O výstavách v Lysé, Olomouci a schopnosti soutěžit

Tak nám skončila jedna ze dvou největších výstav letošního roku a podle toho co jsem zaslechl, řekněme z nezávislých úst, byla prý ještě lepší než ta loňská. Dokonce mi jeden telefonoval domů, jak se mu to líbilo. Byl jsem v letošním roce jak v Olomouci, tak tedy i v Lysé a myslím si, že bych dokázal odhalit slabiny tam i tady. Obě výstavy mají svoje přednosti a samozřejmě i slabiny. Jenže o slabinách se jaksi u nás příliš nehovoří, má to svojí tradici a také důvody. Již komunistický režim kvákal těch několik desetiletí o „konstruktivní kritice“, která měla být.

Soudruzi, nebojte se otevřeně hovořit, avšak, kdybyste snad něco kritizovali, mohli jste se dopracovat až do kriminálu. Dodnes se vyžaduje především chvála. Lidí na práci byl totiž vždycky nedostatek a přitom na těchto výstavách nikdo přeci vůbec pracovat nemusí, dokonce ani strach, který nás dříve nutil sem tam přiložit ruku k dílu, v dnešní době vyčpěl. Proto jsou lidé, kteří přijdou pomoci s výstavbou výstavy, ať již dělají cokoliv, i v dnešní době vyvažováni zlatem a nedej bůh, aby někdo snad přišel s kritikou. Vždyť by se mohli i urazit a příště nám vůbec nepřijít! A kdo by to nakonec dělal? Ale nebojte se, vždycky vstanou noví bojovníci, vždycky někdo doroste do té samé výše blbosti jako vy sami a půjde to udělat. A možná, že ani nepřijde na to, že to dělá nakonec lépe. Jde jenom o to, nedělat stále stejné, hloupé chyby. Potom to o něčem skutečně bude.

Výstavní prostory

Jak v Olomouci, tak i v Lysé jde v první řadě o výstavní prostory. Oba komplexy byly nakonec postaveny právě pro výstavní účely. A je to vidět. Obě výstavy, aniž by si to kdo uvědomoval, stojí na konzumní objednávce. Lidé chtějí vidět co nejvíce papoušků pohromadě, vědí, že někteří z nich stojí hodně peněz a obdivují ty, kteří je zapůjčí na výstavu. Ano, je to obdivuhodné, že to někteří z nás udělají, vždyť tady určité riziko skutečně existuje. Případným onemocněním a dokonce následným úhynem počínaje a pouhou skutečností, že dotyčný vejde ve všeobecnou známost jako majitel, což skončí krádeží, konče. S touto komerčně přitažlivou částí se obě dvě výstavy v letošním roce vyrovnaly opravdu se ctí. Jak pavilon A v Olomouci, tak i pravé spodní křídlo v Lysé představovaly vrchol toho, co je možné u nás vidět. Málo toho nebylo v žádném případě. A kromě toho bylo v Lysé i zcela spodní křídlo, obsazené bažanty a vodními ptáky. V Olomouci jsem se, chodě o holi, až dozadu nedošoural, v Lysé jsem si uvědomil, že tohle vlastně vůbec nikde jinde neuvidíte! Je to prostě rarita. A že jsem toho po celé Evropě viděl. Sám sobě jsem si slíbil, jestliže se tohle i příště povede, musím tomu věnovat opravdu více času.
Tak tohle by mohlo být považováno snad za chválu. Nejsme však zatím u konce. Obě výstavy měly i další části. Totiž části soutěžní. Části, které jsou jinde v Evropě tou pravou náplní výstav ptáků, zatímco u nás jsou vlastně jen apendixem ptačích výstav. I u nás bychom byli rádi, kdybychom právě v této části byli zřetelně lepší. Tady totiž je jádro celého chovatelství, veškeré práce chovatelů, šlechtitelské práce. Na světovém šampionátu v německém Bad Salzuflenu bylo přes 22 tisíc ptáků v soutěžních klecích, dekorativních voliér s papoušky jen pár desítek. V Lysé bylo soutěžních ptáků od oka tak 500, v Olomouci možná o chlup více. Jenže právě tady nekulháme jenom v pouhých počtech, ale i v základní koncepci. Proto se chci právě tady zastavit a trochu do toho zašťourat, i když je to téma právě tak vděčné, jako šťourání prutem do vosího hnízda.

