Chov a odchov Physignathus cocincinus

V minulých číslech Fauny jsem vás seznámil se stavbou terária pro tyto krásné agamy a také s jejich odčervováním po importu z farem. Nyní nastal čas na popis chovu a také konečně vytouženého odchovu.
Začněme problémem, který se týká českého názvosloví. Mnoho lidí ji i v literatuře označuje jako agamu vodní. Tento český ekvivalent není správný, jelikož je přiřazen k australské příbuzné Physignathus lesueurii. Physignathus cocincinus je správně označována jako agama kočičinská.

Imponující samec.

Výskyt
Tato agama pochází z asijské oblasti deštných pralesů (Indie, Vietnam, Čína, Thajsko …). Žije na keřích a stromech. Často ji nalezneme na větvích přehupujících se nad řekou, či jinou vodní plochou, protože její vázanost na vodu je pro ni životně důležitá. V obraně se vrhá střemhlav do vody stejně jako leguáni (Iguana iguana).

Samec požírající rybu.

Popis
Mláďata agam kočičinských vypadají velmi bizardně. Mají velkou zakulacenou hlavu a tělíčko hubené, oproti hlavě malé. Ocas je dvakrát delší než tělo. Nohy jsou dlouhé s prsty uzpůsobenými k rychlému a obratnému lezení. Barva mláďat je tmavě zelená s příčnými světlejšími pruhy. Jak agama roste, její hlava se protahuje a začíná se rýsovat výrazný „čumák“. Barva se mění v brčálově zelenou a světlé pruhy se ztrácejí. Na hřbetě a hlavě začíná růst hřeben. Nyní nastává čas, kdy již můžeme začít rozeznávat pohlaví. Samcům roste dále hřeben na hřbetě, kdežto u samic zůstávají jen mírné rohovité výrůstky. Samci dorůstají délky až jeden metr, kdežto samice málokdy přesáhnou 70 cm. Váha dospělých samců je až 500 g.

Páření.

Chov
Svou první gamu jsem si koupil na konci roku 2003. Bylo to asi tříměsíční mládě zakoupené ve zverimexu. Agama rychle rostla a perfektně přijímala cvrčky, šváby, žížaly, malé šneky, ryby a jinou živočišnou potravu.

Samice na kladišti.

S podáváním zeleniny či ovoce jsem nikdy neuspěl.

Orosené vejce.

Ke krmení jsem vždy přidával vitamíny (směs Roboranu pro exoty a rozemletých vaječných skořápek v poměru 1 : 1+jednu lžíci Plastinu), tyto vitamíny dávkuji jedenkrát týdně přímo do tlamy ještěrů. Každý měsíc dávám kapku AD3, pro doplnění vápníku ještě předkládám nařezanou sépiovou kost na misku.

Líhnutí.


Terárium.

Když dorostla tato agama v šedesáticentimetrového samce, měl jsem problém kam s ním. Terárium 70×70×70 již nestačilo, a tak jsem se rozhodl vybudovat vestavěné terárium větší velikosti (viz Fauna č. 8/2006).

Mrtvé mládě.


Ještě vlhké mládě.

Jen pro přiblížení, terárium je veliké 130×130×150 cm. Vytápí ho 3×25 W žárovky a osvětlení zajišťuje 18 W zářivka. Zdroj UV záření nepoužívám. Vybavení tvoří několik silných větví a umělé rostliny. Bazén na vodu je plastový, velikosti 50×50 cm s hloubkou vody 15 cm. Do bazénu se chodí ještěři vyprazdňovat. Od publikování článku o stavbě terária jsem provedl několik úprav, aby bylo terárium více účelné.

Mládě s velikým cvrčkem.

Do terária jsem umístil prozatím jen samce. Dvě koupené samice jsem měl v té době v karanténě, jelikož jsem je musel zbavit vnitřních parazitů (viz Fauna č. 19/2006). Odčervení jsem prováděl přípravkem Caniverm ve třech etapách. První větší dávku jsem dal ihned po přemístění do karantény, další dávkování jsem provedl po 14 dnech. Poslední odčervení následovalo až po 6 měsících. Poté jsem již samice umístil do terária k samci.

