Začínáme s chovem želv - 2. část

Tyto dva druhy patří k nejčastěji chovaným jedincům v zajetí. Oba druhy prozatím spadají do 2. skupiny Citesu. Želvy stepní i želvy zelenavé se ukázaly jako odolné a přizpůsobivé našim podmínkám. Některé úspěšné odchovy želviček v naší republice to jen dokazují. Oba druhy želv mají podobné nároky, přestože jejich domovina nepochází ze stejných oblastí.

Testudo horsfieldii
Známé poddruhy: Testudo h. horsfieldii a Testudo h. kazachstanica.
Želva stepní je původem z Asie. Její výskyty byly zaznamenány v Iránu, Afgánistánu, Turkménii, v oblasti Kaspického moře, Pákistánu až v západní Číně.

Obývá stepi, písčité polopouště až pouště, ale také hlinité pustiny a zelené kopcovité terény.
Podíváme-li se na tuto želvu blíže, uvědomíme si, že si ji nelze splést s jiným druhem. Želva stepní má oproti ostatním suchozemským želvám téměř oválný krunýř, typické olivově zelené zbarvení s černými pigmentovými skvrnami. Dalším poznávacím znakem jsou 4 silné prsty na předních i zadních končetinách. Od toho také pochází pojmenování této želvy „čtyřprstá“. Velikost krunýře bývá do 22 centimetrů.
Oproti želvě zelenavé má tato želva u řady chovatelů přezdívku „šplhounka.“ Je to velká milovnice překážek a neustále se snaží na něco vyšplhat nebo naopak se podhrabat. Proto musíme dát do terária vyšší vrstvu substrátu a umožnit tak želvě zahrabávání. Také si musíme dát pozor při stavbě venkovního výběhu. Oplocení musí být zapuštěné hlouběji v zemi a vyšší. Řadě želv neprospívá období chladného vlhka, Testudo hermanni a Testudo horsfieldii nejsou výjimkou.
U této želvy je zvláštní dvojí zimování. Ve volné přírodě zimuje koncem léta a znovu v zimě. Někdy plynule přechází z letního spánku do zimního. S rozmnožováním této želvy je to horší. V našich podmínkách se odchov tohoto druhu povede spíše ojediněle. Na druhou stranu je tato želva zvyklá na drsné přírodní podmínky a v našich chovech ji řadíme k jedné z nejodolnějších želv.

Testudo hermanni
Známé poddruhy: Testudo h. hermanni a Testudo h. boettgeri.
Želva zelenavá patří mezi evropské želvy. Její výskyt byl zaznamená hlavně v jižních částech Evropy – Francie, Itálie, Baleáry ve Španělsku, Korsika, Sardinie, Západní Turecko, Bulharsko, Rumunsko, Řecko. Obývá stepi, křovinaté a skalnaté oblasti, háje a ovocné sady.
Tento druh želvy si můžeme splést s Testudo graeca – želvou žlutohnědou. Želva zelenavá má však dělený párový nadocasní štítek a ocásek bývá zakončen trnem. Barva této želvy může být různá. Nejčastěji žlutě olivová až hnědavá s velkými tmavými skvrnami. Tato želva má na předních končetinách 5 a na zadních 4 drápy. Rozlišit poddruh T. hermanni hermanni a T. hermanni boettgeri dokáže často jen zkušený chovatel.

• Otvírání z boku terária.

Velikost krunýře může být do 28 centimetrů, ale většinou nepřesáhne velikost 20 centimetrů.
Tento druh bývá úspěšně rozmnožován i u nás. Klade za sezonu dvě až tři snůšky se 2–12 vajíčky. Inkubační doba vajec je zhruba 60 dní.
Želva stepní a zelenavá vyžaduje téměř stejné podmínky chovu a tak je nadále nebudeme rozdělovat.

Terárium
Mnoho začátečníků si vyhlédne pro své zvířátko nádherné akvárium, avšak při zjištění nákupní ceny mu ztuhne úsměv na tváři. Nákup terárií i akvárií je opravdu finančně nákladná záležitost. Proto bychom měli vhodně a dobře zvolit již napoprvé. Uvědomte si, že vaše zvířátko poroste, proto nekupujte to nejmenší a nejlevnější. Brzy byste museli investovat do něčeho většího. Proto zvolte takové akvárium nebo terárium, které bude stačit dospělému jedinci nebo i chovnému páru.V některých prodejnách si také můžete nechat sestavit vysněné terárium na míru. Stačí jen zadat rozměry.
Je možné, že se setkáte zejména mezi chovateli s názvem želvárium. Jedná se o speciální nádrž pro chov malých vodních želv. Bývají menších rozměrů, použitým materiálem je většinou sklo a plast. Tato želvária vyhovují většinou jen do té doby, než želvičky vyrostou. Existují však i na želvária větších rozměrů, ta bývají navíc vybavena vnitřními vlepovanými plošinkami. Některé z nich mohou býti vhodné i pro suchozemské želvy.
Každá želva potřebuje pohyb a my jí ho musíme umožnit. I když kolují pověry, že želva je líná a celý den stráví téměř na jednom místě protože spí, pravda je jiná. Naopak většina želv je při vhodných tepelných podmínkách aktivní. Některé druhy želv dokáží v přírodě urazit 200 až 500 metrů za hodinu. Želva se ráda prochází a zkoumá okolí. Je to velká milovnice překážek, a tak jí potěší každý kámen či větev, kterou zdolá.
Počítáme-li s tím, že se želvě budeme plně věnovat a umožníme jí v letních měsících pobyt na zahradě ve výběhu (pokud nemáme možnost výběhu, tak alespoň chvilkové proběhnutí po trávníku) a pravidelně ji budeme pouštět doma, nemusíme volit příliš velké terárium, protože želva bude mít pohyb i mimo něj.

