Hrdlička vínorudá (jihoasijská, červenopásá) (Streptopelia tranquebarica)
Anglicky: Red Turtle Dove, Red Collared Dove
Německy: Zwerglachtaube
Výskyt
Tato hrdlička obývá Tchaj–wan, Filipíny, severovýchodní Tibet, Nepál, Myanmar, Thajsko, severní Čínu, méně běžná je na Malajském souostroví. Během léta migruje do Pákistánu, Afganistanu a Indie, kde hnízdí. V oblasti Punjabu (region na hranici Pákistánu a Indie) je dokonce nejběžnějším holubovitým ptákem vůbec.
Preferuje částečně zalesněné, otevřené pláně, objevuje se také v oblastech vodních toků nebo v alejích stromů podél cest. Vyhýbá se suchým oblastem a pouštím.
V areálu svého rozšíření vytváří dva poddruhy – tranquebarica a humilis.
Rozlišení pohlaví
Určení pohlaví u dospělých ptáků je velice jednoduché. Samec má stříbřitě šedou hlavou a široký černý „obojek“ na krku. Svrchní část těla, tj. křídla a záda, je výrazně červeno-hnědá. Odstín červené barvy opravdu nejlépe vystihuje výraz „vínová“, což se také objevuje v pojmenování tohoto druhu nejen v češtině, ale i jiných jazycích. Spodina těla, tj. hruď a břicho, je stejné barvy, pouze je o něco světlejší. Samička je zbarvena méně výrazně. Celé tělo je zbarveno světle hnědě, také s nádechem vínově červené barvy. Černý „obojek“ na krku je zachován. U obou pohlaví platí, že letky v křídlech jsou černé, kostřec a svrchní strana ocasu tmavě šedá, spodina ocasu je černo–bílá, zobák šedý, oko černé, nohy šedé.
Mláďata jsou jednobarevná, hnědá, s výrazně světlejšími okraji per na křídlech. Ihned po opuštění hnízda, což je přibližně ve dvou týdnech stáří, se začíná objevovat na krku černý „obojek“. Podobají se dospělé samici, od které se dají odlišit právě jen podle světlých okrajů per na křídlech. V době okolo 5 až 6 týdnů stáří začínají přepeřovat do šatu dospělých.
Hlasitost
Hrdličky vínorudé patří mezi velmi tiché ptáky, kteří po většinu roku nevydávají téměř žádné zvuky. Pouze v období toku, tzn. na jaře a v létě, se samec ozývá jakýmsi „vrčením“, které mně osobně – velice laicky řečeno – připomíná zvuk motoru automobilu. Podobným zvukem se mezi sebou občas dorozumívají také dospělí ptáci, zvláště pokud se nevidí – např. samice sedí na hnízdě uvnitř voliéry a samec je ve venkovním výletu. Mláďata, která po rodičích žebrají o nakrmení, velice potichu „pískají“.
Náročnost
Hrdličky vínorudé jsou velmi nenároční ptáci, které podle mého názoru můžeme srovnat s nároky běžných hrdliček chechtavých. Bez obav si je mohou pořídit i začátečníci.
Snášenlivost
Co se týče snášenlivosti, i zde se můžeme řídit tím, co platí pro Hrdličky chechtavé. Jedná se o absolutně neagresivní ptáky. Bez problémů je můžeme chovat s jinými ptáky – papoušky, křepelkami, bažanty, astrildy a jinými zrnožravými ptáky. Podle mého názoru je potřeba zachovat určitou obezřetnost, pokud bychom je chtěli kombinovat s jinými druhy holubovitých – jak známo, samci holubovitých se společně většinou nesnesou. Domnívám se, že je možné kombinovat je s malými druhy holoubků – vzhledem k rozdílné velikosti si ptáci nekonkurují. Sama mám odzkoušený bezproblémový společný chov s holoubky diamantovými. Oba druhy mám spolu v jedné voliéře po celý rok a oba bez potíží vyvádějí mláďata. Hrdličky si holoubků absolutně nevšímají. Naopak jsem si všimla, že když se hrdličky přiblížily příliš blízko k hnízdu holoubků, sameček holoubka je začal velice razantně odhánět a uklidnil se teprve, když hrdličky zahnal na opačný konec voliéry.
