Křepelka čínská – (Coturnix chinensis)

(Dokončení z Fauny č. 11/2010). Krmení. Křepelky jsou v krmení velice nevybíravé a sezobou prakticky všechno, co jim předložíme. Mnoho chovatelů toho využívá a neposkytuje křepelkám zvláštní krmení, nechají je, aby sezobaly zbytky po ostatních ptácích.

Krmení

Jako základ poslouží směs prosa, lesknice, řepky, nigeru a dalších drobných semen. Nejjednodušší je smíchat směs pro andulky a pro kanáry. Jako doplněk podáváme senegalské proso v klasech a mák, který křepelky milují a zvláště při odchovu mladých je nenahraditelný pro svou velikost. Miniaturní kuřátka ho snadno sezobnou. Zrní nejlépe rozhodíme po zemi. Pokud ho předložíme v misce, křepelky si do ní stejně vlezou a zrní rozhrabou všude okolo, jen v misce žádné nezůstane. Zelené krmivo podáváme jemně nasekané, aby ho křepelky mohly snadno sezobnout. Nejvíce je oblíben ptačinec žabinec a pampeliška, ale pro zpestření můžeme zkusit předložit i jiné druhy. Vaječná míchanice a klíčené zrní je na jaře a v době odchovu mladých samozřejmostí. Můžeme klíčit i celé klasy senegalského prosa, je drobnější než běžné proso a tudíž pro mláďata vhodnější. Křepelky vyžadují vyšší obsah bílkovin ve svém krmivu než běžně chované druhy ptactva či papoušků. Dobrým zdrojem bílkovin je již zmíněná vaječná směs, nejlépe ta domácí, připravená z vařeného vejce, strouhané mrkve a strouhanky. Dále různý hmyz, např. drobní mouční červi, smýkaný hmyz, zavíječi voskoví (které můžeme občas získat u známého včelaře) a zvláště čerstvě nasbírané mravenčí kukly. Mravenčí kukly jsou zvláště oblíbené při odchovu mláďat. Dospělé křepelky bezpečně sezobnou i pobíhající mravence. Z toho důvodu můžeme jednoduše nabrat celé mraveniště i s hlínou, křepelky si je přeberou a zkonzumují vajíčka, kukly i dospělce. Pozor, sbíráme pouze luční, drobné druhy mravenců – ti lesní jsou chránění. Pro zpestření podáváme nastrouhaný tvaroh, jablko, mrkev, nadrobené piškoty, bezinky … fantazii se meze nekladou. Křepelky skutečně sezobou prakticky cokoliv, jen jim to musíme vhodně upravit – nastrouhat, nakrájet, nadrobit.
Z minerálních látek křepelkám předkládáme hlavně grit a písek na trávení. Sépiovou kost by pochopitelně neuštíply.