Trocha historie

Neobejdu se bez trochy historie. Výstava v Lysé nad Labem se poznenáhlu vyvinula ze soutěžní výstavy drobných exotů v Nymburce, což bývala taková příjemná párty spíše menší skupiny chovatelů, hlavně zebřiček. Poznenáhlu rostla, až zasáhla zlá náhoda a v Nymburce to již dále nešlo, nebylo kde výstavu pořádat. Našla se náhrada v sousední Lysé nad Labem. Co do výstavních prostor náhrada v každém případě více než honosná. Původně šlo o výstavu čistě soutěžní a to pro drobné exoty, v první řadě zebřičky. Tento typ výstavy je u nás silně limitován počtem chovatelů, kteří u nás takové ptáky v dobré kvalitě chovají. Na vrcholné výstavě zebřiček v Holandsku můžete vidět okolo 3000 ptáků, kteří soutěží o titul nejlepšího, u nás je to desetkrát méně. Nejsme natolik chovatelskou velmocí jako Holandsko se srovnatelně stejným počtem obyvatel. Přesto jsme spokojeni, počty chovatelů i zájemců o účast v soutěži stoupají. Spokojeni jsme hlavně proto, že vůbec můžeme takovou soutěž uspořádat. Jednoduché to rozhodně není, záleží to na složitém vztahu mezi pořadateli a majiteli výstavních prostor. Nejjednodušší by bylo si výstavní prostory pronajmout. Na to však nikdo nemá peníze. Proto se na výstavě nezávisle zúčastní celá řada subjektů, základem soutěžní výstavy je dokonce jen skupina nadšenců, kteří dohromady netvoří žádný právní subjekt, žádnou organizaci. Osud každé další výstavy závisí na úspěšnosti výstavy předchozí. Samozřejmě také závisí na chovatelích, kteří jsou ochotní svoje ptáky na výstavu zapůjčit.
Soutěžní výstavy různé velikosti se sice u nás pořádají již celé desítky let, avšak celou tu dobu naše chovatelství ve vztahu k takové soutěži silně tápe. Jde především o organizování soutěže samotné. Silně se do soutěže promítají snahy odměnit nějak ty, kteří se na organizování podílejí. Přivezl jsi při výstavbě kolečko písku, tak tady máš medaili! V první řadě tápeme, jak vlastně soutěž uspořádat. V každé činnosti, ve které lidé soutěží, musí být předem jednoznačně dáno, jak bude taková soutěž probíhat, jak budou stanoveni vítězové, kolik míst bude oceněno, jak bude soutěž dělena, aby byla spravedlivá a celá řada dalších záležitostí, aby to všechno klapalo. V takovémto základním smyslu naprosto tápeme. V podstatě se každý odvolává na C.O.M., která prý má stanoveny výstavní třídy a podle toho postupujeme. To je holý nesmysl. Tohle sice C.O.M. má, je to však vytvořeno pro obrovskou výstavu, které se zúčastní desetitisíce ptáků, pro výstavu mnohonásobně menší to nemůže fungovat. Na světových šampionátech je zaručena soutěž, o vítězství se pere vždy celá skupina soutěžících. Když máte málo soutěžících, jde o to, aby soutěžili mezi sebou ve spravedlivém klání. Co by to bylo za vítězství, když bych porazil jen sám sebe?

Vytištěný katalog jako indikátor úspěchu

Zrcadlem úspěšnosti uspořádané soutěže je pak vytištěný katalog. Aby se v takovém katalogu návštěvník orientoval, musí být splněno několik důležitých věcí. V první řadě musí být jasné, jak byla soutěž organizována. Kdo je vítězem, kdo druhým v pořadí, kdo třetím a čeho je vlastně vítězem. Druhou věcí je zpracování dat a seřazení celé výstavy. Tou poslední potom grafická úroveň katalogu, jeho konečný vzhled. Na sestavení katalogu se musí podílet několik skupin lidí a značně záleží na jejich součinnosti. Taková součinnost nemusí klapat automaticky. Může se stát, že v předchozím roce vše fungovalo lépe než v roce současném, někde se vloudila chybička, kterou je nutné pro příště odstranit. Dobře je situace patrná při srovnání katalogů z Olomouce a z Lysé nad Labem. Ten olomoucký byl v konečné podobě viditelně lepší než ten z Lysé. Bylo patrné, že konečnou podobu mu dala renomovaná tiskárna. Bohužel její práce byla k ničemu. V Olomouci jaksi nemají základní koncepci, nemají jasno, jak všechno uspořádat. Třeba po dlouhém bádání jsem vydedukoval, že v soutěži barevných kanárů byly ustanoveny čtyři základní skupiny. Byla soutěž vždy kolekcí a jednotlivců, u kanárů světlých a kanárů tmavých. Alespoň to tak vypadá, protože jsem našel vcelku čtyřikrát pojmenování šampión. Další pořadí, případně pořadí ve výstavních třídách, které mohly být stanoveny, protože soutěžích byl dostatek, již nevypátráte. Hemží se to udělenými medailemi, které ovšem neodpovídají uděleným bodům. Kapitální zmatek. Katalog z Lysé nad Labem naopak nabízí vcelku ucelené výsledky. Pokud si dáte tu práci a čtete pozorně, zjistíte, která zebřička byla nejlepší ve třídě šedých, která druhá a třetí, která vyhrála celou výstavu. Jak byla uspořádána soutěž barevných kanárů, jak tak zvané Polabské derby andulek. Čili základní koncepce tady byla a fungovala. Její převedení do přehledné grafické podoby však selhalo. V každém případě bylo horší než v roce předešlém. Tady mají organizátoři celý rok na přemýšlení, až horké hlavy trochu vychladnou.

