Začínáme s chovem želv - 8. část

Přenášení želv a cestování
Želvy jsou jedny z mnoha zvířat, kterým cestování nijak nesvědčí. Pokud jedete na dovolenou, raději poproste někoho, aby se vám o želvičku postaral u vás doma. Pokud ovšem cestování se želvičkou podniknete, měli byste vědět, jak a v čem ji přepravovat, aby jste jí neublížili. V odborné literatuře se doporučuje na krátké vzdálenosti plátěný pytlík, ve kterém se želva nemá o co zranit. Mně osobně toto připadá jako dosti nešťastné řešení. Želva nemá pod nohama pevný povrch a v takovém případě je dosti vyděšená a nespokojená. Bude se neustále pokoušet někam prohrabat. Na cestu k veterináři či na zelenou paseku vřele doporučuji proutěný košík. Velice se mi osvědčil. Na dno pokladete bavlněné hadříky a nahoru můžete poházet vrstvu trávy a listů. Želva bude v košíku spokojená a vám se dobře ponese.

Pokud použijete nějaký přepraví box nebo krabici, musíte zvolit rozumnou velikost a výplň. Nesmí se vám stát, že želva při převozu lítá ze strany na stranu a naráží na stěny. Také musí mít zajištěn dostatečný přísun vzduchu. Dejte pozor na venkovní teplotu, v zimě může želva rychle prochladnout. Z toho důvodu se přesunů v zimě pokud možno vyvarujte. Je-li však například návštěva veterináře v zimě nevyhnutelná, použijte uzavíratelný box. Na dno boxu položte láhev s teplou vodou a vyplňte větším množství podestýlky. Želvu vložte asi tak doprostřed a trochu ji zahrabte, aby nepromrzla. Stěny krabice je možné obložit polystyrenem, který bude lépe udržovat teplotu. Pokud želvu berete sebou na dovolenou, nemůžete nechat svého mazlíčka celou dobu pobytu v přepravním boxu. Jako náhrada za terárium postačí na pár dní papírová krabice větších rozměrů. Jako úkryt použijte například větší kus kůry a místo podestýlky listy stromů a trávu.

Ochočená želva
Jak ochočíte želvu a jak poznáte, že je již ochočená? Tyto dvě otázky jsou nejčastější u začínajících chovatelů. Dovolte, abych vám k tomu něco řekla. Nemůžete počítat s tím, že se vám někdy povede ochočit želvu tak, aby za vámi běhala a na slovo vás poslechla. Není to pes! Když mluvíme o ochočení želv, jedná se zejména o způsob chování, nevykazující známky strachu ze svého chovatele. Přesto jsou želvy velmi inteligentní. Naučí se chodit přesně na čas pro stravu na určité místo v teráriu i ve venkovním výběhu. Po čase si želva zvykne na váš hlas a pozná vás i po čichu. Pokud se k ní budete chovat hezky a podle určitých pravidel, přestane se vás bát. Stanete se pro ní společníkem a nebude se před vámi schovávat do krunýře. Jedním z prvních znaků ochočenosti bývá krmení z ruky. Vaše želva si vezme od vás potravu úplně klidně, bez známek nejistoty. Klidně si zapře své přední nohy o vaší dlaň, aniž by váhala. Pokud k vám nalezne důvěru, nechá se časem pohladit prstem po hlavě, aniž by se stáhla do krunýře. V případě, že bude puštěná, nebude se snažit dostat pryč z vašeho dosahu. Všechno ale potřebuje čas a trpělivost. Pokud se k želvě budete chovat podle následujících rad, jistě si na vás rychle zvykne.
• Želvy poměrně dobře vidí a slyší. Proto je důležité, abyste na ni mluvili co nejčastěji. Dejte jí jméno a používejte ho. Jakmile se ráno vzbudíte a uvidíte, že vás už vyhlíží, pozdravte ji a běžte k ní blíže. Při krmení na ní mluvte klidným hlasem. Nikdy v její blízkosti nekřičte, mohla by se polekat.
• Pokud želvu koupete, vkládejte ji do vody velice pomalu. Buďte celou dobu její koupele poblíž, aby na vás viděla. Pomůže jí to se ve vodě uvolnit a uklidnit.
• Vždy, když ji chcete uchopit do ruky a zvednout, přistupujte k ní zepředu a pomalu. Uchopujte ji tak, že nejprve uvidí vaši ruku blížící se k ní. Nikdy neuchopujte želvu zezadu! Vylekala by se, nevěděla by co se děje a přestala by vám důvěřovat. Uchopte ji jednou rukou pevně za krunýř, ale tak, aby jste jí neublížili. Druhou ruku dejte pod ni. Pozor, želvě se nemusí líbit sevření krunýře a může se ho pokusit uvolnit nohama. Nelekněte se, i kdyby vás škrábla, neupusťte ji!
• Zbytečně ji „nemordujte“, není to morče nebo křeček, na nějaké dlouhé mazlení není zvědavá. Někdy si vaši pozornost vyžádá sama.

Pokud ji nebudete lekat nesprávnými a rychlými pohyby, bude vás mít ráda. Přesto, že želvy jsou v přírodě často samotářskými tvory, většinou si rychle na svého společníka zvyknou. Uvidíte, že často bude naopak vyžadovat vaší pozornost. Bude vás chtít upoutat svým boucháním a škrábáním do terária. Většinou tak dává najevo svou nespokojenost. Želvy bývají dosti zvědavé, někdy jen tak pozorují děj kolem sebe. Připravte se, že vás bude často pozorovat. Umístěte proto terárium tak, aby jste s ní byli většinu dne ve stejné místnosti. Pokud je želva puštěná po bytě, aby se proběhla a ona se škrábe o vaši nohu, neznamená to, že se chce mazlit, ale je to pokus o zahřátí. Je jí zima a vaše noha ji láká svojí teplotou.
 

text a foto: Jana Geltnerová