syrové maso – drůbeží, rybí či hovězí, nikoli však vepřové. Stejně jako u plazů je tomu tak kvůli jeho nevhodnosti pro přílišný obsah tuku. Někdo doporučuje psí či kočičí granule (rozmočené ve vodě), toto krmení jsem však zatím nezkoušel. Pokud žába nechce syrové maso přijímat a vy naopak nechcete nosit domů moučné červy, můžete zkusit jednoduchou pomoc. Drápatky jsou dravci a jako takoví jsou zvyklé lovit. Proto zkuste kouskem masa pohybovat kmitavě ve vodní hladině, případně uvázat maso na nit a brázdit s ním hladinu. Dříve nebo později po něm žába vystartuje, pokud není nemocná či přežraná. Pokud si žába maso ve vodě nevezme do půl hodiny, odstraníme jej. Obecně však nebývá s krmením drápatek problém, naopak často jsou velice žravé.

Pohlavní dospělosti dosahují drápatky ve věku asi jednoho roku a samci lákají samice skřeky a to hlavně v noci. Páří se v letních měsících a samice snese až 2000 vajíček – poté je třeba dospělé žáby přemístit do jiné nádrže. Pulci se líhnou většinou již druhým dnem a po dvou měsících jsou již zcela přeměněni v žáby.