Rosela žlutolící

O plemenu

Rosela žlutolící je endemit nejzápadnější části Austrálie. Se svými 60 - 70 g a maximálně 28 cm patří mezi nejmenší rosely. Jejím domovem jsou lesy, hospodářské oblasti a oblasti u vodních toků. 

Blízkost lidských obydlí upřednostňují kvůli získávání potravy, což se jim stalo málem osudným, protože byly označeny za škůdce a byl povolen jejich lov. Od roku 1998 se jejich “stav” překlasifikoval na “chráněný původní druh”. Jsou to monogamní ptáci, kteří netvoří hejna. V případě, že se v přírodě nalezne více rosel žlutolících pospolu, jedná se o rodinné skupiny.

Zdraví / nemoci

Rosely se valnou část dne pohybují na zemi, kde prozkoumávají a vyhledávají potravu. Je proto důležité pravidelně voliéry čistit, protože by se mohly nakazit parazity z trusu volně žijících ptáků.

Popis a charakteristika

Tyto rosely mají výrazný pohlavní dimorfismus. Samci mají hlavu a celou spodinu těla červenou, výjimkou jsou žluté tváře. Peří na zádech je černé, zeleně lemované. Křídla a ocas jsou zbarveny v různých odstínech modré. Samice jsou oproti samci méně výrazné, převládá u nich zelené zbarvení, červeně zbarvené mají čelo a nádech červené se objevuje na břichu. Žluté lícní skvrny také nejsou tak výrazné jako u samců. Mláďata vypadají jako samice a do dospělého šatu přepeřují přibližně ve věku 14 měsíců.

Povahově jde o velmi klidného, důvěřivého a kontaktního ptáka.

Existují dva poddruhy - Platycercus icterotis icterotis (Temminck & Kuhl, 1820) a Platycercus icterotis xanthogenys (Salvadori, 1891).

Jak chovat

Jedná se o nejsnáz chovatelné rosely, které by se měly držet pouze po jednotlivých párech. Chov s dalšími ptáky nedělá dobrotu a rosely v období toku a hnízdění bývají vůči ostatním agresivní. Jejich ataky mohou končit smrtí ostatních chovanců.

Pokud se vhodně zapárují, mohou zahnízdit již v prvním roce. Vyhovují jim kmenové budky o rozměrech 25 x 25 x 60 a více cm. V přírodě si vybírají dutiny s trouchem, proto se doporučuje budku vysypat hoblinami.

Samičky do budky snáší 3-7 vajec. Přibližně za 21 dní se začnou líhnout mláďata, která za cca měsíc vylétnou z budky. Rodiče je pak přikrmují ještě další 3-4 týdny.

V případě, že rosely žlutolící zahnízdí pouze jednou, je možné ponechat mláďata u rodičů až do další hnízdní sezóny. Většinou ale hnízdí dvakrát za sezónu a to je pak lepší mláďata přesunout do jiné voliéry.

Nároky na prostor

Pro rosely žlutolící jsou ideální venkovní voliéry o délce min. 3 metry (jsou to dobří letci a proto je důležité jim poskytnout vhodné podmínky k letu). Jsou velmi odolné a pokud mají kryté závětří, aby nebyly vystavené průvanu, mohou být v našich podmínkách venku celoročně i bez vytápěného zázemí. Před zimou je vhodné obměnit bidla za silnější, aby nedocházelo k omrzání prstů.

Hodně času tráví na zemi, a tak je lepší, aby bylo dno voliéry přírodní. Velmi rády se koupou, v ubikaci by tudíž neměla chybět větší nádoba s vodou.

Potrava a krmení

V přírodě se živí převážně semeny trav a rostlin, v hospodářských oblastech obilím. Příležitostně přijímají ovoce a nektar z květů a svůj jídelníček obohacují o larvy hmyzu a to především v období hnízdění.

V lidské péči lze podávat směs pro střední papoušky, případně směs prosa, slunečnice, ovsa, moháru a lesknice. Důležité je také ovoce (oblíbená jsou jablka a další sezónní ovoce), zelené krmení a okus (např. větve ovocných stromků). V toku a při hnízdění by se měla krmná dávka obohatit o živočišné bílkoviny - nabízí se buď vaječná míchanice (např.nastrouhané vejce, tvaroh, mrkev a nakrájená pampeliška, čínské zelí či jiné zelené), zakoupená vaječná směs a nebo larvy krmného hmyzu.

Pro dobré trávení ptáků je důležité dostatečné množství gritu a písku. Samozřejmostí je čistá čerstvá voda.