Korálovky – seriál 3. Druhy a poddruhy

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Základní odlišnosti jednotlivých druhů korálovek Lampropeltis alterna je velice krasná a zejména tvarem hlavy a posazením očí poněkud odlišnější korálovka. Jedná se o druh, který bychom nedoporučovali začínajícím chovatelům korálovek, protože jejich chov a odchov je poněkud náročnější a rizikovější než u ostatních korálovek. Nicméně i přesto se jedná o poměrně snadno chovatelné hady, náročnějšími je lze označit pouze při srovnání s ostatními korálovkami.

Nemáte-li v úmyslu tuto korálovku odchovávat, pak ji můžeme doporučit i začínajícím chovatelům za předpokladu, že jedinec, kterého si pořizují je již alespoň rok stará, bez problémů žeroucí a trávící korálovka.

Lampropeltis getula

Lampropeltis getula je korálovka, která zaujme zejména ze tří důvodů. Prvním je, že se v dospělosti jedná o poměrně velkého hada, jehož délka se v některých případech může blížit až ke dvěma metrům. Druhým důvodem je skutečnost, že se jedná o skutečně úctyhodného predátora, na jehož jídelním lístků jsou poměrně častými, ba dalo by se říci pravidelnými, hosty jedovatí hadi a to zejména chřestýši, které tato korálovka velice ráda loví a ještě raději požírá. Na jejich jed je jednak částečně rezistentní a jednak je daleko rychlejší, pružnější a silnější než chřestýš, který je zvyklý na to, že se mu většina rozumných zvířat snaží obloukem vyhnout, a že případný problém s nežádoucí návštěvou vyřeší zachřestění či jeho jedové zuby. Korálovka však chápe jeho chřestění spíše jako příjemný až libý zvuk předznamenávající chutný oběd či večeři a jeho jedové zuby jako ekvivalent kostí v kaprovi, které jsou sice nemilé, ale stačí si dávat pozor. Záliba Lampropeltis getula v pojídání hadů má však i svou stinnou stránku, a tou je kanibalismus, a to nejen v jiných druzích či poddruzích (šířeji pojatý kanibalismus), ale dokonce také v rámci vlastního poddruhu. Na rozdíl od většiny ostatních druhů se zde však nejedná o riziko kanibalismu, jako spíše o jeho jistotu. Už jako mladé se tyto korálovky dokáží sežrat navzájem i pár minut po vylíhnutí. Proto je dobré je od sebe vždy důsledně oddělovat. Oddělování není bezpředmětné ani v dospělosti. I páry žijící spolu roky bez problémů mohou jednoho dne překvapit tím, že jeden z páru záhadně zmizí. V tomto případě se však nejedná ani tak o zdařilý iluzionistický trik, jako spíše o projev nenažranosti jednoho z hadích partnerů. Ostatně se čas od času stane, že tato korálovka s nadšením sobě vlastním uloví vlastní ocas a než si uvědomí, že je skutečně její, tak jej klidně z první čtvrtiny až třetiny pozře.

Lampropeltis mexicana

Lampropeltis mexicana je velice krásný a zajímavý druh korálovek, zejména pak poddruh thayeri, který je chovatelsky velice zajímavý tím, že dosahuje v odchovech značné variability. Existují tři základní typy variant tohoto poddruhu a se všemi se můžete setkat v rámci jediné snůšky. První je tzv. „Milksnake phase“, tito jedinci se velmi podobají některým poddruhům L. Triangulum. Druhým je tzv. „Leonis phase“, ta zase svou kresbou velmi připomíná další poddruhy L. Mexicana. Posledním a nejméně častým typem jsou zcela černí jedinci. Plus je třeba zmínit, že první dva typy vykazují velmi vysokou variabilitu barev, zejména pak podkladových, které se vyskytují v mnoha odstínech od bílých, přes šedivé, hnědé, žluté až po výrazně oranžové. Nechcete-li se nikdy při odchovu nudit, tak je možné thayeri jednoznačně doporučit, každé líhnutí vás bude čekat překvapení. Zažijete víc napětí a překvapení než o vánocích. I tento druh vykazuje částečné sklony ke kanibalismu, ale zdaleka ne v takové míře jako L. Getula. Riziko zde sice existuje, ale poměrně snesitelné. Další osud druhu Mexicana, co se týče taxonomie je v tuto chvíli poněkud otázkou. Jednak se uvažuje o jeho sloučení s L. Alterna a L. Ruthveni a jednak se uvažuje i tom, zda se nejedná o přírodní hybridy.

