Zajímavý hmyz východního Slovenska
V polovině srpna minulého roku jsme se vydali s Danielem Jablonským na východ Slovenské republiky do CHKO Východné Karpaty a CHKO Latorica. Přestože hmyz nebyl v centru našeho zájmu, nedá mi to, abych se zejména o dvou jeho nejnápadnějších a pro nás v ČR raritních druzích trochu nezmínil.
Kudlanka nábožná (Mantis religiosa)
S kudlankou jsme se setkávali na různých loukách, na mezích, u cest apod. Tento hmyz je na východě, zdá se, běžný. Spolu s ním obývají stejné lokality různé druhy hmyzu, nejnápadnější jsou různí zástupci řádu rovnokřídlých – kobylka zelená (Tettigonia viridissima) a hnědá (Decticus verrucivorus), krásná saranče vrzavá (Psophus stridulus) aj.
Samice kudlanky nábožné je velká okolo 7 cm, je robustnější než sameček. Ten je štíhlý, menší, má delší tykadla a dobře létá. Nymfy poznáme podle nevyvinutých křídel a jejich pohlaví lze určit dle počtu zadečkových článků. Samice mají sedm a více článků, samci méně. Zbarvení je značně proměnlivé a závisí na prostředí, kde se kudlanka vyskytuje. Perfektní maskování chrání nejen samotnou kudlanku před nepřáteli, ale jí samotné pomáhá přelstít svou kořist. Kudlanka sedí na stéblech trav, bylinách, ostružiní a nehnutě číhá na nic netušící hmyz, ale i na příslušníky vlastního druhu nebo i malé obratlovce. K lovu má uzpůsoben pár lapacích nožek vybavený ostny zabraňujícími vysmeknutí úlovku. Ten je jimi ihned přisunut ke kusadlům a požírán bez jakéhokoli předešlého usmrcení.
Rozmnožování, je díky trudnému osudu kudlančích samečků, dobře známo i laikům. Sameček tuto proceduru, nezbytnou k zachování vlastního rodu, v mnoha případech sám nepřežije. Samička jej totiž začne asi v polovině případů při kopulaci požírat. Naštěstí se s touto eventualitou počítá a tak, byť bez hlavy, dokáže sameček svůj úkol dovést do zdárného konce. Samička po spáření vytvoří několik schránek s vajíčky, tzv. ootéky. Ty bývají umístěny často pod kameny. Na jaře se z nich líhnou malé kudlanky. Život dospělců ukončí většinou první mrazíky.
Chov kudlanek je snadný a postačuje k němu obyčejná láhev od okurek s větvičkou, na které kudlanka sedí. Dostatečný prostor musí mít kudlanka při svlékání, aby se nezdeformovala či při něm přímo neuhynula. Substrát nepoužívám žádný z praktického hlediska, ulehčí to čištění a zabrání rozvoji plísní. Občas rosíme, i když většinu potřebných tekutin získá kudlanka v potravě. Krmení nečiní potíže, kudlanka loví vše a je velmi nestřídmá. Nymfy dokáží pozřít skoro stejně velkou kořist jako jsou samy. Nutno podotknout, že je kudlanka v České republice a na Slovensku chráněným živočichem, a proto její chov podléhá povolení. Je u nás druhem kriticky ohroženým.
Tesařík alpský (Rosalia alpina)
Tento krásný brouk je vázán na bučiny ve vyšších polohách. V Bukovských vrších (spadají do CHKO Východné Karpaty a NP Poloniny) jich byly v polovině srpna opravdu spousty. Samci nalétali na poražené bukové kmeny a hledali zde samičky. Samice kladou vajíčka do štěrbin v kůře a dřevě suchých a polosuchých kmenů. Zde se larvy vyvíjejí minimálně tři roky. Imága se vyskytují od června do září a živí se mízou poraněných stromů. Tento brouk nenapadá živé stromy, ale vyhledává různé souše, pařezy, suché větve nebo poražené stromy. Je pro něj i důležité, aby kmen rychle neztrouchnivěl. Ochranáři zde úmyslně ponechávají tyto kmeny tesaříkům. Proto kmeny, které pro ně připravují, neleží přímo na zemi, ale jsou podloženy. Při konvenčním lesnickém hospodaření, kdy po těžbě leží dřevo nějakou dobu v lese a pak je teprve odvezeno ke zpracování, dochází k největším ztrátám, jelikož je pro samice velikým lákadlem, nakladou do něj mnoho snůšek a ty tak příjdou nazmar.
Velikost brouků se pohybuje od 15 do 35 mm. Tyto markantní rozdíly ve velikosti jsme pozorovali i v Bukovských vrších. Jsou dány výživou larev. Samci tesaříků alpských mají delší tykadla než samičky.
Tento kriticky ohrožený tesařík je v SR i ČR chráněný. U nás se jedná o druh, který je na mnoha dřívějších lokalitách vyhuben a dnes jej lze najít vzácně jen v okolí Bezdězu, Bílých Karpat a Chřibů. Chov tohoto atraktivního druhu není nikde zmiňován, všeobecně však chov tesaříků provází degenerace v dalších generacích a příliv nové krve z přírody je nutný (Kabátek in Kovařík, 2000).
Dalším nápadným broukem, se kterým jsme se setkávali v Bukovských vrších, byl roháček kozlík (Dorcus parallelipipedus). Nacházeli jsme ho hlavně pod kameny. Tento brouk je velký okolo dvou centimetrů. Larvy žijí v zemi, kde se živí rozkládající se dřevní hmotou. Imága sají mízu různých stromů.
Východ Slovenska je pro milovníky přírody vhodným místem k mnoha výletům. My jsme během pár dní procestovali vlakem a projeli na kolech Národní přírodní rezervaci Tajba, CHKO Latorica a CHKO Východné Karpaty. Zajímavé jsou i národnostní poměry, kdy například v okolí Stredy nad Bodrogom jsme měli pocit, že jsme zbloudili do blízkého Maďarska. Je zde cítit určité napětí mezi Slováky a Maďary, kteří jsou mnohdy neochotní s vámi promluvit jinak než maďarsky. Naopak u ukrajinské hranice jsou velmi přátelští „Rusinci“, jejichž zvukomalebné nářečí je směsicí slovenštiny a ruštiny. Lituji jen, že jsme z nedostatku času a také proto, že se začalo kazit počasí, nenavštívili blízkou Ukrajinu.
Prameny:
Kovařík F. a kol., 2000: Hmyz, Chov, Morfologie. Madagaskar Jihlava
Pecina P., 1988: Kapesní atlas chráněných a ohrožených živočichů 1. díl. SPN Praha
Reichholf – Riehmová H., 1997: Hmyz a pavoukovci. Ikar Praha http://www.biomonitoring.cz/
