Stálice mezi služebními psy

Rotvajleři patří už několik desítek let mezi nejpoužívanější plemena u policie, ve věznicích i u dalších ozbrojených sborů na celém světě. Je tomu tak i u naši policie a vězeňské služby, kde po německých a belgických ovčácích mají třetí nejpočetnější zastoupení. Svalnatí psi s mohutnou hlavou a dobrou duší jsou ale oblíbení i mezi sportovními kynology a milovníky psů.

Zvláště těmi, kteří je chtějí mít jako domácí mazlíčky a zároveň hlídače. „Já mám s našim rotvíkem klid a pohodu při každé procházce parkem nebo kolem Vltavy, kde se často potulují a přespávají pochybná individua,“ svěřila se majitelka obzvlášť dobře živeného rotvajlera. A stejně tak vychvalovala svého miláčka za hlídání její holešovické vily.

Spolehliví

Přestože rotvajleři tak trochu ze své největší slávy ustoupili, zůstali jim věrní opravdoví znalci kvalit těchto ušlechtilých psů, pro které není problém zvládat při výcviku psa jiné váhové kategorie než je třeba malinois. Padesátikiloví a v kohoutku až 69 centimetrů vysocí psi se svým skalním příznivcům odvděčí jistotou, kterou jim dodávají ve službě, ať už ji vykonávají kdekoliv, nebo při hlídání domu či zahrady. Síla a energie vyzařuje z osvaleného těla pokrytého krátkou srstí. Možná právě mohutnost a vzhled řadí rotvajlera mezi nejoblíbenější hlídače v kriminalitou zkoušené Jihoafrické republice. Jsou tam totiž často vidět spolu s německými ovčáky a dobrmany běhat a hrozit každému cizímu člověku, který se přiblíží těsně ke dveřím, domu či zahradě svého pána. „Elektronika, napěťové ohradníky ani bytelné ploty nemají takovou váhu, jakou je odstrašující účinek psů a zvláště rotvajlerů,“ uvedl něco ze svých zkušeností Miloš Babák, kterému psi zachránili život jeho manželky. „Byla přepadená v pravé poledne partou pěti zlodějů vydávajících se za řemeslníky. Díky podvodu jim otevřela vrata a pak už by jí žádná elektronika nepomohla. Zato dva psi vyhřívající se na sluníčku za domem zasáhli okamžitě, jen co zaslechli volání ženy. Fingovaní řemeslníci stačili jen taktak naskákat na korbu dodávky a ujet. Zbyly po nich jen cáry z montérek. Přitom běžné návštěvy přijímají naši psi v pohodě,“ popsal svoje zkušenosti Čech žijící přes čtyřicet let v Johannesburgu.

Pestrá minulost

Za zmínku stojí i zajímavosti uváděné v různých monografiích, kde se popisují molosové a později honáčtí psi jako předci rotvajlerů, kteří hlídali stáda následující římské legie coby živý proviant. Podobně byli ceněni jako hlídači karavan putujících Asií a Afrikou. Jedna kupecká stezka měla vést přes německé městečko Rottweil, kde si všimli kvalit doprovodných psů a dalším šlechtěním se jim podařilo dát světu skvělé hlídače a pomocníky. Ačkoliv někteří chovatelé nedoporučují držet rotvajlery venku pro jejich krátkou srst, zkušenost dalších říká něco jiného. „Pokud je od štěněte držený venku, dobře živený a má pravidelně udržovanou srst, tak mu ustájení v běžně zateplené boudě nevadí,“ tvrdí Martin Laštovka, vedoucí psovodů ve Vazební věznici Praha – Ruzyně. Tam se v posledních letech vystřídalo více jak deset rotvajlerů.

Není okoukaný

Zkušenosti s rotvajlery mají u nás i v dalších věznicích a jsou s nimi spokojení. Možná i proto, že je to méně okoukaný pes a málokdo z opravdových kriminálníků ví, co lze od něho očekávat. „Na nejednoho psa bych si troufnul, ale v případě rotvíka bych se rozmýšlel,“ prohlásil jeden rusky mluvící „klient“ věznice ve Stráži pod Rálskem. A k tomu bývalý psovod vězeňské služby Jindřich Kroc dodává: „Vzhled rotvajlera je tak trochu jeho předností. Přitom zdánlivě vlídnější němečtí a belgičtí ovčáci, kterých jsme měli ve službě nejvíce, prokazují neméně kvalitní obranářské schopnosti.“

Z útulku k policii

Dobré zkušenosti získal s rotvajlerem i brněnský policista Jiří Ekrt, přestože ho začal cvičit až ve třech letech. Potřeboval totiž vyřešit rychle náhradu za služebního německého ovčáka, který mu uhynul na selhání srdce. „Shodou okolností mě známý z útulku v té době informoval, že mají rotvajlera, kterého nikdo nechce. Je prý dost svérázný a každý se ho bojí,“ vzpomíná. Protože jako policejní a sportovní kynolog a také figurant má se psy bohaté zkušenosti, chtěl si vyzkoušet svoje umění. Věděl, že s tříletým nevycválaným psem se nedají dělat zázraky, natož s rotvajlerem. A pochybnosti se potvrdily: „Trvalo nám čtyři měsíce, než jsme se navzájem pochopili. Stále chtěl mít navrch a zkoušel to všelijak.“ Nejednou měl psovod otisky rotvajlera na rukách, ale naděje na sblížení se nevzdával. Nakonec Aron pochopil, že páníček bude mít navrch, policistovi zase bylo jasné, že nikdy po něm nemůže chtít dokonalou poslušnost.

Nikdy naostro

Aron tak absolvoval policejní kurz a stal se vydatným pomocníkem brněnských policistů. Páníček ho připravoval i na kynologické soutěže. V nich sice díky nechuti předvádět cviky poslušnosti nemá šanci na nejvyšší příčky, ale zato v obranných disciplínách patří vždy k nejlepším. Sílu čelistí ale dosud pocítili jen figuranti. Nikdy za celých pět let ve službě nemusel zadržet člověka nebo naostro bránit páníčka. Při desítkách policejních výjezdů a zákroků stačilo jen, když s ním psovod vystoupil z auta nebo se přiblížil k výtržníkům či zlodějům a každý okamžitě pochopil, která bije. Jedinkrát se nestalo, že by horké hlavy okamžitě nevychladly a delikventi se pokorně nepodřídili hlídce.

Skini

Z poslední doby to byl třeba případ zlodějů dopadených přímo při krádeži vzácných kovů nebo zákrok proti skupině dvaceti skinů. Ti byli vypátraní policejními hlídkami brzy po tom, co zbili a zranili tři mladíky. Také se strážci pořádku se chtěli prát. Ale jen do chvíle, než byl povolaný psovod s rotvajlerem. Když spatřili jeho zubatý úsměv, ochotně si jako jeden muž stoupli čelem ke zdi a bez řečí se podrobili prohlídce a vyšetřování. Aron je často posílán tam, kde už selhává jakákoliv snaha o domluvu. Třeba když skupina opilců vyhrožovala ošetřujícím lékařům. Jen spatřili Arona a bylo po vyhrožování. Brňané mohli ocenit služby čtyřnohého strážce pořádku také ve chvílích, kdy je ohrožovali nebezpeční fanoušci ostravského Baníku. S Aronem se nikdo z nich nechtěl dostat do křížku a obyvatelé se hned cítili bezpečněji. Rotvajleři však nejsou jen strážci pořádku. Pokud jako štěňata projdou správnou socializací a výchovou, tedy návykem na lidi, prostředí a různé životní situace, pak jsou také skvělými společníky.