Klimatické podmínky
Tyto hrdličky je možné bez potíží chovat celoročně venku. Samozřejmě nezbytné je závětří, kde jsou chráněné před nepřízní počasí – před větrem, sněhem a deštěm. Mé hrdličky mají možnost záletu do zděného úkrytu, který ani v zimě nepromrzá a i ve velkých mrazech se zde teplota pohybuje okolo 0 °C.
Chovatelské zařízení
Tito ptáci jsou velmi nenároční, proto nemají ani žádné zvláštní nároky na podobu a „vybavení“ voliéry. Sama své ptáky mám ve voliéře asi 3×3 metry, což ale určitě není nezbytné, a zdárně budou hnízdit i ve voliéře menší. Voliéra nemusí být zarostlá vegetací, postačí několik obyčejných bidel. Ke hnízdění je potřeba nabídnout nějakou podložku. Může to být například proutěný či drátěný košík přiměřených rozměrů. Jeden můj známý například pro hrdličky používá kulaté plastové kelímky od margarínu Perla (větší balení – 500 g), které svou velikostí vyhovují. Já používám jednoduché dřevěné podložky, které jsou na fotografiích. Velikost je asi 15×15 cm, s okrajem vysokým asi 5 cm.
Krmení
Hrdličky vínorudé jsou zrnožravé a jejich krmení se podobá krmení běžných druhů papoušků. Jako základ je možné použít směs větších semen pro holuby a podobně. Za velmi kvalitní považuji směs firmy Deli Nature č. 28 Graminex Extra, která obsahuje 23 druhů zrnin, např. pšenici, Paddy rýži, drcenou kukuřici, pohanku, čirok, loupaný ječmen a oves, vikev, řepku, semenec, proso, lesknici a další.
Protože hrdličky chovám společně s papoušky a křepelkami, dostávají pochopitelně i stejné krmení. Od jara do podzimu dostávají zrní především namočené nebo naklíčené, k tomu kupovanou vaječnou směs zn. Quiko nebo Witte Molen smíchanou se strouhanou mrkví - obojí berou ochotně a velmi rády. Hmyz, vařené vejce nebo jiné formy bílkovin nejsou nutné.
Kromě toho ochutnají prakticky ode všeho, co předložím ostatním ptákům. Nejsou příliš vybíravé a ledacos se naučí od jiných ptáků. Jedná se zejména o nadrobno nasekané zelené krmení a různá semena travin a plevelů – např. šťovíky, lebedy, pelyněk, ježatka kuří noha. Živily se také na mravenčích kuklách, které jsem nasypala na dno voliéry pro křepelky.
Samozřejmě mají stále k dispozici grit a drcené vaječné skořápky.
Hnízdění
Tyto hrdličky nejsou nijak náročné ani na složení chovného páru ani na samotný odchov mláďat. Pokusím se na následujících řádcích popsat odchov, tak jak probíhal u mého chovného páru.
Oba chovné ptáky jsem si přivezla jako mláďata minulý rok, tj. v srpnu 2009. Velmi dlouho trvalo, než si ptáci na nové prostředí zvykli. Prvních několik měsíců byli plaší a lekaví. Bezdůvodně se plašili a bezhlavě a zmateně létali po voliéře. Stávalo se to i v noci, čímž ale pochopitelně vyplašili i ostatní osazenstvo voliéry. Postupně se naštěstí uklidnili a dnes už jsou naopak velmi klidné, až krotké.
Na jaře jsem ptákům nabídla výše popsanou dřevěnou hnízdní podložku o rozměrech asi 15×15 cm a s okrajem asi 5 cm vysokým. Podložka byla zcela holá, ani jsem ji nějakým způsobem nezakrývala větvičkami jehličnanů apod. Podložku jsem nejprve umístila ve venkovním výletu, kde ale o ni nebyl nejmenší zájem. Později jsem ji přesunula do vnitřní části voliéry, kde mají ptáci větší klid.
Zpočátku se k sobě ptáci nijak neměli. Asi v dubnu, když se již oteplilo a prodlužoval se den, začal samec intenzivně tokat. Tok je velmi nápadný. Samec nafukuje vole, křídla přiloží těsně k tělu a celý se natáhne – vypadá mnohem „užší“ a delší. V této pozici se před samicí v rychlém sledu uklání a zároveň se natahuje na nožkách („péruje“). Podobné „pérování“ během toku předvádí třeba sameček Amadiny diamantové. Toto představení samec doprovází výrazným, neobvyklým zvukem, které mi připomíná zvuky při startování auta. Zajímavější než popis bude určitě video, které jsem našla pod uvedeným odkazem: http://ibc.lynxeds.com/video/red-turtle-dove-streptopelia-tranquebarica/male-cooing-front-female-wire.