Hnízdění

Pro zahnízdění křepelek je nejdůležitější poskytnout jim vhodný úkryt, kde budou chráněné před ostatními ptáky a mohou se nerušeně věnovat hnízdění. Mnohé samičky nezahnízdí prostě proto, že nemají vhodný úkryt! V zarostlé voliéře si samička hnízdo sama upraví někde v trsu vzrostlé trávy. Vhodné je také voliéru vybavit různými pařezy a členitými větvemi, kde mají křepelky dostatek úkrytů. Jindy je to na nás. Můžeme jí nabídnout budku, položenou naležato a polootevřenou, nebo menší košík, rovněž položený naležato. Já používám jehličnaté větve, ze kterých svážu jakýsi „indiánský stan“. Ten umístím někam do rohu voliéry a pro jistotu ho ještě přivážu, buď k pletivu, nebo do zdi zatluču hřebík a přivážu to na něj. Po straně, u zdi, necháme volnou štěrbinku, kudy tam samička bude chodit. Vnitřek vysteleme jemným senem. Podle mě je to nejpřirozenější způsob a i samotným křepelkám se to velmi líbí. Brzy po předložení hnízdních možností začne sameček tokat. Prochází se před slepičkou, roztahuje křídla a volá. Později začne samičku dost nešetrně prohánět po voliéře, při čemž jí může také vytrhnout několik peříček. Samička se brzy podvolí a křepelky se začnou pářit. Zpravidla koncem dubna nebo v květnu začne samička upravovat vybraný úkryt. Nosí si tam ještě další stébla sena či slámy a upravuje si hnízdní kotlinku. Pak začne snášet vajíčka, každý den jedno - na rozdíl od jiných ptáků obvykle vejce snáší vždy okolo poledne, ne hned ráno. Vajíček bývá cca 6–16. Vajíčka bývají olivově zeleno-hnědá, často s drobnými tmavými skvrnami. Teprve po posledním sneseném vajíčku samička začne snůšku zahřívat, aby tak bylo zajištěno vylíhnutí mladých ve stejnou dobu. V literatuře se většinou uvádí, že samička sedí na vejcích sama. Kohoutek se zdržuje často u ní a dělá jí společnost. Domnívám se ale, že alespoň občas, i když třeba jen krátce, se zahřívaní vajec také účastní. Samička sedí pečlivě, jen jednou nebo dvakrát denně snůšku opouští, aby se nakrmila a vyprázdnila. Pokud vejdeme do voliéry, samička se tiše přitiskne k zemi a pravděpodobně spoléhá na své ochranné zbarvení. Pouze pokud se přiblížíme až k ní, tak na poslední chvíli ze snůšky sleze. Ještě jedno důležité upozornění: jakmile slepička zasedne na snůšku, okamžitě přestaneme podávat vaječnou míchanici, klíčené zrní a jiné stimulující krmivo. Omezíme se raději jen na suché zrní. Pokud bychom i nadále podávali pestré krmivo, slepička na vejcích sedět nebude a bude se naopak snažit založit nové hnízdo. Po 18–21 dnech inkubace se líhnou kuřátka, všechna najednou. Občas se stane, že nějaké mládě se ve vajíčku zpozdí. Samička však po vylíhnutí většiny mláďat hnízdo opouští a opozdilci ve vejcích prochladnou a uhynou ještě dříve, než se stačí vyklubat z vejce. Pokud si včas všimneme, že samička již s kuřátky hnízdo opustila, opatrně rozloupneme zbylá vejce. Několikrát se mi již podařilo tímto způsobem opozdilce zachránit. Po vylíhnutí mladých voliéru u dna zabezpečíme pruhem fólie či plastu, aby se kuřátka neprotáhla pletivem. Dále dáme pozor na misky na vodu, musí být co nejmělčí. V hlubších miskách se budou kuřátka brouzdat a mohou pak prochladnout, nebo se mohou dokonce utopit. Mně se nejvíce osvědčily malé keramické misky pod květináče. Pro jistotu je můžeme ještě naplnit několika většími kamínky či oblázky, aby se tam kuřátka nemohla brouzdat. Kuřátka po vylíhnutí jsou velká asi jako čmelák. Na rodinku s kuřátky je opravdu nezapomenutelný pohled. Slepička se chová jako opravdová kvočna, kuřátka vodí po voliéře, zahřívá je a ukazuje jim, co je dobrého k sezobnutí. Kohoutek si zpočátku rodinky moc nevšímá, ale jak mláďata rostou, stále častěji ho vyhledávají a tehdy se kohoutek chová vzorně a často kuřátka nechá, aby mu zalézala do peří a ohřívala se. Domnívám se, že není nutné kohoutka od slepičky s kuřátky oddělovat. Pouze vzácně se vyskytnou samečci, kteří mláďata napadají a mohou je i zabít. Proto musíme rodinku zpočátku bedlivě pozorovat. Důkladně si všímáme i chování ostatních obyvatel voliéry. Nepatrná velikost kuřátek často ostatní ptáky svádí k tomu, aby je důkladně „prozkoumali“. Bohužel kuřátka takovou zábavu nemusí přežít. Mláďata rostou velice rychle. První den po vylíhnutí se zpravidla bez hnutí zdržují na hnízdě. Již ve 2–3 dnech se jim objevují křídelní letky, ve 2 týdnech již mohou létat, ve 3–4 týdnech se již kohoutkům objevují první bílá peříčka na hrdle a ve 2 měsících jsou k nerozeznání od rodičů, velikostí i vybarvením. Ve stáří jednoho až tří týdnů mláďata kroužkujeme kroužky o průměru čtyři milimetry. Velmi záleží na tom, jak mláďata krmíme (při vydatném krmení s dostatkem bílkovin daleko rychleji rostou). To se odrazí na jejich vzrůstu. Některá mláďata můžeme okroužkovat již ve stáří 1 týdne a jiným kroužek padá i ve 3 týdnech. To musíme vyzkoušet. Mladé křepelky, ač se zdají velmi brzy být samostatné, bychom měli u rodičů nechat asi do 2 měsíců stáří. Do té doby se stále zdržují u slepičky a často u ní hledají úkryt a zahřátí. Někdy se stane, že rodiče znovu zahnízdí ještě dříve a pak musíme mláďata z předchozího hnízdění oddělit (kohoutek by v nich mohl vidět konkurenci a pronásledovat je). V takovém případě je však vhodné věnovat jim větší péči, zvláště proto, že ještě nejsou zcela opeřená a mohou snadno prochladnout. Pokud staří ptáci znovu nezahnízdí, k odrostlým mláďatům se chovají mírumilovně a můžeme je ponechat společně až do další chovné sezóny. Křepelky čínské zpravidla zahnízdí dvakrát za léto. Existují samozřejmě výjimky a jsou páry, které zahnízdí jen jednou, a páry, které hnízdí i třikrát do roka. Více než trojí hnízdění za rok křepelkám nedovolíme. 

