Astrild bělolící
Sháníte astrilda bělolícího?
Základní informace
| Latinský název | Taeniopygia bichenovii |
|---|---|
| Čeleď | Estrildidae (Astrildovití) |
| Velikost | 11 cm |
| Délka života | V lidské péči až 10 let |
| Náročnost | Za dodržení nutných podmínek nijak zvlášť vysoká. |
| Kontakt s člověkem | ne |
| Mluvení | ne |
| CITES | ne |
O druhu
Elegantní pták z příbuzenstva zebřiček, astrild bělolící, pochází z Austrálie, kde se vyskytuje ve dvou poddruzích. Bývá často pozorován ve společnosti astrildů rákosních.
Popis a charakteristika
Krásný drobný pták, který je známý ve dvou poddruzích. Lze je od sebe odlišit zbarvením kostřce, kdy T. b. bichenovii jej má bílý a T. b. annulosa černý. Druhý poddruh je však v evropských chovech velmi vzácný.
V přírodě ve skupinách obývá stepní porosty s řídkým výskytem křovin, ve kterých staví svá hnízda. Podmínkou jeho výskytu je blízkost vody. Živí se semeny trav a hmyzem. Hnízdo si staví kulovité s krátkou vletovou chodbou.
Sameček se ozývá zajímavým zpěvem, při toku kromě zpěvu navíc obíhá v kruzích kolem samičky. Na zemi se i páří. Pohlavní dimorfismus spočívá v nepříliš výrazných prvcích, jako je čistě bílá spodina těla u samiček a trochu silnější náprsní proužek u samečků. Jediný spolehlivý znak, jak při výběru ptáka rozlišit pohlaví, je zpěv.
Jak chovat
Astrildy bělolící lze chovat v párech nebo skupinách, které se během reprodukční sezóny rozdělí do párů. Chovatelé upozorňují, že je nezbytné, aby měli ptáci možnost si vybrat partnery sami. Jinak je menší pravděpodobnost, že se podaří odchov.
K odchovu jim nabízíme budky či polobudky, ve voliérách mohou hnízdit ve vlastních hnízdech postavených ve větvích. Snůška činí 4 až 6 bílých vajec, inkubace trvá 11 dní. Mladí opouští hnízdo po 22 až 25 dnech a poté jsou na péči rodičů závislí ještě asi 14 dní. Tento druh nesnáší vlhko a chlad, což je nutné neustále mít na paměti. Velmi rádi se ale koupou a poté sluní.
Nároky na prostor
Vhodné jsou jak voliéry (venkovní i interiérové), tak klece. Klec pro jeden pár by měla mít minimální rozměr 80 x 50 x 50 cm, ale jak to u ptáků bývá, i zde platí že více = lépe. V případě chovu v zahradní voliéře je nutné ptáčky mít venku jen během teplého období a včas jim umožnit teplé zázemí nebo je přestěhovat do interiéru.
Protože se jedná o společenské ptáky, není vhodné držet osamělého jedince. Do klece kromě různě širokých bidel umístíme samozřejmě i vhodnou nádobu ke koupání, materiál k vystlání hnízda a během sezony samozřejmě budku. Je zapotřebí mít k dispozici proletovací klec pro odchované potomky, která musí být větší, aby si vytvořili dostatečnou kondici.
Potrava a krmení
Jedná se o hlavně zrnožravé astrildy, tudíž hlavní složkou jídelníčku jsou drobná semena (různé druhy prosa, lesknice, mohár...), která v době odchovu podáváme i naklíčená. Nabízíme také vaječnou míchanici, popř. ptáci ochotně přijímají různý hmyz (mravenčí kukly, moučné červy, plesnivce... ). Nezapomínáme na zelené krmivo (zelené klasy trav, listy smetánky lékařské, ptačinec žabinec...).
Zdraví / nemoci
Vzhledem k delší době chovu tohoto druhu v lidské péči je již astrild bělolící relativně odolný vůči nemocem.
Problém může nastat při držení v chladu a vlhku, což může ptáčkovi způsobit záněty střev. Zásadu chovu v suchém a teplém prostředí je bezpodmínečně nutné dodržet.
Chovatelé uvádějí také zkušenost s tracheobronchitidami. I této chorobě lze předcházet zoohygienickými opatřeními a správnými podmínkami chovu. Jako u chovu všech ptáků je nutné mít přehled o veterinářích zaměřených na ptáky ve vašem okolí a mít doma připravenou karanténní klec pro případ onemocnění, popř. nákupu nových ptáků.