Samička dlouho na samcovy námluvy nereagovala a vždy před ním uletěla. Teprve asi v polovině června o něj začala mít zájem. To se projevilo tak, že sedávala těsně vedle samečka, hlavu dávala pod samcův zobák a tím ho vybízela ke krmení. Asi nikoho nepřekvapí, že je to chování podobné jako u mláďat, která požadují po rodičích krmení.
Zajímavé je, že se ve voliéře vůbec nic nezměnilo – ani krmení, ani hnízdní podložky, ani jsem nepřidala nebo neodebrala nějaké ptáky, se kterými hrdličky voliéru obývají. Přesto zničehonic během několika dnů se ptáci začali pářit a hnízdit. Je možné, že tyto hrdličky dosahují pohlavní dospělosti až v roce stáří a teprve v červnu této dospělosti dosáhly a byly ochotné zahnízdit? Na tuto myšlenku mě přivedl známý, dlouholetý chovatel kanárů, který má podobnou zkušenost se samičkami kanárů. Samice z prvních jarních hnízd ochotně hnízdí následující rok zjara, naopak samice z druhých či třetích hnízd začnou hnízdit až později během léta, právě když dosáhnou jednoho roku stáří.
Ale vraťme se zpět k hrdličkám … Samotné páření obvykle nemá přímou souvislost se samcovým bouřlivým tokem a probíhá jaksi mimochodem. Oba ptáci klidně sedí každý v jiném rohu voliéry, najednou samec přiletí samičce na záda, velmi rychle se spáří a opět odletí.
Zatímco samečkovo tokání můžeme pozorovat prakticky neustále, samotné přípravy na hnízdění jsou velmi rychlé. Během několika dnů, maximálně během jednoho týdne oba ptáci nanosí do hnízda několik větviček nebo stébel. Hnízdo je velmi nedokonalé a těch několik větviček je opravdu jen symbolických – bez hnízdní podložky či košíku to zkrátka nejde. Pak se samička začne na hnízdě zdržovat, opět se jedná jen o několik dnů, a objeví se vajíčka. Ta jsou vždycky dvě, s čistě bílou skořápkou, a samička je snáší během dvou po sobě jdoucích dnů, každý den jedno vajíčko. Zajímavé je, že u mého páru ptáci zahřívali vajíčka už od snesení prvního, to znamená, že mláďata se líhnula s jednodenním odstupem a tím pádem mezi nimi byl menší rozdíl ve velikosti. Inkubační doba je zhruba 14 dní. Oba ptáci se na snůšce střídají, přičemž delší dobu sedí samička – ta sedí zhruba od odpoledne až do rána, kdežto samec ji střídá dopoledne a v časných odpoledních hodinách. Samice i samec sedí na snůšce a později na mláďatech velmi pevně. Pokud vejdu do voliéry a chodím blízko okolo nich, absolutně si mě nevšímají. Dokonce i když podložku se snůškou sundám ze zdi, kde je zavěšená, a například potřebuji zkontrolovat vejce či mladé, dospělý pták i nadále zůstává sedět. Samička dokonce snůšku brání – pokud do hnízda sáhnu rukou a chci ji odstrčit, začne mě tlouci křídly, a to vzhledem k její velikosti až překvapivě silně.
Mláďata rostou velmi rychle. Rodiče je krmí speciální výživnou směsí, která se svou konzistencí podobá tvarohu a tvoří se jim ve voleti, stejně jako u jiných holubovitých. Jak dokládají fotografie, mláďata po vylíhnutí jsou celá černá s řídkým chmýřím světlé barvy a samozřejmě slepá. Už po třetím dnu života se začínají otevírat oči a houstne chmýří, kterým jsou pokryta. V té době se velikost a hmotnost mláďat již minimálně zdvojnásobila od okamžiku, kdy se vylíhla. Ve stáří okolo 6 dní mláďatům roste krycí peří – v té době se podobají malým ježkům, protože pera jsou ještě v pouzdrech. O dva dny později, okolo osmi dnů stáří, jsou již mláďata víceméně opeřená, pouze základy letek a ocasu jsou ještě v pouzdrech. V této době jsem si také všimla, podle obsahu volete, že rodiče je přestávají krmit speciální kaší a přechází na krmení běžným krmivem – zrním apod. Ve věku asi 13 dní jsou již mladí dokonale opeření a v podstatě jsou již připraveni opustit hnízdo, pouze mají o něco kratší ocas. Z hnízda vylétají ještě o pár dní později, asi okolo 15 až 16 dní stáří, kdy jsou již plně vyvinutí, vzrostlí a mají kompletně dorostlý ocas. Okamžitě po opuštění hnízda umí dobře létat a dokonce i za letu manévrovat. Nestává se, že by z hnízda „vyskákali“ předčasně, tak jako třeba holoubci diamantoví. Jen velice krátce, asi 5 až 7 dní po vylétnutí, je staří ptáci ještě přikrmují, pak jsou již mláďata zcela samostatná.