Denní činnost

Křepelky jsou středně aktivní ptáci. Po celý den střídají „pochůzky“ po voliéře, krmení a chvíle odpočinku v hnízdě. Zdržují se pouze na zemi, létají jen v případě, že se cítí ohrožené – a ani tehdy to není nic slavného, jen vylétnou do výšky, čímž útočníka zmatou, a snaží se ztratit v podrostu. Koupel ve vodě nejen nevyhledávají, může se jim stát i osudná – jejich jemné peří se ve vodě snadno promočí a křepelky mohou prochladnout. Velice oblíbená je koupel v jemném suchém písku. Pro tento účel můžeme ve voliéře zřídit speciální koutek s jemným pískem, např. pro činčily (prodává se běžně ve zverimexech). Křepelky si obvykle takové místo vyhledají i samy a postačí jim jemnější, důkladně vyschlý, písek stavební.

Mutace

Křepelky čínské vytvořily několik mutací, např. straky, pastelové, stříbrné, skořicové, modrolící (zvané taky modré), zlaté, bílé. Nejpočetnější však jsou stále křepelky přírodně zbarvené, které jsou podle mého názoru nejkrásnější.

Věk

Křepelky čínské se - v závislosti na dobrých či špatných životních podmínkách – dožívají zhruba 8–10 let.

Cena

Cena u těchto ptáků závisí samozřejmě na mutaci (mutační ptáci jsou dražší), ale hodně záleží i na pohlaví. Samičky křepelek jsou totiž nedostatkové a někdy není jednoduché je sehnat. Samečků je daleko více. Někteří chovatelé, ve snaze prodat i obtížněji prodejné samečky, křepelky prodávají pouze po párech, což situaci ještě ztěžuje. Ještě dodám, že někteří chovatelé prodávají křepelky bez ohledu na pohlaví za jednotnou cenu, např. 80 Kč. Většina chovatelů ale prodává kohoutky za nižší částky, např. 40 Kč, a nedostatkové samičky za ceny vyšší, např. 100 Kč.
Přírodní kohoutci:     30–80 Kč
Přírodní slepičky:     80–150 Kč

Zdravotní problémy

Tito ptáci občas mají problémy s nožičkami. Díky nevhodnému povrchu, např. holému betonu, se jim na nožkách utvoří velice špatně hojitelné a léčitelné otlaky. Velmi časté jsou také tvrdé kuličky (trusu a různého jiného materiálu) na prstech a drápcích. Tvoří se většinou ve voliérách, kde je vlhko (stačí i vlhko okolo misky s vodou). Tyto kuličky odstraníme snadno tak, že nožky necháme chvilku odmočit v teplé vodě a kuličky pak snadno sundáme. Rozhodně to neděláme násilím, mohli bychom křepelce strhnout drápky!