O druhu

Rosela penant je papoušek obývající především vlhké lesy na jihovýchodním pobřeží Austrálie, který se rozšířil i do blízkosti lidských obydlí, parků a polí. Jedná se o středně velkého papouška s atraktivním červeno modrým zbarvením (u některých poddruhů nahradila červenou oranžová či žlutá).

Popis a charakteristika

Samici rosely penant lze od samce rozeznat pouze podle velikosti a tvaru hlavy (samice je drobnější, má kulatější hlavu a menší zobák), ale zbarvení je u obou pohlaví stejné. Mláďata jsou zbarvena odlišně od rodičů, poměrně velká plocha opeření je olivově zelená. Existuje řada barevných mutací (žlutá, modrá, lutino, skořicová, modrá straka a mnoho dalších).

Rozlišuje se 7 poddruhů: P. e. nigrescens, P. e. filewoodi, P. e. elegans, P. e. fluerieuensis, P. e. melanopterus, P. e. flaveolus, P. e. subadelaidae. Poslední dva se podle některých zdrojů považují za samostatné druhy, ale názory se na tuto problematiku různí.

Jak chovat

Rosely penant není vhodné chovat s dalšími druhy ptáků. Bývají agresivní i na větší druhy než jsou ony samy. Protože samci se v období hnízdění napadají i mezi sebou a může je rušit přítomnost i jiných druhů rosel, je nejlepší chovat vždy pár odděleně. Chovatel by si měl dávat pozor i při manipulaci, protože jsou to bojovníci. Dokáží proštípnout i rukavice a svým zobákem dokáží poškodit dřevěné konstrukce, a proto je třeba zabavit je dostatkem okusu.

Penanti dospívají později a do dospělého šatu přepeřují ve druhém roce. Některé páry začínají hnízdí dokonce až ve třetím roce. Nejsou příliš vybíraví ohledně budky, zahnízdí v kmenové i v prkenné, důležité jsou ale rozměry. Velikost by měla být minimálně 25 x 25 x 100 cm. V přírodě hnízdí v dutých stromech i 200 m vysoko. 

Na dno budky se hodí piliny nebo trouch, ptáci si dutinu před hnízděním upraví sami. Samice snáší až 7 vajec a inkubuje je 21 dní. Mláďata vylétají z budky ve věku jednoho měsíce a ještě přibližně 3 týdny jsou přikrmována rodiči, než je odstaví. Jelikož tento druh rosel hnízdí většinou pouze jednou v roce, není třeba hned mláďata oddělovat.

V případě, že je rosela penant chována jako jedináček, jde snadno ochočit a stává se velmi milým společníkem. Ani její hlasový projev není nikterak obtěžující. Někteří jedinci se dokáží naučit pár slov, ale spíše opakují melodie.

Nároky na prostor

Rosely penant jsou velmi dobří letci a šplhouni, proto by měly být chovány v dostatečně prostorných voliérách. Průletová část by měla mít alespoň 3 m. Voliéra by měla být sestavena z pevných materiálů, které odolají jejich silnému zobáku a je také lepší použít silnější pletivo. Temperované zázemí není třeba.

Jsou to odolní ptáci, kteří mohou být po celý rok venku, pokud mají kryté závětří, kde se mohou schovat před průvanem, deštěm a sněhem. V zimním období je vhodnější vyměnit bidla za silnější, aby nedocházelo k omrzání prstů. Penanti se velmi rádi koupou, a tak je vhodné mít misku s vodou na koupání, případně častěji měnit vodu v misce na pití.

Pokud se chová jedinec jako mazlíček, měla by být klec co největší a chovatel by měl roselu nechat proletět např. po zabezpečené domácnosti.

Potrava a krmení

V přírodě se živí především semeny, plody a různými bobulemi. Krmení je podobné jako u ostatních rosel. Základem bývá směs zrní (slunečnice, kardi, lesknice, oves apod.), rády mají i obilí v mléčné zralosti. 

Dále by krmná dávka měla obsahovat ovoce a zeleninu (jablka, hrušky, mrkev, červenou řepu atd.), zelené krmení (ptačinec žabinec, listy i květy smetánky lékařské) a také třeba jeřabiny, šípky. 

Okus ptákům zpestří jídelníček i ukrátí dlouhou chvíli. Jako všichni papoušci, také rosela penant potřebuje v období rozmnožování obohatit krmnou dávku o bílkoviny. Pro chovatele je asi nejlepší variantou vaječná míchanice. Ve voliéře by neměla chybět miska s gritem, sépiová kost a miska s čistou vodou.

Zdraví / nemoci

Rosely penantovy jsou náchylnější na vnitřní parazity, protože často vyhledávají potravu i na dně voliéry. Je třeba udržovat hygienu a případně si nechat udělat koprologii, která prokáže, zda jsou v trusu parazité přítomní. Také jsou citlivější na psitakózu (bakteriální infekce) a plísňové infekce.