Minimální počet soutěžících

Soutěž, aby byla soutěží, vyžaduje minimální počet soutěžících. Ten je sice dán standardem, může však být stanoven i pořadatelem. U soutěží ptáků je stanoven minimální počet zúčastněných ptáků a minimální počet chovatelů. Chovatelé by měli být nejméně tři. Chovatelé určitého druhu ptáků tvoří i určitý kolektiv a je obvyklé, že se i podle toho sdružují do speciálních organizací. Třeba chovatelé barevných kanárů. Předpokládá se, že se takoví chovatelé podpoří mezi sebou tím, že přihlásí svoje ptáky na výstavu, aby pro soutěž byl dostatečný počet soutěžících. Výstava v Lysé nad Labem, která, jak jsem již řekl, se vyvinula ze speciální výstavy drobných exotů, vykazuje v této své části skutečně tyto prvky chovatelské solidarity. Na tuto část soutěžní výstavy se posléze nabalily i odbornosti barevných kanárů a andulek. Andulky svojí pozici posílily, když vrostl počet vystavovatelů a mohli jsme zaznamenat právě onu chovatelskou solidaritu. Uspořádání soutěže barevných kanárů na loňské výstavě bylo kritizováno pro špatnou koncepci. Našlo se tady nepochopitelné řazení do výstavních tříd, jakož i stanovení pořadí, které nebylo zcela jasné. Autoři loňského uspořádání neunesli kritiku a letošní výstavu bojkotovali. Byl to v podstatě atentát na chovatelskou solidaritu. Přitom využili této výstavy a nabízeli svoje kanáry na připojené burze. Letošní soutěž barevných kanárů byla tak co do počtu vystavených ptáků o něco méně početná než ta loňská. Nebyla o nic méně kvalitní. Německý posuzovatel stanovil pořadí na celkově třech prvních místech, na prvních třech místech ve skupině světlých kanárů a u kanárů tmavých. Dále bylo stanoveno pořadí ve dvou výstavních třídách, kde se soutěže zúčastnili nejméně tři chovatelé a nejméně devět ptáků. Byli to kanáři červenočerní a kanáři červenoachátoví mozaikoví. V tomto oddělení byli k vidění i některé novinky. Poprvé jsem si třeba u nás všimnul vystavovaných kanárů kobaltových. Byli to ptáci s nejtmavším melaninem, červenočerní kobaltoví, jeden struktury opeření A–intezivní, druhý B–neintezivní. Jeden oceněný 90-ti body.