• Otvírání ze shora terária.

Upozorňuji, že pokud si želva zvykne na možnost procházení se volně mimo terárium, bude to často vyžadovat.
Nebudeme-li želvě dopřávat procházky mimo terárium a většinu života stráví za stěnami ze skla, musíme zvolit takovou velikost terária, ve kterém bude mít dostatek prostoru a pohodlí.
Obecně se uvádí velikost pro mladou želvu – délka krunýře v centimetrech vynásobená pěti. Tak vypočítáme délku a šířku terária. Výška by neměla být menší než 25 cm. Pro dospělou želvu se uvádí jako minimum rozměr 50×70 cm. Výška zůstává stejná. Já osobně doporučuji výšku terária minimálně 30 cm. Tím vám odpadne problém se zavěšením lampy.
Druhů terárií je opravdu mnoho. Můžeme si vybrat nejrůznější tvary i materiály. Nejčastěji se setkáte se sklem a průhledným plastem. Pokud počítáte s tím, že se o údržbu terária budou starat děti, volíme lehčí materiál. Průhledný plast je lehký pro manipulaci, avšak nemá tak dlouhou životnost jako sklo. Také se hůře čistí, neboť želva ho velmi brzy podrápe. Stěny terária se mohou rychle stát neprůhledné díky hlubokým rýhám od drápů. Sklo se snáze udržuje a zůstane čiré, ale je těžké.
Dále je možné zvolit si otvírání terária. Nejběžnější je otvírání shora na posuvných lištách nebo pantech. Je dobře větratelné. Objevuje se i posuvné otvírání boku nebo čelní stěny terária. Tento typ bych moc nedoporučovala. Setkala jsem se s případem, kdy se želvy rychle naučily využít i mírně poodsunutého skla. Příště se pokoušely na stejném místě sklo znovu odsunout, to činily tak dlouho, až se jim to povedlo.
Menší terária někdy nemívají strop, přesto je dobré pořídit si něco na přiklopení. Teplota z terária neuniká a zamezíme tak přístupu jiným domácím mazlíčkům.

Umístění terária
Správné umístění terária je velice důležité. Úzce souvisí se zdravotním stavem želvy. Nikdy neumisťujte terárium na zem. Při zemi je nižší teplota, zvolte vyvýšené místo, např. na stabilním stole, na polici. V přímé blízkosti terária by neměly být žádné přijímače – televize, rádio. Mohly by želvě způsobovat stres, hluk z nich by jí neustále rušil. Neumisťujte terárium pod okno, pokud budete větrat v době, kdy je venku chladno, želva vám může nastydnout. Je dobré takové místo pro terárium, odkud má želva náležitý rozhled do místnosti. Ráda pozoruje ruch kolem sebe. Často bude pozorně sledovat i vás. Pokud budete mít terárium v místnosti, kde se nejvíce zdržujete, uvidíte že i vaše želva bude projevovat větší aktivitu a zájem o okolí. Nedoporučuji umisťovat terárium do místnosti, kde spíte. Mohla by vás v noci budit.
Světlo je další podmínkou pro umístění terária. Nemůžeme držet želvu ve tmě, jen při umělém osvětlení. Volte světlou místnost, do které přes den svítí slunce. Není na závadu, pokud alespoň pár slunečních paprsků proniká i do terária. Slunce vám pomáhá skleněné obydlí želvy vyhřát. Pozor však na přehřátí. Dbejte na dobré větrání, nikdy by se neměl z terária stát nedýchatelný skleník.
Jistě vás nepřekvapí fakt, že želva reaguje na počasí. Jakmile bude venku ošklivo, chladno a déšť, bude zalezlá v úkrytu a čekat, až jí rozsvítíte lampičku. I potom jí bude chvíli trvat, než se pod světlo dostaví. Když však svítí slunce a je hezky, želva vás trpělivě vyhlíží. V letních dnech bude mnohokrát dříve vzhůru nežli vy.

(Pokračování příště.)