Rosela pestrá – modrá mutace aneb trocha zamyšlení

Snad každý chovatel zná pestré rosely. U nás patří do skupiny těch hojně zastoupených, oblíbených a levných papoušků, se kterými se setkáme nejen skoro na každé burze nebo výstavě, ale i v obchodech, kde je díky pestrému zbarvení a relativní nenáročnosti kupují i lidé bez chovatelského záměru, jen tak pro potěšení. Ale i přes tento fakt je u nás nabídka větší než poptávka, a tak se každý rok tato „nadprodukce“, která se na našem malém domácím trhu prostě nedá prodat, exportuje, většinou do okolních evropských zemí.

Tento nadbytek vede k tomu, že cena rosel pestrých je velice nízká a většinou nepokryje ani chovatelské náklady. S tímto fenoménem se setkáváme v poslední době u čím dál více druhů. Toto platí i pro většinu mutačních rosel, jako jsou skořicové, červené, lutino, rubino, pastelové a jejich kombinace. Skoro každý si tedy myslí, že lehce odchovatelná a velice hojná rosela musí být levná. Pak se hodně chovatelů diví, když se například na holandské burze ve Zwolle ptají na ceny mutačních rosel, jako je černá, modrá nebo zlatohřbetá, a uváděné ceny jsou jako z jiného světa, a to ne v korunách, ale v eurech!
Jsou i tací, kteří si myslí – počkám, příští rok budou za polovinu, další rok za čtvrtinu a za pár let za babku, ale ono nic, ony jsou stále drahé. Samozřejmě, ceny klesají, ale na rádoby jednoduše odchovatelnou roselu velice pomalu.

Mezi chovateli je také plno „vychytrálků“, kteří si myslí – proč platit tolik peněz za novou mutaci, dám modrého penanta na pestrou roselu a za pár let mám touto cestou pestré modré rosely za babku. Už před třiceti lety jsem viděla křížence Rosely pestré a modrého penanta, ale kdyby to bylo s mezidruhovým křížením těchto dvou druhů tak jednoduché, musely by v našich chovech existovat tisícovky modrých rosel v různých kombinacích. Ale kde jsou?

Něco podobného vidíme u mutačních rosel žlutolících, mutace lutino zde vznikla asi před patnácti lety mezidruhovým křížením s roselou pestrou, dodnes ale existují pouze lutino samičky, žádní lutino samečci, kteří vypadají jako Rosela žlutolící. I po více než patnácti generacích tak mezidruhové křížení na 100 % nefunguje. Na internetu najdeme plno fotografií takových Kříženců. Nejenom, že je to neetické a zbytečné plýtvání genetického potenciálu čistokrevného druhu, ale ona se ta příroda tak jednoduše „oblafnout“ nedá. Co je 80 let života chovatele proti milionům let selekce a evoluce přírody.

Kdo se chce dlouhodobě věnovat mutačním roselám pestrým, a zde hlavně těm vzácnějším, tomu z vlastní zkušenosti doporučuji používat k chovu pouze čistokrevné rosely a dívat se nejprve na kvalitu a ne na cenu.

Čistokrevná modrá mutace rosely pestré je mutace primární a recesivní, to znamená, že se objevuje náhodou i ve volné přírodě, mohou to být samičky i samečci, v Austrálii byly již několikrát modré rosely odchyceny. V Evropě vznikly poprvé čirou náhodou u přírodně zbarveného páru v bývalé NDR před více než třiceti lety, později se objevily i ve Francii a v západním Německu, kam se zřejmě dostaly z NDR. Je zajímavé, že modrých rosel je neustále velice málo, když popřemýšlíme nad tím, že se tato mutace v Evropě chová již přes 30 let. Z toho jasně plyne, že chov zřejmě není tak jednoduchý. Kombinací modré mutace s ostatními mutacemi by mohly vzniknout opticky velice zajímavé a dokonce i úplně nové variace, které se ještě u žádného jiného druhu nevyskytují, například trojkombinací modré, černé a strakaté mutace by mohly vzniknout černobílé rosely, nebo další trojkombinací zlatohřbeté, červené a modré mutace jakési modro-bílo-perlované a mnoho dalších. Jak ale tyto a další mutace budou vypadat či jak se budou nazývat, ukáže až budoucnost. Věřím, že se toho někdy dočkáme a z tohoto přání mě zároveň i napadá věta na závěr tohoto krátkého zamyšlení. Rosely pestré nejsou jen něco pro začátečníky, ale i výzvou pro ty nejzkušenější chovatele, hlavně pro mutační labužníky.