Lampropeltis pyromelana

Lampropeltis pyromelana je velmi zajímavá korálovka a stojí za to zmínit alespoň tři její specifika. Prvním je, že ačkoliv se jedná o poměrně velkou (co do dosahované délky) korálovku, tak na vás ve skutečnosti bude působit jako spíše menší had. Je to dáno tím, že její tělo je subtilnější, než je u korálovek obvyklé. Dalším je, že tato korálovka má ve zvyku čas od času přestat žrát bez jakékoliv zjevné příčiny na několik týdnů až měsíců. Tento druh korálovek se od ostatních také poměrně výrazně odlišuje průměrným počtem vajíček ve snůšce. Zatímco ostatní korálkovky mají ve snůškách nejčastěji 6 až 12 vajíček, tak u tohoto druhu to bývá obvykle dvě až čtyři vajíčka. V dospělosti se jedná o velice klidná zvířata, která, jako jedny z mála korálovek, nejsou výrazněji proti možnosti šplhat (plazit se) do výšek.

Lampropeltis ruthveni

Lampropeltis ruthveni se může ve srovnání s ostatními korálovkami jevit jako poněkud nudný druh, ale jeho přínos pro chovy korálovek není rozhodně zanedbatelný. A to zejména proto, že právě u této korálovky se podařilo poměrně brzy objevit albino (přesněji amelanistického) jedince a díky němu se postupně zastoupení albino jedinců v chované populaci tohoto druhu zvedlo natolik, že již jsou pomalu častější než tradičně zabarvení jedinci. Dále také proto, že je poměrně vhodná pro křížení s některými jinými druhy korálovek (zejména L. Mexicana). Ačkoliv obecně s křížením jednotlivých poddruhů, natož pak druhů, poměrně výrazně nesouhlasíme, tak záměrné a sofistikované křížení, která má svůj jasný cíl, chovatel ho má pod kontrolou a toto křížení veřejně přiznává, a hlavně zamezuje nechtěnému dalšímu křížení, naopak vítáme.

Lampropeltis triangulum

Lampropeltis triangulum má více jak dvacet poddruhů (v některých seznamech až ke třiceti) a je tak poněkud složité, ne-li nemožné, najít společné znaky, které by jej z chovatelského hlediska odlišovaly od jiných druhů korálovek.

Lampropeltis zonata

Lampropeltis zonata je krásná, i když také poněkud nudnější (z hlediska variability) korálovka, ale rozhodně ji nemůžeme doporučit začínajícím chovatelům. Tyto korálovky jsou totiž poměrně choulostivější a i zkušeným chovatelům často hynou na tzv. nemoci zonát, i když si u nich třeba celý předchozí rok vedly více jak dobře.

Lampropeltis zonata

Lampropeltis zonata je krásná, i když také poněkud nudnější (z hlediska variability) korálovka, ale rozhodně ji nemůžeme doporučit začínajícím chovatelům. Tyto korálovky jsou totiž poměrně choulostivější a i zkušeným chovatelům často hynou na tzv. nemoci zonát, i když si u nich třeba celý předchozí rok vedly více jak dobře.

Přehled

V příštím díle najdete informace o albino a jiných barevných formách korálovek. Máte-li jakékoliv dotazy či komentáře ohledně tohoto článku, případně jiný dotaz týkající se korálovek, napište nám je prosím na radim@koralovky.cz , pokud to bude v našich silách, tak na všechny odpovíme a ty nejčastější a nejzajímavější zde i zveřejníme.

Ohodnotťe tento článek:

Vaše hodnocení:

Celkové hodnocení (0x):