Mladé kroužkujeme teprve v době, kdy opouští hnízdo (okolo dvou týdnů stáří), kroužkem o velikost 5,5 až 6 mm. Pokud kroužkujeme dříve, kroužek jim padá.
V okamžiku, kdy mladí opustí hnízdo, jsou v podstatě jednobarevně hnědí. Během několika dnů poté se u nich objeví typický „obojek“ na krku a postupně se svým vybarvením začínají podobat dospělé samičce. Ve stáří asi 4 až 5 týdnů jsou od samičky prakticky k nerozeznání. Dají se rozlišit jen při bližším pohledu podle světlých okrajů per na křídlech. Zhruba po šestém týdnu života začínají přepeřovat do šatu dospělých a v té době již můžeme rozeznat mladé samečky, u kterých se objevuje typické vínově červené opeření.
Ještě před tím, než mladí ptáci opustí hnízdo, rodiče se znovu začínají zajímat o hnízdění a sameček začíná znovu tokat. Zhruba do týdne můžeme očekávat další snůšku. Tento „koloběh“ pokračuje po celé léto, to znamená, že během sezóny dobrý chovný pár může zahnízdit třeba i šestkrát. Již samostatná mláďata rodiče nepronásledují, a to ani v době, kdy již mají další mladé. Pokud to velikost voliéry dovolí, mladé ptáky tam můžeme klidně ponechat.
Denní činnost
Hrdličky jsou velmi klidní ptáci. Jak už bylo řečeno výše, delší dobu jim trvá, než si zvyknou v novém prostředí. Tehdy mají tendenci bezdůvodně se plašit a bezhlavě létat po voliéře, čímž si mohou samy ublížit nebo splašit ostatní ptáky. Jakmile si ale v novém domově zvyknou, jsou opravdu velmi klidné, skoro až krotké.
Chovný pár, alespoň tedy ten můj, si navzájem neprojevuje žádné důvěrnosti, jako například probírání peří. Všimla jsem si ale, že tuto službu sameček poskytuje mláďatům.
Zdržují se ve všech částech voliéry, i na zemi, kde částečně hledají potravu. Velmi rády se sluní. V takovém případě si doslova lehnou na bok a roztáhnou celé křídlo, aby vstřebaly co nejvíce slunečního záření. V takové poloze vydrží velice dlouho a pravidelně také obě strany těla střídají, aby se důkladně prohřály.
Na rozdíl od papoušků se hrdličky samozřejmě nekoupou, a to ani v největších vedrech. Velice mě ale překvapilo, když jsem je viděla, jak se v dešti sprchují. Podobně jako při sluneční lázni si „lehnou“ na bok, křídlo natáhnou a zvednou do výšky tak, aby jim voda stékala i na spodní stranu křídla.
Mutace
Pokud je mi známo, neexistují žádné mutace tohoto druhu.
Věk
Hrdličky vínorudé se dožívají podobného stáří jako příbuzné druhy, to znamená přibližně 10 až 15 let při dobrém ošetřování.
Cena
Cena těchto hrdliček se pohybuje okolo 250–300 Kč za kus.
Zdravotní problémy
Tyto hrdličky jsou velmi nenároční a odolní ptáci. Nejsou pro ně typické žádné nemoci nebo jiné zdravotní potíže.
Použitá literatura:
http://en.wikipedia.org/wiki/Red_Turtle_Dove
http://ibc.lynxeds.com/species/red-turtle-dove-streptopelia-tranquebarica
http://ibc.lynxeds.com/video/red-turtle-dove-streptopelia-tranquebarica/male-cooing-front-female-wire