Soutěžní část výstavy v Lysé nad Labem

Chtěl bych se krátce zmínit o soutěžní části letošní výstavy v Lysé nad Labem. Jádrem zůstávají výstavní zebřičky. Těch se v letošním roce zúčastnilo soutěže podle katalogu na 180 kusů. Počet vystavovatelů bych musel vygenerovat, protože adresář byl v letošním roce ke škodě na přehlednosti sloučen. Na první pohled byl v této části výstavy počet zúčastněných chovatelů vyšší než v minulém roce. Tahle soutěž prostě funguje. Velkým kladem posuzování zebřiček na této výstavě je skutečnost, že již po několikáté zebřičky posuzoval pan Hans Harting, který zaručuje stejný, neměnný pohled na kvalitu. Tuto část vyhrála zebřička skořicová chovatele Ivana Hájka z Chrudimi. Byl to skořicový samec oceněný 93 body. Jako protějšek k tomuto samci byla vybrána rovněž skořicová samice chovatele Švadlenky (nějak se letos nevešel do adresáře), oceněná 93 body. Řekl bych, že celá soutěž byla opravdu kvalitní. Napočítal jsem na 39 ptáků, kteří byli posuzovatelem ocenění na 90 a více bodů. To máte přes 20 % všech vystavených zebřiček na zlatou medaili. Celková úroveň vystavených ptáků byla podle mého názoru vyšší než v Olomouci. Japonské chůvičky, ačkoliv je chová kde kdo, nepatří u nás právě k běžným soutěžním ptákům. Přesto byla letošní výstava obeslána slušným počtem ptáků. Tuto část výstavy ovládl chovatel Tomáš Osoba z Plzně. Měl tady několik ptáků oceněných na 90 bodů, celou soutěž vyhrála šedá chůvička oceněná na 91 bodů. Pásovníky dlouhoocasé vyhrál červenozobý pták chovatele Tomáše Prachaře z Lednice oceněný 90 body. Amadiny diamantové vyhrál Tomáš Osoba, právě tak jako astrildy rákosní. Amady Gouldové patří u nás k poměrně hodně chovaným ptákům. Překvapuje tudíž malá účast chovatelů na soutěžích. Bude to nejspíš tím, že tito ptáci jdou dobře na odbyt, chovatelé svoje odchovy rozprodají a nemají potom ani co vystavovat. Tuto část výstavy vyhrál Ing. Václav Podpěra s přírodně zbarveným červenohlavým samcem oceněným na 90 bodů. Pořadí pak bylo ještě stanoveno u amad červenohlavých, zebřiček timorských a amadin červenohlavých, odkud si palmu vítězství odnesl opět Tomáš Osoba.
Soutěž papoušků se v Lysé nad Labem teprve rozjíždí, chovatelé jaksi nejsou na tuto výstavu připraveni, proto soutěžících ptáků bylo minimum. Proto byli vyhodnoceni všichni ptáci společně a celou soutěž vyhrál chovatel Karel Novotný z Mělníka s papoušíčkem brýlatým oceněným na 89 bodů.

Polabské derby

Andulky soutěží v Lysé nad Labem v soutěži, která byla založena v loňském roce a byla nazvána Polabské derby. V letošním roce byla účast silnější jak v zahajovacím ročníku a dobré kvality. Andulky se u nás v současnosti již nehodnotí body, ale soutěží pouze na pořadí. Soutěž vyhrál Ladislav Groda se světlemodrým skořicovým samcem.

Bojkot soutěže Kanárů

Soutěž kanárů byla v letošním roce poznamenána záměrným bojkotem některých chovatelů. Na jedné straně k radosti pořadatelů, kterým tak ubyla práce a starosti, na druhé straně ke škodě ostatních vystavovatelů, kterým ubyla konkurence. Přesto bylo v této části výstavy k vidění celkem 89 ptáků. Podle předem stanovených výstavních podmínek proběhla soutěž ve dvou výstavních třídách, kde byly naplněny podmínky. Potom posuzovatel vyhodnotil pořadí na prvních třech místech ve skupině světlých kanárů a prvních třech místech ve skupině tmavých kanárů. Nakonec stanovil celkové pořadí na prvních třech místech celkově. Prakticky všechno vyhrál chovatel Jiří Bílek z Chlumu, Trhového Štěpánova, člen pražského KPEP. Měl první tři místa v celkovém pořadí, první místo ve skupině světlých i tmavých kanárů. Jen dvě další místa zbyla na chovatele Domase a Gallschneidera. Výstavní třídu červenočerných kanárů vyhrál nestárnoucí chovatel Václav Hájek. Přidruženou evropskou faunu a křížence obsadil chovatel Mojmír Brázdil z Lomnice nad Popelkou. Byl tady k vidění opravdu kvalitní stehlík, deklarovaný jako sibiřský, který zaujal i posuzovatele, udělil mu 92 bodů. A také mutační žlutí čížci. Rarita, která však byla k vidění i v Olomouci. Chovateli budiž vzdána čest za vystavené ptáky a můžeme jen doufat, že se v příštím roce podaří přesvědčit více chovatelů, aby tak byla naplněna soutěž i této části.

Obě výstavy byly úspěšné

Výstava v Lysé nad Labem, ale i výstava v Olomouci byly ve své podstatě výstavy úspěšné. Jsem přesvědčen, že obě výstavy najdou na stránkách chovatelského tisku svoje nadšené zpravodaje, proto jsem já využil příležitosti spíše k moralizování. Jde o to, jak jsem již řekl, neopakovat stále stejné chyby. Výstavní prostory jsou na naše podmínky skvělé a bylo by hříchem toho nevyužít. Pokud to dokážeme, mohou sem jezdit lidé opravdu zdaleka. Nejdřív se však musíme naučit přijímat kritiku tak, aby nám byla ku prospěchu. Otázkou nakonec zůstává, jestli jsme vůbec schopní soutěžit tak, jako všichni okolo nás? Podíváme-li se na andulky, věřím, že ano.