Terárium pro mláďata.

Agamy začali žrát hned týden po prvním odčervení. Po přemístění k samci jsem pozoroval první páření. Samec ležel na nejvyšší větvi a kýval hlavou na samici přičemž nafukoval celé tělo a kožní lem pod krkem. Barva byla výrazně zelená. Samice odpovídala také kýváním, ale dala se na útěk. Samec ji pronásledoval, na dně terária ji dohonil a zakousl se jí do krku. Ihned došlo ke spojení. Samice změnila barvu dohněda. Páření trvalo asi 8 minut. Poté jsem páření pozoroval několik dnů po sobě vždy v dopoledních hodinách. První snůšky jsem se dočkal až 14. září. V kladišti jsem nalezl 8 poházených neoplodněných vajec. 15. 9. snesla samice zbylých 9 oplodněných vajec. Bohužel tato vejce v inkubátoru nevydržela ani měsíc a všechna zplesnivěla. Na další sezónu (2007) jsem agamy připravil mírným zimním klidem, kdy jsem zhasl žárovky v teráriu a nechal jen osvit zářivkou v době trvání 8 hodin. Teplota tak klesla na 25–26 °C, krmil jsem sporadicky asi 2× týdně. Takto jsem „zimoval“ dva měsíce (leden, únor). Poté jsem vše vrátil k normálnímu chodu jako předtím. V letošní sezóně jsem páření nepozoroval, ale 9. března samice snesla 6 vajec do připraveného kladiště (box 50×20×30 cm, naplněný vlhkou rašelinou). Vejce měla velikost 2,5–2,7 cm×1,4 cm a vážila 3–4 g. Inkuboval jsem na vlhkém Seramisu při teplotě 26,8–27,9 °C. V průběhu inkubace vejce nabírala na svém objemu. Velikost před líhnutím byla 3,4 cm×2,4 cm. 13. května 2007 jsem zaznamenal orosení jednoho z vajec. Vodu jsem často otíral. Bohužel vejce se rosilo i další den a třetí den se zcela propadlo. Ve vejci jsem nalezl mrtvé plně vyvinuté mládě. Z tohoto důvodu jsem další vejce při orosení opatrně na špičkách nařízl, což se ukázalo jako skvělé řešení. První živé mládě se vylíhlo 15. května 2007. Další agamky se líhli 16 a 17. 5. Mláďata jsou veliká 16 cm, z čehož 4,5 cm připadá na tělo a zbývajících 11,5 na ocas. Váha je 3–4 g. Agamky jsou křehké a při manipulaci jsou splašené. Umístil jsem je do terária 60×25×40 cm. Mnohem lepší by bylo vyšší terárium, ale bohužel jsem k dispozici jiné neměl. Pro jejich velikost ovšem postačuje i toto. Zařízení tvoří větve, umělé rostliny a větší nádoba s vodou hlubokou asi 5 cm, raději jsem do bazénu umístil několik kamenů, aby nehrozilo utopení. Vytápím 15 W žárovkou. Rosím 2× denně. První potravu si agamy vzaly až 3–4 den, do té doby trávily své veliké žloutkové vaky, které měly po vylíhnutí. Krmím drobnými cvrčky a malými šváby. I přes jejich velikost jsou schopni spořádat většího cvrčka. Když mi jeden větší cvrček omylem skočil do terária, agama se na něj vrhla a už byl její, běhala s ním chvíli jako pes s klackem v tlamě, ale později ho spořádala bez větších problémů. Snášenlivost všech pěti mláďat je perfektní, většinu času tráví společně spánkem nebo koupelí. Růst je rychlý, i na pohled znatelný. Pomalu si zvykají na lidský dotek a jsou mnohem klidnější než po vylíhnutí. Další dvě sůšky po sedmi vejcích již rostou v inkubátoru, a tak se snad brzy dočkám dalšího radostného okamžiku líhnutí.
To je prozatím vše z tříletého chovu těchto krásných zelených dráčků. Přeji všem mnoho úspěchů a stejné radosti z chovu jako mám já.